č íslo 6 roč ník 2 prosinec 2004

číslo 6

h l a v n í

t é m a :

ročník 2

prosinec 2004

U D R Ž I T E L N Á

S P O T Ř E B A

Green Catering ■ Spolehlivé, zavádějící a nevěrohodné ekoznačky ■ Pětasedmdesátikilový mobil Jak (ne)nakupovat ■ Malá tajemství Luďka J. Dobroruky ■ Biopravopis Anketa: Keller, Nečas, Růžička, Velek ■ Změřte si svou ekologickou stopu Perníkový betlém v Toulcově dvoře ■ Jak funguje indukce spotřeby Modrý anděl, bílá labuť a zelený tuleň ■ www.ecobuyer.net Příloha s pracovními listy: Potravní řetězce a hospodářská zvířata

Abyste si mohli dát jeden hamburger, spotřebuje se 5 000 litrů vody a zmizí 5 čtverečních metrů pralesa… Našimi ústy prochází svět. Tak nějak to stojí v záhlaví japonského školního programu Learning about the Global Environment by Eating Hamburgers! A jde se na vzdělávání: U nás v Japonsku jíme různé potraviny − ovoce, zeleninu, suši, maso, ryby… Dodávají nám sílu růst a energii pro každodenní život. Jídlo známe tak, jak vypadá na talíři, ale sotva nás napadne, jakou má spojitost s globálními ekologickými problémy. Vezměme si třeba takový hamburger. Snadno se koupí, snadno se sní. Je levný a většině dětí chutná… Ale co se to vlastně prodává v restauracích typu fast food? Celých 61 % hovězího masa, které se v Japonsku spotřebuje, se dováží. Jeho největšími importéry jsou USA a Austrálie, dohromady to dá 95 %. Dalším oblíbeným

z internetové stránky UN Decade of Education for Sustainable Development – http://www.gdrc.org/sustdev/ un-desd/ z internetové stránky Learning about the Global Environment by Eating Hamburgers!– http://www.gdrc.org/ uem/ee/primaryschool/hamburger.html jeho skutečná cena, jestliže započteme vše, čím projde, než se dostane do naší ruky? Vždycky bychom měli přemýšlet, jak ovlivňujeme životní prostředí – nejen tady, u nás, ale třeba i velmi daleko od svého domova. A teď je řada na vás, přemýšlejte… Takové myšlenky a informace − a mnohé další − najdete, když se začnete proklikávat houštím internetových stránek The Global Development Research Center věnovaných eko-

C H Ý OV V O A K E

CE

NE N

RU

JE S

HA

MBURGEREM

„snadným“ jídlem jsou smažené hranolky. Ty se z 85 % do Japonska dovážejí v podobě zmražených brambor, z toho 90 % z USA. A co takhle uvažovat v souvislosti s potravinami o soběstačnosti? Pouze 52 % japonských potravin pocházelo v roce 1982 z domácích zdrojů, v roce 1995 už dokonce pouhých 42 %. „Zbytek“ jídla se do Japonska dováží ze zámoří. Japonci zkonzumují 4,6 % potravin vyprodukovaných na světě, ale přitom japonská populace čítá pouze 2 % světové. Ta čísla najdete v úvodu ekologickému programu pro děti ze základních škol v Japonsku. Následují otázky, které by měly vyskakovat v naší hlavě, nejen když jíme hamburger: Kolik vody se spotřebuje na výrobu této potraviny? Pro vypěstování obilí, chov krav, pro zpracování a dopravu, pro kuchyňskou úpravu…? Aby se vyprodukovalo maso, zvířata spotřebují mnoho vlastní potravy, mnoho vody a další litry si vyžádá úprava jídla. Jestliže se potraviny dopravují na velké vzdálenosti, prudce stoupá spotřeba energie pro jejich „výrobu“. Jak se potraviny přepravují? Letadlem, lodí, náklaďáky? Během převážení se mnoho potravin zničí. Aby se potraviny udržely déle „čerstvé“, užívá se přímo i nepřímo spousta chemikálií. Jeden hamburger stojí méně než 200 jenů, ale jaká je

V

logické výchově. Dostanete se třeba do Austrálie nebo na stránky severoamerické asociace pro ekologickou výchovu. Na http://www.gdrc.org/sustdev/un-desd/ index.html narazíte na logo Dekády vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Iniciativa OSN má vést k tomu, aby vzdělání postupně dostalo rozměr trvalé udržitelnosti. Dekádu poprvé představila japonská vláda v červnu 2002. Na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v témže roce se její zahájení naplánovalo na rok 2005. Účelem Dekády je prosazování vzdělávání jako základu pro udržitelnější společnost a zabudování vzdělávání k udržitelnému rozvoji do všech druhů vzdělávání. Průběh dekády koordinuje UNESCO a zařazuje vzdělávání k udržitelnému rozvoji do svých vlastních programů. Priority a podoba Dekády však záleží na jednotlivých zúčastněných zemích. S použitím internetových stránek o Dekádě vzdělávání k udržitelném rozvoji

Hana Kolářová

EDITORIAL

V

O

B

S

A

H

Ekovýchova nejen s hamburgerem v ruce ..................... 2

INSPIRACE Green Catering Projekt na podporu zeleného stravování....... 4 Zelené stravování v Hawthorn Waley ............. 4 Biopotraviny předškolákům ............................. 5 Bioobědy v kanceláři ombudsmana ............... 6

Biopravopis....................................................... 4 Komu se nelení, tomu se zelení aneb Náměty prolepší kvalitu života....... 7 Jak se vyznat v ekoznačkách ...................... 9 PROMĚNY Co je a kde se vzala

Udržitelná spotřeba ....................................11 NÁZORY Anketa

Udržitelná spotřeba: pivo, trh, méně reklamy ... .........................17 Rozhovor

Malá tajemství Luďka J. Dobroruky ......18 DIDAKTIKA Země na jedno použití ...............................21 Jak si změřit eklogickou stopu.................22 KALENDÁŘ...........................................................24 NABÍDKA...............................................................26 Fairtrade je lepší obchod ...........................31

Příloha s pracovními listy

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA & MY uprostřed tohoto čísla

3

ážení čtenáři, udržitelná spotřeba, to je neprobádané pole. Terra incognita. Ale abychom se vlastně nejdřív dohodli, co si pod tím budeme vůbec představovat... Převedeno do běžného jazyka, udržitelná spotřeba je něco jako životní styl ohleduplný k životnímu prostředí. Nebo: životní styl zohledňující ekologické možnosti Země, životní styl ohleduplný k budoucím generacím. Anglicky hovořící by nejspíš zvolili termín quality of life. (V Británii o tom mají celou oficiální státní zprávu s názvem Achieving a better quality of life. Je i na webu sustainable-development.gov.uk.) O udržitelné spotřebě − či o kvalitě života − se v poslední době častěji hovoří, zpravidla v těsné souvislosti s pojmem udržitelná výroba. Blížíme se k jádru pudla. To se nachází v kulturním koloběhu výroba − spotřeba, do kterého přibíráme zvenčí přírodní zdroje. A právě přemíra a nešikovnost toho přibírání nám skoro doslova ukrajuje živnou půdu pod nohama. Nelekejte se, prosím, nezamýšlím tady anachronicky rozvíjet katastrofické vize o blížícím se vyčerpání zdrojů přesto, že třeba ropa světu dělá vrásky, až zbraně řinčí. My lidé skutečně jsme velmi vynalézaví a životaschopní. Umíme si poradit, abychom jako rod přežili. Ale abychom žili opravdu dobře, na to asi nestačí nahrazovat jeden hmotný zdroj druhým. Systém, jehož jsme součástí, je složitější: Napnuté pletivo života, jak se v podtitulu jmenuje zpráva OSN, Světové banky a Ústavu pro světové zdroje z přelomu tisíciletí. Pletivem života jsou myšleny ekosystémy, které udržují život včetně lidského a nejsou zatím dostatečně poznány a oceněny. Vypadá to (jak se dočtete uvnitř Bedrníku v článku o výpočtu ekologické stopy), že zhruba od 80. let 20. století žijeme my lidé na Zemi na dluh. Čerpáme více živých biologických a ekologických zdrojů (a vypouštíme více odpadů), než je Země schopna plynule „strávit“. Příkladem, co to udělá v dílčím biosférickém systému, může být kolaps ozónové vrstvy a čím dál prokazatelnější známky změny klimatu. V menších měřítcích se přetížení, které ekosystémům způsobuje lidská činnost, projeví erozí půdy, postupem pouští, možná i pádem smrčin ve Vysokých Tatrách, hroucením úhořích populací v evropských řekách; všechno je to propojeno sítí vzájemných vztahů, které se ani pomocí celých klastrů počítačů nedají přesně popsat. Chce to totiž taky něco citu. Problém sestává z miliónů a možná miliard „kapek“ neudržitelného životního stylu nás současných Euroameričanů a těch, kteří chtějí žít „dobře“ jako my. Co s tím? Tak tady právě se vracíme na to neprobádané pole. Zkoumáním se zabývají týmy expertů, odborné semináře, z nichž jeden jsem během přípravy na tento Bedrník absolvovala letos v říjnu v Praze. Jednoduše řečeno, je to na každém z nás a může to dokonce být tvůrčí, zábavné a uspokojující. Nabízíme vám v tomto Bedrníku náměty, jak na dobrodružství s názvem: Hledám lepší životní styl. Pokoušíme se vám ve spolupráci s mnoha kolegy ze středisek ekologické výchovy a různých dalších institucí předložit co nejvíc nápadů, co dělat, co hledat. Spousta levných a dobrých informací je k mání na internetu a Bedrník vám na dalších stránkách nabízí pár dobrých adres. Napoví, jak měnit své zvyklosti k větší ekologické odpovědnosti. Na první pohled se dají poznat ekologicky „slušné“ výrobky podle ekoznaček. Systém fairtrade, jde dál. Přihlíží i k ekonomické a sociální spravedlnosti. Přečtěte si na straně 31. A když už jsme u vznešených pojmů, zastavím se u hlavního zdroje, který podstatně přispěl k volbě tématu tohoto Bedrníku. Jmenuje se Příležitosti udržitelné spotřeby, je také z produkce OSN, přesněji Rozvojového programu Organizace spojených národů, UNDP, a najde se na internetu, zčásti v češtině. Co se mi z něj vryla nejvíc? Věta, že udržitelná spotřeba ve skutečnosti poskytuje spotřebitelům větší svobodu, protože pouze v rámci udržitelného systému se budou spotřebitelé těšit stejné šíři možností volby za dvacet či padesát let. Buďme svobodnější, nám všem přeje Hana Kolářová

INSPIRACE

Green Catering Projekt na podporu zeleného stravování Ještě jsme si ani pořádně nezvykli na nové slovo „catering“ pro školní, závodní nebo prostě jinak společné profesionálně zajišťované stravování, už je tu další novinka – zelené stravování. S projektem Biopotraviny do škol a úřadů (Green Catering in Schoolos and Offices) přichází Sdružení obrany spotřebitelů (SOS ČR) a Koalice občanských spotřebitelských aktivit (KOSA) s dalšími partnery, jako jsou STEP, Vita, SEVER, Veronica, Ekofarma Mrkev, Pro-Bio Liga, Nadace Partnerství a další. Cílem projektu je podpořit poptávku po zeleném stravování ve školách a úřadech prostřednictvím informování o vzorových případových studiích. Součástí projektu, který se uskutečňuje od června 2004 do února 2005, je zpracování případových studií, které by mohly inspirovat české školy a úřady ke zvážení možností zeleného stravování. Tři z nich již představujeme na následujících stránkách Bedrníku. Na internetových stránkách projektu http://www.bio.spotrebitele.info budou dostupné všechny případové studie

a další informace k zelenému stravování. V současné době probíhá anketa, kterou mohou zájemci z řad výrobců i spotřebitelů na těchto stránkách vyplňovat. První odpovědi přišly z řad biozemědělců a prodejců, kteří se zúčastnili letošního biojarmarku v září v Praze. Předběžné výsledky zatím vypovídají, že producenti považují za důležité pro zavádění zeleného stravování znalosti zákazníků o biopotravinách, na dalších místech pak produkční náklady a investice, výkupní ceny zpracovatelů a odběratelů, státní dotace pro bioprodukci, možnost přímých dodávek odběratelům a přímý prodej zákazníkům na trhu. Naopak nejčastěji jmenované bariéry produkce biopotravin jsou vysoké investice a malé znalosti zákazníků o biopotravinách. Další zjištěné překážky představují neexistující dotace biopotravin, dotace pro komerční produkci, množství biopotravin a ceny. K tématu zeleného stravování budou též uspořádány kulaté diskusní stoly, internetový chat se záznamem určeným k uveřejnění na internetu, prezentace proběhnou na konferencích, kterých se budou účastnit pracovníci škol, veřejné

správy, zemědělského a potravinářského sektoru. Organizátoři předpokládají, že v navazujících projektech pak vznikne několik nových vzorových biopotravinových řetězců dodávek z farem do škol, úřadů a podniků. Podporovat se bude také vznik nových vzorových veřejných trhů a prodejen s biopotravinami pro individuální spotřebitele. Zároveň by měly být připraveny legislativní a organizační návrhy opatření pro podporu zeleného nakupování (Green Procurement) potravin. Projekt je otevřen všem ekofarmářům i spotřebitelům. Školy, úřady a organizace mohou organizátory kontaktovat, pokud mají zájem dozvědět se více o biopotravinách anebo pokud chtějí vyplnit anketu. S použitím podkladů z projektu Green Catering -redKontakty: Petr Pilin, SOS ČR - Sdružení obrany spotřebitelů, Rytířská 10, 110 00 Praha 1 Tel. 224 239 940, fax 224 239 941, e-mail [email protected] Ing. Ondřej Velek, KOSA – Koalice občanských spotřebitelských aktivit, e-mail [email protected]

Biopravopis Všimla jsem si, že bio potraviny jsou někdy také biopotraviny. Nevím, jak je to správně. Můžete, prosím, poradit? Renata Vailová Jedině biopotraviny, tedy podoba dohromady, je v češtině správně. Bio- je v tomto případě jednoznačně předponou. Stejně jako třeba eko- ve výrazu ekozemědělství, či auto- ve slovech autopříslušenství nebo autokosmetika. Biopotraviny jsou jeden pojem, první část slova určuje druhou, nejsou ve vzájemném vztahu rovnocennosti, jako je tomu třeba u česko-německého slovníku. Možná to bude zcela jasné na tomhle příkladu: modrozelená sukně má modrozelenou barvu (tedy zelenou do modra), zatímco modro-zelená sukně má části zelené a části modré (třeba pruhy). Bio-potraviny by tedy bylo cosi, co se skládá jednak z biologického materiálu, jednak z potravin. Což je nesmysl. K psaní zvlášť také není důvod, vlastně to není možné, protože bio není samostatné slovo. Michal Novotný, autor knih o češtině

Internetové stránky projektu: http://www.bio.spotrebitele.info

Zelené stravování v Hawthorn Valley Waldorfská základní a střední škola Hawthorn Valley v americkém státě New York pojímá vzdělávání a výživu holisticky, a zapojuje tedy své studenty do všech úseků produkce a zpracování potravin. Žáci si sázejí semena na školní zahradě a v učební školní kuchyni hnětou těsto na chleba, který si potom s chutí dají k obědu. Aktivní vztah školy s širšímu okolím, které sahá až k zelenému trhu v centru Manhattanu, tvoří

4

I jeden z hlavních předpokladů úspěchu. Školu Hawthorn Valley nelze oddělit od půdy a komunity, jelikož všechny tři aspekty se doplňují ve vzdělávání jejích studentů. Škola se nachází na biodynamickém statku v pahorcích východní Columbia County. Většina žáků dochází do školy celý rok. Někdy se k nim však na krátkou dobu připojí i navštěvující žáci ze severovýchodu USA. Biodynamické zemědělství a waldorfovské vzdělávání vycházejí z filozofie Rudolfa Steinera a jsou rozšířené po školách a statcích Evropy i Spojených států. Statek, na kterém se škola nachází a na němž se pěstuje většina potravin pro žáky, byl založen roku 1972 a od té doby funguje na biodynamických a biologických principech. Je znám širší veřejnosti, neboť nabízí možnosti průzkumů v terénu a spolupracuje s místními organizacemi, jako je například Kolumbijská společnost pro ochranu půdy (Columbia Land Conservancy). Ta vlastní půdu, kterou škola obdělává. Děti se aktivně zapojují do provozu statku. Druháčci se například učí sbírat úrodu z polí a připravit si z ní jídlo, vše pod dozorem učitelů. Třeťáci a čtvrťáci sázejí obiloviny a stáčí javorovou mízu na přípravu javorového sirupu. Škola provozuje učební kuchyni, ve které se žáci učí připravovat jídla a která také zajišťuje oběd pro studenty a zaměstnance ze školních biopotravin. Žáci se tedy aktivně angažují ve svém bezprostředním okolí. Škola je také zapojená do širší komunity prostřednictvím obchodu vybudovaného ekologickým způsobem a také pomocí prodeje produktů na zeleném trhu na Union Square v New York City. Tyto aktivity školu finančně podporují a zároveň umožňují, aby se o ní dozvěděly různé skupiny lidí. Není výjimkou, že spokojení zákazníci z New York City se přijedou na statek a školu podívat, aby poznali, kde se vlastně jejich potraviny pěstují a připravují. Právě takovéto akce umožňují upevňovat vztahy mezi lidmi a místem, odkud pochází jejich výživa. A to je právě jednen z hlavních cílů školy Hawthorn Valley.

N

S

P

I

R

A

C

E

Biopotraviny předškolákům Ze vzájemné spolupráce Kanceláře Brno - Zdravé město a Ekologické poradny Veronica vznikla myšlenka vařit dětem v mateřských školách z produktů ekologického zemědělství. Díky dlouhodobé spolupráci Kanceláře se školkami byla z přibližně třiceti Zdravých mateřských školek v Brně jako pilotní vybrána Mateřská škola Radost v Líšni. Velikým vkladem do realizace záměru byl inovativní přístup ředitelky školky paní Zory Syslové. Provoz její školky je v maximální možné míře přizpůsoben potřebám dětí a rodičů. Přicházet i odcházet mohou děti v doprovodu rodičů během celého dne. Rodiče mohou rovněž pobývat dle libosti s dítětem ve školce, což využívají zejména maminky na mateřské dovolené. Při nástupu dítěte do mateřské školy nerozhoduje o jeho umístění do některé ze tříd vedení mateřské školy, ale každé dítě si samo vybere, která třída se mu nejvíce líbí a kam bude chodit. Rodiče se účastní nejen společných akcí, jako jsou táboráky či výlety, ale aktivně se zapojují také do plánování činností. Pravidelně jednou za měsíc se konají schůzky s rodiči, což mimo jiné poskytuje užitečnou zpětnou vazbu o potřebách dětí i rodičů apod. Ekologická poradna Veronica vnesla do záměru kvalitní znalost ekologického zemědělství, a to nejen teoretickou

a praktickou. Na poradnu se dlouhodobě obracejí klienti s dotazy, které se týkají dostupnosti biopotravin v Brně, pravidel ekologického hospodaření atd. Propagace produktů ekologického zemědělství formou letáků, pořadů a článků v médiích i na každoročním Biojarmarku ekologických zemědělců je jedna z klíčových rolí poradny. Zavedení biopotravin a jejich propagace v takových zařízení, jako jsou např. školy, je jeden ze způsobů, jak oslovit nejen děti a jejich učitele, ale i rodiče či personál školy. Úvodní seznámení s biopotravinami a kontrolovaným ekologickým zemědělstvím proběhlo formou jednodenní výstavy v prostorách školky. Na panelech Ekologické poradny Veronica byly přehledně definovány základní principy ekologického zemědělství v České republice, značení certifikovaných výrobků a široké vazby tohoto způsobu produkce potravin k veřejnému zdraví a ochraně ekosystémů. Součástí výstavy byla i nabídka vybraných bioproduktů a ochutnávka hotových jídel. Všichni příchozí tak získávali základní informace o biopotravinách, konkrétní dotazy zodpovídali zástupci poradny. Následující den se předškoláci prostřednictvím her a povídání dozvěděli, jaký je rozdíl mezi klasickou a ekologickou zemědělskou výrobou a jak poznají biopotraviny. V další fázi proběhl dvouhodinový seminář pro zaměstnance

Připravila Tara Thompson Pober

5

[email protected] www.hawthornevalleyfarm.com/market.html

I školky – pedagogy, personál kuchyně, úklidu a údržby. Pro zavedení biopotravin ve školce bylo nutné zjistit, změní-li se náklady na stravu a v jaké míře. Zároveň se formou dotazníků zjišťovalo, zda jsou rodiče ochotní poté, co byli seznámeni s problematikou bioprodukce, akceptovat zvýšenou cenu snídaní a obědů. Z analýzy nákladů vyplynulo, že cena jedné dětské porce by se po zavedení biokuchyně zvedla maximálně o 50 haléřů. Zavedení biopotravin do mateřské školky tedy nic nebránilo – zaměstnance i rodiče tato myšlenka oslovila, a společně se tak začal projekt naplňovat. Do kuchyně bylo objednáno biopečivo k snídani, biobrambory, biovejce, biomouka atd. pro přípravu svačin a obědů. Z hygienických důvodů nemohlo být dodáváno mléko ani masné výrobky v biokvalitě. Obědy ve stoprocentní biokvalitě se ve školce nepodařilo zavést. V regionu chybí dodavatelé celého spektra surových potravin v kvalitě bio. Dovoz některých vstupních surovin ze vzdálenějších farem by cenu porcí zvýšil. Proto školka stále hledá dodavatele alespoň základního sortimentu vstupních surovin.

Připravila Hana Chalupská, ZO ČSOP Veronica Kontakt: ZO ČSOP Veronica - Ekologická poradna, Panská 9, 602 00 Brno, tel. 542 422 751 e-mail [email protected], www.veronica.cz

Bioobědy v kanceláři ombudsmana Zavedení obědů v biokvalitě v brněnské Kanceláři veřejného ochránce práv (KVOP) v roce 2003 se stalo jedním z opatření přijatých v rámci zavádění šetrného provozu. Environmentálně příznivý provoz úřadů je u nás spíše výjimkou než samozřejmým pravidlem. Přitom environmentálně příznivé chování úřadů nejen šetří životní prostředí, ale má i další důležité role: pozitivně ovlivňuje své okolí – občany, návštěvníky, firmy a zároveň může svou

N

S

P

I

R

A

C

E

poptávkou zvýšit dostupnost výrobků příznivějších pro životní prostředí na trhu, jak ukazují zkušenosti ze zahraničí. Navázání spolupráce Sítě ekologických poraden STEP s KVOP bylo díky otevřenému a vstřícnému přístupu pracovníků i dobrým zkušenostem z předchozí spolupráce velmi snadné. Při zavádění ekologického provozu STEP poskytovala podporu především formou konzultací, informačních materiálů a přípravou výstav a semináře pro zaměstnance. Propagace bioobědů se uskutečnila prostřednictví tiskové konference KVOP v červnu 2003. Vystoupily zde i zástupkyně STEP a dodavatele bioobědů. Tiskovky se zúčastnily všechny v Brně zastoupené deníky a televize a akce měla značný ohlas, alespoň na regionální úrovni. Návštěvníky úřadu o ekologickém provozu informuje tabulka ve vstupním prostoru. Takto komplexní přístup k ochraně životního prostředí u veřejné instituce, která se nezabývá agendou životního prostředí, je v naší republice zcela ojedinělý. Ekologizaci provozu kanceláře ombudsmana ocenil dopisem i ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek. Také zahájení dodávek obědů z biopotravin v polovině května 2003 bylo zcela ojedinělou aktivitou. Závodní jídelna začala připravovat z pěti denně nabízených obědů jeden v kvalitě bio. Dodavatel obědů (KVOP sama nevaří) byl po delší obchodní přípravě ochoten zahájit přípravu stravy z biopotravin, které v okolí Brna není lehké zajistit. Jeho motivem byla jistě i propagace jeho produkce a schopností, a proto vkládal naději v rozšíření dodávek biostravy i na další odběratele, když s jejich odběrem za patřičně propagace začne v KVOP. Dodavatel a Kancelář ombudsmana sjednali, že obědy z biopotravin budou dodávány, pokud počet odběratelů bude alespoň pět denně. Prozatím dodavatel toleruje i počet tří obědů. Když jsou jen dva nebo jeden zájemce, biooběd se nevaří a neuspokojenému zájemci se nabídne jiné jídlo. Náklady na biooběd jsou samozřejmě o něco vyšší, činí 78 Kč oproti 45 Kč za běžný oběd. Po odečtení příspěvku 31 Kč z FKSP

zůstává konečná cena biooběda pro zaměstnance 45 Kč a 14 Kč za oběd „normální“. Bohužel, náklady na zajišťování surovin a samotná jejich cena bioobědy takto prodražují. V této oblasti se jako důležitá ukazuje komunikace a hledání konsensu mezi dodavatelem a odběratelem stravy. Drobné společně domluvené ústupky z biokvality mohou zvýšit cenovou dostupnost obědů a usnadnit hledání některých surovin pro přípravu. Z přibližně 40 strávníků KVOP odebírá bioobědy v průměru 5,3. Nejoblíbenějším jídlem jsou ovesná kaše a zeleninové karbanátky. Bezmasá a sladká jídla jsou vůbec pro odběratele bioobědů nejpopulárnější, zatímco jídla s masem se tolik neobjednávají. Dá se tak usoudit, že zájem o tuto stravu mají spíše zaměstnanci zaměření na alternativní způsoby výživy. Podle jednání s dodavatelem obědů z podzimu 2003 se kýžený „nabalovací“ efekt nedostavil a KVOP zůstala jeho jediným odběratelem. Zájem dalších brněnských subjektů o dodávku bioobědů je důležitý pro udržení nabídky bioobědů v Kanceláři ombudsmana. Zájemci o bioobědy na pracovištích se mohou obrátit na kanceláře STEP. Kamila Kanichová, Síť ekologických poraden STEP, e-mail [email protected] STEP, kancelář Brno, Panská 9, 602 00 Brno, tel. 542 422 758, kontaktní osoba RNDr. Yvonna Gaillyová. STEP, kancelář Ostrava, Ahepjukova 2, 702 00 Ostrava, tel. 596 623 212, 603 449 385, kontaktní osoba Mgr. Kamila Kanichová http://www.ekoporadna.cz Kancelář veřejného ochránce práv, Údolní 39, 602 00 Brno, tel. 542 542 111, e-mail [email protected], JUDr. Jaroslav Kupka - vedoucí kanceláře veřejného ochránce práv http://www.ochrance.cz/

6

I

N

S

P

I

R

A

C

E

Komu se nelení, tomu se zelení aneb Náměty pro lepší kvalitu života České Ministerstvo životního prostředí postupně zavádí ekologický provoz. „K větší podpoře rozvoje prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků bylo v roce 2000 přijato Usnesení vlády č. 720, které doporučuje členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy, aby v jimi řízených organizacích upřednostňovali přímý nákup zboží s označením ekologicky šetrný výrobek a při zadávání veřejných zakázek, aby jedním z kritérií pro hodnocení nabídek byla ekologická šetrnost výrobku,“ říká se v letáčku, který MŽP vydalo pro inspiraci dalších úřadů a institucí. Od prosince 2002 se na MŽP používá jen recyklovaný kancelářský papír. Výhradně z „recykláku“ jsou i vizitky, obálky či propagační tašky. Pro svůj vnitřní provoz MŽP využívá certifikované ekologicky šetrné výrobky, například čisticí prostředek Lena Natur, tekuté mýdlo Rubin, toaletní papír ze sběrového papíru, barvy ředitelné vodou, úsporné žárovky a zářivky. V budově se běžně třídí odpadní papír, plasty, sklo, hliník a baterie. V roce 2003 zaměstnanci vytřídili zhruba 52 % odpadu. V roce 2003 ministerstvo zahájilo rozsáhlou rekonstrukci budovy s cílem dosáhnout co nejvyšších energetických úspor pomocí zateplení, výměny oken včetně skel a instalací vnějších i vnitřních žaluzií. Rekonstruovaná budova MŽP

byla oceněna 1. místem v soutěži Fasáda roku 2003 v kategorii rekonstrukce. K občerstvení při reprezentačních akcích MŽP přednostně nakupuje biopotraviny. V bufetu MŽP jsou k dostání minerálky ve vratných skleněných lahvích. Od 1. ledna 2005 bude MŽP odebírat výhradně tzv. zelenou elektřinu, jejíž odběr z obnovitelných zdrojů nabízí a garantuje dodavatel Pražská energetika.

Albio: Firemní kultura Společnost Albio provozuje tři prodejny biopotravin, biorestauraci v Praze, biocatering, kváskovou biopekárnu, infocentrum a přednáškový sál. Novinkou progresivní soukromé firmy je na podzim 2004 otevřená největší prodejna biopotravin v ČR nedaleko Anděla na Náměstí 14. října v Praze. Na ploše 150 m2 nabízí nejširší a kompletní sortiment biopotravin, biopečivo a přírodní kosmetiku. Interiér nové prodejny byl vytvořen v souladu s principy feng shuei. Albio prodejna v Truhlářské ulici získala ocenění nejlepší bioprodejny roku 2004. Restaurace nabízí originální sezónní biocatering, například i pro vánoční rodinné oslavy či firemní párty. Za virtuální návštěvu stojí také web Albio. Dočtete se o prodávaném sortimentu, dodavatelích, zásadách vaření, o zdravých dezertech, přírodní kosmetice a najdete spoustu dalších informačních odkazů k „biostylu“.

Pozoruhodnou kapitolou je firemní kultura, kterou Albio proklamuje a která je také při návštěvě provozoven cítit. Cílem podniku podle vlastníků „není pouhé rozdělení co nejvyšších zisků, ale inovace, vytváření bohatství, nabídka výrobků a služeb, které společnost potřebuje. Zisk není cílem, ale prostředkem podnikání“. Společníci o své firmě říkají: „Námi uplatňovaný participativní management vychází z nového, právě se rodícího, celospolečenského paradigmatu – kultury cenící si svobody, iniciativy a seberealizace… Je zde snaha, aby se ze zábavy stal čas, který nás aktivně obohatí z práce zase osobní dobrodružství, vášeň, prostor autonomie a sebevyjádření. Participativní management se snaží rušit strohý protiklad mezi profesním a osobním rozvojem.“

Hradec Králové: Ozeleňování kraje Zastupitelstvo Královéhradeckého kraje schválilo v říjnu 2004 aktualizaci krajské Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a akční plán. „Je v ní leccos zajímavého. Třeba, že se bude ‚ozeleňovat‘ provoz krajského úřadu a pokud možno též obcí, škol a podobně,“ říká RNDr. Jiří Kulich ze Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory − SEVER, jehož pracovníci se na přípravě koncepce významně podíleli. Podle této koncepce například mají pro snadný přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí fungovat krajské webové stránky ekologické výchovy a dále poradny zaměřené na ekologická témata pro spotřebitele a občany. Krajský úřad a jím zřizované instituce chtějí do konce roku 2007 zavést příkladný ekologicky šetrný provoz. U jakékoliv rekonstrukce, případně nové budovy se mají zohledňovat ekologické principy, šetrný provoz, zateplování apod. Pracovníci institucí mají být proškoleni na seminářích a kursech o ekologizaci provozu

z internetových stránek Biorestaurace Albio (www.albio.cz) 7

MŽP: Když nelení ministerstvo

I a mají také šířit získané zkušeností do obcí a měst v kraji i do ostatních krajů. Součástí královéhradecké koncepce ekologické výchovy je také akční plán na léta 2005–2007. Všechna zmíněná opatření v nich mají konkrétní podobu, termín a někdo za ně nese odpovědnost. Například do konce roku 2006 a dále průběžně má kraj využít regionálních publikací ekologického vzdělávání a „případně dalších médií k propagaci podniků majících ve výrobním programu Ekologicky šetrné výrobky, zaměřených na ekologické zemědělství, na agroturistiku, podniků s kvalitně zavedeným ISO 14001/EMAS apod.“ Obce a města mají do konce roku 2007 dostat podporu a poradenství při ekologizaci jejich provozu včetně případného využití získaných zkušenosti z nového pracoviště kraje.

N

S

P

I

R

A

C

E

Ekologicky šetrný provoz v každodenní praxi obchodu Albio Minimalizujeme vznik veškerých odpadů. Třídíme odpady - základní a samozřejmý aspekt ve všech provozech. Pro všechny tiskové materiály používáme 100% recyklovaný papír. Obaly na pečivo a vybavení obchodu jsou v maximální možné míře z recyklovaných a recyklovatelných materiálů. Používáme pouze úklidové prostředky české firmy Missiva. Tyto prostředky jsou nositeli certifikace „ekologicky šetrný výrobek“. Na parketovou podlahu restaurace jsme použili dřevo s certifikátem FSC z lesů obhospodařovaných ekologicky a sociálně příznivě. Pokud lze výrobky v požadované kvalitě zajistit z produkce českých ekofarmářů, nakupujeme přímo od nich. Preferujeme a zvýhodníme zákazníky, kteří nakupují do vlastních nákupních tašek. V obchodě je možno zakoupit tašky z přírodních materiálů za režijní cenu. Toto opatření omezuje používání igelitových tašek. Pro vytápění využíváme plynový kondenzační kotel

Ekoporadna: Lze šetřit peníze i přírodu?

a v pekárně rekuperaci tepla. Opakovaně plníme použité tonery tiskáren a kopírek. Ve všech provozech, kde je to možné, používáme zářivky s elektrickým předřadníkem.

Je v našich silách chovat se k přírodě šetrněji a přitom ještě ušetřit z peněženky značné částky? Na tuto a další otázky týkající se životního prostředí dostanete odpověď v ekoporadnách. Středisko SEVER otevřelo s podporou Královéhradeckého kraje od pondělí 1. listopadu ve svých pobočkách v Hradci Králové a v Horním Maršově ekologické poradny, které je možno ve stanovených časech osobně navštívit. Kdykoli je možné na jejich adresu poslat e-mail s dotazem nebo zavolat a zeptat se na otázky týkající se životního prostředí. Tyto poradenské služby již fungují dva roky v pobočce v Horním Maršově, občané se zde nejvíce ptali na otázky: Jakým způsobem omezit vznik odpadu, jak vzniklý odpad třídit a proč? Jak si vybrat prací prášek, elektrospotřebič či jiné zboží? Které přísady (tzv. „éčka“) jsou nebezpečné a ve kterých potravinách se nacházejí? Jak zabránit ničení přírody (zeleň, odpady, hluk, ovzduší apod.) v mém okolí? Jak poznat kvalitní potraviny? Jak zabránit sousedům v pálení odpadů?

Město Vsetín: Certifikovaný úřad Město Vsetín uspořádalo v dubnu 2004 konferenci s názvem Ekologický provoz úřadu a zařízení města Vsetína. Na programu byla mimo jiné prezentace Milana Půčka, tajemníka Městské-

Snažíme se mezi dodavateli nalézt ty, kteří používají na své výrobky vratné obaly. Postupně budeme zavádět obaly, které nezatěžují přírodní prostředí a jsou v přírodě rychle a snadno odbouratelné (např. obaly z bramborového škrobu). Nabízíme v maximální možné míře přírodní a kontrolované biopotraviny, a tím podporujeme ochranu životního prostředí a lidského zdraví. Respektujeme čtyři roční období, a proto nabízíme sezónní zeleninu a ovoce minimalizujeme tím negativní dopady dálkové přepravy zboží. Ve všech oblastech upřednostňujeme výrobky a potraviny domácí produkce.

www.albiostyl.cz

ho úřadu Vsetín, o přípravě a získávání certifikace. Vsetín totiž získal v listopadu 2003 certifikát shody s evropskou normou kvality ISO 9001, a stal se tak prvním městským úřadem v ČR, který má vybudován integrovaný systém jakosti. Dále byl na programu vsetínské konference ekologický provoz úřadu, ekologické principy Zdravé školy ZŠ Luh, zhodnocení ekologického provozu Technických služeb Vsetín, podpora ekologického chování ve školách a školských zařízeních, energetické audity a práce s nimi, projekt „Recykloš“, zavádění a využití indikátorů kvality života v podmínkách města. Technické služby Vsetín a ZŠ Vsetín-Luh nabídly i možnost prohlídky. Podle podkladů jmenovaných institucí připravila Hana Kolářová

MŽP ČR, Vršovická 65, 100 10 Praha 10, tel. 267 121 111, e-mail [email protected], http: //www.env.cz Albio, informační centrum a přednáškový sál, Truhlářská 20, 110 00 Praha 1, tel. 222 325 424, e-mail [email protected], www.albiostyl.cz Ekoporadna, SEVER, 542 26 Horní Maršov 89, tel. 499 874 280, e-mail [email protected], www.sever.ecn.cz Ekoporadna, SEVER, 500 02 Hradec Králové, Kavčí plácek 121, tel. 495 580 319, e-mail [email protected], www.sever.ecn.cz Městský úřad Vsetín, Svárov 1080, 755 01 Vsetín, tel. 571 491 111, fax 571 419 278 e-mail [email protected], http://www.mestovsetin.cz

8

I

N

S

P

I

R

A

C

E

Jak se vyznat v ekoznačkách Praktický rádce nejen pro Trutnovské 1

2

[2] Produkt ekologického zemědělství (spolehlivá značka) 3

4

5

6

Ekoznačky Z trutnovského rádce vám nabízíme upravený přehled ekoznaček spolehlivých, věrohodných, ale také ukázky značek zavádějících či nevěrohodných, který byl zpracován podle www.ekospotrebitel.cz. Ekoznačky se propůjčují na základě přísných kritérií, obvykle garantovaných státem (u nás Ministerstvem životního prostředí nebo Ministerstvem zemědělství). V České republice existují v podstatě jen dvě opravdové ekoznačky. Výrobci někdy používají obrázky, které si na ekoznačku jenom hrají, jindy jsou

výrobky opatřeny značkami, které se vztahují jen na obal nebo které nejsou určeny spotřebiteli, přesto mohou vzbuzovat dojem, že výrobek je přátelský k životnímu prostředí.

Propůjčuje ji Ministerstvo zemědělství ČR, ve spolupráci se svazem organických zemědělců Pro-Bio. Označuje pouze „nepráškované“ zemědělské produkty a potraviny z nich vyráběné. Zemědělské plodiny se pěstují bez použití umělých hnojiv a pesticidů, s hospodářskými zvířaty se slušně zachází. Pro získání známky je nutná průběžná kontrola, která zjišťuje, zda zemědělec splňuje i další přísné mezinárodní směrnice. Jde o druhou skutečně spolehlivou českou ekoznačku.

Zahraniční ekoznačky a evropská ekoznačka [3] Rakousko Rakouská a další certifikované zahraniční ekoznačky (některé najdete v tomto čísle Bedrníku na str. 15) jsou důvěryhodné, ale setkáte-li se s nimi u nás, je otázka, jak doprava zboží zatížila přírodu a zda i u nás bude výrobek zlikvidován (recyklován), jako by byl v zemi svého původu. Obecně se dá předpokládat, že existuje-li k dováženému výrobku český ekvivalent, je lepší sáhnout po něm. [4] Ekoznačka Evropské unie [5] Králíček (Netestováno na zvířatech) (věrohodná značka)

[1] Ekologicky šetrný výrobek (spolehlivá značka)

Propůjčuje ji Ministerstvo životního prostředí ČR, které připravuje i směrnice pro hodnocení jednotlivých výrobků. Posuzuje se „provoz“ výrobku (emise, spotřeba energie, uvolňování škodli-

Jde o zahraniční značku (používá se především v Anglii), která se používá pro kosmetiku, jež nebyla testována na zvířatech. Šampóny a mýdla označená touto značkou vám dávají jistou záruku, že je nikdo nelil do očí pokusným králíkům. 9

„Možná jste se někdy setkali s problémem, který se nějak týkal životního prostředí, a nevěděli jste, jak ho efektivně řešit. Proto jsme pro vás připravili tohoto Praktického rádce,“ obrací se na občany Trutnovska Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER z Horního Maršova v úvodu publikace Praktický rádce občana aneb Jak chránit životní prostředí na Trutnovsku. Rádce vydalo za podpory referátu životního prostředí Okresního úřadu Trutnov a programu Národní sítě středisek environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty financovaného Ministerstvem životního prostředí České republiky. Publikace obsahuje informace, které by mohly dobře posloužit i v jiných regionech, pokud by se upravily a doplnily místní údaje. Praktický rádce je sestaven převážně z nejčastějších otázek z oblasti ochrany životního prostředí. U každé otázky najdete název, telefon, popř. adresu instituce, která je povinna nebo schopna s daným problémem pomoci. Obsahuje kapitoly: Zeleň, Zvířata, Voda, Ovzduší, Odpady, Veřejný pořádek, Hluk, vibrace a stavby, Nakupování. Doplňují ho přílohy o právních normách týkajících se životního prostředí, o zajímavých internetových adresách, kontakty na úřady státní správy a samosprávy, seznam policejních stanic, seznam správních obvodů obcí a informace o ekologických poradnách a dalších organizacích.

vých látek), jeho životní cyklus (z čeho je vyroben, jak se likviduje, spotřeba energie a surovin na výrobu) i obal. Jde o jednu ze dvou skutečně důvěryhodných českých ekoznaček. 7. června 2004 uplynulo 10 let od udělení první české ekoznačky, kterou získalo již přes 300 produktů. Informace o seznamu výrobků se značkou EŠV a směrnicích pro udělování značky jsou na www.ceu.cz.

I

N

S

P

I

R

A

C

E také nepřímo říká, že pro obal nezajistil žádné lepší využití, než je skládka, že nezajistil žádnou recyklaci. Jde tedy v podstatě o anti–ekoznačku.

[6] Natur Papír (věrohodná značka)

Výrobky takto označené obsahují minimálně 90% sběrového papíru. Směrnice pro její udělení jsou neveřejné, nicméně díky garanci Výzkumného ústavu papírenského ji lze považovat za věrohodnou.

7

[12] Recyklace (tzv. tříšipkový symbol) 8 9

Co ekoznačky nejsou Je velmi snadné prohlásit o čemkoli „Naše zboží je ekologické.“ A je velmi obtížné takovéto tvrzení vyvrátit. Definovat, co je ekologické a co není, je totiž také nesmírně obtížné. Existuje mnoho symbolů, které se tváří jako ekoznačky, ve skutečnosti ale nemusejí z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí znamenat nic nebo velmi málo.

10 11

12 13

(pomocná značka)

Touto značkou jsou podle českých norem značeny obaly z recyklovatelných plastů. Pokud tyto obaly neskončí ve speciálním kontejneru na plastový odpad, ale v popelnici, není značka nikomu nic platná. Číslo v trojúhelníku a písmena pod ním označují druh plastu. Různé plasty zatěžují životní prostředí různě. Nejméně škodlivý je polyetylén (PE, PE-HD, PE-LD), nejproblematičtější polyvinylchlorid (PVC). Tabulku takto označovaných plastů najdete v Bedrníku 7/ 2003 na str. 33. Je možné se setkat také se zkratkou papíru (PAP) či železa (Fe)…

[7] Zelený bod (zavádějící značka)

Značka se vztahuje pouze k obalu, nikoli k výrobku. Říká, že výrobce má smlouvu s firmou, která obaly recykluje, pokud jsou odhozeny do zvláštních kontejnerů. Povinnost recyklovat část produkce ukládá výrobcům obalů zákon a „Zelený bod“ oznamuje pouze to, že výrobce zákon plní určitým způsobem.

[a]

[b]

[c]

[d]

[8] RESY (zavádějící značka)

Tato značka platí jen v Německu, používá se na obaly z vlnité lepenky. U nás nemá smysl.

[e]

[f]

[9] Ekopack (nevěrohodná značka)

Vztahuje se jen k obalu, někdy dokonce jen k jeho části. Výsledek nemusí být ekologický ani trochu. Vzhledem k tomu, že kritéria udělení jsou nejasná a neveřejná, ekospotřebitel bude vůči této značce skeptický. Jde o jakýsi mezistupeň mezi skutečnou ekoznačkou, garantovanou přísnými pravidly a udělovanou nezávislou organizací, a mezi ekoznačkou, kterou si výrobce sám vymyslel.

[g] 14

takto označených je pozitivní, že vznikly z větší části z tuzemských materiálů, což je pro přírodu obvykle lepší, než když jde o věci dovážené. I z tohoto pravidla existuje mnoho výjimek. Není to ekoznačka.

[10] Czech Made (značka)

Značku uděluje Sdružení pro Cenu České republiky za jakost výrobkům a službám. Podrobné informace můžete nalézt na www.czechmade.cz. Při udělování této značky není ohled na životní prostředí rozhodující. Na výrobcích

[13] Označení na chemikáliích [a] Jedovaté, vysoce jedovaté [b] Explozivní, výbušné [c] Hořlavé, extrémně hořlavé [d] Oxidující [e] Nebezpečné, dráždivé [f] Nebezpečné životnímu prostředí [g] Korozivní [14] Česká značka shody Každý výrobek, který je uváděn na trh, musí splňovat podmínky podle zákona č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Tento zákon definuje, co je tzv. bezpečný výrobek, a říká, že na trh smí být uváděny jen bezpečné výrobky. Některé kategorie výrobků představují vyšší míru ohrožení lidského zdraví a životního prostředí. U některých výrobků z tohoto okruhu může vláda stanovit, že mají být označeny tzv. „Českou značkou shody“, která jasně deklaruje, že produkt je vyroben v souladu s technickými požadavky obsaženými v nařízení vlády nebo s platnými technickými normami. S použitím publikace Praktický rádce občana aneb Jak chránit životní prostředí na Trutnovsku −red−

[11] „Odhazující panáček“ (zavádějící symbol)

Tento symbol vztahující se na obal v žádném případě není ekoznačka. Jde o upozornění, že obal máme odhodit do koše, a ne na zem. Výrobce nás vlastně nabádá k něčemu samozřejmému, ale

Informace: Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory − SEVER, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 280, 499 874 326, e-mail [email protected], http://www.sever.ecn.cz

10

P R O M Ě N Y Co je a kde se vzala

Udržitelná spotřeba „Procento Američanů, kteří se považovali za šťastné, bylo nejvyšší v roce 1957, přestože objem spotřeby se od té doby zdvojnásobil,“ říká se ve zprávě Příležitosti udržitelné spotřeby, kterou vydal Program OSN pro životní prostředí v roce 2001. Lidských pocitů štěstí se také týkal celosvětový průzkum kvality lidského života World Values Survey z let 1999−2001. V jednom pokusu, o kterém píše česká bioložka a spisovatelka Eva Hauserová, měli Američané „sestavit seznam věcí potřebných k ‚dobrému životu‘. Čím více věcí už měli, tím delší soupis účastníci pokusu psali − obsahoval totiž předměty, které ještě nevlastnili…“ Naopak „v zemích třetího světa, kde existují obrovské rozdíly mezi nejbohatší a nejchudší vrstvou, jsou kupodivu chudí obyvatelé šťastnější než příslušníci střední třídy,“ všímá si Eva Hauserová.

Ekonomickou terminologií tuto situaci shrnuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, sdružující nejvyspělejší země, ve svém Environmentálním výhledu z roku 2000: „Jedním z charakteristických rysů dvacátého století je rozvoj ‚spotřebitelské kultury‘ a progresivní znásobení produktů a služeb.“ Průměrné výdaje na spotřebu v domácnostech nejvyspělejších zemí se zvýšily z přibližně 8 000 dolarů na hlavu v roce 1980 na 11 000 dolarů v roce 1998. Například celkový už tak vysoký kalorický příjem potravy v řadě nejbohatších zemí nadále stoupá. Stále rostoucí finanční příjmy

vedou k vyšší poptávce po stále větších bytech a domech, a tím i k poptávce po prostoru, půdě, infrastruktuře, masivnějším vytápění i chlazení. Zvyšuje se míra cestování za prací i rekreací. Soukromá turistika od padesátých let vzrůstá průměrně o 7,1 % ročně. „Od roku 1970 se stabilně zvyšuje především vlastnictví automobilů. Jejich každodenní využívání podstatně vzrostlo a vzdálenosti ujeté v automobilech se téměř zdvojnásobily,“ předkládá statistiky dobře informovaná OECD. V prodejních katalozích objevujeme stále nové domácí elektropřístroje. Produkce odpadů z domácností roste a „bude růst i dále do roku 2020,“ kam až ekologická zpráva OECD vidí.

Emotivněji charakterizuje konzumerismus na příkladu postkomunistických zemí sociolog z Ostravské univerzity Jan Keller: „Problémem už není čoudící tovární komín a zaprášené nákladní auto, ale úhledný hangár supermarketu a nablýskaná auta osobní. Euforii výroby nahradila euforie spotřeby.“ Dá se to dokonce pojednat i řečí statistických čísel například na základě zprávy OSN z roku 1998 Human Development Report: Sever, tedy 20 % světové populace, spotřebovává 86 % globálních zdrojů. Chudých 20 % z Jihu spotřebovává jen 1,3 %. Bohatá pětina jí 45 % veškerého masa, chudá pětina jen 5 %, bohatí spotřebovávají 58 % energie, chudí méně než 4 %, bohatí 84 % veškerého papíru a chudí jen 1,1 %. Bohatá pětina vlastní 74 % všech telefonů, chudá 1,5 %. Pětina nejbohatších vlastní 87 % všech vozidel, pětina nejchudších jen 1 %. Tato čísla komentuje přední český expert na otázky udržitelné spotřeby Ondřej Velek: „Nadspotřeba zemí Severu a podspotřeba zemí Jihu představuje hlavní zdroj globální nestability. Nůžky spotřeb se stále více rozevírají. Také souhrnné indikátory ukazují přetížení celé Země, prohlubování propasti bohatých a chudých a život na dluh.“ Jedním z takových indikátorů je například stále populárnější ekologická

z internetových stránek www.ecobuyer.net 11

Jak spotřebováváme svůj svět

P stopa. Prostřednictvím tohoto měřítka si můžeme přibližně zjistit, kolik spotřebováváme ekologických služeb Země, jako je produkce potravy, zajištění energie, vstřebávání odpadů. (Více v tomto Bedrníku na str….) Proč by každý druhý nechtěl auto? „Kdyby měla Čína se svými 1,3 miliardy obyvatel stejný podíl osobních aut na obyvatele, jako mají USA, nestačil by jim nyní těžený objem ropy,“ řekla při zahajování tzv. Zeleného týdne v červnu 2003 komisařka EU pro životní prostředí Margot Wallströmová. Lidé, kteří dnes na Zemi žijí v bídě, mají právo chtít žít stejně dobře jako my, příslušníci euroamerické civilizace. A o to se také snaží. Jen v Pekingu roste počet aut o 15 % ročně. Naše společná Země ale nemá takovou ekologickou kapacitu, aby všichni žili stejným stylem jako obyvatelé nejbohatších zemí. Těžko vidět řešení v tom, že významné množství lidí by se dobrovolně dalo na poustevničení. „Tématem dneška je udržitelná spotřeba a udržitelná výroba,“ vidí řešení Margot Wallströmová, „současné spotřební zvyklosti Západu jsou neudržitelné. Z toho zároveň plyne, že Západ musí ukázat cestu k udržitelné spotřebě a výrobě.“ Summit EU v březnu 2003 pasoval udržitelnou spotřebu a výrobu mezi klíčové priority unijní strategie. Uznává se přitom, že vývoj v tomto směru tlačí kupředu už zmíněný Program OSN pro životní prostředí. Na půdě UNEP vznikla podle Margot Wallströmové „většina myšlenek, na kterých je plán čistější

R

O

M

Ě

N

Y

výroby a udržitelné spotřeby postaven“. Jde o ekologickou odpovědnost. Týká se každého, ale nás dobře zajištěných, kteří žijeme na ekologický dluh, o něco víc. Dvě strany jedné mince „Udržitelná spotřeba se poprvé zařadila mezi hlavní výzvy k udržitelnosti na Summitu Země v Riu roku 1992,“ uvádí výkonný ředitel UNEP Klaus Töpfer. Ve zprávě Agenda 21, která má rozsah velké knihy a přijali ji delegáti této konference OSN o životním prostředí a rozvoji, se čtvrtá kapitola jmenuje Změna vzorců spotřeby. Míní se tím vlastně životní styl − naše volba produktů, které kupujeme (nebo se naopak rozhodneme nekoupit) a užíváme, a zátěž životního prostředí, kterou tím způsobujeme. Jde o to, abychom si zvykali brát v úvahu nejen ekonomické náklady, ale současně také ekologické náklady. Jde o to, když budeme citovat Agendu 21, „prostřednictvím změny životního stylu dosáhnout vyššího životního standardu“, který „méně závisí na konečných zdrojích Země“ a je více v souladu s její ekologickou kapacitou. Nedá se toho dosáhnout vynucováním, ale „posílením pozitivních trendů a směrů, které se objevují“. Znamená to snižování množství energie a materiálů potřebných na jednotku produkce, minimalizace odpadů, „pomáhání jednotlivcům a domácnostem rozhodovat se environmentálně šetrnějším způsobem při nákupech“, poskytování příkladů prostřednictvím tzv. zeleného nakupování pro veřejný sektor, environmentálně citlivější tvorba cen, lepší informace a environmentální

vzdělání. A právě to, jak budeme informovaní, je asi nejdůležitější. Udržitelná spotřeba tvoří dvě strany jedné mince s udržitelnou výrobou. Lépe řečeno společně uzavírají kruh. Nebo ještě spíš jde o spirálu. Stoupají příjmy, stoupá poptávka, stoupá výroba, stoupá spotřeba a tak dále znova dokola. Není nic platné, že zejména v posledním desetiletí nastávají určité změny na straně výroby. Snižuje se spotřeba energie a materiálů na produkci výrobku s toutéž užitnou hodnotou a samy výrobky mají zpravidla energeticky úspornější provoz, materiály se více recyklují atd. Přesto celková ekologická zátěž Země stále rychle roste. Jak je to možné? Technologický pokrok je trendem stále se zvyšující spotřeby doslova převálcován. Jak funguje indukce spotřeby Říká se tomu indukce spotřeby, anglicky např. rebound effect. Princip popsal už roku 1865 Stanley Jevons na růstu spotřeby uhlí u efektivnějšího parního stroje. Efekt je dán zákonem poptávky. „Pokud cena klesá, spotřeba obvykle vzroste. Indukce je známý průvodce inovace i expanze mimo udržitelné scénáře od počátku industrializace,“ vysvětluje se na webu k problematice udržitelné spotřeby, který provozuje česká kancelář UNEP. „Soutěžní a expanzivní paradigma výroby a najaté reklamy indukuje spotřebu…“. V dopravě to znamená “zasej silnice – sklidíš auta”, v nakládání s výrobky a odpady „postav spalovnu – odpady porostou“ atd. Naděje, že „informační revoluce“ nahradí fyzickou dopravu se zatím nenaplňují. Inovace aut, počítačů a dalších výrobků ve směru k větší úspornosti a ekologické šetrnosti je bohužel neutralizována růstem množství těchto výrobků a intenzitou jejich používání. Počítače se nechávají trvale zapnuté, tisknou se zbytečné dokumenty, autem se jezdí, i když to není nutné. Prostě si to ekonomicky můžeme dovolit. Jde o to, aby se spotřeba změnila, stala se efektivnější, odpovědnější a přiměřenější. Do těchto čtyř bodů shrnuje strategii udržitelné spotřeby zpráva UNEP Příležitosti udržitelné spotřeby.

z publikace Příležitosti udržitelné spotřeby 12

P

V průmyslové výrobě jde − jedním slovem − o dematerializaci. „Co vidí a získává jedinec coby spotřebitel, je pouze povrchním aspektem,“ říká tým autorů zprávy Příležitosti udržitelné spotřeby. Za výrobkem, který koupíme v supermarketu, si obvykle nepředstavíme těžbu surovin, jejich přepravu, marketing, převážení hotového zboží… Nemyslíme na další „environmentální náklady“ spojené s nákupem, používáním a údržbou výrobku ani na náklady spojené se sběrem doživšího výrobku, se zpracováním odpadu, jeho přepravou a průmyslovou likvidací. „Málokdo si přitom uvědomuje, jaká hora zdrojů kryje nejběžnější potřeby,“ komentuje tuto situaci evropská komisařka Margot Wallströmová. „Když spočteme všechno, co je k výrobě potřeba, kartáček na zuby váží 1,5 kg a mobilní telefon 75 kg.“ A tak se po vzoru produktivity práce začíná se mluvit o zdrojové produktivitě. „Od dob průmyslové revoluce jsme zaznamenali dvěstěnásobný nárůst produktivity lidské práce: nyní je čas, abychom téhož dosáhli i v produktivitě týkající se materiálních zdrojů,“ vyzývá zpráva Příležitosti udržitelné spotřeby. Není první, kdo s takovými myšlenkami přišel. Takřka bestsellerem se stala kniha Faktor 4, která vyšla v roce 1995. Její autoři Ernst Ulrich von Weizsäcker z Wuppertalského institutu pro klima, životní prostředí a energii a Amory B. Lovins a jeho žena Hunter z Rocky Mountain Institut v Coloradu v ní na mnoha praktických příkladech přesvědčivě ukazují, že je reálné a nijak zvlášť obtížné dosáhnout čtyřikrát vyšší efektivity využívání zdrojů. Velmi brzy se pak začalo mluvit o faktoru 10 nebo i o stonásobně vyšší efektivitě využití zdrojů. V takovém případě by už na mobilní telefon nebylo potřeba 75 kg surovin, ale jenom 0,75 kg. Jak se snaží výrobci Někde se inovace ve směru lepší materiálové a energetické efektivity docela daří. Pomáhá k tomu ekodesign, metoda posuzování životního cyklu výrobků a další postupy. Věc ale dost drhne na tom, že „celkový pohled na materiálové vstupy a výstupy se v pracích ekonomů

O

M

Ě

N

Y

Ekodesign kontra urychlovaná spotřeba Dítětem rostoucího zájmu o možnosti ochrany životního prostředí je ekodesign. Za oficiální okamžik jeho vzniku se považuje rok 1992. Tehdy se na veletrhu v Hannoveru objevila otočná kancelářská židle německé firmy Wilkhahn Ltd. z programu Picto 20. Byla zkonstruovaná podle zásad ekodesignu a zaznamenala velký úspěch. Ekologové oceňovali snížení obsahu škodlivých látek. Lepidla byla nahrazena mechanickými spoji, polyuretanová pěna byla vyrobena bez použití freonů, pigmenty neobsahovaly těžké kovy. Podíl recyklovatelných součástí židle dosáhl 95 %. Výrobce zajistil přebrání použitých židlí po dožití, jejich demontáž a opětné použití recyklovatelných částí. Materiály byly opatřeny identifikační značkou pro usnadnění opětného použití. „Spotřebitelé byli spokojeni nejen se vzhledem židle, ale i s její jednoduchou údržbou a snadností, jakož i rychlostí případných oprav, jež životnost židle značně prodlužovaly. Díky recyklačním procesům se také snížily výrobní náklady a cena židle. Výsledkem pak byl vzrůst prodeje židle o 15 % a značné zvýšení zájmu ostatních podnikatelů o výrobu a nákup ekodesignových výrobků,“ přibližuje Květoslava Remtová v brožurce Ekodesign. Ekodesign se důrazem na dlouhodobé užití a snadnou opravitelnost výrobků snaží čelit současnému konzumerismu. Cyklus inovací výrobků se velmi zkrátil a firmy mají zájem, aby spotřebitelé neopravovali, ale co nejčastěji nakupovali celé nové věci. Je to protichůdný trend ke snahám o udržitelnou spotřebu. Lapidárně to vyjádřil šéf společnosti splátkového prodeje Home Credit Pavel Plachký v časopisu Euro před Vánocemi 2003: „Úkolem obchodníků bude přesvědčit kupující, že mají své fungující spotřebiče vyměnit za nové.“

a inženýrů v rámci ‚středního proudu‘ vyskytuje jen okrajově,“ jak shrnuje zpráva Příležitosti udržitelné spotřeby. Ekonomové prostě zatím nezapočítávají ekologické náklady, ba mnohdy jsou ekologická „zla“ dokonce dotována. Často to bývají především neobnovitelné zdroje energie, kam dotace míří. Významnou možností, jak situaci změnit, je ekologická daňová reforma, při níž se má zvýšit zdanění surovin, a toto zvýšení daní se naopak vyrovná snížením daní z lidské práce. Pro firmy je dematerializace zpravidla také velmi výhodná ekonomicky. Například Xerox, 3M nebo Interface zaznamenaly díky cílevědomé dematerializaci finanční přínosy. Na semináři Udržitelná spotřeba a výroba, který v říjnu 2004 uspořádal Ústav pro ekopolitiku spolu s firmou DHV CR, hovořil na toto téma z pohledu výrobců Vladimír Dobeš ze společnosti Enviros. Podle něj zřejmě v současnosti průmysl zažívá zajímavý moment. Ceny surovin dlouhodobě klesaly. Letos poprvé můžeme naopak zaznamenat jejich růst. To by mohlo výrazněji ovlivnit nepříznivou situaci, kdy růst produktivity přírodních zdrojů zaostává za růstem produktivity práce.

Průmyslníci se zvyšováním ekologické efektivity zabývají vlastně už pár desítek let. Charakteristická je postupná proměna strategického přístupu. Nejprve to bylo ekologicky naivní zvyšování komínů, aby se emise prostě víc rozptýlily. Později se na komíny začaly nasazovat filtry. Pak přišla integrovaná prevence znečištění během celého výrobního procesu a snaha o jejich trvalé zlepšování například pomocí systémů environmentálního managementu. Dva hlavní se jmenují EMAS (z anglického Eco-Management and Audit Scheme) a technické normy řady ISO 14 000. Firma, která se rozhodne systém environmentálního managementu zavést, tak činí dobrovolně. Nejmodernějším a nejdůslednějším přístupem je dnes integrovaná produktová politika. „Přistupuje k problému znečištění integrovaným způsobem z hlediska celého životního cyklu výrobkového systému,“ dovíme se na webu Českého centra čistší produkce (www.cpc.cz). Evropská komise letos zahajuje pilotní projekty pro „zelenání“ produktů čili integrované produktové politiky. Má povzbudit „každého, kdo je zahrnut do životního cyklu produktu, od dodavatelů přes výrobce až ke koneč13

Pětasedmdesátikilový mobil

R

P ným spotřebitelům, aby zlepšoval environmentální úroveň výrobků a zajistil jejich udržitelné užívání,“ informuje časopis Environmentální značení. V pilotních projektech takový přístup bude uplatňovat firma Nokia na mobilní telefony a společnost Carrefour na dřevěný zahradní nábytek. Kdy se vyplatí ekologická efektivita

R

O

M

Ě

N

Y

Ptejte se, jak nadnárodní korporace ctí přírodu a lidská práva, vyzývá cambridgeská ekonomka Noreena Hertzová, která v roce 2001 rozproudila světovou debatu svou knihou Plíživý převrat – globální kapitalismus a smrt demokracie. Občané by měli uvědoměle hlasovat penězi o výrobcích tak, aby korporace nutili k mravnějšímu chování, vyzývá Hertzová. Jak (ne)nakupovat

Existuje řada dobrovolně volených firemních ekologických přístupů. Jsou to například čistší produkce nebo dobrovolné dohody, jimiž se výrobci zavazují k dodržování určitých ekologických parametrů. Vytváření oborových či firemních kodexů nadstandardního ekologického chování a další opatření v průmyslu je samozřejmě dobrá cesta. Podniky ale někdy systém environmentálního managementu i dobrovolné dohody přijímají jen formálně, aby se udržely na trhu. Je to známka, že „ekologie se prodává“… Jiným problémem je, že zvyšování ekologické kvality může být investičně, technologicky a odborně náročné, a tak se do něj spíše pustí velké bohaté firmy nebo šikovné mladé firmy. Pro mnohé malé firmy je to někdy vzhledem k nutným nákladům a speciálním znalostem obtížněji dostupná záležitost. Nicméně se zdá, že ekologické vylepšování technologií a výrobků umí řada firem už využít ve svůj prospěch. Může si polepšit z hlediska konkurenceschopnosti. Získává si tím zákazníky, někdy dokonce i ve velkém, když s lepší ekologickou kvalitou svých produktů může uspět díky tzv. zelenému nakupování u veřejných zakázek. Některé nadnárodní firmy ovšem také vyhledávají možnosti „ekologického dumpingu“. Aby ušetřily, umísťují například své provozy do zemí, které nemají náročné ekologické zákony. Dalším problémem je, že bohaté firmy „nutí“ sofistikovaným marketingem a reklamou svět ke stále větší spotřebě. Reklamě se pochopitelně hodně odpouští na pravdivosti. Přesto je dobře si občas připomenout, že s autem, k jehož koupi vás reklama přesvědčuje, sotva kdy budeme projíždět nádhernou scenérií národních parků, ale daleko spíš poskakovat v zácpě ve zkaženém vzduchu měst.

Česká nevládní organizace Nezávislé sociálně ekologické hnutí, Nesehnutí, se v jednom ze svých programů věnuje kritice obchodních řetězců. „Obchodní řetězce mají obrovskou ekonomickou moc,“ říká se v informačním letáčku Hypermarkety – příliš drahá sleva!!! Hlavní strategií těchto obchodů je přimět zákazníka k co největší spotřebě. Je to přesně protikladný cíl ke spotřebě udržitelné, která má šetřit životní prostředí. Jak se bránit? „Vždy si udělejte seznam toho, co potřebujete, nekupujte nic jiného. Nenakupujte s letákem o akčních slevách v ruce – obvykle hned vedle levného zboží jsou lákavé věci, které zrovna nepotřebujete… Neberte s sebou děti − vyhnete se konfliktům a nákupu zbytečností,“ radí Nesehnutí a upozorňují, že strategie jak vytáhnout ze zákazníka co nejvíce peněz je u obřích společností propracovaná do netušených detailů. „Pečivo se umísťuje do zadní části prodejny, aby zákazník při cestě za rohlíky prošel kolem dražšího sortimentu. Úzké uličky mezi regály jsou úzké právě proto, abyste jimi procházeli dostatečně pomalu. Velké vozíky vytvářejí optický klam malého nákupu. Sladkosti bývají umístěny v blízkosti front u pokladen, a nabízejí tak dětem dostatek času k tomu, aby přinutily rodiče k jejich koupi. Méně známé nebo dražší zboží naleznete v regálech ve výši očí tak, aby upoutalo vaši pozornost, zatímco to známé nebo levnější bude pravděpodobně na úrovni podlahy,“ vysvětlují finty obchodníků Nesehnutí. Ale nic není jen černobílé. Supermarkety na druhou stranu v poslední době i u nás přispívají k rychlému rozšiřování trhu s biopotravinami. Ve všech větších už dnes najdeme biokoutky; jsou to významní odběratelé produktů ekologického zemědělství. Poslední novinkou v Česku je i tzv. spravedlivý obchod v Carrefouru. (Více na str. …)

Důležitým směrem, kde mohou mnohé udělat nejen výrobní, ale především obchodní firmy, jsou také systémy produktových služeb. Znamená to, že si nekoupíme prostě koberec, ale službu zajišťující podlahové krytiny. Koberec nám bude sloužit, ale firma se postará o vše kolem něj včetně ekologicky vhodné likvidace nebo ještě lépe recyklace. Je především na samotných spotřebitelích, jestli se způsob spotřeby změní. To ovšem vůbec není snadné. Žijeme v infrastruktuře zavedené dávno předtím, než se zjistilo, že je třeba počítat také s nějakými ekologickými kvalitami. Těžko bude víc lidí jezdit do práce na kole, pokud budou chybět bezpečné pruhy pro cyklisty. A auta na elektřinu (původem z obnovitelných zdrojů) nebo na solární články lze začít užívat ve větší míře asi jen v případě, že půjdou snadno nabíjet doma ze zásuvky. Překonat odpor k takovému řešení ze strany usedlé globální ropné lobby a všech, jejichž živobytí na tomto odvětví závisí, včetně například hustých sítí benzínek, to je tvrdý oříšek. Zelené nakupování Změny ve spotřebním chování však mohou pomoct nastartovat veřejné a státní instituce, když zavedou tzv. zelené nakupování, kterému se říká anglicky green public procurement. Spotřeba v úřadech je až překvapivě vysoká. Pohybuje se ve státním sektoru zemí OECD od 8 % z celkové spotřeby v Mexiku po 25 % v Dánsku. V EU představuje veřejný sektor celých 16 % HDP. Škála zboží nakupovaného „státem“ je široká od tužek a papírů přes počítače a auta až po stavební materiály a třeba lokomotivy a s tím spojené služby. Jde o to, že ve veřejném a státním sektoru se dá relativně snadno zorganizovat přechod k nakupování ekologicky šetrných produktů pro denní spotřebu i pro velké veřejné zakázky. Směrnice EU o veřejných zakázkách i český zákon o zadávaní veřejných zakázek upřednostňují ekonomicky nejvýhodnější nabídky, přičemž mezi kritéria ekonomické výhodnosti lze zahrnout i ekologické vlastnosti výrobků či služeb. Při výběru se vyplatí přemýšlet nejen nad pořizovací cenou, ale i nad náklady spojenými s provozem a likvidací. Nejlevnější volba posuzovaná jen

14

podle vypsané ceny nemusí být skutečně nejlevnější. Dražší, ale energeticky úspornější tiskárny či kopírky mohou v konečném výsledku vyjít levněji. Podle studie německého institutu Ökopol „může úspora energie při využívání ekologicky šetrných výrobků či vhodných energii šetřících prvků činit 30−70 %. V případě Německa může taková úspora činit až 600 000 MWh za rok,“ píše Adéla Princová z české Agentury pro ekologicky šetrné výrobky ve zpravodaji Environmentální značení. „Vláda, města a obce jsou důležitými hráči na trhu. Jejich roční útrata za nákup výrobků a služeb činí např. v Německu až 13 % HDP,“ dodává. Nejjednodušší způsob, jak prokázat jakost a ekologickou vlastnost předmětu, je volba produktu certifikovaného ekologického výrobku, v případě ČR je to značka Ekologicky šetrný výrobek. “Směrnice EU nedovolují upřednostnit výrobky a služby s ekoznačkou, aby nebyli diskriminováni ti dodavatelé, kteří si nemohou dovolit ‚koupení‘ certifikace; při zadávaní veřejných zakázek se používají kritéria pro výběr výrobku či služby založená na labelingových systémech,“ komentuje Kamila Kanichová ze Sítě ekologických poraden ČR. Už i v Česku existují dobré příklady, jak se dá realizovat zelené nakupování a vůbec zelený „životní styl“ instituce. Je to třeba kancelář ombudsmana, o níž jsme psali v Bedrníku 7/2003 nebo Ministerstvo životního prostředí (str. 7 v tomto Bedrníku). Zelené nakupování, které vědomě realizují veřejné instituce, podněcuje výrobce k produkci ekologicky šetrnějších výrobků a služeb. Jsou to pro ně významné zakázky. A zpětně to zase podporuje širší, tudíž levnější nabídku ekologických produktů… Samozřejmě nejúčinnější by byla „poptávka zákonem“, pokud by legislativa přímo zavedla pravidlo, že veřejné zakázky mají vážit ekologickou kvalitu produktů. „Současná česká legislativa to nenařizuje, ale umožňuje. Usnesení vlády doporučuje při nákupu upřednostnit ekologicky šetrné výrobky,“ říká Kamila Kanichová. Ekologické značení Nejspolehlivější ekologickou informací pro spotřebitele je certifikované environmentální značení. Ekoznačení

R

O

M

Ě

N

Y

neboli ekolabeling je označování výrobků či služeb, které jsou šetrnější k životnímu prostředí než jiné produkty sloužící ke stejnému účelu. Za certifikované označování zpravidla ručí stát nebo nějaká nevládní organizace. Systém přidělování ekoznaček je poměrně složitý a vyžaduje od výrobce, který se o právo užívat značku na svém výrobku uchází, i uhrazení finančních nákladů spojených s prověřováním ekologických vlastností výrobku. Pozitivem tohoto složitého systému je, že se na něj spotřebitel může spolehnout. Produkt, který získal certifikovanou ekoznačku, má

1

2

3

srovnatelné užitné hodnoty jako ostatní produkty svého druhu, navíc však spolehlivě splňuje i kritéria pro ekologické kvality. V České republice značku Ekologicky šetrný výrobek uděluje ministr životního prostředí a za organizaci národního programu je odpovědná Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. První systém ekoznačení byl založen v Německu v roce 1978 a je nejúspěšnějším evropským ekolabelingovým programem. Do dubna 2004 získalo německou certifikovanou ekoznačku Modrý anděl [1] 3176 produktů v 84 kategoriích.

První nadnárodní ekolabelingový program představuje skandinávská labuť [2], Nordic Swan. „Byl založen 6. listopadu 1989 rozhodnutím Skandinávské rady ministrů zodpovědných za záležitosti spotřebitelů. Systém přijalo Finsko, Island, Norsko a Švédsko. První směrnice schválil Skandinávský koordinační orgán v červnu 1991 a první ochranná známka byla udělena v prosinci téhož roku,“ dozvíme se na internetových stránkách české kanceláře UNEP ekospotřeba. První ekoznačení na americkém kontinentu zavedla Kanada v roce 1988 – Environment Choice Program. Ve stejném roce začalo i Japonsko. Systém ekoznačení, který je zavedený od roku 1989 v USA, je první, který zajišťuje nevládní nezisková organizace. Green Seal [3] se řídí normou z řady ISO 14 000 pro ekoznačení a směrnicemi Agentury pro ochranu životního prostředí Spojených států (U.S. EPA – Environmental Protection Agency). Zatím nepříliš známá a vzhledem k vynaloženým prostředkům málo úspěšná ve srovnání s národními programy je společná ekoznačka Evropské unie (str. 9 v tomto Bedrníku). Existuje od roku 1992, ale zatím ji získalo jen 182 produktů ve 21 kategoriích. Popularita evropské kytičky podle slov komisařky Wallströmové z letošního října „u spotřebitelů silně stoupá zejména v posledních dvou letech, ale je třeba ji ještě lépe prosazovat“. Pomoci měl letošní propagační květinový týden či například internetová soutěž organizovaná pro rakouské školy. Ve světě existuje v současné době asi 24 ekolabelingových programů. Jsou národní, nadnárodní pro více států a globální. „Globální (mezinárodní) ekolabelingové programy jsou zatím dva, oba soukromého charakteru a oba poněkud odlišné od běžných ekolabelingových programů. Daly by se charakterizovat jako programy oborově zaměřené. První byl založen v roce 1991 neziskovou organizací ochránců přírody Earthtrust z Havaje a soustředí se na ochranu delfínů. Druhý byl založen v roce 1993 společností Collins Pine Co., Chester CA Div. Collins Almanor Forest a soustředí se na ochranu lesů,“ uvádí web ekospotreba. Zvláštností je Katalánsko, které vyvinulo vlastní regionální program. 15

P

P

R

O

M

Ě

N

Y z internetových stránek www.ekolist.cz

Kromě zmíněných ekoznaček existují spolehlivé systémy certifikovaného označování biopotravin, které je také v každé zemi jiné, a proto nepřehledné. Více o české značce pro biopotraviny na str. 9. Problémem ekoznační vůbec je, že v současnosti existuje čím dál větší „informační smog“. Některé „ekoznačky“ si svévolně vymýšlejí výrobci, jiné značky jsou certifikované, ale vztahují se například k technickým vlastnostem. Certifikované ekoznačky nejsou, alespoň zatím, natolik známé, aby se v nich běžný spotřebitel dobře vyznal. Zlepšit situaci by mohlo směřování ke globálně standardizovanému ekolabelingu. Ten, jak ukazuje příklad certifikovaných lesů FSC, je úspěšně přijímán jak producenty, tak odběrateli. Například „obchodní řetězec Home Depot prodal v roce 2003 o 65 % více certifikovaných produktů než v předchozím roce. V Evropě se ve stejném roce množství papíru vyráběného podle standardů FSC zečtyřnásobilo. Takže to vypadá, že spotřebitelé začínají rozpoznávat užitek z nákupu produktů pocházejících z dobře provozovaných lesů,“ pochvaluje si ředitel globálního programu pro lesy organizace WWF Chris Elliot. Oficiální ekolabelingové programy jsou sdruženy v organizaci Global Eclabeling Network − GEN. Ta se již snaží o přijetí několika základních, globálně akceptovatelných kritérií pro jednotlivé kategorie produktů. Pomoci může také snaha o lepší informovanost veřejnosti. Další důležitý systém značení představují energetické štítky, jejichž užívání

je uzákoněno, a to i v ČR. Štítkování se stále rozšiřuje u elektrospotřebičů, ale může se používat i například pro stavby. Energetická účinnost se za zhruba desetiletou existenci energetických štítků natolik zlepšila, že třeba v kategorii ledniček už nestačí rozlišení G až A, ale muselo být nově zavedeno jemnější rozlišení na A+ a A++. Obchodníci se jím snaží „bodovat“ i v českých reklamních tiskovinách. Odpovědná spotřeba a ekologický luxus Všichni, respektive každý z nás, ať už je v roli spotřebitele, průmyslníka, či politika si může pokládat otázku: Je moje spotřeba udržitelná? Můžeme k tomu ještě dodat: Je spotřeba tou nejlepší cestou ke zlepšení kvality života? Opravdu potřebujeme například sušit prádlo za pomoci uměle vyprodukované energie? Možná ale je dobré upéct si doma vlastní čerstvý chleba. Pro životní prostředí, tudíž v důsledcích i pro nás, je určitě výhodné, pokud nepotřebujeme mít vlastní auto, ale vyhovuje nám třeba ho sdílet ve dvou rodinách. Nebo můžeme jezdit malým autem s malou spotřebou namísto těžkým off-roadem… Různých řešení je spousta. K tomu potřebujeme naučit se vyhledávat informace. Některé se nabízejí samy, třeba ekoznačení. Pomohou ekologické poradny, které se například v ČR sdružují ve STEP (www.ekoporadna.cz), pomůže Sdružení obrany spotřebitelů (www.spotrebitele.info). Existují zahraniční i české weby, kde se dá leccos najít například o zelené domácnosti.

Zajímavý přístup nabízí socioložka z brněnské Masarykovy univerzity Hana Librová. Říká mu ekologický luxus a myslí tím „ekologicky příznivé chování, které uvědoměle zmenšuje ekologickou stopu… Podmínkou ekologického luxusu není malá ekologická stopa, ale její relativní zmenšování.“ Nezáleží tedy na tom, nakolik životní prostředí zatěžujete v této chvíli. Záleží na tom, oč se rozhodnete svůj vliv snížit. „Ekologickým luxusem je například přírodě blízké zahradničení, odmítnutí automobilu, objevení blízkého spojené s nechutí k dalekému cestování, nákup minerální vody v nepohodlných skleněných lahvích,“ říká Hana Librová. Ale není nutné, zvlášť na začátku, jít až tak daleko. Možná by někomu vyhovovalo prostě doma nahradit část chemických čisticích prostředků s obsahem chlóru a fosforu méně škodlivým octem nebo kyselinou citrónovou. Přání chovat se ekologicky ohleduplněji není fanatismus. Je to naopak velmi racionální přístup, protože tím zvyšujeme jako lidstvo svou šanci na přežití i na spokojený život. Jak říká odborník na udržitelnou spotřebu Ondřej Velek: máme dvě možnosti: měkkou osobní volbu nebo tvrdou státní regulaci. Nebo, a tak to v praxi funguje, kombinaci obou. Například pro všeobecné zlepšování tepelných vlastností budov bylo určující přijetí stavebních norem přísnějších na tepelné vlastnosti budov. Ale pro současný rozvoj zeleného bydlení s vyššími ekologickými standardy je rozhodující osobní volba. Kdo chce, nemusí čekat na zákony. Žijeme v době, jejíž výzvou je zkultivovat spotřební kulturu, která vznikla ve 20. století. „Cílem odpovědné spotřeby je maximalizovat kvalitu života a minimalizovat nepříznivé aspekty,“ říká se v Příležitostech udržitelné spotřeby, „udržitelná spotřeba poskytne spotřebitelům větší svobodu a výběr… Pouze v rámci udržitelného systému se budou spotřebitelé těšit stejné šíři možností volby za dvacet či padesát let.“ Hana Kolářová Konzultace Kamila Kanichová, Síť ekologických poraden (STEP)

16

příloha časopisu Bedrník

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA & MY V Ý C H O V N Ě  V Z D Ě L Á V A C Í

M A T E R I Á L

H O S P O D Á Ř S K Á

Z V Í Ř A T A

A

M Y

Společnost pro zvířata − ZO ČSOP vydala

Jeho hlavním cílem je prohloubit vědomosti

Jak bychom měli zacházet s hospodářskými

výchovně-vzdělávací

Hospodářská

žáků a vést je k respektu a vytvoření empatie

zvířaty? (produkce drůbežího masa, vajec, chov

zvířata & my. Byl vytvořen a uzpůsoben na čes-

především vůči hospodářským zvířatům. Žáci se

prasat, přeprava zvířat, vědecké a etické otáz-

ké podmínky podle anglického originálu Farm

mají naučit respektovat potřeby zvířat a chápat

ky…) 2. Test osobnosti. 3. Jaký význam mají zví-

Animals and Us, vydaného nadací mezinárodní

vliv každodenních rozhodnutí na jejich životní

řata (filozofická hlediska, náboženské a světské

organizace pro ochranu hospodářských zvířat

podmínky a celý způsob života. Aktivity, jež

názory…) 4. Selektivní šlechtění hospodářských

Compassion in World Farming.

materiál nabízí, využívají moderních pedago-

zvířat. 5. Potravní řetězce a hospodářská zvířata.

Materiál Hospodářská zvířata & my je určen

gických metod − především řízených diskusí,

Na následujících stránkách přetiskujeme jako

pro 2. stupeň základních škol a střední školy.

které žáky podněcují k samostatnému myšlení

ukázku z manuálu Hospodářská zvířata a my pra-

Pomůže učitelům začlenit do vyučovacího pro-

a projevení vlastních názorů. Zároveň nabízejí

covní listy a poznámky pro učitele z tematického

cesu problematiku vztahu člověka ke zvířatům.

možnost pochopit souvislosti života zvířat a vcí-

bloku Potravní řetězce a hospodářská zvířata.

Je součástí výchovy k humánnímu přístupu

tit se do jejich pozice.

Výukový materiál Hospodářská zvířata a my je

ke zvířatům. Doplňuje, rozšiřuje a navazuje na

Manuál obsahuje tematické bloky pracovních

doplněn videokazetou Hospodářská zvířata

učivo předmětů vlastivěda, občanská výchova,

listů s poznámkami pro učitele: 1. Co je správné?

a my. Cena celé sady je 150 Kč.

materiál

přírodověda, přírodopis, ekologický přírodopis, biologie, zeměpis, základy společenských věd,

tel. 222 135 224

český jazyk.

POTRAVNÍ

ŘETĚZCE

A

HOSPODÁŘSKÁ

Společnost pro zvířata P.O.Box 121, 140 21 Praha 4 e-mail [email protected] www.spolecnostprozvirata.cz

ZVÍŘ ATA



POZNÁMKY

PRO

UČITELE

Téma následujících pracovních listů uvádí souvislosti konzumace živočišné a rostlinné stravy a efektivitu využitelnosti těchto odlišných diet. Též upozorňuje na možné etické problémy na poli vědy a technologie a podporuje žáky a studenty ve vyjadřování vlastních názorů. Použijte spolu s videem Hospodářská zvířata a my. NÁVRH PLÁNU HODINY 1. Diskutujte o potravních řetězcích člověka. > 5 minut < 2. Čtěte potichu, ale když se studenti dostanou k bodům, které se týkají etických otázek, nechte je diskutovat. > 10 minut < (nepředpokládá se, že v této fázi budou etické otázky vyřešeny) 3. Podívejte se na celé video nebo na jeho část. > až 20 minut < (více, jestliže budete dělat přestávky pro diskusi) 4. Diskutujte. 5. V hodině nebo jako domácí práci vypracujte následující cvičení:

OTESTUJTE SI SVÉ NÁZORY Co si myslíte o následujících výrocích? Zakroužkujte ty, které schvalujete, označte křížkem ty, s nimiž nesouhlasíte, a napište otazník u těch, kde byste potřebovali více informací k tomu, abyste se mohli rozhodnout. Další informace naleznete na www.spolecnostprozvirata.cz či v angličtině na www.ciwf.org. Chovat březí prasnice v individuálních boxech, kde se nemohou otočit. Stát se vegetariánem. Šlechtit krávy k produkci většího množství mléka. Chovat slepice v bateriových klecích. Jíst méně masa. Šlechtit kuřata k rychlejšímu růstu pro produkci masa. Chovat kuřata na maso ve volném výběhu. Jíst jehněčí ze zvířete krmeného trávou ve volném výběhu. Geneticky upravovat prasata pro rychlejší růst a libovější maso. Produkovat maso v ekologickém zemědělství. Užívat umělá hnojiva a pesticidy ke zvýšení produkce plodin.

-I-

OBMĚNY (Zvláště pro skupiny menších dětí) Tato cvičení jsou určena pro děti ve věku 11−12 let. Jestliže jsou studenti mladší, mohou číst nahlas cvičení ve dvojicích nebo malých skupinkách nebo mohou číst nahlas ve třídě. Jestliže před tím, než začnete s pracovními listy, zhlédnete video a budete o něm diskutovat (například v předchozí hodině), děti tématu lépe porozumí.

příloha časopisu Bedrník HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA & MY

- II -

příloha časopisu Bedrník HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA & MY

- III -

příloha časopisu Bedrník HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA & MY

- IV -

N Á Z O R Y Anketa

Udržitelná spotřeba: pivo, trh, méně reklamy… Na anketní otázky Bedrníku na téma udržitelná spotřeba odpověděli:

>>>

Jan Keller, sociolog RNDr. Jiří Nečas, ředitel Ekologické sekce České křesťanské akademie Ing. Pavel Růžička, Ministerstvo životního prostředí, vedoucí oddělení dobrovolných nástrojů Ing. Ondřej Velek, Sustainable Consumption and Production Initiative

Co si představujete pod pojmem udržitelná spotřeba? Jan Keller: Udržitelná spotřeba se obtížně vymezuje, neboť nelze stanovit, do jaké míry jsou lidské potřeby „přirozené“ a od kterého bodu už převládají umělé potřeby vynucené například reklamou a zájmy výrobců vyprazdňovat v co nejkratších intervalech přeplněné sklady. V zásadě lze však udržitelnou spotřebu definovat jako spotřebu, kterou si můžeme dopřát, aniž by to ohrožovalo šance našich potomků dopřát si takovou spotřebu také. Obávám se, že plýtvavost naší dnešní spotřeby už potomkům neumožní náš standard si zopakovat. Jiří Nečas: Spotřebovávat jen tolik, aby to nepoškodilo Zemi – mám na mysli v případě, kdyby se všichni lidé chovali tak jako já. Přirozeně, že k topení a bydlení na padesáté rovnoběžce „mám právo“ spotřebovat více než lidé na rovníku. Protože však si sotva lze představit, co to konkrétně znamená, považuji za užitečné hledat stále cesty, jak materiálně spotřebovávat co nejméně; pomůže to planetě Zemi, a pomůže to i nám v cestě k vyšším životním hodnotám. Zkrátka, myslím, že stojí za to přivlastnit si přírodovědné poznání současně s Kantovým kategorickým imperativem (jednej tak, aby se tvé jednání mohlo stát všeobecně přijatelnou normou). Pavel Růžička: Udržitelnou spotřebu chápu jako spotřebu, která v co možná nejmenší míře zatěžuje životní

prostředí a zdraví spotřebitelů. Týká se to jak její kvalitativní stránky, tak stránky kvantitativní. V prvním případě jde o spotřebu environmentálně a zdravotně příznivějších výrobků a služeb (ve srovnání s výrobky a službami obdobného účelu a charakteru), ve druhém případě o spotřebovávané množství. Jak trefně uvedl jeden kolega: „Je lepší jet vlakem než autem, ale ještě šetrnější je cestu vůbec neuskutečnit; pokud není bezpodmínečně nutná.“ Ondřej Velek: Udržitelná spotřeba (siamské dvojče k „udržitelné výrobě“) je spotřeba surovin, energií, potravin, ale také spotřeba prostoru či mobility v mezích možné regenerace přírodního systému. Často slyšíte spojení „vzorce udržitelné spotřeby a výroby“ (Sustainable Consumption and Production Patterns, SCP). Pod tento široký pojem rád řadím také jak „konzumujeme čas“ (pracovní a volný), jak konzumujeme různé služby (sociální, zdravotní, bezpečnostní), jak „konzumujeme informace“ (vzdělání, kulturu ale i často nežádoucí dementogenní reklamu) atd. Udržitelná spotřeba koresponduje s pojmem „kvalita života“ a srozumitelně vysvětluje pojem „udržitelný rozvoj“. Co podle vás může výrazně ovlivnit, aby se spotřební chování obyvatel vyspělých zemí stalo ekologičtějším? Jan Keller: Ekologická daňová reforma, která do cen spotřebovávaných vý-

robků a služeb zahrne pokud možno všechny negativní externality anebo alespoň ty ekologicky nejtíživější, jako jsou například emise skleníkových plynů. Nevěřím příliš v rychlou hodnotovou reorientaci. Bude jí třeba pomoci tržně, tedy tím, že ceny budou odrážet také ztráty, které svým konzumem přírodě (a tedy také sami sobě) působíme. Jiří Nečas: Především by měla zmizet reklama nutící ke spotřebě a místo ní by měly být dostupné informace o výrobcích obsahující seriózní zhodnocení environmentálního dopadu, týkající se pořízení výrobků i jeho užívání. Ekologická daňová soustava by se měla stát skutečností; měla by vést k preferenci oprav před pořizováním nových výrobků, k zvýhodnění výrobků s dlouhou životností atd. Pavel Růžička: Především je potřeba změnit celkovou atmosféru, ve které se naše spotřeba odehrává. Z různých stran je nám vnucováno, že čím více budeme nakupovat a spotřebovávat, tím lepší a šťastnější bude náš život. To je však pouhá iluze – štěstí přeci není o materiální spotřebě! Takováto změna myšlení je však během na dlouhou trať. Považuji v této souvislosti za nutné zaměřit se více na oblast environmentální výchovy a osvěty a začít s ní už od dětí. Musíme naučit budoucí generace, jak žít v lepším souladu s okolím a jak neopakovat naše chyby. Ondřej Velek: Na masáž konzumentů doporučuje UNEP celou baterii „externích“ nástrojů – cena je srozumitelná (viz pokles spotřeby po zdraže17

>>> >>> >>>

N ní pitné vody), státní spotřebitel slyší na příkaz „shora“, co může spotřebovávat (cca 17% HDP představují nákupy veřejné správy – proto nevládky usilují, aby se úřady staly vzorem „zeleného nakupování“), informace varovné i chlácholivé mohou ovlivnit některé spotřebitele (problém ale je „přetížení a šum informací“). Žijeme nad poměry a „sebereflexe“ je jediný vnitřní hlas k nastavení spokojené skromnosti. Bohužel některé lidské potřeby nemají horní hranici „nasycení“ a navíc „úspory“ získané inovacemi často umožní růst spotřeby (rebound effect). Proti skromnosti (která škodí růstu HDP) vedou „ekonomisté“ otevřenou válku reklamou a příjemnými pokušeními. Potřebujeme zejména děti učit rozpoznávat a odmítat tuto manipulaci… Změnil jste sám někdy nějak své spotřebitelské chování z ohleduplnosti k životnímu prostředí? Jak konkrétně? Jan Keller: Nemám auto a používám raději vlak než jiné formy veřejné dopravy. Na stará kolena jsem si pořídil kolo a s celou rodinou jezdíme od

Á

Z

O

R

Y

rána do podzimu po okolí a vyhýbáme se autům. Při cestách do ciziny (často přednáším v Evropě) nepoužívám letadlo, ale vlak nebo aspoň autobus. Cesta třeba do Barcelony tak sice není žádný med, ale dá se to vydržet. Kdyby nás bylo takových víc, bylo by lepší a lacinější vlakové spojení. Jiří Nečas: Snažím se při rozhodování uvažovat o dopadu na životní prostředí a své jednání podle toho korigovat. Auto jsem však nikdy neměl, rád jezdím vlakem a chodím pěšky, méně vytopený prostor je mi příjemný. Zřetelnou změnou, motivovanou především ohledem k životnímu prostředí, je, že jsem „na stará kolena“ začal pít pivo; to se běžně dostane ve vratných skleněných lahvích nebo točené z (vratných) sudů. (Přiznám se však, zachutnalo mi.) Pavel Růžička: Ve svém každodenním životě se snažím preferovat environmentálně šetrnější výrobky a služby, i když mám samozřejmě stále spoustu rezerv. Vybírám si produkty a výrobce, o kterých vím, že k degradaci životního prostředí přispívají méně než ostatní, některé výrobky a firmy naopak bojkotuji, v drtivé většině cestuji hromadnou dopravou... Jsem

přesvědčen, že k udržitelné spotřebě může významně přispět každý z nás svým každodenním chováním a spotřebními návyky. Ondřej Velek: Jako konzumní extremista jsem poznamenaný „náboženstvím životního cyklu výrobků“. Do přestavby baráčku jsme využili místní materiály (kámen), bourané cihly, PVC do domu nesmělo (jen v elektrokabelech), spotřebováváme k otopu dřevo pro dřevokotel a příští léto na teplou vodu již slunce (asi dokoupíme dražší „zelenou“ elektřinu od PRE), neprosadil jsem bohužel kompostovací toaletu ani splachování dešťovou vodou, a tak spotřebováváme pitnou. Nakupujeme (alespoň něco) lokálně (a tedy dráže), dosti kuriózně konzumujeme lokálně od souseda vejce „pražských“ slepic. O konzumním 3R (refuse, reuse, recycle), využívání „veteše“ a dekompozici „mrtvých“ výrobků raději u nás nemluvit. Na výletě se snažím pít lokální piva (proximity pivo)… Konzumuji rád ale musím dělat mnoho ošklivých konzumních kompromisů – jsem rukojmí systému jako většina konzumentů… Připravila Hana Kolářová

Malá tajemství Luď ka J. Dobroruky O knížce Malá tajemství přírody se říká, že to je takový „český Durrell“. Se svou ženou Janou ji napsal RNDr. Ing. Luděk Jindřich Dobroruka. Představujeme ho ve vzpomínkovém, dosud nepublikovaném rozhovoru, který byl pořízen v červenci 2002 za teplého letního večera na terase jídelny letního tábora v obci Božanov pod Broumovskými stěnami. Luděk Dobroruka zemřel 4. července 2004 ve věku nedožitých 71 let. Žil v Bílé Třemešné u Dvora Králové. Byl zoolog; zabýval se zoologií a etologií obratlovců i bezobratlých živočichů a genetikou populací. Pracoval 36 let v zoologických zahradách v Praze a ve Dvoře Králové nad Labem. Studoval život zvířat v jejich přirozeném prostředí, především v přírodě Středomoří a v Africe. Autor a spoluautor 140 vědeckých prací a 12 populárně naučných knih, šesti učebnic a překladatel několika titulů především s přírodovědnou tematikou. Věnoval se práci s mládeží. To, co by se člověk od jiných dozvěděl na celodenní přírodovědné exkurzi, se s Luď kem Dobrorukou dozvěděl na okruhu do 500 m kolem tábora. Jeho pedagogické aktivity zahrnovaly přednášky, exkurze, prázdninové tábory a expedice s přírodovědnou náplní.

Ve svém podpisu uvádíte vždy dvě křestní jména. Jde o jméno po otci? Jsem pokřtěn dvěma jmény, to druhé je po mém kmotru, strýci Jindřichovi. Velice zajímavá je prý historie vašeho rodu… Z historických materiálů, které se naší rodině podařilo uchovat, vím, že první

historické zmínky o mých předcích jsou datovány rokem 1147, tedy rokem, kdy kníže Jurij Dolgorukij, někdy psaný také jako Dolgoruki, založil Moskvu. Členové dynastie Dolgoruků patřili mezi nejvyšší šlechtu, která obklopovala prvního ruského cara – knížete Ivana III. Po Říjnové revoluci byl bolševiky zabit jeden z mých předků, kníže Fjodor. Jeho

starší syn, kníže Vladimír, emigroval do Francie. Mladší syn, kníže Igor, padl jako bělogvardějský velitel jízdní armády roku 1918 v bitvě u Kijeva. Pojmenoval jsem po něm jednoho ze svých synů. Další z členů rodu, kníže Anton Dolgoruki, poslanec Státní dumy, emigroval do Německa. Několik let žil ve Výmaru, ale později se se svojí ženou Boženou Annou

18

N

Á

Z

O

R

Y

Se svojí ženou Janou, profesorkou královédvorského gymnázia, založil Luděk Dobroruka Klub Natura. Jeho přírodovědná činnost s dětmi i studenty má obdivuhodně vysokou úroveň.

Trvalo to 19 let, než jsem se do Afriky dostal. Původním cílem PAV (Privátní akademie věd) byl průzkum oblasti horního toku řeky Uelé v tehdejší Konžské republice. V průběhu příprav jsme dokázali vytvořit kontakty až k tehdejšímu prvnímu ministerskému předsedovi Patrice Lumumbovi. Toho však v lednu 1961 zavraždili, a tak jsme museli začít znovu. Ale to už jsme končili studia, naše zaměstnání, tenkrát na umístěnky, nás rozeselo po celém Československu od Prahy až po Zvolen, založili jsme rodiny, a tak jsme se rozhodli usilovat o Afriku každý na vlastní pěst. Z pěti zakládajících členů PAV se to čtyřem podařilo. Po složitých, až dramatických jednáních a pokusech v Ghaně a v Kamerunu jsem nakonec v roce 1968 uspěl v Zambii. Bydlel jsem u profesora Kalouska, který učil na lusacké universitě. Můj pobyt v Zambii skončil v srpnu 1968. Rozhodl jsem se vrátit k rodině i přes to, že mi to přátelé rozmlouvali, protože jsem mezitím vyhrál konkurs na místo ředitele zoologické zahrady, kterou hodlala založit universita v Lusace. Do Afriky jsem se nakrátko vrátil znovu až v roce 1971. Tehdy jsem jel do Keni pro zvířata určená pro Zoologickou zahradu ve Dvoře Králové nad Labem. Objevují se ve vašem životě osobnosti, k nimž jste vzhlížel? Neřekl bych, že jsem vzhlížel, ale mnoha osobnostem zoologického světa jsem zavázán. Je mnoho těch, kteří mě učili, jak se v přírodě dívat. Jen několik málo z nich mě však naučilo nejen dívat se, ale také vidět. Byl to např. vyučený švec Augustin Knittel, jeden z prvních (a nejlepších) ošetřovatelů pražské zoo, Dr. Erna Mohr z muzea v Hamburku

a profesor Ludwig Zukowsky, který pracoval jako asistent ve slavné hamburské zoo Carl Hagenbecka a pak byl ředitelem zoo v Münsteru a v Lipsku. Ovládáte několik světových jazyků, vystudoval jste dvě vysoké školy, máte encyklopedické přírodovědné znalosti. Je vaše paměť tak vynikající nebo nám prozradíte recept jak lze na sobě pracovat? Neměl jsem a nemám encyklopedickou paměť. Řídím se totiž v zásadě třemi kriterii. Prvním z nich je rada svatého Bonaventury (1221-1274): Naslouchejte a dejte se nadchnout. Druhým je výrok Alberta Einsteina: Kdo nezná pocit tajemství a kdo se už neumí divit, kdo už neumí žasnout, ten je jako mrtvý. A třetím je stará řecká moudrost: Smrt nás nepohltí, pokud bard zpívá a děti a žáci nezapomenou. Protože chci, aby se ti, kdo jsou ochotni naslouchat mému povídání o přírodě, dali nadchnout a žasli a aby co nejdéle na to nezapomněli, musím si spoustu věcí pamatovat. A jazyky? Němčina – to byla nutnost. Základní školu jsem navštěvoval ve válce a také přírodovědná literatura byla v němčině bohatší. Angličtinu nás po válce na gymnáziu učil anglický letec a později jsem měl nejednu příležitost si ji připomenout. Například na sympoziu za záchranu koně Przewalského jsem měl na starost anglické hosty. Později jsem provázel také mnohé zahraniční hosty v pražské zoologické zahradě, kde jsem pracoval. K mým velikým zážitkům patří i účast na slavnostní výroční schůzi Londýnské zoologické společnosti na konci roku 1965. Ruština mi nečiní potíže – ruská přírodovědná literatura 19

Mathildou Ježkovou odstěhoval do Čech. Nejstarší z jejich čtyř dětí, Karel Vilém, byl můj prapradědeček. Změna jména z Dolgoruki na Dobroruka má svůj původ ve zkomolení tří různých rukopisů ve třech abecedách – ruské azbuce, německém kurentu a latince – tak to dokazují zápisy ve starých kronikách. V jakém prostředí jste vyrůstal a kdy se začal projevovat váš intenzívní zájem o přírodu? Byl jsem „divný“ chlapeček, který nosil stále v kapsách žížaly. V Újezdě nad Lesy s klánovickými lesy v okolí měl otec domek. Už tenkrát jsme si zde zřídili venkovní terária s ještěrkami, užovkami, slepýši i řeckou želvou, a maminka mi nadávala, že tupím nůžky stříháním žížal na krmení. Četl jsem mayovky, ale i knihy přírodovědné a přál jsem si být zeměměřičem. Brzy jsem ale přišel na to, že to pravé pro mne bude stát se zoologem. Ze všeho nejvíc mě lákala „černá“ Afrika. V kvintě jsem s několika přáteli založil Klub přátel temné Afriky. Na přírodovědě jsem chtěl dělat taxonomii a zoogeografii – a to mi zůstalo. Seděl jsem v pracovně s Vladimírem Hanákem, Leo Sigmundem a Jaroslavem Figalou. Profesora Veselovského jsem zažil ještě jako studenta. S pěti kamarády z fakulty jsme založili Privátní akademii věd (stmelovala nás mimo jiné nechuť k násilně propagované aplikované zoologii) a vyhlásili jsme „císařství“. Vyjížděli jsme na expedice, ale i v terénu jsme si, jak se patří na členy císařské rady, vykali. Císařskou kancelář jsme si „otevřeli“ v kavárně Praha na dolním konci Václavského náměstí a sem nám také chodila pošta. Měli jsme veliký společný cíl – Afriku. Inspirováni Livingstonem, Stanleyem i Emilem Holubem, zkoušeli jsme žít a bádat v co nejjednodušších podmínkách na našich expedicích například v Tatrách – hlavně Belanských, Slovenském krasu, na Latorici. Nejslavnější byla Akce Ž na Žitném ostrově, kde jsme natočili i krátký film. Afrika však přišla o hezkou řádku let později, že?

N

Á

Z

O

R

Y

Pohybovat se s RNDr. Dobrorukou v terénu byl vždy velký zážitek. Svoje encyklopedické znalosti předával těm mladším například na pravidelných letních táborech.

je velmi bohatá. Ve španělštině a francouzštině čtu. Když jsem měl jet do Kamerunu, sehnal jsem si učebnici Yaundé, která je však i s notami – tak tady jsem selhal, to jsem vzdal. Ale svahilsky jsem se domluvil. Kterou část svého života považujete z profesního pohledu za nejšťastnější, a proč? Celý život. Můj život je v zásadě velmi šťastný. Ale je pravda, že mě uspokojí, když mám pocit, že jsem něco zvládl jako profesionál. Řídím se zásadou, že nejlepší způsob, jak něco dělat dobře, je dělat to dobře. A pak tím, na co upozorňoval už Benjamin Franklin: Mnoho dobré práce se zmařilo, protože se jí neudělalo o trochu víc. Na jeden případ profesionálního uspokojení si vzpomínám… V Africe jsem se dostal do situace, kdy jsem musel sám s několika černochy ručně naložit transport 25 žiraf na nákladní vagóny v Nanyuki pod Mount Kenya. Do rána jsme pracovali – ale zvládli jsme to. Často se zmiňujete o zoologických zahradách. Nutnost jejich existence je dnes často zpochybňována. Jaký je váš názor – zoo ano, či ne? Já myslím, že ano. Dnes jsou ale často zoo zaměřeny komerčně a nemyslí tolik na chovy. Je to totiž drahé. V Německu mají lepší poměr k zahradám – odpovědnější, ctí vzdělání zoologů. Zoo by neměla zvířata jen ukazovat, ale fungovat ve spojitosti s ochranou přírody a výchovou. Vy a vaše manželka jste dlouhá léta působili jako pedagogové. Píšete také učebnice. Jaké jsou podle vašeho názoru největší nešvary současného školství? Odklon od Komenského. Papouškování věcí, které nemají s naší kulturní historií nic společného. Založili jste s manželkou Klub Natura. Můžete nám ho představit? Ve Východočeské zoologické zahradě jsme s manželkou Janou založili přírodovědné kroužky, ze kterých později vznikla Stanice mladých přírodovědců.

S dětmi z těchto kroužků jsme v r. 1985 uspořádali náš první přírodovědný tábor v Krkonoších. Tradice táborů vydržela bez přerušení. Po změnách v zoologické zahradě v 90. letech nastaly na nějaký čas určité problémy v práci s dětmi v zoo. Proto jsme v roce 1992 založili při gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, kde Jana učí biologii a chemii, Klub Natura, který v roce 1994 získal právní subjektivitu jako občanské sdružení. Cílem naší činnosti s dětmi je především terénní práce – vše jim ukázat in natura. Naše činnost je vedena myšlenkou, že jednou vidět je lepší než stokrát slyšet a že musíme děti nadchnout pro poznávání přírody a jejích zákonů. Pak jim nikdo nebude muset vysvětlovat, proč je třeba přírodu chránit a co to znamená ekologicky žít. Objevil jste s Klubem Natura něco výjimečného? Věnoval jsem se především pavoukům – skákavkám a mám opravdu zajímavé nálezy třeba z Brna. Jeden z druhů tu byl chytán před více než 50 lety, druhý byl dosud v naší republice znám z jediné lokality v Čechách a třetí byl dosud chytán jen na jedné české a dvou moravských lokalitách. Dovoluji se vás zeptat jako biologa. Trpíte astmatem; kolem nás pozorujeme neuvěřitelné množství alergií, slýcháme stále častěji o reprodukčních problémech lidí… Myslíte, že člověk jako živočišný druh degeneruje? Příliš se soustředíme na člověka a málo na přírodu okolo. Odvracíme se od věcí, které jsou pro člověka nutné. Nemáme úctu k harmonii zákonů přírody. Necháváme se svést představou,

že každá cesta vpřed znamená pokrok. S neslýchanou sebejistotou jsme začali předpokládat, že my sami bychom nikdy nic nezměnili k horšímu, a tak jsme slovo pokrok začali používat také jako synonymum k putování člověka pryč od přírody. Pokrok začal představovat časový, a ne kvalitativní posun. Je absurdní, když jako pokrok vylepšíme zbraně, aby dokázaly zabít víc lidí na větší vzdálenost. Je pokrok, když se města rozrůstají a pole a lesy zmenšují, takže stále víc a víc lidí tráví víc a víc času v podzemní dráze, v zástupech aut namačkaných blatník na blatníku a v supermarketech a když děti vymění travnatou louku za chodník? Vedle těchto problémů vzbuzuje „nějaká“ ekologická výchova spíše „žabomyší“ dojem. Má vůbec smysl? Má smysl. Záleží na tom, kdo to podává a jak to podává. Jan Ámos Komenský řekl: „Non docent, sed natura docet.“ Neučí učitel, ale příroda. Komenský také řekl, že čím je člověk vzdělanější, lepší a ušlechtilejší, tím víc si váží přírody. A světově uznávaný antropolog Aleš Hrdlička připomněl, že vedla-li cesta za kulturou z lesa, pak cesta za lidstvím vede nezbytně k lesu zpět. Slovo ekologie je v poslední době často zneužíváno, nebo aspoň nedostatečně vysvětlováno. Ekologická výchova by měla ozřejmit, že technokratický přístup k řešení problémů lidstva a dnes tak opěvovaná konzumní ekonomika vedou špatným směrem. Připravila Dana Kellnerová Foto autorka

20

DIDAKTIKA

Země na jedno použití

Autoři: v této podobě sestavili pracovníci SEVERu (zejména H. Kulichová, J. Kulich, J. Šlehover) s využitím dalších autorů Cíl programu: ukázat možnosti řešení problémů životního prostředí v různých rovinách (inspirace k možnostem spotřebitelského či občanského chování, nácvik zaujímání postojů, obhajování názorů, komunikace, tolerance k odlišným postojům) Věková skupina: od 8. třídy výše Velikost skupiny: školní třída, asi do max. 35 osob Prostředí: místnost Pomůcky: Pracovní listy a materiály k jednotlivým aktivitám, Krabice bez odpadu, video + videokazety z videoték MŽP a Envideo (vhodné jsou např. pořady Earth first, Ekoreklamy Síla jedince, příp. ABCD Ekologie), balicí papír, psací potřeby, nůžky, staré noviny, letáčky o možnostech ekologicky šetrného spotřebitelského a občanského chování (např. Jak si vybrat prací prášek, Co značí ekoznačky, Energetické štítky, Biopotraviny, Fair trade, Kácení a poškozování stromů a jak mu zabránit, Příroda v právu aj. - vydává např. Rosa, Veronica, Hnutí Duha Olomouc, Děti Země aj. Poznámka: Tento blok vyžaduje od vedoucího znalost poměrně velkého množství informací, které je nutno neustále kontrolovat (mohou zastarávat). Čas: až 3 hod. Průběh: Tento blok zařazujeme obvykle až ke konci pobytového týdenního výukového programu, ve kterém postupujeme podle programu Člověk a prostředí. Blok je u nás vlastně závěrem předchozích programů zařazovaných během celého týdne. V jiných situacích lze uskutečnit jednotlivé dále popsané aktivity. 1. Chození přes čáru Prostředkem místnosti vede skutečná či pomyslná čára. V jedné polovině je ANO, ve druhé NE. Účastníkům položí vedoucí otázku, na kterou lze odpovědět ano, nebo ne. Účastníci si mají sednout do té či druhé poloviny místnosti, podle svého názoru. Čím blíže sedí k čáře, tím je jejich postoj měkčí („snad, spíše“), čím

dále (třeba až u stěny), tím je jejich názor tvrdší, zcela vyhraněný. Vedoucí zatím názor nezaujímá. Klade otázky typu: Proč sedíš právě tady? Můžeš nám to přiblížit podrobněji? Účastníci si mohou během diskuse přesednout, pokud názor mění, mohou a měli by diskutovat mezi sebou. Vedoucí může názor též zaujmout, ale až po diskusi s ostatními, aby případně neovlivňoval. Po zaujetí stanoviska a diskusi poděkujeme, sesedneme se do kruhu a přijde krátká informační část k problému. 2. Svým způsobem života poškozuji životní prostředí Ptáme se účastníků, kteří sedí na ANO, čím vším si myslí, že životní prostředí poškozují, a odpovědi zapisujeme na balicí papír, aby to všichni viděli. (Časté odpovědi: Množstvím odpadků, jezdím autem.) Snažíme se „vyždímat“ co možná všechny oblasti poškozování prostředí jedincem. Pokud nevědí, doplníme (zejména se zapomíná na spotřebu energie na topení). Většinou ti, kteří sedí na NE, mění své názory a přesouvají se. Docházíme k tomu, že každý nějak prostředí zatěžujeme. Poděkujeme za zaujmutí stanoviska, a protože se nejčastěji objevují v diskusi odpady, položíme další otázku. 3. Třídím odpady Otázka: Třídím doma odpad alespoň na tři složky (papír, sklo, kompost) + směs. Diskuse: Na co kdo třídí (objevíme, že třeba i na víc než tři složky), někdo netřídí na nic (ptáme se proč - nejsou ve městech kontejnery, nemám možnost kompostu, nikdo to nevykupuje...). Poděkujeme a sesedneme se do kruhu. Následuje krátká informační část pomocí Krabice bez odpadu (kolik u nás připadá odpadu na hlavu, kolik v USA, kolik se u nás recykluje, kolik jinde, kolik by šlo recyklovat apod. může být formou tipování), dále můžeme ukázat, z čeho se např. dělají plasty, jak vypadají po recyklaci atd. Připomeneme nebezpečný odpad. Odpad v domácnosti tvoří většinou věci (obaly), které jsme nakoupili, proto další otázka: 4. Při výběru výrobků zvažuji jejich dopad na životní prostředí Obvykle téměř nikdo toto nezvažuje. Pokud se někdo najde, ptáme se, u jakých výrobků,

proč... Informační část: komplikované obaly (tetrapaky), volby variant (sklo versus PET láhev), ekologicky šetrné výrobky + ekoznačky. 5. Supermarket Global Používáme hru, v níž jsou účastníci konfrontováni s tím, jak by se změnila cena výrobků, pokud by do ní byly započteny i všechny náklady na životní prostředí (např. odstranění znečištění z výroby, dopravy, likvidace odpadů…). Můžeme se pak zeptat, proč si některé zboží koupíme, a některé ne, co nás k tomu vede (obvykle někdo odpoví, že reklama), navazuje otázka: 6. Otázka: Při výběru zboží mne ovlivňuje reklama Diskuse stručnější: U jakých výrobků mne reklama ovlivnila. Kdo tvrdí, že ho reklama nikdy neovlivnila? Ptáme se proč. Na jaké zboží je nejvíc reklam a proč? Výsledkem by mělo být, že je to obvykle na výrobky, bez kterých se obejdeme, umělé podsouvání názorů, že něco opravdu potřebujeme, dochází ke zvyšování spotřeby. 7. Video: Earth first Vybraný kousek blokády proti přehradě k výrobě elektřiny na řece Franklin. Stopneme v okamžiku, kdy se demonstrant vrhá pod bagr. Zatím neprozrazujeme, jak to dopadlo. 8. Diskuse Zdá se ti způsob protestů přiměřený? Šel bys do toho taky? Jaký záběr by si vybrala televize pro večerní zprávy? Proč? Známe podobné případy odjinud? Tato demonstrace je jen špička ledovce. Jaké mají občané další možné způsoby vyjádření nesouhlasu? (Petice, lobování poslanců, EIA… Pravděpodobně musíme účastníkům některé pojmy vysvětlit, protože je neznají.) 9. Síla jedince Každý může dělat třeba něco ve své domácnosti, každý má svůj způsob. Každý máme šanci něco dělat. Video: Síla jedince (na kazetě v bloku Ekoreklamy). Rozloučení na závěr: Je to ve vašich rukou… Sepsali: Hana Kulichová, Jiří Kulich Středisko ekologické výchovy SEVER, 542 26 Horní Maršov 89, tel. 499 874 280, 499 874 326, e-mail [email protected], www.sever.ecn.cz

21

Ukázka popisu aktivit z archívu Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER Horní Maršov. Aktivity jsou součástí vzdělávacího programu Člověk a prostředí (blok Možnosti řešení problémů životního prostředí v rovině spotřebitele, občana, výrobce). Využitelné do předmětu Občanská výchova apod.

D

I

D

A

K

T

I

K

A

Jak si změřit svou ekologickou stopu? Co to je ekologická stopa Víte, jak váš životní styl zatěžuje životní prostředí? Chcete si změřit svou ekologickou stopu? Pokud ano, stačí vyplnit 20 otázek na internetové stránce http://www.hraozemi.cz/ekostopa/. Takhle byla na Den země 2004 uvedena v život aktualizovaná interaktivní webová stránka pro výpočet osobní ekologické stopy. Vychází z podobných stránek mezinárodní organizace Earth Day Network, je však uzpůsobena na české podmínky. „Nástroj budeme dále rozvíjet,“ říká autor Viktor Třebický z Ústavu pro ekopolitiku v Praze. Ekologická stopa říká, kolik biologicky produktivní plochy je třeba k zajišťování všech zdrojů, které potřebujeme ke svému životnímu stylu a ke zneškodnění odpadů, které při tom produkujeme. Američan není Ind Průměrná ekologická stopa průměrného příslušníka různých národů se liší. Ekologická stopa Američana nebo Čecha je podstatně větší než stopa, kterou zanechává na Zemi například Ind. Výsledky měření ekologické stopy se vyjadřují v tzv. globálních hektarech, které nesmějí být zaměňovány s reálnými hektary. Každý globální hektar odpovídá jednomu hektaru biologicky produktivních ploch s globálně průměrnou produktivitou. V současné době tvoří biosféru 10,8 miliardy ha biologicky produktivních ploch, což odpovídá méně než 1 povrchu planety. Z toho je 2,3 miliardy ha plocha produktivních oceánů a moří a 8,5 ha miliardy ha plocha produktivní souše. Dohromady na všechny lidi to je víc, než je skutečně dostupná plocha produktivní země na Zemi. To vypadá absurdně, ale dá se to interpretovat tak, že žijeme na úkor budoucnosti… Podle zprávy Living Planet Report 2002, vydané organizací WWF, ekologická stopa lidstva vzrostla mezi lety 1961 a 1999 o 80 % na úroveň přesahující o 20 % biologickou kapacitu Země. Od 80. let tedy lidstvo již konzumuje více, než je produkční kapacita zeměkoule. Ekologickou stopu vymysleli dva

kanadští vědci Mathis Wackernagel a William Rees, kteří svůj nápad poprvé publikovali v knize Our Ecological Footprint: Reducing Human Impact ond the Earth v roce 1996. Od té doby se používá čím dál víc. Je to totiž velmi názorná pomůcka, která pomůže rozlišit, jak různou měrou zatěžuje životní prostředí každý jednotlivec, komunita nebo obyvatelstvo celého státu, ale také třeba doprava v konkrétním městě, kterákoli hospůdka nebo farma. „I když je výpočet založený na našem dotazníku zjednodušený a nedokáže zahrnout všechny myslitelné životní styly, poskytuje rozumný odhad individuální ekologické stopy většiny obyvatel České republiky,“ komentuje Viktor Třebický. Chcete-li se o výpočtu ekologické stopy dozvědět více, navštivte internetové stránky Ústavu pro ekopolitku. Počítači, prozraď mi… Svou ekologickou stopu zjistíte po vyplnění dotazníku na webu. Volí se v něm vždy z několika možností. Roli ve výpočtu hraje například věk, pohlaví, podnebí, počet osob v domácnosti, velikost a typ obydlí, typ vytápění. Používáte ve svém obydlí energeticky úsporné spotřebiče? Jak často konzumujete produkty živočišné výroby? V dotazníku vybíráte z: téměř pokaždé (maso, vejce/mléčné výrobky prakticky v každém jídle), velmi často (maso denně nebo téměř denně), často (maso jednou nebo dvakrát týdně), příležitostně, velmi málo (žádné maso a vajíčka/mléčné výrobky několikrát týdně), nikdy. Jaká část potravin, které konzumujete, je průmyslově zpracována a balena? Jaká část potravin, které konzumujete, je importována ze zahraničí? Srovnáváte se i se svými vrstevníky. Konzumujete mnohem více potravin, více, zhruba stejné množství, méně potravin nebo mnohem méně potravin? Samozřejmě jde také o odpady. Netřídíte? Třídíte pouze jednu složku (např. pouze papír nebo pouze sklo či plasty)? Třídíte papír, plasty, sklo a nebezpečné odpady (baterie apod.)? Třídíte i další složky (biologický odpad, hliník, textil atd.)? Kolik kilometrů ujedete v průměru týdně

veřejnou dopravou? Kolik ujedete automobilem jako řidič či spolujezdec? Kolik hodin ročně přibližně nalétáte letadlem? Jakou průměrnou spotřebu má váš automobil? Jak často cestujete automobilem společně s někým dalším? Odpověděli jste na všechno? Počítač vám za chvíli ukáže výsledek. Pro srovnání – průměrná ekologická stopa ve vaší zemi je 4,8 globálních hektarů na osobu. Celosvětově je k dispozici 1,8 globálních hektarů na osobu. Pokud by žil každý jako vy, kolik bychom potřebovali planet? Dotazník jako zdroj vašich informací Jak je vidět, otázky k výpočtu ekologické stopy se dají použít k diskusi v občanské výchově nebo jiném předmětu. Zrovna tak se s ekologickou stopou dá kouzlit při matematice. Ale nedosti na tom. Ke každé dotazníkové položce najdete na internetových stránkách k výpočtu ekologické stopy také komentář. Dovíte se, jaké chování je šetrnější k životnímu prostředí a jaké je plýtvavější. Například: Snažím se žít ekologicky… …a přesto mi vychází relativně vysoká ekologická stopa (potřebuji více než jednu planetu). Čím to je? Je to dáno tím, že žijete v České republice. Výpočet vaší osobní ekologické stopy se odvíjí od průměrné ekologické stopy občana ČR, která dosahuje bezmála 5 ha. Vaše ekologická stopa se skládá z řady položek, které nejsou do dotazníku v zájmu jednoduchosti zahrnuty (např. energie vtělená do dovozu spotřební elektroniky). Tyto položky jsou odhadnuty proporčně podle odpovědí na zahrnuté otázky. To neznamená, že by výpočet byl nepřesný – je pouze zjednodušený. Vaše ekologicky šetrné chování v oblastech, které jsou zahrnuty, významně snižuje vaši ekologickou stopu, přesto je pro obyvatele střední Evropy velmi těžké se dostat na úroveň ekologické stopy, která by byla udržitelná (méně než 2 ha na osobu). Je to dáno vysokým životním standardem a exis-

22

D tencí „infrastruktury fungování státu“ náročné na energie a zdroje.

I

D

A

K

T

I

K

A

CELKOVÁ EKOLOGICKÁ STOPA PRAŽSKÉ DOPRAVY (1998, osobní automobily)

Proč záleží na velikosti obydlí?

Úsporné spotřebiče Jakým způsobem ovlivňuje používání energeticky úsporných spotřebičů velikost ekologické stopy? Z celkové spotřeby energie v domácnosti tvoří elektrické spotřebiče zhruba 10–20 %. Využití těchto spotřebičů vyžadují následující aktivity: tepelná úprava potravin, mrazení a chlazení potravin, péče o prádlo a provoz ostatních spotřebičů (osvětlení, úklid, osobní hygiena a zábava). Celkovou ekologickou stopu těchto spotřebičů velmi ovlivňuje jejich počet, stáří, způsob využití apod. Obecně platí, že modernější spotřebiče jsou energeticky úspornější, mají nižší teplené ztráty, a tím i vyšší výkonnost. Problémem z hlediska ekologické stopy je však také příliš častá obměna spotřebičů ve vaší domácnosti, která vede k nárůstu spotřeby energie vtělené do jejich výroby a ke vzniku odpadů ze starých spotřebičů. Potraviny z dovozu Čím „exotičtější“ jsou potraviny, které konzumujeme, tím více energie se spotřebovalo pro jejich import na náš stůl a tím vyšší mají ekologickou stopu. Otázka v dotazníku nezohledňuje vzdálenost, kterou potraviny urazily, ale zjednodušuje dovoz pouze na dvě možnosti – ze zahraničí/z ČR. Dále zohledňuje kvantitu tohoto dovozu. Přesto vypovídá o stravovacích a nakupovacích zvyklostech a projevuje se na výsledné velikosti ekologické stopy potravin. Nejnižší ekologickou stopu vytváří potraviny z místních zdrojů a biopotraviny.

ekologická stopa pražské osobní automobilové dopravy 2201 km2 Praha 496 km2

Ekologická stopa pouze pražské dopravy je 4krát větší než rozloha Prahy. Viktor Třebický, Ústav pro ekopolitiku Britský vědec Herbert Girardet vypočítal v roce 1996 ekologickou stopu Londýna. Tato plocha by pokryla téměř celou Velkou Británii. Je 125 krát větší, než plocha samotného města. Samozřejmě, že ve skutečnosti jen část přírodního bohatství využívaného Londýňany leží ve Velké Británii, většina je za hranicemi.

Toto je jediná otázka, u které byla zahrnuta možnost „nevím“. Při jejím zaškrtnutí se v rámci výpočtu uvažuje průměrná hodnota pro ČR. Sníte víc než vrstevníci? Jaký smysl má porovnání spotřeby potravin s vrstevníky? Tato otázka bude v další verzi dotazníku přepracovaná. Jejím smyslem je zjistit alespoň v hrubých rysech, zda (např. díky vyšší zvýšené fyzické aktivitě) máte vyšší příjem a výdej kalorií, než by odpovídalo vaší věkové kategorii. Tento zvýšený příjem kalorií pak ovlivní velikost ekologické stopy potravin. V další verzi dotazníku rozpracujeme tuto otázku podle příjmu a výdeje kalorií u typických profesních skupin a pro zvýšenou tělesnou aktivitu (aktivní sport). Co zahrnuje ekologická stopa dopravy? Ekologická stopa dopravy zahrnuje všechny složky osobní mobility kromě chůze a jízdy na kole či zvířatech. Tj. používání veřejné dopravy, osobních aut, motocyklů a letadel. Tyto aktivity vyžadují zastavěné plochy pro silnice, železnice a další dopravní infrastrukturu, energii a zdroje pro výstavbu a údržbu této infrastruktury a konečně energii a zdroje pro výrobu, provoz a údržbu dopravních prostředků.

Stáří vozidla Vliv stáří vozidla na velikost ekologické stopy úzce souvisí s tím, kolik kilometrů s autem najezdíte a se spotřebou vašeho vozu. Výroba nového vozu vyžaduje velkou spotřebu energie a materiálů. Analýzy ukazují, že výroba typického amerického vozu odpovídá 10–15 % energie, kterou daný automobil spotřebuje za svůj životní cyklus ve formě paliva. Pokud tedy provozujete starší auto, ušetříte ES na výrobu nového. Avšak v případě, že jezdíte často a hodně se stane důležitým faktorem spotřeba. Nový automobil neznamená automaticky nižší spotřebu, neboť rostou požadavky na bezpečnost vozů, a tím i jejich váha a vybavení různým zařízením. Proto jsou váha auta a výkon motoru klíčové faktory i z hlediska ES. Pokud se nemůžete či nedokážete vzdát cestování autem, ale chcete snížit svoji ES, zvažte sdílení automobilu s více lidmi, kteří by jinak cestovali vlastním vozem nebo jiným dopravním prostředkem. Snažte se nikdy nejezdit sami. S využitím www.hraozemi.cz/ ekostopa a materiálů STEP −kvá− Další informace: Viktor Třebický, Ústav pro ekopolitiku, Hradební 3, tel. 224 828 557, e-mail [email protected] 23

Se zvyšující se velikostí vašeho obydlí obecně roste množství zdrojů (materiálů a energie) nutných k jeho výstavbě, údržbě a vytápění. Jedním z nejméně příznivých trendů v oblasti bydlení je proto z hlediska ekologické stopy suburbanizace – vznik satelitních městeček kolem měst. Tento typ bydlení znamená prudké zvýšení nároků na zdroje – pro výstavbu nové infrastruktury, výstavbu nových domů, nutnost používání individuální dopravy atp.

KALENDÁŘ 23. 12. 2004 – 2. 1. 2005

PERNÍKOVÝ BETLÉM

Středisko ekologické výchovy Hl. m. Prahy Toulcův dvůr,

Po loňských příznivých ohlasech bude i letos v Praze ve středisku ekologické výchovy Toulcův dvůr v průběhu vánočních svátků přístupný krásný perníkový betlém Evy Kopecké vždy v 15 hodin. Vstupné dobrovolné.

Kubátova 1/32, 102 00 Praha 10.

20. leden 2005

Středisko ekologické výchovy

PAPÍROVÁNÍ

Tel. a fax 271 750 548, e-mail [email protected]

Statutárního města Liberec,

Tvůrčí a inspirativní dílna především pro pedagogy ZŠ, ŠD, SŠ v Liberci na Správě CHKO Jizerské hory. Výroba papírových předmětů, ukázky recyklovaných papírů, využití starého papíru. Lektorka Miroslava Podešťová.

Ing. Aleš Kočí, Nám. Dr. E. Beneše 1,

28. – 30. leden 2005

Slaměnka – tvořivý klub Lipky –

KOŠÍKY

460 59 Liberec. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

– domu ekologické výchovy,

Rukodělný kurs na Lipce v Brně. Naučíte se připravovat proutí pro pletení a upletete si košík. Materiál, lektoři a lehký oběd je v ceně 600 Kč. Tentokrát je kurz naplánován na tři dny, aby mohli všichni účastníci nejpozději v neděli v poledne odcházet s hotovým košíkem. Lektoři: Tončo Jovanovski, Alena Uhříčková, garant Dana Křivánková.

Lipová 20, 602 00 Brno.

9. únor 2005

Cassiopeia - centrum ekologické

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA NA ŠKOLE

Tel. 543 211 264, e-mail [email protected], [email protected], www.lipka.cz

a globální výchovy,

Seminář nejen pro koordinátory ekologické výchovy pořádá Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia v Českých Budějovicích. Uvede do problematiky ekologické výchovy na školách, pomůže s tvorbou školního plánu ekologické výchovy, představí příručku pro koordinátory EV Škola pro život. Praktické náměty na konkrétní realizaci ekologické výchovy na školách. Občerstvení z biopotravin v rámci ekologizace provozu školy.

Jizerská 4, 370 11, České Budějovice.

9. únor 2005

Středisko ekologické výchovy

KAŠÍROVÁNÍ

Tel. 385 520 951, e-mail [email protected], www.cassiopeia.euweb.cz

Statutárního města Liberec,

Tvůrčí a inspirativní dílna především pro pedagogy MŠ, ZŠ, ŠD a SŠ v Liberci na Správě CHKO Jizerské hory. Naučíte se výtvarnou techniku. Výroba drobných dárků apod. Lektorka Miroslava Podešťová.

Ing. Aleš Kočí, Nám. Dr. E. Beneše 1,

11. únor 2005

Pavlína Horká,

2. MRKVIČKA NA TÉMA ODPADY

460 59 Liberec. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

Lipka - Dům ekologické výchovy,

Celodenní setkání pedagogů z mateřských škol, spojené s výměnou zkušeností a námětů na činnost s nejmenšími dětmi. Plánování další spolupráce na poli ekologické výchovy, zejména v Jihomoravském kraji. Prohlídka nového pracoviště Lipky - Lesní škola Jezírko. účastnický poplatek 200 Kč.

pracoviště Lesní škola Jezírko,

17. únor 2005

Středisko ekologické výchovy

PSANÍ PROJEKTŮ A ŽÁDOSTÍ O GRANT

tel. 545 228 567, e-mail: [email protected],.

Statutárního města Liberec,

Celodenní seminář určený především pro pedagogy ZŠ, ŠD, SŠ. Základní vědomosti, které jsou potřebné k získávání finančních i jiných prostředků na školní projekty. Jaké jsou možnosti v Libereckém kraji. Lektor Ing. Tomáš Komrzý, KÚ Libereckého kraje. Na Správě CHKO Jizerské hory v Liberci.

Ing. Aleš Kočí, Nám. Dr. E. Beneše 1,

24. únor 2005

Středisko ekologické výchovy

BARVENÍ

460 59 Liberec. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

Statutárního města Liberec,

Tvůrčí a inspirativní dílna především pro pedagogy MŠ, ZŠ, ŠD a SŠ v Liberci na Správě CHKO Jizerské hory. Různé druhy barvení textilií, batikování, barvení rostlinami a jinými přírodními materiály, ukázky, návody. Přineste si, co budete chtít obarvit. Lektorka Miroslava Podešťová.

Ing. Aleš Kočí, Nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59 Liberec. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

24

K 24. – 26. únor 2005

A

L

E

N

D

Á

Ř

ZÁKLADNÍ SEMINÁŘ PRO KOORDINÁTORY EV

Eva Kučerová, Lipka - Dům ekologické výchovy,

Setkání zaměřené na vzdělávání a výměnu zkušeností s realizací ekologické výchovy na školách. Určeno zejména pověřeným koordinátorům EVVO na školách, ale i všem dalším, kteří se ekologické výchově věnují nebo se jí brzy věnovat hodlají. Ubytování a stravování zajištěno v prostorách SEV Rychta Krásensko. Cena semináře (950 Kč) zahrnuje též obsažné publikace Škola místo k životu a Zelený balíček - soubor metodických pomůcek. 26. – 27. únor 2005

SÍŤOVÁNÍ

tel. 543 211 264, e/mail: [email protected], www.lipka.cz

Slaměnka – tvořivý klub Lipky – – domu ekologické výchovy,

Rukodělný kurs Lipky v Brně. Originální technika na výrobu oděvů (šaty, vesty), oděvních doplňků (tašky, šály) nebo bytových doplňků (záclonky). Lektor Zuzana Arsenjevová. Garant Lenka Appelová. Cena kurzu 550 Kč.

Lipová 20, 602 00 Brno. Tel. 543 211 264, e-mail [email protected], [email protected], www.lipka.cz

27. únor 2005

PEDIK − TAŽENÁ TECHNIKA

Slaměnka – tvořivý klub Lipky – – domu ekologické výchovy,

Jednodenní rukodělný kurz brněnské Lipky pro začátečníky. Vyplétat budeme dno i stěny. V ceně 380 Kč je kromě lehkého oběda i veškerý materiál. Pedik je vnitřní část liány Calamus rotang ( u nás zvaný také ratan). Lektor i garant Dana Křivánková.

Lipová 20, 602 00 Brno. Tel. 543 211 264, e-mail [email protected], [email protected], www.lipka.cz

2. březen 2005

KOORDINÁTOREM EV SNADNO A RYCHLE?

Pedagogické centrum v Hradci Králové, [email protected]

Pedagogické centrum Hradec Králové, 9–15 hod. Seminář pro ty, kteří začínají a sbírají zkušenosti. Jak sestavit školní plán ekologické výchovy? Zařazení ekologické výchovy do předmětů. Rámcové vzdělávací programy a školní vzdělávací programy a ekologická výchova v nich. Lektoři: pracovníci SEVERu – Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory. Přihlášky do 21. 2.

Lidé na poslední chvíli kupují dárky, shánějí kapra a čekají dlouhé hodiny u prodejců čerstvě uříznutých vánočních stromků. Bohužel si však někteří kupující nepoloží otázku, jakou má stromek minulost… Trpěl snad nějakou chorobou, byl vyvrácen, či jej prodejce jen nemilosrdně a nenávratně odřízl pro peníze? Vím, pravdu nezjistíme, avšak můžeme se nad tím alespoň zamyslet. Spokojeni stromeček upevníme do stojanu, ozdobíme a prožíváme vánoční atmosféru. Stromeček se na čas stal neodmyslitelnou součástí domácnosti. Je Štědrý den, následují další dva svátky vánoční, pak Silvestr, Nový rok a nakonec Tři králové. Lidé si oddechnou, že mají všechen vánoční shon za sebou. Ze stromku sundáme ozdoby, uvolníme stojan a jdeme ho vyhodit do nejbližšího kontejneru a zanecháme jeho osudu… Na počátku Vánoc bychom stromeček tolik postrádali, ale po Vánocích se ho necitelně zbavíme. Bylo vůbec nutné si stromek z lesa pořizovat? Někdo by mohl namítnout, že se snažím propagovat výrobce umělých stromků, avšak není tomu tak. Řekněte sami, nepotěšilo by vás více, kdybyste pozorovali krásné, majestátné jehličnany nacházející se v tichu lesa než bezbranné, posmutnělé a neslyšně dožívající mladé stromky?

Kristina Jírů, . ročník Gymnázia Písnická, Praha 12

kocentrum Paleta Pardubice uspořádalo ojedinělou soutěž pro školy a školská zařízení Zelený ParDoubek. Cílem bylo podpořit, ocenit a zviditelnit probíhající aktivity ekologické výchovy ve školách a školských zařízeních Pardubického kraje. Školy předkládaly přehled jednorázových i průběžných ekovýchovných akcí, projektů a opatření realizovaných ve školním roce 2003/2004. Výsledky soutěže byly vyhlášeny na 4. konferenci Environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty Pardubického kraje. Všichni zúčastnění získali hodnotné věcné ceny, publikace a metodické materiály. Vybraní soutěžící získali ocenění Ekologická škola (zařízení) Pardubického kraje a ti nejlepší finanční ohodnocení Pardubického kraje pro odpovědné pedagogy. Na nejvyšších stupíncích se umístily: Základní škola Kotkova v Pardubicích–Spořilově, Gymnázium Česká Třebová, Speciální škola Komenského v Moravské Třebové, neúplná ZŠ Čeperka, MŠ K. Světlé v Chrudimi a DDM Alfa v Pardubicích. Všechny akce a projekty se představí na informačním serveru Pardubického kraje www.ekovychova.cz. Podle zprávy Ekocentra Paleta

N

a pomoc vichřicí zničeným lesům ve Vysokých Tatrách od večera 23. listopadu, kdy se objevila krátká zmínka ve zpravodajství České televize, do druhého dne 9.30 ráno už přes 60 000 lidí zaslalo dárcovské smsky ve tvaru DMS TATRY na číslo 87777 v celkové hodnotě 1 714 000 Kč. Peníze jsou určeny do veřejné sbírky, kterou pořádá Nadace Partnerství ve spolupráci s partnerskou Nadací Ekopolis na Slovensku. Nadace Ekopolis založila Fond Tatry, jehož účelem bude podpora trvale udržitelné obnovy Tater pro naše budoucí generace. Konto rovněž v české bance se rozhodlo zřídit také Lesoochranárské zduženie VLK. Jsou to možnosti, jak přispět na opravdu citlivou obnovu lesů v TANAPu, a nikoli jen na účty, o jejichž využití se pak asi nic nedozvíme. Nadace Partnerství slibuje, že přesně zveřejní, co se za naše peníze v Tatrách udělalo. Podle informací z Nadace Partnerství a MŽP ČR

25

VÁNOCE JSOU TU!

E

N A B Í D K A PUBLIKACE Zelená seznamka V oblasti ochrany životního prostředí pracuje v České republice dlouhodobě necelá tisícovka neziskových organizací. Mezi nejčastější otázky týkající se jejich činnosti patří: K čemu jsou? S odpovědí může pomoci publikace Kapesní zelená seznamka, kterou vydala asociace ekologických nevládních organizací Zelený kruh. Její elektronická podoba je na www.hraozemi.cz. „Náš přehled dokládá, že škála činností ekologických organizací je velmi široká, jenom se o nich málo ví,“ uvedla Kateřina Kociánová ze Zeleného kruhu. „Kromě vzdělávání a osvěty zajišťují modelové projekty, které ukazují možné budoucí cesty, pečují o vybraná území, dohlížejí na dodržování zákonů či se podílejí připomínkami na tvorbě zákonů nových. Úlohou řady ekologických organizací je také mobilizace zájmu veřejnosti a její vtahování do řešení problémů týkajících se ochrany životního prostředí, kterých je u nás stále ještě dost.“ Publikace určená široké veřejnosti, firmám, úřadům, školám nabízí kontakty na 113 organizací a přehled jejich aktuálních projektů. Pro lepší orientaci je doplněna rejstříky dle zaměření a místa působnosti organizace. „Ekologické organizace v Německu či ve velikostí srovnatelném Nizozemí mají statisícové členské základny. Pro mnoho lidí je to ten nejjednodušší způsob, jak ochranu životního prostředí podpořit. V České republice mají obdobné organizace pouze stovky či tisíce členů a myslíme si, že dozrál čas na změnu“ řekla Kateřina Kociánová. Kapesní zelená seznamka chce nejen ukázat na pestrost ekologických organizací, ale i napomoci s vyhledáváním organizací a projektů, které mohou lidé podpořit, ať už tím, že se stanou jejich členy či budou na jejich činnost finančně přispívat. Kapesní zelená seznamka vyšla v rámci projektu Hra o Zemi, jehož součástí je i letošní informační kam-

paň s mottem „Tlučte špačky… nebo je chraňte“. Z webové stránky www.hraozemi.cz je možné zaslat dárcovskou SMS s textem DMS HRAOZEMI na číslo 87777. Další informace najdete na www.hraozemi.cz. Publikace byla podpořena ze zdrojů Evropské unie v rámci projektu „Motivace české veřejnosti k finanční podpoře ekologických nevládních neziskových organizací“. Tisková zpráva Zeleného kruhu Kateřina Kociánová, Zelený kruh, Lublaňská 18, 120 00 Praha 2. Ekolinka 222 518 352, fax 222 518 319, e-mail [email protected], www.zelenykruh.cz, www.hraozemi.cz

Jak zklidnit dopravu v obcích Nadace Partnerství vydala v rámci svého programu Doprava pro 21. století publikaci Jak zklidnit dopravu v obcích. Užitečná příručka má sloužit především zástupcům místních samospráv při úvahách nad možnostmi řešení dopravní situace s důrazem na zvyšování bezpečnosti všech účastníků provozu a zlepšování vzhledu veřejných prostor. Publikace obsahuje mimo jiné přehled jednotlivých prvků, které zklidňují dopravu, s doporučením vhodnosti jejich použití. Dále obsahuje ilustrační příklady přerozdělení uličního prostoru, orientační náklady na realizaci, popis povolovacího řízení pro různé typy opatření atd. Příručka má 44 stran s množstvím fotografií a nákresů a stojí 60 Kč (a 60 Kč balné při zaslání na dobírku). Je možno ji objednat nebo přímo zakoupit na adresách Nadace Partnerství Zpráva Nadace Partnerství Nadace Partnerství, Panská 7, 603 00 Brno, tel. 542 422 766, fax 542 422 777, e-mail [email protected]

Nadace Partnerství, Krátká 26, 100 00 Praha 10, tel. a fax 274 816 727, e-mail [email protected]

FILM Filmy nejen z Ekofilmu zdarma ve Videotéce MŽP V druhém říjnovém týdnu proběhl v Českých Budějovicích a Českém Krumlově opět další ročník Mezinárodního filmového festivalu Ekofilm. Ekofilm se v roce 2004 konal už potřicáté a kromě tohoto kulatého výročí zaznamenal i další úspěch – rekordní návštěvnost téměř pěti tisíc lidí. Filmy, které vyvolaly takový zájem odborníků i laických diváků můžete vidět i vy, vaši studenti i žáci či frekventanti vašich vzdělávacích programů. Kolekci vítězných filmů letošního Ekofilmu, ale i snímky z dřívějších ročníků si můžete zdarma půjčit třeba pro potřeby výuky ve školách či pro promítání v ekocentrech ve Videotéce MŽP. Kontaktní osobou je a veškeré informace včetně katalogu vám ráda poskytne RNDr. Jitka Radová. Jakub Kašpar, ředitel odboru vnějších vztahů MŽP RNDr. Jitka Radová, odbor vnějších vztahů MŽP, Vršovická 65, 100 10 Praha 10, tel. 267 122 432, e-mail [email protected].

POMŮCKY Co je doma, to se počítá Jsou pryč doby, kdy jsme nemuseli řešit, po jakém zboží v obchodě sáhnout. Nebylo z čeho vybírat. Dnes je naopak nabídka prodejců tak pestrá, až se v ní zákazník ztrácí. Cena, vzhled, kvalita, obal… To vše ovlivňuje naše rozhodování. Uvědomělý spotřebitel, který nechce pouze bezmyšlenkovitě vršit zboží do košíku, si klade

26

otázku, podle kterých kritérií vybírat. Jedním z nich by měla být šetrnost výrobku vůči životnímu prostředí. Mnoho zákazníků také začalo po výrobcích tuto garanci vyžadovat a výrobci se přizpůsobili poptávce. Objevila se značka Ekologicky šetrný výrobek, která označuje takové produkty, které při výrobě, používání i likvidaci zatěžují životní prostředí méně než produkty podobné, které ale ekoznačku nenesou. Aby se však spotřebitel neradoval příliš, vynořila se na trhu i řada rádobyekologických značení, která si však výrobce udělil sám, bez státní garance, a jejich důvěryhodnost je více než pochybná. Program ekoznačení i spotřebitele ochotné pomoci životnímu prostředí v České republice máme. Co nám tedy chybí? Propagace ekoznačky a informovaní spotřebitelé. Proto Český ekologický ústav přistoupil k realizaci výukového programu Co je doma, to se počítá, který se zaměřuje na šíření povědomí o ekoznačení a ekologicky šetrných výrobcích a je i jeho odborným garantem. Program je připravován ve spolupráci se středisky ekologické výchovy ze sdružení Pavučina. Je koncipován pro žáky 7., 8. a 9. tříd základních škol a pro studenty I. a II. ročníků středních škol. Program bude k dispozici od druhého pololetí školního roku 2004/2005 a může být zařazen do rámce výukových hodin biologie, občanské nauky, základů společenských věd, zbožíznalství apod. Český ekologický ústav zajistí školení lektorů středisek ekologické výchovy a učitelů zainteresovaných škol. Kromě školení zajistí také výrobu pomůcek potřebných pro výukový program, které nabídne proškoleným lektorům zdarma. V případě zájmu o navázání spolupráce, poskytnutí výukového programu a dalších informací se můžete obrátit na oddělení vnějších vztahů Českého ekologického ústavu. Zpráva ČEÚ Český ekologický ústav, oddělení vnějších vztahů, Ing. Lenka Pátková, Kodaňská 10, 100 10 Praha 10. Tel. 267 225 346, e-mail [email protected], www.ceu.cz a www.ekoznacka.cz

A

B

Í

D

K

A

Zelený balíček – multimediální vzdělávací pomůcka Multimediální učební pomůcka s názvem Zelený balíček (v originále The Green Pack) vznikla z iniciativy organizace Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu (REC). Po úspěchu tohoto materiálu v Polsku, Maďarsku, Bulharsku přichází i do českých škol. Do budoucna se počítá s jeho šířením do ostatních evropských zemí. Pomůcka má podobu skutečného „balíčku“, do kterého je vloženo několik zajímavých částí, které se vzájemně doplňují. Mezi nimi se nachází tištěný materiál v podobě Příručky pro učitele, videokazeta s animovanými klipy a vzdělávacími filmy, interaktivní CD-ROM s obsáhlými informacemi o životním prostředí a hra na rozhodování, tzv. dilemata. Zelený balíček je učební pomůckou, se kterou budou pracovat především učitelé a který bude zajímavou a zábavnou formou doplňovat stávající výuku ve školách. Jejím cílem je zlepšovat formování hodnotového žebříčku u žáků a vytvářet u nich patřičné modely chování vůči životnímu prostředí a přírodě. Pro tyto účely balíček obsahuje řadu praktických návodů, jak toto chování uplatnit přímo ve škole, ale i v domácnostech a ve společnosti obecně. Tato učební pomůcka je výjimečná i v tom, že klade důraz na spolupráci mezi učitelem a žákem, a to při plnění praktických úkolů, diskusí nad různými otázkami či podílení se na rozhodování v řadě modelových situací, které mají bezprostřední vliv na životní prostředí. Žáci se tak učí spolurozhodovat o svém okolí a o tom, jak budou chránit a starat se o prostředí, ve kterém žijí. Balíček je použitelný ve více učebních předmětech, to znamená vedle přírodopisu či biologie též v hodinách zeměpisu, fyziky, matematiky, občanské nauky a dalších. Obsahová část Zeleného balíčku je rozdělena na celkem 22 témat týkajících se životního prostředí. Témata jsou podle vzájemných souvislostí sloučena do celkem pěti kapitol: Složky životního prostředí: zde se nacházejí témata zaměřená na vzduch, vodu, půdu a biodoverzitu Ohrožení životního prostředí: obsahuje témata: urbanizace, hluk, odpady, chemické látky

Činnosti člověka a jejich vlivy: obsahuje témata: energie, doprava, průmysl, zemědělství, lesnictví a turistika Globální vztahy: obsahuje témata: změna klimatu, ubývaní ozonu, acidifikace a problematika moří a oceánů Hodnoty: obsahuje témata etika a konzumní společnost, lidské zdraví a životní prostředí, občanská práva a odpovědnost za budoucnost Země Nejzajímavější součástí Zeleného balíčku je interaktivní CD-ROM, na němž jsou informace o životním prostředí roztříděny podle výše uvedeného schématu a zároveň jsou doplněny o testy pro vyzkoušení znalostí uživatele, hry na rozhodování a elektronické podoby všech doprovodných materiálů uvedených v balíčku. To vše je rámováno kreslenými obrázky, fotografiemi, mapami, animacemi, animovanými klipy k jednotlivým tématům. Obsah je přizpůsoben znalostem žáků 2. stupně základních škol a doplněn o aktuální informace o stavu životního prostředí v České republice. Vytvoření české verze Zeleného balíčku bylo možné díky úzké spolupráci s mnoha odborníky a organizacemi, mezi nimiž bylo Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Univerzita Karlova a další odborníci z oblasti vzdělávání, životního prostředí a ochrany přírody. Celkový design Zeleného balíčku byl vytvořen díky podpoře a talentu mnoha umělců, designérů a fotografů z Maďarska a dalších zemí střední a východní Evropy. Spojení společnosti Toyota a výukovým materiálem o životním prostředí Zelený balíček je součástí dlouhodobé snahy Toyoty o praktickou ochranu životního prostředí prostřednictvím vlastních produktů. V rámci distribuce Zeleného balíčku budou připraveny semináře v jednotlivých krajích, na kterých budou učitelé seznámeni s tím, jak pracovat se Zeleným balíčkem a jaký je jeho účel. Na produkci tohoto výukového materiálu se podílelo Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu (REC), což je nezávislá nezisková organizace se sídlem nedaleko Budapešti v Maďarsku. REC se již 14 let aktivně podílí na řešení problémů v oblasti životního prostředí v Evropě, spolupracuje s Evropskou unií, nevlád27

N

N ními organizacemi, orgány státní správy a samosprávy, podnikatelskou sférou a dalšími zainteresovanými skupinami a přispívá k prosazování účasti veřejnosti na rozhodování v oblasti životního prostředí. REC má pobočky v 16 zemích střední a východní Evropy, mezi nimiž je i pobočka REC Česká republika se sídlem v Praze. Zpráva REC (kráceno) Regionální environmentální centrum Česká republika (REC ČR) Senovážná 2, 110 00 Praha 1, tel. a fax 224 222 843, e-mail [email protected], kontaktní osoba ing. Tomáš Kažmierski, e-mail [email protected]

PROJEKTY Volvo Adventure Volvo Adventure ve spolupráci s Environmentálním programem OSN je vzdělávacím programem pro děti mezi 10. – 16. rokem věku, jehož cílem je podpořit environmentální aktivity ve světovém měřítku. V květnu tohoto roku se konala ve Švédsku konference, na které děti z některých zemí světa představily své projekty. V květnu 2005 se bude konat v Göteborgu ve Švédsku další podobná konference, které se budou moci zúčastnit také děti – autoři environmentálních projektů z ČR. Na autory prvních tří vítězných projektů čeká odměna 10 000, 6 000, 4 000 dolarů. Podmínky zapojení se do této soutěže včetně přihlášky je možné nalézt na internetové adrese www.volvoadventure.org. PaedDr. Karel Tomek, ředitel odboru předškolního, základního a základního uměleckého vzdělávání MŠMT (kráceno) Odpad je surovina Sdružení Arnika vyhlásilo soutěž Odpad je surovina pro pražské středoškolské studenty zaměřenou na témata: odpady, recyklace a kompostování, ekologicky šetrné výrobky a ekologicky šetrná spotřeba. Účastníci soutěže − studenti prvních, druhých a třetích

A

B

Í

D

K

A

ročníků pražských gymnázií, středních škol a učilišť − vytvoří skupiny o počtu 5 až 7 členů a jednoho konzultanta staršího 18 let (ten není podmínkou, ale doporučuje se). Projekt je rozdělen do tří částí: Odpady – skládky a spalovny, Odpady – recyklace a kompostování, Ekologicky šetrné výrobky. Součástí každého kola je 10 otázek, které budou zveřejněny na internetu i s nápovědou, dále 1–2 přednášky, besedy či semináře, 1–2 exkurze, praktická část a případně další úkoly. Vyhlášení výsledků proběhne na začátku června 2005 u příležitosti Světového dne životního prostředí. Vítězné družstvo čeká jako odměna několikadenní pobyt v jednom z našich národních parků včetně zajímavého doprovodného programu. Organizátorem je občanské sdružení Arnika, které projekt realizuje s laskavým přispěním Magistrátu hl. m. Prahy a ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR a s Českým ekologickým ústavem. Mgr. Milan Navoj, koordinator projektu, Arnika (kráceno) Arnika - Program Toxické látky a odpady, Chlumova 17, 130 00 Praha 3. Tel. 222 781 471, 222 782 808, e-mail [email protected], http://papir.arnika.org/soutez-praha.shtml

PROGRAMY Exkurze po středních Čechách Toulcův dvůr, středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy, zařadilo do své nabídky několik úplně nových programů. Jsou zaměřeny na geologii, energetiku a problematiku ochrany vody v krajině. Sdružení SRAZ pro vás vytvořilo nové programy o domácích zvířatech. Již podruhé nabízíme také exkurze po středních Čechách, jejichž nabídku jsme rozšířili o nové trasy. Pět prvních exkurzí se uskutečnilo už v minulém školním roce. Proběhly po domluvě s učiteli, zatím jaksi „na zkoušku“ a osvědčily se. Pokusím se vám, jako jejich lektorka, trochu přiblížit nejen motivy, které nás k zavedení cyklu exkurzí vedly, ale hlavně to, jak exkurze připravujeme a jak probíhají. Při práci s dětmi během ekologických výukových programů a rovněž při ak-

Terénní exkurze střediska Toulcův dvůr Český kras Dendrologická zahrada Průhonice Dubeč a okolí Lužní lesy a Slavníkovci Přerov nad Labem − Čelákovice Přes Velký Louštín Přes Zvolskou homoli na Zbraslav Voděradské bučiny Pro malé kolektivy lze dohodnout i jiné trasy. Z nabídky programů Toulcova dvora 2004/2005

cích pro veřejnost jsme zjistili, že nejen děti, ale ani jejich rodiče velmi často neznají nejbližší okolí svého bydliště, ani širší okolí Prahy. V důsledku toho nemají ke krajině svého domova žádný vztah, neznají její přírodní ani historické hodnoty, a nepociťují tedy ani potřebu tyto hodnoty udržovat a chránit. Přitom se nemusí vždy jednat o úplný nezájem o přírodu, lidé však za ní jezdí na místa všeobecně známá a „turistifikovaná“. Střední Čechy považují (až na výjimky, jako např. Český kras) za krajinu příliš civilizovanou a nezajímavou. Na vyhledávání informací o svém okolí nemají většinou čas, a proto se zaměřují jenom na známé turistické cíle (hrady, zámky, jeskyně), jejichž okolí pouze projedou. A to nemluvím o dětech, které celé víkendy tráví na sídlištích a v hypermarketech. Vím, že se alespoň ve škole snažíte pěstovat v dětech vztah k přírodě a ke krajině, a že to nemáte jednoduché. Vymyslet trasu terénní exkurze, zjistit nejlepší spojení nebo zajistit dopravu, projít si trasu předem, zjistit co nejvíce informací o navštívené oblasti, naplánovat žákům vhodné aktivity, to vše dá spoustu práce a starostí. Cestovní kanceláře specializované na školní zájezdy sice nabízejí velice zajímavé cíle, střední Čechy však až na výjimky opomíjejí. Rozhodla jsem se proto uspořádat cyklus terénních exkurzí jako určitý servis pro ty z vás, kteří občas rádi opustí se

28

svými dětmi či studenty dusné místnosti a přenesou výuku do terénu. Nabízím vyzkoušené a připravené trasy, které jsme již předtím prošli při podobných akcích pro veřejnost. Cílem exkurzí je seznámení žáků nebo studentů s přírodou živou i neživou, s cennými a zajímavými přírodními lokalitami přístupnou formou, přiměřenou jejich věku. Neméně důležité je i seznámení s historií, která se vepsala do tváře navštívené krajiny. Budeme rádi, pokud si studenti středních škol zvolí některé z navštívených míst jako objekt dalšího samostatného bádání. Snažíme se rovněž upozorňovat nejen na místní přírodní a historické zajímavosti, ale obrátit pozornost i k ekologickým problémům, které se navštívené oblasti týkají. Za dosažení cíle budeme pokládat, jestliže účastníci exkurzí budou považovat krajinu za součást svého domova. Exkurze jsou určeny pro děti od 3. třídy ZŠ výše i pro studenty SŠ. Tento velký věkový rozptyl vás možná poněkud zarazil. Téměř všechny trasy, s výjimkou Voděradských bučin, však mají kratší a delší variantu. Konkrétní tematickou náplň exkurze samozřejmě vždy přizpůsobujeme věku dětí. V naší nabídce je u každé trasy uvedeno možné tematické zaměření, abyste mohli svým dětem vybrat buď jedno hlavní téma, nebo jejich kombinaci podle zájmu a probíraného učiva. Pro první stupeň ZŠ doporučuji zvláště Dubeč a okolí nebo kratší variantu cesty přes Velký Louštín, zakončenou v železničním muzeu. Pro malé kolektivy (do 15 účastníků) opravdových zájemců o přírodu, např. členy kroužků, si můžete individuálně dohodnout i jiné trasy s návštěvou zajímavých lokalit. A jak exkurze v praxi probíhají? Vždy je třeba se předem domluvit, abychom vybrali nejvhodnější trasu vzhledem k roční době, věku a kondici žáků a probíranému učivu. Telefonicky se také domluvíme na čase a místě srazu a odjezdu i předpokládané době návratu podle aktuálního jízdního řádu. Přepravujeme se převážně veřejnou nebo hromadnou dopravou a pěšky. Jízdné a případnou výši vstupného do objektů vám sdělíme podle aktuálního stavu, pokud projevíte o některou exkurzi zájem. Předem však můžeme prozradit, že nejdražší jízdné tam i zpět nepřesahuje 90 Kč a nejdražší vstupné 40 Kč.

A

B

Í

D

K

A

Nejlevnější trasy jsou dostupné MHD. Pouze u exkurze do Českého krasu doporučuji hlavně pro mladší děti objednat si vlastní autobus. Nemáte-li osvědčeného dopravce, rádi vám autobus zajistíme. Účastnický poplatek 35 Kč zahrnuje lektorné, písemné materiály pro žáky i pro pedagogy a pracovní listy, ale nezahrnuje dopravu, ani vstupy. Z důvodů včasného návratu doporučuji pro žáky ZŠ volit spíše kratší trasy. U delších tras pak počítejte s celodenním výletem. Časový rozvrh doplníme o minimálně hodinovou rezervu na nepředvídaná zdržení. Skupinky dětí zaměstnáme přiměřenými aktivitami, které jim pomohou cestu hlouběji vnímat a lépe si ji zapamatovat. Je také dobré, můžeme-li nechat mladší děti na vhodném místě chvíli si volně pohrát. Před exkurzí vždy snažně prosíme o pěkné počasí, protože i kdybychom stokrát zdůrazňovali nutnost vhodného oblečení a bot do terénu a hlavně pláštěnek, polovina třídy pláštěnku prostě nenosí. Je to přece nemužné, neelegantní a vůbec, jak by v tom vypadali? Přesto znovu děti varujte, že příroda občas bývá i studená a mokrá. Určitě se najde i někdo bez svačiny, zato s peněžním obnosem v kapse. Ten mu ovšem v lese nebude nic platný, v cílové stanici pak musí buď vybílit samoobsluhu, nebo umře hlady. Přesvědčili jsme se, že i suché rohlíky přijdou k chuti. Zatím všichni účastníci cestu přežili, i když to tak někdy nevypadalo. Ujít pěšky šest kilometrů připadalo některým osmákům jako nadlidský úkol a na konci cesty vypadali opravdu zničeně. Už se zdálo, že je nezvedne ani chvála za splněné aktivity. Ve vlaku cestou zpět však ožili a na nádraží se již loučili s úsměvem. Ze zpětných ohlasů vím, že k nejvíce vzpomínaným zážitkům patří hledání zkamenělin v Houbově lomu a táboráček v lomu na Kobyle. Děti obdivovaly i kolouchy na jelení farmě v Dubči a potápku roháče s mláďaty na zádech na Podleském rybníce, volavky na louce, starou školu v Přerově nad Labem i kvetoucí stulíky a lekníny na labských tůních. Mnozí viděli ve Voděradských bučinách svou dosud největší houbu. Většinou svítilo sluníčko, ale pršely na nás i kapky a žaludy. Pojďte s námi sbírat zážitky do krásné středočeské krajiny i vy.

Těší se na vás lektorka Toulcova dvora: Eva Kopecká Středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy Zoulcův dvůr, Kubátova 1/32, 102 00 Praha 10. Tel. a fax 271 750 548, e-mail: info@toulcuvdvur, www.toulcuvdvur.cz

Volno na Severu Nabídka volných termínů ve středisku SEVER: Středisko SEVER (Horní Maršov, východní Krkonoše) nabízí na zimu a jaro 2005 poslední volné termíny: od Vánoc do Silvestra |31. 1. – 6. 2. | 25. - 27. 2. | 4. - 5. 3. | 11. - 13. 3. | 18. - 20. 3. | 25. 3. – 3. 4. 2005 Můžete si pro svou třídu objednat pobytový výukový program Týden pro udržitelný život (pro ZŠ a SŠ) nebo využít ubytovacích kapacit (35 míst) pro lyžařský či rekreační pobyt – délka pobytu podle vzájemné dohody. Cena pro školní skupinu s programem od 335 Kč na den (120 strava, 130 ubytování, 85 program), cena za den bez programu 300 Kč (120 strava, 180 ubytování) včetně DPH. Možnost i ubytování s polopenzí nebo úplně bez stravy (lze si pronajmout kuchyňku za 20 Kč na osobu a den). Zpráva SEVER SEVER, 54226 Horní Maršov, tel. 499 874 280, 499 874 326, e-mail: [email protected]

ORGANIZACE Síť ekologických poraden Síť ekologických poraden (STEP) sdružuje osoby a organizace zabývající se environmentálním poradenstvím pro veřejnost. Environmentální poradny nabízejí veřejnosti každodenní radu a pomoc při řešení otázek týkajících se životního prostředí. Díky zastoupení poraden venkovského i městského typu realizují pestrou škálu projektů, mnohdy ve spolupráci se zahraničními partnery. 29

N

N Těžiště činnosti environmentálních poraden je preventivní péče o životní prostředí a snaha o podporu spolupráce a komunikace mezi rozhodujícími sektory ve společnosti - samosprávou, státní správou, vědeckým výzkumem, veřejností a podnikatelskou sférou. Environmentální poradenství si klade za cíl zpřístupňovat občanům objektivní a všestranné informace o životním prostředí, o environmentálních problémech a jejich řešeních, o výrobcích a jejich vlivu na životnímu prostředí. Environmentální poradenství se tak podílí na vytváření environmentálního povědomí obyvatelstva a budování občanských struktur, které působí jako protiváha jednostranným politickým či ekonomickým rozhodnutím. Síť ekologických poraden je členem Evropské asociace ekologických poradců – EcoCounselling Europe. Převzato z: Praktický rádce občana aneb Jak chránit životní prostředí na Trutnovsku Síť ekologických poraden, kancelář Brno, Panská 9, 602 00 Brno, tel. 542 422 758, kontaktní osoba RNDr. Yvonna Gaillyová Síť ekologických poraden, kancelář Ostrava, Ahepjukova 2, 702 00 Ostrava, tel. 596 623 212, kontaktní osoba Mgr. Kamila Kanichová E-mail [email protected], http://www.ekoporadna.cz

A

B

Í

D

K

A

INTERNET Síť ekologických poraden http:// www.ekoporadna.cz Udržitelná spotřeba http:// www.ekospotreba.unep.cz Agentura pro ekologicky šetrné výrobky (základní informace, novinky, přihlášení, financování, usnesení vlády, přehled www, kontakty, seznam směrnic, seznam firem, seznam výrobků) http: //www.ceu.cz/esv Zelená domácnost http://ekolist.cz/zddotazy.shtml Šetrné papírování, Arnika http:// papir.arnika.org Rosa – ekologická poradna, České Budějovice www.rosa.ecn.cz Svět spotřebitelů (provozuje Sdružení obrany spotřebitelů ČR - SOS), v rubrice Kartotéka: Trvale udržitelná spotřeba (Dětské pleny, Ecollabeling, Ekologické stavitelství, Energetické štítky, Energie, Hračky, psací a výtvarné potřeby pro děti, Označení chemikálií, Praní a čištění, Natura 2000, Značky na obalech, Tepelné izolace) http://www.kartoteka .spotrebitele.info/ Projekt Zelné stravování http://www.bi o.spotrebitele.info/partneri.php Periodikum Environmentální značení http://www.env.cebin.cz/periodika/ Modrý anděl, německá ekoznačka, nejstarší ekolabelingová značka na světě http://www.blauer-engel.de/ willkommen/willkommen.htm

Bílá labuť, skandinávská ekoznačka http://www.svanen.nu/eng/ Green Seal, ekoznačka USA http:// www.greenseal.org/ Ekoznačka EU http://europa.eu.int/ comm/environment/ecolabel/ index.htm Seznam produktů testovaných a netestovaných na zvířatech a jejich výrobců http://www.leapingbunny.org/ industry_logo.htm Food Additives Guide, podrobné informace o všech přísadách v potravinách (tzv. „éčka“) včetně rizikovosti pro lidské zdraví www.foodag.com Pracovní skupina pro udržitelnou spotřebu a výrobu při radě vlády ČR pro udržitelný rozvoj, připravuje desetiletý rámec pro udržitelnou spotřebu a výrobu www.vlada.cz Centrální server veřejné správy obsahující, kromě jiného také informace o životním prostředí (státní politika životního prostředí, informace o vodě, půdě a ovzduší, národní parky a chráněné krajinné oblasti, alternativní zdroje energie, odpady…) informace o životním prostředí a mnoho užitečným odkazů (instituce, politika ŽP, předpisy…) http://www.centralniadresa.cz Ekolink, specializovaný vyhledávač, kde najdete odkazy na vše, co souvisí s životním prostředím www.ekolink.cz −red−

Tento časopis dostávají zákaldní a střední školy v rámci sítě M.R.K.E.V. (Medodika a realizace komplexní ekologické výchovy) v jednom výtisku zdarma. Projekt je koordinován SSEV Pavučina, podporován MŠMT. Základní a střední školy, které jsou zapojeny v tomto projektu, dostávají jeden výtisk zdarma. Ostatní zájemci si jej mohou objednat na adrese SEVERu ( viz tiráž). Cena jednoho výtisku je pak 35,- Kč, předplatné na celý ročník stojí 210,- Kč. BEDRNÍK prosinec/2004 časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina

SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 tel. 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ecn.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 tel. 234 621 386 e–mail [email protected]

Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková a Šárka Klišová (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Eva Chvojková (Plzeňský a Karlovarský kraj), Tereza Malá (Praha), Lenka Daňková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Iva Hlinská (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko).

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200 142 00 Praha – Písnice tel. 261 910 608 e–mail [email protected] Grafická úprava, sazba + návrh obálky: Petr Kutáček Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks

Časopis Bedrník v r.2004 finančně podporují MŽP a MŠMT.

Uz ávě r k a p ř í š t í h o č í s l a 1 0 . l e d n a 2 0 0 5 H l av n í t é m a : H I S TO R I E Toto číslo vyšlo 10. prosince 2004 Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Možná roky byla u nás doma na lednici malá nálepka z exotického ovoce, než jsem si na ní jednou přečetla: www.AgroFair.com a pak ještě Eko Ecuador Organic. Svitlo mi. Neznámo kdy a kde jsme podivným řízením osudu koupili něco zvláštního, i když to vypadalo jako obyčejný banán. Za jeho původem jsem pak podnikla výlet. Internet mě zanesl do „banánových republik“, které se staly symbolem chudoby závislé na bohatém strýčkovi. Ale právě nálepka se značkou AgroFair je důkazem, že ani prostý člověk z „banánové republiky“ není bezmocný. AgroFair je nizozemská nezisková organizace, která podporuje spravedlivý obchod neboli Fairtrade. Systém Fairtrade má jasná pravidla. Kdo se do něj chce zapojit, musí zaručovat dobré pracovní podmínky a slušnou mzdu, umožňovat vzdělání, soustředit se na kvalitu produkce a směřovat k ekologické stabilitě. Za to smí na své banány, kakao, čokoládu, kávu, citrusy, manga či jiné zemědělské produkty používat značku Fairtrade. Tato značka je tržní nástroj podobně jako certifikované značky pro biopotraviny, ekologicky šetrné výrobky či „dobré dřevo“ ze šetrně obhospodařovaných lesů. Umožňuje spotřebiteli dobrovolnou volbu. Pokud koupí zboží se značkou Fairtrade, ví, že podporuje lidsky důstojný život a investice do rozvoje v chudých zemích. Oplátkou mu je jistota, že toto zboží pochází z produkce pod trvalou kontrolou dodržování dohodnutých pravidel. Nizozemská organizace AgroFair podporuje systém udržitelného hospodaření v Jižní Americe a Africe. V Evropě jde zboží se značkou Fairtrade i do známých řetězců, jako jsou Spar, Coop nebo Carrefour. U nás výrobky Fairtrade jako první ve velkém začal na podzim 2004 prodávat Carrefour.

Existuje však ještě lepší možnost, jak podpořit dobrou věc. Prodej bio & Fairtrade výrobků zahájila v České republice a na Slovensku Ekumenická akademie Praha. Na základě získaných mezinárodních certifikátů Fairtrade FLO a Tranfair Germany i českých certifikátů od KEZ-CZ zavedla první maloobchodní a velkoobchodní prodejnu. Cílem Ekumenické akademie je především rozšiřovat již existující nabídku rukodělných produktů partnerského obchodu o potraviny certifikované známkou Fairtrade. „Označení Fairtrade zaručuje, že všechny výrobky byly vyprodukovány při dodržování standardů Mezinárodní organizace práce. Výrobní proces odpovídá mezinárodním zásadám ekologického zemědělství, šetří vodní i energetické zdroje a nevyužívá dalšího odlesňování,“ říká Tomáš Tožička z Ekumenické akademie. Více informací o výrobcích a producentech naleznete na webových stránkách www.ekumakad.cz. Zde je také v provozu on-line obchod s vyobrazením a popisy nabízených výrobků. K dostání je například pravá kolumbijská biokáva Nuevo Futuro, tanzanijská instantní biokáva, čaj pro první polovinu dne, čaj pro uvolnění a uklidnění na sklonku dne a zelený biočaj Darjeeling z Indie, dále instantní biokakao Cocolino od ekologických maloproducentů z Latinské Ameriky, mléčná biočokoláda Mascao, která v sobě spojuje tradiční kvalitu švýcarské čokolády s principy spravedlivého obchodu, pralinková biočokoláda Mascao či sušené mangové plátky z Filipín. Prostřednictvím internetu se také dá získat ve větším množství informační brožura o Fairtrade od kolektivu autorů České asociace pro Fairtrade (www.aproft.org), která vyšla v létě 2004. Dozvíte se v ní více o tom, co partnerské obchodování čili Fairtrade znamená, jak je zaručeno, že zboží bylo opravdu vyrobeno a obchodováno za těchto podmínek nebo jaká je situace Fairtrade v sousedním Německu. Nástin toho, proč je Fairtrade potřeba, poskytují články o situaci banánového obchodu v Ekvádoru nebo světového obchodu s kávou. V krátkosti se představí také organizace, které Asociaci pro Fairtrade založily – Ekumenická akademie Praha, Obchůdek jednoho světa a Společnost pro Fairtrade a rozvojové vzdělávání. S použitím www.ekumakad.cz Hana Kolářová Informace: Tomáš Tožička, Ekumenická akademie Praha, tel. 272 737 077, e-mail [email protected]

FA N TA Z IE J E DŮ L EŽ I TĚ JŠÍ NEŽ Z NALOSTI .