- OTEVŘENÝ DOPIS PANU BOHUMÍRU BEDNÁŘOVI, ŘEDITELI ZUŠ BUŠTĚHRAD

2012 cislo 0

OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU

6

13

SLOVO REDAKCE - KONTROLA SAMOSPRÁVY MĚSTA - ROZLOUČENÍ S BUŠTĚHRADEM - BUŠTĚHRAD NA VODĚ 2013 - BUŠTĚHRADSKÁ JEDNODENNÍ - EXKURZE V ČISTIČCE - Z BUŠTĚGALERIE - ZÁMECKÝ PARK - ZLATÁ STŘELA, OHLÉDNUTÍ ZA TÁBOREM SKAUTŮ - ZELEŇ A BUŠTĚHRAD - JAK JSEM NELETĚL, PROTOŽE ULETĚL - TÁBOROVÉ REQUIEM - OTEVŘENÝ DOPIS PANU BOHUMÍRU BEDNÁŘOVI, ŘEDITELI ZUŠ BUŠTĚHRAD

2 0 1 3 , Č Í S LO 6

ST R A N A

1

2012 cislo 0


SLOVO REDAKCE naše město bohaté kulturními aktivitami v rámci okresu Kladno, Je konec prázdnin, začínají povin- vzhledem ke své velikosti a počtu nosti i pro naše děti, které nastoupí obyvatel. Je dobře, že máme mezi sedo škol jako žáci a studenti. Pro vět- bou party ochotných dobrovolníků, šinu z nich nic veselého. My v Buště- kteří většinou ve svém volném čase, hradě se však již můžeme těšit z nově často za vlastní prostředky, vytvářejí otevřeného zámeckého parku, který podmínky pro vznik takových aktije vítanou oázou klidu a odpočinku vit jako je Masopust, plesy, skautské pro všechny návštěvníky. tábory nebo poslední prvotina BušPrvní polovina roku ukázala, jak je těhrad na vodě a řada dalších akcí, Milí čtenáři,

zejména z aktivit RC Buštěhradský pelíšek. Prázdniny končí, ale jejich konec a začátek školního roku můžeme zpestřit volnočasovou netradiční aktivitou Buštěhradské jednodenní, která proběhne v září. Více se dočtete o této akci OS Buštěhradské fórum v samostatném článku v tomto čísle. Redakce

Vaše finanční příspěvky na vydání Buštěhradských listů můžete posílat na číslo našeho bankovního účtu: 2200312227 / 2010. Potvrzení o předání daru vám na požádání vystaví občanské sdružení Buštěhradské fórum. Buštěhradské listy můžete také nalézt na www.bustehradskeforum.cz . V tištěné podobě do vyčerpání zásob v Hotelu Buštěhrad, U Bečvářů nebo v knihovně.

ˇ NEVEŠLO CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ

Kontrola na MěÚ – pokračování příběhu V minulých BL jsme se zmínili o auditu a kontrolách, které proběhly na MěÚ, a byli jsme zvědaví, jak se k nim město postaví. Zajímavé bylo veřejné zasedání dne 26. 6. 2013, na kterém se měl závěrečný audit, výsledky kontrol i návrh nápravných opatření schválit (u auditu nutno dle zákona do 30.6.). Nastala však prekérní situace, neboť na zasedání nečekaně nebyla paní Mrázková, takže se nepodařilo schválit zdaleka vše, co vedení města potřebovalo (mimochodem, mám uložený e-mail z 20. 5., kdy jsem paní starostce psala, proč ještě o výsledcích auditu neinformovala zastupitele, a že není dobré takto zásadní věci nechávat na poslední chvíli!). Aby to napravilo, vyhlásilo vedení města hned na druhý den mimořádné zasedání, na kterém však byla účast ještě mizernější, takže zastupitelé, kteří tam dorazili, nebyli usnášeníschopní a rozešli se s nepořízenou. Současně začali někteří občané, kterým není zatěžko přečíst si zákon 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

o obcích, protestovat, že takto svolat zasedání ze dne na den je protizákonné (oznámení o konání zasedání musí být vyvěšeno alespoň týden dopředu), a aby se tento v podstatě protiprávní akt zamaskoval, začalo se tomu obratem říkat „pokračování zasedání z 26. 6.“ a bylo to takto posléze uvedeno i do zápisu ze zasedání a na úřední desku. Audiozáznam ze zasedání i e-mail zastupitelům, kterým město konání zasedání připomíná, však mluví jasně. Doteď vedou někteří zastupitelé a další občané s vedením města debatu, kdy žádají o uvedení této nepravdy v zápise na pravou míru. Je to věc principu – není možné, aby kvůli tomu, že vedení města nezná či překrucuje zákony, byly dodatečně zahlazovány jeho přehmaty a manipulována skutečnost (což se v zápisech stalo již několikrát). Kdyby totiž takto protiprávně svolané zasedání proběhlo, vše, co by se na něm schválilo, by bylo stejně neplatné. Vedení města pak učinilo další pokus svolat veřejné zasedání na 31. 7. 2013, protože to však zastupitelům oznámilo pouze týden dopředu, a to zrovna v době dovolených, opět se nesešlo tolik členů zastupitelstva, aby

bylo usnášeníschopné, a šlo se domů. Co se týká auditu a kontrol, přečetli jsme si v červencovém Buštěhradském zpravodaji komentář k nim od pana místostarosty Oplta, který jsme slyšeli již předtím na zasedání. V podstatě veškeré zjištěné nedostatky byly zbagatelizovány s tím, že většina má povahu pouze formálních pochybení a nemají fatální vliv na chod města, vše již bylo napraveno či bude v nejbližší době. S tímto komentářem si dovoluji nesouhlasit – některé nedostatky jsou možná méně závažné, avšak některé považuji za velmi zásadní, neboť nemají daleko k totalitním praktikám (např. nepodávání informací členovi zastupitelstva, snaha nezařadit do programu zasedání „nevhodné“ návrhy apod.). Některé nedostatky navíc stále ještě nebyly napraveny. Například jsem požadovala náplně práce zaměstnanců MěÚ – pan Oplt se sice zaklíná Úřadem pro ochranu osobních údajů, jenže tohle žádné osobní údaje nejsou. Formulace, že p. Javorčeková „…žádala o předložení některých dokumentů města a z důvodů nevyjasnění si vzájemných postojů považovala prodlení za neodůvodněné“, je nemravná snaST R A N A

2

2012 cislo 0


ha o manipulaci čtenáře – lhůta pro poskytování informací je jasně daná zákonem (30 dnů) a vzájemné postoje máme naprosto vyjasněné. Paní starostka moc dobře ví, co chci, proč to chci, a kdyby bylo v té věci všechno v pořádku, jistě by netrvalo (nyní už) déle než pět měsíců mi ty informace poskytnout. V době, kdy píšu tento článek, je ještě stále nemám – na posledním zasedání mi bylo sděleno, že paní starostka netušila, že to chci písemně (sice jsem ty papíry viděla, ale nemám fotografickou paměť, a mám hloupý mobil za pár stovek, který neumí fotit), a když jsem tedy polopaticky napsala žádost, že to chci oxeroxované nebo naskenované, tak mi bylo pro změnu řečeno, že je moc práce kolem přebírání stavby na zámku, a že to dostanu další pondělí. Zkrátka taktika protahovat to co nejvíc, dělat všemožné obstrukce, abychom se udrželi u moci co nejdéle! Třeba to doklepeme až do dalších voleb, než praskne nějaký malér! Obecně se mi nelíbí především snaha problémy zamést pod koberec a tvářit se, že na městě je vše v nejlepším pořádku. Nezaznamenala jsem – snad od počátku trvání tohoto zastupitelstva – že by někdo z vedení města přiznal nějakou chybu, někomu se za něco omluvil, apod. Vždy je zde snaha se z problému nějak vyvléci, vymluvit, nepříjemné věci zamluvit, odvést pozornost, shodit zodpovědnost na někoho jiného, případně ho řádně znectít, ať už je to bývalý starosta či zastupitelstvo obecně (ve kterém však byli čtyři ze současných zastupitelů!), bývalý zaměstnanec, kraj či jiná instituce, nebo třeba paní účetní (na kterou se svedou i věci, které neudělala paní starostka, a za mnohaleté dobré služby městu se vyhodí tím nejdrsnějším způsobem, když se předtím nabrali noví loajální zaměstnanci). Případně se občan dozví, že na problému „se pracuje“, aby se za půl roku nebo za rok zjistilo, že „se neudělalo“ vůbec nic, načež se řekne, že „už se opravdu musí urychleně něco udělat“, a další rok se nedělá zase nic. To jsou ovšem stejné postupy jako ve vysoké 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

politice, zřejmě je to něco obecně lidského, takže se vlastně není čemu divit. Když pak všechny argumenty dojdou, přijde řada na hořekování, jak přeci všichni bydlíme v jednom městě a měli bychom se snažit táhnout za jeden provaz, a ne si „okopávat kotníky“… problém je, že táhnout za jeden provaz se smí pouze tím směrem, kam chce táhnout vedení města, a nikdy jinak. Jenže když chci s někým doopravdy spolupracovat, musím vést dialog, a ne monolog. Musím být připraven přijmout i jiné názory. Musím motivovat a ocenit schopné a aktivní lidi, využít jejich potenciál, nikoliv jim házet klacky pod nohy, dokud je totálně neznechutím. A především musím dodržovat zákony, jinak se pak nesmím divit, když mě bude někdo kritizovat. K případu pokuty 36 000,- Kč ze Státního oblastního archivu jsme se v BZ dočetli, že pochybení města vlastně nebylo tak zlé, vlastně jsme na tom ještě dobře, protože jsme mohli dostat pokutu až 200 000,- Kč, a v prohlášení města k oné záležitosti stojí, že paní starostka za to nemůže, neboť se jedná o pochybení z dob minulých (kdy byla také starostkou, pozn. D. J.), ale přesto pokutu kupodivu zaplatí ze svého. To je pro mě snad jediná pozitivní zpráva (jestli se to tedy opravdu stane). Zdá se, že paní starostka a pan místostarosta ještě nepochopili, že řídit a spravovat několikatisícové město není hra, že jsou tady především pro občany, z jejichž daní jsou placeni, že s jejich funkcemi je spojená velká zodpovědnost, a že nelze stále dokola omlouvat svou neschopnost svalováním chyb a zodpovědnosti na druhé. P.S.: Abych nezapomněla, další, či vlastně tou hlavní pozitivní zprávou je samozřejmě to, že se konečně pro veřejnost otevřel zámecký park (po tři čtvrtě roku trvajících prostojích). Méně pozitivní je však skutečnost, že se v parku skoro nic nesmí, například ani jezdit na kole, koloběžce a kolečkových bruslích – a bude asi velmi těžké to vysvětlovat dětem a jejich rodičům, protože dokonalý povrch cesty je k tomu jako stvořený. Neodpustím si

poznámku, že všichni „nekalí živlové“, kterých se vedení města tak obává, aby neplundrovali park, se na provozní řád zvysoka vykašlou, a zákazy postihnou pouze normální slušné lidi. DJ

Zasedání, která se nekonala Poprvé od doby, co zasedá na veřejných zasedáních (VZ) městské zastupitelstvo, došlo letos v létě ke dvěma zasedáním, která nemohla být zahájena vzhledem k tomu, že nebyla usnášeníschopná. 27. 6., den po řádném zasedání městského zastupitelstva (MZ), se konalo narychlo oznámené VZ jako mimořádné zasedání zastupitelstva, kde bylo bodem programu schválení závěrečného účtu města za rok 2012. MZ tak mělo schválit hospodaření města za rok 2012. Přítomni však byli pouze 4 zastupitelé. Zasedání tak bylo rozpuštěno. Závěrečný účet města měl být projednán do konce června. Pikantní na celé záležitosti je okolnost, že se tento bod projednával těsně před koncem dané lhůty, a protože na řádném VZ dne 26. června nebyl odhlasován, rychle se usneslo o konání mimořádného zasedání na druhý den. Bohužel se tím porušil další zákon, který stanovuje minimální oznamovací povinnost pro svolání takového zasedání delší než ze dne na den, jako v tomto případě. Řádně svolané zasedání 31. července mělo stejný průběh jako mimořádné zasedání z června. Muselo být rovněž rozpuštěno, protože byli přítomni opět jen 4 zastupitelé. (Ze zasedání dne 26. 7. stojí ještě za zmínku informace o schválení jednoho nového pracovního místa do technických služeb města, aby se zkvalitnila organizace práce a efektivita její činnosti. A dále schválení uzavření pojistné smlouvy s Kooperativou na západní část zámku.) JJ

ST R A N A

3

2012 cislo 0

Rozloučení s Buštěhradem Vážení čtenáři Buštěhradských listů, dovolte mi, abych se s vámi v závěru svého sedmiletého působení v buštěhradské škole rozloučila a krátkým ohlédnutím vás seznámila s tím, jak se mi podařilo naplnit dlouhodobou vizi, se kterou jsem na tuto školu nastoupila. V době svého nástupu jsem před sebou měla dobu maximálně osmi let do odchodu do důchodu. Během této doby jsem hodlala uvést do života maximum zkušeností, které jsem v průběhu svého profesního života ve školství získala. Záměrně se nevracím k hodnocení svého předchůdce, protože za každého hovoří výsledky jeho práce bez ohledu na to, co udělal nebo neudělal jeho předchůdce. Moje kroky směřovaly do několika oblastí: – výchovně vzdělávací (změna klimatu školy, bezpečná škola bez drog a násilí, škola s kultivovaným chováním žáků i zaměstnanců, škola otevřená veřejnosti, škola úspěšná, škola, která pracuje podle svého kvalitního vzdělávacího programu…) – materiální (vybavení školy PC technikou, vybavení šaten, výměna zastaralých tabulí a části školního nábytku, vybavení keramické dílny pecí a hrnčířským kruhem, výměna podlahy a nábytku ve sborovně 1. stupně, vybavení cvičné kuchyňky, rekonstrukce školní kuchyně, zavedení čipovacího systému, vybavení školní jídelny, zřízení venkovní učebny a v neposlední řadě instalace závory ve vjezdu školy) – personální (budování týmu kvalifikovaných pedagogů, omlazení pedagogického sboru, umožnění a zajištění doplňujícího studia EVVO, ICT a koordinátora ŠVP) – ekonomické (získávání finančních prostředků z grantů, zlepšování hospodářského výsledku zvýšením vedlejší hospodářské činnosti školy – pronájmy, stravování pro veřejnost, realizace kroužků...) – vnějších vztahů a budování image školy (pravidelné a aktualizo2 0 1 3 , Č Í S LO 6


vané informace na webových stránkách, články v místním, regionálním i celostátním tisku, informace ve veřejnoprávní televizi, zahájení spolupráce se zahraniční školou…) – spolupráce se sociálními partnery (postupně se zlepšovala spolupráce s rodiči žáků, došlo k navázání kontaktů s galerií Lidice, spolupráci s obcí Lidice a dosud žijícími „lidickými dětmi“, přínosná a věcná spolupráce se Školskou radou, s DPS a další...) Za nejcennější ze všeho považuji úspěchy našich žáků ve vědomostních soutěžích a olympiádách, které již několik let všechny obsazujeme. Dále výsledky testování SCIO i testy MŠMT pro 5. a 9. třídy. Ve všech testech jsme se umístili ve druhé polovině testovaných škol, ve SCIO testech se žáci letošní 7. třídy umístili mezi 20 % nejlepších škol. Jinak řečeno, nechali za sebou 80 % testovaných škol. V této třídě se mimo jiné objevili 2 žáci s hodnocením „špičkoví“ a 7 žáků s hodnocením „nadprůměrní“. S přihlédnutím k tomu, že z této třídy odešli někteří žáci na víceletá gymnázia, je to úspěch nevídaný. Naše škola se profilovala i výchovami, zejména výtvarnou. Nespočet výtvarných prací žáků bylo oceněno nejvyššími cenami nejen v rámci republiky, ale nejvíce jich uspělo v zahraničí. Radost z úspěchu tak často měli i žáci s horším prospěchem, jejichž talent se podařilo paní učitelce v žácích objevit. Nemohu opominout sport. Jsme sice v celoroční tabulce všech sportů mezi 44 školami okresu Kladno na 16. místě, ale několikrát se našim žákům podařilo porazit i týmy sportovních škol. Za zmínku stojí rovněž taneční kroužek, který zabodoval v okresní i krajské soutěži. Spolu s pěveckým pak předváděly reprezentativní vystoupení na všech důležitých školních akcích. V loňském roce žáci kroužku vystupovali na oslavách letních olympijských her v anglickém městě Stoke-on-Trent, kam byli spolu s dalšími žáky pozváni školou a místní samosprávou. Společně s buštěhradskou veřej-

ností jsme za přítomnosti významných regionálních i republikových politiků oslavili 120. výročí založení školy a o rok později založili Šachovou školu Anatolije Karpova. Šachový velmistr se osobně zúčastnil nejen založení školy, ale byl přítomen i oslavy jejího prvního výročí. Kdybych měla závěrem říci, čeho si z minulých sedmi let cením nejvíce, tak bez zaváhání řeknu, že nabytí důvěry rodičů, jejichž děti se potýkaly s nějakým problémem, ať již vzdělávacím nebo výchovným. Většinou jsme se domluvili na společném přístupu k dítěti a pokud obě strany tuto dohodu dodržely, vždy došlo k nápravě a hlavně k posílení vzájemné důvěry. Všichni žijeme v době, která je složitá. Strach o práci, její udržení nebo hledání nové pohlcuje obrovské množství energie, jež by jinak ve většině rodin byla věnována dětem. Jsou to ale i pedagogové, kterým se obdobné problémy také nevyhýbají. Vím, že jejich přístup k žákům by měl být od všech vlivů oproštěn, ale oni se často stávají těmi, kteří jsou první na ráně, když se rozbouřená rodinná situace potká se školním problémem dítěte. Rázem jsou pedagog nebo škola označeni za špatné. Dítko jásá, problém je přesunut na školu. Autorita školy je rázem pryč. S ní většinou mizí úcta k dalším autoritám a nezřídka se tato situace obrací proti samotné autoritě rodičů. To je v současné době nejbolavější místo celého školství. Mým přáním do budoucna je, aby školy (nejen ta buštěhradská) byly svébytnými, respektovanými a uznávanými institucemi, které budou vychovávat a vzdělávat zodpovědné a hrdé občany této země. Tomu jsem se snažila položit základy i v Buštěhradě. Přeji vám, vážení čtenáři a rodiče žáků, hodně trpělivosti, ohleduplnosti a co nejméně starostí. Škole přeji, aby si pod novým vedením vedla dobře, aby měla hodně úspěšných žáků a fungovala v klidné a pohodové atmosféře. Buštěhrad 28. 6. 2013, Mgr. Věra Sklenářová

ST R A N A

4

2012 cislo 0


ˇ SPOLECENSKÁ A KULTURNÍ RUBRIKA

Buštěhrad na vodě 2013 Vzhledem k tomu, že ohlas na vodní hry byl veliký a událost byla dostatečně popsána již ve třech periodikách našeho města nebo okresu, snad jen krátce. Na závěr školního roku, v sobotu 29. června, proběhla akce pro děti i dospělé na buštěhradském velkém rybníku pod názvem Buštěhrad na vodě. Děti i jejich rodiče si zasoutěžili na rybníku v kánoích ve čtyřech různých soutěžních disciplínách. Všechny posádky byly nejúspěšnější v soutěži převozu ropy. Kontaminace rybníku nenastala a všechny děti byly odměněny stejným dílem. Poděkování patří zejména pořadatelům celého podniku, tedy členům a přátelům občanského sdružení Buštěhradské fórum. Dále zajištění ze strany Červeného kříže, paní Doležalové. Technickému zabezpečení – půjčovně lodí Dronte i materiálu na molo pana Švejdy a stanu z Pelíšku. Nesmíme zapomenout na hasiče z Hřebče s jejich doprovodným programem s hasičskou technikou. Osvěžení zajišťovali pan Truhlář a pan Sejkora. Událost se vydařila a my se můžeme těšit na příští rok opět na kánoích na našem rybníku. Text Jiří Janouškovec, foto Monika Žitníková

Fot

2 0 1 3 , Č Í S LO 6

ST R A N A

5

2012 cislo 0

Buštěhradská jednodenní Na jaře letošního roku, na neformální schůzce Buštěhradského fóra, vznikla myšlenka vlastních, neotřelých aktivit pro naše obyvatele, ale i všechny přespolní, kteří by měli zájem se zúčastnit. Domluvili jsme se na realizaci dvou společensko-zábavních akcí s prvky her. Jednu již máme za sebou (Buštěhrad na vodě), ta druhá by měla otevřít nový školní rok pro naše děti a ty, kteří se o ně starají – rodiče. Akci jsme nazvali Buštěhradská jednodenní. Název evokuje myšlenku nějakého typu rallye. Vzdáleně je to možná pravda, ale v podstatě jde o méně dramatickou aktivitu s využitím základního dopravního prostředku dnešní doby – osobního auta. Vždy je poněkud obtížné vysvětlit princip nějaké nové společenské akce – hry – zábavy. Snad pomůže přirovnání k podobné hře, kterou znají naše děti – hledání pokladu. Nohy vystřídají kola, pokladem bude dojezd do cíle a hledání jednotlivých pokynů s úkoly, jak se dostat k dalšímu stanovišti, nahradí itinerář pro posádku auta. Jen ty úkoly na stanovištích zůstanou velmi podobné. Podobnou zkušenost jsem již realizoval před lety v Krušných horách. Byla to velká zábava pro všechny členy posádek auta a zároveň hod-


ně poučení z nových a zajímavých míst, kudy vedla trasa. Řešení otázek na jednotlivých zastávkách přinese rovněž mnoho pro některé nových informací. Odpovědi budou vždy tři a posádka si může vybrat a zaznamenat tu správnou. V cíli se potom odpovědi vyhodnotí, určí se vítěz a pořadí posádek. Čas nehraje roli. Není to závod na čas. Cílem je poznat lépe oblast kolem Buštěhradu a naše bezprostřední okolí a zažít přitom hezký den pro děti a dospělé. Auta budou vyjíždět ze startu maximálně čtyři najednou a další čtyři budou následovat v časových prodlevách. Každá čtveřice bude začínat svou trasu na jiném prvním stanovišti, aby se tak zajistilo rozumné rozložení aut na trase. Už se objevuje váš zájem si Buštěhradskou jednodenní projet a vyzkoušet? Dáte dohromady schopnou posádku? Zdatného řidiče, chytrou řešitelku otázek, orientačně zdatného navigátora, optimistického povzbuzovače a kapitána celé posádky?

SPZ auta, které bude v akci použito. Obratem se oznamovateli SPZ odešle čas, kdy má být přítomen na startu se svým autem a posádkou. Předejde se tím zbytečným čekacím dobám na výjezd aut. 2. Start bude postupně probíhat od 9.00 hod. v sobotu 14. září. Místo startu: dolní Náměstí Buštěhrad na parkovišti. 3. S sebou psací potřeby. Vhodná je tvrdá podložka na psaní. 4. Plánovaná trasa je 90 km. 5. V cíli se plánuje opékání buřtů. Proto bude vhodné si s sebou něco na opékání připravit a vzít. 6. Nezapomeňte na svačinu a hlavně pití. 7. Nutná automapa. (Nejlépe s podrobnějším zobrazením.) 8. Vhodným doplněním výbavy je mobil. Minimálně jako pomoc, když se posádka ztratí nebo má nějaké potíže. Může se zkontaktovat s pořadateli. Na vaši účast se těší pořadatelé Buštěhradské jednodenní. JJ

Pokud jste se již rozhodli, zde je několik důležitých údajů nutných pro vaši účast: 1. Posádka, která se účastní Buštěhradské jednodenní, musí zaslat na e-mail: [email protected]

Exkurze v čističce - část druhá V minulém čísle Buštěhradských listů bylo slíbeno, že se zastavíme nad systémem provozu naší čističky. Pro netechnicky zaměřené čtenáře to bude možná nezáživný výčet faktu, ale pro ty druhé to bude možná zajímavé. Buštěhradská čistička odstraňuje odpad mechanicky a biologicky. Tři čerpadla s výkonem 5 litrů za sekundu zabezpečují čerpání odpadní vody ze sběrné jímky. Při objemu 15 m3 se automaticky jedno čerpadlo za pomoci plováků sepne a vyčerpá vodu do strojních česel, kde se voda zbavuje pevných nečistot. Česlo brněnské 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

firmy Fontána zachytí všechny nečistoty větší než 3 mm. Celé zařízení vypadá jako velká betonová vana, v níž je umístěn ocelový dopravník, který zachycuje pevné složky a přesypává je do popelnice. Čerpadla pracují střídavě a v případě poruchy se automaticky sepne další z nich. Z popelnice obsluha vysype pevný odpad do kontejneru, kde se ještě neutralizuje vápenným hydrátem, a následuje odvoz na skládku nasmlouvanou firmou. Obsluze zabere práce 3 hodiny denně. V lapáku písku klesnou těžší částice ke dnu, odkud se pak v separátoru

částečně zbaví vody a opět padají do kontejneru. Následně voda prochází dvěma liniemi zpracování. Rozdělovník může jednu odstavit a na druhé se může provádět údržba. V části biologické začínají působit v oddělení denitrifikace naši pomocníci nejdůležitější – bakterie. Mají hnědou barvu a vypadají jako chuchvalce hnědé pěny. V této první biologické části bakterie odbourávají dusíkaté látky. Celá biologická část je složena z několika nádrží. Zápach v této sekci zpracování odpadní vody nebyl nepříjemný a dal se v pohodě vydržet. ST R A N A

6

2012 cislo 0


V dalších nádržích již dochází k takzvané nitrifikaci, kde za přístupu vzduchu nastává hlavní čisticí proces. Bakterie požírají naše odpady a k tomu nutně potřebují kyslík, který se do nádrže vypouští. Automaticky se drží na optimální hodnotě 2 mg kyslíku na 1 litr rozpuštěné látky. V případě poruchy automatické regulace přísunu vzduchu se dá ovládat přísun i ručně. Tuto činnost vyhodnocuje kyslíková sonda, jež řídí otáčky frekvenčního měniče, který zapíná a vypíná přísun kyslíku. Obsluha každý den odebere vzorek tekutiny. Optimum naší čističky je 600 ml kalu na 400 ml vody. Přebytečný kal, kalojem, se odebírá a odváží fekálním vozem do čističky ve Vrapicích, kde se odvodní a dále jej smluvní firma odveze k likvidaci na skládku. Bakteriím naše odpady dobře chutnají, a tak se i dobře rozmnožují. Kal jsou v podstatě namnožené bakterie. Fosfátu se voda zbavuje dávkovacím čerpadlem se síranem železitým, který pomáhá vysrážení fosforu. Na závěr, v dosazovací nádrži, si bakterie sednou ke dnu. Zde se již bakterie neprovzdušňují, jsou „nažrané“ a čerpadly se vracejí na začátek biologického procesu. V nepoměrně malých žlabech na boku nádrže, přes hřebenové okraje, pak přepadává vyčištěná voda k odtoku do potoka. Odborně do vodoteče, vyčištěná na 94 až 96 procent. Vypadá skutečně čistě, průzračně. Dá se vyčištěná voda pít? Existuje zkušenost, že ano. Její chuť je však mdlá a moc nechutná. Součástí prohlídky bylo i zařízení na lisování kalu, které je sice provozuschopné, ale nevyužívá se z ekonomických důvodů. Kontrola kvality z povodí Vltavy chodí kdykoli. Inspekce životního prostředí může udělit vysokou pokutu za nedodržení kvality vody, která se vypouští do vodoteče. Jedná se řádově o statisíce korun. Největší problém pro ČOV představují dešťové vody, které správně nesmějí být svedeny do splaškové 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

kanalizace. Bazénová chemie provoz čističky neohrožuje. Katastrofou je ovšem situace, když někdo vylije nebezpečný odpad do kanalizace. To bezpečně zlikviduje celou biokulturu čističky. Tento případ se stal na Švermově. Největší hrozbou ve vodoteči jsou podle slov pana Glevaňáka zahrádkáři, kteří na březích vodních toků vysypávají posečenou trávu a vhazují do vodního toku další odpad. Provoz čističky stojí ročně kolem 1,5 mil. Kč na elektřině, kolem 750 000 Kč za odvoz kalů a za další náklady spojené s provozem ČOV. Největší investicí bude za 5 až 6 let výměna provzdušňovacích elementů v řádech několika set tisíc korun. V minulosti se odpadní kaly používaly na hnojení. V dnešní době je však

kal hodnocen jako nebezpečný odpad a nesmí být na kompostárny vyvážen. Důvodem je možný obsah těžkých kovů v kalech. Finanční návratnost tedy ze zisku prodeje kalu jako hnojiva není možná. ČOV je plně automatizovaná a kontrolovaná na centrálním dispečinku. Technik má podobných čistíren na starosti v okolí Buštěhradu asi 17. Prohlídka byla zajímavá a informačně vyčerpávající. Chtěl bych touto cestou poděkovat panu Glevaňákovi za prohlídku s výkladem. Doufám, že i tímto článkem se našim čtenářům přiblíží místo, kde se námi produkované nečistoty mění v čistou vodu. Text J. Janouškovec Foto J. Pergl

ST R A N A

7

2012 cislo 0


Zámecký park, spolupráce s Ledrem konečně i pro veřejnost Tak konečně jsme se dočkali. Po dlouhém vyjednávání se středočeským krajem dospěla Dohoda o užívání zámecké zahrady ke zdárnému konci a sekačky Technických služeb měly týden co dělat, aby z nově vznikajícího pralesa náletových „bylin“ vytvořily příjemné prostředí, na které jsme se těšili všichni. V sobotu 27. července ve 14 hodin se před bránou parku, za tropických teplot, sešla skupinka asi čtyřiceti natěšených Buštěhraďáků, která před okem televizních kamer ČT a za přítomnosti představitelů našeho města a středočeského kraje očekávala stříhání pásky. Čekání jsme si krátili diskuzí nad návštěvním řádem, který slušným lidem připadal zbytečně přísný, a ti ostatní si s jeho čtením nejspíš čas krátit nemíní. Věřím, že represe za jeho porušování nebudou, z pohodlnosti, směřovat převážně na tu první skupinu návštěvníků. Pro většinu přítomných novinářů byla atrakcí ta část kreativních obyvatel, která pojala otevření parku jako příležitost k slavnostnímu užívání a svým přístupem (i oblečením) naznačila, k čemu by zahrada měla sloužit. K aktivní společenské komunikaci a kulturnímu využití v kultivovaném prostředí. I když při tom porušila hned několik položek provozního řádu.

2 0 1 3 , Č Í S LO 6

Po nezbytných oficialitách, které se odehrály až na pódiu v místě bývalého letního kina, byl ke stříhání pásky přizván jako doyen pan Václav Říha, který byl symbolem těch, pro něž je park určen především, obyvatelům sousedícího Domu pokojného stáří. I pro jejich potěšení určitě budou klidu a příjemného prostředí využívat maminky s malými dětmi. V úvodním projevu paní starostka zmínila jako další etapu opravu celého zámku. Protože pohled na jeho fasádu není pro jeho majitele rozhodně reprezentativní. Přítomní zástupci kraje, pan Syblík a ing. Štefek, to na rozdíl od p. hejtmana MVDr. Řiháka nevyloučili. Paní starostka také ve svém projevu připomněla smlouvu s italskými obcemi z okolí jezera Ledro, jejichž obyvatelé zde v období 1. světové války museli pobývat. Navrhla možnost si vzpomínku na tuto událost trvale připomínat jejím začleněním do názvu parku. O zpříjemnění horkého letního odpoledne se postaral hudebním doprovodem p. Pavel Forejt se zpěvačkou a pohoštění přítomných hostů vzorně zajistila provozovatelka vinotéky, sousedící s parkem, p. A. Povolná. Jsem přesvědčen, že kromě stánkařů, kteří se přišli postarat o to, aby účastníci slavnosti se svými ratolestmi netrpěli hlady, nikdo účasti ani v úmorném vedru nelitoval. Nám nyní nezbývá než nedopustit, aby toto klidné prostředí nikdo nedevastoval a mohlo dlouho sloužit nám

všem a k okrase města. Budeme se těšit, že k podobně úspěšným koncům dospěje i budova, k jejíž ozdobě park po staletí sloužil. Text a foto JP

ST R A N A

8

2012 cislo 0


Pár momentek z veřejného zasedání Protože toto číslo BL je číslo prázdninové, pokusím se je trochu odlehčit následující reportáží. Jak dobře ví těch několik odvážlivců, kteří se jich účastní, bývá na buštěhradských veřejných zasedáních pořádné dusno, které se střídá s bezbřehou nudou; v druhé polovině se pak obvykle přidává ještě hlad a žízeň (pokaždé lituji, že jsem si nepřipravila k svačině alespoň chleba s řízkem a do termosky kafe s rumem; hodila by se i karimatka, polštářek a vonná tyčinka pro relaxaci, případně špunty do uší). Jistě by se zde skvěle uživil roznašeč občerstvení a novin, jací chodí například

ve vlacích. Možná by na tuto pozici mohlo město přijmout dalšího zaměstnance. Je myslím velký div, že na zasedání zatím nikdo nepadl vyčerpáním, přestože někteří nebožáci slabší tělesné konstituce občas již po třech, čtyřech hodinách trvání zasedání mluví z cesty, a mnohý na negativní energii citlivější jedinec se pak v noci v posteli zmítá v zajetí nočních můr. Stejně tak je zázrak, že zde zatím nedošlo ke rvačce, i když k tomu někdy již nebylo daleko (naštěstí máme v zastupitelstvu zdravotnici). Jen velmi zřídka prozáří ponurou atmosféru nějaká – většinou nechtěná – vtipnost. Řadu dějů lze naštěstí vnímat jako humor absurdní, příznivci Monty Pythonova létajícího cirkusu či trapnosti jako vystřižené z filmů Miloše Formana si zde přijdou na své. Zastupitelka, která si chce za2 0 1 3 , Č Í S LO 6

chovat své duševní zdraví, musí si najít nějakou činnost, kterou vyplní dlouhé minuty bezobsažných proslovů (většinou z úst pana místostarosty), které v některých případech slyší již po několikáté (například ten o získání dotace z letiště – časté opakování této historky má zajisté dosáhnout toho, aby se jedna dotace rozmnožila na dotací nejméně deset - možná je to dokonce nějaký rituál vúdú!). Protože je k dispozici pouze tužka a papír, baví se zastupitelka pokusy o portréty svých kolegů (to ovšem neznamená, že by pozorně neposlouchala – jakožto ženě jí fungují obě mozkové hemisféry najednou, takže může dělat víc věcí současně!). Avšak protože je ze své profese zvyklá kreslit pouze objekty hranaté, které se nehýbou, hůř vidí na dálku a navíc se propiska nedá gumovat, nebývají portréty vždycky podařené (například u následujícího není zcela jasné, zda se jedná o Jirku Müllera nebo Jirku Janouškovce – oba nosí košili a kravatu). Z nějakého zvláštního důvodu jdou kreslit lépe muži, než ženy, staří lépe, než mladí, profily lépe, než ánfasy, a zákonitě to odnesou především ti, na které mám nejlepší výhled. Zároveň je mi hloupé na lidi příliš okatě zírat, takže někdy jejich podobu zachycuji jen po očku, což se na výsledku také podepíše. Zde je několik obrázků, které prošly autocenzurou. Kolegyně Mrázková se mi bohužel nepovedla

už nejmíň dvakrát, i kolegyně Kindlová byla na obrázku někdo úplně jiný. Na paní Burešovou moc nevidím. Nakreslit zapisovatelku jsem zatím nesebrala odvahu, nechci ji

znervózňovat. Paní starostka se mi vůbec nedaří, už jsem ji několikrát zkazila, tento portrét je asi skutečnosti nejblíže. Zato pan doktor Oplt se svou pozicí těla nakloněnou směrem k masám je vděčným modelem. Samozřejmě k zvěčnění svádějí i některé typické skupinky v sále. Hned na ráně naproti mně sedávají členky

Pelíšku (Irena, Jiřina a Líba) a Jirka Müller, který se neustále hlásí a klade otravné dotazy (jistě býval ve škole pořádným šprtem). Ti neposedí a neposedí, navíc dělají různé neslušné obličeje, takže si na obrázcích moc podobní nejsou. Poblíž nich sedí se zachmuřenou tváří pan kronikář, který jako by svým výrazem říkal, že stejně ví své a „my ne-smíme ani naznačovat“. Po mé levé ruce sedávají dámy (nebo děvčata?) z Červeného kříže, portrét paní Procházkové se mi nepovedl, protože jsem na ni nechtěla moc zírat, ST R A N A

9

2012 cislo 0


a tak jsem ráda, že se mi podařilo ji zvěčnit aspoň fotograficky, navíc v rozverné náladě (naposledy jsem totiž úplně náhodou našla v kabelce i fotoaparát). V zadní části sálu má základní tábor jiná, velmi akční skupinka (nazvala bych ji „Čertíci z krabičky“), na kterou ale naštěstí nevidím, stejně by ten obrázek asi nebyl nijak hezký, protože jak už jsem napsala, špatně vidím na dálku, a oni každou chvíli vyskakují. Tímto se omlouvám všem, kteří si nepřipadají být sami sobě příliš podobní, a doufám, že nebudou tyto obrázky brát moc vážně – je to jen víceméně náhodně vzniklá legrace! DJ

Zlatá Střela

Z Buštěgalerie Zase jeden Buštěhraďan bude propagovat dobré jméno české kultury ve světě. Ing. Aleš Benda, který se svojí japonskou manželkou Hiromi bydlí na Náměstí, kde občas návštěvníkům ve své malé „Buštěgalerii“ prezentuje ukázky východní kultury, se tentokrát zúčastnil bienále „Like a Flower“ v japonském městě Kóbe. V soutěži uspěl, a teď musí

2 0 1 3 , Č Í S LO 6

svůj vítězný návrh realizovat přímo v místě. K tomu bude potřebovat stovky pet lahví, a proto vyzval přátele a známé, aby mu s jejich sběrem pomohli. 10. srpna je na oplátku pozval na sponzorskou párty, kde princip svého vítězného návrhu předvedl v malé ukázce. Mrzí mne, že světelně pohybový efekt připomínající vitráž vám černobílou fotografií předvést nedovedu. Teď už mu jenom budeme držet palce, aby se vše zdařilo podle jeho představ. Text a foto JP

Bude tomu už několik týdnů, kdy jsme ráno nasedali na přímou linku Buštěhrad – Střela. Zamávali jsme svým rodičům, případně prarodičům a natěšeni vyjeli. Střídali jsme první běh, se kterým jsme se pouze míjeli. Na druhém běhu byl oddíl Vlků, Medvídků a Berušek. My (Berušky) jsme hrály společně s Medvídky MASH, který jsme začali hrát hned v den příjezdu. Všichni jsme byli podrobeni „lékařské“ prohlídce, abychom mohli pokračovat dále. Pro oddíl Vlků byla tato Střela poslední, jelikož od ledna mají svůj oddíl malých Vlčat a ti jim začátkem druhého týdne přijeli. Během prvního týdne hráli všechny hry, které měli za posledních devět let. My jsme se během prvního týdne naučili „léčit“ pomocí etapových her různé zákeřné nemoce a zranění. Ve čtvrtek jsme šli na celodenní výlet do Blatna, odkud nám měl jet vlak do Žihle, který nám nakonec ujel přímo před nosem a to jsme se opravdu snažili doběhnout na nádraží včas. Museli jsme na nádraží čekat dvě hodiny, tak jsme si zkrátili čekání hrou, kdy má člověk zápalku a tu musí vyměnit za jinou věc, kterou zase vymění za něco jiného. Vyhrává ten, kdo udělal nejvíc výměn. Naše skupina měla jako konečný úlovek porcelánový talíř. Na druhý vlak jsme přišli radši s větší časovou rezervou. Vlci šli na svou závěrečnou etapovou hru. ST R A N A

10

2012 cislo 0


V pátek jsme zachraňovali Radarova medvídka při noční bojovce a jen co jsme ulehli začal přepad. Všech šestnáct přepadníků jsme polapili a úspěšně dopravili do kuchyně, kde se vzdali. V sobotu jsme sestavovali nosítka pro zraněného, kterého jsme museli donést k lomu, tam jsme se dozveděli, že máme dojít na Paustky, kde je rybník. Tam jsme měli za úkol jezdit na lodičkách. Během těchto aktivit nám museli přepadníci postavit táborák, který se jim opravdu povedl. U táboráku se hrály různé písně a soutěžilo se. Nejlepší z večera byla partička v podání M. Štembery, Heráka, Veselky a Óni. V neděli odjeli Vlci a místo nich přijela Vlčata, která se začala pomalu zabydlovat ve svých stanech. Vlčata hrála jako hru Obelixe a Asterixe. Bojovali s Římany, kteří jim to nijak neusnadňovali. My jsme pokračovali ve hře. Stříleli jsme ze vzduchovky, plížili jsme se do tábora a upevňovali „miny“. Musím se přiznat, že mě tyhle hry opravdu nadchly. Druhý týden utíkal opravdu jako voda a nedal se ničím zastavit. Ani jsme se nenadá-

li a měli jsme tu závěrečné etapy a další táborák, který stavěl náš oddíl Berušek s pomocí ostatních oddílů. Ten byl po dlouhé době šestihran, který byl opravdu úchvatný, tedy alespoň podle nás. Oheň byl slibový a tak se několik dalších přidalo skautským slibem do řad skautů a skautek. Také se vyhodnocovaly celotáborové hry a rozdávaly se odměny. V sobotu se všichni chystali na odjezd. Odjíždělo se Vejtřaskou do Chyše. Odtud se jelo vlakem do Kladna. Z nás starších se nikomu domů nechtělo, tak jsme si pobyt na Střele prodloužili alespoň bouráním. Odjezdu jsme se stejně nevyhli. Je úžas-

né , že nám počasí tak nádherně vyšlo a pršelo jen jeden večer pouhou hodinku. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla prožít další nezapomenutelný tábor se super partou. Do teď poslouchám některé z písní, které jsme na Střele zpívali a už se těším na další tábor. Text a foto Eliška Müllerová

RC Pelíšek informuje 9.9.2013 od 15:30

Výtvarné kouzlení. Naším prvním obrázkem v novém školním roce budou hrozny vína. Metodu obtiskávání zvládnou i ti nejmenší a patří také mezi ty nejoblíbenější. Přijďte si zatvořit s námi! Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).

16.9.2013 od 15:30

Výtvarné kouzlení. Chodíte rádi do ZOO? Tak si s námi pojďte vytvořit žirafu - z papíru a bavlnky. Další zvířátka pak můžete přidávat doma. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).

18.9.2013 od 16:00

Pohádkové pásmo. Krátké veršované pohádky od Františka Hrubína jistě zaujmou menší i větší děti. Těšit se můžete na Červenou Karkulku, O neposlušných kůzlatech a další v podání naší nové animátorky Zuzany Šípkovské. Přijďte si pohádky nejen poslechnout, ale i třeba zahrát! Vstup 30,- Kč za první dítě (členi RC 15,- Kč), další sourozenci zdarma.

23.9.2013 od 15:30

Výtvarné kouzlení. Mísa plná ovoce - nemusí jen skvěle chutnat, ale také krásně vypadá! Koláž mísy a obtisky skutečného ovoce. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,- Kč).

ný kartáček, jak si poradit s prvním kazem, jak vzniká zubní kámen a mnoho dalšího. Vstupné dobrovolné.

5.10.2013 od 16:00

Drakiáda. Tak jako vloni se bude drakiáda konat v parku Ořešín. Přijďte si zalétat ať již s doma vyrobeným nebo koupeným drakem. Nejlepší drak vyhrává! Můžete se také těšit na soutěže pro děti a táborák. Špekáčky si vezměte s sebou! Vstup zdarma.

7.10.2013 od 15:30

Výtvarné kouzlení. Tentokrát si zakouzlíme s barvami a propojíme jednotlivé díly dřevěné skládačky květiny do originálního obrazu. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).

14.10.2013 od 15:30

Výtvarné kouzlení. Z polí se na nás smějí slunečnice a my si jednu také vyrobíme - z papíru a zrníček. Kurzovné včetně materiálu 50,Kč (členi RC 25,- Kč).

21.10.2013 od 15:30

Výtvarné kouzlení. Pojďte si společně zahrát na malíře a vyzkoušet zajímavou malířskou techniku - tupování. Vytvoříme krásné originální podzimní listy. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).

25.9.2013 od 16:00

23.10.2013 od 16:00

30.9.2013 od 15:30

30.10.2013 od 16:00

Psychologická přednáška. Vztahy mezi sourozenci, jak své děti spravedlivě vychovávat, abychom jim zabránili v sourozeneckých přenicích a hádkách, jak je vést k vzájemnému respektu, umění dělit se, nežárlit a nezáviděti si a mnohé další, co vás bude zajímat, se dozvíte na přednášce psycholožky Mgr. Kateřiny Beerové. Vstupné dobrovolné. Výtvarné kouzlení. Chystáte se vyrábět draka na sobotní Drakiádu? Přijďte si ho vytvořit společně s námi. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).

2.10.2013 od 16:00

Beseda se stomatoložkou. Na přednášce MDDr. Martiny Šípkovské se dozvíme jak naučit děti správně si čistit zoubky, jak vybrat vhod-

2 0 1 3 , Č Í S LO 6

Podzimní bazárek. Máte doma dětské oblečení a věci, ze kterých vaše děti již odrostly anebo naopak potřebujete nějaké věci dokoupit? Přijďte se podívat na náš podzimní bazárek. Vstup zdarma. Při prodeji nutno rezervovat stůl (poplatek 50,- Kč) do 22.10.2013 na [email protected] nebo na tel. 739 771 706. Pohádka. Pohádku O námořníčkovi a princezně Juliáně určitě znát nebudete. Je nová, originální a interaktivní! Přijďte si ji s námi zahrát! Na děti se již těší naše nová animátorka Zuzana Šípkovská. Vstup 30,- Kč za první dítě (členi RC 15,- Kč), další sourozenci zdarma. Markéta Kučerová / RC Pelíšek

ST R A N A

11

2012 cislo 0


HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ

Trocha historie...

… ke mně tentokrát dorazila v podobě příjemné mladé slečny, která mi přinesla hromádku starých písemností. Na vysvětlenou dodala, že před léty, při dětských hrách v prostorách buštěhradského zámku, mezi sutí ze zřícených stropů, objevila rozsypaný svazek starých listin. Tenkrát posloužily jako poklad při jejích hrách a s jako takovým s ním bylo naloženo. Byl pečlivě uschován. A nyní, po mnoha letech, když byl znovu „objeven“, neskončil jako nepotřebný odpad v popelnici či tříděném odpadu, ale dnes již mladá žena se obrátila na kronikáře města a tento „poklad“ mi předala k posouzení. Zachovala se jako slušný a kultivovaný občan, za což Martině Blažkové veřejně děkuji. Jelikož jsem sám nedokázal staré písmo rozluštit, obrátil

jsem se na kvalifikované odborníky v kladenském archivu, kde mi bylo vysvětleno, že se jedná o milostnou korespondenci asi 150 let starou. Zajímavé jsou proto, že většina takové korespondence bývá likvidována hned po přijetí a jen vzácně se tak dlouho dochová. Protože obsahuje osobní důvěrnosti, určitě nebyla určena k jakémukoliv publikování. Ale protože už nemůže po těch 150 letech ohrozit vztah onoho Jozífka ani Aničky, mohla by potěšit (i poučit) mnohé současníky. Proto jsem se osmělil některé zveřejnit. Vám zatím předkládám malou ukázku a věřím, že větší výběr budete mít možnost vidět v zrekonstruovaných prostorách našeho zámku, kam se zase po létech po zásluze vrátí. JP

ROZHOVORY S DUŠANEM SPIRITEM

Zeleň a Buštěhrad Pane Dušane Spirite, otázka zeleně je pro obyvatele obcí často velmi důležitá a občané si přirozeně přejí, aby jejich okolí bylo co možná nejvíce vyplněno zeleným prostranstvím, květinami a stromy. Jak je na tom, podle vás, naše město? Tak pochopitelně máte pravdu, pane redaktore. Občané obecně chtějí, abych tak řekl, být přírodě co nejblíže, že. Ale nemusí to tak být všude. Znám lidi, kteří, aby nemuseli sekat trávu, tak prostory na svém pozemku všechny vydláždili nebo ponechali na trávu jen velmi omezený prostor. A vaše město, jak je známo, má se sekáním trávy nemalé starosti. Jak to myslíte? Seká se mnoho ploch. Technické služby jsou sekáním plně vytíženy. Práce na sečení ubírá čas, který by se mohl využít jinde. Stojí to tím pádem peníze. A vaše město nemá na vyhazování financí. Navíc nedávno přibyla starost se zámeckým parkem. Dovedete si vůbec představit, co to muselo dát práce a vynaložené energie, aby se vše kolem provozu parku zajistilo? Ta těžká jednání s krajem? 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

Potřebuje tedy podle vás naše město rozšířit travnaté plochy, vysázet květiny nebo nové stromy? A proč? Podívejte se, pro ty, kteří by zeleň rozšířit chtěli a možná sem tam i nějaké stromy, tak pro ty bude stačit občas nějaká proklamace. O tom, jak je nutné vše dobře zvážit koncepčně, a že vedení města je rozhodně pro zeleň a její rozšíření. Tak dvakrát za volební období nechat vypracovat nějakou novou studii rozmístění zeleně. Ano, bude to stát nějaké peníze, ale veřejnosti se ukáže, že se něco děje, a je klid. Roky uplynou, staré obyvatele neměnnost nepřekvapí a noví si zvyknou. A samozřejmě ubude starost o nové plochy, keře, stromy. Také nezapomeňte na různé živly, které budou nové stromy a keře ničit. To jsou pak opravdu vyhozené peníze zbytečně! Napadá vás nějaká rada, postřeh, jako odborníka na obce do 5000 obyvatel, pane Spirite, s ohledem na naši obec? No podívejte se, povšiml jsem si toho, že zde máte poměrně dost ořešáků. Také zde máte ptáky, kteří se naučili ořechy tr-

hat a pádem z výšky je vyzobávat. Tímto způsobem již roste mnoho ořešáků, které zapadly do půdy, a vyrostl nový strom. Najděte mezi vámi odborníky na ptáky, aby je naučili nalétávat nad oblasti, kde chcete mít stromy. Pak přirozeným způsobem získáte za několik let aleje nebo plochy ořešáků zcela bezpracně, bez nákladů na nákup stromů. To je zajímavý postřeh, pane Dušane Spirite, a zároveň dobrá rada. Jistě, vždyť je ode mě. A navíc jednu perličku vám poradím navíc. Budete mít hodně ořechů. Ořechy se také konzumují. Máte vesměs ekonomicky zdatné představitele města. Až budou stromy plodit ořechy, necháte místní skauty, aby ořechy zdarma shazovali – pro ně to bude zábava. A z Buštěhradu by se mohla stát ořechová velmoc. Obec, která by ořechy prodávala. Pak budete mít peníze na další sekání nových travnatých ploch. Vaše moudrost v těchto radách je zřejmá a inspirující, pane Spirite. Děkuji za rozhovor a úhel pohledu, který nám někdy chybí. Fiktivní rozhovor napsal JJ

ST R A N A

12

2012 cislo 0


ˇ ˇ FEJETONY A PRÍBEHY

Jak jsem neletěl, protože uletěl

Blížily se mé jedenácté narozeniny a za měsíc také Vánoce. Venku bylo krásně mrazivé podzimní počasí, jaké ocení nejen akrobatičtí piloti. V mé žákajdě naštěstí byla jen jedna výborná trojka z matiky, maminka se sestrou u sousedky, na sporáku voněl připravovaný guláš, obzvláštně klidná sobotní nálada. Tatínek tehdy odložil přečtené noviny a zavolal si mě k sobě. Obvykle jsem měl při takové výzvě obavy, přestože jsem se ničím neprovinil, avšak tentokrát nebyl v jeho hlase ani náznak hrozby, spíš jakési skryté tajemství a dobrodružství. Byla to pecka, když mi otec sdělil, že jeho kamarád pilot přislíbil, že mne vezme do svého letadla, jakože k narozeninám! Pubertálně jsem vyvalil bulvy a zůstal stát jako sloup. Táta měl zjevně radost, že se mu moment překvapení povedl, ale pokračoval tak nějak laxně. Dozvěděl jsem se, že je ten kamarád akrobatický pilot, mistr světa, a že nás brzy vezme na výlet dvoumístným letadlem. Roztřeseně jsem ze sebe vydal jen suše, že to jako bude skvělý. Přemýšlel jsem, že se tu novinu nemá dozvědět maminka, asi by nám to zakázala, a taky o tom, jak se pochlubím v pondělí ve škole. Mlčel jsem, ale má duše už létala nadšeně v oblacích… Dne 19. prosince roku 1971 po ránu byla nad letištěm u Velké Dobré hustá normalizační mlha. S povoIng. Bezák - zdroj internet lením ke startu pro místní provoz se z ranveje zdvihl dvoumístný stroj ZLIN 226T pilotovaný inženýrem Ladislavem Bezákem. Vystoupá obloukem do nevelké výšky a po chvíli přistává v poli u nedaleké Hostouně. Terén je však příliš měkký a nerovný, tak je potřeba operativně jednat. Pilotova manželka se čtyřmi dětmi se bude muset nějak dopravit až na kladenské letiště, protože odtud 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

by se nedalo bezpečně odstartovat. O žádný vyhlídkový let se totiž nejedná. Po drsných politických prověrkách již L. Bezák tuší, že brzy přijde o místo pilota ČSA. Se svými názory se nikdy netajil, takže estébáci už mají jeho jméno dávno ve svých zápisnících. Po roce 1960, kdy se stal na bratislavském šampionátu FAI absolutním mistrem světa v letecké akrobacii, je jeho jméno i tak více než slavné. Ing. Ladislav Bezák je průkopníkem dynamického pojetí letecké akrobacie, propaguje svůj trik „lomcovák“ s nezapomenutelnou plochou vývrtkou, upravuje soutěžní letouny, ale také sestavuje vlastnoručně malé letadlo, ze součástek postupně nakoupených po různých letištích a opravnách. Vzhledem ke svému renomé dokonce dostává povolení k jeho vlastnictví a k provozu. Zkušený pilot samozřejmě ví, že naložením ženy a dětí k sobě, do dvoumístné kabiny, nebezpečně riskuje. Přetížený stroj bude mít potíže se startem i s přistáním, také může dojít k narušení rovnováhy. Ale rozhodnutí rodiny Ladislava Bezáka je pevné, pryč z husákovského režimu, pryč na Západ! Přesně ve 12.45 konečně odletěli směrem na Cheb. Radost z vydařeného startu je však jen krátká. Již po čtvrthodině je totiž letoun zachycen radiolokátory protivzdušné obrany a vzápětí po něm vystartuje z plzeňského letiště stíhačka MIG-15bis. Kapitán pátého stíhacího pluku Fiedler má za úkol identifikovat stroj a světlicí mu dát pokyn k následování na letiště. Přestože pilot nahlásí, že se jedná o Bezákovo letadlo a že jsou na palubě i děti, dostává od velení rozkaz vypálit výstražné dávky a vynutit přistání. Dramatický souboj leteckého akrobata s plně vyzbrojeným vojenským letadlem trvá předlouhých čtyřicet minut. Během nich dostane pilot stíhačky dokonce přímý pokyn k sestřelení. Vzdušné drama zaregistrují i ochránci německých hranic a vyšlou do vzduchu své vrtulníky. Ať už z důvodu špatné mušky kpt. Fiedlera, anebo díky Bezákově pilotní bravuře se vzdušný útěk nakonec zdařil bez tragédie a rodina šťastně přistála v Norimberku.

Komunistický režim se snažil tuto aféru zamlžit a diskreditovat osobu Ladislava Bezáka, ale v odborných kruzích, a nakonec i jen tak mezi lidmi, kolovalo dokonce několik verzí příběhu o onom dramatickém útěku. Bezákovi žili nějaký čas v Mnichově a pak přesídlili do kanadského Ontaria, kde žijí ve městě Longford dodnes. Slavný akrobatický pilot pracoval v nástrojárnách, vedl restauraci, provozoval leteckou školu, létal jako instruktor i show-pilot nebo zemědělský pilot, také obchodoval s letadly. Teprve po listopadovém převratu byl v roce 1990 rehabilitován, dostal hodnost podplukovníka a byl jmenován čestným členem generálního štábu. Ještě v osmašedesáti letech svým mladistvým stylem udivoval diváky leteckých přehlídek po světě i u nás. V roce 2000 pak o jeho příběhu natočil režisér Ján Piroh čtrnáctiminutový dokument pro společnost Febio s názvem „Zpověď pilota, který pod palbou protivzdušné obrany země uletěl do emigrace“, z něhož je i použitá fotografie k tomuto článku. ...a pak k nám přišly mrazivé Vánoce, stromeček, dárky… a také napadla spousta sněhu, do něhož tak nějak zapadla i ta nabídka tatínkova kamaráda. Pochopitelně jsem se opatrně zkusil, někdy takhle po Novém roce, na slíbené létání zeptat. Otcova odpověď byla tichá a jednoznačná: „Zapomeň na to, Láďa uletěl na Západ.“ A to byl konec mých nadějí. Je to takový trochu neveselý závěr, ale mnohem smutnější je fakt, že nikdo z velitelů, kteří tehdy vědomě nařídili vraždu Ing. Ladislava Bezáka, jeho manželky a čtyř malých dětí, nebyl dodnes ani souzen, ani potrestán. Jen onen pilot stíhačky je se svými výčitkami už navěky někde v nebesích… JB

Helikoptery po incidentu na Mnichovském letišti. Zdroj internet.

ST R A N A

13

2012 cislo 0

ˇ ˇ NÁM PÍŠÍ CTENÁRI

Bioplynová stanice

Krajský úřad Středočeského kraje dne 7. 8. 2013 zrušil rozhodnutí o umístění stavby bioplynové stanice Buštěhrad a vrátil jej Stavebnímu úřadu Kladno k novému projednání. Podkladem pro rozhodnutí byla odvolání města Buštěhrad a Rodinného centra Buštěhradský pelíšek. Tento fakt považuji za důležité vítězství v boji proti výstavbě BPS. Je


to především výsledek práce Ing. Jinocha, odborníka na životní prostředí, který v této věci zastupuje město Buštěhrad. Bez jeho argumentů bychom neměli příliš mnoho šancí na úspěch. V nejbližší době vejde v platnost změna územního plánu č. 5, která výstavbě podobných zařízení zamezí na celém katastrálním území města

Buštěhrad. Pokud se tak stane ještě před pravomocným rozhodnutím o umístění stavby BPS, troufám si tvrdit, že bioplynce v Buštěhradu odzvonilo. Nebude to ale úplně bez práce, RC Pelíšek bude situaci i nadále sledovat a věřím, že město Buštěhrad svůj úspěšný boj dotáhne do konce. Jiřina Kopsová

Otevřený dopis panu Bohumíru Bednářovi, řediteli ZUŠ Buštěhrad

Vážený pane Bednáři,

Vážený pan Bohumír Bednář ZUŠ Buštěhrad

po dlouhé úvaze jsem se rozhodla napsat Vám tento otevřený dopis, kterým chci apelovat na Vaše pedagogické svědomí a vyzvat Vás k tomu, abyste již konečně odešel z funkce ředitele ZUŠ. Přestože nejsem občanka Buštěhradu ani rodič žádného z Vašich žáků, mohlo by mi tudíž být jedno, jak vypadá ZUŠ v Buštěhradě. Považuji však za svou „profesní zodpovědnost“ tento apel učinit a také zdůvodnit. Během své profesní dráhy jsem 8 let pracovala v řídící funkci, kde jsem mimo jiné měla zřizovatelskou povinnost k několika ZUŠ. Znám tedy jejich práci a sleduji i nadále jejich výsledky i problematiku. Od té buštěhradské se mimo jiné liší hlavně tím, že jejich zřizovatelem je krajský úřad, nikoliv město. Krajský úřad výsledky jejich práce sleduje, srovnává a hodnotí. Je tudíž naprosto logické, že i na ně se vztahovala novela školského zákona z minulého roku, která dala zřizovatelům možnost vypsat konkurzy na ředitele, kteří jsou ve svých funkcích déle nežli 6 let. Všichni tak museli své funkce obhájit. Vy, vážený pane řediteli, jste ve funkci od roku 1983 (toto datum je uvedeno v jednom z Vámi vydaných almanachů). K porušení zákona ze strany města Buštěhrad došlo již v době, kdy ve školském zákoně byl taxativně stanoven odchod ředitelů do důchodu nejpozději v 65 letech. V té době Vám již bylo 67 let. Když se v loňském roce paní starostka vložila do „konkurzování“ v Buštěhradě, Vy jste se zaštítil Školskou radou, která je na Vaší ZUŠ nadbytečná, neboť pro ZUŠ není zakotvena v zákoně. Ještě zajímavější jsou Vaše výroční zprávy, kde výčtem zkreslených a nepodstatných informací uvádíte záměrně veřejnost v omyl. Dala jsem si s jednou z Vašich zpráv tu práci, že jsem veškeré Vámi uvedené „úspěchy“ ve výtvarných soutěžích ověřila u vyhlašovatelů. Zajímavé zjištění! Pouze v jednom ze všech případů byla informace, že jste se soutěže zúčastnili, pravdivá. O výsledku ani zmínka. Veškeré mnou ověřené informace jsou doložené a kdykoliv k nahlédnutí. Nechci zde popisovat další Vaše „aktivity“, o kterých vím zprostředkovaně, a tudíž jsou pro mne nezveřejnitelné, ale které vypovídají mnohé o tom, jak cíleně poškozujete naši školu. Kdyby se někdo z veřejných činitelů skutečně o stav ZUŠ zajímal, nemohlo by se z veřejného rozpočtu obce vyčleňovat v kolonce rozpočtu ZUŠ na osobní výdaje 23 000,- Kč. Co to je? To Vám město z rozpočtu vyplácí „odměnu za zásluhy“? Velice ráda každoročně sleduji hospodářský výsledek Vámi vedené školy i to, jak jste za dobré hospodaření odměňován. Veřejnost totiž netuší, že kdyby ZUŠ, tak jako všude jinde, byla zřizována krajem, hradil by kraj provozní náklady a nejspíše i nájem. Městu by pak zbylo i na další spolky a sdružení, kterým nyní musí krátit dotace. Myslím, že každý soudný člověk by měl vědět, kdy je čas odejít. V Buštěhradě 28. 6. 2013 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

Věra Sklenářová ST R A N A

14

2012 cislo 0


Táborové requiem

UPOZORNĚNÍ: Následující článek vyjadřuje subjektivní názor autora. Není myšlen jako pomluva ani není účelem kohokoliv přivést do nepříjemných emocí. Fotky rozdány, poslední zavazadla rozebrána, děti vesele švitoří a střídají vis na otci s visem na matce a Kuba konečně se syčením zavírá dveře autobusu a nenápadně odjíždí vstříc druhému běhu skautského tábora. Jindy bych mu záviděla, prosila ho, aby mě vzal s sebou zpátky alespoň ještě na jeden den. Toho se letos ale ode mě skutečně nedočká. Přestávám vnímat ruch kolem sebe a pomalu se myšlenkami přesouvám domů. Do ticha a klidu. Jak já se tam těším. Stárnu? Tak to každopádně. Ale s mými momentálními pocity to nesouvisí. Čekáte, že začnu pět ódy na romantiku místa, roztomile bzučící komáry, líbezně zlobivé děti a chápavé spolupracující vedoucí? Vždyť přeci: Zlatá Střela, krásná, skvělá… V tom případě nečtěte dál. Každý má rád uhlazené věty lahodící očím a uším, všichni si daleko radši přečteme o právě narozeném opičátku v ZOO než o rozmrzelých dohadech na politické scéně, ale já mám prostě zase jednou náladu ukázat, že není všechno zlato, co se třpytí. Ještě nikdy, co jezdím na tábory, jsme neměli lepší počasí. Stupně se pohybovaly kolem krásných 25, větřík zafoukal vždy, když bylo potřeba. K tomu jsme se pohodlně vešli do stanů a úrazy se všem vyhýbaly obloukem. Tak teď už je to jen v našich rukou, jaký nádech celý tábor bude mít. Ale asi jsme si ty ruce před táborem špatně „umyli“. Pro mě se to letos prostě a jednoduše nepovedlo. Všechno to začalo už někdy v lednu. Když jsme se rozhodovali, zda udělat tábor celostřediskový nebo rozdělený na dva běhy. Každý má svůj názor, který si bude prosazovat, to je jasné, ale v tomto případě by mělo jít hlavně o děti. Klišé, které se říká? Klišé, fráze, říkejte si tomu, jak chcete, ale za těchto okolností je to ta nejpravdivější fráze ze všech. Jsme jedno středisko, jedna skupina lidí, skautští bratři a sestry. Proč bychom se měli dělit na dva tábory? Proč trhat od sebe děti, které se na sebe těší? Proč dělat běh prťousků a habánů? 2 0 1 3 , Č Í S LO 6

Neměly by si právě malé děti brát příklad ze starších? Neměly by starší děti dostat trochu zodpovědnosti za své malé kamarády? A jak jinak toto zajistit, než jedním táborem? Tudy se ubíraly myšlenky moje a malé části dalších dospělých. Druhá skupina vedoucích, bohužel početně vyšší, myslela ale odlišně. Můžu jen odhadovat, jaký důvod je vedl k volbě dvou běhů, ale mohlo to být něco ve smyslu: V případě dvou běhů pojedeme na Střelu k Jezu (což by při jednom běhu bohužel nebylo možné a muselo by se hledat jiné tábořiště). Už to tam znám, mám k tomu citovou vazbu, nemusím se před táborem starat o nic navíc, jako například průzkum nového místa kvůli etapám, atd. Střela je prostě Střela. Co na tom, že mě vedoucí malých dětí žádají o společný tábor, já to chci takhle a hotovo. Rozhodnuto: dva běhy A první hořké sousto je třeba přežvýkat. Všichni sedí na svých místech, já naskakuji do autobusu jako poslední a můžeme vyrazit na cestu směr Střela. Vše vypadá slibně, sluníčko svítí, všichni se usmívají. To by bylo, aby se ten letošní tábor nepovedl. Hned první den ale cosi nefunguje. Oběd místo v půl jedné v pět, málo postavených stanů, zavazadla až pozdě odpoledne, kuchaři nadávající na kvalitu a nedostatek potravin. To nevypadá dobře. První den většinou určuje atmosféru celého tábora. Asi stejně tak jako první půlhodina po probuzení naladí celý den. Snažím se rychle zahnat náznak nepříjemných pocitů a jdu odstartovat Robinsona, námořníka z Yorku. Mohla bych pokračovat v popisu dalších dní tábora, ale věřte, že by hořkosti nabíraly na obrátkách. Bylo jich bohužel víc než dost. Neustálá kritika, pomluvy na všech frontách, nefunkčnost a nespolupráce hlavních složek. Večer ve stanu protekla nejedna slza. A protože je to už za námi, nebudu to víc rozpitvávat. Myslím, že tento odstavec jako hrubý obrázek postačí. Když si ale odmyslím všechno to, co se nepodařilo přesně podle představ, zbývají mi tady přeci jen ještě ty líbezně zlobivé děti.

„Tam je vedro. Bych nikdy nechtěla bejt Janem Husem.“ (při přikládání dřeva do táborového ohně) „Od prvních kuchařů mi chutnalo kakš takš.“ (na otázku, jak dětem chutnalo jídlo) „Já nemám k táboru ani ke všemu jinému žádné připomíňky.“ (na otázku, jak se mu líbil tábor) „Myslim si, že by měli častěji čistit WC a nestavěli tábor na blbym místě.“ (na tutéž otázku) „Musím ti sdělit nepříjemnou skutečnost o mých posledních dlouhých kalhotách.“ (oznámení, že po pádu do studánky už skutečně nemá co na sebe) „Obávám se, že mám ve stanu Bermudský trojúhelník.“ (neustálé ztrácení věcí ve stanu jednoho liščete bez opětného nalezení) Byla bych nespravedlivá, kdybych nenapsala o něčem pěkném. Musím přiznat, že bylo něco, v čem byl letošní tábor opravdu výjimečný. A to v netradičních zážitcích, které jsme měli možnost vyzkoušet. Jedním byla návštěva skupinky, která si říká Laborky.cz. Skvělá parta lidí ze slánského gymnázia. (Můžete je znát z pořadu České televize – Zázraky přírody.) Předvedli nám několik hodně zajímavých pokusů. (Kdybyste viděli své dítě, jak jde se sirkami odstartovat podomácku vyrobenou lihovou raketu, nebojte se, Laborky.cz je to na táboře naučili.) Tím nejzajímavějším ale určitě byla výroba zmrzliny z tekutého dusíku, kterou jsme si pak všichni s chutí v tom horku dali. Druhým zážitkem byl let horkovzdušným balónem. Všichni jsme postupně byli vytaženi nad tábor do ooohromnééé (soudě podle počtu mdlob, které na mě přicházely) výšky, a mohli jsme se tak podívat na to krásné místo z ptačí perspektivy. Pohled to byl opravdu nádherný. Myslím, doufám, že za nějakou dobu toto budou právě ty jediné vzpomínky, které z tohoto tábora zůstanou. Přemýšlím, co ještě dodat na závěr. Někdy je možná lepší neříkat nic. Eliška Hrabinová

ST R A N A

15

2012 cislo 0


� � � � � � � � � � � � � � � � � �

�

Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893 Obrázek na titulní straně: Zámecký park, foto Monika Žitníková Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum, Okružní 849; www.bustehradskeforum.cz Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec; [email protected] Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ), Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP) Korektura textu: Jan Dvořák; Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Den vydání: 28. 8. 2013. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 10. 2013 Tisk: Kočka Slaný Náklad 1000 ks Cena zdarma

2 0 1 3 , Č Í S LO 6

ST R A N A

16

- OTEVŘENÝ DOPIS PANU BOHUMÍRU BEDNÁŘOVI, ŘEDITELI ZUŠ BUŠTĚHRAD

Recommend Documents