* plnìní úkolù zadaných pøedsednictvem (zaøizování kdekoliv èehokoliv)

OD

REDAKÈNÍHO

„KRÝGLU“

Koneènì se k Vám opìt – po více než pùlroce – dostalo další èíslo Spelea. Rodilo se dost problematicky, vzhledem k dlouhodobì nevyvážené skladbì pøíspìvkù, ale co horšího, tentokrát i díky nemožnosti sestavit strany obalu. Prosím tedy za celou redakèní radu – PIŠTE èlánky O KRASU (pseudokrasu, jakémkoliv podzemí a èemkoliv zajímavém z jeskyòáøského svìta) a nebojte se je doplnit ilustraèními fotografiemi – a je z èeho vybírat i na obal. Vím, že sborník „Speleofórum X00Y“ se mùže zdát prestižnìjší, ale øada Spelea je taky zavazující a stavìt ji na okraj jen proto, že èlánek v ní uveøejnìný nemá nárok na to nebo ono

( ÚVODNÍK)

ohodnocení, je možná dost problematické. Možná, že by stálo zato zmìnit pravidla v udìlování cen, abychom se i ve Speleu mohli doèíst nìco o aktuálním „bádání“ v jeskyních. Další èíslo vyjde již „pod“ novým pøedsednictvem, které vzejde z voleb na Valné hromadì dne 9. 10. 2004. Vùbec se zdá, že podzim bude docela horký zmìnami, které nás èekají, takže pište, a je z èeho sestavit tu „výroèní ètyøicítku“. V této souvislosti si dovoluji upozornit na zmìnu emailové adresy pro zasílání pøíspìvkù – viz pokyny pro autory. Za redakèní radu Jan Vít

AKTUÁLNÍ INFORMACE

Velmi dùležité – pøímo ze sekretariátu Protože koncem listopadu odcházím ze sekretariátu, pøedsednictvo hledá novou sekretáøku (sekretáøe) z øad èlenù ÈSS, nejlépe se znalostí úèetní problematiky a práce na PC, základní znalost angliètiny se hodí. Nástup možný v listopadu 2004. Zájemci hlaste se komukoliv z pøedsednictva ÈSS nebo na sekretariát ÈSS. J.N. Náplò práce sekretáøky ÈSS * plnìní úkolù zadaných pøedsednictvem (zaøizování kdekoliv èehokoliv) * psaní zápisù ze zasedání PØ a obìžníkù pro ZO * zaøizování rùzného pro ZO (ovìøování stanov, vyhledávání materiálù v archivu nebo v knihovnách, kopírování atd.) * rozesílání Speleí a dalších tiskovin na ZO * šíøení informací mailem, zodpovídání dotazù od ZO i od veøejnosti * evidence plateb pøíspìvkù od ZO, výroba legitimací, výhružných dopisù a vymáhání dluhù * aktualizace databáze èlenù ÈSS, posílání výpisù z db na ZO * evidence hospodaøení stanic SZS * psaní žádostí do výbìrových øízení, v pøípadì úspìchu pak zpráv o realizaci projektù

1

* spolupráce pøi vydávání tiskovin ÈSS (korektury, styk s autory a vydavateli) a pøi aktualizaci webu ÈSS * prodej literatury a propagaèních pøedmìtù, zajišování pøípadného komisního prodeje u prodejcù (Academia apod.) * vedení pokladního deníku, pøíprava podkladù pro hospodáøe, styk se spoøitelnou, s pojišovnami (pojištìní zamìstnance i pojištìní èlenù ÈSS, v pøípadì maléru vyøizování pojistek) * zasílání objednané literatury, psaní faktur * pøíprava materiálù pro jednání valné hromady, sepsání souhrnné zprávy o èinnosti ÈSS * kontakt s knihovnami – rozesílání povinných výtiskù * kontakt se zahranièními spel. organizacemi – výmìna literatury * evidence takto získaných èasopisù, aktualizace databáze literatury, doplòování archivu ÈSS (èasopisy, knihy, zprávy od ZO k jednotlivým lokalitám) * zajišování chodu kanceláøe (nákup všeho potøebného, objednávání oprav techniky apod.) * a urèitì jsem ještì na nìco zapomnìla

ULOŽTE DO PAMÌTI!!! DALŠÍ ØÁDNÁ VALNÁ HROMADA ÈSS SE BUDE KONAT v sobotu 9. øíjna 2004 Pøedsednictvo vyzývá ZO, aby si zvolily delegáty, kteøí je budou zastupovat na VH. Pøedbìžný program valné hromady a Národního speleologického kongresu: ètvrtek 7.10. - pøíjezd úèastníkù Kongresu, registrace pátek 8.10. – NSK, veèer pøíjezd úèastníkù VH, jednání pøedsednictva sobota 9.10. – VH – jednání až do úplného konce, exkurze pro úèastníky NSK nedìle 10.10. – odjezd, domluvené exkurze Delegáti ZO budou mít hrazen nocleh z pátku na sobotu a sobotní obìd. Pro osvìžení pamìti citace ze Stanov: Valná hromada je nejvyšším orgánem ÈSS. Tvoøí ji shromáždìní delegátù všech jejích organizaèních jednotek, èlenù pøedsednictva a dozorèího sboru. Valnou hromadu svolává pøedsednictvo jednou za ètyøi roky, nebo mimoøádnì na žádost dozorèího sboru, nebo na žádost alespoò patnácti procent základních organizací (dále jen ZO). Mimoøádná valná hromada mùže být také svolána dozorèím sborem, nevyhoví–li pøedsednictvo jeho žádosti o její svolání, nebo rozhodnutím pøedchozí valné hromady. Jednání mimoøádné valné hromady se týká pouze záležitostí, pro které byla svolána.Valná hromada schvaluje stanovy a organizaèní øád ÈSS a jejich zmìny a doplòky, vznik a zrušení ZO a ÈSS, zprávy o èinnosti a hospodaøení ÈSS a dozorèího sboru, výši odvodù z èlenských pøíspìvkù u všech forem èlenství, udílí a ruší èestné èlenství a udílí jiná

ocenìní, udílí absolutorium odstupujícímu pøedsednictvu a dozorèímu sboru po ukonèení volebního období, rozhoduje o spolupráci a sdružení ÈSS s dalšími subjekty, jejichž èinnost souvisí s posláním ÈSS a to v celosvìtovém mìøítku. Valná hromada volí pøedsednictvo ÈSS, pøedsedu ÈSS a dozorèí sbor na dobu ètyø let. A ještì z organizaèního øádu: Valná hromada – je usnášeníschopná za pøítomnosti nadpolovièní vìtšiny delegátù. Usnáší se prostou vìtšinou. Pro zrušení ÈSS je nutný souhlas nejménì dvou tøetin delegátù. Delegáti volí ze svého støedu nejménì tøíèlennou volební komisi, která sèítá hlasy a rozhoduje o platnosti hlasování a nejménì tøíèlennou návrhovou komisi, která poøizuje z jednání zápis a pøipravuje návrh usnesení. Delegát valné hromady – je zástupcem ZO na

2

valné hromadì a má hlasovací právo. Každá ZO mùže delegovat nejvýše jednoho delegáta. (Zúèastnit se

mùže samozøejmì více zájemcù ze ZO, ale hlasuje pouze zvolený delegát.)

Publikování reklam v tisku a na www ÈSS Pøedsednictvo stanovilo podmínky pro pøijímání reklamy takto: na www ÈSS bude na horním okraji stránky umístìn 1 banner, který bude využit buï k uveøejnìní reklamy nebo aktuálních upoutávek ÈSS – pro zájemce o komerèní reklamu bude cena smluvní, minimálnì však 150 Kè za 1.000 zobrazení, o umístìní a podobì reklamního banneru rozhodne správce stránek Speleo, Speleofórum – je vylouèeno umístìní reklamy na 1. a 4. stránce obálky Speleo – osobní inzerce zdarma, reklamy – cena smluvní, minimálnì však: 2. str. obálky 1.500,-, 3. strana obálky 1.000,-, jedna strana uvnitø èísla 700,Speleofórum – reklama – cena smluvní, minimálnì však: 2. str. obálky 10.000,-, 3. str. obálky 7.000,-, jedna strana uvnitø sborníku 1.000,cena za èást stránky – pomìrná èást ceny za celou stránku + 10 % „vkládaná reklama“ (letáky apod.) do tiskovin ÈSS, dodaná v kompletní podobì - paušál 1.000,- Kè Uveøejnìní inzerátù schvaluje redakèní rada.

DOMÁCÍ LOKALITY

Copak nám to teèe pod Tetínem?

Petr Nakládal, Jaromíra Hrdá, Helena Vysoká, Viktor Goliᚠa Tetíòáci vzal z gruntu rovnou ze Srbska a mìøení teplot Berounky a jejího bøehu si zpestøoval pozorováním ledových jevù. Prakticky až do úrovnì Tetínské rokle probíhalo mìøení celkem banálnì. Jen za zmínku stojí drobné adrenalinové navýšení teploty bøehu z -5,2 o C na 3,4 oC u ústí drobného údolí s. od lomu zvaného Kruhák. Podle odhadu zde lze oèekávat drobný pøíron podzemní vody o vydatnosti kolem 2 l.s-1. Pøi postupu podle Berounky bylo možné využívat zasnìžených ledových ker, které pøekrývaly bøehy. Pøedpokládal jsem, že v místì vývìrù teplejších podzemních vod

V dávných dobách minulého století, za vlády Václava I., pøi pøíležitosti kulatého výroèí založení Tetínské skupiny, mne požádal Smrák, zda bych se nemohl podívat, co lze ještì na Tetínsku objevit. Protože se mìøením teplot nedá nic pokazit a je to jedna z mála posledních metod speleologického prùzkumu, na kterou si od vrchnosti nemusíte obstarat horu razítek, zaèal jsem se jednoho krásného zamraèeného lednového dne courat s teplomìrem podél pravého bøehu Berounky. Ten den nebylo zrovna co na práci, tak jsem to

3

nebude pøítomna ledová krusta a vývìry budou pøekryty jen málo pevnou snìhovou vrstvou. To zpùsobí, že vývìrovou oblast nebudu moci pøejít bez povšimnutí. Slovo dìlá muže a co jsem si pøedsevzal, to jsem i splnil. V oblasti mezi ústím Tetínské rokle a Tetínským vývìrem jsem do rozbøedlého bahna zahuèel až po kolena. Významné vývìry podzemních vod v této oblasti dosahovaly teploty až 7,2 oC (obr. 1). Smìrem k Berounu se pak teplota a vydatnost vývìrù postupnì snižovala. Spokojen s výsledky jsem mìøení v pozdních veèerních hodinách ukonèil u Tetína na linii litologického pøechodu vápencù a diabasù. Mìøení jsem konzultoval s lidmi, kteøí se zkoumanou oblastí krasu v døívìjších dobách intenzivnì zabývali a to s RNDr. B. Vèíslovou a A. Komaškem. Ti potvrdili, že inkriminované vývìry pod Tetínem jsou známy už od døívìjška, tedy nic

nového. Pøi konzultacích ale vyšla najevo snaha zamìòovat nalezené vývìry s obèasnou Tetínskou vyvìraèkou. Abych dále v textu neuvádìl nìkteré ètenáøe v omyl, pøedem upozoròuji, že za Tetínskou vyvìraèku považuji geologický útvar pod Tetínem, z kterého za pøíznivých hydrologických podmínek vyvìrá voda a Tetínským vyvìráním nalezenou oblast stabilního vývìru podzemních vod. Kde je na Tetínì potenciální místo k objevùm jsem už zjistil, jen to chtìlo ten potenciál trochu zvýšit. Ve stejném roce jsem (P.N.) zpracovával hydrogeologický posudek Dìèínských terem, pøi kterém byla poprvé použita metoda kvantifikace pøíronù podzemních vod do vodoteèe s mnohonásobnì vyšším prùtokem, než je vlastní pøíron. Princip byl publikován ve sborníku k XI. Národnímu hydrogeologickému kongresu v Ostravì konanému v záøí 2001. Nebylo tedy nic jednoduššího,

Obr. 1. Teplotní a hydrologické údaje.

4

mìrného profilu je zobrazeno na obr. 1 a pøíklad výpoètu mìøení z èervna 2003 v tab. 1. Jen pro zajímavost na obr. 2 uvádím výstup z programu Hydrom používaný k výpoètùm prùtokù z hydrometrických mìøení pomocí dnes již klasické Harlacherovy metody (grafická integrace). Na nich je možné dobøe pozorovat zmìny v rozložení vytékající vody z Tetínského vyvìrání do Berounky. Je zøejmé, že podzemní voda vyvìrá spíše u bøehu, než rovnomìrnì v øece. Proè tomu tak je bude v budoucnu (možná zanedlouho) pøedmìtem dalšího prùzkumu (podstatné pro stanovení postupu dalších prolongaèních prací). Když jsem se s objevem vytahoval pøed známými, tak mi bylo od jednoho nejmenovaného (Brutuse by to urèitì naštvalo) speleologa a hydrogeologa oponováno, že mìøím vývìry vod pøitékající z kvartérních náplavù Berounky z pøilehlé terasy. K vyvrácení Brutova názoru však staèí podívat se na mapu oèima hydrologa. Na obr. 1 jsou vyznaèena hydrologická povodí Tetínského vývìru (trochu zkombinováno s povodím hydrogeologickým) a povodí kvartérní terasy Berounky pod Tetínem. Plochy vyznaèených povodí zmìøené polárním planimetrem jsou uvedeny v tabulce 2. Specifikum základního odtoku, který lze pøibližnì považovat za obdobu infiltrace (prostì co se vsákne pod zem), je v oblasti Èeského krasu cca 3 l.s-1.km-2. Vynásobením plochy povodí touto hodnotou dostáváme pøibližnou pøedstavu o dlouhodobém prùmìrném odtoku podzemních vod ze zkoumané oblasti. Když porovnáme hodnoty pro terasu Berounky a Tetínského vyvìrání - to je nepomìr, co? (A vida,

než metodu aplikovat i na nalezené pøírony do Berounky pod Tetínem. Mìøení je vcelku snadné a vychází z úvahy, že v pøíèném profilu øeky v oblasti vývìrù nebude konstantní teplota a teplejší smìs vody z øeky a z vývìrù se bude zdržovat spíše u bøehu. Pouze na základì jednoduché bilanèní úvahy P = P v + Pp za pøedpokladu že P = k.Q.t (s tím, jak jsem k tomu dospìl, nebudu otravovat) kde P = tepelný tok vody v øece za vývìry Pv = tepelný tok dodaný vývìry Pp = pozaïový tepelný tok øeky k = konstanta úmìrnosti (pro rejpaly hustota vody krát mìrné teplo) Q = prùtok [m3.s-1] t = teplota [K] je možné vypoèítat množství vyvìrající vody v korytì øeky ze vzorce: k.Q.t = k.Qv.tv + k.Qp.tp (indexy jsou totožné s indexy tepelných tokù). Vzorec lze podìlit k a pøi platnosti vztahu Q Qp získáme Q.(t - tp). Metoda tedy výsledný vztah Q v.t v spoèívá pouze v mìøení rychlosti toku vody v proudnici klasickou cestou, hydrometrickou vrtulí, spolu s mìøením teploty v proudnici vrtulí procházející. Odeètením pozaïové teploty vody pøed výpoètem prùtoku z hydrometrického mìøení za vývìry získáme koeficient Q v .t v pøitékající vody z vývìrù. Pøi znalosti teploty vyvìrající vody je další stanovení vydatnosti vývìrù snadné. Popisovanou metodou byla v letech 2001 - 2003 promìøena také Berounka pod Tetínem. Místo stanièení

hloubka

[m] 0,3 1,8

[m] 0,26 0,42

3,3

0,56

4,8

0,62

6,3

0,7

mìøení

vstup do otáèky N programu* (t = 30 s) [cm od dna] [-] 18 136 13 10 134 24 22 130 29 35 150 37 11 98 23 22 126 32 47 152 41 10 69 24 25 25 30 40 35 36 52 32 40 20 1 2 35 0 11 59 0 32

Doplòkové informace: Poèet otáèek hydrometrické vrtule N mìøeny po dobu 30 s; Rychlost (V) proudìní poèítána podle vzorce V=A.N+B; Konstanta A=0,1345; konstanta B=0,0148; Teplota vody v Berounce pøed Tetínským vyvìráním 20,09 oC; teplota vody v proudnici hydrometrické vrtule = 20,09 - T; Vstupní hodnota pro výpoèet programem Hydrom je dána souèinem (A.N+B).T.1000; *)Protože vstupní údaje pro program Hydrom mohou být pouze celá èísla (poèet otáèek vrtule), proto konstanta 1 000 upravuje vypoètená data do stravitelného øádu. Výstup programu je pak místo v m3.s-1 v l.s-1.

rozdíl teplot (T) [oC] 1,864 1,099 0,899 0,832 0,832 0,799 0,766 0,566 0,166 0,200 0,166 0,033 0,000 0,000

Tab. 1. Pøíklad postupu výpoètu pøíronù na mìøení z èervna 2003.

5

orografické povodí Tetínského vyvìrání pøedpokládané hydrogeologické povodí Tetínského vyvìrání orografické povodí terasy Berounky pøedpokládané hydrogeologické povodí pøíronù k profilu P1 pøedpokládané hydrogeologické povodí Kodského pramene

plocha povodí [km2] 5,3 6,8

normál základního odtoku* [l.s-1] 15,9 20,4

0,6 7,4

1,8 22,2

2,8

8,4

Tab. 2. Hydrologické údaje. * Dlouhodobý prùmìr (plocha povodí vynásobená specifikem základního odtoku 3 l.s-1.km-2)

Místo odbìru: sediment pach * pH pøi 25 °C (laboratoø) vodivost pøi 25 °C barva * zákal * tvrdost celková KNK 4,5 ZNK 8,3 amonné ionty dusitany dusiènany chloridy sírany hydrogenuhlièitan y fluoridy orthofosforeènany sodík draslík vápník hoøèík železo dvojmocné železo mangan celková mineralizace CHSK-Mn

TVB

TV

BE

ST

žádný

žádný

žádný 7,1

žádný 7,4

mechanic ký žádný 8,1

mechanick ý žádný 7,4

mS.m-1 mgPt.l-1 ZF mmol.l-1 mmol.l-1 mmol.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1

98,6 2,8 <0,5 5,64 5,1 0,55 <0,03 <0,01 88,5 48,2 192 311

96,8 2,8 <0,5 5,37 4,9 0,57 <0,03 <0,01 90,3 48,9 191 299

52,4 36,9 2,7 1,88 2,5 0,16 0,15 <0,01 2,7 37,3 81,6 153

147 7,7 0,77 6,29 6,4 0,59 <0,03 0,02 191 73,5 218 390

mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1 mg.l-1

0,14 <0,01 13,6 3,6 186,0 24,2 <0,05 <0,04 <0,02 867

0,14 <0,01 14,0 3,7 177,0 23,0 <0,05 <0,04 <0,02 847

0,19 <0,01 27,1 6,8 51,3 14,6 0,10 0,19 0,20 374

0,11 0,61 34,9 44,3 208,0 26,6 0,09 0,67 <0,02 1187

mg.l-1

1,4

1,2

5,9

1,5

Tab. 3. Výsledky chemických analýz. TVB - Tetínské vyvìrání do Berounky TV - Tetínský vývìr BE - Berounka ST - studna u vechtrdomku

6

copak nám to vyšlo v kolonce pro hydrometrický profil P1? Podobné èíslo jsem psal do obr. 2, že?) Faktem zùstává, že do kvartéru mùže infiltrovat i voda z Berounky. Pøece jenom v døívìjších dobách musela protékat kolem svahù pod Tetínem a urèitì sem i nìco nanesla. Nicménì, proè by se voda cpala pod zem pøi pomìrnì malém gradientu hladin, navíc ještì pøes tzv. kolmataèní blánu, když má k dispozici dostateènì prùchodné koryto.

Pro jistotu jsem si ale chtìl ovìøit, zda-li podzemní voda z Tetínského vyvìrání není tohoto pùvodu (zasakování vody z Berounky do kvartérních náplavù Berounky a jejich opìtovné vyvìrání pod Tetínem). Pro tyto úèely se mi zdálo vhodné porovnat jakost vod z Tetínského vývìru a vyvìrání (v tab. 3 a na obr. 1 a 3 jen TV a TVB) oproti jakosti vody v Berounce a studny u vechtrdomku zastupující kvalitu podzemních vod kvartérních sedimentù (BE a ST). Odbìry vzorkù vod byly za vydatné pomoci Tetínské skupiny realizovány dne 31.8.2003. Vlastním odbìrùm ze studny pøedcházela odbìrová èerpání. V pøípadì využívané studny u vechtrdomku se jednalo o èerpání cca 0,5 l.s-1 po dobu 10 minut èerpadlem na manuální pohon (ruèní pumpou). Tetínský vývìr byl èerpán s pøibližnou vydatností 2 l.s -1 pøenosnou èerpací soupravou (centrála a èerpadlo) po dobu 30 minut. Výsledky chemických analýz jsou uvedeny v tabulce 3 a graficky zobrazeny na obr. 3. Jen na okraj. Toto grafické vyjádøení spoèívá v zobrazení stanovených ukazatelù chemického rozboru v logaritmickém mìøítku podìlených mediánem (mùže se použít i prùmìr nebo modus, atd.) jednotlivých ukazatelù stanovených ve všech objektech. Z tabulky a ze zobrazení je na první pohled patrné, že vody odebrané z Tetínského vývìru a vyvìrání jsou naprosto totožné (v laboratoøi si mysleli, že je zase zkouším, jak kvalitnì dìlají rozbory tím, že donesu dvì stejné vody pod odlišným oznaèením). Rozdíly v ukazatelích chemického rozboru vod mezi vývìrem a vyvìráním oproti jakosti vody z Berounky a studny jsou tak významné, že nelze uvažovat o vzájemné genetické souvislosti. I na základì chemických analýz lze oprávnìnì pøedpokládat, že z Tetínského vyvìrání vytéká voda procházející jeskynním systémem pod Tetínem. Že by se jednalo o podzemní vodu z kvartérní terasy Berounky je velmi, ale velmi nepravdìpodobné. Prostì shrnuto: pod Tetínem máme docela slušnou jeskyni s protékajícím vodním tokem. K jejímu objevení staèí jen taková drobnost, vykopat ji. Tato èinnost je však již náplní právì zahájených vyhledávacích a prolongaèních prací. Je pravda, že hledaná jeskynì mùže mít charakter úzké pukliny, ale vidina druhé Amatérky pod Tetínem (alespoò její menší sestry) je, nevím jak pro Vás, ale pro mne daleko více motivující. Obr. 2. Výstupy z programu Hydrom.

7

Obr. 3. Grafické zobrazení výsledkù chemických analýz (vysvìtlivky viz tab. 3).

Ostrovské podzemí stále tajemné Dušan Hypr (ZO 6-16 Tartaros)

Pøedstavy speleologù se upínají k existenci chodby spodní jeskynní úrovnì, která by byla hlavní komunikací podzemních tokù Lopaèe a Krasovského potoka. Její existence je logická a mìlo by jít o analogii hlavních chodeb ostatních systémù Moravského krasu, jak ji známe z Amatérské jeskynì nebo jeskyní Jedovnického potoka. Existence takové chodby je i teoreticky velmi pravdìpodobná. Není znám geologický dùvod, proè by nemìla existovat chodba vyvinutá v obdobné pozici jako hlavní chodba Amatérské jeskynì. Analogicky lze oèekávat shodné procesy speleogeneze jako jinde v Moravském krasu, zejména v sousední centrální oblasti s. èásti Moravského krasu. Nebudeme se zabývat problémem horní jeskynní úrovnì, o které toho víme ménì, než velmi málo. Nakonec aktivní a hledané jsou jeskynì ve spodní jeskynní úrovni. O vývoji spodní jeskynní úrovnì je toho díky speleologickým pracím známo více. Zjednodušené patrové èlenìní a koncept speleogeneze (Hypr 1981; Vít 1996) nevysvìtluje všechny aspekty vývoje jeskynních úrovní. Na pùvodním, v hrubých rysech nezmìnìném, scénáøi

Amatérská speleologie již udìlala mnohé pro rozøešení, jak se nìkdy øíká, „posledního velkého problému Moravského krasu“ a pøece cesty podzemních tokù Lopaèe a Krasovského potoka zùstávají stále z vìtší èásti neznámé. Nejvìtší postupy byly zaznamenány od ponoru Lopaèe, potom ze Stovky z Tunelu a do neznámých míst smìøují Kajetánùv závrt, Daòkùv žlíbek, Vilémovické propadání nebo jeskynì Srnèí a Spoleèòák na Harbechách. Jinde, i pøes množství vykonané práce, se tak daleko nepostoupilo, ale lokality jako Vintoky, propadání Krasovského potoka, Lišèí jeskynì nebo Nejezchlebùv lùmek èi Mastný flek a další patøí stále k nadìjným místùm. Které z nich bude nakonec klíèové? Problém nevyøešily ani pokusy o otvírku závrtù (tøeba Jandourkovy nebo Vajckornùv). Obtíže speleologickému objevitelskému postupu zpùsobuje nìkolik faktorù, zejména: - štìrkopískové výplnì a relativnì malá intenzita vyklizení jeskyní v ponorové oblasti a jak se zdá, nejenom zde, ale možná i v pokraèování systému - zaplavení vývìrové oblasti a obtížný prùzkum souvislé freatické zóny

8

vývoje krajiny a jeskynních úrovní však lze formulovat podrobnìjší pøedstavy vycházející z modelu freatického vzniku základu jeskynních úrovní s postupným vývojem hlavních komunikací sledujících hladinu podzemních vod . V horninovém masivu vznikla sí freatických komunikací spodní jeskynní úrovnì v souvislosti se stabilizací alespoò dvou úrovní údolního dna. To jsme èasovì pøed sedimentací terestrických sedimentù ottnangu a pøed sedimentací marinního badenu (morav). Stabilizovala se erozní báze a prùbìh spádové køivky. Rozvoj freatické zóny pokraèoval v nižší pozici a v úrovni piezometrické hladiny podzemní vody se v její horní èásti prosazoval vývoj hlavních komunikací systému morfologickou formou se blížících typu jeskyní vyvinutých pøi hladinì podzemní vody. Roli hrály tektonické pohyby, geologie masivu devonských vápencù, geochemie i klimatické pomìry. Pøedstavy o tom, kam smìøují vody z ponorù, jsou dány výsledky barvicích experimentù a údaji o pozorování prùbìhu povodní (Ryšavý a kol. 1960). Není pøíliš zøejmé, kde dochází k soutoku Krasovského potoka a Lopaèe, ani jak budou vypadat oblasti spojení tìchto tokù s pøítoky z v. hranice krasu. Možné je nakonec i propojení systému s komplexem Amatérské jeskynì. Pravdìpodobný se zdá soutok Krasovského potoka a Lopaèe nìkde v prostoru Blažkova závrtu (pokud systém sleduje výrazné poruchové pásmo typu mrtvého údolí) nebo v prostoru Pindulky (pokud systém prochází pod jeskyní Lišèí na doprovodné tektonické struktuøe). V obou pøípadech vychází úvaha ze skuteènosti, že poziènì není odtok Krasovského potoka z ponorù možný pøímo smìrem k J s ohledem na situaci Vintockého jeskynního systému (viz níže) a nakonec i oba jeho sekundární ponory se pøimykají k jv. patì stránì èi høbetu Balcarky. Podobnì jako v Projektu øešení pøítokového sifonu v Býèí skále (Piškula a Hypr 1979) lze se pokusit odhadnout neznámé prostøedí podle rychlostních pomìrù toku v otevøeném korytì. V následujících tabulkách jsou takto vypoèteny parametry prostøedí z dat barvicích zkoušek na Lopaèi (Dostál 1985; Ryšavý a kol.1960). Modely parametrù podzemních tokù jsou uvedeny v tabulkách è. 1 a 2. Uvedené barvicí zkoušky byly provedeny pøed objevným postupem na jeskyni Lopaè a oba modely simulují tehdejší stav. Pøitom „jezera“ mohou být

jezera a tùnì otevøeného toku nebo zóny sifonù, resp. freatická zóna, alespoò ta, která prokazatelnì je ve vývìrové oblasti. Výsledky obou modelù jsou obdobné. Délku pøedpokládané freatické zóny, jejíž èást je dnes známa ve vývìrové oblasti, lze uvažovat kolem 2 800 m. Znamenalo by to, že voda z ponorù by mohla téct zhruba 1 200 m hlavním koridorem spodní jeskynní úrovnì, pak jej opustit a dál téct nižší souvislou freatickou zónou. Objevný postup na Lopaèi ukázal, že voda Lopaèe teèe postupnì klesajícími chodbami s kaskádami a vodopády a s nìkolika sifony až k odtokovému, extrémnì hlubokému sifonu (27 m, 350 m n.m.). Hlavní koridor systému dosud objeven nebyl. Délka chodeb s aktivním tokem dosahuje bezmála 1 km. Ponory Krasovského potoka a odtokový sifon Lopaèe nepøekroèily zatím ani pøíèné poruchové pásmo vedoucí z údolí Hložku kolem jeskynì Žižkùvky k j. konci Ostrova u Macochy. To Vintocký jeskynní systém je až za touto poruchou a je vìtší èást roku prakticky bezvodý, pøestože Absolutní dno a Øícený dóm zasahují do hloubky 370 m n.m. Výška hladiny jezera odtokového sifonu Lopaèe je 377 m n.m. Výška hladiny v prostoru Malého výtoku je zhruba 345 m n.m. Pøevýšení kolem 30 m by odpovídalo právì 3 km dlouhému hlavnímu koridoru se spádem obvyklým u hlavních chodeb jeskynních systémù Moravského krasu. Pro data barvicí zkoušky z roku 2001 (Zeman a Bruthans 2002) použitím shodné metodiky modelu rychlostních pomìrù nevycházejí reálné hodnoty. Èas prùtoku systémem je pøíliš velký na to, aby kombinace dvou typù prostøedí vyhovìla okrajovým podmínkám výpoètu modelu (tab. 3). Tak dlouhý èas prùtoku vody jeskynním systémem vede k jinému typu pøedstavy o charakteru prostøedí. Je možné øešit problém pøedpokladem rozsáhlé freatické zóny, ve které se zpomalí tok (podobnì i Zeman a Bruthans 2002). Pøi prùtoku vody v prùbìhu barvicí zkoušky v roce 2001 Q = 8 l.s-1 (pøed oblevou) vyjde pro daný èas prùtoku plocha prùøezu uvažovaného freatického kanálu cca 7,5 m2. To pøi délce takové souvislé freatické zóny cca 3 km pøedstavuje objem 22 500 m3. Tento objem je v souladu s pøibližným odhadem množství vytlaèené vody pøi následujícím tání, tj. vody proteklé Malým výtokem od nástupu povodnì po dotok tavných vod od ponorù (pøibližnì 24 000

9

m3, odhad dle údajù Zeman a Bruthans 2002). Samotný freatický kanál pøi patøièném rozmìru a pøimìøeném prùtoku poskytne podobné „potøebné pomalé i dlouhé èasy“ prùtoku. Je tu pak ale problém prùtoèné plochy (dimenzí chodby) a známých výšek hladiny (odtokový sifon Lopaèe, Vintoky, Malý výtok). Ztráty na délku potrubí, místní ztráty a ztráty na spojení potrubí (vývìr, soutok) mohou být odhadem max. jen první metry navýšení hladiny. Této pøedstavì tedy nevyhovuje výška odtokového jezera sifonu Lopaèe. Tu se mùžeme pokusit korigovat snížením prùtoènosti sifonu. Pokud bychom použili model se štìrkopískovým filtrem, který by zpùsobil zpomalení toku a také vzdutí na vtokové stranì odtokového sifonu Lopaèe, tak mùžeme parametry vzdutí odhadnou nejjednodušeji pomocí Darcyho rovnice, pøípadnì výpoètem shybky (tab. 4). Pøi této variantì získáme vzdutí na vtoku do sifonu a vlastnì ve vstupu do souvislé freatické zóny a tím i v celé freatické zónì. Nevyøešíme ale rychlé povodòové èasy, jedinì pøi spekulaci velké dynamiky prùtoèných parametrù vlastního filtru (v jeskyni Lopaèe není známa chodba kudy by Lopaè mohl filtr v sifonu obtéct). A to nevíme, jak se chová Krasovský potok, zdali je tam v neznámu podobná situace. Také neznáme „dobu trvání filtru“. Nakonec je tu ještì varianta, která uvažuje jak rychlostní pomìry v otevøeném øeèišti a ve freatické zónì, resp. v souvislé freatické zónì, tak i pøítomnost filtru (tab. 5). Je tedy zøejmé, že by staèila pøítomnost štìrkopískového filtru (k = 10-4 m.s-1) kdekoliv uvnitø souvislé freatické zóny, která sníží rychlost prùtoku

èas

260 hod

prùtok

Q

délka

L

4 000 m

v jezer

V1

0,003 m.s-1

v toku

V2

0,24 m.s-1

l jezer l toku

L1 L2 suma L

v celé freatické zónì. Modelovì obdržíme „dlouhé èasy“ za nižších prùtokù na rozdíl od „rychlých èasù“ povodní, kdy by musely být využity vyšší chodby systému. Za odtokovým sifonem Lopaèe by voda mìla posléze dosáhnou výškové úrovnì stropu freatické zóny, ovšem tak, aby voda zpìtnì neinundovala spodní èást jeskynního systému Vintok, které výškovì do stropu freatické zóny témìø zasahují. Pøitom však patrnì navíc existuje i „filtr“ v odtokovém sifonu. Ten je ale zøejmì relativnì mladý díky antropogenním vlivùm. Vzdutí zde zaplavuje morfologické tvary, které by mìly být nad hladinou (podobný efekt by zde mohlo zpùsobit i hrazení). Rozdíl výšek hladin v ponorové oblasti (Lopaè kontra Vintoky) a vývìrové oblasti (Lopaè kontra Malý výtok) nepøímo svìdèí o existenci a toku Lopaèe v „povrchovém øeèišti“ neznámých hlavních chodeb jeskynního systému, nìkde za odtokovým sifonem, ještì nejménì v øádu stovek metrù (k tomu skoro kilometr snad invazních chodeb v ponoru Lopaèe již známe). Pøedstava, že za sifonem Lopaèe je další série schodovitì klesajících sifonù, aby se hladina dostala tak na 350-360 m n.m., je myslím o nìco divoèejší, než pøedstava vyústìní toku za sifonem do hlavní chodby systému s vyrovnanou spádovou køivkou, ze které pak, dejme tomu nejménì po nìkolika stovkách metrù, voda poteèe dál výluènì již níže položenou freatickou zónou. Modelové situace toku v potrubí a povrchovém øeèišti této pøedstavì vcelku vyhovují. Doba trvání èi existence filtru vyøešena není, ale starší výsledky barvicích pokusù a pozorování naznaèují, že by filtr mohl být pomìrnì mladý a možná antropogenního pùvodu,

936 000 Sec 0,0075 m3.s-1

2 793 m 1 207 m 4 000 m

èas prùtok délka v jezer v toku

204 hod Q L v1 v2

l jezer l toku

L1 L2 suma L

734 400 0,0025 4000 0,004 0,5

sec m3.s-1 m m.s-1 ms-1

2929 m 1071 m 4000 m

Tab. 2. Model parametrù podzemního toku Krasovského potoka podle parametrù barvicího pokusu z roku 1960 (Ryšavý a kol. 1960).

Tab. 1. Model parametrù podzemního toku Lopaèe podle parametrù barvicího pokusu z roku 1981 (Dostál 1985).

10

èas

31.7 dne

prùtok

Q

plocha profilu koef. filtrace prùtok pøevýšení délka

2 678 400 sec 3

0,008 m .s

-1

délka

L

3 000 M

v jezer

v1

0,003 m.s

-1

v toku

v2

0,5 m.s

-1

l jezer l toku

L1 L2

P k Q H L

5,33 0,0005 0,008 30,00 10,00

2

m -1 m.s 3 -1 m .s m m

Tab. 4. Model funkce „filtru“ v odtokovém sifonu Lopaèe.

8 066 m -5 066 m

Tab. 3. Model parametrù podzemního toku Lopaèe podle parametrù barvicího pokusu z roku 2001 (Zeman a Bruthans 2002). Pozn.: oproti modelùm v tabulkách 1 a 2 odhadovaná délka systému od dnes známého odtokového sifonu jeskynì Lopaèe jen 3 km. tøeba jako dùsledek bagrování pøi výstavbì Ostrovské školy. Nemusí to však tak nutnì být, protože ve Vintokách je de facto na Absolutním dnì filtr pøirozený (dramaticky vzdouvá povodòové vody Hložku a povrchové pøelivy Krasovského potoka). Pozici soutoku Lopaèe a Krasovského potoka je obtížné teoreticky øešit. Stopovací zkouška z roku 1960 se podobá Lopaèi z roku 1981. Pøi modelu dvou prostøedí (bìžný tok – jezero) vycházejí celkem pøijatelné parametry prostøedí (na rozdíl od analogického modelu Lopaèe podle stopovací zkoušky z roku 2001, kde to bez „filtru“ vùbec tak dobøe nevychází). Soutok by mìl být urèitì „pøed filtrem“, který je v modelu, ve freatické zónì, a to buï pøímo ve freatické zónì nebo dokonce i v pøedpokládané, vysnìné, tušené a hledané hlavní chodbì systému. Hlavní chodby systému Lopaèe a Krasovského potoka by mohly být ve vývìrové oblasti ve výškové pozici Sklenìných dómù, èi chodby za Katedrálou, nebo Kateøinské jeskynì a možná na nì, èi spíše na jejich neznámá pokraèování èi rozvìtvení, navazují. Souvislost komplikovanìji rozvìtveného systému s Amatérskou jeskyní pøed Macochou je teoreticky také možná. Ostatní pøítoky z v. okraje Moravského krasu mohou navazovat na vadózní i freatickou zónu Krasovského potoka èi Lopaèe. A nakonec, i když je to už znaènì spekulativní, tak na základì prognózních map zkrasovìní (Hypr 1981) nelze vylouèit ani existenci opuštìného ramene hlavních chodeb Bílé vody, které by mohlo probíhat v tìsném západním okolí Ostrova u Macochy a Krasovský potok a Lopaè by byly vlastnì jeho pøítoky.

èas prùtok délka v jezer v toku

31,7 dne Q L v1 v2

2 678 400 0,008 3000 0,001 0,24

sec 3 -1 m .s m -1 m.s -1 m.s

v ucpávky

v3

0,0005 m.s

l jezer l toku l ucpávky

L1 L2 L3

2650 m 340 m 10 m

-1

Tab. 5. Model parametrù podzemního toku Lopaèe podle parametrù barvicího pokusu z roku 2001s filtrem uvnitø souvislé freatické zóny. Literatura: Burkhardt R. (1968): Hydrogeologická zonálnost v karbonátových horninách. – Ès. kras, 20: 2134. Praha. Dostál I. (1985): Výsledky stopovacích a èerpacích zkoušek v letech 1980-83 v Moravském krasu. – Sbor. Èes. hydrometeorol. Úst., 30: 14-27. Praha. Hebelka J. (1987): Pøedbìžné výsledky barvicí zkoušky v Divokém dómu v Punkevních jeskyních. – Sbor. Okres. vlastivìd. muzea v Blansku: 62-63. Hypr D. (1981): Jeskynní úrovnì v severní a støední èásti Moravského krasu. – Sbor. Okres. vlastivìd. muzea v Blansku, XII/1980: 65-79. Hypr D., Zoufalý J., Dobeš V. (1987): Výsledky speleologických prací v ponorové oblasti Krasovského potoka a potoka Lopaèe. – Sbor. „Výzkum ostrovských a vilémovických vod v Moravském krasu“: 39-53. Okres. Muz. Blansko. Píše J., Vlèek V. (1976): Hydrologický a hydrogeologický výzkum CHKO Moravský kras. – Speleol. Vìst., 5/1976: 43-48. Brno. Piškula F., Hypr D. (1976): Projekt øešení problému pøítokového sifonu v jeskyni Býèí skála. – MS, archiv speleologického kroužku ZK ROH Adast

11

Adamov. Polová L. (1988): Problematika speleologického výzkumu ostrovských a vilémovických vod. Sbor. Okres. vlastivìd. muzea v Blansku: 99-100. Blansko. Pøibyl J. (1962): Hydrografické pomìry jeskynního systému Vintokù. – Kras v Èeskoslov., 1-2: 2021. Brno. Pøibyl J. (1965): Problém Vintockých ponorù v severní èásti Moravského krasu. – Ès. kras, 15. Praha. Ryšavý P. (1962): Výsledky barvicích experimentù v severní èásti Moravského krasu. – Kras v Èeskoslov., 1-2: 1-2. Brno. Suchánek J. (1963): Výzkumná situace kolem Malého výtoku Punkvy do roku 1942. – Kras v Èeskoslov., 1-2: 29-30. Brno. Taraba J. a kol. (1976): Moravský kras – regionální hydrogeologický prùzkum. Geotest Brno. – MS, Geofond P31031. Taraba J. a kol. (1982): Ostrov u Macochy – podrobný hydrogeologický prùzkum. Geotest Brno. – MS, Geofond Praha. Vít J. (1996): Interpretace vývoje Amatérské jeskynì na podkladì morfologie a pozice hlavních chodeb. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1995: 3941. Brno. Vojtenko L. (1973): Práce Ostrovské skupiny Speleologického klubu v Brnì na problému jižní vìtve Punkvy v Moravském krasu od roku 1965. – Ès. kras, 25: 103-106. Praha. Zeman O., Bruthans J. (2002): Stopovací zkouška v systému Lopaèe a nové poznatky o ostrovskovilémovických vodách. – Speleofórum 2002: 2428. Praha. Zoufalý J., Hypr D. (1982): Hydrogeologické pomìry jeskynì Vintoky v Moravském krasu. – Sbor. Okres. vlastivìd. muzea v Blansku, XIII-XIV/ 1981-1982: 94-100.

and Lopaè creeks. But the main system of cave corridors has been still practically unknown. Possibilities of position, direction and character of until unknown corridors are described on the base of the existing results of coloration tests (Dostál 1985; Ryšavý et al 1960; Zeman and Bruthans 2002), some mathematic models, new speleogenetic conception and knowledge of real speleologic survey. It is possible to assume river type stream of Lopaè creek with probable length of about few hundreds meters in the unknown main corridor of cave systems, somewhere behind outlet siphon of Lopaè Cave. Then stream leaves main corridor and the water flow exclusively (past off high water flood) in the low lying phreatic zone. Existence of secondary gravel-sand filter, which influences discharge, time and rate of a flow through the underground cave system is assumed somewhere in the phreatic zone . Tìsnì pøed uzávìrkou ZO ÈSS 6-16 Tartaros zorganizovala ve dnech 6.-12.6.2004 èerpaní odtokového sifonu Lopaèe. Hladinu se podaøilo snížit o 21 m. Pøes úctyhodné nasazení mnohých speleologù nakonec únava a zejména výpadky techniky nedovolily sifon pøekonat. Pro další prùzkum se jako pozitivní ukázalo, že ani pøi znaèném snížení hladiny se neprojevilo zvýšení pøítoku podzemní vody do prostoru sifonu z okolních krasových struktur ani z jeho neznámého pokraèování. V prùbìhu èerpání Pavel Kalenda s kolegy zmìøili profily VES na pøítokových údolích do Hrádského žlebu. V pøípadì údolí potoka Lopaèe se ukázalo, že údolí bylo pøehloubeno až do prostoru pøed Císaøskou jeskyni, kde zøejmì bylo pomìrnì hluboké ponorové údolí. To ovšem znamená, že pro vznik hlavní chodby systému Lopaèe pøímo od místa souèasných aktivních ponorù by nebylo k dispozici pøíliš mnoho èasu, zejména v kritickém období dlouhodobé stabilizace erozní báze. Nicménì dosažení a objevení podobné chodby vytvoøené alespoò Krasovským potokem zùstává jako dobrý motiv pro další speleologické práce.

Summary: Forever mysterious underground of Ostrov. Many speleological activities have been realized for discovery of cave system of Krasovský

12

Krasové jevy návrší Mušlov u Mikulova Petr Kos, Ivan Poul

Úvod Na konci 80. let (1977-1979) se od ZO ÈSS 613 Jihomoravský kras oddìlila menší pracovní skupina speleologù, kteøí se na popud J. Fornála zaèali vážnìji zajímat o krasové jevy návrší Mušlova (J. Rakušan, ústní sdìlení). Ve zmínìné skupinì touto dobou pracovali J. Hrabec, J. Peška, J. Rakušan a další. Mušlov (kóta cca 235 m n.m.) se nachází nìkolik kilometrù v. od mìsta Mikulov (okr. Bøeclav), poblíž silnice Mikulov – Valtice a je souèástí CHKO Pálava. Poloha pøedstavuje nízké a táhlé písèité návrší, místy budované øasovými badenskými vápenci (srv. Geologická a pøírodovìdná mapa CHKO a BR Pálava, 1:25 000). Návrší se pøimyká levobøežnì k Mušlovskému potoku, který je v tìchto místech pøedìlen hrází Mušlovského – Støedního rybníka. Západní svah lokality (Na Mušlovì) byl donedávna využíván jako pískovna. Speleologové z Mikulova provedli prùzkumnou sondហv severnìji položené trati zvané Pod Mušlovem, pøi níž se jim podaøilo v asi 2 m hluboké prohlubni odkrýt unikátní krasovou propast (206-197 m n. m.), protékanou obèasným tokem. Zajímavostí je, že jeskynì je vytvoøená ve tøetihorních vápnitých sedimentech (litavské vápence). Propast byla nazvána Mušlovská propástka (M/1).

podle Leithagebirge; Keferstein 1828). Z litologického pohledu se jedná o fytogenní mìlkovodní sedimenty – vápence (øasové vápence, písèité vápence a vápencovou èi mušlovou brekcii), na jejichž stavbì se velkou mìrou podílela øasa Lithothamnium (srv. Dvoøák a Rùžièka 1961, 280). Jüttner (1940) upozoròuje na skuteènost, že v okolí Mušlova (Muschelberg) a jeho bažinatého sz. obvodu, je povrch vystupujících vápencù silnì zkrasovìlý (závrty, jícny hltaèù, jeskynì, škrapy), jejich výzkum však již neuvádí. Lokalita Mikulov – Mušlov dostala název podle nálezù poèetných lastur a ulit badenských mìkkýšù (mušlí; mladší miocén). V jz. úboèí Mušlova je pískovna, ležící ve stejné nadmoøské výšce jako vrch Kienberg (èesky Borový vrch, cca 250 m n. m.). Severozápadnì od farmy bývalé vìznice jsou uloženy vrstvy jemného jílu a šedého písku, které byly deponovány náplavami brakických a sladkých vod v pliocénu (mladší neogén, 5 mil. let; srv. Brzobohatý 1996), když moøe zanikalo. V tìchto vrstvách jsou též obsaženy vápencové valouny o velikosti až 75 cm. V pískovnì byly v minulosti nalézány kostry rùzných tøetihorních savcù, fragmenty døeva a dokonce i celé kmeny stromù. Nejsvrchnìjším horizontem je ètvrtohorní spraš. Z prostoru „mušlovského“ krasu jsou známy celkem dva aktivní prameny vod. První vyvìrá v silnièním pøíkopu mezi hrází Mušlovského – Støedního rybníka. Jeho vydatnost je promìnlivá a závislá na vydatnosti atmosférických srážek. Druhý pramen je upraven jako studánka, která je obezdìna cihelným pøístøeškem - voda zde pramení po celý rok. V prvním pøípadì není zcela jasné, zdali se nejedná o vody Mušlovského potoka, prosakující skrz tìleso hráze rybníka. Ve druhém pøípadì je naopak pravdìpodobnìjší krasový pùvod vod, avšak tento problém zde nebyl dosud nikdy (pokud je autorùm známo) vážnìji øešen. Oba potùèky se pod soutokem propadají v zakrytém ponoru, který se nachází asi 30 m jz. od studánky a asi 50 m ssv. od Mušlovské propástky. Jelikož nebyl smìr odtoku podzemních vod dosud zjišován, lze považovat oznaèení místa infiltrace povrchových vod do podzemí jako „ponor“ pouze za pracovní termín.

Geologie a hydrologie Lokalita je z obecného hlediska významným nalezištìm fosilií z období mladších tøetihor (neogén, sz. výbìžek vídeòské pánve). Dají se zde na povrchu a v nedaleké pískovnì nalézt poèetné vápnité schránky moøských mlžù a plžù. U silnice, v blízkosti hráze Mušlovského – Støedního rybníka, je známa malá studánka s intenzivním výtokem svahových vod. Voda je pomìrnì kvalitní a místními obyvateli využívaná jako alternativní zdroj pitné vody. Nìkolik desítek metrù jjv. od studánky je v prudším svahu obnaženo nìkolik izolovaných skalek s malými krasovými dutinami, tvoøených celistvìjšími vápenci. Podle Jüttnera (1938, 63; 1940) se v tìchto místech nacházel menší lom v horizontálnì uložených støednìmiocénních (poèátek badenu, 16 mil. let; srv. Brzobohatý 1996) organogenních litavských vápencích (Leithakalk

13

Holštejnská a ZO 6-12 Speleologický klub Brno, probìhlo zamapování všech pøístupných èástí jeskynì M/1. Nezmapovány zùstaly nejnižší partie jeskynì, které byly z vìtší èásti zavaleny (z bezpeènostních dùvodù) pøíslušníky SNB a Správy CHKO v Mikulovì (J. Kolaøík a J. Rakušan, ústní sdìlení). Malým otvorem v závalu bylo proto dno horizontální chodbièky odmìøeno orientaènì pásmem. V dalším období byl zamìøen polygonální tah v prostoru: Mušlovská studánka – ponor – Mušlovská propástka – jeskynì è. M/2 až M/4 a vypracovány výškové pomìry jednotlivých objektù. Drobnìjší dutiny, které byly zaneseny do celkového plánu (M/ 3 a M/4), pøedstavují erozní a korozní kanály, které byly vytvoøeny èinností svahových vod. Ve vìtšinì pøípadù se jedná o malé neprùlezné dutiny, zaplnìné jemným šedohnìdým pískem (zvìtralé zbytky písèitých vápencù a písèité nadložní sedimenty z období pliocénu, redeponované zøejmì následnì èinností tekoucích vod).

Obr. 1. Geologická mapa Mušlova a okolí (výøez) v mìøítku 1:25 000 z roku 1939 (Jüttner 1940). Èernými obrysy vyznaèeny výchozy tøetihorních vápencù; 1 – dokumentovaná oblast.

Závìr Jeskynì Mušlovská propástka je pøedstavitelem krasové jeskynì, nacházející se v jedné z nejmenších krasových oblastí na Moravì. Teoreticky by mohla územnì spadat do teritoria Pavlovských vrchù,

Krasové jevy sz. svahu Mušlova Krasovìní zdejších poloh písèitých i celistvìjších vápencù je vázáno na fosilní a recentní hydrologické pomìry lokality. Vzhledem k pomìrnì malému stáøí krasovìjících hornin (neogén) jsou zde krasové jeskynní formy vyvinuty v menším rozsahu. V nìkterých místech se v ménì pevných sedimentech vytvoøily dokonce sufozní tvary (drobné erozní trubice a kanály analogické napø. dutinám ve spraších). Ze všech krasových útvarù zde vyniká 10 m hluboká Mušlovská propástka (M/1), která byla z vìtší èásti vykopána mikulovskými jeskyòáøi. Její nejnižší èásti sahají až do úrovnì krasových vod. Malý potùèek se obèas objevuje na dnì jeskynì v menší horizontální chodbièce na dnì pukliny hlavnì v dobì jarního tání snìhù, nebo po vìtších pøívalových deštích (J. Kolaøík a J. Rakušan, ústní sdìlení). Jinde jsou v izolovaných vápencových skalkách, vystupujících z písèitých vápencù, vytvoøeny drobné zárodeèné jeskynní kanálky a ojedinìle i studòovité škrapy (drobnìjší formy). V jednom pøípadì byla na lokalitì dokonce zjištìna 2 m dlouhá, do skály umìle vytesaná jeskynì, kterou jsme pracovnì nazvali „Sklep“ (M/2). Bìhem revize lokality, pøi níž byli úèastni èlenové ZO 6-13 Jihomoravský kras, ZO 6-15

Copyright © 1995, Èeská geologická služba

Obr. 2. Výøez geologické mapy Mušlova a okolí (originál mìøítko 1:25 000, Ètyroký a kol., 1995). Èernými obrysy vyznaèeny výchozy tøetihorních vápencù; 1 – dokumentovaná oblast.

14

Obr. 3. Mušlovský kras – mapa s vyznaèením krasových jevù sz. èásti návrší Mušlov.

Obr. 4. Mušlovský kras – boèní øez terénem s vyznaèením výškových úrovní krasových jevù.

horninovým složením je však zcela odlišná, èímž reprezentuje zcela nový prvek ve fenoménu Jihomoravského krasu. Tøetihorní vápence zde lokálnì podléhají krasovìní, zatím co svrchní vrstvy, tvoøené vápnitopísèitými a eolickými sedimenty, jsou rozrušovány erozí a sufózí. Splynutím obou tìchto faktorù vznikají ve zdejších podmínkách složitì uspoøádané krasové fluviální chodbièky vadózního typu. Podle opodál vyvìrajícího pramene (Mušlovská studánka) se dá usuzovat, že freatické kanály jsou ve zdejších podmínkách nahrazeny propustnými písèitými sedimenty, které pøebírají funkci podzemních kolektorù a vytváøejí zde pomìrnì rozsáhlé zvodnì s pøelivy do okolních povrchových

tokù. Známé èásti propasovité jeskynì M/1 jsou zøejmì zlomkem vìtšího systému krasovì trativodných kanálù, procházejících nestejnì homogenním prostøedím karbonátù a dalších víceménì propustných psamitických hornin (pøevážnì písky až prachové písky). Zajímavým pokusem by bylo uplatnìní koloraèního výzkumu podzemních vod, vázaných na jeskyni M/1. Aèkoli nejsou v souèasné dobì zdrojnice podzemních vod známy, daly by se napø. podle stupnì mineralizace stratifikovat jako vody autochtonního (krasového) nebo alochtonního (nekrasového) pùvodu. S nejvìtší pravdìpodobností lze zatím

15

pøedpokládat, že se jedná o ztrátu vod z Mušlovského potoka, který si zde krátí cestu k øeèišti Vèelínku (v blízkosti Nového rybníka a trati U mlýna), položenému jz. od Mušlova. Zde se mohou nacházet skryté vývìry krasových vod do vápnitých pískù spodního badenu. Stejnì tak mohou teoreticky vyvìrat krasové vody do deluviofluviálních písèitých sedimentù kvartérního stáøí ležících v. a jv. od Mušlova (zde je dokonce lokalizován menší pramen u køíže (kóta 193 m n. m.). Krasové jevy jsou vyvinuty na ploše cca 250 x 120 m, pøièemž rozloha karbonátù na ploše Mušlova je podstatnì vìtší (cca 1 000 x 250-500 m). Horizontální vrstevnatost vápencù (nejsou výraznìji provrásnìny) by mohla teoreticky umožòovat, v kombinaci s vertikálními puklinami prostupujícími horninou, tvorbu subhorizontálních systémù krasových chodeb. Jelikož se obèasnì zaplavovaná èást Mušlovské propástky nachází 2,8 m pod úrovní ponoru a 3 m pod úrovní studánky, mùže se jednat pøímo o vody z ponoru nebo o pøeliv vod z bazálních sedimentù, které leží pod vápenci. Nelze též vylouèit možnost, že se jedná o autochtonní vody, které protékají dosud neznámým krasovým systémem ve zdejších vápencích. Dùležitou roli zde jistì hraje též mocnost celistvìjších poloh vápencù a spádové pomìry podzemního odvodòování. Karl Jüttner (1940, Aufschlüsse als geologische Dokumente im unteren Thayalande, 400) uvádí pro porovnání z jiné lokality (Skalky) v odkryvech max. mocnost tøetihorních øasových vápencù až 7 m. Vzhledem k pomìrnì malému pøevýšení mezi ponory a teoreticky pøedpokládanou vývìrovou oblastí (cca 7-10 m) lze v prostoru „mušlovského“ krasu pøedpokládat pouze menší krasové dutiny, které mohou být z vìtší èásti souvisle zaplavovány vodou. V blízkém okolí Mušlova se nachází celá øada menších karbonátových tìles stejného stáøí (jv. od Kienbergu, z. od Mušlovského – Støedního ryb., sv. od Mikulova v okolí Mìstských dílù, v tratích Stará hora (214 m n. m.) a s. od rybníku Nesyt (212 m n. m. – Runzenfeld). Daleko nejvìtší je však pøíhranièní oblast sousedící s Rakouskem v trati Skalky (Steinbergen, 257-279 m n. m.), kde lze teoreticky pøedpokládat výskyt podobných krasových jevù.

Obr. 5. Jeskynì 4. M/1 Mušlovská propástka (pùdorys a jednotlivé øezy). a Jaroslavu Rakušanovi ze ZO ÈSS 6-13 Jihomoravský kras za základní informace k historii a prùzkumu lokality. Literatura: Brzobohatý R. (1996): Tøetihory – poslední moøe na našem území. – in: A. Pøichystal, Š. Hladilová, N. Doláková, R. Brzobohatý, R. Musil: Morava s Slezsko v geologické minulosti. Cyklus pøednášek poøádaný Moravským zemským muzeem pro veøejnost v lednu 1996: 21-27. Brno. Ètyroký P., Havlíèek P., Stráník Z., Pálenský P. (1995): Geologická a pøírodovìdná mapa CHKO a BR Pálava, mìøítko 1:25 000. Dvoøák J., Rùžièka B. (1961): Historická geologie 1. Geologická minulost Zemì. – NÈSAV. Praha. Jüttner K. (1938): Die Flyschzone im unteren Thayalande. – Firgenwald, 11, 2. Reichenberg. Jüttner K. (1940): Erläuterungen zur geologischen Karte des unteren Thayalandes. – Mitt. Reichsstelle für Bodenforsch., 1, 1. Wien. Keferstein Ch. (1828): Bebachtungen und Ansichten über die geognostischen Verhältnisse der Nördlichen Kalkalpenkette in Österreich und Bayern. – Deutschland geognostisch-geologisch dargestellt, 5, 3: 425-592. Weimar.

Závìrem chceme podìkovat Jiøímu Kolaøíkovi

16

PSEUDOKRAS

A

HISTORICKÉ

PODZEMÍ

Štola Jindøich u obce Rudník v Podkrkonoší Petr Janák, Václav Macháèek, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)

Již tøetím rokem se naše ZO profesionálnì i dobrovolnì zabývá podkrkonošskou lokalitou Rudník, známou spíše pod historickým názvem Heømanovy Sejfy. Pøestože na rozsáhlém území probíhala na místní pomìry intenzivní tìžba, podzemí bylo nepøístupné. Pravdìpodobnì silné pøívalové deštì posledních let zapøíèinily vznik nìkolika propadù. Jedním z nich, propadlým ústím štoly Jindøich, se podaøilo alespoò nahlédnout do podzemí této lokality. Štola leží na lesním pozemku Krkonošského národního parku, asi 100 m západnì od lesní cesty v údolí s místním názvem Dlouhý les, sv. od obce Rudník Oblast Rudníku náleží k mladšímu paleozoiku podkrkonošské pánve a pøedevším rudnický obzor vrchlabského souvrství je znám pro svùj obsah mìdi. Sulfidické zrudnìní (chalkosin, pyrit, bornit) se vyskytuje v polohách bituminózních pelitù a obsah mìdi je znaènì nerovnomìrný (0,8 až 3 %). Zajímavé jsou i zvýšené obsahy støíbra na starých odvalech. Staré kutací práce v oblasti Rudníku spadají do 14. století. Jednalo se však pravdìpodobnì o rýžování Au a nelze vylouèit ani Ag. O dobývacím zpùsobu rýžování svìdèí i starý nìmecký název Hermannseifen – Heømanovy Sejfy a sejpy na potocích v okolí. Tyto práce zde probíhaly s pøestávkami pravdìpodobnì do 17. století. Pøesto, že se v širším okolí nalézá øada starých prací, konkrétní historické údaje jsou až do druhé poloviny 19. století pomìrnì chudé. Po 17. století je zde kutáno na mìdìné rudy a podle málo ovìøených zpráv doly v oblasti zprvu provozovali Morzinové a z dolù prý zbohatl Jan Teer, který nechal postavit osadu Janovice. Pozdìji byl výtìžek z hornického podnikání majetkem pánù Ericha, Goldschmida a E. Portha. Doly byly pomìrnì rozsáhlé, o èemž svìdèí øada prací zachovaných v širším okolí. Další konkrétní zmínka je z roku 1835, kdy ve starých dobývkách pracoval podnikatel Ehrenteil a v roce 1845 Rufer z Vratislavi. V letech 1856-1866 bylo nejintenzivnìji dobývané dolové pole è. III, na jehož s. okraji leží štola Jindøich. V

roce 1866 doly zanikly následkem války. Byly obnoveny opìt v roce 1872 a bylo zde dobýváno až do roku 1882. Menší práce byly provádìny i v širším okolí dolového pole è. III. Pozdìjší práce mají již jen charakter pokusù nebo prùzkumu. V roce 1950 byly zahájeny prùzkumné práce Východoèeskými uhelnými doly, od nichž úkol pøevzaly Západoèeské rudné doly, podnik Dubí. Byla vyzmáhaná díla: Úpadnice František, komín S 2, Max-Egon, úpadnice è. 3, štola Jindøich, Strojní jáma, úpadnice Adolf a štola Alžbìta. Pùvodní úpadnice Jindøich je neznámého stáøí a v rámci geologického prùzkumu byla opìtovnì zpøístupnìna a prodloužena v letech 1951-52. Dosáhla úklonné délky 86 m. Dùlní dílo bylo raženo s azimutem cca 250° pod úklonem 17°-18°. Na stanièení 50 m byla vyražena sledná k JJV o délce 39 m s krátkou úpadnicí k ZJZ o délce 6 m, kde je v souèasné dobì zával. V metráži 75 m byla vyražena další sledná k JJV, která je však bohužel již zatopená. Sledná se údajnì postupnì stáèí k východu a probíhá pod jv. slednou na stanièení 540 m (?!). Dùlní díla byla vyražena profilem 3,96 až 4,40 m2 s èásteènou, jednoduchou døevìnou výztuží. Pøedevším ve vstupních partiích dochází k postupnému odlamování stropních desek a pohyb zde je velice nebezpeèný. Asi dvacet metrù za vstupem jsme našli dva mrtvé netopýry zcela obalené plísní. Jeden byl dokonce zavìšen na stropì. V roce 2002 jsme úpadnici z prostøedkù MŽP zajistili betonovou zdí s prùletovým otvorem pro netopýry. Úpadní štola Alžbìta je jedno z historických dùlních dìl, které je díky horninovému prostøedí velmi nebezpeèné a je odsouzeno k pøirozenému zániku postupnou destrukcí stropù. Poøízená fotodokumentace, která je uložena v archivu ÈSS, zùstane pravdìpodobnì jediným obrazovým materiálem z kdysi rozsáhlého podzemí podkrkonošského Rudníku. Pro zájemce - výbìr z literatury: Bartoš M. (1999): Morzinové. – Krkonoše, 10/99: 36-37. Vrchlabí.

17

Havlena V. (1955) : Vývoj stratigrafie permokarbonu uhelných oblastí Èech a Moravy. – Knihovna Ústø. Úst. geol., 28: 44-49. Praha. Hrabák J. (1902) : Rudy mìdìné v horách Krkonošských a v Podkrkonoší. in : Hornictví a hutnictví v Království èeském. Jeho vznik a vývoj až po nynìjší stav. – Politika, závod tiskaøský a vydavatelský v Praze. Hošek M., Jirásek L. (1984): Problematika výskytù a tìžby zlata v jihovýchodní èásti Krkonoš. – Sbor. sympos. Hornická Pøíbram: 101-116. Pøíbram. Hynie O. (1925): Ložiska mìdìných rud v permu na jižním a východním okraji Krkonoš. – Hornický vìst., 21/VII (XXVI.): 229-321. Praha. Novák J. (1951): Ložiska mìdìných rud v okolí Heømanových Sejfù. – MS, Západoèeské rudné doly n.p., inspektorát východ, Trutnov. Geofond P 15054. Páša J., Koèandrle J., Veselý M. (2000): Revize opuštìných prùzkumných dùlních dìl na území pùsobnosti OBÚ Trutnov. – MS, Geomin.

Jihlava. Pošepný F. (1861): Nìco o mìdìných horništích èeského permského útvaru. – Živa, X/9: 32-49. Praha. Rinn M. (1988): Ložiskovì geologické pomìry rudnického obzoru. – MS, Dipl. práce, PøF UK, katedra lož. geol. Praha. Šolc L. (1959): Geologické pomìry ložiska mìdi v permokarbonu severovýchodních Èech v okolí Rudníku. – MS, Dipl. práce, katedra lož.geol. UK, Praha. Šolc L. (1964): Závìreèná zpráva úkolu sedimentární Cu-rudy, VP, èíslo úkolu 51 100 132. – MS, Geologický prùzkum n.p. Praha, oblast Dubí u Teplic. Geofond P 17941. Tásler R. (2003): Fotodokumentace štoly Jindøich v Rudníku. – MS, Èeská speleologická spoleènost Albeøice, arch. èíslo: 0247, Svoboda nad Úpou. Tásler R., Tomášková Z. (2001): Vyhledání starých dùlních dìl na území královéhradeckého kraje. – MS, Èeská speleologická spoleènost Albeøice, arch. èíslo: 0201, Svoboda nad Úpou.

Osovská podzemní chodba Martin Majer

podzemí skladem pohonných látek a zbraní nacistù. Po válce bylo podzemí nakrátko skladem zboží podniku Jednota a v letech 1958-1964 skladem brambor místního zemìdìlského družstva. Dnes jsou zmiòované objekty vráceny potomkùm posledního majitele, kterým byl Václav Palivec.  Chodba je mírnì esovitého pùdorysu o délce 55 m a prochází 1,5-2 m pod povrchem. Pøi instalaci vodovodního potrubí byla chodba na obou koncích zazdìna. Tøi metry od špýcharu se nachází obìmi

V podbrdské vsi Osov stával od roku 1742 až do roku 1967 pivovar. Datum výstavby pøesnì neznáme, ale je odvozeno od data nalezeného na trámu pøi demolici. Pivovar byl propojen (stále existující) podzemní chodbou se sklepením budovy špýcharu. Špýchar se nachází v areálu parku osovského zámku. Z budov pivovaru zbylo dodnes jen nìkolik obvodových zdí. Sklepení špýcharu bylo užíváno pivovarem jako lednice. V období druhé svìtové války, dle vyprávìní pamìtníkù, bylo

Obr. 1. Zleva: špýchar, zámek, bývalý pivovar (foto M. Majer)

18

smìry prùlezný propad, který otevírá chodbu do 46 m dlouhého úseku smìrem k pivovaru. Na povrch vede asi metr široká díra kruhového tvaru. Ètyøi metry od bývalého pivovaru se nachází druhý propad, který byl již døíve zavøen betonovými panely. Ty jsou viditelné na stropì chodby. Otvor na povrchu u druhého propadu vede do ètyømetrového úseku konèícího zazdívkou. Chodba je vyzdìna z cihel a stìny omítnuty. Na stìnách se nacházejí nápisy døívìjších “návštìvníkù“. Chodba byla vystavìna ve dvou profilech. (viz stavební plán). Po 30 m ve smìru od špýcharu pøechází do širšího profilu (viz obr. 2). Podlaha je zanesena nìkolikacentimetrovou vrstvou hlíny. V podlaze chodby je po celé délce patrný odvodòovací kanálek, který je zakryt plochými kameny s pøibližnì patnácticentimetrovými mezerami. Na dnì kanálku byly v dobì návštìvy místy 2 cm stojící vody. Ze sklepù špýcharu je zazdívka chodby nedostupná, nebo sklepní prostora, Obr. 2. Pohled z širšího profilu ke špýcharu (foto M. Korba).

Obr. 3. Èást kopie stavebního plánu s pozicí podzemní chodby.

19

kde chodba ústila, je zavalena z pøízemí špýcharu. Na stropì chodby jsou patrné praskliny v omítce. Po 35 m od prvního závalu (u špýcharu) je nìkolik vypadlých cihel v klenbì. Výpadem je vidìt vìtší kámen a hlína nad klenbou. Fotografie a popis zachycují stav v bøeznu roku 2003. Podìkování patøí Ing. Emilu Palivcovi za umožnìní vstupu, poskytnuté informace a kopii stavebního plánu. Obr. 4. Èást sklepù pod špýcharem. Vpravo zával, za kterým se nachází zazdívka chodby (foto M. Korba).

Podzemní drenážní kanál v Køešicích u Litomìøic Václav Cílek

V srpnu 2003, rok po velké povodni, jsem byl požádán zastupiteli obce Køešice, abych s nimi prošel intravilán obce a pomohl jim s øešením možné protipovodòové ochrany. Køešice leží v pravobøežním puštìném meandru Labe, asi 5 km nad Litomìøicemi, pøi povodni zde bylo zaplaveno 320 domù ze 400 existujících, z 1 400 obèanù jich muselo být evakuováno 1 000 a celkové škody dosáhly (èi spíše byly vyèísleny) na 290 milionù, vèetnì jedné uhynulé pštrosice, která podlehla šoku. Evakuace ostatních pštrosù se zdaøila. Poté, co jsme projeli nìkolik okolních obcí, jsem si udìlal obrázek, že tíha protipovodòové prevence spoèívá pøevážnì na starostech, kteøí jsou v dané situaci spíš v pozici dezinformovaných laikù a že ministerstva a odbory sice mají expertní komise, ale jinak spíš èekají na místní návrhy a iniciativy. Již pøi zbìžné prohlídce obcí mezi Roudnicí a Litomìøicemi lze zjistit urbanistické nehoráznosti toho typu, že napøíklad støed obce Lounky je vybudován pøímo v bývalém labském korytu (využitém místním tokem), které za povodnì opìt funguje. Nejvìtší pøekvapení mne èekalo pøi ústí Záblatského potoka, který Køešicemi protéká. Ústí do Labe køivolace pøirozeným korytem pod mostkem datovaným klenákem s letopoètem 1820. Tedy pøirozenì by ústil, kdyby nedošlo k té zvláštní situaci, že se naopak Labe valí do koryta potoka, asi po 60 m je zahrazeno stavidlem umnì zapuštìným do žulové hráze odhadem z 20.-30. let minulého století. Z druhé strany, ale asi o 120 cm níž, pøitéká Záblatský potok, vtéká do tùnì, labská voda do nìj seshora pøepadá, mísí se s ním a pak oba toky svornì mizí v podzemí,

aby opìt po více jak 2 km vyvìraly na povrch u Tøeboutic v hromadì odpadu pod hrází slepého ramena. Podzemní chodba bývala podle údajù pamìtníkù prùchozí ještì nìkdy v 50. letech, kdy se provádìlo èištìní kanálu. Èištìní je možné pomocí série revizních šachtic. Nejbližší leží nìkolik metrù od stavidla a je volnì pøístupná. Otrlý jeskyòáø dodnes mùže èásti tohoto podivného paralelního podzemního labského koryta proplavat. Proè byl kanál vybudován? Pùvodnì jsem se domníval, že se jedná o podzemní náhon, na kterém ležela malá vodní elektrárna, ale místní znalec mi vysvìtlil, že pøi vybudování jezu Kopisty, asi 2 km pod obcí, došlo ke zvýšení hladiny Labe a hrozilo zaplavení sklepù v Køešicích a k celkovému zvlhèení obce, která doslova leží na písku – kopaná sonda v nedalekých Oknech ukazuje vcelku homogenní, jemnozrnný písek do hloubky 3,4 m. Proto bylo rozhodnuto hladinu spodní vody umìle snížit na pøedešlou pøirozenou úroveò pomocí drenážního kanálu, ke kterému se dnes kupodivu nehlásí ani Povodí Labe, pøestože kanál je zjevnì souèástí jezu Kopisty. Pøi velké srpnové povodni vzniklo mezi Kopisty a Terezínem velké jezero postupným zaplavováním zezadu od soutokové oblasti s Ohøí, tedy již pod jezem v Kopistech. Nedoøešenou otázkou zùstává, jak se na vzedmutí vod a tím výšce hladiny jezera podepsal Støekovský jez v Ústí na Labem. Situace v Køešicích a okolních obcích je zatím znaènì nejistá. Teprve teï, rok po povodních, má dojít k jednání o takovém manipulaèním øádu jezu Kopisty, který by nemìl negativnì ovlivòovat výšku hladiny Labe za

20

plavebního kanálu musel pøedstavovat urèitou pøekážku a pravdìpodobnì zvyšovat úroveò Labe nad Tøebouticemi.

povodnì. Pro ochranu obcí podél Labe se toho totiž pøímo na místì nedá mnoho udìlat – hráze by musely být dlouhé, vysoké a nièící ráz krajiny; bagrování koryta pøíliš nepomùže, je-li voda zadržována jezem; a vybudovat odlehèovací kanál by znamenalo, že nìkolik okolních obcí by se ocitlo na „ostrovì“ a povodeò by byla poslána dál po proudu. Zbývá tedy vodu zadržet tam, kde to jde a naopak nebránit jinde vodì v odtoku. Za povodnì je každý ušetøený decimetr dobrý. Mám-li struènì shrnout výsledná pozorování: 1 – v Køešicích existuje dlouhé, neobvyklé a dobøe promyšlené podzemní dílo, jehož pravý a pro chod obce zcela nezbytný úèel, tedy snižovat hladinu spodní vody je dílem zapomenut a k samotnému drenážnímu kanálu a jeho èištìní se nikdo nehlásí, 2 – pøi všech publikovaných úvahách o vzniku terezínského jezera a následku povodní se nikde neobjevuje jez Kopisty (jakoby neexistoval), který i pøi zvednutých stavidlech a existenci boèního

TROCHA

Summary: Underground drainage channel in Køešice in Northern Bohemia. More than 2 km long underground drainage channel was constructed as a part of a weir on Labe River around 1930 (?). The waters of local creek and of Labe river meet close to the river banks, mix under a small dam and then submerge into underground channel. The construction of the weir heightened the ground water level in the area of large village built on sandy loams of abandoned Labe meander and thus it was necessary to construct the underground channel which is both – almost forgotten and inevitable device to keep the house foundations stable. (Psáno pro Speleo v srpnu 2003)

HISTORIE

První velká expedice do Jugoslávie Ladislav Slezák, èestný èlen ÈSS

V r. 2004 uplyne 40 let od uspoøádání speleologické expedice do krasu ve Slovinsku. Po obnovení Oddìlení pro výzkum krasu Moravského muzea v Brnì v r. 1960 (vedoucím se stal autor tohoto èlánku) byly navázány významné zahranièní kontakty kromì Francie (v r. 1963 francouzská expedice v Mor. krasu) též se speleology z bývalé Jugoslávie, konkrétnì s pracovníky z Postojné. Prof. Ivan Gams z Akademie vìd a umìní (SAZU) se zajímal o možnosti uplatnìní vodního planktonu pøi koloraèních zkouškách v jeskyních. Tuto metodu úspìšnì aplikoval na podzemní øece Malenšèici nedaleko Rakeku. Oddìlení pro výzkum krasu s ním

navázalo velmi dobrý kontakt, na jehož základì vzniklo pozvání ke spoluúèasti na prùzkumu podzemních øek v oblasti Postojné. V té dobì s oddìlením velmi úzce spolupracovali èlenové Delfín klubu, kteøí tuto nabídku akceptovali s neskrývaným nadšením. Vedení Moravského muzea bylo této akci taktéž velice pøíznivì naklonìno a rozhodlo se ji v rámci svého rozpoètu podpoøit. Pøípravy se rozbìhly na plné obrátky. Optimální poèet èlenù expedice byl stanoven na 7, z toho 2 pracovníci muzea, 1 expert pro oblast spojovací techniky a 4 potápìèi. Expedièní výbava pøedstavovala deset beden materiálu o celkové váze 1,5 t. Režijní náklady

21

Obr. 1. Znak a razítko Oddìlení pro výzkum krasu Moravského muzea v Brnì, které vzniklo v r. 1960 a zaniklo 1988 (soukromý archiv autora).

na území ÈSR se zavázala hradit poøádající organizace, na území Jugoslávie pak Slovinská akademie vìd v Postojné. Doprava se plánovala po železnici (osoby i materiál). Expedice mìla trvat zhruba 3 týdny. Hlavním úkolem bylo potápìèsky prozkoumat odtokový sifon øeky Pivky (Pivka jama) a pøítokový sifon téže øeky v Planinské jeskyni (Planinska èi Malograjska jama). Jako souèást expedice bylo zaøazeno studium krasu v okolí Rakeku, Rakov Škocianu a Cerkniško polje. Dále pak seznámení se s pobøežním krasem Jadranu na j. cípu Istrie. Koneènì stanoveným expedièním obdobím byl mìsíc èervenec 1964. V Postojné se celé expedice ujal pan profesor France Habe s manželkou Minkou. Na pracovišti Društva za raziskovanje jam Slovenie a SAZU jsme mìli možnost spolupracovat s vynikajícími odborníky (I. Gams, R. Gospodariè, P. Habiè, E. Prettner). Zvláštì jsme si oblíbili „jamskego“ fotografa Franci Bara (objevil v Predjamské jeskyni nápis J. Nagela z r. 1748). Pøechodné silné deštivé období znemožnilo potápìèské akce a tak jsme odjeli na nejjižnìjší cíp Istrie do Premantury, kde jsme

prožili mezi místními rybáøi nezapomenutelných pár dní. V Postojné se situace nelepšila, a tak jsme se vìnovali krasové turistice a poznávání jevù, o nichž jsme vìdìli jen z literatury. Až do ukonèení expedice jsme spolupracovali na dokumentaci a mapování velkých ponorových jeskyní na území – Cerkniško polje. Obrovským horizontálním systémùm dominuje Svinjska jama, kterou jsme v bahnì a vodì probádali do vzdálenosti 6 km. V pozdìjších létech jsme se k nìkterým problémùm ještì vrátili, ale to už se jednalo o úzce specializované a mále poèetné pracovní návštìvy (1966, 1967). Úèastníci expedice: L. Slezák, J. Doèkalová, M. Kreis, Z. Šerebl, B. Havelka, J. Fadrna a J. Ducháò.

Restituce díky Evropské unii Ladislav Slezák, èestný èlen ÈSS

v r. 1945 pøinesl i konec tak neblahého využívání jeskynì. Strážní objekt u silnice zaèal sloužit jako hájenka a vlastní jeskynì byla více èi ménì využívána zemìdìlci èi lesní správou. V 60. letech vstupuje do historie Michalky mlékárna z nedaleké Otinovsi. Jeskynì je využitelná jako dozrávárna plísòového sýra. Následnì, po zcela primitivních úpravách interiéru, montáži vzduchotechniky, opravì el. instalace a vodovodu, zbudování usazovacích kalových jímek bylo vybudováno malé zázemí pro nìkolik zamìstnancù a kolem r. 1964 se rozbìhla výroba. Jedineèné plísòové sýry Niva tak dozrávaly a dìlaly dobrou povìst jeskyni Michalce až do jarních mìsícù r. 2004. Zpøísnìné hygienicko-potravináøské normy EU zasáhly výrobce sýrù a jím využívaný objekt natolik, že byl nucen dozrávárnu opustit a výrobu pøesunout do novì vybudovaných prostor v rámci svých objektù. S termínem našeho vstupu do EU mohou potomci loupežníka Michala vznášet restituèní nároky na uvolnìnou loupežnickou jeskyni (což je pochopitelnì nesmysl). Tak tedy, jaká je budoucnost Michalky?

Jak ten èas bìží, dìjí se vìci! A tak díky našemu vstupu do EU došlo i na jeskynì. V Moravském krasu nedaleko Holštejna se nachází jeskynì Michalova díra, mezi jeskyòáøi známá jako Michalka. Ze speleologického hlediska nic moc, ale jinak má velice pestrou historii. Staré povìsti o ní hovoøí jako o doupìti zlopovìstného loupežníka Michala, který o svùj útulek pøišel díky dìjinným událostem. Zájem o jeskyni projevila v r. 1938 èeskoslovenská armáda, která, jako souèást váleèných pøíprav, pøebudovala jeskyni na skladištì bojových chemických látek. Byl upraven interiér jeskynì, zajištìn vchod, objekt obehnán oplocením a nedaleko, s pøímým pohledem na vchod, postaven strážní domek (pozdìji sloužil jako hájovna, pak opìt jako strážní objekt a nyní jako základna jeskyòáøù ÈSS). Po okupaci ÈSR nìmeckými vojsky byl objekt vyklizen a pøíležitostnì využíván jako skladový prostor k civilním úèelùm. V r. 1944 se do nìkterých jeskyní v Moravském krasu stìhuje váleèná výroba (Drátenická, Výpustek, Býèí skála, Kùlna) povìtšinì souèástek leteckých motorù. Jeskynì Michalka tak opìt slouží jako zázemí pro tyto výrobny. Je zdokonalen systém ochrany objektu a posádku tvoøí vìtšinou váleèní zajatci. Konec války

22

TECHNIKA

A

ZPRÁVY

SZS

Hasièi cvièili v Hranickém krasu

Barbora Šimeèková (ZO 6-23 Aragonit), vedoucí správy Zbrašovských aragonitových jeskyní Na podzim roku 2003 se v Hranickém krasu konala dvì cvièení Hasièského záchranného sboru zorganizovaná ve spolupráci se Speleologickou záchrannou službou ÈSS – stanicí è. 4 Severní Morava a AOPK ÈR – správou Zbrašovských aragonitových jeskyní. V sobotu 27. záøí 2003 probìhlo metodické zamìstnání lezeckých družstev Olomouc a Pøerov HZS Olomouckého kraje, a to v Hranické Propasti. Podnìtem ke cvièení se staly události posledních dvou let, kdy po zhruba pìtadvacetileté pauze došlo ke dvìma sebevražedným pokusùm skokem do Propasti (jednomu dokonanému a jednomu nedokonanému). Bìhem ostrých záchranných zásahù se totiž v obou pøípadech projevilo, že zasahující jednotky mají jen minimální znalosti o specifickém prostøedí v Propasti, a to jak z hlediska pøístupu a pøíjezdu k lokalitì, tak po stránce vlastního pohybu po suovém svahu a zejména výskytu nedýchatelného ovzduší nad hladinou jezírka. Pod vedením hlavního instruktora HZS Ol. kraje Rudolfa Hausera se cvièení zúèastnilo 12 lezcù HZS, èlenové Speleologické záchranné služby ÈSS – stanice è. 4 Severní Morava a pracovníci AOPK ÈR – správy Zbrašovských aragonitových jeskyní. Vzhledem k tomu, že Propast leží v Národní pøírodní rezervaci Hùrka u Hranic a pro jakoukoli èinnost zde platí pøísné ochranné podmínky, bylo nutno pro pøipravované cvièení požádat o výjimku Ministerstvo životního prostøedí ÈR. Žádost obsahovala a priori již návrh provedení mnohých technických èinností a postupù tak, aby byl na nejnižší možnou míru minimalizován kontakt se zdejším pøírodním prostøedím. MŽP upøednostnilo „jiný veøejný zájem“, jímž je záchrana života èi pomoc zranìnému bez rizik vzniklých nedostateènou pøípravou na takovou akci, a výjimku pro cvièení udìlilo za urèitých podmínek na dobu 5 let. Cílem cvièení byl jednak nácvik záchrany potápìèe nebo sebevraha z hladiny jezírka na dnì Propasti a soubìžnì byla také procvièena pomoc lezci uvízlému èi stiženému nehodou na lanì v její západní

stìnì. Úèastníci rozdìlení do dvou skupin si postupnì vyzkoušeli slanìní z místa zvaného od nepamìti „Mùstek sebevrahù“ pøes skalní hranu, mírný pøevis a dále cca 50 m „luftózní“ vertikálou bez kontaktu se stìnou a se známým nepøíjemným otáèením kolem osy. Slanìní konèilo v místì nejèastìjšího dopadu sebevrahù na jz. bøehu jezírka, kde byl figurant fixován do nosítek, uložen do gumového èlunu pohánìného vesly a transportován po hladinì jezírka k jedinému schùdnému místu na jv. okraji jezírka, jímž je døevìná nástupní plošina pro pøípravu potápìèù. Mezitím druhá skupina zkoušela zpùsob dopravy figuríny v nosítkách z døevìné plošiny smìrem vzhùru k hranì Propasti, a to pìšky strmým suovým svahem po chodníèku pøi sv. stìnì. K další variantì transportu byl využit zabudovaný benzínový vrátek patøící ZO ÈSS 7-02 Hranický kras, a sice k vytahování nosítek pøes kladky a ocelové karabiny po nosném ocelovém lanì bez nutnosti aktivování pohonu. Celé cvièení trvající asi 5 hodin bylo koncipováno jako „prùzkum bojem“, tzn. že pøes pøedchozí teoretickou pøípravu byly oèekávány drobné organizaèní zádrhele a výstrojní nedostatky. Ty se projevily napø. v nedostateèných délkách lan pro transport po svahu, chybìjícími radiostanicemi pro komunikaci mezi jednotlivými skupinami èi v potøebì chránit oblièej transportovaného štítem nebo alespoò brýlemi proti odletujícím kamínkùm. Vyhodnocení metodického zamìstnání bylo pøedáno operaènímu støedisku HZS Olomouc, aby byly napøíštì minimalizovány nepøesnosti pøi pøedávání nahlášených informací, a potøebná výstroj byla doplnìna do vybavení zásahových vozidel. Pøíští cvièení v záøí 2004 probìhne jako tøídenní, kdy se v rozsahu vždy asi 8 hodin vystøídají již všichni èlenové zmínìných lezeckých družstev, a to ve smìnách A, B a C. K upevnìní získaných poznatkù budou cvièení každoroènì opakována. Z pohledu pracovníka státní ochrany pøírody mohu konstatovat, že efektivní zásah na pomoc postiženému je i pøi maximálním šetøení

23

Obr. 2. Transport zranìného v nosítkách po svahu Hranické Propasti (foto Barbora Šimeèková).

Obr. 3. První kontakt s postiženým, Zbrašovské aragonitové jeskynì (foto Barbora Šimeèková).

zájmù ochrany pøírody na lokalitì proveditelný. Je však podmínìn jednak pøedchozí dostateènou teoretickou pøípravou zvyšující povìdomí zasahujících a jejich respekt z Propasti, a dále pravidelným praktickým nácvikem minimalizujícím možnost ohrožení samotných záchranáøù, kteøí se v pøípadì nehody musejí z titulu svého povolání v Propasti pohybovat. Druhé cvièení se konalo v sobotu 11. øíjna 2003 ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Zúèastnilo se ho sedm èlenù lezeckých družstev HZS Jeseník a SDH Zlaté Hory, èlenové Speleologické záchranné služby ÈSS – stanice è. 4 Severní Morava, pracovníci AOPK ÈR – správy Zbrašovských aragonitových jeskyní a èlenové ZO ÈSS 6-23 Aragonit. Zbrašovské aragonitové jeskynì spolu se souvisejícím krasovým územím na povrchu byly jako poslední zpøístupnìné jeskynì v naší republice letos také vyhlášeny Národní pøírodní památkou dle zákona è. 114/92 Sb. Výjimku z ochranných podmínek však v tomto pøípadì nebylo nutno vyøizovat vzhledem k tomu, že prùchod cvièících hasièù jeskynìmi nezpùsobí žádnou zmìnu dochovaného stavu pøírodního prostøedí. Cvièení bylo koncipováno jako simulovaná nehoda pøi trhacích pracích, v dùsledku níž byla zavalena bìžná pøístupová cesta, a do podzemí bylo nutno sestoupit nouzovým vchodem – tzv. Objevitelským komínem. Ústí této vertikální lomené šachtice leží ve skalní stìnì pøi parkovišti za vilou Rozmarýn v areálu Lázní Teplic n. B. Zasahující jednotka nejprve slanila a pøetransportovala materiál pøes mezikotvení do

hloubky 42,8 m na poèvu Jurikova dómu. Zde se ze tmy zhasnuté návštìvní trasy vynoøil kašlající „ranìný“ sípající nìco o dalších pracovnících, závalu a prasklém potrubí. Celý zásah tak zahrnoval prùzkum navazujících prostor, vyhledání postižených, jejich ošetøení a dopravu zpìt do Jurikova dómu. Z èasových dùvodù již nebyl provádìn transport Objevitelským komínem zpìt na povrch. V urèitých úsecích návštìvní trasy byl simulován výskyt CO2 a bylo nutno použít dýchací techniku. V Gallašovì dómu pak bylo procvièeno vytažení pracovníka, který „zahynul“ pøi opravì prasklého odsávacího potrubí, a to pomocí figuríny v plynovém jezeøe s koncentrací pøesahující 15 % CO2. Vzhledem k právì probíhající stavební rekonstrukci návštìvní trasy byl i samotný pohyb po provizorních døevìných lávkách a vykopaných podlahách mimoøádnì fyzicky namáhavý a po všech stránkách provìøil zdatnost zasahujících. Celé cvièení trvalo 6 hodin a po jeho skonèení zasedli úèastníci k závìreènému vyhodnocení. Ocenìn byl pøedevším výbìr lokality, která v souèasných podmínkách výstižnì navozuje prostøedí starých a opuštìných dùlních dìl v okolí obou jesenických mìst jako místa potenciální nehody. Pøi hodnocení organizaèních postupù zasahujících se obdobnì jako u cvièení v Propasti ukázalo nedostateèné vyhodnocení vstupních informací od znalcù lokality èi od samotných postižených, nejvýraznìjším technickým nedostatkem bylo opomenutí dýchacího pøístroje pro osobu transportovanou v nosítkách nedýchatelným prostøedím.

24

rezervy. Vùbec to ale není o tom, jak „my“ to umíme a „oni“ ne! Záleží pouze na nás, zda dokážeme pøedvídat prùšvihy v našem jeskyòáøském okolí a zda chceme profesionálním záchranáøùm pomoci se na nì pøipravit, dokud je ještì èas. S plnou zodpovìdností si ale uvìdomme, že si pøi urèitých typech nehod budeme muset pomoci i nadále sami sobì, a vìøte mi, že je to velmi tvrdé zjištìní. Podìkování a ocenìní patøí všem jmenovaným složkám za maximální spolupráci a vzájemné respektování. Osobnì dìkuji pánùm Josefu Skalkovi, Jiøímu Augustýnkovi a Petru Fišerovi za všestrannou pomoc. Na závìr mi pak dovolte vyjádøit nadìji, že nacvièené poznatky nebudeme nikdy potøebovat použít „na ostro“.

Z pohledu praktického jeskyòáøe byla obì cvièení nesmírnì pouèná i pro nás, kteøí jsme se „jen tak dívali kolem a fotografovali“. Jednoznaènì jsme pozorovali, že øada návykù o pohybu v podzemí, které máme jako jeskyòáøi zažité a bereme je jako samozøejmé, vùbec není bìžné populaci vlastní a nikde jinde než v jeskyních se získat nedají. Chvílemi už jsem chtìla „z moci úøední“ cvièení zastavit, protože jsem se tøepala strachy, že se opravdu nìkomu nìco stane. Je zøejmé, že hasièské jednotky jsou vycvièeny pøedevším k likvidaci požárù, kdy jde zejména o rychlost zásahu, a k pomoci u nehod na povrchu. Podzemí a kras obecnì však vyžadují specifické znalosti a postupy, v nichž mají samozøejmì ještì

Nový zpùsob navazování smyèek Mojmír Záviška

Vìtšina autorù a prospektù nás seznamuje se základním zpùsobem navazování popruhové smyèky pomocí prusíku (viz obr. 1.). Dle katalogu Petzla však toto uvázání významnì snižuje nosnost. Nosnost takto uvázané smyèky je pouhých 16kN, aèkoliv smyèka sama má nosnost 22 kN. Pøi uvázání na rozmìrný nosník a pøetoèení smyèky mùže pak dojít k dramatickému snížení nosnosti až na 8kN. Pøi prostém pøehození smyèky je sice nosnost zdvojena (2x22kN), avšak smyèka není fixována na místì. Pøi zatížení, které by nebylo pøesnì kolmé na nosník, by mohlo dojít k posunu smyèky a její možné destrukci. Docela zajímavou alternativou vázání popruhové smyèky je zpùsob, se kterým mì seznámili italští záchranáøi, kteøí tento uzel velice èasto používají a tvrdí o nìm, že nosnost popruhové smyèky nesnižuje (totéž platí i o lanové smyèce). Je to vlastnì doplnìný Prusíkùv uzel, kdy nosnou smyèku provlékneme ještì oèkem vytvoøeným pøetoèením druhého konce smyèky o 180°. Samozøejmostí je peèlivé srovnání popruhu v uzlu. Po tomto provleèení nám vznikne uzel znázornìný na obrázku 2 (pohled z obou stran uzlu). Postup zpùsobu vázání je též znázornìn na obrázku 3.

25

Nebezpeèie prenosu besnoty z netopierov na ¾udí

Süli J., Ondrejková A., Beníšek Z., Ondrejka R. Univerzita veterinárskeho lekárstva, Ústav epizootológie a infekèných chorôb, Komenského 73, 041 81 Košice (e-mail: [email protected] alebo [email protected] ) Netopiere, ktoré tvoria druhý najväèší rad cicavcov, zohrávajú dôležitú úlohu v epizootológii besnoty a besnote príbuzných lyssavírusov. Rezervoárovými druhmi vírusu besnoty sú okrem mäsožravcov aj ve¾a druhov insektivorných a hematofágnych netopierov. Hlavnými hostite¾skými druhmi lyssavírusov v Európe a Severnej Amerike sú hmyzožravé (insektivorné) netopiere. Hematofágne netopiere sú hlavným rezervoárovým druhom besnoty v Latinskej Amerike. Úloha nedávno objaveného austrálskeho netopierieho lyssavírusu v epizootológii besnoty sa stále študuje. Ve¾mi dlho sa predpokladalo, že besnota sa prenáša výluène pohryznutím besným psom. Na zaèiatku 20. storoèia boli vypracované úèinné metódy zamerané na kontrolu, resp. imunizáciu domácich psov proti besnote. Až neskôr sa zistilo, že hlavnými rezervoárovými druhmi besnoty sú vo¾ne žijúce druhy zvierat, zvl᚝ mäsožravce. V roku 1953 po úmrtí èloveka na Floride, ktorý bol pohryzený netopierom (Lasiurus cinereus), sa zaèala vykonáva podrobná surveillance v populáciách netopierov v Severnej Amerike. Zistilo sa, že v Amerike je rozšírený netopierí variant vírusu besnoty (genotyp 1). Genotypy 2 (Lagos bat virus), 3 (Mokola virus) a 4 (Duvenhage virus) boli izolované iba v Afrike, zatia¾ èo genotypy 5 a 6 sa izolovali iba v Európe. Genotyp 7 austrálsky netopierí lyssavírus bol zatia¾ izolovaný len v Austrálii. Úmrtia ¾udí po expozícii besným netopierom sú najlepšie zdokumentované v Severnej Amerike. Poèas minulého storoèia mal výskyt humánnej besnoty v USA klesajúcu tendenciu. Z roèného priemeru 24 prípadov v rokoch 1946-1949 bolo 90 % vyvolaných psím pohryznutím. Do zaèiatku šesdesiatych rokov humánna besnota klesla v priemere na 1,5 prípadov roène a z nich len 67 % bolo kanínneho pôvodu. Ako klesala urbánna forma besnoty – kanínna besnota, tak vzrastal relatívny význam ïalších rezervoárov besnoty, resp. lyssavírusovej infekcie v USA. Od roku 1970 do roku 1989 už iba 45 % prípadov výskytu humánnej besnoty bolo vyvolaných psím variantom rabického vírusu, 30 % bolo vyvolaných netopierím variantom. Poèas rokov 1990-2000 bol netopierí lyssavírus

hlavnou príèinou humánnych prípadov besnoty v USA. V poslednom desaroèí 20. storoèia bol poèet humánnych úmrtí v priemere 2,9 roène a u 92 % (24 z 26) sa na vzniku infekcie podie¾al netopierí lyssavírus. Posledná spracovaná štatistika z roku 2002 ukázala, že všetky 3 prípady humánnej besnoty boli spôsobené netopierím lyssavírusom. Zároveò zaznamenali rekordný poèet výskytu besnoty u netopierov v porovnaní s predošlými rokmi. V Latinskej Amerike sú jedným z najdôležitejších vektorov pre humánnu besnotu hematofágne netopiere (nazývané tiež vampíry). Od roku 1975 bolo nahlásených v Latinskej Amerike viac ako 490 prípadov výskytu humánnej besnoty spôsobenej hematofágnymi netopiermi. V Latinskej Amerike však zatia¾ hlavným nosite¾om vírusu besnoty zostáva pes domáci. Výskyt urbánnej formy besnoty v niektorých štátoch Latinskej Ameriky (napr. v Mexiku a Brazílii) bol po vykonaní nieko¾kých vakcinaèných kampaní znížený; besnota prenášaná hematofágnymi netopiermi v týchto oblastiach naopak získavala na význame. Prvý prípad lyssavírusovej infekcie u netopiera v Európe bol zaznamenaný v roku 1954. Po zdokonalení surveillance od roku 1985 došlo k zjavnému nárastu poètu lyssavírusových infekcií u hmyzožravých netopierov v Európe, ich pôvodcu pomenovali „európsky netopierí lyssavírus“ (European bat lyssavirus – EBL). Do roku 2000 bolo zaznamenaných viac ako 600 prípadov EBL-infekcie netopierov, zatia¾ však iba 4 prípady humánnej lyssavírusovej infekcie mali pôvod u netopierov. Prvé tri (na Ukrajine, v Rusku a vo Fínsku) sa stali ešte pred rokom 1986, posledný prípad bol zaznamenaný koncom roku 2002 vo Ve¾kej Británii. V posledných rokoch v severovýchodnej èasti Európy sa zvýšil poèet registrovaných EBL-infekcií u netopierov. Besnota netopierov sa vyskytla v Dánsku, Nemecku, Po¾sku, Škótsku, Holandsku, Fínsku, Rusku, ale aj vo Švajèiarsku, v Španielsku, v Èechách, v Maïarsku a tiež na Slovensku. EBL spôsobí síce infekciu hlavne u netopierov, ale vyskytli sa už aj fatálne infekcie u ¾udí, oviec a  kuny skalnej. V Austrálii a na okolitých ostrovoch žije približne 75 druhov netopierov. Intenzívne

26

vykonávané surveillance u netopierov, zvl᚝ chorých a ranených jedincov viedlo k objaveniu nového lyssavírusu, ktorý bol pomenovaný „austrálsky netopierí lyssavírus“ – Australian bat lyssavirus (ABL). Doteraz bol izolovaný a identifikovaný u všetkých štyroch hlavných druhov fruktivorných netopierov v Austrálii a tiež v jednom druhu hmyzožravých netopierov. Zistilo sa, že ABL bol zodpovedný za smr dvoch žien v Austrálii; jedna z nich pracovala v blízkosti netopierov, druhá sa stala obeou útoku chorého infikovaného netopiera. Retrospektívnym štúdiom neboli identifikované žiadne ïalšie humánne prípady a neboli zaznamenané prípady výskytu ABL u domácich zvierat alebo iných cicavcov v Austrálii. V Afrike bolo izolovaných viacero sérogenotypov lyssavírusov. Okrem genotypu 1, ktorý je rozšírený až na niektoré výnimky po celom svete, niektoré genotypy majú pôvod v Afrike. V poète humánnych prípadov besnoty v Afrike je ale podiel úmrtí spôsobených netopierími lyssavírusmi relatívne nízky, pretože v Afrike je doposia¾ najväèším problémom urbánna besnota, prièom hlavnými hostite¾mi vírusu besnoty sú kojoty a šakaly. V Ázii je najväèším problémom urbánna besnota; hlavným rezervoárovým druhom je pes domáci. Aj keï besnotu môžu prenies na ¾udí aj fruktivorné netopiere, ich podiel na výskyte besnoty v krajinách Ázie je zanedbate¾ný.

medzi speleológmi a chiropterológmi. V Spojených štátoch sa robil prieskum medzi jaskyniarmi a zistilo sa, že napriek všeobecným vedomostiam jaskyniarov o netopieroch, 14 % vysokoškolsky vzdelaných jaskyniarov a 26 % so stredoškolským vzdelaním nepovažuje pohryznutie netopierom za riziko možného vzniku besnoty. Èo sa týka preexpoziènej vakcinácie, iba 20 % jaskyniarov využilo túto možnos, aj keï bolo registrované mierne zvýšenie oproti roku 1970, kedy preexpoziène bolo imunizovaných iba 14 % jaskyniarov. Tento stav sa môže zlepši priamym a permanentným upozoròovaním dotyèných ¾udí na riziká ich práce; potvrdilo sa, že v USA sa preexpoziènej vakcinácie podrobilo 64 % jaskyniarov, ktorí boli priamo upozornení v porovnaní so 6 % jaskyniarov neupozornených. Praktické skúsenosti s komerènými vakcínami sú ve¾mi dobré. Dôkazom toho je aj skutoènos, že hoci bolo zaznamenaných nieko¾ko prípadov vo viacerých európskych krajinách, keï speleológovia boli exponovaní infikovaným netopierom, žiaden z nich nezomrel na besnotu, keï bol preexpoziène vakcinovaný bežnou humánnou antirabickou vakcínou, alebo po pohryznutí netopierom absolvoval postexpoziènú antirabickú lieèbu. Postexpozièné opatrenia závisia od samotnej úrovne rizika. Všetky poranenia, škrabnutia je treba ihneï umy a ¾udia exponovaní infikovaným zvieraom musia by postexpoziène imunizovaní. V prípade, že pacient bol niekedy predtým imunizovaný, vakcinaèná schéma sa tomu prispôsobí. Vzh¾adom na výskyt poèetných prípadov spojených s nejasným priebehom expozície netopierom, doporuèuje sa vykona postexpoziènú vakcináciu nielen pri priamom škrabnutí alebo pohryzení, ale aj pri dotyku kože, mukóznej membrány, èi oèí hlavne so slinami alebo nervovým materiálom netopiera. Imunoprofylaxia sa doporuèuje aj v takých situáciách, keï niekto z okolia potvrdil prítomnos netopiera a keï pohryznutie netopierom sa nedá bezpeène vylúèi. Treba poznamena, že pri netopieroch je väèšina pohryznutí povrchových a prakticky èasto vzniká problém rozozna pohryznutie od poškrabnutia. ¼udia si èasto ani neuvedomujú nebezpeèenstvo vzniku infekcie. Najúèinnejšia je osveta, hlavne u ¾udí, ktorí môžu by profesionálne exponovaní netopierom. Dôrazom na osvetu je možné v budúcnosti predís úmrtiam.

Expozícia èloveka netopierom a profylaxia V potenciálnej expozícii ¾udí netopiermi je zatia¾ ve¾a nejasností. Anamnestické údaje sú nedostatoèné a nepresné. Pacienti uvádzajú pohryznutie alebo poškrabanie, priamy fyzický kontakt (dotyk), prítomnos netopiera v obývacom priestore a pod. Mnohí však nie sú si vedomí žiadneho kontaktu s netopiermi. Vzh¾adom na to, že história netopierích expozícií je nedostatoène zdokumentovaná, je otázne, èi mohli vzniknú prípady infekcie netopierím lyssavírusom aerogénnou cestou (aerosólom). Lyssavírusová infekcia bola v roku 1953 diagnostikovaná bez udania expozície u dvoch ¾udí, ktorí pracovali v jaskyniach v blízkosti kolónií netopierov. Aj jedna z austrálskych obetí ABL-infekcie pracovala v blízkosti netopierov. Zatia¾ však existuje iba málo údajov, ktoré by takýto prenos infekcie v daných terénnych podmienkach potvrdili. Dokazuje to aj ve¾mi nízky poèet výskytu lyssavírusovej infekcie

27

VÝROÈÍ

A

VZPOMÍNKY

Za Rudolfem Nejezchlebem (24.8.1931 - 26.3.2004) Mirek Kirschner (ZO 6-06 Vilémovická)

Rudolf Nejezchleb (mladší) se narodil ve Vilémovicích, na krasovém území. To jej pøedurèilo, aby se stal Skalním duchem, jak Absolon oznaèoval se znaènou dávkou závisti místní výrostky, kteøí znali dokonale jeskynì ve svém okolí, byli schopni se v nich bezpeènì pohybovat a byli schopni objevovat jeskynì nové. Otec Rudolfa Nejezchleba byl pøedákem výzkumné skupiny podniku Moravský kras a tak mìl Ruda pøístup na všechna tehdejší pracovištì i na lokality, které musel uprostøed války opustit Absolon. Rudolf se po válce uèil elektrikáøem v Mohelnici, ale na konec týdne se vracel domù a v Krasu sondoval. Pøehled jeho výkopù nemáme. Víme jen, že kolem roku 1950 pracoval v jeskyni Trnìného s Janem Balákem, Vojtou Nejezchlebem a Hugonem Salmem. V té dobì pravdìpodobnì objevil mnohá tajemství, o kterých se nevedou záznamy a o nichž se neøíká ani tìm nejbližším. Náhodnì jsem zjistil, že Ruda znal jeskynní sklep pod kioskem u Èertova mostu. Vìdìl také, kde je ukryta krápníková pokladnice Dr. Martina Køíže. Tyto i jiné tajnosti si zøejmì odnesl sebou. Po absolvování základní vojenské služby - kdy dosáhl dùstojnické hodnosti - nastoupil jako elektrikáø k podniku Moravský kras. Zde novì nasvítil Punkevní jeskynì. Osvìtlení bylo mìkké, pøívìtivé, bez dìsivých stínù, velmi vhodné pro školní výpravy nebo pro neurotické návštìvníky, kteøí se pøi vstupu louèí se životem. Rudolfem Nejezchlebem osvìtlené Punkevky vidìly miliony lidí. Osvìtlení sloužilo až do zaèátku 70. let. S odstupem nìkolika desítek let mùžeme s trochou nadsázky øíci, že šlo o umìlecké dílo. Ruda byl velmi zruèný øemeslník. Vedle své elektrikaøiny znal spoustu dalších dovedností z rùzných oborù. Odhaduji, že se svým bratrem obsáhli asi 30 rùzných øemesel. To byl velký pøínos v jeskyòáøské práci, kde je tøeba umìt vrtat skálu, støílet, tìžit, hloubit šachty a razit štoly, pažit je, pøipravovat výdøevu, vyrábìt ocelové žebøe a vystrojovat jimi propasti, provádìt i elektroinstalaci, èerpat vody tøeba až na povrch, mapovat,

fotografovat, zajišovat telefonní spojení atd. Zaèátkem 70. let postavil Ruda na právní základ vznikající pracovní skupinu Vilémovickou a postaral se i o její materiální a jiné zajištìní zcela podle požadavkù tìch let. Øada objevù, které následovaly rychle za sebou, nemá obdobu u jiných skupin, s výjimkou objevu Amatérské jeskynì. Vìtšinou se jednalo o propasovité systémy, které významnì pøispìly k poznání krasu ve vilémovické oblasti. V roce 1978 stál Ruda u zrodu Èeské speleologické spoleènosti a stal se funkcionáøem jejího prvního Ústøedního výboru. Zaèlenil Vilémovickou skupinu do Èeské speleologické spoleènosti. Byl zastáncem ochrany pøírody - o tom svìdèil již zpùsob osvìtlení Punkevních jeskyní. Uplatòoval ochranáøské zásady pro pohyb v objevech. Srovnejme napøíklad rozdupané dno Reichenbachova dómu se Starou Vilémovickou, kde jsou vyšlapané cestièky a z tìchto cestièek se prostì sestoupit nesmí. Po odchodu øeditele Dokoupila z podniku Moravský kras se snažil prosadit na uprázdnìné místo svého kandidáta a to s ohledem na ochranu pøírody. Zajímal se o kulturním dìní v rodném kraji, zajímal se o pøírodovìdné problémy, o ochranu pøírody - o tom vypovídá i jeho rozsáhlá knihovna. Podporoval vznik a èinnost základní organizace Èeského svazu ochráncù pøírody, která vznikla z mladších èlenù Vilémovické skupiny a které byla první základní organizací Ochráncù pøírody v okrese Blansko. Pro své veliké znalosti Krasu, pøírody a historie rodného kraje byl koncem 80. let pøizván k sestavování sborníku Bibliografie okresu Blansko. Rudolf byl amatérem, amatérem v nejlepším smyslu toho slova. Myslel i cítil jako amatér. Byl na stranì amatérù na pøelomu 60. a 70. let, kdy šikanování amatérù dosáhlo svého vrcholu a bylo nepøímou pøíèinou tragických událostí v Amatérské jeskyni 29.8.1970. Radoval se, když spor o pojmenování Amatérské jeskynì zásluhou tehdejšího ministerského pøedsedy (rodáka z Holštejna) amatéøi vyhráli. V naší další práci nám bude Rudolf citelnì

28

chybìt. Budou nám chybìt jeho zkušenosti, jeho znalost krasu, jeho jeskyòáøský „èich“. Bude dále žít v našich vzpomínkách i v tom, co vykonal. 5. valné shromáždìní Èeské speleologické

spoleènosti udìlilo dne 16.11.1996 Rudolfu Nejezchlebovi zlatou medaili za zásluhy o speleologii.

LISTÁRNA A

KRÁTKÉ

ZPRÁVY

Stopovací zkouška ze systému Lopaèe a nové poznatky o ostrovsko-vilémovických vodách

Franci Musil kritické pøipomínky ke èlánku O. Zemana a J. Bruthanse zveøejnìném ve sborníku Speleofóra 2002, str.24: S napìtím jsem sledoval nejen závìr barvicího pokusu (kdy už koneènì to barvivo vyteèe!), ale i závìreènou zprávu s konkrétními výsledky. Zveøejnìní pøineslo ovšem veliké zklamání, nebo jsem zde našel mnoho bludù, teoretických chyb, zavádìjících èi neúplných informací. Celkový první dojem ze zprávy byl, že autorùm jde jen o to poplivat døívìjší práci I. Dostála (tøi barvicí pokusy ostrovských vod v r. 1983, pozn. autora), eventuelnì se zviditelnit na Moravì. Sbírání údajù: Následnì jsem i já shromáždil nìkolik údajù o bývalých pokusech barvit ostrovské vody a našel u obou konkurenèních projektù (Zeman a Bruthans) a Dostál (jenž se nemohl bránit, protože projekt provádìl v r. 1983), více shod, než rozporù, na které autoøi Zeman a Bruthans poukazují. Sbírání základních údajù, za které považuji nadmoøské výšky, pro vyhodnocení spádových pomìrù je nesmírnì problematické. Pøedpokládám, že i oba autoøi mìli dostatek èasu na tuto èinnost, dostatek prostoru na pobyt v podzemí i v terénu Moravského krasu, na vlastní mìøení, na kontakty s pamìtníky i na èleny zainteresovaných skupin, zásobu vlastního archivu, starých materiálù

Úvod:...nìkteøí krasoví badatelé naznaèovali možnost, že se v tomto úseku mezi Malým propadáním Punkvy a Malým výtokem Punkvy pøipojují podzemní vody z oblasti Vilémovic. Potom, když mi byla svìøena funkce vedoucího výzkumných prací na Macoše, zahájil jsem v této oblasti sledování barvy, teploty a jakosti krasových vod a výsledky pozorování byly pravidelnì pøedávány prof. dr. Absolonovi. Sledoval jsem obrovské povodnì po místních bouøích kolem Ostrova a Vilémovic, kdy se velké vody objevily v Malém výtoku Punkvy zpoèátku jako hnìdá, bílá èi žlutá bahnina po celé dny, zatímco Macochou protékala nízká èistá klidná voda… (psal se rok 1928, pozn. autora) (Suchánek 1963, 29). Zveøejnìní èlánku O. Zemana a J. Bruthanse: S velkým zájmem byl sledován tento projekt (barvicí pokus v Lopaèi) celou speleologickou veøejností. Urèitì to byl projekt výjimeèný co do rozsahu, finanèní nároènosti i co se týká nároènosti na èas a nasazení pracovního týmu, který zkoušku provádìl a dokumentoval. Pokusù s barvením se provádí v pomìru s provádìnými (nìkdy až velmi zbyteènými) speleologickými pracemi, velmi málo.

29

a publikací, základní informace o problému a možnost exkurzí do lokalit, kam se bìžnì nikdo nedostane (vilémovicko). Je až neuvìøitelné, jak málo výškových údajù je zveøejòováno. Jako by to bylo tajné. Jakoby jeskyòáøe zajímalo pouze to, kam jeskynì vedou smìrovì, nikoliv kam teèou a výškové spojitosti. Zarážející je i nepomìr mezi publikovanými øezy (ze kterých se dá alespoò nìco vyèíst) a pùdorysy. A se všichni dnešní speleoautoøi chytí za nos, ale poslední použitelnou dokumentaci na svou dobu provádìl K. Absolon (øezy, pùdorysy, výškové údaje, popis, foto atd.). Absolutní faux pas bylo napø. publikované Mor. kras – labyrinty poznání. V rámci základních topografických (obèas i jiných) údajù naprosto nepoužitelná slátanina. I jiné napø. mapová dokumentace „Staré Amatérky“ (ZO 6-15), PikovkaSpirálka (ZO 6-19), Sklenìné dómy (ZO 6-20). Neobyèejnì dùležité jeskynì a ještì dùležitìjší výškové údaje si jen tak prostì chybí. Dokumentace „Nové Amatérky“ vè. celkové speleomapy s. èásti krasu (Rajman a Pøibyl, Studia geographica 68, Brno) chybné údaje v mapách, až se zdá, že byly zámìrné (autoøi jsou profesionálové). Tak mohu pokraèovat dále a dále. Výškové údaje prostì nejsou. V žádném pøípadì nejsem zklamán, napøíklad pøíliš pomalým prùtokem vod pøi stopovací zkoušce ve zkoumané èásti. Naopak i mé osobní teorie se upøesnily a potvrdily, i když jsou zøejmì opìt v zásadním rozporu se závìry obou autorù. Práce I. Dostála kontra práce Zemana a Bruthanse: Všichni autoøi vyèerpávajícím zpùsobem dokladují zaèátek a provedení pokusu, technická zázemí, metodiku, odbìry vzorkù a zpùsob vyhodnocení. Stejnì tak dobøe provedli dokumentaci o zachycení stopovaèe vè. grafické èásti, grafy, tabulky apod. Autor Dostál lépe zvládl hydrologickou situaci (kompletní stavy prùtokù a mìøení teplot), rovnìž se pokusil nastínit i stav – úroveò èi nasycení celého pozorovaného systému, srážkové pomìry pøed pokusem atd. U zmínìné práce Zemana a Bruthanse byly tyto údaje chudší èi neúplné. Je možné, že sborník Speleofóra neposkytl více místa pro tuto prezentaci, ale dùležité údaje chybí i ve zveøejnìných tabulkách, kde jsou kolonky pro prùtoky volné (zøejmì nebyly mìøeny). Na druhé stranì práci doplnili i chemickými rozbory vod, které Dostál neprovádìl. Chemické rozbory vod Mor. krasu jsou v plenkách a není možno je konfrontovat s jinými

mìøeními. Jejich správnosti, bohužel, mùžeme jen vìøit. Potud nemám k pracím žádné pøipomínky. Potud jsou obì práce témìø vynikající a výsledky neopakovatelné. Dál je to špatnì. Všichni zúèastnìní se dopustili chybné interpretace svých výsledkù. Dostál svými dlouhými intervaly (až 12 hod. mezi jednotlivými odbìry vzorkù) zøejmì prošvihl skuteèné zachycení stopovaèe právì v Malém výtoku. Vzhledem k udávaným (mírnì zvýšeným) prùtokùm ve spojení s poznatky veškerých pozorování mu prostì stopovaè uplaval a výsledkem mohla být špatná interpretace (výtok barviva pouze v oblasti Skalního mlýna). Zeman a Bruthans zase zabøedli na pùdu neovìøených teorií a bludù, které se logicky vymykají všem dosažitelným informacím. Lze vytknout i pár technických chyb, jako i styl zveøejnìní, kde mìlo stát, že jde jen o teoretické závìry, jakožto i nezveøejnìní dostupných materiálù. Doufám jen, že všichni zúèastnìní se nedopustili mlžení a vìdomých lží. Další poznámky už jen k práci Zemana a Bruthanse ve Speleofóru 2002. Pøipomínky k technické èásti pokusu: Nevím, proè se autoøi projektu neobrátili v pøedstihu na obyèejné jeskyòáøe, kteøí nemusí být blbí tím, že nemají možnost sledovat internet, nebo tzv. odborné dìní ve Spoleènosti, zato mohou mít pár dobrých nápadù èi vlastních zkušeností. Myslím si, že by k mnoha zavádìjícím informacím nemuselo dojít. Jako pøíklad uvádím: Vztah Punkvy a ostrovskovilémovických vod…stopovaè injektovaný do Sloupského potoka zjištìn v Malém výtoku Punkvy (Vodièka, Píše a Vlèek 1967; Pøibyl 1984)… Následuje popis, èeho všeho si tito autoøi nevšimli. Zeman a Bruthans dále píší, že:… umìle rozšíøený vstup do jeskynì Stovky leží i v suchém období jen 10-20 cm nad úrovní vody Punkvy v Tunelu…atd. Nic z toho není pravda. Už v dobì ražení štoly (Tunelu) bylo jasné, že vstup do j. Stovky byl pøirozený (Suchánek a Absolon 1970), v jeho stropu umìle pøeatý odvodòovací štolou a že v tìchto místech je pøirozené dno bývalé jeskynì vyplnìno štìrky a písky (sutí po ražení Tunelu), kterým tyto vody Punkvy bìžnì tekly a teèou. Další informaci uvádím o tzv. odboèce „Ukradené“, kterou zavalil štìrk a su právì po umìlém rozšíøení vstupu do j. Stovky díky zvýšenému prùtoku. Zde byla volná hladina ještì níže než v pøítokové vìtvi Punkvy (od malého propadání

30

všech ostrovských vod. Ani po pøipoètení 20-40 % nekrasových vod a cca 100 % vilémovických vod (Vilémovické prop., závrt Kajetánùv, Daòkùv žlíbek, Spoleèòák), se kterým autoøi vùbec nekalkulují a uvedenou malou kontaminaci pøes vstupní èást j. Stovky tyto hodnoty prostì nesedí (tolik skapových vod?). Kontaminace vody barvivem v pøítokové chodbì vodami Punkvy v j. Stovce (døívìjší název Vilémovické jeskynì) nebyl možný do r. 1968, kdy byl GgÚ ÈSAV prostøílen poslední dostupný sifon (za Divíškovým sifonem). Postup obarvených vod 12 m hlubokým sifonem proti proudu není možný. I dnes, kdy úroveò štoly z r. 1968 je asi 50 cm nad hladinou pøítoku pøi prùmìrném stavu, je kontaminace témìø nemožná (pøílivová vlna se mùže plynule rozlít po celé jeskyni). Autoøi rovnìž nevzali v potaz rampu z vyvážky odstøílené štoly z r. 1968, která byla zakládána pøi stìnì odvodòovací štoly (Absolon a Suchánek poctivì vyváželi na lodích štìrk a písek! z odboèky „Ètyøicítka“, právì proto, aby nesnížili prùtoèný profil; Absolon 1970). Tím se také mohly zmìnit odvodòovací pomìry (pøiškrcené místo, rychlejší prùtok), èímž do Stovky vniká voda ve velkém asi až po r. 1968. Sklenìné dómy: Autoøi píší, že voda v sondì Divokého dómu je nejspíše autochtonní voda ze skapù. Toho, že odtud vyráží vody jen za povodní, si všímá už Suchánek (1963), Ondroušek (1966), Absolon (1970); pozn.: Toto bylo registrováno jako pøítok z „louže“ na konci Pohádkového dómu. Divoký dóm tehdy nebyl ještì znám. Absolon si tìchto situací všímá již pøed proražením Tunelu, takže vztah: vystøílení Tunelu, následné ucpání Stovky a Ètyøicítky a nakonec povodòový výtok v sondì Divoèiny je rovnìž nepravdìpodobný. Nad touto oblastí není žádné vertikální odvodnìní, voda ze skapù musí nutnì dorazit pozdìji, než bezprostøednì po dešti. Komunikace ostrovsko-vilémovických vod pøes Divoký dóm – Sklenìné dómy do Punkvy. Autoøi píší, že zde nebylo barvivo zastiženo (Hebelka píše, že odtud barvivo teèe do Malého výtoku). To je za dané situace možné. Nesouhlasím ale s uvedeným pùvodem vod jako „autochtonní voda ze skapù“! Kdo zde nìkdy pracoval (kopání sondy pøímo ve vývìru Divokého dómu), snadno doloží, jak a kolik desítek kubíkù vody bylo nutno odèerpat pøed každou pracovní akcí a pøi ní, kolikrát za mìsíc tak bylo èinìno a za jak krátce hladina dospìla do pùvodní

Punkvy) do Tunelu. Vody Punkvy a ostrovskovilémovické se stékaly pravdìpodobnì již v prostoru odboèky Ukradené, o èemž svìdèí staré mapy a smìr prùtoku tamtéž. Staèí jen trochu èíst staré materiály. Toto jsme vìdìli už pøi výkopech v j. Hamerníkovì – spodních patrech v r. 1971-1975, ale necítili jsme potøebu být dùležití právì touto informací (dementováním výše uvedených autorù). Ze stejné doby jsme mìli témìø vyèerpávající informace i osobní poznatky z této lokality. Prostì jsme to brali jako fakt. Pøipomínky k sbìrným místùm: Nevím, proè autoøi zkoušky vynechali jeskyni è. 687-Mastný flek, kde hned za vchodem se nalézá vodní nádrž na kótì 347 m n.m. (pøi kótì hladiny Malého výtoku 345 m n.m. a spádové køivce 5 % se mùže jednat o hladinu podzemní vody). Dalším odbìrným místem se po jednoduché úpravì mùže stát dno propasti v III. Dómu Kalových propastí (jeskynì è. 659), které leží v 348 m n.m. (leželo dokonce v 343 m n.m., dle ústní informace I. Karáska, což je ještì o 2 m níže než hladina Malého výtoku – dnes zasypáno). Sonda pro mìøení se dá jednoduše udìlat penetraèním soutyèím (Kalenda-Žistén). Pokud zde nebude voda vùbec, bude to pecka ještì vìtší. Z literatury se dá ještì vyèíst: Pramen, pravdìpodobnì vilémovických vod, v Západní Úzké (Absolon 1970), nikdy jsem ho sice nenašel, ale zase nejsem odborník na hydrologii. Dále èást levé údolní stránì mezi Tunelem a Stìnou zapadajícího slunce se dle nìkterých map nazývá „Prameny“. Dle ústního sdìlení P. Ryšavého zde mùže být pøítok cca 2 l.s-1 za vyšších stavù (údajnì rozdíl mezi souèty prùtokù Malého výtoku, Tunelu, Štajgrovky, pramenu nad vpustí bývalého náhonu a prùtokem Punkvy Skalním mlýnem pod mostem. Pøipomínky k Vyhodnocení (vztah Punkvy a vilémovických vod): Do historie zmínìných stopovacích zkoušek nelze zaøadit (tak jak je uvedeno) pokus P. Ryšavého z r. 1962, který barvil Krasovský potok! Ze stejného dùvodu nelze poukazovat ani na Dostálùv I. pokus v Domínce. Èlánek se zabývá pøece systémem Lopaè – Malý výtok. Zatím ještì nikdo nedokázal, že oba toky Lopaè i Krasovský teèou do oblasti vývìru spoleènì (jeskynì tvoøené tìmito toky jsou blízko u sebe, rozdílná je však výška sifonù – Lopaè, vodní hladina 379 m n.m., zatímco absolutní dno Ostrovských Vintok 370 m n.m. je vìtšinou suché). V tabulce 2 jsou prùtokové údaje v Malém výtoku nìkolikanásobnì vyšší, než souèet prùtokù

31

úrovnì. Do pùvodní úrovnì. Nic tedy neubylo, že by opravdu jen skapová voda? Zastižená hladina tamtéž je o 1,6 m výše než Malý výtok. Je ale i o 3,6 m níže, než hladina v Punkvì pøed Pohádkovými dómy. Podle spádové køivky to skuteènì odpovídá ostrovským vodám, tak o co vlastnì jde. Navíc podle mnoha teorií jsou Sklenìné dómy pokraèováním Punkevních jeskyní v odvodnìní k J, nebo v dobì jejich vzniku nemusel být žleb natolik zahlouben. Pokud jsou zde øíèní sedimenty, a to budou, a navíc neustálým komíháním toku sem a tam proprané – vytøídìné, nejsou doloženy ani skalní prahy èi stupnì, zcela jistì sem díky rozdílu hladin teèe i Punkva (kontaminuje ostrovskovilémovické vody). Pøipomínky k závìrùm Zemana a Bruthanse: Autoøi píší: Možná existence rozsáhlých volných prostor v úrovni 370 m n.m. a dlouhý neznámý úsek chodeb aktivní úrovnì ukazuje na mimoøádnou nadìjnost této lokality… A pøed tím ještì: …je však pravdìpodobné, že i v tomto systému je pøítomna rozsáhlá subhorizontální paleoúroveò okolo 370 m n.m., jejíž souèástí mohou být napøíklad rozsáhlé prostory Harbešské jeskynì. Toto je demagogie. Bylo by to krásné. Tak za prvé: Harbešská (Hlavní dóm) je v prùmìrné úrovni 400 m n.m. (o 30 m výše). Fluviálními sedimenty zaplnìné spodní patro vykazuje hodnotu okolo 370-380 m n.m. a v žádném pøípadì nebude volné, tyto prostory jsou aktivovány výhradnì sekundárnì. Spojení Hlavního dómu ve Spoleèòáku se spodními patry je náhodné, pouze korozním odvodòovacím trativodem, stejnì tak jako náhodné vertikální spojení fragmentu øíèní jeskynì s povrchem. Ostatní lokality Harbešské plošiny nejsou spolehlivì mapovì zdokumentovány, jedná se však výhradnì o mladé vyvíjející se odvodnìní, zatím bez výrazných paleotokù, fluviálních sedimentù a výrazných kvarterních akumulací (s výjimkou Vilémovického propadání). Vìtšinou konèí sifony ve výškách okolo 400 m n.m. Za druhé: Pøi výšce Malého výtoku 345 m n.m. a koncovém sifonu v j. Stovka, hlubokém 42 m (Pøibyl 1984), tzn. dosažené hloubce 303 m n.m. zde mají být volné prostory v  370 m n.m., což je rozdíl +67 m!! (potápìèi zde v pùdorysu dosáhli témìø okraje Suchého žlebu). Toto a ve vývìrové oblasti? Co na to spádová køivka? Takové stupnì jsou typické pro oblast ponorù, nikoliv na opaèné stranì v oblasti vývìrù. Kdyby to bylo tak jednoduché a jednoznaèné,

jak se v této zprávì píše, proè už to dávno nikdo neobjevil? Nebo se aspoò o to nepokusil? Proè se do toho nepustili ani profíci z ÈSAV, kteøí na to mìli finance a odborné znalosti? A taky ještì: Pøi výšce koncového sifonu v Lopaèi, odkud byl pokus veden, hladina pøi 379 m n.m. a dno 350 m n.m. se dají oèekávat volné prostory jinde (výše, spíš v oblasti Ostrovského žlebu). Vlastní jeskynì Lopaè tvoøí tento výškový rozdíl 67 m! Použití hydraulické zkoušky a varianta freatického kanálu: Je možné, že pøi tak velkých podvodních prostorách, které autoøi vypoèítali, je ještì možný prudký nárùst výšky hladiny a náhlé zakalení toku pøi pøílivové vlnì v Malém výtoku, jak popisuje mnoho autorù nebarvièù? Nezapomínají autoøi na ostatní pøítoky? Neuteèe tlak vody proti pøítokùm? Je to fakt tak hermeticky uzavøené? Nemìlo by tomu být pøi této pøedpovìdi právì naopak? Když se nejedná o tzv. barvicí pokus, jen o sledování povodòové situace, urèitì nemají tyto pozorování vypovídací hodnotu? Proè autoøi tato pozorování neuvádìjí? Nemùže být nìkde pouhé a jednoduché škrtící místo, které by prùtok jednoduše pøibrzdilo? Za ním velké prostory, kde by se vody hromadily? Tøeba proti pøítokùm? Opravdu zde nemùže být jakási povodòová chodba (o analogii systému s napø. Amatérskou jeskyní autoøi také mluví), která pøívalové vody dopravuje do oblasti vývìru rychleji? Nedrenují tedy barvené vody spíše štìrky ve dnì chodeb, nebo zaštìrkovaným škrtícím místem? Je tedy vyšší rychlost prùtoku uvádìná Dostálem v tìchto pøípadech skuteènì pøehnaná? Nejsou možné nìjaké výrazné zmìny napø. v sedimentaci èi pøesunech materiálu povodnìmi mezi pokusy Dostála a Zemana s Bruthansem, že byly tak výrazné rozdíly? Nebylo víc tìch povodní než barvicích pokusù? Není možné jednoduché pøelití spodní vody do akumulací štìrkù v Suchém žlebu? Tím pádem aktivování vývìrù Kateøinská, Hanaèka, Správa CHKO MK v závislosti na nasycení erozní báze? Nejsou právì tyto dotované autochtonní vývìry? Nepøelívá se tudy voda èastìji, než si pøipustíme a proto jí vytéká v Malém výtoku tak málo? Máme skuteènì dostatek dùkazù pro tato tvrzení? Závìrem: Jako poslední a nikým neuvádìnou skuteènost poukazuji na zjištìní R. Burkhardta, který objevil fragmenty hlíznatých køtinských vápencù v sedimentech  Èervíkových jeskyních na dnì Macochy. Tyto „hlíznáèe“ mají nejsevernìjší výskyt

32

Sklenìných dómech Punkevních jeskyní. – Sbor. Okr. Muz. Blansko, Problematika speleologického výzkumu ostrovských a vilémovických vod: 54-58. Hypr D., Støelec P. (2002): Lopaè. – Speleofórum 2002:12-18. Praha. Hypr D., Zoufalý J., Dobeš V. (1988): Výsledky speleologických prací v ponorové oblasti Krasovského potoka a Lopaèe. – Sbor. Okr. Muz. Blansko, Problematika speleologického výzkumu ostrovských a vilémovických vod: 39-53. Pøibyl J. (1972): Harbešská jeskynì v Moravském krasu. – Ès. kras, 23: 55-67. Praha. Pøibyl J. (1984): Krasovì geomorfologické a speleologické pomìry v Moravském krasu a v oblasti Malého výtoku Punkvy. – Ès. kras, 34: 23-32. Praha. Ryšavý P. (1962): Výsledky barvicích experimentù v severní èásti Moravského krasu. – Kras v Èeskoslov., 1-2: 1-2. Brno. Suchánek J. (1963): Výzkumná situace kolem Malého výtoku Punkvy do roku 1942. – Kras v Èeskoslov., 1-2: 29-30. Brno. Zeman O., Bruthans J. (2002): Stopovací zkouška ze systému Lopaèe a nové poznatky o ostrovskovilémovických vodách. – Speleofórum 2002: 2428. Praha.

právì v Ostrovì v povodí Lopaèe. A protože doktor není žádný potápìè, mohlo to být (vyvrženo z) v cca 345-355 m n.m. Tato informace není ovìøená, ale pøedpokládám, že R. Burkhardt byl na slovo vzatý odborník. Odkud se asi tyto vápence vzaly v Macoše? Není to reálný pøedpoklad o alespoò paleoodtoku ostrovských vod do Macochy? Pokud existuje, je opravdu hloupé uvažovat, že by dnes mohl být opìt èásteènì aktivován? Právì jen za vysokých stavù? Stejnì jako Sklenìné dómy? Co se týèe mých kritických pøipomínek. Kdo ukroèí zpátky, odhlédne od svých osobních vizí a podívá se na obì práce Dostála a Zemana s Bruthansem (i na jiné zdroje informací) s nadhledem. Nezaujatì a sebekriticky. Dovede si pøedstavit odpovìdi na výše kladené otázky. Problém ostrovsko-vilémovických vod už nebude vidìt tak èernì. Literatura: Absolon K. (1970): Moravský kras I. a II. díl. – Academia. Praha. Burkhardt R. (1972): Studie o vývoji podzemních tokù Punkvy. – Ès. kras, 23: 3-15. Praha Dostál I. (1985): Výsledky stopovacích a èerpacích zkoušek v r. 1980-83 na Ostrovsku. – Sbor. prací hydrometeorol. Úst., 30: 14-27. Hebelka J. (1987): Speleologické výzkumy ve

Milí ètenáøi, ve Speleu 37 jsem si pøeèetl èlánek o jeskyních na Novém Zélandu (dále jen NZ). Musím øíci, že byl psán opravdu velmi poutavì a zajímavì. Pokud bych na NZ nebyl také, urèitì bych ho bral jako vhodný podnìt k navštívení zmínìných „dìr“. Ale jelikož jsme s pøítelkyní naplánovali cestu po NZ ponìkud „jeskyòáøštìji“, musím reagovat. Myslím si totiž, že pokud byste – jeskyòáøi – jeli „bádat“ podle tohoto vzoru, asi byste si nepøinesli skuteèné zážitky z opravdového jeskyòaøení, které NZ opravdu nabízí. Èlánek mi totiž opravdu pøipomínal text, pøímo vystøižený z poutavého, ale tìžce komerèního prùvodce po NZ. Nabízí se tam totiž prohlídka jen po zpøístupnìných jeskyních Zélandu, které navíc ROZHODNÌ nepatøí k tìm nejhezèím! Jen tak na okraj: valná vìtšina jeskyní na NZ je pøístupných pro jeskyòáøe. U vchodù mnoha jsou jen cedule: „Nevstupuj, pokud nejsi zkušený jeskyòáø!“, žádné møíže a zámky. A nemusíte mít ani „cajky“. Je

sice pravda, že to opravdové - ortodoxní jeskyòaøení tam za ÈR pøedstavuje jen Radko Tásler se svojí skupinou. Jejich objevy nádherné Bohemky opravdu dìlají èeským jeskyòáøùm èest. (S Radkem jsem se kontaktoval pøed naší cestou po NZ, jelikož jsem se moc chtìl do Bohemky podívat. Bohužel, díky tomu, že naše cesta byla ponìkud multifunkènìjší a v dobì, kdy nás Radko zval na mapování nových objevù, jsme byli v plném tamním pracovním procesu, jsme se do „jeho“ famózní díry nepodívali.) Díky oné „multifunkci“ ani naše vybavení nebylo zdaleka komplet – Ecrinky s Duem a Zoomkou, tepláky do sadu, šusákovka, nafasované pracovní rukavice od místních zamìstnavatelù a pohorky. Nezbytnou nutností pro nás byl prùvodce Lonely Planet, kde je zmínka témìø o všech krasových lokalitách! Pøímo na NZ nám na cestách velmi pomáhalo místní znaèení – hnìdé (nìkdy malé žluté) cedule, upozoròující na zajímavosti

33

a pochopitelnì i na jeskynì - caves. Neménì pøínosné byly i informace z místních i-center, kde nám místy dali i xerokopii mapy jeskynì. Íèku (D.O.C.) v Takace na Jižním ostrovì šéfuje dokonce vedoucí místního jeskyòáøského klubu – super chlap, v icentru v nedaleké Motuece bývalá jeskyòáøka… Všichni velmi ochotnì škrtají do mapy místa vchodù do dìr, jícny dvouset metrových propastí, systémy v místech, kde bychom je bez nich nemìli šanci najít. Na NZ jsou stovky km jeskyní. Díky tomu, že ostrov je pomìrnì mladý, má i tamní kras, èasto prostoupený hustou buší, zvláštní – mohutný až neopracovaný charakter (hluboká údolí, v nichž, když pohlédnete vzhùru, vidíte na stìnách pøevisy s krápníky, vstupy do vyšších pater dávného zøíceného systému…). Pro ty z vás, co se tam chystají, mùžeme doporuèit tyto:

prošlapaný trek k nejvìtšímu portálu s milióny krápníkù – Rawhiti Cave (nedaleko vesnice Takaka). U Takaky (vesnice) je množství dalších krásných jeskyní. Staford Caves propojená plazivkou s Ballroomem + další systém na cestì k nim se spoustou typických NZ cvrèkù weta, pøekrásné „údolí jeskyní“ Georges Creek a spousta dalších. Dále v Kahurangi: jeskynì Honey Comb (pavouci velcí i pøes 10 cm – hnus – teda ti pavouci), Oparara Arch – monumentální tunel, Moira Gate… - jižnìji kousek od NP Arthur´s pass je jeskynì Castle Hill – nìco, co by se mi líbilo i u nás. Jedete si tak po silnici smìrem na Christchurch, když tu vás trkne billboard: „Jestli chcete zkusit jeskyòaøení, odboète vlevo.“ Následuje prašné parkovištì a na nìm cedule s instrukcí, co sebou a mapka jeskynì. Jeskyní – tunel 360 m – protéká potok, jsou tam žebøíky i pár øetízkù – v létì pøíjemné osvìžení. - Paparoa NP – také krasová oblast. Pokud si dáte dvoudenní výšlap Inland pack, upozorní vás, že pokud sejdete z cesty, mùžete žuchnout do jeskynì. A jsou tam – všude. Pro jeskyòáøe opìt ráj. Na trase jsou 3 exkluzivní a pomìrnì rozsáhlé jeskynì + nejvìtší pøevis na j. polokouli. - Na Kepler treku hned u první chaty zaèíná otevøený aktivní nìkolikakilometrový systém…opìt jen cedulka POZOR. - i jižnìji se dá jeskyòaøit, musíte se jen zeptat. Vchody se místy hledají dosti tìžko…

Severní ostrov: - oblast kolem Waitomo Caves – celé údolí táhnoucí se až k moøi je lemováno mimo zpøístupnìných i volnì pøístupnými jeskynìmi, tunely a archami, délky nìkdy až 1 km, krásné a velké fosilie (Pilipili Caves) - okolí jezera Waikaremoana (øícené jeskynì s malou výzdobou) - Castle Hill Rock – nedaleko Waitoma (malé jeskyòky) Jižní ostrov: - na severu Jižního ostrova je rozsáhlý NP Kahurangi. Témìø celý je kras – neskuteèné. Díry do zemì, kam se podíváte. Kahurangi je totiž krasová deska o mocnosti prùmìrnì 600 m, dovedete si pøedstavit ty propasti a systémy! Oblast mezi horami Owen a Arthur patøí mezi ráje jeskyòáøù celého svìta (zde je i Bohemia Cave). Množství popsaných i stále nepopsaných vstupù do rozsáhlých systémù. Harwood´s Hole – nádherná témìø dvouset metrová propast, z jejíhož dna vede pøekrásný systém Silver Moon Caves (zde je ale nutné 200 m lano). Miliony a miliony glowormù (svítících èervù), daleko více než ve Waitomu najdete v aktivní Huia Cave j. od Motueky. Cesta se ovšem hledá velmi tìžko. Vøele zde doporuèujeme neznaèený, ale aspoò

Obecný závìr: Na NZ nejsou jen jeskynì. I zájemci o historické podzemí si zde témìø všude pøijdou na své. Zéland totiž prošel dosti silnou zlatou horeèkou – štoly jsou všude – zlaté, rudní (antimon…) i daleké vodní tunely. Hodnì z toho se dá prolézt. Krize na tamní železnici zpùsobila, že si mùžete projít spousty volných tunelù. To vše vìtšinou plné malých svítících èervíkù – glowormù. Jen se dívejte po cedulích, ètìte prùvodce Lonely Planet a ptejte se místních! Tento èlánek není v žádném pøípadì namíøen proti onomu pøedchozímu, jen mi pøipadalo škoda nepodat pár informací „aktivnìjším“ jeskyòáøùm. TomᚠPavelka

34

„Ochozský problém“ - aneb další nedoøešená problematika speleologického výzkumu v jižní èásti Moravského krasu Petr Kos (ZO 6-12 Speleologický klub Brno)

Myslím si, že odvážnì polemizovat, zdali v j. èásti Moravského krasu jsou ještì dnes možnosti mimoøádných objevù ze strany speleologie, je na místì. Vždy vìtší èást nových objevù, uèinìných na území Moravského krasu, pochází právì odtud. Pøed pár lety jsme napø. zjistili, že v oblasti krasu, protékaného Hádeckou Øíèkou, existují kromì Ochozské j. a j. Pekárny další pomìrnì velké jeskynní systémy, o kterých jsme nemìli dosud ani nejmenší tušení. Od roku 1997 se speleologové ÈSS zajímají též o kras Mokerské plošiny, která byla pomìrnì dlouho (na rozdíl od jiných oblastí Moravského krasu) speleology opomíjena, i když byla a stále je ohrožována rozsáhlými lomy mokerské cementárny. Díky vytrvalému úsilí amatérských speleologù se podaøilo objevit paleosystém Mokrské j., která nyní pøedstavuje nejvýše položenou úroveò øíèních jeskyní, platnou pro Údolí Øíèky. Významným pøínosem je též objev propasovitého bludištì v Mechovém závrtu, který pøedstavuje s nejvìtší pravdìpodobností dosud neznámý, ale døíve nìkterými autory teoreticky pøedpokládaný, paleoponor Hostìnického potoka, který své vody odvádìl v podzemí Mokerské plošiny k jihu. Tím byl také nastolen tzv. „mokerský problém“ a amatérští speleologové ho momentálnì hodlají øešit dalšími otevírkami nadìjných lokalit jako jsou Hynštova ventarola v Kamenném žlíbku, Špièatý závrt v Malém boèním žlíbku a dalšími prùzkumnými pracemi v Mechovém závrtu. Obrovský zdroj informací o „mokerském“ krasu je neustále získáván z prostoru západního lomu Mokrá, kde již bylo zaregistrováno a vedeno v databázi 53 jeskynních struktur. Významné jsou též objevy èlenù ÈSS na Babické plošinì, která je z hlediska geomorfologického a geografického øazena též do j. èásti Moravského krasu, pøièemž z hlediska karsologického významu zasahuje též výraznì do problematiky Køtinského údolí, které již leží na rozhraní j. a støední èásti Moravského krasu. V souèasnosti jsou na J Moravského krasu øešeny dva problémy: „mokerský“ a „babický“. Dalším problémem, který nebyl ve sledovaném území øešen v takové míøe, jakou by si zasluhoval, je speleologický prùzkum „bøezinského“ krasu a krasu

vrchu Skalka, který se momentálnì zaèíná ze strany amatérských speleologù po nìkolikaletém pøerušení opìt rozvíjet. V návaznosti na rozdìlení dané problematiky lze tuto záležitost oznaèit jako „ochozský problém“, který by tak vymezil dosud pomìrnì málo prozkoumaný prostor mezi oblastí „mokerského“ a „babického“ krasu. Problematika výzkumu a prùzkumu v prostoru „bøezinského“ krasu a krasu vrchu Skalka, ležícího sv. od Ochozu, je v souèasnosti dosti závažným a aktuálním problémem. V prostoru Bøezinského údolí se nachází nìkolik jeskyní, které mají vazbu na prostor „babického“ krasu i „bøezinského“ krasu. Pøedstavují fosilní systémy ponorného i vývìrového charakteru, z nichž napø. jeskynì Malý lesík byla recentnì zmlazena tokem Bøezinského (Ochozského) potoka, který se za vyšších stavù objevuje v nejnižších úrovních jeskynì a zaplavuje její sedimenty vyplnìné trativody. Prùzkumné práce se v „bøezinském“ krasu zamìøily v nedávné dobì i na paleovývìrové jeskynì v lokalitì Na Technice, kde se podaøilo objevit starou fluviální jeskyni Terezu, která pøedstavuje s nejvìtší pravdìpodobností paleovyvìraèku, která v geologické minulosti (starší než kvartér) odvádìla vody z prostoru Babické plošiny do vlastního Bøezinského údolí. Zdá se, že obdobný význam mìly v geologické minulosti také jeskynì Pod høebenáèem a jeskynì Knechtùv lom. Jeskynní systém Tereza – Na Technice pøedstavuje jeskyni s výraznými znaky polygenetického vývoje, pøièemž hlavní èást je tvoøena kaòonovitou chodbou o neznámé výšce a šíøce 2-4 m. Stále však v této malé krasové oblasti zùstává mnoho neznámého, jelikož pøesná funkce, ani paleohydrografický význam této zajímavé jeskynì nebyly dosud objasnìny. Velké stáøí ponorového systému jeskynì Malý lesík (opìt starší než kvartér) naznaèuje existenci dalších zakrytých ponorù Bøezinského potoka v úseku nárazové stìny Malého lesíku. Pùvodní odtok vod, které se v tomto údolním dílu v geologické minulosti propadaly, nelze v souèasné dobì vysledovat jinak, než výkopovými pracemi. V souèasné dobì jsou v trativodnì-ponorném systému j. Malý lesík obnaženy ve stìnì a na dnì Propástky drobná patra erozních chodeb. Jedná se

35

zøejmì o pùvodní vtokové èásti prastarého jeskynního systému, který zcela jistì pokraèuje za hranice dnešního známého jeskynního systému. Dosavadní smìr odtokových chodeb støedního a spodního patra j. Malý lesík je výraznì orientován pod masiv návrší Skalka. Zde se dostáváme do další malé krasové oblasti, která se rozkládá v blízkosti samoty Nový Dvùr a pokraèuje až do bezprostøední blízkosti obce Ochoz. Její v. hranice je tvoøena nekrasovými horninami Drahanského kulmu a na J hranièí s Údolím Øíèky (Hádecké údolí), kde známe mnoho drobných ponorù, estavelu a další jeskynì vázané na ponorné a vývìrové toky Øíèky, Hostìnického a Ochozského potoka (Ochozská j., Malèina j. a j. Netopýrka). Právì této oblasti, spoleènì s „bøezinským“ krasem, se bezprostøednì týká „ochozský problém“. Proè právì „ochozský problém“? Jak bylo již nastínìno výše, dobývací a tìžební prostory lomù pøinášejí velice významné poznatky o charakteru a vývoji podzemního krasu mikroregionálního a dokonce i regionálního významu. Amatérští speleologové zde mohou plynule spolupracovat s profesionálními odborníky a øešit tak spoleènì karsologické problémy dané oblasti a vytyèovat smìr dalšího praktického speleologického prùzkumu v dosud neporušeném terénu. V nìkterých oblastech se to speleologùm ÈSS daøí uskuteèòovat již øadu let (Mokerská plošina – lomy cementárny Mokrá), v jiných to byl a jak se zdá, stále ještì je velký problém (Skalka – Hlubna, Na dolinách). V prostoru ochozské Skalky se pro dlouhodobé neshody amatérských speleologù s majitelem lomù nemohl rozvinout obdobný výzkum jako v jižnìji položené oblasti, kde práci speleologù zaštiuje paradoxnì majitel tìženého ložiska, a kde se ukazuje, že tato èinnost má opravdový význam. Proto je na místì vyzdvihnout práci speleologù, kteøí se opìt pouštìjí do prùzkumu krasových struktur, ležících v masivu Skalky. Ètenáøe neznalé problematiky této oblasti je nutné upozornit, že v souèasné dobì je známo dostateèné množství indicií, které zde dokládají existenci dosud neznámých jeskynních struktur vìtšího rozsahu. Z okrajových èástí „novodvorského“ krasu známe aktivní ponory, které odvádìjí pøívalové vody a vody periodických tokù do podzemí Skalky, kde protékají již existujícími jeskynìmi. Jednou z nich je již øadu let známý Novodvorský ponor, kde byla èleny ÈSS v roce 1989 objevena ponornì-vtoková jeskynì

erozního charakteru s periodickým podzemním tokem, zaplavujícím prùtoènì dimenzované koncové trativody (j. Ponorný Hrádek). Prùzkumné práce v této jeskyni jsou mimoøádnì namáhavé a mnohdy ztìžované periodickým výskytem CO2 (Èervinka a Kos 1999). Øadì amatérských a dobrovolných speleologù patøí opravdový dík za to, co tu za dobu svého pùsobení dokázali. Je tøeba však upozornit na skuteènost, že nebýt mimoøádného zájmu o lokalitu ze strany dosud jediné osoby – zakladatele, uskuteènitele a zároveò vedoucího výzkumu M.Š., neexistovala by dnes ani jeskynì, ani døevìná chata u vlastního speleologického pracovištì – tedy materiální jistoty zdejší ZO ÈSS, na které jsou dnes tolik hrdí! Aniž by zde došlo k objevu vìtších volných prostor, byly zdejší prùzkumné práce v polovinì 90. let pøedèasnì zastaveny. Pøerušení prùzkumné èinnosti v oblasti krasu Skalky a v j. Ponorný Hrádek souviselo bez pøedsudkù s odchodem Marka Šenkyøíka mimo oblast Moravského krasu a s jeho celkovým ukonèením pùsobnosti na lokalitì na dobu bezmála 10 let. V dobì jeho nepøítomnosti byl zbývajícími èleny ZO zabezpeèen vchod do jeskynì betonovými skružemi a opatøen uzamykatelným poklopem. Vlastní prùzkum však již nepokraèoval a jeskynì sama po èase upadla spíše v zapomnìní. Na konci roku 2003 se Marek Šenkyøík ke speleologii opìt vrací s tím, že hodlá v této oblasti obnovit prùzkumnou èinnost. Jsou vytipovány další lokality a jejich prùzkum rozjednán se Správou CHKO Moravských kras a s dalšími èleny ÈSS. Jistì si dovedete živì pøedstavit, že návrat bývalého vedoucího znamenal pro živoøící zbytek pùvodní skupiny mnoho nového – ba až pøevratného, nebo se zaèalo koneènì znovu bádat! Podle zdravého zapálení pro vìc a organizaèního ducha Marka Šenkyøíka je jen otázkou èasu, kdy vydá j. Ponorný Hrádek svá tajemství. Objevem vìtší jeskynì pravdìpodobnì výraznì vzroste prestiž místní speleologické skupiny ZO ÈSS 6-26 Speleohistorický klub Brno, která se tak opìt stane dùležitým èinitelem v prùzkumu krasu vrchu Skalka, tak jak tomu bylo døíve v dobì tìsnì po jejím založení. Nezbývá, než za všechny aktivnì bádající kolegy z øad èlenù i neèlenù ÈSS popøát novodvorským jeskyòáøùm mnoho úspìchù v prùzkumu lokalit v oblasti „novodvorského“ krasu, který by tak mohl být onìmi kýženými vrátky v øešení „ochozského

36

problému“ v j. èásti Moravského krasu.

krasových jevù u Nového Dvora v jižní èásti Moravského krasu. – Speleofórum 99: 8-11. Praha.

Literatura: Èervinka P., Kos P. (1999): Pøíspìvek k poznání

Pseudokras v rašeliništi u Jizerky Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec)

Tato lokalita se nachází 1 km z. od horské osady Jizerka, pøi silnici ve smìru na Smìdavu, ve výšce 850 m n. m., ve v. èásti Jizerských hor. Nebo též, pùjdeme-li po nauèné stezce (NS) západnì od osady Jizerka k Rašeliništi Jizerky, dostaneme se k zastávce NS è. 12 a odtud pùjdeme ještì 400 m smìrem na Smìdavu. Pøijdeme na místo, kde se napravo od silnice provádìla tìžba rašeliny – též je zde torzo bývalé poslední zastávky nauèné stezky. Zde je hned

vedle hranice rezervace. Za ní pøijdeme po 50 m k propustku, do kterého zprava pøitéká z vývìru potok. Výše najdeme celou øadu menších propadù a závrtù, vèetnì potùèkù mizejících v nich. Závìrem lze øíci, že k vysušení vrchní vrstvy rašeliny a vzniku podzemního aktivního vodního systému též pomohla tìžba rašeliny, stavba silnice a vykácení pùvodního lesa.

Odborný semináø „Fotografování v podzemí“ Martin Majer (ZO 1-02 Tetín)

V sobotu 15. kvìtna 2004 se do Rudice sjelo asi 30 podzemních fotografù na semináø o fotografování v podzemí, který poøádali Igor a Marek Audyovi. Dopoledne probìhla teoretická èást na sále v Tumperku. Odpolední praktické ukázky se konaly v jeskyni Býèí skála. Zde jsme se rozdìlili na dvì skupiny. Naše tetínská výprava zkoušela fotografovat s ostatními „digitálními“ fotografy pod vedením Marka. Pak jsme se rozprchli fotit po jeskyni samostatnì. Ke konci foto-exkurze odpálil Igor Audy slož. Bohužel, ne všem se podaøilo vèas exponovat (nám také ne). Na závìr jsme se všichni hromadnì vyfotografovali. Pøesunuli jsme se zpìt do Tumperku a prohlíželi a hodnotili poøízené snímky. Naše tetínská výprava fotografovala pøi osvìtlení

halogenovými lampami. Pøes poèáteèní „nedùvìru“ ve výkon reflektorù se podaøilo dosáhnout i ve velkých prostorách jeskynì Býèí skála pomìrnì pìkných výsledkù. Nedìlní dopoledne jsme vìnovali návštìvì Vìtøáku. Dìda Eda nás velmi mile pobavil svým vyprávìním. Po prohlídce jsme se šli podívat k Rudickému propadání. Poèasí se netváøilo vlídnì, a tak jsme radìji popojeli do Jihlavy na obìd a návštìvu mìstského podzemí. Zde jsme díky nalezení spøíznìné jeskyòáøské duše pokraèovali ve focení. Podìkování patøí organizátorùm semináøe, Honzovi Šustrovi z Jihlavy a Surikatovì mlhovce.

Objevy v krabici od banánù

Radim Brom (ZO 1-08 Speleoklub Týnèany) Tento objev byl uèinìn jednoho lednového odpoledne ne v jeskyni, ale v jedné ulici v Praze – Braníku v krabici od banánù… Výzkum Týnèanského krasu probíhá již více než tøicet let a dá se øíct, že nejúspìšnìjším bylo první období, kdy za èinnosti pracovní skupiny krasové sekce TISu byla objevena vìtšina dnes známých jeskyní a krasových jevù. Tato skupina objevovala, mapovala, mìøila, sledovala, dokumentovala a po pìti letech se zcela rozpadla… V archivu TISu a následnì v ÈSS zùstal po její èinnosti zlomek pùvodních zpráv

37

a dokumentace. Až v lednu tohoto roku se díky panu Cabicarovi, bývalému èlenu a autorovi vìtšiny dokumentace Týnèanské skupiny TISu, podaøilo získat zbytek (spíše vìtšinu) tohoto archivu. Byl to pocit identický s objevováním nových jeskynních prostor, když se èlovìk vnoøil do zaprášených fotografií a zpráv, které dvacet let ležely kdesi na pùdì. A nutno podotknout, že díky získání tohoto archivního materiálu jsme „znovuobjevili“ nìkteré zapomenuté jeskynì, jejich mapy, desítky mìøení vody, klimatická mìøení, èerpací pokusy atd.

Pøedpokládáme, že do konce tohoto roku bude archiv TISu zpracován a na Internetu (www. tyncanskykras.cz) bude k dispozici pøehled zpráv. Závìrem nutno podotknout, že speleologie pøináší nejen potìšení, ale i povinnost vytváøet o této

èinnosti “informaènì hodnotné materiály“ a ty uveøejòovat, èi je poskytovat k dispozici odborníkùm a archivùm. Dbejme tedy toho, aby naši pokraèovatelé hledali radìji nové jeskynì, nežli po pùdách krabice od banánù…

ZAPOMENUTÉ

A

VÝZKUMNÉ

NETRADIÈNÍ POSTUPY

Dobrodružství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus)

… pokraèování ze Spelea è. 38. Po této akci se vìrný spolupracovník skupiny na èas odmlèel, ale jednoho dne se uprostøed schùze skupiny rozlétly dveøe a do klubovny vbìhl Horda s nìjakým kamenem v ruce. Bìhal po klubovnì a na místo pozdravu køièel: “Rumìlka, rumìlka!” Nepsaný jednatel pro záležitosti Hordovské Standa Teplý z nìho po chvíli vypáèil, že Horda nalezl kdesi na dolové haldì zajímavé minerály a mezi nimi rumìlku, kterou pøivezl skupinì ukázat. Potom Standa Hordu pokáral: “Vbìhnete sem bez zaklepání a ani se nepøedstavíte, nìkteøí èlenové vás ještì ani neznají.” Na to se ozval pøidušený smích. Kdo by alespoò z vyprávìní neznal smutnì proslulého prùvodce a samozvaného spolupracovníka Hordu. Ale Horda se zastydìl a podával postupnì celé skupinì ruku se slovy: “Jmenuju se opìt Vilém Horda.” Horda se chvíli zdržel, ale zanedlouho zase pádil na nádraží na vlak. Svého dosáhl, dohodl se skupinou další akci.

vyšplhání na povrch všichni breèeli smíchy. Šachtice nebyla hlubší, než ètyøi metry a dalo se z ní vyškrábat i bez lana, ale Horda se dole houpal na lanì jako ozdoba na vánoèním stromku a kopal nohama. Nakonec se s vypìtím sil vyšplhal až témìø k povrchu, tam se zapøel nohama o kámen a køièel: “Pomozte mi, mé paže jsou znaènì ochablé!” Ale Pavlína z pomstychtivosti po posledních akcích vydírala: “Pane Horda, pomùžeme vám, ale pod podmínkou, že s námi potom pojedete do Jihlavy na diskotéku.” Horda nemìl ani èas vìc domyslet a svojí úèast na diskotéce rychle slíbil. Tak ho tedy vytáhli ven a Franta obrátil auto smìr Jihlava-kavárna Slávie. Horda vzbudil pozornost už u vstupu. Ve svém starém, zeleném šusákovém kabátì až k zemi, s rádionkou a batohem na zádech moc nezapadal mezi ostatní hosty a skupinì dalo trochu práce, aby Hordovi prodali vstupenku. Ale podaøilo se a skupina dostala Hordu šastnì dovnitø. Když se Horda octl na parketì, nejradìji by hned utekl. K pití si objednal minerálku a když ho dìvèata vyzvala k tanci, zablekotal, že je velmi špatný taneèník. Tak ho nechali sedìt u stolu a z parketu sledovali, jak Horda neujde nièí pozornosti. Všichni v tom vidìli takovou malou pomstu za pøíkoøí, kterých se Horda na skupinì dopustil. Ale potom si Hordy chvíli pøestali všímat, Horda toho využil a po anglicku zmizel! Po této akci si Horda dopøál delší pomlku, skupina usoudila, že se urazil. O to vìtší však bylo potom pøekvapení, když Horda najednou projevil po èase pøání, navštívit skupinu ve Støíbrných Horách.

O další akci s Hordou jenom velmi struènì. Akce probíhala na nìkolika místech a ukonèena byla i s Hordou v Jihlavì na diskotéce ve Slávce. Stalo se to tak, že skupina lezla po lanì do krátké úklonné šachtice a pøesvìdèila Hordu, že to nic není, a leze taky. Hordík chvíli váhal, ale asi se nechtìl nechat zahanbit a také ho strašnì zajímalo, co dole najdou, zkrátka za podpory celé skupiny slezl pár metrù na dno. Dole k jeho zklamání nebylo nic a tak následovala cesta zpìt. Pøi Hordovì pokusech o

38

V té dobì skupina døevila mohutnou zakládku v Pekelské štole a do Støíbrných Hor se jezdilo èasto. Proto bylo dohodnuto, že dne 29.8.1987 pøijede Vilém Horda do Støíbrných Hor.

už ale na nìj mezitím zapomnìli a hráli u lesa fotbal. Když Hordík dovyprávìl svùj další hrdinský èin, chvíli dal puse pokoj a poslouchal. A dozvìdìl se, že se skupina strojí na Krupku. Horda vyskoèil, že na Krupce nikdy nebyl, že urèitì pojede taky! Situaci zachránil až Standa, který Hordovi namluvil, že jde o týdenní zájezd s Èedokem, poøádaný výhradnì pro èleny Èeské speleologické spoleènosti. To Hordu odradilo a všichni si oddechli. Potom se Horda se skupinou rozlouèil s tím, že již musí jít na vlak. Naøídil totiž matce, že když se do rána nevrátí, mají ho hledat v Èeském Ráji. S tìmito slovy Horda odklusal a aniž to skupina tušila, bylo to naposledy, co ho vidìla.

Vilém Horda ve Støíbrných Horách Místo a dobu srazu s Hordou domluvil Standa Teplý a také ho šel tedy do Støíbrnohorské hospody ve stanovenou dobu vyzvednout. Horda sedìl v hospodì sám a zrovna vykládal, že natírá celou zahradu na žluto, protože žlutou barvu nezaregistrují družice. “Hodlám nechat vyhlásit svojí zahradu za bezjaderné pásmo,” dodal významnì. Hostinský se zøejmì v Hordovì spoleènosti necítil zrovna dobøe, protože bylo vidìt, jak je rád, že si ho Standa odvádí. Cestou ke štole Hordík vykládal a vykládal a Standa se vùbec nenudil, až dorazili ke štole. Po pøivítání se èleny skupiny vyjádøil svou radost, že je zde. “Na nádraží jsem musel jet ráno na kole, protože jsem zaspal. Jinak bych musel utíkat, jako splašené prasátko!” “A máte nìco do štoly na pøevleèení?” zeptal se Hordy nìkdo ze skupiny. Horda vážnì pøikývl a z batohu vyndal sandály. “A co pøilbu, máte?” zajímali se dál èlenové. “Mám rádionku,” oznámil Høíbek a nasadil si èernou baretku s èudlíkem. Po té skupina provedla Hordu Rùženinou a Pekelskou štolou a potom pokraèovala ve døevení v Pekelce. Horda se rozhodl pomoci, ale po nìkolika minutách mu byla radìji pøidìlena funkce osvìtlovaèe. Horda ale bìhem svícení roztìkanì pohazoval nifkou ze strany na stranu, až se Eva naštvala a øekla mu, že jeho svícení stojí za hovno! To se Hordovi moc nelíbilo a když se ještì dozvìdìl, že by byl užiteènìjší, kdyby dìlal stojku ve výdøevì, mìl již pomáhání plné zuby. Když mu potom Jirka vlídnì nabídl, že by mohl jezdit skupinì pomáhat èastìji, zamumlal, že by jeho pomoc byla velmi chabá. Ale venku se potom Hordík zase oklepal a líèil svojí novou hrdinnou cestu do magnetovcových dolù u Malešova. Když pøišel na místo, nahnal ke vchodu do dolu nìjaké dìti z nedalekého pionýrského tábora a naøídil jim, že až vleze dovnitø, mají poèítat pomalu do tøí set. Když se do té doby Høíbek nevrátí, mají volat o pomoc. Horda nastoupil cestu do podzemí a v duchu poèítal s dìtmi. Když se blížil ke tøem stùm, vylezl radìji ven, aby dìti neztropili zbyteènou paniku. Dìti

Doslov Ano, návštìvou Hordy ve Støíbrných Horách vše skonèilo a už ho nikdo ze skupiny nikdy nevidìl. Jen po èase nìkdo pøijel z nìjakého setkání Spoleènosti s tím, že k nìjaké skupinì z Èeského krasu se pøilepil nìjaký podivný èlovìk z Kutné Hory a že s ním zažili nemalé dobrodružství. Ale jestli to byl nᚠVilém Horda – kdo ví. My si ale myslíme, že urèitì! A na závìr snad již jenom to, že autor se snažil vìrnì a nezkreslenì vylíèit všechny zážitky tak, jak se doopravdy udály. Poprosil Martina Hyského, spolupracovníka manželky, jestli by mu pro názornost k pøíbìhùm nenaskenoval fotografie s Hordou a jedním jeho autentickým pozdravem z Kutné Hory. Martin ochotnì vyhovìl a tak se díky tomu seznámil prostøednictvím pøíbìhù a fotek s Vilémem Hordou také. Pár dní na to mìl Proky telefon. Volali mu manželka s Martinem z práce a nabádali ho a si sedne. A Martin mu zaèal popisovat, jak v pátek 10. prosince jel vlakem z Prahy. V Kolínì k nìmu do kupé pøistoupil podivný èlovìk. Mírnì nahrblý, vìk mezi šedesáti, až sedmdesáti lety, ve starém zeleném šusákovém kabátì a se síovkou v ruce. Na oèích mìl brýle a v ruce žmoulal obèanský prùkaz. Když si sedl, byl roztìkaný, neustále se pøehraboval v portmonce a poøád vyndaval a ohmatával obèanku, která mu co chvíli padala na podlahu kupé dálkového spoje. Pùsobil zvláštním dojmem, až do té doby, než v Kutné Hoøe vystoupil. A tu se Martinovi rozsvítilo v hlavì.

39

To byl on, urèitì to byl ON! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

· ·

Zdroje · Kroniky speleologù

Korespondence od Hordy Vlastní zážitky autora Psáno L.P. 2001

LITERATURA, RECENZE

V této stati pøipomínám dvì knihy, které, by nejsou literaturou faktu, velmi barvitì popisují psychologii lidí v podzemí a též i podzemí samo.

2) Thomas N. Scortia, Frank M. Robinson, Výbuch. 360 stran. Vydalo v r. 1993 nakl. SvobodaLibertas, ISBN 80-205-0372-2. V románu se setkáme s prostøedím stavitelù nejvìtšího podzemního tunelu všech dob. Pøi ražbì tunelu se narazí na jeskynní systém, v kterém hrdinové velmi poutavého pøíbìhu zažijí nejednu horkou chvilku.

1) Howard Phillips Lovecraft, V horách šílenství Mýtus Cthulhu. 280 stran. Vydalo v r. 2002 nakl. Aurora, ISBN 80-7299-056-X. Kniha obsahuje sedm povídek horrorového až sci-fi charakteru. V nìkolika povídkách jsou velmi sugestivnì, do co nejmenších podrobností zachyceny výpravy do podzemí.

ZO 4-01 Radovan Kunc

Støedovìký obchod s nickamínkem v Praze Václav Cílek

V.V. Tomek, autor obsáhlého a ve své dobì epochálního dvanáctidílného „Dìjepisu mìsta Prahy“ (2. vydání, díl I., str. 334) uvádí jednu záhadnou zmínku, která mùže (ale také nemusí) patøit k nejstarším speleologickým zmínkám a týkat se léèebného využití nickamínku. V. V. Tomek popisuje v oddíle oznaèeném léty (1235-1348) obchodní strukturu Prahy. Obchod byl veden místními i cizími kupci na základì zejména tržních svobod Václava II. z roku 1304, jehož podstatou bylo, že každý

projíždìjící kupec musel své zboží v Praze vyložit a nìkolik dní jej na místì nabízet. Praha byla v té dobì v neustálém spojením s Nizozemím, Flanderskem, Porýním i Benátkami, ale obchod zasahoval i do Polska, Uher a na Rus. Tomek na základì zachovaných listin vypoèítává rùzné druhy zboží, které byly pøedmìtem obchodu a to vèetnì napø. èesnekového semena, fíkù, mandlí, hrozinek, rýže, medu a dalších komodit. Z našeho hlediska je nejzajímavìjší výèet kovù a nerostù, jimiž se v Praze

40

obchodovalo. Jedná se o zlato, støíbro, železo, olovo, mìï, cín, mosaz, rtu, kamenec neboli alaun, síru, nickamínek (kalizenstein) a skalici neboli kupferwasser. Tomek uvádí, že pocházely „nepochybnì vesmìs z hor domácích“. Tomek pøekládá názvy, takže pùvodní listiny neuvádí nickmínek, ale právì jen kalizenstein. Je vùbec zajímavé, že Tomek slovo „nickamínek“ zná (navíc první vydání je z roku 1855), muselo se v jeho dobì jednat o pomìrnì bìžnou látku. Tomkovy ostatní dva pøeklady kamence a skalice odpovídají skuteènosti, ale týká se to i „kalizensteinu“? Støedovìké názvosloví nebylo stabilizované, rùzné kameny mohly být navzájem smìšovány pod jedním jménem, stejné minerály èi horniny se podle místa pùvodu mohly nazývat rùznými jmény. Jednou z nejlepších pomùcek støedovìkého mineralogického názvosloví je první encyklopedie støedovìku – „Etymologiae“ Isidora ze Sevilly (560-636), jejíž XVI. díl „De lapidibus et metallis“ – o kamenech a kovech, se celý zabývá touto problematikou. Naštìstí moderní èeský pøeklad H. Šedinové s obsáhlým poznámkovým aparátem vyšel v nakladatelství Oikoymenon v roce 2000. Jaké druhy vápence Isidor ze Sevilly a jeho støedovìcí kolegové znali a jak je využívali? Zdá se, že z látek podobných nickamínku dobøe znali travertin, který mohl být rovnìž využíván jako pøísada do prášku na zuby (str. 142). Isidor uvádí kámen jménem „chemites“, jež se bìlostí a tvrdostí podobá parskému mramoru, ale odrùda, které se øíká porus je ménì tìžká. Komentátoøi se domnívají, že se jedná o nìjaký porézní (srovnej „porus“) vápenec snad travertin (str. 133). Ze jmen uvádìných Isidorem je nejblíž slovu „kaliz“ (-en-stein) øecké calx, neboli „vápno“ èi vápenec. Jeho lékaøské použití je velmi bìžné. Uvádí je Galenos (De metall. medicam, str. 237), Oribasios a Aëtios (str. 114), kteøí zdùrazòují jeho vysušující úèinky. Další záhadnou substancí uvádìnou Isidorem je kámen galactites (též ve tvaru galictitis), jenž je podobný pozdìjšímu slovu stalaktit. Isidor jej popisuje jako kámen popelavé barvy a lahodné chuti. Byl tak nazván, protože z nìj prýští jakási mléèná tekutina (str. 129). Název pochází z øeckého výrazu pro mléko – gala – a je v nìm tedy možné nalézat odraz jiných názvù nickamínku jako zemního èi mìsíèního mléka – tedy slov moonmilk nebo Mondmilch. V antických dobách byl galactites cenìn pro blahodárný vliv na tvorbu mateøského mléka u

lidí i dobytka (Plinius, Solinus, Disokoridés, Galenos). Podobnì Isidor popisuje kámen galactitis jako mléènì bílý kámen, který pøi roztírání vypouští bílou šávu, jež chutná podobnì jako mléko (str. 179). Nemohu se na tomto místì pouštìt do velkých diskuzí, ale snad mohu shrnout, že v mnoha kulturách posledních dvou tisíciletí (vèetnì èínské) byly sbírány mìkké, porézní kalcity (viz též historickou pøedmluvu T. Shawa v monografii Hillové a Fortiho 1997). Zøejmì se jednalo o širší škálu materiálù jako jsou pìnovce, pìnitce, nickamínky a i jeskynní krápníky urèené k drcení a používání v lékaøství. Velmi instruktivnì hovoøí F. Klement (1895, a pøed ním i jiní cestovatelé do Svaté zemì) o Mléèné jeskyni v Betlémì. Zde se mìla za doby pronásledování skrývat Panna Marie, její mléko mìlo ukápnout na skálu a zkamenìt. Od té doby je místní mìkký sintr oškrábáván a v židovské i arabské medicínì mnoha staletí využíván zejména pro tvorbu mléka èi vnìjšnì na rány. Zde podle mne pùsobí protibakteriálnì díky plísòové složce nickamínku, která se na obrázcích získaných na elektronovém scanovacím mikroskopu projevuje jako sí organických filamentù – jako „podhoubí“ obrùstané jehlicovitými krystaly kalcitu. Pokud je v chrámovém pokladu svatovítském uloženo „opravdové mléko Panny Marie“ (Podlaha a Šittler 1903, též Cílek 1996), neznamená to, že by Karel IV. úplnì zhloupnul a uvìøil, že se kdesi zachovalo mléko Panny Marie, ale chce se tím pravdìpodobnì øíct, že tento vzorek mléka Panny Marie, tedy nìjakého nickamínku, pochází skuteènì z Betléma. Výraz „mléko Panny Marie“ by mohl být utvoøen podle stejné pøedstavy, jako je prùhledný sádrovec nazýván mariánským sklem. Paralela mezi anglickým výrazem moonmilk – mìsíèní mléko a mlékem Panny Marie mùže být dána mariánským symbolem luny jako tìlesa odrážejícího svìtlo slunce, s nímž byl ztotožnìn Kristus. Zprávu V. V. Tomka o prodeji kalizensteinu pravdìpodobnì musíme èíst ve smyslu, že na pražském trhu v období 1235-1338 byla prodávána nìjaká forma bílého èi našedlého, snad porézního kalcitu blízkého nickamínku (který Tomek mohl znát od slovenských olejkárù putujících do Èech, kteøí podle M. Bela nickamínek tìžili ve Velké Fatøe). Není jasné, zda se jednalo o skuteèný jeskynní nickamínek nebo tøeba pìnovec ze Svatého Jana pod Skalou, kde v pozdìjší dobì mniši pøipravovali medicíny z rozemletých krápníkù, èi o jinou vápnitou hmotu.

41

Summary: Moonmilk in medieval market in Prague. Influential Czech historian V.V. Tomek in his monumental 12- volume history of Prague lists the metals and mineral substances that were sold at Prague market in years 1235-1348. Besides gold, silver, iron, brass he mentions alums (alaunite), copper sulphate and a substance called in original „Kalizenstein“ which pronouciation as „caltz“ seems to be close to medieval substance „calx“ mentioned in the first medieval encyclopaedia „Etymologiae“, vol. XVI „De lapidibus et metallis“ written by Isidore of Sevilla. Tomek translates Kalizenstein as moonmilk that he probably knew from Prague markets of 19th century where it was brought by folk Slovak apothecaries (olejkár –literally a man producing healing oil) from Great Fatra region. Isidor is besides listing a mineral called „galactites“, which was believed to produce the milk. In many different cultures of last two thousand years (e.g. Milk Cave in Betlehem) we are confronted with the usage of soft, creamy calcites, often cave moonmilks that were collected as medicines to help milk production (calcium content) or used externally on wounds (antibacterial fungi are often presented in moonmilk).

Zde je pøíliš mnoho nejistot. Nicménì za prokázané mùžeme mít, že vápnité hmoty blízké nickamínku byly v antice i ve støedovìku využívány k léèení a že mezi tìmito hmotami patøilo dùležité místo jeskynní výzdobì. Je to stopa, na kterou by mìla být kladena urèitá pozornost pøi archeologickém výzkumu jeskyní. Podìkování: výzkum je podporován ze zdroje grantu 205/02/0449. Výbìr z literatury: Cílek V. (1996): Mléko Panny Marie. – Vesmír, 12: 672-673. Hill C. a Forti P. (1997): Cave Minerals of the World. – Natl. Spelol. Soc.: 10-68. Huntsville. USA. Isidor ze Sevilly (èeský pøeklad a poznámky H. Šedinová 2000): Etymologiae XVI. – Oikoymenh: 1-311. Praha. Klement F. (1893): Palestýna. Str. 125-178. Tiskem E. Beauforta v Praze. Podlaha A., Šittler E. (1903): Chrámový poklad u svatého Víta v Praze: 165-188. Dìdictví sv. Prokopa v Praze. Tomek V.V. (1892-1901, 2. vydání): Dìjepis mìsta Prahy. Díl I. – F. Øivnáè: 334. Praha.

Recenze: Macocha a Punkva v Moravském krasu, Blansko 2004 RNDr. Ivan Balák a kolektiv získává mezi ètenáøi více a více popularity, o èemž svìdèí i fakt, že pátá publikace Macocha a Punkva v Moravském krasu uvedeného autora byla ve velmi krátké dobì témìø zcela rozebrána a to jak obecnou veøejností, tak speleology. Vìøím, že se v blízké budoucnosti podaøí tuto nauènou edici vydat i na CD ROM tak, aby byla pøístupná i dalším zájemcùm o tyto publikace, které jsou již zcela rozebrány, snad prozatím s výjimkou posledního titulu. S ohledem na celou edièní øadu mohu konstatovat, že se autorovi podaøilo pøitažlivým, zajímavým, ale i odborným zpùsobem zpracovat daná témata a doporuèuji poslední titul této edice s názvem Macocha a Punkva v Moravském krasu jako vhodný nejen do knihovny každého speleologa, ale i zájemce o Moravský kras.

Publikace je pokraèováním øady nauèných edicí vydávaných autorem za spolupráce Správy CHKO a spolupùsobících orgánù státní správy a ostatních organizací. Autor velmi srozumitelnou a pøitažlivou formou zmapoval výseè dílu severní èásti Moravského krasu, vèetnì zpracování nejnovìjších poznatkù, vztahujících se k prolongaèní èinnosti v jeskynních systémech v dané oblasti. Publikace dostateènou formou podává ucelený pøehled informací, vztahujících se k pøedmìtné oblasti a problematice, vèetnì pøehledu geologického vývoje, prehistorie, historie, výzkumù, osobností, ochrany pøírody a obecných zajímavostí z místa. Publikace je doprovázena, mezi jiným, øadou ilustraèních fotografií, z nichž nìkteré byly publikovány vùbec poprvé po více než 80 letech. Souèástí jsou i názornì zpracované barevné situaèní mapy na pøebalu publikace. Lze konstatovat, že tato øada nauèných edicí si

Mgr. Robert Erhart, LL.M.

42

OBSAH OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................................................1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................................................1

Velmi dùležité – pøímo ze sekretariátu ..................................................................................................... 1 Publikování reklam v tisku a na www ÈSS .............................................................................................. 3

DOMÁCÍ LOKALITY .................................................................................3

Copak nám to teèe pod Tetínem? Petr Nakládal, Jaromíra Hrdá, Helena Vysoká, Viktor Goliᚠa Tetíòáci .................................................... 3 Ostrovské podzemí stále tajemné/Forever mysterious underground of Ostrov Dušan Hypr (ZO 6-16 Tartaros) ................................................................................................................... 8 Krasové jevy návrší Mušlov u Mikulova Petr Kos, Ivan Poul .................................................................................................................................... 13

PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................................................17

Štola Jindøich u obce Rudník v Podkrkonoší Petr Janák, Václav Macháèek, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................. 17 Osovská podzemní chodba Martin Majer .............................................................................................................................................. 18 Podzemní drenážní kanál v Køešicích u Litomìøic/Underground drainage channel in Køešice in Northern Bohemia. Václav Cílek ............................................................................................................................................... 20

TROCHA HISTORIE ................................................................................21 První velká expedice do Jugoslávie Ladislav Slezák, èestný èlen ÈSS ................................................................................................................ 21 Restituce díky Evropské unii Ladislav Slezák, èestný èlen ÈSS ................................................................................................................ 22

TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................................................23 Hasièi cvièili v Hranickém krasu Barbora Šimeèková (ZO 6-23 Aragonit), ................................................................................................... 23 Nový zpùsob navazování smyèek Mojmír Záviška ........................................................................................................................................... 25 Nebezpeèie prenosu besnoty z netopierov na ¾udí Süli J., Ondrejková A., Beníšek Z., Ondrejka R. ......................................................................................... 26

VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY ...........................................................................28 Za Rudolfem Nejezchlebem (24.8.1931 - 26.3.2004) Mirek Kirschner (ZO 6-06 Vilémovická) .................................................................................................... 28

LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................................................29 Stopovací zkouška ze systému Lopaèe a nové poznatky o ostrovsko-vilémovických vodách Franci Musil ............................................................................................................................................... 29

43

Milí ètenáøi TomᚠPavelka ............................................................................................................................................ 33 „Ochozský problém“ - aneb další nedoøešená problematika speleologického výzkumu v jižní èásti Moravského krasu Petr Kos (ZO 6-12 Speleologický klub Brno) ............................................................................................. 35 Pseudokras v rašeliništi u Jizerky Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) .............................................................................................................. 37 Odborný semináø „Fotografování v podzemí“ Martin Majer .............................................................................................................................................. 37 Objevy v krabici od banánù Radim Brom (ZO 1-08 Speleoklub Týnèany) .............................................................................................. 37

ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..................................38 Dobrodružství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus) ............................................................................................................ 38

LITERATURA, RECENZE .........................................................................40 Støedovìký obchod s nickamínkem v Praze/Moonmilk in medieval market in Prague Václav Cílek ............................................................................................................................................... 40 Recenze: Macocha a Punkva v Moravském krasu, Blansko 2004 RNDr. Ivan Balák a kolektiv Robert Erhart .............................................................................................................................................. 42

Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci Jak postupovat v pøípadì, že budete mít zájem poslat nám svùj pøíspìvek? Pøeètení tìchto øádkù a postupování podle nich je totiž jediný zpùsob, jak nám opravdu úèinnì pomoci v naší mnohdy nelehké práci. Texty se pøijímají výhradnì digitální formì. Používejte, prosím, nìkterý z bìžnìjších textových editorù. Jako první nech je v textu uveden název pøíspìvku a hned pod ním jméno autora(ù), popø. skupinová pøíslušnost, adresa, e-mailová adresa. U pøíspìvkù zásadnìjšího významu by mìlo být na závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo alespoò èeském jazyce. Pod vlastním textem uveïte i popisy k pøílohám (foto, mapky, atd.), které však dodávejte v samostatných souborech. Pokud nìco nebudete vìdìt, tøeba zpùsob a poøadí jak citovat literaturu, nahlédnìte do posledního(ích) èísla(el). Pokud máte nìjaké obrazové pøílohy (perokresby, mapy), mìjte na pamìti, že budou zmenšeny vìtšinou do formátu A5 (výjimeènì na dvì strany A5, tedy A4), a proto použijte radìji vìtší písmo. Podle potøeby by na pøílohách nemìly chybìt: oznaèení severu, mìøítko, lokalizace a legenda. Pozor na autorská práva!

Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!! (1-bit black and white !!) na 200 dpi, menší pak na 300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp (na rozdíl od jpg formátu je lze úèelnì „zazipovat“ – výrazné zmenšení souboru; podobnì lze dosáhnout i uložením ve formátu *.gif). Fotografie bìžné velikosti skenujte v odstínech šedé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì, a to s rozlišením 200 dpi. Diapozitivy pak s rozlišením 1200 dpi. Ukládejte ve formátu *.jpg. Takto zpracované podklady pak pošlete elektronickou poštou Vaší nebo Vašich pøátel na emailovou adresu: [email protected]. Pøípadné dotazy spojené s pøípravou je možné konzultovat tamtéž. Dùležité je i uvedení kontaktní adresy nebo tel. èísla autora, kde je možné konzultovat pøípadné problémy. Dùležitou vìcí je i pøípadný nesouhlas s uveøejnìním pøíspìvku na webových stránkách. Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou zaøazené hned v nejbližším možném termínu. Obzvláštì vítané jsou vtipné nebo i vážné perokresby z jeskyòáøského dìní a fotografie „na výšku“ na èelní stranu èasopisu.

44