- taxonomicky jeden z nejobtížnějších rodů v Evropě (ca 200300 druhů) - hlavní příčina taxonomické obtížnosti: relativně běžná hybridizace spojená s apomixí (např. jeřáb břek se kříží s jeřábem mukem za vzniku hybridogenního apomiktického taxonu) - ze stejné rodičovské kombinace mohou vznikat různé taxony, které se od sebe morfologicky a geneticky liší, jsou si však více či méně podobné a jsou popisovány jako samostatné druhy (mikrospecie, agamospecie) - evolučně klíčovou skupinou rodu v Evropě je S. aria agg. (skupina jeřábu muku)
- zástupci S. aria agg. se kříží se všemi evropskými jeřáby (břek, j. ptačí, j. mišpulka) kromě S. domestica - produkují taxonomickou diverzitu hybridizací uvnitř skupiny
V posledních dvaceti letech je věnována jeřábům v Podyjí poměrně značná
pozornost - Kovanda 1996, 1997a, 1997b, 1998, 1999, Šefl 2000, 2007. Udáváno je 11 taxonů z toho 10 akceptováno do Klíče ke květeně ČR. Sorbus aria x S. aucuparia S. austriaca (Kovanda 1997a, nový taxon pro ČR) S. carpatica (Kovanda 1996a, nový taxon pro ČR) S. x thuringiaca (Šefl 2000, S. aria s. str. x S. aucuparia) Sorbus aria agg. S. danubialis S. aria s. str. S. graeca (Kovanda 1997b, nový taxon pro ČR) S. subdanubialis (Šefl 2007, nový taxon pro ČR)
Sorbus aria x S. torminalis S. hardeggensis (Kovanda 1996, nový taxon pro vědu) S. domestica S. torminalis S. aucuparia
Průtoková cytometrie Morfometrika (geometrická i klasická) – v procesu
Genetická variabilita byla hodnocena pomocí molekulární metody zjišťování polymorfismu mikrosatelitů (SSR) na 130 vzorcích Byly použity již navržené mikrosatelitové primery pro rod Sorbus (Mss1, Mss5, Mss6, Ms6g Ms14) a Malus (CH02D11 and CH01H10) V ČR byly tyto primery doposud použity pouze pro studium hybridogenních jeřábů (S. aria. x S. torminalis a S. aria x S. aucuparia), pro skupinu S. aria agg. byly použity poprvé
diploidní, morfologicky i geneticky variabilní, sexuální druh každá rostlina vykazuje odlišný mikrosatelitový pattern relativně tenké, velké listy, elipsoidní, světlé plody široce rozšířený, hlavně střední a jižní, jihozápadní Evropa
38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 51.0N
49 50 51
v ČR udáván z Čech a Moravy, s jistotou roste pouze v Podyjí
52 53 50.5N
54 55 56 57
v Čechách byl za S. aria s. str. mylně považován S. graeca
58 50.0N
59 60 61 62 63
produkuje taxonomickou diverzitu hybridizací s polyploidními zástupci S. aria agg.
49.5N
64 65 66 67 68
49.0N
69 70 71 72 73
2n=4x, S. graeca
2n=2x, S. aria
74 12.0E
12.5E
13.0E
13.5E
14.0E
14.5E
15.0E
15.5E
16.0E
16.5E
17.0E
17.5E
18.0E
18.5E
Sorbus aria – S. carpatica – S. austriaca ≥ S. aucuparia
laločnatost jediný reálně existující znak teoreticky zděděný po S. aucuparia, ostatní uváděné znaky sdílí i S. aria nejde o tranzitní taxony, laločnatost je součástí výbavy variabilního S. aria s. str.
podobná proměnlivost zaznamenána např. ve Velké Británii, Francii, Německu, Rakousku původní koncept popisoval pouze laločnatost, ostatní proměnlivost ponechal stranou, formy
S. aria s. str. - V. Británie
S. aria s. str. - Podyjí
široce rozšířený fakultativní apomikt, 2n=4x , jeví se jako geneticky uniformní kosníkovité listy, široké plody, málo zubů Panonie (centrum rozšíření), Maďarsko (1915, var. S. cretica, Budapešť), Německo, Rakousko, udáván j. Slovensko, Rumunsko, západní Rusko, Itálie?
v ČR 2 arely moravská, česká, taxonomicky konzistentní významný taxon, produkuje taxonomickou diverzitu hybridizací se S. aria s. str.
popsán z Maďarska jako hybridogenní tranzitní taxon mezi S. danubialis a S. aria s. str. z Podyjí a zároveň pro ČR Šefl (2007) námi zaznamenány čtyři apomiktické linie odpovídající hybridogenní kombinaci S. danubialis x S. aria s. str.
Sorbus subdanubialis, Maďarsko
jméno S. subdanubialis lze asi použít jen v širším pojetí taxonu, S. subdanubialis s. str. je endemitem balatonských kopečků
tři triploidní, jedna tetraploidní populace, od asi 15 jedinců po přibližně 1000 exemplářů linie jsou víceméně vnitřně geneticky a morfologicky uniformní, vzájemně se však liší
2n=3x, Podyjí
lokálně hojnější než rodiče několik singulárních triploidních typů 2n=4x, Podyjí
Fakultativní apomikt Apomikt (4n) (4n) S. danubialis
Sexuální (2n) S. aria s. str. 1n 2n
∞
3n
n
Sexuální (2n) S. aria s. str.
Apomikt (3n)
Taxonomická variabilita jeřábů byla v minulosti v Podyjí nevhodně hodnocena: • S. austriaca, S. carpatica = S. aria s. str., • S. graeca = S. danubialis, V Podyjí se vyskytují 1 tetraploidní a 3 triploidní apomiktické populace, které jsou morfologicky a geneticky víceméně homogenní Vyskytují se triploidní singulární jedinci vzniklí recentní hybridizací S. aria s. str. a S. danubialis
2n=3x, Podyjí
částečně v minulosti označované jako S. subdanubialis. V Podyjí pravděpodobně probíhá recentně speciace Tyto populace a procesy vyžadují další biosystematické studium.
2n=4x, Podyjí
2n=3x, Podyjí
