číslo 6
h l a v n í
ročník 4
t é m a :
Z
prosinec 2006
E
L
E
N
Á
Š
K
O
L
Umění kompostu ■ Analýza ekologického stavu školy ■ Ve Skotsku a u protinožců První ekoškola v Ústeckém kraji je v Duchcově ■ Anketa: O škole, kde se neplýtvá – ani kreativitou Rozhovor s Janem Eriksenem: Udržitelnost stojí výš než jednotnost Jak může škola předcházet vzniku odpadu ■ Obojživelník roku 2007 ■ yomag.cz Počítadlo populace ■ Angličtina v přírodě
Příloha: Envigogika 1/2006
A
UMĚNÍ KOMPOSTU Ivana M., Cyrilometodějské gymnázium, Prostějov
Děti ze 2. tř., ZŠ Dobronín
Kateřina Š., ZŠ Týnec nad Sázavou
Děti z DDM Jilemnice
Nejhezčí výtvarné dílo o kompostu, Miss kompost, PC hra Odpady útočí, ekokomiks, to jsou nevšední aktivity občanského sdružení Ekodomov, které najdete na jeho bohatých webových stránkách. Lidé z Ekodomova jsou přesvědčeni, že ekologicky šetrným hospodařením nechráníme přírodu, ale chráníme sami sebe. Má-li se společenství lidí chovat ekologicky, musí začít každý sám u sebe, ve své domácnosti, ve svém ekodomově. Cílem občanského sdružení Ekodomov je umožnit výměnu informací všem, kteří se snaží o šetrný přístup k přírodě a hledají životní styl jak toho dosáhnout. Ukazuje, že v moderní společnosti to možné je, že lze aplikovat nejmodernější vědecké poznatky, které vedou k ozdravění prostředí, úsporám energií a surovin v našich domovech. Sdružení se zaměřilo na bioodpad, který všichni produkujeme, ale o jehož hodnotě již mnoho nevíme. Ekodomov nabízí informační pomoc obcím na podporu domácího kompostování a odděleného sběru bioodpadu, aktivity o kompostování do škol, soutěže, poradenství v oblasti komunitního kompostování, kompostovací poradnu, prodej výrobků z kompostovatelného plastu nebo kompostérů. Po úspěchu soutěže Miss kompost 2006, jejíž vítěze v červnu v divadle v Lounech slavnostně vyhlásil herec Jaroslav Dušek, připravil Ekodomov druhý ročník: Miss kompost 2007. Všichni kompostující občané (kteří realizují domácí kompostování na zahradách, komunitní kompostování v činžovních domech a na sídlištích, popř. vermikompostování v bytech) opět budou mít možnost přihlásit svůj kompost do soutěže. Podmínkou je připojit míry kompostu, popsat jeho jídelníček a připsat krátký příběh nebo zajímavost ohledně kompostování. Ekodomov soutěž v roce 2007 rozšiřuje o krajská kola. Pokud se chcete zúčastnit, sledujte webové stránky www.ekodomov.cz. www.ekodomov.cz, upraveno (red)
Přes 300 lidí dalo na webových stránkách www.ekodomov.cz hlas některému z výtvarných děl o kompostu, která vytvořili žáci a studenti z různých škol po celé České republice, kteří se zapojili do soutěže O nejlepší výtvarné dílo o kompostu. Jako nejhezčí vybrali v anketě dílo Daniela Rodrigneze ze ZŠ Prokopa Holého v Lounech. Ale pěkných děl bylo, vlastně dosud na webu je, mnoho. Vida! Kdo by to řekl – na téma kompost...
Julius, ZŠ Prachatická, Roudnice nad Labem
EDITORIAL Vážení čtenáři, EKOŠKOLA OTEVÍRÁ DVEŘE DO NETUŠENÝCH PROSTOR. Je to projekt atraktivní jak z hlediska dětí, tak z hlediska učitelů či ředitelů škol – je v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání a lze ho zařadit do různých vzdělávacích oblastí školního vzdělávacího programu. Co lepšího by se dalo dětem nabídnout, než když samy svým myšlením, hrou a činy mohou ovlivňovat svět školy a nejen školy!? O projektu Ekoškola (Eco-Schools) i o prvních českých školách, které v něm uspívají, si přečtete hned, jak otočíte list. Ekoškola je projekt dlouhodobý, flexibilní, s mezinárodně srovnatelnými kritérii. Jeho dlouhodobost umožňuje vývoj a postupné dosahování jasně pojmenovatelných úspěchů. Byť by byly dosažené mety nepatrné, dají se zviditelnit a pochopí je jak dospělí, tak děti. Projekt má jen několik základní pevně daných pravidel, jakousi strukturu, postup. Náplň už může být hravě tvořivá, přitom postavená na realitě. Poměrně volná pravidla umožňují využívat to nejlepší, co lidé s ohledem na životní prostředí vytvořili (jak se ve „výrobní“ terminologii říká, nejlepší dostupné technologie – Best Available Technology). Nabízí se možnost srovnávání (benchmarking), možnost využívání různých produktů, které získaly spolehlivé ekologické označení – například Ekologicky šetrný výrobek, certifikované biopotraviny, dřevo z šetrně obhospodařovaných lesů se značkou FSC, turistické služby s logem Green Globe a další, které možná teprve vzniknou. Aktivně je vyhledávat je také prostředek vzdělávání. Přitažlivost projektu Ekoškola jakožto mezinárodního je patrná na první pohled; ti kteří uspějí, získávají vstup do mezinárodní databáze. Atraktivita ale spočívá i v dalších souvislostech a v okolnostech současného období, kdy i česká společnost začíná zrychleně chápat, že globální změna klimatu a chování lidí asi mohou mít něco společného... Projekt tak skýtá silnou motivaci, má potřebný étos. Jde o to, že děti se ve škole mohou očividně smysluplným způsobem podílet na snaze o udržení krásy zemského světa, z něhož vzcházíme a na němž zcela závisíme a který se zároveň v současnosti hluboce proměňuje jak ve své materiální, tak své, řekněme, vztahové podobě. Děti mohou „zachraňovat Zemi“ konkrétními nápady a činy, které mají ve svých rukách, a zároveň mohou poznávat souvislosti těchto kapek v moři s globální situací. Pokud se škola stává ostrovem fungujícím tak, že směřuje k lepší energetické, materiálové i intelektuální efektivnosti, k ekologické ohleduplnosti, nutně získá gravitační sílu. Děti ovlivňují dění v rodině a posléze, nejpozději jako dospělí, v širší společnosti. Projekt Ekoškola je postaven tak, že jeho úspěch a širší dopad záleží na dětech, učitelích, ředitelích škol, ale i na zřizovatelích a také na podpoře klíčových centrální institucí. Tu v České republice má – jak od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, tak od Ministerstva životního prostředí, dokonce od Senátu. Podporu ekovýchově například v anketě tohoto čísla Bedrníku vyjádřila i první česká ministryně školství za Stranu zelených Dana Kuchtová. Jak projekt konkrétně může začínat, představujeme na příkladu základní školy v Duchcově. Podobných projektů, které se mohou s Ekoškolou doplňovat, je více, dovíte se dále v Bedrníku. Vážení čtenáři, prosím, přijměte ještě jednou omluvu za zpožděné a nepravidelné vycházení Bedrníků s rokem vydání 2006 (vlivem obtížné životní situace, kterou vydavatel, SSEV Pavučina, řešil lidsky mimořádně vstřícně). Doufám, že to hlavní, kvalitu časopisu, to neovlivnilo. Mnoho radosti ze školních ekologických a všech dalších úspěchů přeje Hana Kolářová
O B S A H Umění kompostu........................2 INSPIRACE Projekt Ekoškola ..........................4 Zmenší české školy svou ekologickou stopu?....................7 První ekoškola v ústeckém kraji........................ 10 Desetiletá Pavučina................. 12 PROMĚNY Co je a kde se vzala certifikace ekologicky šetrných škol.............................. 13 NÁZORY Anketa: O škole, kde se neplýtvá – ani kreativitou .... 17 Rozhovor s Janem Eriksenem: Udržitelnost stojí výš než jednotnost ......................... 18 DIDAKTIKA Chceš se stát ekoagentem?.. 20 Zimní spáči................................. 22 Jak může (nejen mateřská) škola předcházet vzniku odpadu ........................................ 24 KALENDÁŘ....................................... 25 NABÍDKA........................................... 27 Angličtina v přírodě ................ 31 Titulní strana: Hana N., Cyrilometodějské gymnázium, Prostějov. Obrázek ze soutěže o nejhezčí výtvarné dílo o kompostu. Pořadatel o. s. Ekodomov. Upraveno.
Příloha: ENVIGOGIKA 1/2006 Kresba Jaroslav Dostál. Soutěž Ekofór 2006. Pořádá Hnutí Brontosaurus. Informace o novém
6/2006
3
ročníku najdete v rubrice Nabídka. Zdroj: http://ekofor.brontosaurus.cz/
INSPIRACE JAK NA VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ
PROJEKT EKOŠKOLA Ekoškola je flexibilní vzdělávací projekt a může být realizován na jakékoliv základní či střední škole. Jde o projekt dlouhodobý, spočívající v postupném zlepšování životního prostředí školy a jejího okolí za spolupráce žáků, učitelů, ostatních zaměstnanců školy a místní komunity. Cílem projektu je posun teoretické výuky environmentální výchovy k praktickým činnostem zaměřeným na ekologizaci školy, ochranu a zlepšení životního prostředí v jejím okolí. Projekt je plně v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání a lze ho zařadit do různých vzdělávacích oblastí školního vzdělávacího programu. Historie projektu Projekt Ekoškola se rozběhl v září 2001. Od svého vzniku postupně prošel změnami, které vyvrcholily ve školním roce 2005/2006, kdy se Ekoškola stala projektem mezinárodním. Mezinárodní projekt Ekoškola (Eco-Schools) organizuje Nadace pro environmentální výchovu FEE a národním koordinátorem v České republice je Sdružení Tereza spolu s brněnskou Lipkou, která má na starosti koordinaci v Jihomoravském kraji. Projekt Eco-Schools probíhá v 39 zemích světa a je do něj zapojeno přes 15 000 škol, z toho v České republice je 108 škol. Nad projektem převzalo záštitu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo životního prostředí. Mezinárodní titul v České republice zatím získalo 16 škol. Titul byl školám slavnostně předán v prostorách Valdštejnského paláce ve spolupráci se Senátem České republiky v červnu 2006. Co projekt Ekoškola nabízí? Projekt ve škole realizují žáci spolu s učiteli. Je zaměřen na rozvoj klíčových kompetencí žáků. Rozvíjí vlastní úsudek dětí, učí je odhalovat problémy a navrhovat postupy jejich řešení, učí je pracovat samostatně i týmově, prezentovat výsledky a jednat s dospělými. Učitelům poskytuje pracovní listy a metodiku. Na základě těchto materiálů pak mohou s žáky pracovat novými progresivními metodami. Projekt pomáhá při rozvoji týmové spolupráce žáků různého věku, učitelů různých předmětů i celkové spolupráce žáků s pedagogy. V neposlední řadě pomáhá i rozvoji vztahů s rodiči, místními úřady a soukromými podnikateli.
Školy, které naplní kritéria projektu, získají mezinárodně uznávaný titul Ekoškola (Eco-Schools) a mohou používat mezinárodní logo a vlajku.
další úkoly, ke kterým dávají podněty žáci jednotlivých tříd. 2. krok – Analýza ekologického stavu školy
Jak se projekt ve škole realizuje? Každá škola se řídí metodikou rozpracovanou do sedmi kroků detailně popsaných v Příručce pro učitele (součást materiálů, které škola získá po přihlášení do projektu). V následující části článku vás s jednotlivými kroky seznámíme a přiblížíme vám je uvedením příkladů ze škol, které již obdržely mezinárodní titul Ekoškola.
V rámci tohoto kroku provádějí žáci analýzu současného stavu školy – audit, a zhodnocují dopad školy na životní prostředí. Poté
SDRUŽENÍ TEREZA A PROJEKT EKOŠKOLA Sdružení Tereza pomáhá dětem a mládeži vytvářet zdravé prostředí pro život a stát
1. krok – Založení pracovního týmu
se zodpovědnými a aktivními členy občanské společnosti. Nabízíme učitelům
Než se vše rozběhne, je potřeba zvolit si tým, který bude projekt koordinovat. Důležitá je pestrost týmu, tedy zastoupení všech složek školy. Měli by v něm být zástupci žáků, učitelů, zaměstnanců správy školy a popřípadě i osoba zvenku. Způsob výběru zástupců záleží na každé škole, členy týmu lze jmenovat nebo se ve škole mohou uskutečnit volby. Pracovní tým je hnací silou projektu, ale ne jediným realizátorem! Základní školu v Mohelně můžeme uvést jako příklad dobře fungujícího týmu. V pracovním týmu jsou žáci ze školního parlamentu, deset dětí z prvního stupně, čtrnáct dětí z druhého stupně (po dvou zástupcích z každé třídy), koordinátorka projektu a dvě učitelky. Jejich činnost podporuje ředitel, jeho zástupce a školník, stejně tak i obecní zastupitelstvo a sponzoři školy. S týmem úzce spolupracují tzv. ekologičtí aktivisté (celkem čtyřicet žáků). Tito dobrovolníci pomáhají s realizací jednotlivých kroků a plánů v projektu a podílejí se na hodnocení akcí. Pracovní tým se schází pravidelně každý měsíc, zhodnotí činnost a navrhne
mateřských, základních a středních škol konkrétní náplň – programy, projekty, materiály, pracovní listy pro realizaci environmentální výchovy na školách. Vy už Terezu znáte? Byli jste s dětmi na jejím výukovém programu? Výborně, zprostředkovali jste tak dětem prvotní zážitek a získali jste inspiraci pro vlastní aktivity. Zaujal vás program, líbil se dětem? Proč tedy nezkusit něco dalšího? Sdružení Tereza nabízí projekty, které můžete sami realizovat ve škole. Pro ty, kteří s projekty začínají, jsou vhodné ty jednoduché krátkodobé, které může organizovat jeden učitel (Les ve škole, škola v lese; Kyselý déšť; Lišejníky atd.). O stupínek výš jsou projekty, v nichž žáci uplatňují své vědomosti a zkušenosti z předchozích aktivit. Jde o projekty dlouhodobé, vyžadující spolupráci více učitelů. Realizujete ve škole takové projekty, ať už svoje či s Terezou? Pak právě pro vás je vhodný projekt Ekoškola.
4
6/2006
I
N
S
P
I
R
A
C
E
navrhují různá opatření vedoucí ke zlepšení stávajícího stavu. Analýza se týká čtyř témat: odpady, energie, voda a prostředí školy. Je potřeba zmapovat počáteční stav, aby bylo možné stanovit si reálné cíle a porovnávat úspěch při jejich plnění. Důležité je, aby se na analýze co největší měrou podíleli sami žáci. S vlastní analýzou se školy vypořádávají různě. Používají pracovní listy, některé školy z nich čerpají pouze inspiraci a vytvářejí žákům listy vlastní, jako například na základní škole v Žimrovicích. Po diskusi v pracovním týmu připravil vedoucí týmu pracovní listy pro všechna témata. Pracovní listy zpracovávali žáci ve skupinách. Děti si při zpracovávání výsledků všimly nárůstu spotřeby vody a plynu a vydaly se pátrat po příčinách. Na základní škole Generála Janouška v Praze 9 vyvodili z výsledků analýzy konkrétní opatření, jako jsou pravidla větrání, kontrola kapajících vodovodních kohoutků, nastavení teplotních ventilů na radiátorech. O tom, že jejich opatření nebyla zbytečná, svědčí to, že za rok 2005 ušetřili za topení a vodu 22 % finančních prostředků. Uspořená částka bude využita na projekt Učebna pod širým nebem. 3. krok – Plán činností Sestavení tohoto plánu následuje po vyhodnocení výsledků analýzy. Školy se většinou zaměřily na dvě z daných témat a právě ve vztahu k výsledkům analýzy si stanovily cíle a úkoly, které povedou ke zlepšení ekologického stavu školy. Důležité je, aby se na sestavování plánu podíleli žáci a aby stanovené cíle byly reálné. Ve většině škol koordinátoři EVVO (program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty) provázali plán činností se školním vzdělávacím programem, zařazením činností do výuky různých předmětů. Úkoly z tohoto plánu vyplývající zapracovali do svých plánů EVVO. 4. krok – Monitorování a vyhodnocování
6/2006
5
Proces monitorování a vyhodnocování dává projektu důvěryhodnost. Ve většině škol je v rámci monitorování vyvěšen plán činností na nástěnku a každý má možnost sledovat plnění úkolů. Výborným prostředkem jsou konference. Žákovská ekologická konference se velmi osvědčila na Základní škole Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem.
I
Žáci na konferenci sami prezentovali výsledky projektu Ekoškola. Na Základní škole v Milíně uspořádali spolu s nadačním fondem Veolia tiskovou konferenci právě k projektu Ekoškola.
5. krok – Environmentální výchova ve výuce Projekt Ekoškola je založen na tomto principu: témata environmentální výchovy by neměla být vyučována pouze teoreticky, ale měla by vést i k praktické činnosti žáků. Školy, které získaly titul, mají většinou propracovaný plán EVVO, členěný na jednotlivá měsíční témata (např. Člověk mezi lidmi, Zeleň, Okolí školy, Den Země, Energie, Voda kolem nás atd.). Do těchto témat také zařadily aktivity spojené s plněním úkolů z projektu Ekoškola. Příklady konkrétních činností: Základní škola Gorkého v Havířově má v plánu EVVO projekt Voda. V rámci tohoto projektu zjišťují kvalitu vody v okolí školy (strouha v lesoparku, řeka Lučina, studánka). Na Základní škole v Tišnově věnovali Den Země tématu Energie a jejich využití člověkem. Reagovali tak na výročí havárie černobylské jaderné elektrárny. Pro žáky druhého stupně vyhlásili soutěž a připravili několik stanovišť s otázkami týkajícími se energie. Žáci dostali na začátku soutěže pytle na odpadky a měli za úkol cestou vyčistit krajinu. Na Základní škole v Mohelně proběhl týden Žáci v roli učitelů. Děvčata z devátých tříd vyučovala žáky na prvním stupni výrobu a třídění papíru.
N
S
P
I
R
A
C
E
6. krok – Informování a spolupráce O svých aktivitách informovali žáci prostřednictvím nástěnky věnované projektu, ve školním časopise a na webových stránkách školy. Většina škol využila pro své zviditelnění místní a regionální tisk. Některé školy uspořádaly výstavu, jiné třeba Den činu. Spolupráci školy rozvíjejí s organizacemi, které pro žáky připravují besedy (ČHMÚ, odbory životního prostředí, velvyslanectví, čističky odpadních vod atd.), s rodiči pomáhajícími při přípravách školních akcí (fyzicky či sponzorsky) a také s podnikateli v místě školy. Základní a mateřská škola v Černovicích se dohodla s podnikem Lesy České republiky, a.s., na výkupu plodů k přikrmování zvěře. Dobrou spolupráci se podařilo navázat Základní škole v Rosicích. Podnik Plynostav jim pomohl fyzicky i finančně při přeměně školní zahrady na přírodní učebnu a žáci školy jim na oplátku vyzdobili kout na tříděný odpad.
7. krok – Ekokodex Ekokodex by měl být vyznáním vašich hodnot a návodem všem k ohleduplnému chování k životnímu prostředí. V některých školách si vytvořili dílčí třídní ekokodexy, které daly základ kodexu celoškolnímu. Ekokodex je ve škole vyvěšen na společné nástěnce a je průběžně doplňován. Kodex může být zveřejněn i v místním tisku. Jak si s tvorbou ekokodexu poradili na různých školách? Na základní škole v Rosicích vyhlásili celoškolní soutěž. Učitelé prvního i druhého stup-
ně se tématu kodexu věnovali v různých hodinách (prvouka, výtvarná výchova, rodinná a občanská výchova). Nejlepší práce z třídních kol postoupily do školního kola, kde komise vybrala vítěze z obou stupňů. Protože se nakonec nedohodli na tom, že by některá práce vystihovala všechno, udělali z prací koláž. Jiným způsobem se s Ekokodexem vypořádali na základní škole v Rokycanech? Tam proběhly v šestých ročnících besedy, při kterých žáci navrhli pravidla ekologického chování. Tyto návrhy předali do ostatních ročníků, kde se k pravidlům vyjádřili a případně je doplnili. Po úpravě vznikl školní ekokodex, který žáci prvního stupně vyzdobili.
Stanete se také Ekoškolou? Pokud vás projekt Ekoškola zaujal a chtěli byste se ho účastnit, neváhejte a kontaktujte Sdružení Tereza. Vaše práce nebude zbytečná. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Partnery projektu jsou Provident Financial, s.r.o., a Nadační fond Veolia. Více informací naleznete na www.terezanet.cz, Sdružení Tereza, Haštalská 17, Praha 1, 110 00. Jitka Krbcová, Sdružení Tereza Foto archív Sdružení Tereza Kresby Jan Smolík
6
6/2006
I
N
S
P
I
R
A
C
E
ZMENŠÍ ČESKÉ ŠKOLY SVOU EKOLOGICKOU STOPU? „Ekologická stopa vychází z jednoduchého principu: za vším, co člověk potřebuje k životu, je kus země, která poskytuje zdroje nebo dokáže pohlcovat odpady. Může to být les, pastvina, pole, ale také parkoviště, skládka odpadků, parcela pro rodinný domek nebo fotbalové hřiště.“ Říká se v brožurce a výstavě připravené obecně prospěšnou společností Iris (www.iris-ops.cz). Ekologická stopa odpovídá na otázky Ekologická stopa je nástroj, jehož pomocí můžeme hodnotit a názorně ukázat dopady lidské spotřeby na přírodní zdroje. Různé složky lidské spotřeby jsou v rámci tohoto indikátoru převedeny na plochu země, která je schopna tyto zdroje poskytovat a vstřebávat zpět uvolněné odpady. Jde o souhrnný ukazatel, který odpovídá na otázku, kolik plochy země člověk potřebuje. Ekologická stopa tak ukazuje, do jaké míry je náš životní styl udržitelný – v porovnání s celkovou kapacitou Země nebo určitého regionu, v porovnání s jinými či v porovnání s předchozím vývojem. Leckdo dnes již zná osobní kalkulátor ekologické stopy, který funguje na internetu (www.hraozemi.cz). Obdobně jako pro jednotlivce, lze však ekologickou stopu stanovit pro určitý výrobek či službu (ekologická stopa tabulky čokolády, ekologická stopa pražské dopravy), pro město, pro stát a také pro školu. Školy a ekologické stopa Z hlediska ekologické výchovy je ekologická stopa užitečný pedagogický nástroj – především pro jeho jednoduchost a názornost, ale i určitou atraktivnost a přesvědčivost. Na jednu stranu je podnětným tématem pro výuku, na druhou stranu se bezprostředně dotýká provozu školy – ze sledování a minimalizace ekologické stopy školy může vzniknout dlouhodobý školní projekt s přínosem pro vzdělávání i pro životní prostředí. Zpracované metodiky umožňují praktickým a názorným způsobem vypočítat ekologickou stopu školní budovy, pozemků, školní jídelny, cestování dětí do škol apod. Ekologická stopa školy je souborný
ukazatel, jehož velikost určuje řada faktorů – od managementu školy až po jednání žáků. Mezi tyto faktory patří například způsob a efektivita vytápění školní budovy, její velikost a velikost školních pozemků, používání energeticky šetrných spotřebičů, spotřeba potravin ve školní jídelně, produkce a způsob třídění odpadů i to, z jaké vzdálenosti a jakými dopravními prostředky se děti a učitelé do školy dopravují. Ve Skotsku, u protinožců... Není proto divu, že ekologická stopa školy (ale i jednotlivce, města, výrobku apod.) se ve světě stala využívaným postupem k zavádění ekologické výchovy a zároveň ekologického provozu škol. Stačí nahlédnout na internet: Angličtináři si mohou vyzkoušet např. metodiky vzniklé ve Velké Británii – od vládní vzdělávací agentury Learning and Teaching Scotland (http://www.ltscotland.org.uk/ sustainabledevelopment/findresources/ globalfootprint) nebo na http: //www.chemsoc.org/networks/learnnet/ jesei/ecofoot/. Hned několik metodik nabízí různé australské internetové stránky. Na webu www.epa.vic.gov.au/ecologicalfootprint/
calculators/school/introduction.asp je například velmi dobře zpracovaná metodika, která zahrnuje jak kalkulátor aktuální ekologické stopy školy, tak náměty na opatření k jejímu snižování. Na rozdíl od většiny ostatních kalkulátorů si jej lze stáhnout do vlastního počítače a při výpočtech tedy nemusí být člověk připojen na internet. Ač od protinožců, může být (přinejmenším do doby, než vznikne obdobně snadno dosažitelný český nástroj) šikovnou pomůckou i pro české školy. Česká verze však bude dostupná už brzy, jak se dočetete dále! ...v Hodoníně, Chrudimi a ve Vsetíně V České republice byl nástroj pro výpočet ekologické stopy školy vytvořen v rámci pilotního projektu Národní sítě Zdravých měst ČR Viktorem Třebickým z TIMUR (Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj) a EnviConsult, s.r.o. Svou ekologickou stopu si podle něj zatím spočítaly školy v Hodoníně, Chrudimi a Vsetíně. Ekologická stopa v těchto školách vycházela kolem 0,8 až 1 hektaru na jednoho žáka. To je asi pětina až čtvrtina průměrné ekologické stopy obyvatele ČR a zároveň celá polovina průměrné dostupné produktivní plochy na jednoho obyvatele Země. Není to tedy vůbec zanedbatelný příspěvek k celkovému zatížení planety, vezmeme-li v úvahu, že ve škole tráví žák přece jen menší část svého dne. Město Vsetín a Ministerstvo životního prostředí na podzim roku 2004 vyzvaly i ostatní školy v ČR, aby se do práce s eko-
Zdroj: Ekologická stopa města, obce, regionu nebo veřejné instituce. Prezentace Viktora Třebického a Josefa Nováka,
6/2006
7
Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.
I
logickou stopou také zapojily, zdá se však, že potenciál ekologické stopy na své plošné využití teprve čeká. Situace se však asi brzy změní. Na základě zahraničních programů vyvíjí nyní českou verzi kalkulátoru školní ekologické stopy na CD-ROM TIMUR, o.s., ve spolupráci s Ústavem pro ekopolitku, o.p.s. Tento CD-ROM brzy umožní jakékoli základní škole v České republice spočítat zdarma a hravou formou svoji vlastní ekologickou stopu. K CD-ROM bude vytvořen i srozumitelný manuál, který učitelům pomůže s využitím tohoto nástroje ve výuce různých předmětů. CD-ROM bude k dispozici v druhé polovině tohoto roku, v březnu proběhnou dva semináře v Ústeckém kraji, které ho představí učitelům a dalším zájemcům.
N
S
P
I
R
A
C
E
Jak na to? Základní práce školy s ekologickou stopou spočívá ve sběru dat z různých oblastí života školy. Je to samozřejmě dobrá možnost, jak zapojit žáky i personál školy do sledování vlivu školy na životní prostředí. Škola obvykle sbírá data podle metodiky připravené odborníky (viz tabulka 1 a 2.) a buď je posílá expertům k vyhodnocení (tak to zatím funguje v České republice) nebo si je může vyhodnotit sama pomocí kalkulátoru na webu či přímo ve svém počítači (tak funguje výše zmíněný australský příklad). Práce školy nemusí (resp. by neměla) skončit sběrem dat a výpočtem aktuální ekologické stopy. Hlavní hodnotou a výhodou tohoto nástroje je totiž možnost
srovnávat. Může jít například o srovnání jednotlivých škol mezi sebou. Zde je však třeba mít na paměti rozdílnost vstupních podmínek, jako je např. klima či stáří budovy. Především se ale dá hodnotit vývoj udržitelnosti škol v čase. Na vyhodnocení vlastní aktuální ekologické stopy lze ve školním projektu tedy navázat jednak komunikací a srovnáním s jinými školami, jednak (a především) plánováním, realizací a sledováním opatření na snížení vlastní ekologické stopy. Co se ve školách sleduje? Jednotlivé metodiky se samozřejmě trochu různí, ale v zásadě se posuzují tyto složky ekologické stopy škol: školní budovy, spotřeba energie, spotřeba vody, stravování, dopra-
Tabulka č. 1: EKOLOGICKÁ STOPA ŠKOLY VSTUPNÍ ÚDAJE Složka ES Počet žáků a zaměstnanců
Školní budova a pozemky
Kategorie 1.
Počet žáků v daném školním roce
2.
Počet zaměstnanců v daném školním roce
3.
Výsledek Jednotka
Poznámka
počet
Uvést, o jaký školní rok se jedná
Školní pozemky celkem
m2
Celková plocha pozemků náležících ke škole, včetně zastavěných ploch, dle zřizovacích listin
4.
Z toho zastavěné plochy - budova školy + související budovy (družina, tělocvična atp.) celkem
m2
5.
Podlahová plocha u víceposchoďových budov
m2
6.
Z toho ostatní plochy
m2
7.
Z toho školní zahrada
m2
8.
Z toho travnaté hřiště
m2
9.
Rok výstavby školní budovy
rok
např. 1963
10.
Odhadovaná životnost školní budovy v letech
v letech
Např. 50 let
11.
Rok zateplení školní budovy
rok
Pouze, pokud byla zateplena
12.
Celková spotřeba elektřiny ve školní budově
kWh
13.
Spotřeba zemního plynu ve školní budově
kWh
Samostatné zásobování, možnost vyjádřit v libovolné dostupné jednotce (např. m3, GJ apod.)
14.
Spotřeba tepla a TUV
kWh
Možnost vyjádřit v jiné dostupné jednotce (např. MJ)
15.
Vodné
m3
Celková spotřeba vody za rok
16.
Stočné
m3
Celková produkce odadní vody za rok (nebo paušál)
17.
Využívají se ve škole energeticky šetrné spotřebiče
Ano, ne, částečně
Používají se ve škole např. šetrné zářivky, regulační ventily na radiátory, fotovoltarické články (i demonstračně - Slunce do škol) či jiné šetrné technologie?
18.
Počet strávníků ve školní jídelně
Počet
Celkový počet žáků, kteří se stravují ve školní jídelně
19.
Podíl bezmasých jídel
%
Odhad podílu bezmasých jídel, např. 1 x týdně znamená 20 %.
Potraviny
Zahrnuje celkou podahovou plochu školy - třídy, chodby, kabinety, příslušenství atp.
Příkladem toho, čím vším se z hlediska dopadu provozu školy na přírodní zdroje zabývat, je tabulka připravená v rámci českého pilotního projektu.
8
6/2006
va, nakupované zboží, nakládání s odpady. A co mohou české školy zatím dělat: vyzkoušet si kalkulátory ekologické stopy školy v angličtině na webu (viz výše) odhadnout se žáky jejich osobní ekologickou stopu na www.hraozemi.cz v případě zájmu kontatovat Viktora Třebického (kontakt níže), který poskytne informace o možnostech výpočtu ekologické stopy školy, o chystaných seminářích, o aktuálním stavu přípravy českého CD-ROM atd. zúčastnit se zmíněných seminářů v Ústeckém kraji (časem budou pravděpodobně i v dalších krajích ČR) – přesný termín a místo konání budou zveřejněny
Doprava do/ze školy
Recyklace a odpady
6/2006
S
P
I
R
A
C
E
na stránkách www.timur.cz a www.ekopolitika.cz objednat si na semináři nebo na webových stránkách www.timur.cz CD-ROM Ekologická stopa školy a metodickou příručku (za dotovanou cenu) – v druhé polovině roku 2007 s pomocí žáků začít shromažďovat data dle tabulky 1 vytvořit si svůj vlastní projekt na snížení ekologické stopy školy
Další kontakty v ČR pro bližší informace k problematice ekologické stopy: Viktor Třebický, TIMUR, Nádražní 26, 251 64 Mnichovice, tel. 777 697 388, www.timur.cz, e-mail
[email protected], Josef Novák, Ústav pro ekopolitiku, Kateřinská 26, 120 00 Praha 2, tel. 224 828 257, www.ekopolitika.cz, e-mail
[email protected] Ing. Petr Švec, Národní síť Zdravých měst ČR, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10, www.nszm.cz;
[email protected]
Připravil RNDr. Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy SEVER, www.sever.ekologickavychova.cz,
[email protected]
Mgr. Eva Rázgová, IRIS, o.p.s. – společnost pro osvětu a vzdělávání, Polní 23, 252 64 Velké Přílepy, www.iris-ops.cz,
[email protected]
20.
Do školy se dopravuje - autem
%
Podíl dětí dopravujcích se autem, Společný evropský indikátor č. 6, nutno zjistit samostatným šetřením
21.
- veřejnou dopravou
%
dtto
22.
- na kole
%
dtto
23.
- pěšky
%
dtto
24.
Počet výletů a exkurzí - autobusem
Počet za rok
Odhad počtu organizovaných školních výletů a exkurzí za školní rok
25.
Průměrná délka jednoho školního výletu autobusem
km
Odhad, průměrné délka jednoho školního výletu
26
Počet výletů a exkurzí - vlakem
Počet za rok
27.
Průměrná délka jednoho školního výletu vlakem
km
28.
Počet výletů a exkurzí - letecky
Počet za rok
29.
Průměrná délka jednoho školního výletu letecky
km
30.
Spotřeba papíru v kopírkách, tiskárnách a dalších zařízeních
Počet listů A4 /rok
Eventuálně možno uvést odhad počtu balíků (po 500 ks papíru)
31.
Je používán recyklovaný papír
%
Pokud ano, odhadnout podíl recyklovaného papíru na celkové spotřebě papíru
32.
Počet nových tištěných učebnic a knih za rok na jednoho žáka
Počet na žáka
33.
Spotřeba sešitů a poznámkových bloků
Počet na žáka
34.
Počet PC ve škole
Počet
Celkový počet stolních počítačů Zahrnuje veškerý papír využívaný ve škole - včetně učebnic, novin, časopisů atd.
Školní výlety a exkurze
Zboží
N
Nutno provést jednoduché šetření ve třídách - spotřeba sešitů, jejich gramáž, velikost, průměrný počet listů atd.
35.
Jaký podíl papíru je recyklován
%
36.
Jaký podíl tonerů do tiskáren je recyklován
%
37.
Jaký podíl skleněných lahví je recyklován
%
38.
Jaký podíl PET lahví je recyklován
%
39.
Jsou tříděny další druhy odpadů
Ano/ne
40.
- biodpad (škola má kompost)
Ano/ne
Škola má vlastní kompost či nádobu na biodpoad, který je likvidován v kompostárně
41.
- nebezpečný odpad
Ano/ne
Ve škole je nádoba na sběr nebezpečného odpadu
9
I
I
N
S
P
I
R
A
C
E
EKOLOGICKÁ STOPA POTRAVIN VE VAŠÍ ŠKOLE Hmotnost - na třídu/ školu za týden (kg)
Druh potravin
Hmotnost za rok (40 týdnů)
Počet žáků
Celková hmotnost (kg/žák/rok)
Místní produkt (Ano nebo Ne?)
Výrobek organického zemědělství biopotravina (Ano nebo Ne?)
Sladkosti, cukrovinky Nealkoholické nápoje Cereálie, výrobky z obilnin Chléb a pečivo Ovoce Zelenina Cukr, zavařeniny Tuky, oleje Vejce Ryby Maso Sýr Mléko, smetana Ostatní
AKČNÍ PLÁN PRO STRAVOVÁNÍ Odhad možných úspor [kg/škola/rok]
Předpokládané datum dosažení
Odpovědná(-é) osoba(-y)
Kupuje vaše škola potraviny z místní produkce? Je možno u školy kompostovat zbytky potravin? Jsou ve škole dostupné biopotraviny? Učí se ve škole, jak se stravovat zdravěji a udržitelněji? Tento výsledek využijte k spočítání vašeho celkového cíle.
MOŽNÉ CELKOVÉ ÚSPORY [kg /škola/rok]
Více do podrobností jdou některé zahraniční metodiky, které zároveň nabízejí náměty, jak ekologickou stopu školy snižovat. Příkladem je jeden z listů britské metodiky věnovaný u nás zatím málo řešenému tématu – stravování na školách.
ZŠ ANTONÍNA SOCHORA V DUCHCOVĚ
PRVNÍ EKOŠKOLA V ÚSTECKÉM KRAJI Rozvíjet u žáků environmentální cítění... Základní škola Antonína Sochora je budovou bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. 9. 1914. Tato výjimečná stavba sloužila během II. světové války částečně i českému školství, několik let jako česká dívčí škola a později jako základní devítiletá škola. K účelům základního vzdělávání slouží dodnes. Vyučuje se zde podle studijního programu Obecná škola na 1. stupni a Občanská škola na 2. stupni. Ve školním roce 2006/2007 do ní chodí 278 žáků ve 14 kmenových třídách. K hlavní budově školy je přidružena vedlejší budova se třemi speci-
álními třídami. Škola má zahradu s hřištěm a učebnou v přírodě, krámek, kuchyňku... Učí tu 21 učitelů. Hlavním cílem školy je dobře připravit žáky pro studium na středních školách a odborných učilištích, rozvíjet logické myšlení, naučit žáky orientaci v problémech života společnosti, rozvíjet u žáků environmetnální cítění a smysl pro zdraví životní styl. V souvislosti s tím je škola zapojena do projektů Zdravá škola a Ekologie a my. Třídí odpad, účastní se ekologických soutěží a plní v průběhu roku další úkoly vyplývající z problematiky ekologie a zdravého životního stylu. Dalším, neméně důležitým, cílem školy je též eliminovat výskyt nežádoucích patologických jevů.
Stromy pod kontrolou V červnu 2006 tato duchcovská škola získala mezinárodní titul Ekoškola – zatím jako jediná v Ústeckém kraji. Škola každý měsíc na svých internetových stránkách zveřejňuje, jak plní úkoly projektu během školního roku 2006/2007. Například ve čtvrtek 19. října děti již potřetí oslavily Den stromů sázením. Poprvé to byl náš národní strom – lípa, přímo před budovou školy, podruhé akát na chodníku vedle školy a letos okrasná jabloň v parku u Duchcovského viaduktu sousedícího se školou. Tentokrát však strom nesázeli, ale přesazovali. V parku rostl strom, který byl nakloněný a špatně
10
6/2006
I
N
S
P
I
R
A
C
E
ZŠ ANTONÍNA SOCHORA V DUCHCOVĚ: VÝSLEDKY 1. ANALÝZY ŠKOLY ENERGIE
PROSTŘEDÍ ŠKOLY
Škola má vypracovaný energetický audit.
Žákům a učitelům se líbí prostředí školy, zejména učebny, školní zahra-
Energetický audit navrhuje v rámci zlepšení hospodaření školy
da, výzdoba, tělocvična, nejhezčí podle žáků a učitelů jsou vlastní třídy.
s energiemi zhasínání o velkých přestávkách, regulaci topení o ví-
O úklid po celé škole se starají uklízečky, žáci se starají o pořádek ve
kendech.
třídách i na chodbách.
Školu obklopují domy z přední strany školy, nejvíce fouká od hor na
Přestávky je možné trávit na chodbách, v letních měsících na školní
zadní stranu školy.
zahradě nebo ve třídách na kobercích.
Škola je nevyužitá o víkendu a o prázdninách.
Škola je přívětivá k příchozím návštěvníkům (orientovat se po škole
Pravidelně je sledována spotřeba energie panem školníkem.
pomáhají všichni zaměstnanci i žáci). Na škole jsou květiny umístěny ve třídách a na chodbách v počtu 336
VYTÁPĚNÍ
kusů, ve třídách se o květiny starají žáci a na chodbách paní uklízečky.
Zdrojem tepla je kotel na plyn.
Žáci i učitelé si myslí, že je na škole dost zeleně.
Vytápění je řízeno regulačním zařízením u plynových kotlů panem
Škola vlastní školní zahradu s hřištěm a zatravněnou plochou, které
školníkem dle potřeby.
jsou využívány na velké přestávky, na sportovní akce, v létě při výu-
Součástí topného systému jsou čerpadla, která se vypínají a mají
ce prvouky, při PV a VV a jiných akcích školy.
malou spotřebu.
Je zpracován plán dalšího rozvoje okolí – nové školní hřiště.
BEZPEČNÉ ZLIKVIDOVÁNÍ NEBEZPEČNÉHO ODPADU
VODA
Zbytkový – netříděný – odpad končí na skládce, odváží jej popeláři
Škola má spotřebu studené a teplé vody 872 m3.
z Technických služeb města Duchova jednou týdně.
Za poslední rok se zaplatilo 46 474 Kč, voda se zaznamenává jednou ročně.
Kolik kg odpadu vyprodukuje celá škola, žáci neví.
Na jednoho žáka je spotřeba vody 245 l.
Na každé chodbě jsou rozmístěny koše na tříděný odpad (papír,
Teplá voda je rozváděna cirkulačním okruhem – ohřívá se.
víčka od PET lahví, PET lahve, nápojové krabice, kovy, bioodpad).
Jak dlouho trvá, než teče v místnosti teplá voda, není zjištěno, rov-
Odpady z chemické laboratoře, baterie a všechen nebezpečný
něž, zda jsou rozvody teplé vody izolovány.
odpad se hromadí v suterénu u pana školníka a odváží do sběrny
Opatření pro šetření vodou: služba, která hlídá kapající kohoutek.
nebezpečného odpadu v Technických službách města Duchcova, odváží jej žáci z druhého stupně.
PITNÁ, UŽITKOVÁ A ODPADNÍ VODA Všechna studená voda ve škole je pitná a bere se z Flájí a žáci neví,
ZAMEZENÍ VZNIKU ODPADU
kde se voda upravuje.
Snažíme se některé věci používat několikrát (papír, lahve, dojídání
Škola nemá zvláštní rozvod užitkové vody.
svačin).
Nechytáme nikde dešťovou vodu.
Snažíme se vyhýbat výrobkům na jedno použití, používáme výrob-
Odpadní voda je odváděna do čističky.
ky z recyklovaného materiálu: mikiny, podložky na modelování,
Nesnažíme se používat na mytí mýdla snadno rozložitelné ve vodě.
kbelíky, květináče, desky, toaletní papír.
Co se nesmí vylévat do odpadu, vědí i žáci i zaměstnanci školy zejména od
Na škole používáme “šmíráky”, tedy papíry popsané z jedné strany,
učitelky chemie či koordinátorek ekologie nebo z návodů na výrobcích.
na písemné práce, výkresy, využíváme odpady pro další činnosti ve
Žáci jeden den měřili spotřebu vody, aby zjistili, jaký podíl vody
výtvarné a pracovní výchově (PET lahve, papír, noviny, bioodpad na
mají jednotlivé školní provozy (ve třídách,WC…).
hnojivo.
Žáci zjistili, že na škole je 17 kohoutků se studenou vodou, jeden
V naší škole není jídelna.
klasický kohoutek, dvě termostatické baterie, žádná baterie na
Ve školním obchůdku Svačinka jsou nápoje ve vratných obalech,
fotobuňku s přednastavenou teplotou a žádná úsporná hlavice, na
není možné si nabrat pití do vlastních přinesených nádob, odpa-
všech WC je pouze klasické splachování (28 ks).
dy třídíme na papír, plasty, organický odpad, nebezpečný odpad,
Žáci nezjistili, kolik kohoutků nemá v pořádku těsnění, kape a kolik
hliník. Všichni žáci i dospělí na škole vědí, kde jsou koše na třídění.
sprch má stop ventily.
Odpadkové koše s tříděným odpadem vynáší paní uklízečka dle a Tetra obaly Severočeské suroviny v Teplicích, víčka od PET lahví
JAKÉ ÚKOLY Z ANALÝZY VYPLÝVAJÍ PRO DALŠÍ OBDOBÍ Určení služby na zalévání květin i na chodbách.
Arkádie v Teplicích, bioodpad do kompostéru na školní zahradě,
Informovat všechny žáky, odkud máme vodu.
nebezpečný odpad do sběrného dvora v Technických službách
Zjistit, jak dlouho trvá, než teče v místnosti teplá voda. Dále, zda
města Duchova (žáci z 2. stupně). Na škole provádíme sběrové
jsou rozvody teplé vody izolovány.
akce.
Zajistit chytání dešťové vody.
Máme svůj vlastní kompost, o který se stará pan školník půl roku,
Používat na mytí mýdla snadno rozložitelné ve vodě.
vzniklý humus využijeme jako hnojivo na školní zahradě na jaře při
Pokusit se zjistit, kolik kohoutků nemá v pořádku těsnění, kape
výsadbě rostlin.
a kolik sprch má stop ventily.
6/2006
11
potřeby, papír si odváží sběrna surovin v Liběšicích, PET lahve
I
usazený, a tak se zúčastnili jeho znovuzasazení. Mají všechny „své“ stromy pod přímou kontrolou. Výsadby se kromě žáků a učitelů školy i pracovníků Technických služeb města zúčastnila také paní Kounovská, která je členkou ekotýmu školy. Žáci pomáhali jabloň sami zasadit a na závěr také zalít. Aby to nebylo těm, kteří se k lopatě nedostali, líto, všechny třídy si nasbíraly listí, větve a další přírodniny a vytvořily si svůj vlastní strom. Jak to dopadlo, mohli při pohledu na budovu školy posoudit kolemjdoucí. Vodní říše Duchcovska Listopadový Projekt vodní říše Duchcovska byl zaměřen na vodní plochy a toky v blízkosti
N
S
P
I
R
A
C
E
Duchcova. Každá třída navštívila zvolenou vodní lokalitu, prohlédla si ji a fotograficky si ji zdokumentovala, následně o ní vyhledala pomocí internetu, map apod. nejrůznější informace. Tyto informace a získaný materiál poté každá třída zpracovala dle vlastního uvážení a dovedností výtvarně (kresba, malba, koláž, plastický model…), písemně (referát, seminární práce…), pomocí počítače (prezentace…) nebo jinou samostatně zvolenou formou. Úkol žáci plnili dle dohody se svým třídním učitelem nebo při hodinách prvouky, přírodovědy, vlastivědy, zeměpisu, dějepisu, pracovních činnostech, výtvarné výchově, občanské výchově, přírodopisu apod. Výsledná díla byla nainstalována v prostorách školních chodeb k prezentaci veřejnosti.
Zápisy ze setkání ekokoordinátorů V listopadu 2006 se na webu objevily důležité výsledky první analýzy školy v rámci projektu Ekoškola. Představujeme ji v rámečku na str. 11. Ekokoordinátoři také pořizují pravidelné zápi-
sy ze svých setkání. Ty prosincové vypadají takto: Připomenutí ekoznačky „ekologicky šetrný výrobek“, připomenutí, že takový znak mají paní uklízečky na kbelíkách. Proč? Úkol do příštího setkání: Jaké čisticí prostředky jsou používány na naší škole při úklidu? Návrh za každou třídu na vhodné místo k výsadbě stromu, o který by se naše škola starala. Z www.zssochora.cz vybrala a upravila (kvá)
DESETILETÁ PAVUČINA Jakou roli plní střediska ekologické výchovy v systému školního vzdělávání? Odpověď na tuto a další otázky hledali účastníci konference s názvem Ekologická výchova a vzdělávání 2006 v Seči u Chrudimi 11.–12. prosince 2006. Zaměřili se především na téma Význam a role středisek ekologické výchovy v systému školního vzdělávání. Konference proběhla u příležitosti 10. narozenin Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina je celostátní sítí organizací věnujících se ekologické výchově, respektive environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě dětí, odborné i laické veřejnosti. Sdružení bylo založeno v dubnu 1996, aby prosazovalo společné zájmy těchto organizací při jednání s veřejnou správou, poskytovalo informační servis, zajišťovalo společnou propagaci, dbalo na zvyšování kvality poskytovaných služeb apod. SSEV Pavučina za deset své existence navázalo cennou spolupráci s řadou organizací, ministerstvy a dalšími institucemi veřejné správy, stalo se členem dalších seskupení, např. Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV). V souladu s posláním si akce pořádané SSEV Pavučina kladou za cíl výměnu zkušeností, zvýšení kvalifikace pracovníků členských i spolupracujících organizací, ale
i sdílení společných problémů a motivování k další práci. Konference nabídla kromě rekapitulace vývoje na poli ekologické výchovy v České republice za posledních deset let i zamyšlení nad možným dalším směřováním činnosti středisek ekologické výchovy (SEV) v kontextu probíhající školské reformy. Program konference byl sestaven z úvodních teoretických příspěvků, které načrtly některé palčivé otázky spojené s činností SEV. Odpoledne je účastníci řešili v rámci diskusních dílen, které se týkaly různých trendů v ekologické výchově, financování jednotlivých činností, služeb poskytovaných školám,
hodnocení kvality a účinnosti ekologické výchovy a personálního zajištění SEV. Program završila panelová diskuse na téma Význam a role středisek ekologické výchovy v systému školního vzdělávání, které se zúčastnili zástupci SEV, základního a vysokého školství, domácího vzdělávání, veřejné správy. Na konferenci zavítalo celkem 86 účastníků a hostů z řad pracovníků SEV, pedagogů a zaměstnanců veřejné správy. Akce byla přítomnými velmi kladně hodnocena, výstupy jsou k dispozici na webových stránkách SSEV Pavučina. Záštitu nad konferencí převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR, finančně podpořilo MŠMT ČR. Júlia Sokolovičová, Lenka Daňková, SSEV Pavučina, www.pavucina-sev.cz Foto archív SSEV Pavučina
Konferenci zahájil radní Pardubického kraje odpovědný za životní prostředí Ing. Petr Šilar spolu s krajským koordinátorem environmentální výchovy Ekocentrem Paleta v zastoupení ředitele Ing. Jiřího Bureše. Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina na konferenci oslavilo deset let své existence narozeninovými dorty.
12
6/2006
P R O M Ě N Y CO JE A KDE SE VZALA
CERTIFIKACE EKOLOGICKY ŠETRNÝCH ŠKOL Ve druhé polovině devadesátých let minulého století přijala Mezinárodní standardizační organizace normy řady ISO 14000 – Systémy environmentálního managementu podniku – EMS. Rozpracováním starších norem (EMAS, BS) se tak v podnikatelském prostředí objevil silný nástroj na ovlivňování chování podniků s ohledem na životní prostředí. V principu jde o poskytnutí značky, která spotřebiteli nebo odběrateli zaručuje, že firma se snaží zlepšovat v oblasti dopadů své činnosti na životní prostředí. Nositelům tato značka přináší tržní výhodu. Na národní i evropské úrovni je možno rovněž certifikovat jednotlivé výrobky a služby. Podobně jako EMS a ekologicky šetrný výrobek existuje řada dalších certifikátů, které ubezpečují spotřebitele o zeleném rozhodnutí při nákupu zboží: značka pro biopotraviny, certifikace výrobků ze dřeva, certifikace spravedlivého obchodu. V chodu je certifikace ekologicky šetrných služeb – ubytování, škol – a začíná se hovořit o ekoúřadování. Cílem tohoto článku je zmapovat situaci v oblasti ekoznaček a ekosoutěží ve školství v Čechách a na Moravě. Podobně jako v jiných oblastech i zde docházelo k samovolnému vývoji a vzniku značek z mnoha kořenů, jak ilustruje následující přehled. Ekologické audity škol a školských zařízení Titul Ekologická škola mohou získat školy zřizované obcemi, které jsou členy Národní sítě zdravých měst. Metodiku vypracovalo město Vsetín a hodnocení škol zatím proběhlo ve Vsetíně a Hodoníně. Pokud se město nebo obec k iniciativě přihlásí, upozorní ředitele škol s osmitýdenním předstihem, že je čeká prověrka ekologického chování školy, a seznámí je s okruhem hodnocených témat. Přibližně po dvou měsících navštíví školu komise složená ze zástupců zřizovatele, hygienické stanice a dalších odborníků v relevantních oblastech. Komise
hodnotí chování školy v oblastech: informování o životním prostředí, ekologizace provozu školy, zvelebování prostředí školy, zapojení školy do ekologických projektů a aktivit města v rámci místní Agendy 21, sledování ekologické stopy školy, zlepšování cesty dětí do školy, naplňování metodických pokynů MŠMT v oblasti ekologické výchovy a vysílání pracovníků školy na další vzdělávání v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). Pokud škola získá minimálně 50 % bodů, obdrží diplom a je jí propůjčen titul Ekologická škola, který smí užívat po dva školní roky.
Značnou výhodou schématu je provázání zřizovatele s děním ve škole. Jedná se o výraznou motivaci pro ředitele škol a dobrý nástroj pro oceňování šikovných. Město pak např. může preferovat nositele certifikátu při rozhodování o investicích. Naopak nevýhodou je jednak malé plošné rozšíření, které je zřejmě dáno tím, že schéma pozbývá smysl v obcích s jednou či dvěma školami a naopak ve městech s desítkami či stovkami škol by si certifikace vyžadovala samostatného pracovníka. Principiálně je zatím schéma omezeno na základní školy, mateřské školy a další školská zařízení, jejichž zřizovateli jsou obce. Z hlediska školy je certifikace jednorázovým aktem, na který má škola možnost připravit se. Komise hodnotí aktuální stav a není v jejích silách zkoumat zapojení žáků či trvanlivost a zejména funkčnost předkládaných řešení. Škola udržitelného rozvoje Tímto titulem se mohou honosit školy zapojené do Klubu ekologické výchovy, které si o titul požádají a splňují některé z dále uvedených kritérií: 3. stupeň: škola připravuje svůj školní program ekologické výchovy jako součást školního vzdělávacího programu; 2. stupeň: škola plní úkoly 3. stupně a věnuje pozornost přípravě školního koordinátora i ostatních pedagogů pro ekologickou výchovu, účastní se soutěží a přehlídek pro žáky; 1. stupeň: škola plní úkoly 2. stupně a škola vyvíjí aktivitu v ekologické výchově i ve vztahu k okolí (k rodičům, k ostatním školám, k veřejnosti, účastní se různých projektů, založí naučnou stezku apod.). Do programu se škola přihlásí vyplněním jednoduchého třístránkového dotazníku. Otázky v něm jsou, podobně jako kritéria, formulovány velmi jednoduše, např. „třídí škola odpady: ano/ne“. Výhodou schématu je odstupňování kritérií do tří skupin, které může působit motivačně. Skotsko – nástěnka v ekoškole
6/2006
13
Tullynessle Primary
P
Nevýhodou je vazba na členství v jedné organizaci a velmi jednoduchá a obecně formulovaná kritéria. Je kladen malý důraz na propojení provozu školy a výchovného aspektu. Ekoškola Certifikát udílelo do roku 2005 Sdružení Tereza školám, které excelovaly v ekologických projektech této organizace. V současnosti je nahrazen podobným titulem s výrazně odlišným obsahem, jak bude uvedeno dále. Ekoškola / Eco-school Mezinárodní projekt vznikl v roce 1994 z iniciativy Foundation for Environmental Education (FEE). S výjimkou Rakouska a Maďarska funguje ve všech státech Evropské unie a dvou desítkách dalších zemí celého světa, zapojených škol je dvacet tisíc. V každé zemi projekt koordinuje jedna nezisková organizace, která je zároveň členem FEE. Národní koordinátor si adaptuje program na místní podmínky. Není bez zajímavosti, že o národní koordinaci v České republice s FEE jednala koncem 90. let Společnost Rožmberk. Sama však zjistila, že projekt je nad síly regionální organizace. Národním koordinátorem v ČR je Sdružení Tereza. Škola, která usiluje o titul Ekoškola, plní tzv. 7 kroků k ekoškole: 1. Vytvoření pracovního týmu, který se bude věnovat ekologizaci školy. V pracovním týmu musí být většinou zastoupeni žáci, dále pedagogové, provozní zaměstnanci či rodiče nebo zástupci zřizovatele. 2. Pracovní tým provede posouzení provozu školy z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí. Posouzení se provádí ve čtyřech oblastech: odpadové hospodářství, hospodaření s vodou, hospodaření s energií a prostředí školy. 3. Na základě druhého kroku si škola stanoví plán zlepšování, tedy ozeleňování, školy. 4. Pracovní tým se pravidelně schází, naplňuje a reviduje plán činností. 5. Projekt je provázán se vzdělávacím programem školy. 6. O projektu je informováno okolí školy. 7. Žáci sestaví ekokodex školy jako vyjádření svých zásad v oblasti ekologického chování.
R
O
M
Ě
N
Y
Po splnění těchto kroků škola žádá o titul Ekoškola. Po podání žádosti vysílá národní koordinátor do školy tým auditorů, kteří zhodnotí plnění 7 kroků k ekoškole a ekologickou šetrnost provozu školy. Pokud škola získá stanovený počet bodů, je jí na dva roky propůjčen titul Ekoškola, získá zelenou vlajku a má právo používat logo projektu na svých materiálech. Protože cílem projektu je kontinuální zlepšování, je kladen velký důraz na implementaci projektu do organizace školy a relativní pokroky školy. Teprve s délkou účasti v projektu roste důraz na konkrétní ukazatele ekologického provozu. Zapojeným školám je umožněn vstup do mezinárodní databáze, která slouží pro navázání partnerství podobně zaměřených škol. Výhodou certifikačního schématu je silné mezinárodní zázemí, propracovaná metodika, systematická práce se školami a rozsáhlé podpůrné materiály. V současnosti se jedná o nejrozsáhlejší certifikační systém v České republice. Nevýhodou je malá vazba na zřizovatele a postupný vývoj certifikačního schématu – projekt u nás působí teprve druhým rokem. Síť regionálních spolupracovníků a auditorů se teprve buduje, nejdále je v Jihomoravském kraji (Lipka), kde projekt získal podporu krajského úřadu (poradenství na školách, semináře pro učitele, výukové programy pro žáky). Ekologicky šetrná služba Jedná se o propůjčení ochranné známky na základě technické směrnice č. 50/2006, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí.
Uvedená norma stanovuje pro oblast školství kritéria pro získání podobné známky, jakou mají ekologicky šetrné výrobky nebo ekologicky šetrné služby (např. ubytovací). Škola o značku žádá tím, že prokazuje svoje výsledky v následujících oblastech, které jsou v normě dále rozvedeny: 1. soulad školy s platnou legislativou (hospodaření s odpady, ochrana vod, ochrana ovzduší); 2. environmentální management, informovanost a sociální oblast; 3. environmentální pedagogika; 4. podpora zdraví, ergonomie a řešení interiéru; 5. využívání a úspora energie, provedení stavebního objektu; 6. doprava a mobilita; 7. nákup; 8. stravovací služby; 9. chemické výrobky a úklid; 10. voda, odpadní voda, zabraňování vzniku odpadů a snižování produkce odpadů; 11. venkovní plochy. Výhodou schématu je sjednocení s dalšími ekologicky šetrnými službami a výrobky. Dalším kladem je státní garance certifikačního systému. Jednotlivá kritéria udělení značky jsou dobře specifikována. Certifikace je založena na sebedeklaračním principu, který nevyžaduje zapojení žáků. Školy za dvouleté udělení značky platí stejně jako firmy. Servis školám, konzultace a podpůrné materiály pro realizaci projektu jsou poskytovány v rozsahu omezeném možnostmi agentury CENIA (jedná se pouze o jednu z mnoha kategorií certifikace). Malou
Ekotým Základní školy Bratrství Čechů a Slováků, Bystřice pod Hostýnem.
14
6/2006
P
kapacitu agentury pro práci se školami lze považovat za hlavní nedostatek tohoto schématu. V přípravě je rozšíření certifikace i na podmínky vysokých škol. Zelená škola v Ústí nad Labem Již od roku 1995 jsou školy v Ústí nad Labem a nejbližším okolí formou soutěže oceňovány titulem Zelená škola za dosažené výsledky v oblasti ekologického provozu. Soutěž s městským úřadem organizuje dům dětí a místní organizace ČSOP. Škola, která si podá přihlášku, obdrží list dosažených výsledků, který vyplní a odešle organizátorům. Na základě tohoto dokumentu je do školy vyslána tzv. hodnotící hlídka, která ověří správnost
R
O
M
Ě
N
Y
hlášených údajů. Hodnotící komise poté sestaví pořadí škol v jednotlivých kategoriích (mateřské školy, základní školy, střední školy, ostatní školská zařízení). Ve škole se hodnotí celkem deset kritérií: přívětivost školy a jejího okolí, odpadové hospodářství, hospodaření s energiemi, ekologické vzdělávání, ochrana přírody a praktické činnosti pro přírodu, propagace v ekologické oblasti a spolupráce s neziskovými organizacemi, městským úřadem a dalšími subjekty. Za klad Zelené školy považujeme provázání soutěže se zájmy zřizovatele a dalších organizací na úrovní města (firmy svážející odpady). Příkladné je propojení městského úřadu, zainteresovaných firem a místních ekologických organizací. Školy jsou oceněny nejenom titulem a diplomem, ale i finanční odměnou. Oproti Ekologické škole NSZM, o níž byla řeč výše, je menší pozornost věnována auditu v budově školy, protože organizátoři mají k dispozici přehled dosažených výsledků. Značný důraz je kladen na třídění odpadů, sběrové akce a ochranářské aktivity. Při soutěžním hodnocení se proto srovnávají dosažené kvantitativní ukazatele. Projektu, stejně jako ostatním dále uvedeným regionálním soutěžím, chybí propracovanější metodika, což je pochopitelné při rozsahu 26 zapojených škol v roce 2006. Zelená škola v Olomouckém kraji Soutěž byla vyhlášena krajským úřadem v roce 2005. Komise úřadu sestavovala pořadí přihlášených škol v oblastech: plán EVVO, ekologická výchova ve školních vyučovacích
předmětech i v mimoškolní výchově, další vzdělávání pedagogů v ekologické výchově, ekologicky šetrný provoz školy a škola a akce na ochranu přírody. Nositelem titulu Zelená škola Olomouckého kraje se stala škola, která se nejlépe umístila v souhrnu výše uvedených kritérií. Zajímavý nápad odboru školství krajského úřadu zdá se nebude mít dalšího pokračování pro malý zájem škol (méně než deset). Zelený ParDoubek Soutěž je určena nejenom pro základní a střední školy, ale i mateřské školy a další školská zařízení se sídlem v Pardubickém kraji. Přihláškou do soutěže je zodpovězení šestnácti otázek týkajících se ekologické výchovy ve školském zařízení v uplynulém kalendářním roce. Velký důraz se klade na výchovný aspekt a na spolupráci se středisky ekologické výchovy a neziskovými organizacemi. Pouze dvě otázky se týkají provozních aspektů školy. Přihlášky jsou posouzeny odbornou komisí složenou z pořádajícího Ekocentra Paleta, zástupců krajského úřadu a nezávislých expertů, která pak udělí školám následující ocenění: certifikát Ekologická škola (zařízení) Pardubického kraje 4. stupně – školám a zařízením s velmi dobrou úrovní EVVO žáků. certifikát 3. stupně – školám a zařízením s velmi dobrou úrovní EVVO žáků a aktivním zapojením pedagogů. certifikát 2. stupně – školám a zařízením uplatňujícím principy EVVO v každodenním provozu školy, které mají velmi dobrou úroveň EVVO žáků a aktivní vzdělávání pedagogů. certifikát 1. stupně – školám a zařízením, které mění své okolí a svět – výsledky jejich EVVO mají kladný dopad na přírodu, obec, město; uplatňují principy EVVO v každodenním provozu školy, mají velmi dobrou úroveň EVVO žáků a aktivní vzdělávání pedagogů. Školy s nízkou úrovní ekologické výchovy nezískávají žádný výše uvedený titul. Vítězem soutěže je škola s nejvyšším celkovým počtem bodů, mimo to se soutěží i v jednotlivých kategoriích (MŠ, ZŠ, SŠ, školská zařízení). Soutěž se opakuje každoročně a letos proběhl její druhý ročník. Zajímavým motivačním Gymnázium Svitavy získalo titul v rámci soutěže Zelený Pardoubek. Slavnostní vyhlášení ekoškol
6/2006
15
v Senátu v červnu 2006
P
prvkem je přímá finanční odměna ze strany krajského úřadu určená několika desítkám nejaktivnějších pedagogů. Soutěže se v roce 2006 účastnilo téměř osmdesát škol a školských zařízení. Ekologická škola v Moravskoslezském kraji Od roku 1998 organizuje soutěž ostravské sdružení Vita. Spolu s přihláškou posílá škola popis svých aktivit v těchto oblastech: pedagogické působení na děti (účast na ekologických výukových programech, školní ekologický kroužek, akce na ochranu životního prostředí), další vzdělávání pedagogických pracovníků, realizace akce na ochranu přírody a akce na ekologizaci provozu školy. Žádosti posoudí odborná komise a vybere z došlých přihlášek tři nejkvalitnější, jejichž odesílatelé získají titul Ekologická škola v Moravskoslezském kraji v daném školním roce. Spolu s titulem obdrží vybrané školy i finanční odměnu v řádu tisíců Kč, kterou jsou povinny použít pro další rozvoj ekologické výchovy ve škole. Soutěže se v loňském školním roce účastnily čtyři desítky škol. Škola pro udržitelný život Protože se nejedná o certifikaci škol, ale o zapojení škol do stejnojmenného programu, může název v kontextu předchozích textů působit matoucím dojmem. Program realizuje Středisko ekologické výchovy SEVER a Nadace Partnerství. Zapojené školy obdrží školení a konzultace v oblasti udržitelného rozvoje školy a obce a přípravy a realizace projektů, následně zmapují problémy udržitelného rozvoje ve svém okolí a zpracují vlastní návrh na komunitní projekt řešící některý z těchto problémů, tedy projekt, v jehož rámci žáci školy vytvoří nějakou pozitivní hodnotu ve své obci. Například řeší úspory energie, nakládání s odpady, upraví park, zpřístupní školní hřiště nebo obnoví studánku. Přihlášené projekty vyhodnotí odborná komise a s vybranými školami pak intenzivně pracuje a poskytne jim finanční podporu v řádů desetitisíců korun. Školám zapojeným do programu je nabídnuta spolupráce se školami v zahraničí
R
O
M
Ě
N
Y
(Polsko, Velká Británie) a možnosti účasti na dalších školeních. Výhodou projektu je poskytování intenzivní osobní asistence a finanční podpory školám na realizaci jejich plánů, byť úzce tematicky vymezených. Jedná se o mezinárodní projekt, zatím probíhající v ČR, Polsku a Velké Británii. Ambicí autorů je i další práce se školami po ukončení realizace projektu a přesah do dalších oblastí ozeleňování škol. Škola pro udržitelný život vyrostla v ČR z regionálně úspěšného projektu v Královéhradeckém kraji a postupně se začíná rozšiřovat i do dalších regionů. Za nevýhodu projektu si dovolíme označit mnohovýznamový název, který může evokovat více, než Škola pro udržitelný život ve skutečnosti nabízí. S ohledem na charakter projektu jej lze považovat spíše za ideální doplněk dalších uvedených ekologických certifikací. Deklarace školních ekologických aktivit se počítá... Jak vidno, nastalo s přelomem letopočtu období, kdy je důležitá deklarace aktivit školy v oblasti ekologické výchovy a ekologického provozu. V současnosti jsme v situaci, kdy existuje velké množství ekoznaček pro školy, některá zařízení jsou tak nositeli i tří titulů z různých schémat. Lze očekávat, že se během příštích let vytříbí jedna, možná dvě, silné celostátní značky, které budou uznávány nejenom školami, rodiči a ekovýchovnými organizacemi, ale snad i školskými úřady nebo Českou školní inspekcí, podobně jako je tomu v zahraničí.
Zajímavý bude v této souvislosti vývoj regionálních soutěží a značek. Bude záležet na jednotlivých krajích, zda se vydají cestou podpory „svých“ škol v celostátní certifikaci nebo si podrží vlastní schéma realizované formou soutěže. Mnohde se bude spíše jednat o rozhodnutí neziskových organizací, které koordinují regionální soutěže a úzce spolupracují s krajskými úřady. Za základní kritérium úspěchu toho kterého certifikačního schématu považujeme profesionalitu v oblasti podpory škol a kvalitní management. Je jasné, že úspěchu v této rychle se rozrůstající oblasti ekologické výchovy je možné dosáhnout pouze spoluprací celostátních schémat s regionálními organizacemi a vybudováním silné implementační struktury. Ekologická certifikace škol, mimo jiné, nastavuje novou kvalitu spolupráce škol a ekovýchovně zaměřených organizací. Slovy jedné učitelky z jižní Moravy: „Nikdy bych si nemyslela, že nám budou ekologové kecat do provozu školy a ředitel je bude poslouchat.“ Autor tohoto článku přivítá upozornění na další podobná hodnocení škol, která nejsou součástí přehledu, a rád zašle zájemcům podrobnější informace shromážděné o jednotlivých certifikacích. Michal Medek, vedoucí Střediska ekologické výchovy Rychta Krásensko, odloučeného pracoviště Lipky Brno Foto: Jindřiška Frídlová, Tomáš Pollak, www.gy.svitavy.cz, archív sdružení Tereza a autor článku
ZŠ Vančurova, Hodonín – nositel titulu Ekoškola Národní sítě zdravých měst.
16
6/2006
příloha časopisu Bedrník 6/2006
ENVIGOGIKA 1/2006 Koncem roku 2006 vyšlo první číslo odborného elektronického časopisu Envigogika. Zaměřuje se především na filozofické, psychologické a sociologické aspekty environmentálního vzdělávání. Toto recenzované periodikum bylo zřízeno pro podporu odborného dialogu v naznačené interdisciplinární oblasti. Na stránkách Envigogiky se otevírá jak prostor pro kritickou reflexi důležitých, nově se objevujících témat, tak pole příležitostí pro vznik nových výzkumných směrů a oborů. Časopis vydává Centrum pro otázky životního prostředí UK, je volně přístupný na http://envigogika.cuni.cz/. Envigogika vychází třikrát ročně, a to v dubnu, srpnu a prosinci. Na její tvorbě se podílí odborníci z vysokých škol a také z praxe. Projekt je podpořen z grantu MŠMT. Za povšimnutí stojí software, který slouží k publikování Envigogiky. Je přehledný, uživatelsky příjemný a umožňuje různé formy autorských vstupů, komentářů a wikipedických úprav některých článků. Samozřejmostí je funkce vyhledávání a rozšířeného vyhledávání. Z každého vydaného čísla Envigogiky bude vycházet v tištěné podobě výběr jako příloha časopisu Bedrník.
OBSAH ČÍSLA Jana Dlouhá: O čem vypovídají recenze „Výzkumu odcizování člověka přírodě“? Úvod k recenzím a dalším materiálům týkajícím se závěrečné výzkumné zprávy. Pavla Koucká: Na cestě k biocentrismu. Jaké postoje k přírodě jsou vlastní dnešním Čechům? Pavla Koucká: Nedůsledné důsledky odcizení. Shrnutí záhodné, leč nevědecké práce o tom, co obnáší odcizení přírodě. Iva Hönigová: Recenze „Výzkumu odcizování člověka přírodě“. Eva Kopecká, Josef Zelenka, Květa Jechová. Markéta Braun Kohlová: Recenze „Výzkumu odcizování člověka přírodě“. H. Vostradovská, J. Krajhanzl, E. Strejčková. Kol.: Zelení proti zeleným. Radikální ekologie – komparativní analýza sociální ekologie a ekologie hlubinné, recenze magisterské práce Arnošta Nováka. Jana Dlouhá: Indikátory jako nástroj evaluace pro oblast vzdělávání k udržitelnému rozvoji v ČR, recenze magisterské práce Miroslava Novák.a Jana Dlouhá: Holismus a totali(tari)smus: Keluartz versus Palouš, srovnání knih dvou autorů. Jana Dlouhá: EnviWiki – česká výuková pomůcka na principu hypertextu, co nového může přinést multimediální učebnice o životním prostředí. Jan Činčera: Earth Education – Výchova o Zemi, recenze absolventské práce Tomáše Hakra.
TEXTY----------------------------------------------------------------------------------(Originální příspěvky odborného charakteru, které prošly recenzním řízením.) Jan Činčera: Problémy a příležitosti environmentální výchovy v České republice– Otázky teorie a praxe environmentální výchovy v České republice týkající se vazby mezi cíli a prostředky, metodiky, evaluace a především absence významnějšího vědeckého výzkumu. Jan Činčera: Trendy v environmentální výchově – intepretivistický a kritický proud – Dva směry environmentální výchovy, které kladou důraz na kritické porozumění a samostatné zpracování látky (interpretivistický proud) a partnerství při formulaci vlastních výchovně vzdělávacích cílů v rámci projektové výuky (kritický proud). Jana Dlouhá: Environmentální vzdělání – pokus o systematické pojmenování problému – Diskuze o současném epistemologickém prostředí ve vztahu k možnostem porozumění environmentálním souvislostem, kontextuálnímu vnímání skutečnosti a pozici člověka v takto utvářených výkladových rámcích. Jana Dlouhá: Zkušenost přírody – jaká je a co ve výchově znamená? – Analýza třech životních pohybů dle Jana Patočky, které utvářejí podobu lidské existence a jsou základními podobami vztahu ke světu.
MLÝN-----------------------------------------------------------------------------------(Eseje, úvahy, zamyšlení a další literární formy. Články na pomezí klasických forem, např. povahy více diskuzní, je možno zveřejnit wikipedickou formou.) Roel Stemmer: Mutual Sustainable Behaviour – První článek ze série dalších, které se zaměří na (vzájemné) vztahy a chování člověka s ohledem na zásady udržitelnosti a budoucnosti života na Zemi – důraz bude kladen na nezbytné důsledky pro vzdělání. Jana Dlouhá: E-časopis - zaměření – Jak využít metodický způsob kladení otázek a hledání odpovědí pro diskuzi o důležitých problémech (společenské, vzdělávací) praxe. Jana Dlouhá: Jak dostat EV do stavu jiného? – Stručná rekapitulace základních problémů, kterými dialog v oblasti (nejen) environmentálního vzdělávání a výchovy v ČR trpí. Rozvíjení kritického dialogu, které je jedním z cílů časopisu Envigogika, se jeví jako vhodné řešení.
PRO AUTORY ------------------------------------------------------------------------(Pomoc (začínajícím) autorům a články týkající se publikačních zvyklostí, nových trendů atd.) •Jana Dlouhá: Stručný průvodce psaním odborného textu. Příklad materiálů Centra pro podporu psaní (UNL) zaměřených na odborné psaní od návrhu výzkumu až po všechna stadia práce na textu. •Evelyn Funda: Seminář zaměřený na psaní závěrečné práce. Katedra anglického jazyka (UNL) radí autorům odborných textů.
DOPISY ČTENÁŘŮ ------------------------------------------------------------------(Kvalitní příspěvky především reagující na obsah časopisu.)
RECENZE -------------------------------------------------------------------------------
INFORMACE---------------------------------------------------------------------------
(Hodnocení knih, výzkumných zpráv, studentských prací atd. – s možností odkázat na plný text.) Pavla Koucká: Jestli nás neposlechnete...!, úvaha o účelu a prostředcích v environmentální výchově.
(Prakticky orientované texty – zkušenosti, poznatky a dění budoucí.)
TEXTY ----------------------------------------------------------------------------------------------------------TRENDY V ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ – – INTERPRETIVISTICKÝ A KRITICKÝ PROUD
o přírodě a jistý eklekticismus v přebírání metod a postupů ze všech souvisejících přístupů, existuje v environmentální výchově ještě několik vyhraněnějších přístupů, které se od sebe odlišují odpověďmi na otázky typu „co“, „jak“, „proč“. Které z nich mají šanci stát se trendem a formovat „mainstream“ environmentální výchovy pro nadcházející období? Hart a Nolanová (1999) a Palmerová (2003) naznačují, že od počátku devadesátých let je možné v oblasti výzkumu i metodiky environmentální výchovy sledovat zřetelný posun od pozitivistického chápání environmentální výchovy k proudům tzv. interpretivistickým a kritickým. V oblasti metodiky to znamená ústup od převážně znalostně orientovaných programů, ve kterých dominantní roli hraje učitel a žáci jsou chápáni jako příjemci informací. V tomto pojetí byly vzdělávací cíle předem dány a učitel proto volil pouze efektivní cesty k jejich předávání: založené zpravidla na slovně názorné výuce, exkurzích, jednoduchých didaktických hrách. S tím korespondovala i nejrozšířenější forma ověřování efektivity programů, která vycházela zpravidla z kvantitativních měření, srovnávajících například stav znalostí
Úvod Kam směřuje environmentální výchova ve dvacátém prvním století? Lze v ní odhalit nějaké vývojové trendy? A může nám to nějak pomoci v úvahách o našich vlastních projektech? V následujícím článku budou představeny dva směry environmentální výchovy, které mohou být chápány jako určité trendy – směry, které jsou aktuálně diskutovány a mohou v budoucnosti zaujmout mezi jednotlivými přístupy environmentální výchovy významnější postavení. Interpretivistický a kritický proud environmentální výchovy Environmentální výchovu můžeme chápat jako souhrnné označení pro komplex často značně se různících přístupů reagujících na problémy v hledání koexistence mezi lidskou společností a přírodou. Kromě vágně definovatelného hlavního proudu, pro který je charakteristický důraz na předávání znalostí
-I-
příloha časopisu Bedrník 6/2006 ENVIGOGIKA 1/2006
žáků před a po projektu, případně rozsah znalostí mezi různými skupinami respondentů. Oproti tomu pro interpretivistický proud platí, že důraz je kladen mnohem více na kritické porozumění a samostatné zpracování látky, než na osvojení pojmů a dat. Cíle jsou zpravidla formulovány na vyšších stupních Bloomovy taxonomie, tj. dávají důraz na schopnost interpretace, analýzy, porovnání, hodnocení atd. Metodika proto staví na aktivních formách výuky a teoretických modelech konstruktivistické či prožitkové pedagogiky, dramatické výchovy atd. Pro kritický proud environmentální výchovy je pak patrný ještě silnější důraz kladený na studenta a jeho schopnost stát se partnerem při formulaci vlastních výchovně vzdělávacích cílů. Cíle jsou proto zformulovány jen poměrně obecně a žák (respektive skupina) si je vytváří sám. Výzkumné metody obou proudů stavějí především na kvalitativních metodách, jako je analýza volného textu, strukturované rozhovory, případové studie atd. Nyní se pokusíme oba přístupy podrobněji charakterizovat. Kritický proud: environmentální výchova jako „učení se zkušeností“ Prvním z nastíněných pojetí environmentální výchovy, které mají šanci stát se v mezinárodním měřítku trendem, je přístup, který je označován jako „kritický“ (Palmerová, 2003) a jehož východiska je možné stručně shrnout pod heslo „učení se zkušeností“. Jeho protagonisté odmítají tradiční formu environmentální výchovy, dávající důraz na předávání znalostí o životním prostředí, podle podrobných a předem vymezených školních kurikulí. Představitelem takového přístupu je například Finn Mogensen (2004). Na základě průzkumů z počátku devadesátých let argumentuje, že stávající „staré formy“ environmentální výchovy vedly k frustraci a apatii dětí, zjednodušenému porozumění příčin problémů a celkově malé motivaci k odpovědnému jednání. Mogensen věří tomu, že klíčem ke zvrácení obav a apatie studentů je rozvoj jejich akčních kompetencí v environmentální oblasti: zejména schopnosti vytvářet si samostatně názor a nepřijímat jen pasivně učitelovy interpretace řešeného problému. Obdobně zdůrazňuje motiv rozvíjení akčních kompetencí William Hammond (1997). Podle něj by environmentální výchova měla zahrnovat učení se „o akci“, „z akce“ a „akcí“. Důraz by proto měl být kladen na projektovou výuku s konkrétním výstupem, vycházející z potřeb a specifik místní komunity. Děti se učí ze zkušenosti s řešením problému, který je jim blízký a srozumitelný. Propojení potřeb místní komunity se školní výukou podporuje také McKeowynová (2002). Podle ní „výchova k udržitelnému rozvoji musí být relevantní k potřebám místa a jeho kulturním specifikům a odrážet environmentální, sociální a ekonomické podmínky komunity, ve které se odehrává.“ Jak by „kritická“ environmentální výchova mohla vypadat? Na prvním místě by měl učitel investovat energii do formování skupiny tak, aby byla schopna samostatné a tvořivé práce. Zde může vyjít z řady existujících metodik, např. prožitkové pedagogiky rozpracované organizací Project Adventure, Kolbova cyklu učení prožitkem a aktivit vhodných pro jednotlivé fáze skupinové dynamiky (Franková, 2001, Franková, 2004 a Hentonová, 1996). Učitel tedy nejprve zařazuje jednoduché ledolamky (icebreakers) – hry na seznámení skupiny a deinhibitizéry (zábavné hry na formování atmosféry). Poté se skupinou vytvoří dohodu o vzájemném respektování – sadu pravidel vzájemného jednání, která má vést k vytvoření bezpečné a stimulující atmosféry. V další fázi zařazuje aktivity na budování důvěry, která je předpokladem ochoty jedinců spolupracovat. Z fáze bouření do fáze vytváření skupinových norem provádí skupinu pomocí kooperativních her, zaměřených na různé kompetence nezbytné pro spolupráci – schopnost skupiny i jednotlivců naslouchat, zaujmout určitou roli, klást si cíle, překonávat krize atd. Pomocí těchto uměle vytvářených problémových situací je možné urychlit skupině přechod do výkonnostní fáze, ve které již je schopna pracovat samostatně, rozdělovat si práci, určovat a vyhodnocovat cíle. V této chvíli je možné postoupit k vlastní environmentální výchově, jejímž hlavním prostředkem jsou projekty, které si skupina sama vybírá a jejichž prostřednictvím rozvíjí jak dovednosti, tak znalosti a postoje související s okolním prostředím. Děti se mohou například dohodnout, že budou řešit problém místního parku, černé skládky či chybějícího přechodu přes ulici, při řešení úkolu získávají informace například o fungování místní samosprávy, učí se pracovat s informacemi a budují svůj vztah k místu. Jen v posledním čísle časopisu Green Teacher můžeme najít dva příklady projektů, odpovídajících kritickému přístupu v environmentální výchově. Chris Porter (2006) představuje dlouhodobě probíhající projekt, ve kterém děti vzaly za svoji péči o místní chráněný mokřad. Studenti střední školy v New Brunswick každoročně uvádí výchovné programy o ekologické hodnotě mokřadu pro čtyři tisíce dětí základní školy, vyrábějí propagační materiály, staví hnízda ptákům či jinak o mokřad pečují.
Steven Siegel (2006) popisuje svoji zkušenost s projektem, v rámci kterého byli žáci zapojeni do aktuálně probíhající diskuse ve státě Oregon o povolení odstřelu vlků. Žáci sesbírali a vyhodnotili relevantní informace, a pak vystoupili na veřejném projednávání s diskuzními i dramatickými příspěvky, které měly veliký mediální ohlas. Oba projekty odráží podstatu kritického přístupu: důraz na místní kontext, aktivní role žáků při definování cílů i volbě prostředků, důraz na kompetence a jednání žáků. Přístup má kromě řady příznivců i své kritiky. Např. podle van Matra nevede výuka zaměřená „na akci“ k dlouhodobým změnám ve vlastním ekologickém chování dětí: „(…) děti se dozvědí něco o opatřeních ke zlepšení životního prostředí ve svém okolí, zatímco budou pokračovat v utrácení peněz v místním fast-foodu.“ (Matre, 1999) Zde je třeba podtrhnout, že změna jednání dětí by skutečně měla být dlouhodobým cílem environmentální výchovy a měřítkem její efektivity. Současně se ale ukazuje, že vztahy mezi postoji, znalostmi a jednáním jsou složité (Hart a Nolanová, 1999) a není proto zcela zřejmé, který z přístupů existujících v environmentální výchově nabízí k ovlivňování jednání nejúčinnější metodiku. Interpretivistický přístup: environmentální výchova jako „prožij a interpretuj“ Oproti kritickému proudu dávají interpretivistické přístupy větší důraz na formulaci kurikulárních cílů a na globální dimenzi environmentální výchovy. Přístup reprezentuje zejména globální výchova a směry, které z ní vychází (např. rozvojová výchova, výchova k systémovému myšlení), patrně na hranici mezi interpretivistickým a pozitivitistickým proudem se může nacházet van Matreho výchova o Zemi. (Matre, 1999; Palmerová, 2003) Globální výchova vychází z tradic kooperativní výuky, od devadesátých let je značně ovlivněna především pedagogickým konstruktivismem (srovnej Arkinová, 2003). Učení je zde chápáno jako dialog, který vede učitel s žáky a žáci spolu navzájem; hlavním metodickým prostředkem proto jsou aktivity, které dialog stimulují, jako diskusní techniky, hry s rolemi, simulační hry, prožitkové aktivity. S předchozím přístupem se globální výchova shoduje v důrazu na skupinové cíle, tj. důležitost formování skupiny jako základního předpokladu učení a současně rozvoje osobnostních kompetencí žáků. To přivedlo některé autory blízko k metodice prožitkové pedagogiky, např. Meadows a Sweenayová (1995) ve svém pojetí výchovy k systémovému myšlení vedou semináře podle metodiky „dobrodružné vlny“ (Hentonová, 1996), spíše než podle třífázového konstruktivistického modelu. Globální výchova je dále ovlivňována metodikou dramatické výchovy, hlubinné ekologie či artefiletikou. Jak by „interpretivistická“ environmentální výchova mohla vypadat? Na rozdíl od kritického přístupu zde učitel pracuje s předem definovanou sadou kurikulárních cílů, které mají podobu kompetencí, postojů a širších konceptů, spíše než dílčích znalostí. (Pike a Selby, 1994) Ve výuce vedené podle tohoto pojetí by tedy učitel měl začít formulováním skupinových a kurikulárních cílů. Příkladem kurikulárního cíle může být například „úcta k životu“ (Selby, 2000) – uvědomění intrinsické hodnoty každého života bez ohledu na rasu, národnost či druh. Po vyjasnění smyslu tohoto pojmu může učitel hledat vhodné prostředky k tomu, jak s ním své žáky konfrontovat a vést k případné změně v jejich porozumění danému tématu. Učitel se tedy může pokusit sestavit určitý integrovaný tematický celek, ve kterém se sledem dizkusních a prožitkových aktivit pokusí přivést žáky k nahlédnutí problému práv zvířat, ekologické etiky či krásy živých tvorů. Protože předpokladem otevřené dizkuse a ochoty žáků sdílet s ostatními svůj horizont a přehodnotit jej v konfrontaci s ostatními je bezpečné a stimulující prostředí, snaží se budovat ze své třídy integrovanou skupinu schopnou fungovat jako tým. Ve výuce se proto budou prolínat cíle skupinové s cíli kurikulárními, aktivity a metodika pro formování skupiny s aktivitami a metodikou pro porozumění probíraným tématům. Pokud tedy hlavním prostředkem kritického přístupu byly projekty, v globální výchově tuto roli hrají spíše tematické celky, jejichž cíle jsou dosahovány prostřednictvím komplexu vzájemně provázaných aktivit. Za dosažení vzdělávacího cíle pak není považováno osvojení pouček či souvisejících faktů, ale spíše posun v porozumění daného fenoménu; posun, který je vždy individuální interpretací diskutovaného, a je proto pro každého žáka specifický. Závěr Mezi oběma výše popsanými proudy lze najít mnoho podobností. Oba přístupy se odklání od znalostního chápání environmentální výchovy, vycházejícího ze seznamu faktů a pouček o životním prostředí, které by se měly žákům předat. Oba vyžadují aktivní zapojení žáků do poznávání, přestože se trochu liší v preferovaných metodických postupech. Oba zdůrazňují význam rozvoje osobnostních kompetencí a formování skupiny jako předpokladu
- II -
příloha časopisu Bedrník 6/2006 ENVIGOGIKA 1/2006
pro vlastní environmentální výchovu. Oba pracují s prožitkem, emocemi a zkušeností. Na druhé straně oba přístupy se v některých ohledech dost podstatně odlišují. Zatímco kritický proud stanovuje základní rámec cílů velmi volně a ponechává žákům prostor pro jejich spoluurčení, pro proud intepretivistický jsou předem vymezené cíle základním východiskem pro sestavení vzdělávacího programu. Kritický proud klade důraz na učení se přímým kontaktem s realitou – problémem, do jehož řešení se děti zapojí. Interpretivistický proud pracuje s metaforickou zkušeností zprostředkovanou aktivními formami výuky, které pak žáci samostatně interpretují. Klíčovými prostředky kritického proudu jsou projekty, pro proud interpretivistický spíše integrované tematické celky.
V České republice se můžeme setkat s příklady obou metodik: kritický proud se odráží například v projektu Škola pro udržitelný život střediska SEVER (2003), propracovanou globální výchovu rozvíjí například Člověk v tísni v programu Bohouš a Dáša bojují proti chudobě (Nádvorník a Chára, 2006). Přestože hlavní proud je u nás stále reprezentován znalostně orientovanou environmentální výchovou, můžeme vidět posun i v pojetí postupně zaváděných rámcových vzdělávacích programů, ve kterých je znát jistý kompromis mezi znalostmi a kompetencemi. Zda se ale kritický přístup či globální výchova stanou skutečnými trendy v environmentální výchově ve světě i u nás, ukáže až čas. Jan Činčera Literatura a recenze k článku jsou dostupné na http://envigogika.cuni.cz
MLÝN -----------------------------------------------------------------------------------------------------------ANKETNÍ OTÁZKA ČASOPISU ENVIGOGIKA Které jsou zásadní nedostatky současné environmentálně/ekologicky orientované vzdělávací teorie i praxe? Nevím, jestli zásadní, ale určitý nedostatek propojení přírodovědných disciplín s ideovým pozadím ochrany přírody. (A diskuse na toto téma.) To by ostatně prospělo i (nebo především?) ochranářů samotným – často není úplně jasné co a proč a jakými metodami chrání. Možná též nedostatek praktických instrukcí pro běžného občana, na koho (a jak) ve státním aparátu, byrokracii EU se obrátit – ale to se podle mě mění. Nemám zase až tak zkušenosti třeba s výchovou na nižším typu škol. Karel Stibral Univerzita Karlova – Přírodovědecká fakulta Masarykova Univerzita – Fakulta sociálních studií Neprofesionalita, přebírání sekundárních a terciálních, často velmi deformovaných informací; často hlavně prosté neporozumění. David Storch Univerzita Karlova – Centrum pro teoreticka studia
Vyjdu z terminologie E. Koháka. Přístup k environmentálnímu vzdělávání potom rozliším na úrovni kosmetické, povrchové, hluboké a hlubinné. Kosmetický přístup nás bude učit v jakýchsi akcích Brontosaurus uklízet odpadky z lesa ap. Povrchový přístup je takový inženýrský: jak zkonstruovat zelené technologie, filtry ap. Hluboký už se bude ptát po vztazích, člověk je tvořen především vztahy! A ten hlubinný už vede do lidského nitra: co je JÁ? Environmentální vzdělávání většinou ulpívá především na kosmetické a povrchové úrovni – tím neříkám, že by byly méněcenné nebo nepotřebné. Jako filozof ale postrádám větší důraz spíše na obecně filozofické otázky – po hodnotách, smyslu, ap. Tedy důraz na větší hloubku, obecný základ lidského jednání a vztahu k tomu, co člověk vnímá jako ne-já. Připravit environmentální vzdělávání odtrženě bez tohoto základu postrádá smysl. Pavel Žďárský Univerzita Karlova – Paideia, filozofický e-journal Anketu připravila Katarína Markošová Další anketní odpovědi najdete na http://envigogika.cuni.cz/
RECENZE ------------------------------------------------------------------------------------------------------O ČEM VYPOVÍDAJÍ RECENZE „VÝZKUMU ODCIZOVÁNÍ ČLOVĚKA PŘÍRODĚ“? Úvod k recenzím a dalším materiálům týkajícím se závěrečné výzkumné zprávy. Texty související s tímto stručným úvodem přináší různorodé názory na výsledky dvouletého výzkumu odcizování dětí a mládeže přírodnímu prostředí. Šlo o projekt realizovaný v Toulcově dvoře, jehož hlavní koordinátorkou byla Emilka Strejčková. Výsledky (včetně pokusu o jejich průběžné doplňování dalšími příspěvky) jsou v plném znění, ovšem bez názvu, jejž by bylo možno citovat, shromážděny na výše zmíněných stránkách Děti a město. V době, kdy recenze vznikaly, byla navíc k dispozici brožurka Děti, aby byly a žily (Strejčková, E. (ed.) (2005). Oponentský posudek Petra Saka dorazil až v době uzávěrky a zveřejňujeme jej proto v plném znění; podobně také Usnesení Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, které tato úctyhodná instituce vydala po představení výsledků výzkumu v dubnu tohoto roku. Tématu se týká i příbuzná publikace Emilky Strejčkové: Děti pro pětihory (1998, Praha: ZS Toulcův dvůr – v posuzovaných materiálech však chybí). O samotném výzkumu se ale mezi ekologicky orientovanou veřejností hodně ví a poměrně často mluví; odborná diskuze k této problematice je proto velmi vítána. Zde předkládáme hodnocení příspěvku Důsledky odcizení Hany Klonfarové a Heleny Vostradovské (Pavla Koucká), Výzkumu antropocentrických a biocentrických postojů k přírodě v české populaci provedeného Markem Fraňkem (Pavla Koucká). Markéta Braun Kohlová hodnotila články Heleny Vostradovské, Jana Krajhanzla a Emilky Strejčkové; Iva Hönigová zase Evy Kopecké, Josefa Zelenky a Květy Jechové. Souhrnně lze říci, že celý projekt byl velmi ambiciózní – měl poskytnout nejen zajímavé vědecké výsledky, chtěl se také stát nástrojem pozitivních
společenských změn. Emilka Strejčková mi kdysi napsala: Pokud jde o mne, tak mi jde o zdárný vývoj dětí a rozhodně ne o nějaké ideologické výklady. Mám zájem na udržitelném vývoji dalších generací; snad by mohlo pomoci, pokud nás spojí stejný cíl. To je krásně řečeno, ve vztahu k vědecké práci je ale možná právě zde kámen úrazu: prvoplánová snaha ovlivnit politická rozhodnutí, a to shromážděním co nejvíce prokazatelných argumentů, vede někdy k méně kritickému přístupu. To se týká výběru výzkumných témat (i jejich realizátorů), vzájemného sladění dílčích otázek atd. Envigogika nechce hodnotit praktický přínos – to přenechá publikacím či médiím jiným – a zaměřuje se především na posun v oblasti odborné. Takto je ale pak celkový (ač letmý) dojem z provedeného výzkumu tak trochu rozpačitý. Téma je aktuální, důležité a zajímavé. Avšak řada použitých metodik má různé závažné nedostatky, jednotlivé studie se výrazně liší kvalitou zpracováni, chybí provázání studií, přesah, nadhled. Z uvedených anotací není jasné, co z čeho vyplývá, dochází k matení pojmů (Pavla Koucká). To vše je patrné na první pohled, v situaci, kdy jedna osoba nemůže skutečně fundovaně posoudit všechny součásti, neboť jejich odborné zaměření je poměrně různorodé. Domnívám se ovšem, že z (podobné) pozice poučeného laika (zběhlého nejvýše v jedné z využitých odborností) je těžké takto komplexní výzkum koordinovat – odpovědnost za podobný celek by měla náležet kolektivu, pro který by byl vypracován mechanismus dialogu přesahujícího jejich úzké profesní zájmy. Další zdroje:
- III -
Závěrečná zprávu projektu Výzkum odcizování k dispozici na stránkách Děti a město (http://www.detiamesto.cz). Soubor článků – Kol.: Recenze projektu Výzkum odcizování člověka přírodě. Jana Dlouhá
příloha časopisu Bedrník 6/2006 ENVIGOGIKA 1/2006
PRO AUTORY -------------------------------------------------------------------------------------------------SEMINÁŘ ZAMĚŘENÝ NA PSANÍ ZÁVĚREČNÉ PRÁCE Výuka psaní vychází z filozofie, že odborná způsobilost v daném oboru je pouze jedním z předpokladů úspěšného psaní. Člověk, který píše jakýkoli text, totiž vystupuje současně ve více rolích – není jen fundovaným znalcem teoretického podhoubí a někým, kdo je schopen shromažďovat informace o posledních výzkumech v dané oblasti. Role, ve kterých vystupuje ten, kdo píše: Co dělá píšící člověk? Jaké má v rámci psaní úkoly? Jak se tyto úkoly projevují v rolích, které „spisovatel“ přijímá? Ten, kdo píše, je pozorovatel. Ten, kdo píše, je výzkumník. Ten, kdo píše, je objevitel. Ten, kdo píše, je tvůrce. Ten, kdo píše, je analytik. Ten, kdo píše, provádí syntézu. Ten, kdo píše, napodobuje. Ten, kdo píše, diskutuje. Ten, kdo píše, zpochybňuje. Ten, kdo píše, je organizátor. Ten, kdo píše, je kritik. Ten, kdo píše, je editor. Ten, kdo píše, je stylista. Ten, kdo píše, je naivní. Ten, kdo píše, je sofistikovaný. Atd. Tedy – ti, kdo píší, musí přijmout mnoho rolí, které nelze naplnit najednou. To by vedlo jedině k selhání, případně schizofrenii. Je lepší přemýšlet o malých, ale dosažitelných cílech – to platí i pro psaní. „Spisovatel“ musí umět oddělit jednotlivé úlohy od sebe. Nelze tedy přemýšlet např. takto: „Do příštího měsíce musím dokončit tuto kapitolu.“ To byste po sobě chtěli, abyste vystupovali ve všech rolích najednou. Pokud si zadáváte úkoly, měly by být co nejvíce konkrétní a týkat se blízké budoucnosti (dnes, zítra). Zněly by asi takto: napsat návrh, prozkoumat nový zdroj, přepsat úvod, rozvinout argument v části X, podívat se na svůj styl psaní atd. Seminář psaní Ať se vám to líbí nebo ne, jste uchazečem o akademickou hodnost, a tudíž jste potenciálním „spisovatelem“ – to je dáno povahou věci. Ale nestrachujte se, neočekává se, že odborné psaní bude psaním inspirovaným nebo kreativním či procítěným; jen má ilustrovat vaši kompetenci (závěrečná diplomová práce a disertace se zřídkakdy posuzují pro tvůrčí brilantnost). Po měsících psaní návrhu projektu a po důkladném výzkumu jste se už stal expertem ve vaší vybrané oblasti – a psaní je jen příležitostí demonstrovat tuto odbornost. Ať už píšete seminární práci, diplomovou práci nebo disertaci, samotné psaní má být pomocným prostředkem, nikoli překážkou. Není třeba absolvovat kurzy rétoriky a kompozice, abyste sepsali odbornou esej. Pokud znáte své téma a umíte dát dohromady úplnou větu, jste připraveni sepsat odborné pojednání. Na druhé straně psaní není nikdy „snadné“ (dokonce ani pro ty z nás, kdo se tím živí) a každý přistupuje k procesu psaní odlišně. Důležité ale je, aby psaní bylo uvědomělou činností a abyste našli způsob, který právě vám nejlépe vyhovuje.
V dalším textu jsou uvedeny některé techniky, pomocí kterých objevíte, jak právě vy můžete nejlépe psát. Jsou nejspíš tak různorodé, jak rozdílné jsou lidské geny. Pokud by se popsané zkušenosti daly shrnout do několika vět, zněly by asi takto: Dřív než začnete psát, začněte psát – protože z psaní se rodí psaní. Pište něco, abyste se připravili na psaní návrhu, kapitoly, čehokoli. Použijte psaní k tomu, abyste zjistili, co vlastně chcete říct, a připravili se k tomu, abyste to řekli. Sám k sobě a ke svému psaní přistupujte trpělivě. Stejně jako bájná pouť začíná jedním krokem, tak i vaše práce začíná slovem, za kterým následuje další a další… „Talent“ a „inspirace“ jsou převážně mytické představy. V psaní znamená inspirace to, že pokračujete psát od špatného přes průměrné až k dobrému. Toho se držte – tak to dělají „talentovaní“ spisovatelé. Obecné rady: Podívejte se na práci podobnou vaší, kterou předložili absolventi před vámi – především na ty, které jsou vysoce ceněny. Měli byste se nechat vést a povzbuzovat četbou o technikách psaní. Účastněte se práce skupiny zaměřené na psaní. Pokud žádná neexistuje, založte ji. Jedna z technik, předcházejících psaní: Vedení zápisníku o procesu psaní Pokud bych vám měl dát pouze jednu radu, co se týče psaní odborné práce většího rozsahu, zněla by – zařiďte si zápisník o procesu psaní. Je prostředkem, jak přemýšlet o přemýšlení a psát o psaní. Celá záležitost vychází z poznatku, že psaní dává vzniknout novému psaní. Nečekejte, že Kapitola I k vám magicky přijde v úterý odpoledne, když jste si odpovědně naplánovali, že ji napíšete. Nelze sedět před bílým listem papíru či prázdnou obrazovkou a prostě si říkat: „Tak. Přišel ten správný čas. Teď budu psát!“ Taková věc vyžaduje přípravu a předběžné psaní, a to je přesně to, k čemu zápisník o procesu psaní slouží. Čím více píšete před vlastním psaním, tím lépe napíšete konečný produkt – psaní plodí psaní. Zápisník je soukromým záznamem o vašich drobných vítězstvích, oněch krocích, které vedou k cíli. Nezabývejte se formou – pište volně své záznamy, aniž byste se obávali, že někdo bude číst či kritizovat vaši práci. Je vhodné použít sešitku malého formátu, který můžete otevřít kdekoli – v autobuse, v čekárně… Důležité myšlenky je možno zvýraznit či na konci každého zápisníku si vytvořit jejich seznam. Ale tento návod si samozřejmě můžete přizpůsobit své potřebě. Evelyn Funda Přeložené materiály Centra pro podporu psaní, University of Nebrasca-Lincoln Zdroj: Evelyn Funda, Katedra anglického jazyka, University of Nebrasca-Lincoln. Překlad a úpravy Jana Dlouhá Literatura k článku je dostupná na http://envigogika.cuni.cz
Další číslo elektronického časopisu Envigogika má vyjít koncem března 2007. Téma: EKOLOGICKÁ A ENVIRONMENTÁLNÍ ETIKA ENVIGOGIKA 1/2006. http://envigogika.cuni.cz/ Vydává Centrum pro otázky životního prostředí UK Praha. Tento tištěný výběr vychází jako příloha časopisu BEDRNÍK 6/2006. Redakční úpravy: Hana Kolářová.
- IV -
N Á Z O R Y ANKETA
O ŠKOLE, KDE SE NEPLÝTVÁ ANI KREATIVITOU
Co si představujete pod pojmem ekologicky šetrná (ekologická, zelená) škola, a to z hlediska chodu školy i z hlediska vzdělávacího programu? Jakub Kašpar: V takové škole se šetří energiemi, třídí odpad, klade se důraz na používání ekologicky šetrných výrobků nebo výrobků z recyklovaných materiálů. Taková škola se soustředí na ekologickou výchovu a zapojuje nejen do ní aktivně své žáky či studenty. Ti také mají pravidelně příležitost se účastnit vzdělávacích programů středisek ekologické výchovy či se přímo učit venku – v přírodě nebo třeba na školních pozemcích, které si škola nevybetonuje, ale naopak je na ně hrdá a dobře se o ně stará. Jitka Krbcová: Ekologicky šetrná škola by, podle nás, měla propojovat ekologii – environmentální výchovu teoretickou a praktickou. Taková škola by měla usilovat o snižování spotřeby energie a vody, o zmenšení objemu odpadu a o jeho třídění při zachování či dokonce zlepšování životních podmínek školy. Měla by usilovat o zlepšení životního prostředí školy, jejího okolí a zapojit se do dění města či obce. Do této snahy by měli být aktivně zapojeni všichni „obyvatelé“ školy. Dana Kuchtová: Nejde o žádný oficiální program, ale ekologicky šetrnou se podle mého názoru stává taková škola, v níž všichni rozvíjejí programy pro udržitelný život týkající se zejména nakládání s odpady, šetření surovin, energie, zdravé výživy a zdravých mezilidských vztahů. Školní vzdělávací program se v této instituci výrazně orientuje na environmentální témata, a to nejen v oblasti průřezových, ale i dalších nabídkových a volitelných témat a aktivit. V rámci komunitních programů
6/2006
mohou být organizovány např. kroužky mladých přírodovědců, lesníků, rybářů, botaniků atd. Taková škola se rovněž snaží vytvářet část své energetické spotřeby pomocí solárních panelů apod. Existuje řada inspirací v zahraničí i u nás, ráda bych zde zmínila např. spolupráci se středisky ekologické výchovy a etiky. Michal Medek: Tak především školu, kde environmentálně gramotní pedagogové a provozní zaměstnanci neustále vylepšují provoz tak, aby měl co nejmenší dopady na životní prostředí, chcete-li, ekologickou stopu. Z hlediska vzdělávacího programu se škola nebojí práce venku – učí se o konkrétním životním prostředí žáků a o regionálních problémech, podle svých možností i přikládá ruku k dílu. K výuce se využívají ekologicky šetrné technologie instalované ve škole, ale vůbec tuto oblast nějak ve výuce tematizuje. To by stačilo. Ještě by bylo hezké, kdyby na sebe ekologická témata v jednotlivých předmětech navazovala, což ale platí o všech předmětech. Eva Pechková: Ekologickou školu si představuji zateplenou, s ekologickým vytápěním a novými okny. Plnou květin. Děti třídí odpady, používá se recyklovaný papír. Milan Půček: Myslím, že školu, která se jako instituce a současně jako sestava konkrétních učitelů, dětí a rodičů snaží dle svých možnosti harmonizovat vztah škola – příroda. Tedy dopad svých aktivit na přírodu a dopad přírody na aktivity školy. Jarmila Skálová: Škola šetrná k životnímu prostředí, která naučí žáky prakticky chránit své životní prostředí a dbát na zdravý životní styl. Hlavní úkoly: třídění odpadu, estetické prostředí ve škole, praktické práce pro přírodu, školní naučná stezka, učebna v přírodě, ekologizace provozu
– žáci se sami podílejí, návštěva ekologických výchovně-vzdělávacích programů, škola má zvolený tým ekoškoly, ve kterém pracují žáci, učitelé a vedení školy. Jak by podle vás mohla vypadat a hlavně vzdělávat ekologicky šetrná škola za deset let? Jakub Kašpar: Zhruba tak, jak jsem popsal v první odpovědi. Ale bude to mít i další praktické výsledky – kromě ušetřených peněz za energii bude mít skvělé absolventy – úspěšné a přitom zodpovědné a samostatně uvažující mladé lidi, kteří vědí, že každý jejich krok a rozhodnutí má své důsledky, před nimiž se není kam schovat. Jitka Krbcová: Za deset let by se ve škole mohly zcela zabydlet principy udržitelného rozvoje. Žáci by chápali souvislosti mezi ekologií a ochranou životního prostředí a díky tomu by jejich chování bylo zodpovědné a v souladu s šetrným přístupem k životnímu prostředí. O projektech a environmentální výchově by se nemuselo mluvit, protože by tento styl výchovy a výuky byl samozřejmostí. Dana Kuchtová: Škola je napojena na solární energii a další tzv. obnovitelné zdroje. V případě potřeby je v záloze topení na bioplyn. Škola je střediskem konkrétních aktivit pro širší okolí ve smyslu udržitelného života a veškeré individualizované učení probíhá v duchu ekologicky šetrných a environmentálně citlivých pravidel a principů. Skupinové aktivity jsou zaměřeny na další rozvoj pozitivních mezilidských vztahů. Elektronické bezdrátové spojení umožňuje, aby byla efektivně využívána volnočasová aktivita všech obyvatel. Stručně řečeno – škola se stane velkým úlem aktivit pro nové generace, jak žít plně rozvinutý a bohatý život v souladu se zákonitostmi přírody. Tato skutečnost přestane být vnímána jako luxusní nadstavba a stane se denní potřebou a zcela normálním projevem člověka. Michal Medek: Představuji si, že dojde k vyjasnění tematizace ekologické výchovy. Za ekovýchovu se nebude považovat
17
Na otázky Bedrníku na téma ekologicky šetrná škola odpověděli: Mgr. Jakub Kašpar, ředitel odboru vnějších vztahů Ministerstva životního prostředí. Mgr. Jitka Krbcová, Sdružení Tereza, program Ekoškola. Mgr. Dana Kuchtová, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Mgr. et Mgr. Michal Medek, vedoucí Střediska ekologické výchovy Rychta Krásensko. Eva Pechková, metodik EVVO, ZŠ Černovice. Ing. Milan Půček, MBA, PhD., tajemník Městského úřadu Vsetín. Mgr. Jarmila Skálová, ekologický koordinátor, ZŠ Provaznická, Ostrava-Hrabůvka.
N
drátkování kamínků ani lepení papírových kytiček, natož hra na honěnou s podtextem „predátor běží za kořistí.“ Že se ve vzdělání začnou objevovat (a uchopovat) „velká“ témata jako nadměrná spotřeba, šetrná doprava, obnovitelné zdroje energie, ekologické zemědělství a regionální reálie. Škola bude vypadat podobně jako dnes, jenom bude mít nová okna, bude zateplená, bude mít výborně regulované vytápění a bude mít funkční a smysluplně instalované obnovitelné zdroje energie (nebude se už opakovat ostuda typu Slunce do škol). Žáci budou o těchto opatřeních vědět a budou chápat jejich smysl a mechanismus. Peněz na to je v Operačním programu Životní prostředí dost. No a okolo takovéto úsporné školy budou pozemky s biotopovou zahrádkou a záhony, kde si každý žáček vypěstuje vlastní mrkvičku, kterou se obohatí nabídka biojídel ve školní kuchyni. Eva Pechkková: Určitě škola s obnovitelnými zdroji energie (alespoň solární panely) – světla, ohřev vody, jak bude vzdělávat, nemám představu. Milan Půček: Měla by to být dobře vybavená instituce, která se ale dokáže vypořádat se všemi druhy plýtvání (počínaje plýtváním zdrojů, energií, ale také kreativitou dětí, žáků a rodičů). Jarmila Skálová: Všechny úkoly v předchozí anketní otázce budou pro žáky samozřejmostí. Žáci se budou sami více podílet na organizaci úkolů a také na kontrole. Plnění těchto úkolů bude pro školy povinné. Žáci
Á
Z
O
R
Y
budou mít lepší a šetrnější vztah k přírodě. Ekologie na školách bude součástí zákonů. Máte nějakou osobní zkušenost s ekologickou certifikací škol – s ekologickými audity, soutěžemi o titul ekoškola a podobně? Nebo aspoň se značkami pro ekologicky šetrné výrobky či služby? Jakub Kašpar: Znám docela podrobně program Škola pro udržitelný život Nadace Partnerství, mezinárodní program Eco-Schools, který u nás zaštiťuje sdružení Tereza, i certifikaci škol značkou Ekologicky šetrná služba. Rád bych a s kolegy z Agentury pro ekologicky šetrné výrobky i z nevládních organizací spolupracujeme na tom, aby jednotlivé programy do budoucna byly navzájem více propojeny. Jitka Krbcová: Ano, zkušenosti máme. Jsme národními koordinátory programu Ekoškola. Jde o mezinárodní program spojující environmentální výchovu na škole s konkrétními praktickými kroky, které vedou k její ekologizaci. V rámci programu provádíme audity na školách. Školy, které projdou auditem a splní daná kritéria, získají prestižní ocenění – mezinárodní titul Ekoškola. Dana Kuchtová: Mám osobní zkušenosti s energetickými audity ve školách, se zaváděním solárních zařízení a s ekovýchovou – přednášela jsem na základních, střed-
ních i vysokých školách o obnovitelných zdrojích energie. Ekologickou certifikaci škol bych během svého působení na Ministerstvu školství ráda podpořila. Michal Medek: Ano mám. Jsem auditor v projektu Ekoškola – Eco-Schools. No a taky jsem o tom napsal článek. A ty ekologicky šetrné výrobky pořád někde sháníme pro sebe i pro školy. Eva Pechková: Jsme držiteli titulu Ekoškola roku 2005, mezinárodního titulu Ekoškola 2006-2007. Také jsme vyhráli soutěž o nejlepší energetický audit (pořadatel Chaloupky) asi v roce 2003. Na těchto projektech je výhodné, že jsou pro ně zpracovány metodiky a dobře se s nimi pracuje. Milan Půček: Ano, město Vsetín provádí pravidelně ekologické audity ve svých školách a ostatních zařízeních. Myslím, že je to nezbytné minimum, které by měl provádět pravidelně každý zřizovatel. O tom, jak to město Vsetín provádí, se může každý dočíst v publikaci Přístup radnice k životnímu prostředí, která je ke stažení na http://www.mestovsetin.cz/vismo/ odkaz Publikace. Jarmila Skálová: V loňském školním roce jsme získali titul mezinárodní Ekoškola, v minulých letech titul Ekoškola Moravskoslezského kraje a titul Ekoškola České republiky. Ekologický audit proběhl na naší škole v červnu 2006 před získáním titulu mezinárodní Ekoškola. Připravila Hana Kolářová
ROZHOVOR S JANEM ERIKSENEM
UDRŽITELNOST STOJÍ VÝŠ NEŽ JEDNOTNOST Jan Eriksen, Dán, prezident FEE (mezinárodní nevládní nezisková organizace prosazující principy udržitelného rozvoje prostřednictvím environmentální výchovy) od roku 2005 na čtyři roky, během kterých navštěvuje členské země a nové členy. Je ředitelem dánské organizace Friluftsrådet, která zastřešuje dalších 92 organizací, podporuje volnočasové aktivity v přírodě, aktivity vedoucí k respektování přírody a životního prostředí.
Mnoho lidí v České republice má již povědomí o programu Ekoškola, ale nevědí mnoho o FEE. Můžete nám tedy v krátkosti tuto organizaci představit? FEE je nestátní nezisková organizace s nyní již celosvětovou působností. Byla založena v roce 1981, čtyři roky po první konferenci o environmentálním vzdělávání, pořádané v tehdy sovětském Tbilisi. Původ-
ně francouzská organizace FEE zpočátku organizovala pouze konference po celém světě. V roce 1987 se k Francii připojilo Španělsko, Německo a Dánsko. Tyto země se rozhodly vytvořit mezinárodní environmentální program Blue Flag (Modrá vlajka). Nyní organizuje další čtyři programy (jedním z nich je Ekoškola). Programy dnes představují hlavní část její činnosti. Chtěl bych zdůraznit, že FEE původně působila
pouze v rámci Evropy, ale od roku 2000 působí celosvětově, a to díky zájmu mimoevropských zemí.
18
6/2006
Jakým způsobem FEE pojímá enviromentální výchovu? FEE dělí enviromentální výchovu na tři složky: školní vzdělávání, vzdělávání učitelů a zvyšování povědomí mezi veřejností. Není to jen formální vzdělávání, ale vzdělávání všech a neustále (jak dělat běžné činnosti ekologičtěji). Jde nám tedy především o to přesvědčit lidi, že je důležité přistupovat zodpovědně k životnímu prostředí. V neposlední řadě se ptáme, jakým způsobem je možné docílit většího zájmu veřejnosti o udržitelný způsob života. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je podle mého názoru environmentální výchova. Sdružení Tereza je nyní národním koordinátorem Ekoškoly. Představte nám, prosím, ostatní programy FEE. Začněme nejstarším: Modrá vlajka byla první mezinárodně rozšířený certifikační program v oblasti enviromentální výchovy. Původně to byl francouzský program, který FEE začala organizovat v roce1987. Zaměřuje se na kvalitu pláží a pobřeží (tzn. kvalitu vody, bezpečnost, služby a enviromentální informovanost a vzdělávání v této oblasti). Dalším programem byla Ekoškola, původně dánská, o které budu hovořit později. Třetím programem jsou Mladí reportéři, za jehož vznikem stojí jeden z francouzských členů FEE. Další program Učíme se o lese byl vlastně vytvořen lesní švédsko-finskou organizací, která nebyla členem FEE, ale oni řekli: My máme dobrý program a vy máte dobrou síť, kterou se ten program může šířit. Tak jsme se rozhodli spolupracovat. Posledním programem je Zelený klíč, certifikační program pro kempy, hotely, hostely, sportovní střediska, restaurace a jiná ubytovací a turistická zařízení. Program byl původně vytvořen dánskou organizací stojící mimo FEE, ale dopadlo to stejně jako s Učíme se o lese. Který z těchto programů byste rád viděl v budoucnu v České republice? Aaaah! To je otázka, na kterou rád odpovím, protože vím, co už teď v Tereze děláte. Rád bych tu viděl program Učíme se o lese. O čem je vašimi vlastními slovy program Ekoškola? Tento program je o zvyšování ekologického povědomí mezi žáky, studenty, jejich učiteli a rodiči, aby školy jako instituce byly víc udržitelné. A to díky šetření vodou, energiemi, tříděním odpadu a jeho recyklací
6/2006
Á
Z
O
R
Y
a péčí o prostředí školy. A také aby se díky jejich působení šířila osvěta dál mezi širokou veřejnost. Zároveň by měl podporovat kritičtější a ekologičtější myšlení. Do Ekoškoly je zapojeno 39 států, téměř 20 000 škol, 300 000 učitelů, 5 000 000 studentů. Musí tam být ohromná rozmanitost podmínek, problémů, úkolů i jejich řešení. Můžete nám dát pár příkladů? Nejdříve bych chtěl říci, že končíme jednání s Čínou, která již absolvovala první rok programu Eco-Schools a nyní se zřejmě stanou členy FEE. Počet ekoškol se tedy díky Číně zdvojnásobí. Tři z FEE programů – Ekoškola, Učíme se o lese a Mladí reportéři – jsou vzdělávací programy, Zelený klíč a Modrá vlajka jsou spíše certifikační programy. Začněme nejprve těmi certifikačními, musejí být velice srovnatelné – kdekoliv jste a vidíte pobřeží s modrou vlajku, znamená to, že splňuje všechna kritéria. Takže podmínky pro certifikaci se nemohou v jednotlivých zemích příliš lišit. Když přejdeme k těm vzdělávacím: Češi pravděpodobně vědí, že se vzdělávání dostalo do smluv o EU až v pozdější fázi, součástí Římské smlouvy nebylo. Do té doby měla každá země EU a různé evropské země rozdílnou kulturu, kurikulární dokumenty, přístup k dětem, různý způsob stavění škol, vzdělávání učitelů. Podle mě je velmi důležité zdůraznit, že jsem spokojen s rozdíly ve všech třech vzdělávacích programech, které na rozdíl od již zmiňovaných certifikačních programů založených na kritériích, mají pouze společný metodický rámec, jakousi kostru. Nedovedu si představit, že by FEE mohla požadovat stejná kritéria, která by z programu vylučovala některé státy, školy či žáky. Cíl zlepšit udržitelnost světa stojí mnohem výše než úplná jednotnost programů v různých zemích. Mluvili jsme o rozdílech. Co je dnes pro Ekoškolu po celém světě typické? Když musíte na škole založit ekotým složený z žáků, učitelů a rodičů, přináší to určitou demokracii do škol, studenti se podílejí na vedení a plánování činností na školách, nevypadá to tak, že by jen tiše seděli a učili se. V každé zemi je způsob organizace programu závislý na přístupu a možnostech národních koordinátorů, díky čemuž dochází k rozdílům. K těmto rozdílným přístupům je třeba mít respekt. Co si myslíte o Ekoškole tak, jak běží tady v České republice?
Projekt Ekoškola je v České republice velmi cílevědomý a dobře rozběhnutý, nesmírně rychle došlo k nárůstu počtu zapojených škol, v porovnání s ostatními zapojenými zeměmi. A to je skvělé. Není mnoho zemí, kde by na programu pracovali čtyři lidé a bylo k dispozici tolik auditorů jako u vás. Děkuji! A máte něco, co byste nám chtěl říci, nějakou radu? Využívejte více možností sítě FEE, zkušeností kolegů z jiných organizací a zemí. Jste tu na prezidentské a mentorské návštěvě, co to znamená? Když jsem byl zvolen prezidentem, rozhodl jsem se navštívit všechny země sdružené ve FEE, protože si myslím, že prezident FEE by neměl být někdo, koho vidíte jen jednou ročně na generálním shromáždění. Jak jste poznamenal, jsem tu ale i na mentorské návštěvě, kterou vnímám jako možnost podělit se s vámi o zkušenosti a zjistit, jak se vám, přistupující organizaci, daří realizovat program Ekoškola. Jsem také připraven vám zodpovědět veškeré vaše dotazy. FEE má členské organizace z asi 50 zemí na světě. Navštívil jste anebo navštívíte všechny? Myslím, že jich je 46. Když jsem byl zvolen, řekl jsem na generálním shromáždění, že za čtyři roky (protože prezident FEE má čtyřletý mandát), bych je chtěl všechny navštívit. Za tři roky svého působení jsem se již setkal s 36 anebo 37 členskými organizacemi. Teď budu trochu víc osobní. Jaké je to být prezidentem FEE? Co máte na své práci rád, a co ne? Hmmm. Věřím, že zaneprázdnění lidé, s kterými se při svých návštěvách setkávám, hýbou světem. Myslím, že jsem prezidentem organizace, která se nepřestává vyvíjet, a to je dobře. Zároveň je pro mne přínosné seznámit se s mnoha cizími kulturami, mnoha způsoby vedení organizací. Nepříjemný je čas strávený při zdrženích na letištích, ale musíte si z toho vzít to dobré. Je to velmi pěkné, není to práce, ale je to krásná pozice být prezidentem tak úspěšné organizace. (Pozn. překladatele: Funkce prezidenta FEE je dobrovolná, vykonávaná při dalším zaměstnání.) Rozhovor vedl ředitel Sdružení Tereza Mgr. Petr Daniš, přeložil Václav Minařík
19
N
DIDAKTIKA ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ S INTERNETEM
CHCEŠ SE STÁT EKOAGENTEM? “Heslo!” „http://ecoagents.eea.europa.eu/“ „OK.“ , Čeština, Vyber si jazyk: Dansk, Deutsch, Eesti, , English, Español, Français, Íslenska, Italiano, Latviešu, Lietuviskai, Magyar, Nederlands, Norsk, Polski, Português, Română, Slovenčina, Slovenščina, Suomi, Svenska, Türkçe...“ V kterémkoli z nich se otevře ve vašem počítači bezva místo. Vstupte do světa ekoagentů. Jsou tu hry, mise, kvízy a informace z výzkumu. Supertajný a superskrytý vchod do řídicího ekocentra se skrývá v dánské Kodani v kašně na dvoře Evropské agentury pro životní prostředí (EEA). Sjedeme hluboko pod povrch, asi dvanáct pater pod ústředí EEA, kde si prohlédneme tajné řídicí středisko. Z něj máme spojení se všemi ekoagenty. V případě potřeby jsou připraveny i Delta týmy. Tady v řídicím středisku zadáváme ekoagentům úkoly na jejich další ekologické mise. Najdeš tu ty nejčerstvější a nejzajímavější novinky z EEA, zprávy a názory odborníků EEA. Vítej. Úkolem Evropské agentury pro životní prostředí je sbírat informace o životním prostředí z celé Evropy. Tyto informace pomáhají při ochraně životního prostředí. To znamená při ochraně vody, kterou pijeme, vzduchu, který dýcháme, a zvířat a rostlin, které máme rádi. Doufáme, že tak budeš jednat i ty. Naše agentura se sídlem v dánské Kodani sdružuje 32 členských zemí. Doufáme, že nám pomůžeš chránit životní prostředí. Situace si žádá nejpřísnější opatření. Je třeba, aby se ekoagenti ihned pustili do práce a tvrdě se připravovali na své obtížné mise. Domníváme se, že ty na to máš. Ale než složíš přísahu, máme na tebe pár otázek: Záleží ti na životním prostředí? Jsi připraven vzít na sebe odpovědnost? Chceš tvrdě pracovat? Pokud ano, povstaň, polož pravou ruku na globus a opakuj: „Budu podle svých nejlepších schopností plnit úkoly k rámci misí EEA, abych pomohl vytvořit lepší životní prostředí pro všechny. Vyhledám si všechny informace potřebné ke splnění svých úkolů ekoagenta. Všem svým přátelům povím o EEA a řeknu jim, co je třeba udělat.“
Gratulujeme. Stal ses plnoprávným členem EEA. Teď jsi ekoagent-učeň. Evropská agentura pro životní prostředí do tebe vkládá velké naděje. Pamatuj si, že máš osvědčení ekoagenta a že jsi ve službách ochrany životního prostředí. Teď se můžeš pustit na svou první misi. Jdeme do Výzkumu. Zní to trochu podivně – spousta čísel a statistických údajů... Ale je to docela legrace. Odborníci v dolních patrech budovy toho vědí skutečně hodně, i když jsou to všichni trochu podivíni. Jen nakoukni do pracoven a uvidíš sám... Dr. Sean Mackay, velké hranaté brýle na očích, na hlavě chomáček šedivých vlasů, Skot. Jeho obor je znečištění ovzduší, pracovna ve čtvrtém patře až na konci chodby... Nebo dr. Hans Rasmussen, tmavý oblek, zrzavé vlasy, motýlek a pihovatý obličej, Dán, obor změny klimatu; pracovna ve třetím patře vedle pracovny dr. Beatrix Reinbachové. Ta je Němka, vysoká, blond vlasy do culíku, vždycky nosí červenou šálku, její obor je doprava, sedí ve třetím patře u schodiště. Dr. Leonard Holland pořád mává rukama, je Nizozemec, sedí ve čtvrtém patře, hned za rohem, jeho obor: odpad a chemikálie. Dr. Maria Ferrerová má na starosti znečištění vody. Je Italka s krátkými tmavými vlasy, velkými zlatými náušnicemi a tužkou za levým uchem, pracovnu má ve druhém patře vlevo. Vstoupíme do pracovny dr. Hanse Rasmussena. Zdá se, jako by návštěvu nečekal. Zuřivě buší do klávesnice svého počítače. „Pojď dál, pojď dál, zrovínka posílám e-mail kolegovi na jižní pól. Můj přítel a kolega tam sleduje klima, a ty se přece chceš dozvědět něco o změnách klimatu, ne? Tak poslouchej.“ Dr. Rasmussen zjevně patří mezi ten typ lidí, kteří rádi chodí, když mluví. „Zemské klima se průběžně měnilo po miliony let. Kupříkladu před mnoha a mnoha lety panovala tady v Kodani doba ledová a všude tu mrzlo. Problém je v tom, že my lidé jsme svým znečišťováním natolik ovlivnili podnebí, že dnešní klima se mění příliš rychle. Teplota se po celém světě zvyšuje velmi rychlým tempem. Možná to nezní tak hrozivě, ale za posledních 100 let se průměrná teplota na Zemi zvýšila o 0,6 stupně Celsia.“
Jen 0,6 stupně Celsia – horká léta jsou příjemná. Tak v čem je tedy problém? „Opravdu se tomu těžko věří, ale oteplení našeho podnebí s sebou přináší mimo jiné dýchací a zažívací potíže. Nemoci šířené hmyzem a parazity se budou díky teplejšímu podnebí vyskytovat častěji. Rozšíří se i do oblastí, kde se dřív vůbec nevyskytovaly. Bude-li se situace nadále zhoršovat a ještě se oteplí, budeme svědky zvýšení hladin oceánů, vln veder, tropických bouří a přírodních změn.“
KVÍZ: DOPRAVA Roste v Evropě objem dopravy či nikoliv? Ano Ne Je stejný Jak dlouho je vhodné denně cvičit, aby to bylo zdraví prospěšné? Půl minuty Půl hodiny Deset hodin Kolik lidí v Evropě každoročně umírá při dopravních nehodách? 40 000 50 000 60 000 Jak můžeš přispět ke snížení počtu dopravních problémů? Jezdit celý den autem Přecházet silnice jen v noci Chodit pěšky či jezdit na kole Kdy motor automobilu nejvíce znečišťuje životní prostředí? V prvních minutách jízdy, když není zahřátý Když je zahřátý Když je vypnutý Kolik dětí celkově má v evropských zemích problémy s nadváhou? Každé třetí Každé páté Každé sedmé
20
6/2006
D
Nakonec má doktor i nějaké dobré zprávy. „O změně klimatu se můžeš dozvědět víc. Pro naše ekoagenty jsem připravil pár zajímavých zpráv. Najdeš v nich podrobné informace o změnách klimatu a možnostech, jak takovým problémům zabránit. Až si zprávu Super tipy a triky a zprávu Pouze fakta přečteš, jdi na mise. Udělej si kvíz nebo přejdi na dobrodružství a otestuj si svoje znalosti. Můžeš se přitom srovnávat s ostatními ekoagenty a vylepšovat si svou pozici. Až nasbíráš dost znalostí a složíš zkoušky, staneš se ostříleným ekoagentem.“ Přejeme ti mnoho zdaru a doufáme, že tě budeme v agentuře vídat často! Á, málem bychom zapomněli! Na webu EEA http://www.honoloko.com je také
Jak je možné omezit některé škodlivé spaliny z automobilů? Přestavením aut Používáním katalyzátorů Užíváním přímého vstřikování Co znamená zkratka skleníkového plynu CO2? Oxid uhličitý Uhlíkové vlákno Kysličník uhelnatý Kolik z celkového objemu energie používané v dopravě připadá na silniční dopravu? 65 % 75 % 85 % Ve kterém japonském městě byla podepsána smlouva o omezování sklení-
I
D
A
K
T
I
K
A
zdarma k dispozici počítačová hra Honoloko, kterou agentura vyvinula společně se Světovou zdravotnickou organizací. Honoloko připomíná stolní hru. Hráč se pohybuje po ostrově a získává body podle toho, jak se chová k životnímu prostředí. „Kromě toho, že hra je k dispozici na našich internetových stránkách, ji také nabízíme mezinárodním organizacím, které by ji rády zpřístupnily na svých internetových stránkách,“ říká profesorka Jacqueline McGlade, výkonná ředitelka Evropské agentury pro životní prostředí. „Z dlouhodobého hlediska doufáme, že hra Honoloko bude inspirovat soukromé tvůrce her k zařazení problematiky životního prostředí do komerčních počítačových her.“ Jdeš do Mise Doprava? Vyzkoušej si kvíz nebo se rovnou pusť do dobrodružství a otestuj své znalosti o životním prostředí, abys byl chytřejším a lepším agentem. (Malá rada; zaskoč do výzkumného oddělení a před začátkem mise se nech proškolit odborníky.) Správně odpovědět ti pomůže zpráva Pouze fakta, prosím: Půlhodina cvičení každý den prospívá tvému zdraví. Jízdou na kole obstaráš jak dopravu, tak cvičení najednou. Nezapomeň na přilbu! Své věci si můžeš zařizovat i pěšky, na kolečkových bruslích nebo na skateboardu. Ale buď opatrný Kolečkové brusle a skateboardy nepatří na silnici, ale smí se na nich většinou jezdit na zónách pro chodce. Auta nejvíce znečišťují při krátkých vyjížďkách, kdy je motor studený: Zkus tedy, zda by nešlo některé z krátkých výjezdů nahradit chůzí či jízdou na kole. I tvým rodičům prospěje chůze či jízda na
kole. Rychle narůstá počet dětí, které mají problémy s nadváhou. V některých zemích má takové problémy každé páté dítě. Ale když budeš chodit pěšky nebo jezdit na kole, pěkně si zacvičíš. A taky pomůžeš snižovat množství dopravy, znečištění ovzduší, hluku a počet nehod. Ovšem měl by ses vyhýbat ulicím s hustým provozem. Dalším způsobem přepravy je používání veřejných dopravních prostředků, které znečišťují prostředí míň než auta. Než někam vyrazíš, poohlédni se po různých spojích. Řada provozovatelů veřejné dopravy má vlastní internetové stránky. Ty ti pomohou cestu naplánovat. Tak najdeš nejrychlejší a nejsnazší spojení. Víc krátkých cest na nákupy můžeš často spojit do menšího počtu delších. Všechno tě bude stát jen chvíli plánování před samotnou cestou na nákup. Před znečištěním nejsi ochráněn ani v autě. Ale daleko víc se dozvíš, když se zaregistruješ jako evropský ekoagent na http: //ecoagents.eea.europa.eu/. Kromě toho si můžeš tohle všechno prohlédnout v mnoha dalších evropských jazycích a pokusit se v nich trochu orientovat. Good luck! PS: Zatím se jako nejlepší ekoagenti vyznamenali zz_subbu, z_chaitu, subbup, subbu_ avineon, reshma, puvvalas, piR2, m.rudhira reddy, kolli a kbvpavankumar. Vybráno z webu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v Kodani, http://ecoagents.eea.europa.eu/, upraveno (red)
kových plynů? Tokio Kjóto Kasimoto Ukázka pochází z internetových stránek ecoagents.eea.europa.eu. Za každou správnou odpověď získává přihlášený ekoagent na webu jeden bod. Na konci každého z kvízů (i na další témata) se může ekoagent podívat na své celkové skóre. Pokud zodpověděl správně všech deset otázek, získá ještě 10 bonusových bodů. Není-li se svým výsledkem spokojen, může zkusit kvíz ještě jednou a vylepšit si tak skóre, nebo získané
6/2006
21
body přijmout a uložit je.
D
I
D
A
K
T
I
K
A
ZIMNÍ SPÁČI Ekovýchovná aktivita z dílny Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno. Určeno pro děti 1. stupně ZŠ (1., 2.tř.) Pohádka o Hajadlech Tam, kde je les nejhlubší a mech nejměkčí, mají svou chaloupku lesní hajadla. Jsou to skřítkové malincí, zato velmi důležití. Chystají sny pro zimní spáče. V zimě k chaloupce vedou stopy sněhem od pelíšků a doupátek zimních spáčů. Od chaloupky se ozývá: Halí, belí zvířátka, chystejte si doupátka. Slunce už je unavené, černý vítr mraky žene, bude zima, bude hlad, do pelíšků jděte spát! Hajadla chystají pro každého spáče sen. Hajadlo, které má na čepičce písmenko K, chystá sen pro křečka, J pro ježka, H pro hada, P pro plšíka, Ž pro žábu. Hajadlo pro ježka chtělo nachystat sen o jablíčkách. V tu chvíli něco za dveřmi zafunělo a zadupalo. Hajadlo se šlo podívat. Byl to ježek. „Co potřebuješ ?“ „Jdu se zeptat jestli jste nezapomněli na sen pro ježky.“ „Zrovna ho chystám. Už mám pro vás krásná jablíčka.“ „Cože? Naše bodliny jsou rytířská zbraň, a ne nějaká nákupní taška. Je to pomluva, že bereme v sadě jablíčka. My ježkovic máme raději maso. Brouka, myšku, žížaly, housenky...“ Hajadlo: „Tak já to tedy v tom snu opravím. A kam se vydáte teď, venku už je zima.“ Ježek: „Utíkám do lesa, mám nejvyšší čas abych nezmrznul. Mám už nachystanou hromádku listí a větví a pod to si zalezu. Tak já už pospíchám. Uf, uf, uf...“ A hajadla chystala sny pro další zimní spáče. O některých si dnes povíme.
Zůstávají vrabec, sýkorky, datel žluna, strakapoud, sýček, výr... B) Zobáky ptáků prozrazují, čím se živí. Z Krabice peří využijeme obrázky typů zobáků a obrázky ptáků. Společně si s dětmi vysvětlujeme, na co se který zobák hodí a přiřazujeme k nim různé druhy ptáků: silný krátký zobák – slouží k rozlousknutí semen, oříšků (dlask…) zahnutý ostrý zobák – slouží k chycení a roztrhání živočišné potravy (dravci...) ostrý a pevný zobák – vytesávání díry do kůry stromů, aby se pták dostal k larvám hmyzu (datel, strakapoud) ostrý dlouhý zobák – slouží k napíchnutí potravy (volavka, čáp) C) Ukázka přizpůsobení zobáků na videu (Ptáci kolem nás – M. Strnad 2002). D) Ve dvou skupinkách děti přiřazují malé obrázky ptáků k typu zobáků (zalaminované kartičky z Krabice plné peří). E) Hra na strakapoudy. Strakapoud má dlouhý lepkavý jazýček, na který si chytá larvičky, ukryté v chodbičkách pod kůrou. Každé dítě dostane misku a v ní stejné množství burisonů („larviček“). Zahrajeme si na strakapoudy a co nejrychleji si na jazýček nalepujeme burisony – larvičky a jíme je. Ruce při tom nepoužíváme.
F) Co dělají ptáci, kteří se živí semínky, když napadne hodně sněhu? Mnozí z nich mají hlad, a proto jim lidé dělají krmítka a sypou do nich různá semena. Ukážeme si obrázky různých krmítek. Jeden typ krmítka si vyrobíme (ze šišky). Výroba šiškového krmítka: Každý si vybere jednu borovou šišku a naváže si na ni provázek. Učitel postupně namáčí šišky v rozpuštěném rostlinném ztuženém tuku. Děti si pomocí lžiček nabírají semínka z misek rozložených na stole. Semínka děti sypou mezi šupiny své šišky. Šišky s tukem a semínky necháme v chladu ztuhnout. Na konci programu si děti šišky odnesou domů a pověsí je na strom, balkón, za okno… G) Pracovní list Domalování typů zobáků v závislosti na potravě H) Hra na vrabce Jeden představuje krále, který sedí a spí. Ostatní jsou vrabci, kteří přihopkají až ke králi a zobou zrníčka kolem krále (říkají říkanku). Ve chvíli, kdy zavolají „králi vstávej!“, se král probudí a snaží se vrabce chytit. Koho chytí, vymění si s ním role. Říkanka: Usnul král na lavici, všichni vrabci ve světnici, až se zrní nazobáme, na krále si zavoláme. Králi vstávej!
Hra na rozdělení – sousoší (havran, ořech...). „Havrani odletí“ do jiné místnosti. 1. část: O „nespáčích“ A) V místnosti jsou na zemi rozloženy obrázky, které znázorňují jednotlivé měsíce v roce v přírodě. Děti hledají, které obrázky patří k období, které právě je. Podle čeho ho děti poznaly? Která zvířátka jsou na zimním obrázku? A kde je ježek, plch, užovka? Na obrázku je hodně ptáků. Zůstávají u nás přes zimu všichni ptáci? (Někteří odlétají – čáp, kos, špaček, vlaštovka, volavka… U nás by se neuživili.)
22
6/2006
D
1. Děti posadíme do kroužku na zem a představíme postavičky (loutky), které nás budou provázet: Babičku Růženku a vnoučka Adámka. Úvod začíná dialogem mezi loutkami. Adámek si stěžuje babičce, že nechce, aby byla zima, že zima je nedůležitá atd. Babička s pomocí dětí se mu pokusí vysvětlit: proč je zima v přírodě důležitá (děti odpočívají v noci, příroda přes zimu) k čemu je dobrý sníh (izolace – peřina) jak zimu přečkají rostliny a živočichové byliny: pod zemí – semena, kořeny, cibule, hlízy, oddenky… dřeviny: pupeny kryté šupinami živočichové: odstěhují se za sluníčkem – tažní ptáci a motýli (babočka admirál, lišaj smrtihlav…) sleví ze svých nároků na prostředí – zimu prospí nebo se vyrovnají se zimními podmínkami a musí vyřešit dva základní problémy – najít úkryt před mrazem a něco k snědku. 2. Mezi děti rozložíme obrázky živočichů. Každé dítě si jeden obrázek vybere a postupně představí sebe i živočicha, kterého si vybralo. Pomocí obrázků si povídáme o typech přezimování: Zimní spáči Před zimou se pořádně nají. Udělají si tukové zásoby, naroste jim hustší srst (tak jako děti mají na zimu teplejší svetr), vlezou si do pelíšku, sníží tělesnou teplotu, zpomalí se dech a srdeční tep. Na místo přijímání potravy
6/2006
D
A
K
T
I
K
A
tráví tukové zásoby až na polovic váhy. ježek východní – pod hromadou listí, dřeva... samotář plch velký – v dutině stromu plšík lískový – v hnízdě v křoví netopýr – jeskyně, půdy, sklepy (teplota nad bodem mrazu a dostatečná vlhkost) mravenec lesní – ve spodních chodbičkách v mraveništi kapr obecný – na dně rybníka, v bahně (jejich tělo je chladem ztuhlé) včela medonosná – ve včelím úle, kolem královny užovka obojková i ještěrka obecná – stočené pod kamenem, víc na jednom místě i ve sklepích slunéčko sedmitečné – v houfu pod kamenem, v listí hlemýžď zahradní – uzavřou svůj domeček hlenem, který ztuhne a utěsní vchod babočka kopřivová – přezimují ve škvírách kůry, na půdě
semena, okusuje i kořínky rostlin. krtek – přes zimu je aktivní ve svých podzemních chodbičkách, kde si vytváří hnízda – zásobárnu potravy – žížal. Živočichové, kteří v zimě nespí, potravu hledají u krmelců, ve sněhu... srnec, zajíc – seno, zbytky trávy pod sněhem, mladé větvičky dřevin prase divoké – žaludy, bukvice, kukuřice... bažant obecný – zbytky obilovin Živočichové, kteří si potravu uloví: liška – myš, hraboš, zajíček, ptáče... sova – myš, hraboš, ptáče... kuna – veverka, myš, slepice... rys – králík, zajíc, nemocná zvěř... Tyto informace slouží spíše jako přehled o dané tematice. Dětem předáváme jen část, úměrnou jejich věku a zájmu! 3. Hra na veverky
Živočichové spící „na jedno očko“ – nepravý zimní spánek Do této skupiny patří jezevec lesní a medvěd hnědý. Před zimou si udělají také tukové zásoby, naroste jim hustší srst, ale jejich tělesná teplota se sníží jen částečně. Během zimy mohou vylézt ven. V únoru se jim rodí živá mláďata. Živočichové, kteří si dělají zásoby na zimu: veverka obecná – hnízdo z větviček v korunách stromů. Na zimu si dělá zásoby z oříšků, žaludů, šišek u kořenů stromu. hraboš polní – vyhrabává si chodbičky, do kterých si nanosí zimní zásoby: obilí, oříšky,
Děti (veverky) se posadí na židličky (skrýše) podél okna. Jejich úkolem je nanosit si do své skrýše co nejvíce zásob na zimu (oříšky, žaludy...). Pohybovat se mohou pouze skokem snožmo. Zásoby si nabírají na lžičku v pravé ruce (levou mají za zády). Je zakázané pomáhat si druhou rukou a neskákat. Vyhrává veverka s největším počtem zásob. Je potřeba dát pozor, aby děti nešvindlovaly a na závěr všechny veverky pochválit. 4. Opakovací hra Obrázky živočichů, s kterými jsme pracovali na začátku, rozložíme na pódiu obrázkem nahoru, děti rozdělíme na dva stejné soutěžní týmy. Na povel vyběhne z každého družstva jeden hráč a má za úkol přinést obrázek živočicha dle pokynu: zimního spáče zvířátko, které přes zimu nespí, ale dělá si zásoby živočicha, který chodí v zimě ke krmelci zvířátko, které v zimě nespí a potravu si samo uloví zimního spáče, který si na zimu ustele v hromadě listí, dřeva, pod kamenem živočicha který spí nepravým zimním spánkem – na jedno očko zimního spáče, který zimu prospí na dně rybníka živočicha, kterému na zimu naroste hustá srst...
23
2. část: Zimní spáči i nespáči
I
D
Hráč, který přinese obrázek jako první, získává pro svůj tým dva body. Druhý hráč se správným obrázkem získává jeden bod. Pokud přinesou špatný obrázek, jeden bod se odčítá. Pokaždé se ostatních zeptáme, zda přinesený obrázek je správný. Vyhrává tým s vyšším počtem dosažených bodů. Otázky volíme podle schopností dětí a zbývajícího času. Tato hra má posloužit pro zopakování a proběhnutí se. 5. Pracovní list Na závěr dětem rozdáme pracovní listy. Úkolem je zakroužkovat zvířátka, které v zimě nespí, a ostatním najít jeden z namalovaných zimních domečků. 6. Hranostaj Vysvětlíme si ochranné zbarvení živočichů. Na příkladu hranostaje dětem ukážeme
I
D
A
K
T
I
K
A
(v publikacích), jak se mění barva srsti během roku. Děti si poté svého hranostaje (i s keřem) vybarví v pracovním listě. Varianty Pro menší děti – opakovací hra: Po vysvětlení pravidel a předvedení se děti pohybují po sále. Vedoucí zvolá jméno některého živočicha a děti mají za úkol předvést co dělá v zimě. ježek – stočí se do klubíčka a přikryjí poduškou (listím) netopýr – udělají svíčku (visí nohama na horu) včela – do chumlu (zahřívají královnu i sebe na vzájem) plch, had, medvěd... – stočí se do klubíčka a spí slunéčko – stočí se do klubíčka, všichni pohromadě veverka – skáče snožmo
krtek – nespí, hrabe ručičkami od sebe srnka - skáče po čtyřech zajíc – skáčou jako zajíci (zadní nohy přeskočí přední) prase – chodí po čtyřech, dupe a hledá něco v zemi... Opakovací hra na závěr (i pro celou třídu): Na lovce: Děti si určí, jakým chtějí být zvířátkem (o kterém dnes byla řeč). Jedno dítě se stane slepým lovcem (má zavázané oči) a stojí v nejužším místě v sále. Úkolem dětí – zvířátek, je dostat se přes lovce, který je chytá. Na druhou stranu místnosti přebíhají pouze děti – zvířátka: která v zimě spí, jsou býložravá, umí létat atd. Chycené zvířátko se stává lovcem. Autoři: Alena Uhříčková, Pavlína Šubrtová. Obrázky Galina Slámová
NÁMĚT
JAK MŮŽE NEJEN MATEŘSKÁ ŠKOLA PŘEDCHÁZET VZNIKU ODPADU Výstup z 2. konference mateřských škol o ekologické výchově – Mrkvička, konané v roce 2005 v Lesní škole Jezírko, pracovišti Lipky Brno. Vycházíme z toho, že třídění odpadů nestačí a že nejlepší odpad je ten, který ani nevznikne. Z diskuse vyplynulo, že snaha omezit vznik odpadů, tedy vyhazovat co nejméně věcí, jde ruku v ruce s nutností šetřit finanční prostředky. K tomu jsou všechny mateřské školy motivovány rozpočtem. Konzultováno s Krajskou hygienickou stanicí v Olomouci, s Krajskou veterinární správou v Olomouci a s odborem školství Krajského úřadu Olomouckého kraje. 1. Šetřením papírem v kanceláři, používáním papíru z obou stran. 2. Oboustranným tiskem a kopírováním. 3. Používáním recyklovaného papíru. 4. Jednostranně popsaný papír je vhodné schovávat k dalšímu využití – jako pomocný papír při výtvarných a ručních pracích (jednostranně popsaný papír může školce darovat úřad nebo firma). 5. Některý odpad (například víčka od PET lahví nebo ruličky od toaletního papíru) lze schovávat a použít při výtvarné činnosti. Pokud jsou tyto předměty udržovány v čistotě a pokud jde o běžné materiály jako například papír nebo plasty (polyetylén, polypropylén), není to v rozporu s hygienickými předpisy. 6. Školka může pořádat burzy dětského oblečení či sportovních potřeb (věci, které
by rodiče vyhodili, se mohou ještě dobře hodit dalším). Pořadatel by měl kontrolovat, aby donesené oblečení bylo vyprané. V případě obuvi je ale potřeba zdůraznit, že pro dítě není vhodné nošení použitých bot, protože jsou jinak „vychozené“, což může poškodit chodidla dítěte. 7. Při nákupu psacích a výtvarných potřeb nebo hraček je vhodné zaměřit se na kvalitní výrobky s dlouhou životností (nestanou se rychle odpadem). 8. Při nákupech můžeme využívat ekonomická balení (úspora balicího materiálu, který se ihned stane odpadem). 9. Při výběru hraček a výtvarných potřeb bychom měli upřednostňovat přírodní materiály, omezit obsah chemikálií (například nelakované pastelky).
10. Měli bychom se snažit předcházet vzniku zbytků z jídel. Při vaření a nákupu je sice nutno dodržet předepsaná množství některých výživných látek (Vyhláška č.107/2005), ale při servírování můžeme zohlednit, že některé dítě jí méně a některé více (přídavky). Je také možné sledovat, u kterých polévek či hlavních jídel je nejvíce zbytků, a zamyslet se nad tím, proč jídlo dětem nechutná a co by se s tím dalo dělat. Mělo by být výchovným cílem kuchyně i pedagogů, aby děti nenechávaly zbytky. 11. Vhodným způsobem zpracování biologického odpadu je jeho kompostování na zahradě (tráva, listí, slupky, čajové sáčky a další kompostovatelný odpad z kuchyně). Z hygienických důvodů se doporučuje uzavřený kompostér, nikoliv kompostování na odkryté hromadě. Kuchyňský odpad vhodný ke kompostování nelze v kuchyni skladovat, ale musí se každý den odnášet na kompost. Zpracovala Jiřina Popelková, Hnutí Duha Olomouc, kráceno (red)
24
6/2006
KALENDÁŘ
16. únor 2007 SPECIALIZAČNÍ STUDIUM EVVO Uzávěrka přihlášek pro dva nové běhy Specializačního studia pro školní koordinátory ekologické výchovy a osvěty (EVVO) úplných základních a středních škol ČR mimo území hl. m. Prahy. Jde o studium k „výkonu specializované činnosti“ oblasti EVVO dle vyhlášky č. 317/2005 Sb., které je předpokladem zařazení koordinátora do příslušného kariérního stupně (a tedy i jeho odměňování). Obsah studia je vytvořen dle Standardu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků EVVO a na základě zkušeností z prvního běhu studia, které Sever spolu se SSEV Pavučina pořádá a účastní se ho prvních 30 zájemců. Pořadatelem jednoho z běhů je Sever Horní Maršov ve spolupráci s Diviznou Liberec a druhého Sever Litoměřice. Studium v rozsahu 250 hodin (v podobě dvou týdenních kurzů a čtyř třídenních seminářů poběží od léta 2007 do léta 2008) je hrazeno Evropským sociálním fondem a akreditováno MŠMT. Účastníci mají vzdělávání včetně ubytování a stravování zdarma. Studium bude zakončeno obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí. Úspěšný absolvent získá po jeho ukončení osvědčení a v případě poskytnutí závěrečné práce do sborníku odměnu ve výši 5000 Kč. První kurzy studia proběhnou 12. – 18. 8. 2007 (pro běh organizovaný Sever Litoměřice) a 19. – 25. 8. 2007 (pro běh organizovaný Sever Horní Maršov) ve východních Krkonoších. Hana Kulichová, Středisko ekologické výchovy SEVER, Horní Maršov 127, 542 26, tel.499874326, 739 203 204,
[email protected] 21. únor 2007 FSC – ŠETRNÉ LESNÍ HOSPODAŘENÍ Seminář v přednáškovém sále CCSH, Lipová 26, Brno, pořádá FSC ČR. Bude informovat o cer-
6/2006
tifikaci FSC, o hlavních principech certifikace lesního hospodaření a zpracovatelského řetězce a o možnostech, jak a kde nevládní organizace a široká veřejnost mohou získat informace o FSC výrobcích na trhu. FSC ČR je nevládní nezisková organizace, jejímž cílem je prosazovat environmentálně vhodné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné lesní hospodaření v ČR a to prostřednictvím certifikace lesů a zpracovatelského řetězce certifikovaného dřeva a dřevěných výrobků. Účastníci semináře obdrží informační materiály o certifikačním systému FSC, propagační certifikované výrobky, prezentace ze semináře v elektronické podobě na CD. Vstup na seminář a občerstvení během dne je zdarma. FSC ČR, Šárka Grénarová,
[email protected], tel. 545 211 383, 737 406 093, www.czechfsc.cz 28. únor – 2. březen 2007 SVĚTOVÉ DNY ÚSPOR ENERGIÍ V hornorakouském Welsu se koná již tradiční odborná Konference World Sustainable Energy Days (Světové dny úspor energií), největší každoročně pořádaná evropská konferenci zaměřená na obnovitelné zdroje energie, efektivní využívání energetických zdrojů v budovách, průmyslu a dopravě. Nabízí přehled o současné situaci, normách a trendech v jednotlivých evropských zemích, informace pro odborníky a podnikatele v tomto rychle rostoucím oboru. Paralelně se koná Veletrh úspor energií (1. – 4. března), kde přes 850 vystavovatelů z více než 10 zemí představí nejnovější a nejžádanější technologie na trhu. Tak se návštěva výstaviště ve Welsu může stát zároveň inspirativním zážitkem i prozíravým krokem. V letošním roce proběhnou v rámci konference následující akce: Evropská konference o úsporách energií (1. března), Evropská konference o peletách (28. února), Konference Budoucnost energie 2030 (2. března), Seminář Rozvoj venkova a trvale udržitelná energie (2. března), Panelová prezentace (28. února -2. března), Odborné exkurze na téma pelety, solární energie, biomasa a energetická efektivnost (27. února). Českou účast včetně jednodenních zájezdů zprostředkovává Energy Centre České Budějovice, www.eccb.cz, tel. 387 312 580, e-mail
[email protected]. 9. březen 2007 PRAKTICKÝ KURZ EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ Bioinstitut Olomouc ve spolupráci s biozemědělcem Josefem Sklenářem rozběhne celoroční praktický kurz ekologického zemědělství. Ing. Jří Urban, Pro-Bio, svaz ekologických zemědělců ČR, telefon a fax 00420-583-214586, e-mail
[email protected], http://www.pro-bio.cz
16. – 18. březen 2007 VELETRH BIOSTYL Veletrh zdravé výživy, ekologie a životního stylu na výstavišti v Praze-Holešovicích. Zahrnuje prezentaci biopotravin, v doprovodném programu jsou přednášky, workshopy, projekce filmů. www.biostyl.cz 22. březen 2007 ŠKOLA – MÍSTO K ŽIVOTU VIII. Vsetínská jarní pedagogická konference. Zajímavé projekty a vzdělávací programy, náměty do výuky i pro volný čas, výměna zkušeností, prezentace služeb, programů a pomůcek. Ivana Machalová,
[email protected], tel. 571 417 704, Alcedo – středisko volného času, Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín. 17. – 20. duben 2007 UDRŽITELNÝ ROZVOJ – – NOVÉ TRENDY A VÝZVY Konference s mezinárodní účastí. Jaké jsou nové trendy a výzvy v oblasti formulování a prosazování udržitelného rozvoje? Jakou roli mohou sehrát Česká republika a Slovenská republika v boji s chudobou a při naplňování Rozvojových cílů tisíciletí? Jakou roli může při prosazování péče o životní prostředí a udržitelný rozvoj sehrát rozvojová pomoc a spolupráce, především u tzv. nově se objevujících dárců, mezi které středoevropské země patří? Na tyto otázky bude hledat odpovědi konference v nově dobudovaném Středisku ekologické výchovy Sluňákov, pořádaná 35 let po první konferenci OSN o životním prostředí ve Stockholmu, 20 let po vydání zprávy Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj Naše společná budoucnost, 15 let po Summitu Země v Rio de Janeiro. Pořadatelé: Katedra geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Geografický ústav Slovenskej akadémie vied v Bratislavě ve spolupráci s Centrem ekologických aktivit města Olomouce, o. p. s., Společností pro trvale udržitelný život v ČR a SR a Agenturou rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, o. p. s. Místo konání: Středisko ekologické výchovy Sluňákov, Horka nad Moravou (8 km od Olomouce, doprava od nádraží ČD bude zajištěna) Vložné: členové STUŽ a studenti 200 Kč, ostatní 300 Kč Závaznou přihlášku zasílejte nejpozději do 16. března 2007 na adresu: Pavel Nováček, Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, o. p. s., Křížkovského 8, 77147 Olomouc,
[email protected]
25
13. – 14. únor 2007 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V ČR Mezinárodní konference spojená s odborným seminářem pro praxi Ekologické zemědělství 2007 k 15. výročí výuky ekologického zemědělství na České zemědělské univerzitě v Praze. Tematické okruhy konference: Postavení ekologického zemědělství v českém zemědělství a jeho význam v rámci koncepce udržitelného zemědělství, praktické a teoretické poznatky z ekologického pěstování rostlin a chovů hospodářských zvířat, kvalita a zpracování bioproduktů, marketing bioproduktů. Místo: Studijní a informační centrum ČZU, Praha. Pořádá Česká zemědělská univerzita Perla Kuchtová,
[email protected] , http://www.ewenica.org/konference, http://www.af.czu.cz/cz
K
A
L
E
N
D
Á
Ř
OBOJŽIVELNÍK ROKU 2007 Cílem akce je probudit zájem veřejnosti o obojživelníky a plazy a zastavit jejich ubývání. Obojživelníků neustále ubývá kvůli negativním vlivům lidské činnosti. Většinou lidí jsou opomíjeni, protože pro člověka nemají zdánlivě žádný význam. Obojživelníci jsou však indikátory kvality životního prostředí i nenahraditelnou součástí potravních řetězců. Výbor České herpetologické společnosti vybral jako Obojživelníka roku 2007 skokana ostronosého (Rana arvalis). Jedná se o jednu z nejohroženějších žab v ČR – kriticky ohrožený druh. Rozmnožuje se pouze v nádržích se zachovalým pobřežním porostem, je pozoruhodný tím, že se samci v období rozmnožování zbarvují do modra. Hlavní ohrožující faktory jsou vysoušení mokřadů, přerybňování, hnojení a jarní vypouštění rybníků. Uvádíme výběr akcí do letních prázdnin, pokračují však až do konce roku 2007. Úplný kalendář akcí zařazených do projektu Obojživelník roku 2007 a informace o soutěži Namaluj obojživelníka roku naleznete na www.mpcr.cz/obojzivelnikroku.
3. březen 2007 JARNÍ SETKÁNÍ HERPETOLOGŮ A TERARISTŮ Přednáška Obojživelník roku 2007 a další přednášky s herpetologickou tematikou. Národní muzeum, Václavské náměstí 68, Praha, od 10.00. Pořádá: Teraristická společnost Praha (www.teraristika.cz) a Zoologické oddělení Národního muzea.
Pořádá: Ochrana fauny ČR, Votice (www.ochranafauny.cz), Blatské muzeum v Soběslavi (http: //bm.husmuzeum.cz) a Hornické muzeum Příbram (http://muzeum-pribram.cz).
3. – 31. březen 2007 VÝSTAVA ŽÁBY ČESKÉHO RÁJE Fotografie žab a dalších zástupců herpetofauny Českého ráje (autor Martin Šandera). Pořádá: Fotoklub Safír Turnov a Muzeum přírody Český ráj Prachov (www.mpcr.cz , www.muzeum-turnov.cz) Vernisáž: 3. 3., 14.00, Muzeum Českého ráje, Skálova 71, Turnov.
12. květen 2007 SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ NÁDRŽE PRO VOLNĚ ŽIJÍCÍ OBOJŽIVELNÍKY s prosklenou stěnou, vyhlášení výsledků výtvarné soutěže Namaluj Obojživelníka roku 2007 a předání ocenění. Pořádá: Muzeum přírody Český ráj (www.mpcr.cz). 14.00.
11. březen 2007 ZAHÁJENÍ AKCE OBOJŽIVELNÍK ROKU 2007 „Na Sv. Řehoře, čáp letí přes moře, žába hubu otevře...“ (12. 3.). Začínají se probouzet obojživelníci a plazi, začíná i Obojživelník roku. Otevírání Žabího ráje v Muzeu přírody Český ráj, 14.00. Oficiální zahájení výtvarné soutěže Namaluj Obojživelníka roku 2007. Pořádá: Muzeum přírody Český ráj (www.mpcr.cz).
4. duben 2007 PŘEDNÁŠKA OBOJŽIVELNÍK ROKU 2007, NAŠI OBOJŽIVELNÍCI A JEJICH OCHRANA Pořádá: ZOO Ostrava (www.zoo-ostrava.cz).
18. – 27. květen 2007 VÝSTAVA NAŠICH OBOJŽIVELNÍKŮ Pořádá: Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy, Drtinova 1, Praha 5 (www.ddmpraha.cz), Muzeum přírody Český ráj (www.mpcr.cz) a Klub přátel ocasatých obojživelníků Caudata (www.caudata.wz.cz). Vernisáž: 18. 5., odpoledne. 19. květen 2007 DEN S OBOJŽIVELNÍKY V ZOO DVŮR KRÁLOVÉ
Přednáška o obojživelnících, hry, soutěže a spousta dalších překvapení. Vyhlášení výsledků výtvarné soutěže Namaluj obojživelníka. Pořádá: ZOO Dvůr Králové (www.zoodk.cz). 1. – 30. června 2007 VÝSTAVA MÉNĚ ZNÁMÍ MEZI NÁMI ŽIVOČICHOVÉ KOLEM NÁS Fotografie živočichů, včetně fotografií obojživelníků a plazů. Pořádá: Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně (http: //knihovna.jicin.cz) a Muzeum přírody Český ráj. Vernisáž: 1. 6., 10.00, vystoupí děti z MŠ Fügnerova Jičín web (http://2ms.jicin.cz). FAUNA A FLÓRA ZATOPENÝCH KAMENOLOMŮ JESENICKA Výstava fotografií (včetně obojživelníků). Předběžný termín: červen – září. Místo: Zámecký mlýn v Jindřichově Hradci. Pořádá: Sdružení Lacerta (www.lacerta-pisecna.com). Červenec – srpen 2007 LETNÍ FESTIVAL PŘÍRODY V RÁJI Exkurze k tůním s obojživelníky. Pořádá: Muzeum přírody Český ráj (www.mpcr.cz). Dále doporučujeme navštívit: NaturaServis, s. r. o. – výzkum a terénní práce pro ochranu přírody www.naturaservis.net Minirezervace obojživelníků www.vrk.cz/ minirezervace Botanická zahrada a arboretum Štramberk – tůně pro obojživelníky www.stramberk.cz/ historie/index.php?akce=cz/arboretum ČSOP Jaro Jaroměř http://jaro.jaromer.cz, www.volny.cz/csop.jaromer Hodnocení projektů aktivní podpory ohrožených živočichů v České republice www.nature.cz/publik_syst2/files08/ hodnoceni.pdf
2. – 30. dubna 2007 VÝSTAVA ŽÁBY ČESKÉHO RÁJE Fotografie (autor Martin Šandera), výkresy (děti z MŠ Fügnerova) a knihy o žábách (z Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně). Pořádá: Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně http: //knihovna.jicin.cz a Muzeum přírody Český ráj. Vernisáž: 2. 4., 10.00, Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně, vystoupí děti z MŠ Fügnerova Jičín (http://2ms.jicin.cz). Začátek dubna 2007 (přesné datum podle aktuálního počasí) EXKURZE NA LOKALITU OBOJŽIVELNÍKA ROKU 2007 U KOVAČE Pořádá: Muzeum přírody Český ráj (www.mpcr.cz) ve spolupráci s OÚ Kovač (okres Jičín) (www.podchlumi.cz/kovac). Přírodou krok za krokem - exkurze na lokality obojživelníků a plazů pod vedením Mgr. Davida Fischera
Foto Martin Šandera, Muzeum přírody Český ráj
26
6/2006
N A B Í D K A
KALENDÁŘ PRO ROK 2007 – – ZELENÉ ÚŘADOVÁNÍ Síť ekologickych poraden STEP rozeslala na všechny krajské úřady, ministerstva a většinu městských úřadů ČR kalendář pro rok 2007 – Zelené úřadování, Tipy pro ochranu životního prostředí. Kalendář byl připraven společně s poradnami Rosa a Veronica a byl spolufinancován z programu NROS – Transition Facility a prostředků Ministerstva životního prostředí. Další informace: Síť ekologickych poraden STEP, pobočka Ostrava, Na Hradbách 3, 702 00 Ostrava, tel. 596 111 281, e-mail
[email protected] ANTONÍN PELÍŠEK: A PO NÁS PLANINA Kniha, která nese podtitul Malá historie 20. století z perspektivy zaniklých obcí kolem Temelína, je napsána podle vyprávění kronikáře Františka Vrzáka, který pochází z dnes již neexistující osady Podhájí. Mapuje jeho život a zároveň osudy vesnic, které musely ustoupit výstavbě jaderné elektrárny Temelín. Čtenáři se dozvědí, jak v dnes již zapomenutých obcích probíhala pozemková reforma, okupace, zřizování jednotných zemědělských družstev, normalizace, vystěhování lidí a likvidace vesnic v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Předmluvu ke knize napsala Naďa Johanisová, doslov pak Václav Cílek. Na vydání knihy se podílela občanská sdružení Jihočeské matky, V havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín a Nadace Partnerství Brno. Vydalo nakladatelství PENI, 2006, cena 150 Kč. Objednat lze na: Jihočeské matky, o. s., Nová 12, 370 01 České Budějovice, tel. a fax 387 312 650, e-mail
[email protected]
Příručka, určená zejména učitelům a pracovníkům v ekologické výchově, propojující etiku a filozofii s každodenní praxí ekologické výchovy vznikla po 3. světovém ekologicko-výchovném kongresu v Turinu v Itálii (říjen 2005). Je zdarma ke stažení v angličtině, francouzštině, španělštině a italštině na: http://cjee.lakeheadu.ca/public/journals/ 22/RelatedPublications.htm, http:// campus.ru.ac.za/index.php?action=category&category=2297, http://www.unep.org/ training/publications/index.asp. Lze zakoupit tištěnou verzi na www.earthprint.com či Earth Print Limited Orders Department, PO Box 119 Stevenage, Hertfordshire SG14TP, United Kingdom. Tel: +44 14 38748111 Fax: +44 14 38748844 E-mail:
[email protected]
PERIODIKA YOMAG.CZ Yomag je internetový časopis, kam píší mladí lidé z celého světa pro mladé lidi z celého světa. Je pro všechny, kdo se zajímají o životní styl, otázky globalizace světa, trvale udržitelného rozvoje, o ekonomii, ekologii, ale také o hudbu, internet, reklamu a její psychologii, cestování a další. Od loňského podzimu má i svoji českou verzi. Najdete na ní aktuálně např. články mladých lidí o týrání zvířat, o zdraví, o romské populaci, o hladu v Africe. Každý, kdo má co říct a má ambici a odvahu stát se aspoň na chvíli novinářem, má možnost ze svého elektronického účtu psát články, které budou posléze zveřejněny. Yomag je zároveň obrovským kotlem kritických názorů, myšlenek a nápadů. Každý, kdo chce, může vyslovit svůj názor, buď prostřednictvím vlastního článku, nebo komentáře. Můžete psát a diskutovat třeba o tom, zda by se měly odpustit dluhy chudým zemím, zda by se mělo zakázat použití zvířecích kožešin v oděvním průmyslu nebo klidně o tom, jestli to Bill Gates zase poslední dobou nepřehání. Máte právo na svůj názor, pokud nebude vyloženě urážet nebo omezovat práva druhých lidí. www.yomag.cz
ENVIRONMENTAL EDUCATION, ETHICS AND ACTION: A WORKBOOK TO GET STARTED
E-ČASOPIS BIOOBCHOD
Bob Jickling, Heila Lotz-Sisitka, Rob O‘Donoghue, and Akpezi Ogbuigwe (2006)
Nejnovější zprávy ze světa biopotravin přináší pravidelně elektronický časopis
6/2006
Bioobchod. Číslo vydané na leden 2007 přináší mj. zajímavou zprávu o biopotravinách v britských školách: „Soil Association, britská organizace zabývající se podporou ekologického zemědělství, získala ze státní loterie 16,9 milionů liber (690 mil Kč) na projekt Food for Life (Jídlo pro život). Cílem projektu je zajistit, aby se ve školních jídelnách vařila jídla z místních, sezónních a zdravých potravin. Projekt ve180 školních kuchyních po celé Británii radikálně změní školní stravování: naučí vařit děti a jejich rodiče, školním kuchařkám zprostředkuje znalosti v přípravě jídel z čerstvých surovin a místním farmářům nabídne stabilní trh pro sezónní a udržitelným způsobem vyprodukované potraviny.“ Další informace o časopisu: Tom Václavík – Green marketing, Marketingové a komunikační strategie pro ekologické zemědělství, výrobu a prodej biopotravin. Tel. +420 541 263 456, e-mail:
[email protected], http://www.greenmarketing.cz E-ČASOPIS O SPRAVEDLIVÉM OBCHODĚ – FAIR TRADE Společnost pro Fair Trade vydává zpravodaj Jambo. Změnila styl jeho rozesílky, nyní se jedná o odkazy na články na webových stránkách. V současnosti jsou aktualitami např. nejčastěji kladené otázky o Fair Trade (http:// www.fairtrade.cz/index.php?clanek=270) nebo informace o objemu světového obchodu Fair Trade (http://www.fairtrade.cz/ index.php?clanek=273). Zpravodaj si můžete objednat u Šárky Špačkové na
[email protected].
POMŮCKY ŠKOLA PÍSNIČKOU ...je naučně zábavné CD pro děti s 15 původními českými písničkami a dvěma říkankami. Autorem hudby a také hudebním producentem je Karel Mařík, který má za sebou spolupráci např. s B. Basikovou, M. Pavlíčkem, D. Landou nebo kapelou Lucie. Texty 27
PUBLIKACE
N
napsali Jana Peterková a Michal Černík. Písně interpretují Kristýna Peterková (finalistka II. řady pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar), Karel Mařík a také zajímaví hosté Petr Kolář a Ivo Zelenka (Šlapeto). Patronkou CD je Chantal Poullain se svou nadací Archa Chantal, které bude věnována část výtěžku z prodeje na zvelebení dětských nemocnic. Chantal Poullain jej také s Karlem Rodenem 12. prosince 2006 pokřtila. Záštitu nad CD Škola písničkou převzalo Ministerstvo životního prostředí ČR. „CD je určeno dětem různého věku, ale také jejich rodičům a každému, kdo rád vzpomíná na dětství. Písničky jsou zábavné, veselé a nenásilně naučné. Dominuje v nich radostný životní pocit, vztah k rodině, domovu, kamarádům a k přírodě“, vysvětluje Karel Mařík. „Cílem je zábavnou, emotivní, někdy až apelativní formou v dětech posílit výchovu k hodnotám, cit pro řád a orientaci v moderním světě“, doplňuje Kristýna Peterková a dodává: „Tematiku naznačují názvy písniček jako např. Řemesla, Seznamka, Hodina matematiky, Čistá voda, Sporty, Křižovatka, Výlet do Prahy, Poděkování či Sluníčko na nebi. Desku programově uvádí zhudebněná básnička Františka Hrubína Maminčin dar, připomínající základní dary života, s nimiž by člověk neměl hazardovat.“ CD vychází u Mercury Music & Entertainment, s.r.o., je možné si je objednat za 199 Kč na www.skolapisnickou.cz , dostupné bude i ve vybraných obchodech. Autorské duo Karel Mařík a Kristýna Peterková nabízí také možnost vystoupení s písničkami pro děti v mateřských a základních školách, kulturních centrech apod. Více informací k CD Škola písničkou i k vystoupení: www.skolapisnickou.cz, Kristýna Peterková 723 178 579,
[email protected]
A
B
Í
D
K
A
2500 USD. Loňská soutěž zaznamenala veliký úspěch u studentů i učitelů po celém světě. Také v České republice zaznamenali organizátoři obrovský zájem a přijali rekordní počet registrací. Vítězná díla z minulých let si můžete prohlédnout v internetové galerii na www.svobodazvirat.cz. Letos se poselství soutěže soustředí na problematiku tzv. „kožešinových“ zvířat obecně. Dle Tomáše Poppa, tiskového mluvčí SZ, představují kožešiny velmi závažný problém: „Každou vteřinu na kožešinových farmách zahyne jedno zvíře. Kožešina není vedlejším produktem masného průmyslu, zvířata jsou přímo kvůli ní chována na farmách nebo lovena do pastí. Na jeden kus oděvu je často použito velké množství zvířat (např. 60 norků či zhruba 150 činčil). Ani kožešinové trimy (doplňky - lemy) nejsou pouze zbytky z kožešinové produkce, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Také kvůli nim jsou zvířata zabíjena.“ Úkolem studentů je upozornit prostřednictvím svého plakátu spotřebitele, vlády a širokou veřejnost na to, že zabíjení zvířat kvůli módě je kruté a v dnešní době nepotřebné. Motto ročníku 2007 zní: „Fashion Victim“ (Oběti módy). Studenti se mohou zaregistrovat buďto v angličtině na stránkách Fur Free Alliance (což je koalice organizací na ochranu zvířat, která soutěž mezinárodně zaštiťuje) www.inFURmation.com nebo v češtině na stránkách Svobody zvířat, a to až do 13. dubna 2007. Na stránkách Svobody zvířat též naleznete všechny ostatní informace o soutěži, včetně jejích podmínek a pravidel (také v českém jazyce). Kontaktní osoba: Lucie Slabá , telefon: 736 766 188, e-mail:
[email protected], Svoboda zvířat - http: //www.svobodazvirat.cz EKOFÓR 2007
SOUTĚŽE DESIGN AGAINST FUR Občanské sdružení Svoboda zvířat vyhlásilo pátý ročník soutěže v navrhování plakátů s tematikou ochrany kožešinových zvířat Design against Fur. Soutěž je určena studentům středních a vysokých uměleckých škol. Studenti prostřednictvím soutěže získávají příležitost využít svého nadání a umění k pomoci zvířatům. Zároveň mají šanci vyhrát hlavní cenu, která představuje
Hnutí Brontosaurus vyhlašuje čtvrtý ročník soutěže kreslených vtipů s tematikou životního prostředí Ekofór 2007 aneb Humorem na přírodu. Uzávěrka soutěže je 31. 3. 2007. Po loňském velmi úspěšném ročníku, kdy se shromáždilo přes 600 prací, přichází s novými kategoriemi a novými webovými stránkami www.ekofor.cz. Kompletní soutežní podmínky naleznete na těchto stránkách nebo na adrese Hnutí Brontosaurus, Hvězdová 10, Brno, 602 00,
[email protected]. Z Ekofóru bude po uzávěrce vytvořena putovní výstava, kte-
rou můžete využít i na vašich akcích. Hlavní myšlenkou Ekofóru je přiblížit lidem ekologickou problematiku přijatelnou formou. Galerii vtipů z výstavy loňského ročníku 2006 naleznete i na internetu: http://ekofor.brontosaurus.cz/2006/ index.php?way=kat MÁME RÁDI PŘÍRODU 2007 Hnutí Brontosaurus a Ekocentrum Dúbrava Hodonín vyhlašují 13. ročník celostátní výtvarné, literární a fotografické soutěže Máme rádi přírodu aneb Společná cesta člověka a přírody v dílech mladých tvůrců. Zapojení do soutěže může být pro autory prací prvním impulsem k zamyšlení nad vlastními postoji k přírodě, k jejímu dlouhodobějšímu poznávání přírody či k zapojení do její ochrany. Soutěž má dlouholetou tradici, letos je vyhlášen již třináctý ročník. Vloni se sešlo 1 726 prací. Společná cesta člověka a přírody – letošní ústřední téma soutěže – by autory soutěžních prací mělo inspirovat k zamyšlení nad vnímáním přírody kdysi a dnes, nad dnešními možnostmi žít blízko přírodě i nad dávným strachem člověka z přírody v kontrastu s dnešními obavami o přírodu. Soutěže Máme rádi přírodu se mohou zúčastnit jak děti předškolního věku, tak i děti ze základních a středních škol. Dílčí fotografické soutěže se mohou účastnit všichni zájemci bez omezení věku. Zájemci v zadání naleznou množství podtémat, která jsou blízká jednotlivým věkovým kategoriím. Uzávěrka soutěže je 11. dubna 2007. Výsledky budou vyhlášeny u příležitosti mezinárodního Dne Země. Vítězné výtvarné práce vystavíme v několika prostorách (Hodonín, Mikulčice, Brno a další), literární dílka budou publikovány v tisku. Na vítěze čekají pěkné, zajímavé ceny. Každý účastník obdrží malé poděkování. Kontaktní osoba: Dalimil Toman, Mikulčice 696 19, Moravská 184, tel. 605 763 112, 544 215 585, email:
[email protected]
INTERNET ZELENÉ ÚŘADOVÁNÍ NA WEBU Stránky http://www.ekoporadna.cz/ zelene_uradovani.php s tipy na ekologicky šetrný provoz veřejných budov provozuje Sdružení ekologických poraden STEP. Mohou být užitečné a inspirativní i pro školy.
28
6/2006
EKOZNAČKA NA WEBU CENIA, Česká informační agentura pro životní prostředí, zahájila provoz nových internetových stránek www.cenia.cz a zároveň i novou podobu stránek www.ekoznacka.cz. Kromě přehledu všech výrobků, které mají značku udělenu, a všech směrnic se zde např. budou objevovat novinky ze světa ekoznačení, už nyní zde najdete informační a propagační materiály ke stažení a mnoho dalších, zajímavých informací. Pro žadatele o ekoznačku je významná informace o novém systému poplatků za získání ekoznačky ČR, který nyní umožňuje větší flexibilitu a uplatňování různých slev. Další informace: Mgr. Adéla Petrová, CENIA, Česká informační agentura životního prostředí, Kodaňská 10,100 10 Praha 10, tel. +420 267 225 289 http://www.cenia.cz, http://www.ekoznacka.cz PO PRAZE PODÉL POTOKŮ Hlavní město Praha zprovoznilo na svých webových stránkách novou aplikaci pod názvem Po Praze podél potoků. Naleznete ji na adrese http://www.prahamesto.cz/podelpotoku). Je určena všem příznivcům přírody a (cyklo)turistiky. Cílem projektu je mj. upozornit na méně známá zákoutí a místa v Praze, na nečekané přírodní scenérie a kulturní, technické či jiné zajímavosti, nacházející se v blízkosti pražských potoků a říček. V rámci projektu bylo v letech 2003 a 2005 zmapováno dvacet osm nejzajímavějších pražských potoků a dvě řeky, Berounka a Vltava. Každý vodní tok je samostatně popsán jako výlet po jeho březích a nejbližším okolí. Popis každého potoka se skládá především z vlastního popisu cesty, který je zohledněn pro pěší návštěvníky. Navazující části zahrnují vybrané zajímavosti a památky v okolí daného vodního toku a dále základní údaje o dotyčném vodním toku, praktické poznámky, komentáře a upozornění pro cyklisty. V této souvislosti je vhodné se zmínit krátce také o dalších dvou aktivitách města a jiných organizací, které s těmito stránkami úzce souvisí: Již delší dobu můžete najít na adrese www.prazskestezky.cz stránky Pražské naučné stezky, kde je v současnosti popsáno 6 naučných stezek a další popisy jsou připravovány. Od letošního září 6/2006
A
B
Í
D
K
A
jsou v provozu na webu hl. m. Prahy v nové úpravě stránky Praha cyklistická (www.praha-mesto.cz/cyklo), obsahující jak dynamickou mapu s cyklotrasami, tak i klasické popisy tras a řadu dalších užitečných informací. Prostřednictvím e-mailu (
[email protected]) nebo telefonických kontaktů, které naleznete na uvedených stránkách, mohou uživatelé stránek zasílat své náměty i připomínky, které by mohly tyto stránky dále obohatit a rozšířit, autorskému týmu (Jiří Juřík, Alena Šťovíčková, Jiří Stach, MHMP). www.praha-mesto.cz EKOPORADENSTVÍ V OBLASTI CHKO KŘIVOKLÁTSKO NA WEBU Informačně vzdělávací středisko Budy – Křivoklátsko, o. p. s., v Křivoklátě otevřelo Ekoporadnu. Najdete ji na webových stránkách www.is-krivoklat.cz. Bude sloužit nejen jako doplnění environmentálního vzdělávání pro školy, ale celé široké veřejnosti. Občanům odpoví na otázky, které si kladou – co s odpady, jak si udržet čisté životní prostředí, kam se obrátit v případě velké hlučnosti, nebezpečí ptačí chřipky, jak správně zemědělsky hospodařit na území CHKO atd. Otázky občanů budou konzultovány s lektory Správy CHKO Křivoklátsko, zaměstnanci obcí a mikroregionů. Tento projekt byl dotován z Fondu životního prostředí Středočeského kraje. www.is-krivoklat.cz POČÍTADLO POPULACE Každou vteřinu přibude na planetě jeden člověk. Počítadlo populace (i zpět do minulosti pro srovnání s přítomností) najdete zde: http://www.ibiblio.org/lunarbin/ worldpop
PROGRAMY ŠKOLA PRO UDRŽITELNÝ ŽIVOT Již třetím rokem pokračoval program Škola pro udržitelný život. Školy v něm fungují jako iniciační centrum udržitelného rozvoje a zapojení veřejnosti v obcích a prostřednictvím praktických malých místních projektů zlepšují životní prostředí ve svém okolí. Zároveň program pomáhá školám
měnit výuku směrem k rozvoji dovedností potřebných pro praktický život, jako je plánování, týmová práce, práce s informacemi, řešení konfliktů a vyjednávání či praktická práce pro přírodu. Přihlásit se mohou všechny školy, které chtějí spolupracovat s obcí, aktivními občany, místními iniciativami a dalšími partnery na realizaci společných projektů zlepšujících stav životního prostředí, vztahy mezi učiteli a žáky i mezi obcí, školou a veřejností. Program probíhá v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, v závislosti na finančních prostředcích se připravuje postupné rozšíření do ostatních krajů; po dva roky probíhal i v části Středočeského kraje. V roce 2006 se do programu přihlásilo 77 škol, zapojilo se 2 535 žáků, 257 učitelů a dalších pracovníků školy a 795 rodičů. Bylo upraveno 63 266 m2 ploch zahrnujících přírodně cenná území, parky, zahrady či hřiště a 2 270 m cest. Bylo nainstalováno 102 herních prvků a laviček, 51 informačních a naučných tabulí, opraveny a nově nainstalovány tři památkové a umělecké objekty. Na projekty přispělo celkem 336 sponzorů. Bylo publikováno 4 304 příspěvků v médiích a propagačních materiálů. Projekty získaly celkem přes 2 500 000 Kč, včetně vyčíslené dobrovolné práce; původní částka získaná z grantu byla 884 100 Kč. Příklady realizovaných projektů: Mluvící stromy a oživená studna Realizátor projektu: Základní škola a Mateřská škola, Pecka, www.zs.pecka.indos.cz Škola v rámci projektu chtěla nechat odborně ošetřit staré ovocné stromy, ale zjistilo se, že jsou natolik napadené, že je není možno zachránit. Proto se rozhodli, že zasadí nové, ale původní druhy ovocných dřevin. Žáci se rozešli po obci a od starších občanů zjišťovali, jaké odrůdy ovocných stromů se v jejich obci a okolí dříve pěstovaly, nebylo to úplně jednoduché, ale nakonec se podařilo. Druhou částí projektu bylo obnovení staré nepoužívané studny. Po vyčištění a úpravě okolí se stala zdrojem užitkové vody pro školu. Cesta plastové láhve Realizátor projektu: Základní škola T. G. Masaryka, Náchod, www.zstgmnachod.cz Školu trápilo, že žáci ani návštěvníci toho moc nevědí o třídění a využití odpadu. Učitelé společně s žáky rozmístili po škole 29
N
N
kontejnery na tříděný odpad, starší žáci seznamovali s problematikou třídění mladší. Informační tabule rozmístili před školou pro návštěvníky a kolemjdoucí. S technickými službami zakreslili do mapy místa, kde se nachází kontejnery na tříděný odpad. Mapa se pak dostala do všech domácností jako příloha městského časopisu. Z náměstí k pomníku padlých v 1. světové válce Realizátor projektu: Základní škola a Mateřská škola, Machov, okres Náchod,
[email protected] Obec Machov má několik historicky zajímavých míst. Jedno z nich, pomník padlých v 1. světové válce, je kousek od náměstí, na cestě k místnímu kostelu. Protože pomník nebyl dlouho opraven, rozhodla se škola společně s obcí a dalšími spolky, že se o pomník postará. Žáci sháněli v kronikách a od pamětníků historické informace a zajímavosti, které zpracovali ve výuce a přednesli je také při slavnostním znovuodhalení pomníku. Podíleli se i na úpravě okolí pomníku. Okolo velké lípy umístili lavičku, aby si tam každý mohl odpočinout a třeba i zavzpomínat. Školní naučná stezka Chotuc Realizátor projektu: Gymnázium Nymburk, www.gym-nymburk.cz Vybudováním naučné stezky škola představila veřejnosti unikátní přírodní památku Nymburska. Sami studenti se podíleli nejen na návrzích a zpracování naučných tabulí z hlediska geografie, historické kartografie, biologie, ekologie, ale zapojili se i do jednání s obecními úřady, spolky a sponzory. Připravovali a realizovali propagaci, brožuru o naučné stezce
A
B
Í
A
Naučná stezka okolím slepých ramen Labe Realizátor projektu: Dům dětí a mládeže Alfa Pardubice, www.ddmalfa.cz V centru Pardubic, v části Polabiny, se nachází velmi pěkná přírodní lokalita – slepá ramena nedaleké řeky Labe. Na březích jsou porosty keřů, starých stromů a vlhkomilných rostlin. Přestože je to příjemné místo, nikdo se o něj nestaral. Bylo třeba odklidit hromady odpadků a za pomoci technických služeb vyčistit od odpadků i vodu. Nakonec zbývalo stezku vybavit naučnými tabulemi s popisem lokality a nejrůznějších zajímavostí a informací o tomto ekosystému. Zámecká zastavení u řeky Realizátor projektu: Odborné učiliště a Praktická škola, Chroustovice, www.chroustovice.cz Velkým problémem byla narušená ekologická stabilita řeky, zapříčiněná vykácením přestárlé topolové aleje. Studenti vyčistili břehy od nežádoucího porostu a pod dozorem obecního úřadu vykáceli napadené a nebezpečné stromy. Do uvolněných prostor vysadili mladé dřeviny. Tím vytvořili biokoridor pro živočichy a rostliny. Podél řeky instalovali několik naučných tabulí, čímž vznikla nejen přirozená učební pomůcka, ale i příjemné místo k procházkám i odpočinku. Hlavním partnerem společného grantového programu Nadace Partnerství a Střediska ekologické výchovy Sever je Toyota.
SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 234 621 386 e–mail
[email protected]
Objednávky: SEVER, Barbora Tichá, 542 26 Horní Maršov 89,
[email protected], 499 874 280, 739 203 205 Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice 261 910 608, e–mail
[email protected] Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks
K
a pracovní listy. I nadále budou o stezku pečovat a poskytovat průvodcovské služby zájemcům z řad škol i veřejnosti.
BEDRNÍK prosinec / 2006 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina
SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 499 874 280, 499 874 326 e–mail
[email protected] www.sever.ekologickavychova.cz
D
Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce.
Regionálním koordinátorem na Pardubicku je Ekocnetrum Paleta. Kontakt: Bc. Karin Richterová, SEVER, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov, tel.: 739 203 201, 603 725 695, e-mail
[email protected], www.ekologickavychova.cz, www.skolaprozivot.cz Přihlášky do projektu Čtvrtý ročník Společného grantového a asistenčního programu Nadace Partnerství a Střediska ekologické výchovy SEVER zahajuje. Do programu se mohou přihlásit všechny školy v Královéhradeckém kraji a Pardubickém kraji, které chtějí spolupracovat s obcí, aktivními občany, místními iniciativami a dalšími partnery na realizaci společných projektů, které přispějí ke zlepšení stavu životního prostředí, zlepšení vztahu učitelů a žáků, vztahů obce, školy a veřejnosti. Na vybrané projekty bude možno získat příspěvek až 70 000 Kč. Stručnou registraci do programu, prosím, zasílejte na formuláři (ke stažení na http://sever.ecn.cz/ index.php?suz2007_vyzva.html#prihl) buď klasickou nebo nejlépe elektronickou poštou na adresy: Z Královéhradeckého kraje: Bc. Karin Richterová, Středisko ekologické výchovy SEVER – Krajský koordinátor EVVO, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov,
[email protected] Z Pardubického kraje: Mgr. Lada Pecharová, Ekocentrum Paleta – Krajský koordinátor EVVO, Štolbova 2665, 530 02 Pardubice,
[email protected],
[email protected] Připravili Jiří Kulich a Karin Richterová
Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Lenka Navrátilová (Plzeňský a Karlovarský kraj), Pavla Novotná (Praha), Kateřina Červenková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Pavel Bartoň (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko), Lenka Daňková (SSEV Pavučina).
Hlavní téma příštího čísla: GEODIVERZITA
Časopis Bedrník v r. 2006 finančně podporuje MŽP ČR
Příležitost zlepšit svou angličtinu v přátelské atmosféře a zúčastnit se řady aktivit v přírodě. Každý den budou zařazeny jazykové aktivity s konverzací v malých skupinách či hraním rolí a výběr aktivit v terénu (např. jízdy na kanoích a kajacích, horské túry, land art, návštěvy místního kulturního a přírodního dědictví, výprava na mořské pobřeží). Low Bank Ground je středisko pro ekologickou výchvu a výchovu v přírodě na břehu Conistonského jezera v srdci Lake District. Každý kurz je plánován pro skupinu 24 osob od 18 let. Cena šestidenního kurzu je 245 liber. Další informace pro účastníky z České republiky: Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, 542 26 Horní Maršov 127, tel.+fax 499874326, e-mail:
[email protected], www.sever.ekologickavychova.cz, www.ekologickavychova.cz
Lidé pochybují o tom, co říkáte, ale uvěří tomu, co uděláte. [Karolína Světlá]
