č íslo 4 roč ník 3 srpen 2005

číslo 4

h

l

a

v

n

í

ročník 3

t

é

m

srpen 2005

a

:

Š

K

O

L

A

Mě n í c í s e v z dě l á n í pr o m ě nící s e s vě t ■ Wolfcamp v Lužici ■ Škola nejen pro ch y t ré a d r av é ■ K o ř en y ek ologick é moudr os t i ■ Václav Havel o udržitelném roz voji ■ D o t e k y s gl o b á l n í v ý chovou ■ C o je s právn ě ? Par ticipativní, par ticipatorní n e b o pa r ti c i p ač n í ? ■ Komens k ý vs . D es car tes ■ Konec izolované vý uky „po p ř edmě t e ch“ ■ M e z i n á rod n í pr ojek t E co- s chools ■ J ak sv. František př edbě hl o 800 let d o b u Příloha: nová evropská strategie Vzdělávání pro udržitelný rozvoj

P A A M E K O

I C T E K O Š

A

Í L O O K ních a školních kronikách,

nejvíce pracovaly se sborníkem vydaným k 650. výročí první písemné zmínky o Košeticích. Učily se tak pracovat s dobovými i nově vytvořenými materiály, vyhledávat, třídit a dále zpra-

Košetice je obec na Vysočině, odkud

covávat získané údaje. V případě nejasností se prostřednictvím své uči-

to je přibližně stejně daleko do Pelhřimova, Pacova,

telky obrátily na pelhřimovský státní archiv. Když shromažďovaly údaje

Vlašimi i Humpolce. Základní škola Košetice má devět tříd a sjíždí se do

o stromech a stromořadích vysazených v poválečných letech, většinou

ní kolem 145 dětí ze třinácti okolních obcí. Škola má již druhým rokem vy-

chyběl podkladový materiál. Tehdy vyhledávaly pomoc u košetických

pracovaný rámcový i roční ekologický plán a postupně dochází k ekologizaci

rodáků, kteří stromy sami sázeli a kteří jim ochotně potřebné informace

provozu. V celé škole se třídí odpady, na budovu budou v tomto roce instalo-

poskytli.

vány sluneční kolektory na podporu vytápění školy. Při škole je činný kroužek

Největší podíl na přípravě textové části měli žáci 8. třídy. Současně

ochránců přírody, pořádají se akce například ke Dni Země. Děti vydávají

se sběrem informací a fotodokumentace se do elektronické podoby

školní časopis s pravidelnou rubrikou Zelený sloupek. Děti i pedagogové se

převáděla a upravovala mapa. Protože děti měly jako podkladový ma-

každoročně podílejí na ochraně obojživelníků migrujících přes silnici v obci.

teriál k dispozici pouze černobílou xerokopii mapy obce, která nebyla

Také další činností se vedení školy a pedagogové snaží o integraci ekologické

v posledních letech aktualizována, musely zvládnout několik nových

výchovy do každodenního života školy.

dovedností, se kterými při práci na počítači ještě nepřišly do styku.

Jednou z takových akcí byl školní projekt ekomapy obce a jejího okolí. In-

Naučily se vytvářet objekty v různých grafických programech, jejich

spirací nám byla ekomapa Ostravy, kterou vytvořilo občanské sdružení Vita

úpravy, rozvržení, převádění do dalších programů a podobně. Této

Ostrava, ale my jsme se rozhodli ji udělat přece jenom trochu jinak. Přesto

práci se věnovali všichni žáci 9. třídy. Menší děti se do projektu zapojily

děkujeme ostravským kamarádům za pomoc a inspiraci!

tvorbou obrázků chráněných živočichů a rostlin, které se vyskytují v naší

Cílem našeho projektu bylo nejen „poznávání blízkého“, ale také rozvoj ko-

lokalitě. Tyto obrázky jsme do ekomapy nakonec nedali, rozhodli jsme se

munikace a spolupráce včetně získávání nových dovedností při používání

věnovat výsledkům této práce samostatný projekt, kterým se budeme

výpočetní techniky. Na ekomapě jsme pracovali v průběhu dvou školních

zabývat příští školní rok.

roků a na její přípravě se vystřídalo téměř 60 žáků z druhého stupně. Projekt

Ekomapu jsme vydali v nákladu 1 000 výtisků díky finanční podpoře

měl velkou podporu ředitele školy Mgr. Jaroslava Skolka. Žáci spolu s peda-

Fondu Vysočina a Obecního úřadu Košetice. Děti měly z výsledku své

gogy nejdříve vybírali lokality a objekty, které by bylo dobré v mapě uvést.

práce velkou radost a i my, učitelé, máme příjemný pocit z dobře pro-

Na výběru přírodních zajímavostí se podílely především děti z kroužku ochra-

vedeného společného díla. Doufáme, že se vám ekomapa Košetic bude

ny přírody, další zajímavostí vybíraly především ve spolupráci s učiteli děje-

také líbit a že vás třeba bude inspirovat k návštěvě našeho regionu nebo

pisu, zeměpisu a češtiny. Žáci zjišťovali i fakta o místních zdrojích pitné vody,

k podobné akci tam u vás. Rádi vás u nás uvítáme!

vodovodní síti, kanalizaci, sběru tříděného a nebezpečného odpadu a další ekologické údaje. V této fázi si vyzkoušeli jednání s obecním úřadem a paní

Dana Štursová,

starostkou, u které konzultovali svá zjištění a porovnávali je s úředními údaji

ZŠ, 394 22 Košetice 165, [email protected], koordinátorka EV,

a mapami. Kulturní zajímavosti a historické údaje děti vyhledávaly v obec-

[email protected], ředitel školy, tel. 565 498 183

EDITORIAL Vážení čtenáři Tentokrát začnu zprostředka, od ankety Bedrníku. Anketa je vyvrcholením přípravy každého čísla. Tři otázky, které ji pravidelně uvozují, vyplynou z, řekněme, studie, ze sběru informací k tématu čísla a jejich uvedení do nových souvislostí v článku v rubrice Proměny, který má pokud možno postihnout vývoj oblasti, jež je tématem čísla, z pohledu možností udržitelnosti. Je to napínavé, pokoušet se postihnout věc otázkami, které mají být zároveň alespoň trochu konkrétní a zároveň ponechávat otevřený prostor pro dostatečně osobní, čili zajímavé odpovědi. Oslovujeme vždy ty, kteří o příslušném tématu hodně vědí a také mívají na věc pravděpodobně různý náhled. Obvykle odpoví zhruba polovina dotázaných. Tentokrát, vzhledem k tomu, že „školní“ číslo Bedrníku jsme připravovali paradoxně během školních prázdnin, pro jistotu jsme oslovili více osobností. Překvapivě – odpověděli skoro všichni, proto neobvykle velký rozsah rubriky. Oslovení přitom neznají (až na výjimky odborných konzultantů shrnujícího článku v rubrice Proměny) nic z obsahu čísla, přesto snad pokaždé v odpovědích vystupuje jaksi samovolně, v druhém plánu, nějaký styčný bod; tentokrát je to vedle reformy vzdělávání nejspíš dynamika současného světa, rychlé změny v něm. Stejná volba padla na nadpis shrnujícího článku, který pomohl vypravit Jirka Kulich ze střediska ekologické výchovy Sever – jde o měnící se vzdělávání v měnícím se světě. Nevystačíme už s málo pružnými metodami, které se jak o berli opíraly o příliš statická „fakta“. Důležité je, abychom napříště dokázali více vážit možné alternativy v různých životních a profesních situacích a zároveň se uměli orientovat v nových poznatcích, v informačních zdrojích, které se na nás z internetu i odjinud valí jako kaše z hrnečku, který vaří sám, vymknut z naší kontroly. O alternativách ze svého pohledu hovoří Václav Havel, prezident, který nás přivedl do 21. století, a z jiného pohledu zase předseda ekologické sekce České křesťanské akademie Jiří Nečas, který upozorňuje na sv. Františka, jenž svou etikou o osm set let předběhl svou dobu. Hlasatelem teprve nyní doceňované filozofické a ideologické alternativy, holismu, byl Jan Amos Komenský; vedl spor s René Descartem, který právě nyní bývá vnímán jako „původce“ přežívajícího se mechanistického pohledu na svět. Ale raději zpátky ze světa abstrakt do toho světa, o který jde ve škole, v rodině, v obci, do každodenního běhu životní reality, která je nejdůležitější učitelkou dětem. V tomto čísle se nám podařilo shromáždit, díky nezištné pomoci a spolupráci mnoha příznivců Bedrníku, pár pěkných příkladů z českých škol, jak nápaditě vést děti a studenty k tomu, aby je bavil svět a aby si s ním věděli rady. Tak třeba v malé, neúplné základní škole v Čeperce na Pardubicku na zápis do první třídy procházejí šestiletí krajinou, a tam při plnění zábavných úkolů jejich budoucí učitelé přirozeným způsobem posoudí jejich zralost pro školu. Na gymnáziu v Brně Bystrci zase vymysleli, že se budou učit společně pedagogové i studenti, jak na ekologizaci školy. Ve Vraném nad Vltavou zavedli originální školní předmět globální výchova, který si žáci pochvalují: Mluví se o věcech, o kterých se normálně ve škole nemluví. Atd. A jako obvykle s těžkým srdcem musím přiznat, že se na 36 stránek nevešlo mnoho dalšího zajímavého. Tentokrát to byla například studie o Výchově o Zemi, Earth Education, čili o pedagogickém směru, který nabízí pozoruhodné inspirace, nebo Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání, který je dostupný na http://www.vuppraha.cz/index.php?op=sections&sid= 295.

O

B

S

A

H

Ekomapa Košetic a okolí .............................. 2 INSPIRACE Globální výchova, která předběhla školskou reformu ........................................... 4 Čeperka je čiperka.......................................... 7 Když se studenti a pedagogové společně učí...................................................... 9 Příroda – klíč k vzájemnému porozumění ....................................................10 PROMĚNY Měnící se vzdělávání pro měnící se svět.........................................11 NÁZORY Anketa: Škola musí být silná .....................17 Udržitelný rozvoj – – skutený politický program.....................20 Proč je dobré mít svůj vlastní školní vzdělávací program ....................................20 Bedrníkova čeština: Participatorní, participační, participativní ........................21 DIDAKTIKA Jak na vzdělávací programy: Průřezová témata .........................................22 Školní projekty...............................................24 KALENDÁŘ...........................................................27 NABÍDKA...............................................................28

Dny vděčnosti................................................31

Příloha: STRATEGIE VDĚLÁVÁNÍ PRO TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Na cestu krajinou v příštím Bedrníku se, doufám společně s Vámi, těší…

3

Hana Kolářová

INSPIRACE GLOBÁLNÍ VÝCHOVA, KTERÁ PŘEDBĚHLA ŠKOLSKOU REFORMU Škola, kde se nebojí zkoušet ZŠ Vrané nad Vltavou je venkovskou školou se zhruba 290 žáky. Jedná se o školu, která ráda zkouší nové věci a nebojí se jít i do určitých rizik. Svědčí o tom účast v řadě mezinárodních projektů (Globe, ENO = Environment OnLine, Živá voda pro obec, Internet spojuje generace, ve kterém žáci učí seniory pracovat na počítači atd.), schopnost pomocí úvěru si vybudovat moderní multimediální pracovnu i třeba to, že již dva roky ověřuje svůj vlastní školní vzdělávací program, který pedagogové školy vytvořili v souladu s novým školským zákonem a s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní školství. Všeobecně známým cílem moderní školy je rozvoj tzv. klíčových kompetencí, které pomohou člověku se orientovat v rychle se měnícím světě. Prioritou není na jedné straně hromadění kvanta informací a zároveň na druhé straně neschopnost je používat v situacích reálného života. Absolvent školy by měl být schopen efektivně komunikovat, spolupracovat v týmu, neměl by se zaleknout problémových situací, ale naopak by se je měl pokoušet řešit s využitím často i netradičních a kreativních forem myšlení. Žák by se měl vyznat sám v sobě a ve svých postojích a cílech a měl by být schopen pracovat na svém dalším růstu. Nezmaři a globální výchova Když přemýšlím o tom, jak jsem se ke globální výchově dostal, vyplývá mi jasně, že mezi největší impulzy patřila práce vedoucího přírodovědného oddílu Nezmaři (od roku 1987), vedoucího Centra ekologické výchovy Zvoneček (od roku 1996) a seznámení se s některými pracemi pánů Selbyho a Pikea. Některými z námětů získaných z jejich příruček jsem oživoval schůzky oddílu a postupně si uvědomoval, že i ve školní práci mohou nalézt mnohočetné uplatnění. Dají se samozřejmě zařadit i do stávajících vyučovacích předmětů

a určitě v nich naleznou své uplatnění. Mnohem komplexnější a soustavnější rozvíjení schopností a dovedností žáků ale nastane, když se využijí v určitém bloku a v určité souvislosti. Proto jsem ve chvíli, kdy se k tomu díky tvorbě školního vzdělávacího programu naskytla příležitost, vytvořil samostatný předmět, který jsem honosně nazval globální výchova. Vůbec to ovšem neznamená, že chci vytvořit izolovaný ostrůvek učiva a metod práce bez vztahu k okolnímu školnímu světu. Naopak. Poznatky získané v rámci globální výchovy musí být uplatňovány i v ostatních předmětech, ale i v běžném životě. Pak teprve začíná mít všechno smysl. To znamená, zjednodušeně řečeno, když se v globální výchově naučím vidět výhody spolupráce, musím být schopen spolupracovat i mimo ni. Od každého předmětu něco Globální výchova je jedním z předmětů, které se snaží výrazně rozvíjet klíčové kompetence. V našem provedení je koncipována velmi široce, dalo by se říci, že napříč všemi klasickými vyučovacími předměty. Zpětná vazba, která přichází od žáků jako jedna z forem evaluace,

právě tuto propojenost oceňuje: „Předmět se mi velmi líbil – byl zajímavý i poučný. Zjistila jsem, že není jen o těch předmětech, jak jsem si původně myslela, ale jsou tam zahrnuty vlastně všechny.“ „Globální výchova se od ostatních předmětů liší tím, že je v ní od každého předmětu něco a taky se liší metodami učení.“ Globální výchovu jsme zavedli v 7. – 9. ročníku jako povinný předmět s časovou dotací 2 hodiny za 14 dní. V 7. ročníku se spíše zaměřuje na historii vlivu člověka na naši planetu a hlavně na poznávání sama sebe (např. v tématech osobnost, její hodnoty a růst; hodnocení a sebehodnocení; efektivní učení; kreativita a schopnost řešit problémy; schopnost předvídat a prognózovat; kladení otázek a naslouchání; práce s informacemi atd.). 8. ročník se zabývá převážně mezilidskými vztahy (efektivní komunikace; spolupráce; stereotypy a předsudky; xenofobie x tolerance; lidská práva a práva dětí atd.). 9. ročník obrací pozornost ještě k mezilidským vztahům (vztahy mezi státy; mezinárodní organizace a smlouvy; příčiny konfliktů; typy rozvoje lidské

4

I společnosti; nadnárodní společnosti; globalizace světa – její klady a zápory…) a také na vztahy člověka k okolnímu světu (Země jako systém; druhy zdrojů; světové ekosystémy; globální problémy; ochrana přírody…). Učebnicí je pro žáky sám život, hojně využíváme hromadné sdělovací prostředky, internet, žáci také využívají pracovní listy, jež jsou připravovány speciálně pro ně. Věci, o kterých normálně nemluvíme

N

S

P

I

R

A

C

E

Mezi největší klady předmětu (podle hodnocení samotných žáků) patří metody práce a formy výuky, při kterých je vytvořen velký prostor pro vyjadřování názorů, diskuse, vzájemnou komunikaci a spolupráci, modelování určitých situací a hraní rolí…) a také prostředí, kde výuka probíhá (základnou pro většinu hodin je klubovna ekocentra, kde žáci sedí na koberci v kroužku, využívána bývá i přilehlá zahrada). „Líbilo se mi, že se dalo mluvit otevřeně o daných tématech.“ „Líbil se mi styl učení, bylo to mnohem lepší než sedět

v lavicích a psát testy.“ „Líbilo se mi, že každý mohl projevit svůj názor.“ „Líbilo se mi to, že jsme spolupracovali.“ Líbilo se mi, že můžeme otevřeně mluvit o věcech, o kterých normálně nemluvíme, a také to, že jsme často pracovali v týmech.“ „Líbilo se mi, že jsme se vlastně učili hrou. Bylo to zábavné.“ „Líbilo se mi, že se učíme věci, které jsou opravdu potřebné.“ „Líbilo se mi, že jsme se učili spolupracovat a poznávat věci formou her. Byly to neobyčejné hodiny.“ „Líbilo se mi, že jsme se učili nové zajímavé věci s hlavně jsme se u nich nenudili.“ „Globální výchova se od ostat-

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM V ZŠ VRANÉ NAD VLTAVOU rozvíjení samostatného logického myšlení

úzce spolupracujeme s pedagogicko-psy-

a schopnosti komunikace

chologickou poradnou

programu pro základní vzdělávání (dále jen

kvalitní přípravu žáků ke studiu na středních

vytváříme individuální vzdělávací plány

RVP). Cílem základního vzdělávání je pomoci

školách a zejména pro život

podle doporučení PPP

žákům získávat a postupně zdokonalovat

pokračování v mezinárodních projektech

soustavně vzděláváme pedagogy v této

klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý

(ENO, Globe, e-LSEE, Živá voda pro obec...)

problematice

základ všeobecného vzdělání orientovaného

uskutečňování vlastních celoškolních projek-

spolupracujeme s rodiči a provádíme

zejména na situace blízké životu a na praktic-

tů

osvětu veřejnosti v této oblasti

ké jednání.

nový předmět globální výchova

snažíme se nabízet pozitivní a vstřícné

Na utváření klíčových kompetencí se

rozšíření výuky informatiky (pro každý ročník

školní prostředí

podílí 9 vzdělávacích oblastí (viz dále) s jed-

na 2. stupni), anglického jazyka (již od 1. tří-

konkrétní pedagogická opatření:

notlivými vzdělávacími obory. Realizace

dy) a německého jazyka (od 7. třídy)

u

výuky v ZŠ probíhá v konkrétních vyučo-

uplatňování nových forem výuky - projektové

přístup, používáme odlišné metody

vacích předmětech, které respektují cílová

vyučování, práci s internetem, integrované

výuky a hodnocení, respektujeme

zaměření, očekávané kompetence a učivo

vyučování

individuální tempo, posilujeme mo-

všech vzdělávacích oborů. Výuka v jednotli-

spolupráci s CEV Zvoneček

tivaci, uplatňujeme vhodné formy

vých vyučovacích předmětech (s možností

posilování mezipředmětových vztahů

komunikace

integrace očekávaných kompetencí a učiva

pomoc handicapovaným žákům s diagnosti-

nabízíme kompenzační a didaktické

jednotlivých vzdělávacích oborů) ve svém

kovanými specifickými poruchami učení

pomůcky, výukové programy

souhrnu směřuje k očekávaným výstupům

poskytnutí prostoru žákům nadaným a talen-

plánujeme zabezpečit speciálně peda-

vzdělávacích oblastí a tedy i k dosažení klíčo-

tovaným

uplatňujeme

individuální

gogickou péči

vých kompetencí stanovených v RVP. Školní vzdělávací program v jednotlivých

žáků

na doporučení PPP redukujeme obsah Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími

a rozsah učiva

potřebami včetně žáků mimořádně nadaných

mimořádně nadaným žákům se sna-

nících specifikuje očekávané kompetence

U žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami,

žíme vytvářet dostatečně podnětné

a učivo vzdělávacích oborů 9 vzdělávacích

tj. jednak u žáků s poruchami učení či chování,

prostředí; nabízíme možnost uplatně-

oblastí do dílčích kompetencí žáků s vyme-

tělesným nebo smyslovým postižením či jiným

ní tvůrčích sil v samostatných školních

zením učiva použitým jako prostředek pro

znevýhodněním, ale i u žáků mimořádně na-

projektech ekologického či literárního

dosažení těchto kompetencí.

daných,

uplatňujeme speciálně pedagogické

zaměření či v oborových soutěžích,

metody a postupy. Pedagogičtí pracovníci jsou

prohloubení učiva, zadávání speci-

kompetentní pomoci žákům rozvíjet jejich vnitř-

fických úkolů, rozvoj schopností při

Program respektuje tradice školy, využívá

ní potenciál a podporovat jejich sociální integra-

skupinovém

její charakteristické podmínky a reaguje na

ci včetně odpovídajícího studijního a pracovního

vynechání ročníku

vzdělávací požadavky klientů (rodiče, žáci).

uplatnění.

respektujeme odlišný způsob komuni-

vyučovacích předmětech v konkrétních roč-

Priority ŠVP

Základní škola ve Vraném nad Vltavou se

Školní vzdělávací program u žáků se zvlášt-

na základě analýzy vzdělávacích podmínek

ními

školy a vzdělávacích požadavků rodičů zamě-

formou individuální integrace pomocí těchto

řuje zejména na:

programů:

vzdělávacími

potřebami

naplňujeme

poskytování vyváženého, kvalitního všeo-

vyhledáváme žáky se zvláštními vzdělávacími

becného vzdělání

potřebami a trvale je sledujeme

vyučování,

případně

kace těchto žáků naše škola zatím neumožňuje bezbariérový přístup. Zdroj: http://www.zsvrane.cz

5

Školní vzdělávací program (dále jen ŠVP) vychází z koncepce Rámcového vzdělávacího

I ních předmětů liší tím, že se v ní mnohem víc praktikuje.“ Žáci také velmi oceňovali přínos předmětu pro jejich současný i budoucí život: „Určitě mi pomohl, lépe se vyjadřuji, už jsem schopen říct ostatním, když se mi jejich názor nelíbí, už se nepodceňuji.“ „Naučil jsme se to, že se problémy musí řešit a ne od nich utíkat.“ „Umím mnohem lépe komunikovat s ostatními.“ „Myslím si, že z lidí během hodin GV spadne jakákoliv tréma a nebojí se vyjádřit a projevit.“ „Naučil jsem se pracovat v týmu.“ „Myslím si, že schopnost komunikovat a vycházet s lidmi je pro život velmi prospěšná.“ „Každopádně má pro mě velký význam. Budu dýl žít, protože smích prodlužuje život a já se tam i hodně nasmála. Jinak se třeba změnil můj přístup k ostatním lidem.“ Každým předmětem se člověk rozvíjí, ale při globální výchově mnohem víc. Komunikace je důležitá pro dnešní život i pro budoucnost.“ Kdo jsme a kam směřujeme Je jasné, že výchova skutečných osobností, které mají v hlavě srovnáno všechno podstatné pro život – kdo jsou, odkud a kam směřují, co je důležité a co ne – je dlouhý proces. Jsem ale moc rád,

N

S

P

I

R

A

C

E

že určité výsledky jsou vidět již nyní. Většina žáků je schopna smysluplně diskutovat, obhajovat své názory, jejich projevy mají hlavu a patu. Potvrdili mi to i nezávislí pozorovatelé – např. studenti na praxi, kteří mohou porovnávat různé školy mezi sebou. Nyní začínají prázdniny, ve kterých se pokusím zkušenosti získané během letošního školního roku zapracovat do úprav předmětu tak, abych je v příštím

školním roce mohl využít při posledním roku ověřování. Již nyní ale mohu říci, že jsem moc rád, že jsem se do celého experimentu pustil. Nadšení a zájem dětí i viditelné výsledky jsou mocným motorem, který umí dodávat sílu, energii i radost. Honza Vrtiška, učitel globální výchovy, ZŠ Vrané nad Vltavou, [email protected], www.zsvrane.cz

MEZINÁRODNÍ REKONSTRUKCE ERATOSTHENOVA POKUSU S MĚŘENÍM OBVODU ZEMĚ Před více než 2 200 lety uskutečnil řecký matematik a filosof Eratosthenes (kterého možná někdo zná jako autora síta pro výpočet prvočísel) experiment, kdy pomocí úhlu dopadající slunečního záření na dvou místech na světě, jejichž vzdálenost znal, určil se slušnou přesností rovníkový obvod zeměkoule. Naše škola byla oslovena (už to je pro nás veliká čest), zda máme zájem účastnit se rekonstrukce tohoto experimentu. Samozřejmě jsme kývli. Zajímalo nás, zda pokus opravdu vyjde. Celá aktivita zasahovala navíc téměř do všech vyučovacích předmětů (matematika, fyzika, dějepis, angličtina, informatika, přírodopis, zeměpis...), a posilovala tak mezipředmětové vztahy. Její realizace posilovala řadu důležitých kompetencí (schopnost řešit problémové situace, spolupracovat, schopnost pracovat přesně a zodpovědně...).

Spolu s námi se experimentu zúčastnila jedna škola v Norsku a jedna škola v Jordánsku. V pravé sluneční poledne (kdy je Slunce nejvýš nad obzorem a vrhá nejkratší stín), které jsme museli nejprve samozřejmě zjistit (je každý den jindy), jsme pomocí klinometru nebo pomocí stínu tyče (a pak pomocí goniometrické funkce tangens) určili úhel slunečních paprsků. Dále jsme museli zjistit vzdálenost mezi rovnoběžkami, na kterých leží zúčastněné školy. K tomu jsme využili dvě nezávislé metody - jednu pomocí internetu a druhou pomocí přístroje GPS. Je zajímavé, že obě metody vedly ke stejnému výsledku. Pak už jsme jen čekali na výsledek naměřený v Norsku, dosadili všechna čísla do příslušného vzorce a vypočítali obvod Země. Myslíme si, že výsledky vyšly až překvapivě přesně. Chyba se dá počítat v setinách procenta.

Celou akci jsme nafotili a pořídili krátký videoklip. Všechno jsme zaslali do Norska, kde o experiment projevila zájem norská televize. Od norských kamarádů máme slíbené zaslání záznamu. Protože pokus skončil úspěšně, bude nabídnut někdy během tohoto roku i dalším školám po celém světě, které pracují v rámci projektu Globe. Naměřené hodnoty: Vzdálenost rovnoběžek mezi vranskou a norskou školou - 9,5123o = 1 058 km Náš úhel slunečních paprsků - 54,9° Norský úhel slunečních paprsků - 64,4° Obvod Země: 40 093 km (skutečný obvod se udává 40 074 km). Zdroj: http://www.zsvrane.cz/ aktuality.htm

6

I

N

S

P

I

R

A

C

E

ČEPERKA JE ČIPERKA Zelený ParDoubek

Cesta krajinou do první třídy Následováníhodnou ukázkou pedagogické obratnosti je v ZŠ Čeperka organizace zápisu do první třídy. Je pojat jako Cesta krajinou. „Děti procházely jednotlivými biotopy a plnily úkoly související s daným prostředím. Přitom se posuzovala jejich vyzrálost a schopnost nástupu do 1. ročníku. Vyvrcholením bylo vytvoření společného obrazu – krajiny – a diskuse nad ním. Šlo například o počítání „vajec“ v ptačích hnízdech, potravu ptáků s využíváním počtářských dovedností a logického myšlení, dále o určování a řazení konkrétních obrázků ptáků podle velikosti, zvuky ptačí říše, pohyb – prostorová a pravo-levá orientace,“ popisuje ředitelka školy Mgr. Lenka Burešová. Propojování Škola v Čeperce je málotřídka s pěti ročníky 1. stupně. Ekologickou výchovu uplatňuje zejména v předmětech prvouka, přírodověda, vlastivěda, literární výchova (Ekologická čítanka apod.). V předmětech hudební výchova, český jazyk, matematika apod. je zastoupena příležitostně. Výuka je často propojená, ve

škole se snaží neoddělovat jednotlivé předměty, ale naopak čím dál více je spojovat. Cílem je získat kompetence, které děti budou potřebovat v denním životě. Například hodina slohu poskytuje a rozvíjí gramatiku, psaní, logické uvažování, úpravu psaného textu, jeho hlasité čtení a vyjadřování, kooperaci, spolupráci; témata vhodná pro sloh často vybírají v souvislosti s přírodou a ekologií. Nejen pro chytré a dravé Na ekologickou výchovu se zaměřuje i školní družina při vycházkách, hrách, výtvarných aktivitách v okolí, při pravidelném úterním vědomostním klání. Ve škole probíhá přírodovědná soutěž v poznávání rostlin a stromů. „Jedná se o interní soutěž, zcela dobrovolnou. Před soutěžemi dáváme přednost aktivitám zaměřeným na budování týmu, spolupráci, vzájemnou pomoc a pochopení. Jsme toho názoru, že klasické soutěžení je často demotivující, většinou se v něm uplatní jen chytří a draví žáci,“ vysvětluje Lenka Burešová. Team building a zpívání s rodiči Škola využívá vlastní zahradu pro drobné hry – team building. Pěstují se léčivé rostliny, vznikl také projekt na další vylepšení školní zahrady, kde bude více prostoru pro aktivity. V blízkosti školy je les a Opatovický kanál. Zejména lesní prostředí škola často využívá při výuce, a to nejen o přírodě. Den dětí využili v Čeperce jako příležitost k výletu a poznávání okolní krajiny. Do akce byli zapojeni i rodiče žáků.

Na šesti zastaveních byly připraveny aktivity zaměřené na pozorování fauny a flóry v okolí obce, a to formou kvízů, pracovních listů a problémových úkolů. Děti pracovaly v týmech společně s rodiči a prarodiči. Zpíváním pod vánočním stromem se oslavovaly Vánoce společně s rodiči. K programu patřilo divadlo s betlémským příběhem a cesta do nedalekého lesa, kde byl pro děti připraven kouzelný strom. Spousta výletů Škola využívá nabídky ekocenter Paleta Pardubice, Chrudim, Sever Horní Maršov, sleduje server Pardubického kraje zaměřený na ekologickou výchovu, časopisy Bedrník a Ekoton. Do programu tříd zařazuje škola také vícedenní ekovýchovně zaměřené pobyty, jako byla například šestidenní škola v přírodě v ekologickém centru Broumov-Křinice, víkendový pobyt na Pomezních boudách v Krkonoších nebo projektový pobyt v Českých PetrovicYích. Děti z 3.-5. ročníku jely do Východočeského muzea Pardubice na výstavu Svět pod námi zaměřenou na geologii (horniny a nerosty) a do Národního muzea v Praze na výstavu Voda a život. Chodí se i na návštěvu ke včelaři či do zoo. Ekologizace provozu školy Kromě výuky o přírodě škola zařazuje do vyučování například aktivity zaměřené na správný přístup k separaci odpadů, simulační hry, dramatickou výchovu. Při hledání cest k úsporám energie se zabývají i domácnostmi žáků. 7

Základní škola Čeperka mění své okolí a svět. Takovou charakteristiku si vysloužila v soutěži pro školy a školská zařízení v Pardubickém kraji nazvané Zelený ParDoubek. Soutěž vyhlásilo Ekocentrum Paleta, krajský koordinátor ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty, ve spolupráci s Pardubickým krajem, aby podpořilo a ocenilo probíhající aktivity ekologické výchovy ve školách a školských zařízeních. Dobře se umístit a získat atraktivní ceny, včetně finančního ohodnocení pro odpovědné pedagogy, mohou školy, kde výsledky ekologické výchovy mají kladný dopad na přírodu, obec, město; uplatňují environmentální principy v každodenním provozu školy, žáci mají velmi dobré ekologické povědomí a pedagogové se aktivně vzdělávají.

I Sama škola se snaží o ekologičtější provoz. „V každé třídě i sborovně jsou umístěny speciální kontejnery na tříděný odpad. Vedeme žáky i pedagogy k přesné separaci těchto odpadů. Odpady se pravidelně vyvážejí do kontejnerů v obci, hliník a nebezpečný odpad se vyváží dvakrát ročně. Pro bioodpad slouží dvoukomorový kompost, který je umístěn na školní zahradě. Používáme recyklovaný papír – sešity, obálky, papíry. Severní stěna budovy bude zateplena, a tím dojde i k úspoře energie. Snažíme se využívat i nočních tarifů elektrické energie,“ objasnila Lenka Burešová. Dobrá nálada Škola spolupracovala s komisí životního prostředí při OÚ v Čeperce například na Vítání ptačího zpěvu na Bohdanečských rybnících, při jarním úklid břehů Opatovického kanálu. Nyní velmi úzce spolupracuje s místním občanským sdružením Dobrá nálada. Pomáhá s organizací a účastní se jejích akcí, které se kromě kulturního a společenského zaměření zabývají i ekologickou a etickou výchovou. Pod vedením aranžérky se například připravovaly suché vazby a zajímavé dekorace výhradně z přírodních materiálů. Při velikonočních a vánočních dílnách se ve škole buduje úcta k tradicím a činnostem předků. Celkem pět vánočních dílen se věnovalo obnově lidových tradic, výrobě výrobků z přírodních materiálů, svíček z včelího vosku, slaměných ozdob, výrobků z kukuřičného šustí, přírodních vánočních přání apod. Pět velikonočních dílen bylo zaměřeno na lidovou výrobu – kraslice, obřadní pečivo, velikonoční přání atd. Vítání jara představovaly tradiční obřady a výroba zvykoslovných předmětů – opět ve spolupráci s občanským sdružením Dobrá nálada.

N

S

P

I

R

A

C

E

pomáhat si, chápat a respektovat názor druhého. A takhle vypadalo zadání úkolu: „Vodo, země, vzduchu, světlo a zvířata – jen lidé, kteří dokážou spolupracovat a být k sobě hodní, mě mohou zachránit. A tak dnešní úkol zní: vytvořte si znak, který bude představovat váš živel a bude ho mít každý z vašeho bratrstva. Znak vyrobte jen z toho, co najdete v přírodě, z toho, co příroda sama poskytla. Neztraťte ho a ochraňujte ho. Věřím, že to dokážete!“

„Právě v tomto projektu jsme se snažili co nejvíce využít a aplikovat principy ekologické výchovy. Zejména jsme kladli důraz na prožitek, spolupráci, toleranci. Všechny aktivity byly nesoutěžního charakteru. Povedlo se i zapojit místní obyvatele. Spolupracovali, pomáhali nám a také zajímavě povídali o zdejší krajině,“ shrnuje Lenka Burešová. Podle prezentace ZŠ Čeperka na www.ekovychova.cz zpracovala Hana Kolářová

PROGRAM ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHO VY A OSVĚTY V ZÁKLADNÍ ŠKOLE ČEPERKA 2003/2004 1.

V jednotlivých předmětech jsou zapracovány různé možnosti a způsoby komplexně pojatého environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty. Jsou to zejména tyto předměty: prvouka literární výchova vlastivěda přírodověda V ostatních předmětech – matematika, český jazyk – mluvnice, sloh, hudební výchova se environmentální problematika vyskytuje příležitostně. Ve výše uvedených předmětech je EVVO součástí tematických plánů, které jsou k nahlédnutí u jednotlivých vyučujících či u ředitele školy.

2.

Při vyučování i při zájmové činnosti bude kladen důraz na uvědomování si vztahů člověka a prostředí a významu udržitelnosti rozvoje (podrobné a praktické seznamování žáků s pojmem „trvale udržitelný rozvoj“).

3.

Spolupracovat s rodinou, s obcí, s podnikovou sférou a dalšími subjekty v utváření odpo-

4.

Během školního roku využívat školních aktivit zaměřených k environmentálnímu vzdělává-

vědných postojů k životnímu prostředí. ní, výchově a osvětě. nejméně 3x ročně navštívit organizaci zaměřenou na environmentální výchovu či ochranu přírody – „prožít“ nabízený program využívat a zvát děti na akce pořádané místní sekcí životního prostředí – výlety do okolí, vítání ptačího zpěvu apod. zvát a zapojovat děti na akce, pořádané jinými občanskými či fyzickými osobami, které jsou zaměřené na poznávání krajiny, vycházky v přírodě či posilování vztahů člověka a přírody využít školu v přírodě pro ekologickou a environmentální výchovu – hry v krajině, besedy, diskuse, návštěvy místních ekologických center a středisek, CHKO atd.

Záchrana Lesního ducha

5.

Využívat a sledovat činnost jiných nevládních organizací, které se zabývají problematikou ekologické výchovy. V naší oblasti – Ekocentrum Paleta Pardubice, pobočka Chrudim, SE-

V červnových dnech proběhl šestidenní projekt s názvem Jeden za všechny a všichni za jednoho aneb Jak zachránit Lesního ducha. Děti se samy rozdělily do pěti bratrstev – bratrstvo vody, země, světla, vzduchu, zvířat – a každým dnem „putovaly“ za vysvobozením Lesního ducha. Úkoly, které vedly k jeho vysvobození, byly založeny na nutnosti spolupracovat, učit se vzájemně si naslouchat, tolerovat se,

VER Hradec Králové apod. 6.

Podporovat další vzdělávání pedagogů v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (semináře, účast na M. R. K. E. V. – celostátní program realizovaný jednotlivými středisky ekologické výchovy).

7.

V rámci možností dovybavování školy učebními pomůckami potřebnými pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (sešity, časopisy, popř. učebnice z recyklovaného papíru).

8.

Zabezpečování postupné ekologizace školy – úspora energie, dodržování třídění odpadů, úspora energie – využívání nočních tarifů, úsporné zářivky, čisticí prostředky apod.

8

I

N

S

P

I

R

A

C

E

KDYŽ SE STUDENTI A PEDAGOGOVÉ SPOLEČNĚ UČÍ

Příprava Výjezdní akci jsme připravili v rámci akcí k 10. výročí našeho gymnázia pro ty nejaktivnější studenty. Tím by měla začít určitá tradice, která by měla teoreticky vyzbrojit v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Zároveň má pomoci načerpat pocit vzájemnosti a spolupráce mezi studenty a pedagogy i studenty navzájem a také by měla být určitým oceněním zúčastněných studentů. Nejprve jsme oslovili studentskou radu gymnázia, která se snaží pomáhat vytvářet příznivé a dělné školní ovzduší. K tomu přispívají aktivnější studenti, kteří vedou například skupiny mladších dětí u různých organizací, nejsou lhostejní k problematice životního prostředí. Obrátili jsme se na ty studenty, kteří se nebojí zúčastnit metodických akcí, aby si rozšířili své teoretické znalosti, aby obohatili své schopnosti a dovednosti. Dovedli by se posléze připojit k úsilí vytvářet co nejširší environmentální povědomí na škole. Tři dny v Krásensku Jako těžiště výjezdu jsme zvolili tradiční formu exkurze Přírodou Moravského krasu – Rudickým propadáním. Byla na vynikající úrovni jak lektorsky, tak účastnicky. (Ostatně nesetkala jsem se s žádnou akcí DEV Lipka v Brně a její rozsáhlé rodiny – Rozmarýnku, Rychty, Jezírka – jinak než s precizně připravenou, skvěle provedenou a lidsky milou.) Naši studenti čile zlézali skály, pronikali do jeskyní za netopýry, statečně se brouzdali neprohřátou aprílovou přírodou, skotačili a žertovali a byli spokojeně unavení. Prohlédli jsme si krásný obnovený mlýn Větrák z 19. století v Rudici. Povídali jsme si v malinké dobové kuchyňce u kamen s panem průvodcem, svérázným rodákem… No, vůbec se nám odtud nechtělo. Pro nás, organizátory, byla ale hlavní další část programu. Rozpačitě jsme ji

po dlouhém rozhodování nazvali seminářem k uplatňování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na škole. Sem jsme zařadili několik bloků přednášek a besed, které studenty seznámily jednak obecně s cíli a úkoly ekologické výchovy ve státním, regionálním, místním i globálním měřítku, za druhé s formami a škálou činností, které zahrnujeme do realizace výchovné koncepce EVVO budované na naší škole, s našimi zpracovanými materiály. Jednalo se o známé či studenty alespoň registrované aktivity, ale i o ty zamýšlené, budující perspektivu, koncepci. Tyto lekce byly provázeny spoustou ukázek materiálů, výstavkou literatury a různých dokladů. Lektorsky jsme si tuto část zabezpečili sami. Bylo nám spolu dobře Velmi úspěšnou částí programu bylo vystoupení Mgr. Michala Medka, ředitele střediska, který svým fundovaným projevem, audiovizuálním doprovodem a schopností rozeběhnout aktivity studentů v samostatných skupinkách velmi zaujal a podnítil ponoření se do nastíněných problémů a úkolů. Studenti si je zpracovávali pro následnou diskusi. Názory, náměty, nápady, poznámky a vyjádření souhlasná, kritická, objevná či kladené otázky k probíraným tématům byly ve vystoupení těchto mladých pracovních týmů tím nejcennějším. Dovolím si soukromou poznámku: Bylo pro mne dokonalé štěstí vidět ty mladé lidi jinak, než jak se mi mnohdy jeví - unavení, unudění, nepozorní, nechápaví, přezíraví, nestydatí, drzí… Ti naši zde byli pravým opakem! K prezentaci se nám ani nedostávalo dost času, i když jsme nastavovali a na pokračování se k diskusi vraceli. Celou akci úžasně vyvažoval pohybovou aktivitou kolega Mgr. Tomáš Paleček. Byly to skvěle vybrané a prováděné hry a soutěže v lese i na trávníku, poznávání a určování přírodnin, ale také aktivity smyslového vnímání přírody.

Okrajové časy dne a osobní volno jsme využívali k odpočinku, často velmi aktivnímu: k poslechu hudby reprodukované i vlastní (kytara, bubínky), k nekonečnému povídání i ke schrupnutí v útulných poschoďových pokojíčcích, ke studiu materiálů z knihovny Rychty, k přípravě večerního programu, ke sportovním hrám a zápasům na travnatém hřišti, k procházkám Krásenskem. Večery byly věnované hrám pro rozvoj samostatnosti i spolupráce. Druhý večer si studenti celý dlouhý program na pokračování připravili sami. Bylo nám spolu dobře. A stále víc se náš dočasný kolektiv stmeloval. Krásensko II atd. Škoda jen, že na škole výsledky tohoto výjezdu trochu zapadly. V maratónu výuky a nejrůznější bohaté činnosti a povinností se nám často nedostává soustředění a času… zastavit se a uvědomit si to podstatné, jak se to daří v mimoškolním prostředí Rychty. Je potřeba na tyto výsledky navazovat průběžnou spoluprací se studentskou radou a dalšími studenty, kteří o to projevují zájem a v různých podobách se na škole angažují. Připravili jsme tedy pro studenty obdobnou akci Krásensko II a s kolegou Mgr. Tomášem Mráčkem ještě pro studentskou radu akce k ekologické výchově přímo ve škole a v okolí brněnské přehrady a přilehlých lesů. Využíváme dalších nabídek Rychty k opakování ekologicko-geologické exkurze pro 2. ročníky nižšího gymnázia. Některé třídy chtějí jet na Rychtu na výlet s vlastním programem. Tři naše třídy už letos absolvovaly s nadšením celodenní programy na SEV Jezírko v Soběšicích s lektorským vedením RNDr. Mojmíra Vlašína a Mgr. Pavlíny Horké. Ti, co se nezúčastnili, a nepoznali například „mraveniště“, teď litují... Pro pedagogy Na naše ostatní pedagogy čekají například programy navazující na zeměpis, chemii, fyziku, občanskou a výtvarnou výchovu. Ekologickou výchovu začínáme přibližovat stále více našim pedagogům na 9

Skupina studentů Gymnázia Brno-Bystrc (nyní Klasické a španělské gymnázium Bystrc) vyjela na tři dny na Drahanskou vysočinu do Střediska ekologické výchovy Rychta v Krásensku. Pobyt zde je od loňska pro naše studenty – neb školní tamtamy pracují spolehlivě – přitažlivý a vítaný.

I škole. Výrazným předělem v tom byla pracovní pedagogická porada k problematice ekologické výchovy s přednáškou ing. Dany Kellnerové, vedoucí SEV Rozmarýnek. Máme v plánu uskutečnit následně výjezd na SEV Rychta Krásensko zejména pro mladé a začínající pedagogy nejrůznějších, převážně nebi-

N

S

P

I

R

A

C

E

ologických aprobací. Program bychom chtěli připravit s metodickou konzultací DEV Lipka. Doufáme, že za této pomoci a s podporou vedení gymnázia se nám záměr podaří uskutečnit. Budeme se dále snažit, aby se alespoň jednou ročně porada všech pedagogů na škole věnovala čistě realizaci výchovné koncepce

environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na škole. Mgr. Danuše Pribišová, Učitelka biologie – filosofie, Klasické a španělské gymnázium Bystrc v Brně. Redakčně kráceno a upraveno.

PŘÍRODA  KLÍČ K VZÁJEMNÉMU POROZUMĚNÍ Se základní školu v Krásné Lípě úzce spolupracuje v oblasti environmentální výchovy vzdělávání a osvěty Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko. Posláním této nevládní nezisková organizace je přispívat k šetrnému rozvoji Českého Švýcarska prostřednictvím ochrany přírodního prostředí a pozitivní prezentace. Byla založena v roce 2001 Správou Národního parku České Švýcarsko, městem Krásná Lípa a Českým svazem ochránců přírody. Škola v Krásné Lípě se aktivně zapojuje do akcí pro veřejnost, které společnost České Švýcarsko pořádá, pravidelně využívá jejích ekovýchovných programů pro žáky. Společně se již třetím rokem podílejí na přeshraničních aktivitách se dvěma německými organizacemi, a to s centrem ochránců přírody Naturschutzzentrum Neukirch a 2. stupněm základní školy Mittelschule v Neukirchu. Ve školním roce 2004/2005 se podařilo tyto aktivity zahrnout do úspěšného projektu Příroda – klíč k vzájemnému porozumění, který byl podpořen Česko – německým fondem budoucnosti. Díky tomuto projektu se žáci základní školy v Krásné Lípě mohli několikrát vypravit do německého městečka Neukirch a do tamního centra ochránců přírody a školy, a naopak děti z německého Neukirchu mohly navštívit Českou republiku. Průvodním tématem projektu bylo společné poznávání přírody, proto na začátku října podnikli žáci z Krásné Lípy a Neukirchu společný výlet s pro-

Při jedné z aktivit terénního výukového programu Zapomenutým krajem skalních věží se loví bezobratlí živočichové v říčce Křinici v Národním parku České Švýcarsko.

gramem do Kyjovského údolí v Národním parku České Švýcarsko. Tam se seznamovali s přírodními zajímavostmi i historií kraje pískovců. Německé hosty jsme přivítali v Krásné Lípě v dubnu. U příležitosti Dne Země si žáci z české i německé školy vyrobili malý hmyzí dům, zúčastnili se soutěže ve sběru nápojových kartonů a společně řešili česko–německou křížovku. Program, který si na oplátku připravili ochránci přírody z Neukirchu a učitelé z Mittelschule Neukirch, byl neméně zajímavý. V čase vánočním děti v česko–německých skupinkách vyráběly dřevěné svícny pod vedením německého učitele pracovní výchovy. Celý projekt pak zakončila v červnu dvoudenní akce Wolfscamp v Lessinschule Neukirch, která se věnovala návratu vlka do volné přírody v Lužici. Zahajovalo se přednáškou o výskytu vlka, jeho životě, chování, potravě. Tyto poznatky pak děti využily, když společně tvořily

nástěnku v češtině i němčině nebo hrály zábavný kvíz a bojovou hru ze života vlčí smečky. Projekt měl přispět nejen k zefektivnění výuky německého jazyka na základní škole v Krásné Lípě a k prohloubení poznatků o přírodě na obou stranách hranice, ale i k vzájemnému porozumění, toleranci a přátelství mezi oběma národy, které je více než důležité právě v příhraničním regionu se společným kulturním dědictvím. Protože se nám spolupráce se základní školou v Krásné Lípě osvědčila a podobné aktivity považujeme za přínosné rozšíření environmentální výchovy a vzdělávání v regionu, budeme i na školní rok 2005/2006 společně se školou hledat finanční prostředky na pokračování těchto aktivit. Jarmila Vrtílková, České Švýcarsko, o. p. s., www.ceskesvycarsko.cz Redakčně upraveno

10

P R O M Ě N Y Co je a kde se vzalo

MĚNÍCÍ SE VZDĚLÁVÁNÍ PRO MĚNÍCÍ SE SVĚT

Jiná pedagogika V létě 1999 se skupina rodičů, mezi nimi pár pedagogů, na Vysočině setkává s „jinou“ pedagogikou. Program prázdninového pobytu s dětmi ve středisku ekologické výchovy Chaloupky obohatil o několik seminářů pro dospělé Pavel Kopřiva ze Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání. Stačily dvě dvouhodinové lekce, aby zanechaly trvalé pozitivní následky. Takový kontrast s tím, co znají z vlastní zkušenosti dnešní dospělí! I jednoduché uvědomělé vyzkoušení, jaký mají průběh emoce, stačilo, aby se dalo využívat k citlivější výchově dětí, k lepšímu vycházení s lidmi v běžném životě i k efektivnějšímu profesnímu sebevzdělávání. „Jak to, že zase nemáš domácí úkol? Cožpak je to taková práce napsat jedno cvičení? Jenže ty myslíš na všechno jiné, jen ne naučení. Ty jsi ale lajdák! Co z tebe bude? S takovými známkami se nikam ne-

dostaneš!“ Výroky celkem důvěrně známé z mnoha rodin i tříd uvádějí členové Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání jako příklad neefektivní komunikace. Dobře míněné výchovné snaze dal dospělý špatnou formu. Představme si sami sebe na místě dítěte vystaveného takovým výčitkám a vnímejme své pocity. Budeme se cítit otrávení, ponížení nebo vzteklí, možná se budeme bát. Zkrátka budeme prožívat negativní emoce, a to znamená, že učitel nebo rodič, který nás chtěl přimět, abychom dosáhli lepších výsledků, těžko něčeho dosáhl. Použil možná věty odposlouchané z vlastního dětství, neuvědomil si, že tato slova se míjí účinkem. Možná, když na to příště pomyslí v okamžiku, kdy zjistí, že dítě nemá domácí úkol, jen se prostě zeptá klidným tónem: „Co s tím uděláš?“ Účinek určitě nebude horší než série podrážděných výčitek. Někteří lidé ovšem dovedou dobře komunikovat, aniž by se to museli vědomě učit – pravděpodobně měli to štěstí, že účinnější styl odposlouchali už od dětství v rodině.

Někteří aktivní lidé, kteří „věděli“, měli kontakty a informace, využili deseti let po sametové revoluci, kdy se všem a všemu pootevřela dvířka ke svobodě formální i duševní. Platilo to pro všechny obory, tedy i v pedagogice. Zpočátku bez valné státní podpory, někdy dokonce i bez úřední benevolence a občas i za cenu osobního odříkání, rozvíjeli a pokoušeli se podobně jako Pavel Kopřiva prosazovat lepší alternativy a větší různorodost. Hledali, co to vlastně znamená učit lépe, ve vlastní praxi zkoušeli, jak na to, snažili se šířit své poznání... Vznikala seskupení jako Přátelé angažovaného učení, Kritické učení a jiná. Sdílely se zkušenosti; jak se rozvíjel internet, šlo to snáze. Ale přece jenom není nad osobní zkušenost s „jinou“ pedagogikou.

Kniha s vůní Ze setkání na Vysočině v létě 1999 si někteří odvezli knihu lehce očazenou po menším požáru. K výtisku Integrované tematické výuky tak dodnes pro ně patří zvláštní příjemná vůně dýmu. Knihu napsala americká pedagožka Susan Kovaliková, která pro svou vzdělávací metodu využívá moderní vědecké poznání, jak funguje mozek. V nejstručnější podobě postihují pedagogické principy autorky názvy kapitol: Nepřítomnost ohrožení, Smysluplný obsah, Možnost výběru, Přiměřený čas, Obohacené prostředí, Spolupráce, Okamžitá zpětná vazba, Dokonalé zvládnutí. Poslední kapitolu začíná Susan Kovaliková slovy: „Rozsah změny, kterou potřebuje náš vzdělávací systém, je vpravdě nesmírný. Je nepravděpodobné, že by toho škola mohla dosáhnout jedním skokem. Na druhé straně, než skočíme, je třeba mít před sebou jasný obraz doskočiště.“ Má na mysli školství v USA. Jak v úvodu ke knize napsala předsedkyně Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání psycholožka Jana Nováčková, ve Spojených státech byl v roce 1840 zaveden tentýž pruský model vzdělávání, který v rámci svých reforem u nás zavedla Marie Terezie a který s nevelkými změnami zde vlastně máme 11

Náš lidský svět se mění rychleji než kdykoli předtím. Žijeme v globální vesnici s ohroženou stálostí klimatu, ale s novými nervovými soustavami televize a internetu. Žijeme v době, kdy i konzervativní americký prezident oficiálně připouští, že je to lidská činnost, co přispívá k nebezpečným změnám v zemské biosféře, a popové hvězdy show byznysu jsou tváří v tvář bídě Afriky médii etablovány jako partneři nejmocnějších politiků. Učitel má úkol náročnější než kdy dřív – připravovat děti nikoli pro takový svět, jaký známe, ale pro svět, kde budou muset čelit dnes těžko předvídatelným situacím. V informačních technologiích jsou rozsah i rychlost změn zjevné. Méně zřejmé jsou v oblasti environmentálního poznání a společenského vývoje – zejména v souvislosti s globalizací. Ale i tady jsou změny obrovské a rychlé; jako ostatně ve všech oborech. A děti v tomto světě? Mají kolikrát lepší faktické znalosti než dospělí. Takže nám vlastně nezbývá nic jiného, než snažit se spíš než rychle zastarávající vědomosti jim předávat především hodnoty, které uznáváme, vést děti k lásce k poznávání a k odvaze řešit problémy nepřetržitým hledáním dobrých alternativ, k „brainstormingu“ na každém kroku, k pěstování přátelské spolupráce... Vystačíme při tak radikální změně situace se vzdělávacím systémem, který zakládala Marie Terezie? Za odpověď můžeme považovat změnu, která nastává od školního roku 2005/2006: Poprvé v historii českého školství se otevírá ředitelům, učitelům a třeba i přátelům jednotlivých základních škol příležitost podílet se na vytváření vlastního školního vzdělávacího programu. K naplňování reformy existuje řada inspiračních zdrojů. Seznámíme vás se třemi jejich okruhy. Především jsou to alternativy moderní pedagogiky, dále dynamicky se vyvíjející ekologická výchova a globální výchova. Na dalším obzoru pak objevujeme vzdělávání pro udržitelný rozvoj...

P dodnes... Knihu Susan Kovalikové vydalo v roce 1995 kroměřížské vydavatelství Spirála – Pavla Kopřivy. „Přáním těch, kteří pomohli knize o integrované tematické výuce v naší zemi „na svět“, bylo nabídnout alternativu ke stávajícímu systému výchovy a vzdělávání, podnítit veřejnost k přehodnocení zaběhnutých názorů a hlavně – posílit ji v přesvědčení, že to opravdu jde jinak,“ shrnuje vydavatel v závěru. „Možná máte pochybnosti... Zkušenost jasně říká, že k přesvědčení, zda je něco dobré nebo ne, nedojdeme mudrováním, ale vlastní praxí – tím, že to zkoušíme...

Čekání na reformu V témže roce 1999 vznikla SKAV – Stálá konference asociací ve vzdělávání. Neformálně se v tomto sdružení scházely občanské iniciativy, které se zasazovaly o změny ve vzdělávání. „Společnost, zdevastovaná po mnoha stránkách, včetně hodnot a jasného rozpoznávání svých priorit (naléhavým aktuálním problémům se dává stále přednost před vytvářením dlouhodobých vizí a koncepcí), v první dekádě svého svobodného fungování nevěnovala zdaleka takovou pozornost oblasti vzdělávání, jak by lidé angažovaní v této oblasti očekávali,“ říká se k okolnostem vzniku sdružení ve sborníku SKAV. Na půdě sdružení se mohli pedagogové scházet a vzájemně se informovat. Postupně začali společně formulovat stanoviska k oficiálním dokumentům a dění ve školství a také realizovat pravidelná setkání sdružených asociací, odborníků ve školství, zástupců MŠMT a krajů. V srpnu 2003 je SKAV zaregistrována jako občanské sdružení. Právní subjektivita jí umožňuje zapojit se do připomínkových řízení MŠMT a touto cestou pokračovat v úsilí o prosazování progresivních změn ve školství. Je snazší komunikace mezi pedagogickými iniciativami, neziskovým sektorem, státní správou, samosprávou a veřejností. SKAV také provozuje webovou stránku skav.cz, kde se najdou příspěvky z kulatých stolů, například o dalším vzdělávání učitelů, o evaluačních procesech od Karla Rýdla, o úrovni žáků u nás a ve světě, o hodnocení žáků Jany Nováčkové, o možnostech financování. Členská základna sdružení se rozšiřuje a SKAV vítá všechny asociace působící v oblasti vzdělávání, které by se rády podílely na pozitivním ovlivňování českého školství. Mezi členy SKAV patří mimo jiné Aso-

R

O

M

Ě

N

Y

ciace waldorfských škol ČR nebo Společnost Montessori, realizující alternativní vzdělávací systémy, které se, byť někdy s potížemi, staly už v 90. letech součástí našeho oficiálního vzdělávacího systému. Pestrost se tedy zvyšovala, pokud byla silná vůle jednotlivců a skupin. Základní školní vzdělávání také mělo možnost volit mezi několika vzdělávacími programy centrálně schválenými MŠMT – Základní škola, Obecná škola a Národní škola. Žehrání, že příliš dlouho trvá, než u nás přichází na řadu skutečná reforma školství, je pochopitelné. Ale desetiletí po návratu demokracie se jen zdánlivě nic neděje. Učitelé, rodiče i úřady si zvykají na přirozený společenský vývoj, šíří se informace a poznatky, které byly donedávna téměř nedostupné. Myšlenky mohou krystalizo-

KLÍČOVÉ DOKUMENTY K PEDAGOGICKÉ REFORMĚ Bílá kniha – národní program rozvoje vzdělávání Školský zákon Rámcové vzdělávací programy: pro předškolní vzdělávání (schválen a zaveden do praxe) pro základní vzdělávání (schválen, pilotně ověřován a postupně zaváděn do praxe – plošně od šk. r. 2007/2008 pro gymnaziální vzdělávání (v přípravě) pro střední odborné vzdělávání (v přípravě)

vat, aby reforma školství byla založena na pevnějších základech. Jedním ze silných inspiračních zdrojů inovací jsou právě lidé, kteří se scházejí na půdě SKAV. Jak se s moderní pedagogikou a jejími různými alternativami postupně seznamuje více lidí, rozšířený obzor a prohloubené znalosti prosakují celou společností odzdola nahoru a odshora dolů, od učitelů a rodičů po úředníky a politiky s rozhodujícími pravomocemi. Situace uzrává.

Bílá kniha Prvním oficiálním krokem k reformě byla příprava Bílé knihy – Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice. MŠMT ji vydalo v roce 2001, na

základě usnesení vlády z roku 1999. Bílá kniha je, obdobně jako v jiných zemích, strategický vládní dokument, vize rozvoje vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu. Vznikla na základě analýz českého školství provedených našimi i zahraničními odborníky, opírá se i o zkušenosti zemí OECD. Příprava prošla veřejnou diskusí vyhlášenou MŠMT. Členové SKAV vyslovili v listopadu 2000 zpracovatelům Bílé knihy uznání: „Široký proud původně lokálních inovativních trendů 90. let a shora iniciované reformní snahy opírající se o zkušenost Evropy a světa se v České republice skutečně potkaly - díky poctivému přemýšlení a naslouchání obou stran - a vytvořily tím historickou šanci... Bílá kniha odráží totiž nejen současné evropské a světové trendy. Evidentně rezonuje i s deseti lety našich živých a stále sílících transformačních snah zdola. Inovativní snahy tímto dostávají formu systému a systematické podpory... Významná je zde například autonomie školy a s ní nutně provázaná evaluace a autoevaluace školy, vnitřní proměna školy...“ Ztotožňují se s Bílou knihou, kde se proklamuje: „Škola musí usilovat o to, aby vzdělání mělo pro všechny žáky smysl a osobní význam. To vyžaduje nejen změny obsahu vzdělávání, metod a forem výuky, ale i změnu klimatu a prostředí školy, které se projeví na více úrovních: v charakteru vztahu mezi učitelem a žákem, který by měl být založen na partnerství a vzájemném respektu, v důrazu na výchovnou funkci školy a rozvíjení interpersonálních a sociálních vztahů, v rozšíření příležitosti k aktivní a tvořivé činnosti, v utváření školní komunity jako modelu demokratické společnosti.“ Bílá kniha se, mimochodem, dobře čte: „Žijeme v době prudkých a obtížně předvídatelných společenských změn, které se netýkají jen naší země. Vedle nenápadných, ale pronikavých, změn podmínek každodenního života – technických, politických, společenských i lidských – jsou tu velké procesy evropské i globální, jež nutně ovlivňují postavení i poslání vzdělávacích soustav, výchovy a veškerého učení se vzdělávacím záměrem. Stanovení dlouhodobé strategie vzdělávání a výchovy pro českou společnost tedy vyžaduje i hlubší teoretický rámec: výchozí představu o povaze člověka jako osoby a jejího vztahu k lidské společnosti a přírodnímu řádu. Teprve tento širší pohled dovolí jasně formulovat cíle a priority vzdělávací soustavy

12

a poskytne také hlavní argumenty pro volbu konkrétních cest a nástrojů jejich realizace...“

Zrání vzdělávacích programů Nastaly čtyři roky práce a diskusí. Během nich se připravuje nový školský zákon, kterým má být závazně stvrzena reforma. Současně se pracuje na rámcových vzdělávacích programech, které nahradí závazné standardy vzdělávání a otevřou větší prostor pro všechny. Proces garantuje MŠMT. Iniciativy spolupracující v rámci SKAV se už v roce 2001 shodly na tom, že „otevření prostoru pro vlastní tvorbu školního vzdělávacího programu je nezbytným nástrojem pro realizaci Bílé knihy“. O návrhu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) kriticky přemýšlejí. Jedna z ostrých veřejných diskusí k vývoji, zavádění a vyhodnocování RVP ZV proběhla na jaře 2004 na výroční konferenci SKAV. Sjelo se na ni přes osmdesát zástupců pedagogických iniciativ z celé republiky, přišli zástupci ministerstva, výzkumných ústavů i některých pedagogických fakult. Diskutovalo se už o třetí verzi RVP ZV. Velká změna nastala v chápání cílů vzdělávání. Prioritou se namísto znalostí stávají klíčové kompetence. K nim by mělo vzdělávání postupně směřovat. Výrazným předmětem diskusí byla také průřezová témata, která mají procházet celým vzdělávacím obsahem. Jak se uvádí v záznamu z konference, například ředitel ZŠ Dr. Malíka v Chrudimi Zdeněk Brož se přimlouval za to, aby RVP vyhověly koncepci vyjádřené v Bílé knize a aby se autoři nelekli některých připomínek a míry autonomie a odpovědnosti svěřené školám. Doc. Eliška Walterová upozornila, že škola je v EU považována za jedinou instituci, která podporuje soudržnost společnosti. Proto by měla mít inkluzívní charakter. Je nutno změnit celou kulturu školy. Smyslem reformy je, aby každý žák mohl prožít pocit úspěchu. Zaznělo také: „Heterogenní nejsou jen žáci, ale i učitelé.“ Ozývaly obavy, že učivo je předimenzované, ale i námitky opačné. K tomu řekl Karel Tomek z MŠMT, že učivo rozhodně nemá zmizet, ale má být vyvážené tak, aby mohlo být dosaženo klíčových kompetencí. Kompetence učivo táhnou, v učivu je volnost větší. Směřování k osvojování klíčových kompetencí je závazkem státu,

R

O

M

Ě

N

Y

smlouvou s občany. Důležité bude rozhodnutí, jak má vypadat evaluační systém, který by podpořil kurikulární změnu a zachoval rodičům svobodu volby a školám autonomii. „Tato slova by jistě všichni účastníci výročního zasedání SKAV podepsali. Teď ještě záleží na realizaci,“ zaznamenává Jana Hrubá ze SKAV. Je 13. květen 2004. Je ukončena veřejná diskuse k třetí verzi RVP. Na základě připomínek dochází k úpravám všech kapitol RVP a vzniká čtvrtá, konečná verze RVP ZV. 24. září 2004 schvaluje český parlament nový zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Tím se stává realitou nejvýraznější česká školská reforma od dob Marie Terezie. Školský zákon začíná platit 1. ledna 2005.

KLÍČOVÉ DOKUMENTY K EKOLOGICKÉ VÝCHOVĚ A VÝCHOVĚ PRO UDRŽI TELNÝ ROZVOJ Státní program EVVO (schválen) Metodický pokyn MŠMT k EVVO (schválen) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – zejména popis průřezového tématu Environmentální výchova Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj EHK OSN (přijata) Národní strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj (zahájen proces přípravy)

Soustřeďme se na budoucnost! Nyní, patnáct let po obnovení demokracie, se nejdůležitějšími postavami české školské reformy stávají ředitelé a učitelé. Školám se nebudou vnucovat, ba ani nabízet žádné „ministerské osnovy“, žádný konkrétní vzdělávací program. Základní školy od školního roku 2005/2006 připravují své vlastní školní vzdělávací programy na základě RVP a o dva roky později už podle nich musí děti provádět do života v globalizovaném světě. Ředitelé a učitelé budou na vlastní kůži při tvorbě a realizaci školních programů zakoušet to, k čemu mají v první řadě vést děti – je to kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, občanská a pracovní. Zaslouží si

podporu rodičů a celé společnosti ve své snaze – pro naše děti a pro jejich budoucí životní příležitosti. V květnu 2004 se v režii Přátel angažovaného učení a Asociace základního školství ČR sešli v Ostravě vedoucí pracovníci základních škol. Šéfredaktorka Učitelských listů Jana Hrubá pro titul článku o tomto setkání zvolila citát z příspěvku profesora Karla Rýdla: „Minulost už změnit nemůžeme – soustřeďme se na budoucnost!“ Vedle lidí ze státních institucí byli na setkání i praktici, kteří se podíleli na utváření reformy, ředitelé některých pilotních škol, kde se ověřovaly školní vzdělávací programy, i lidé ze škol, které všechno teprve čeká. Prezident spolupořádající AZŠ ČR Mgr. Karel Bárta zdůrazňuje, že „stojíme na začátku významné kurikulární refromy, ale rozhodně ne revoluce. Řada škol již několik let aplikuje nové poznatky z pedagogiky a psychologie.“ Důležité je předávání informací a výměna zkušeností. Řadu tipů učitelé nacházejí v Učitelských listech. Karel Tomek z MŠMT upozornil, že v evropských fondech je vyčleněna vysoká částka na další vzdělávání učitelů i grantové programy pro neziskové organizace. Prof. Karel Rýdl, hovořil o tom, že světové kutikulární trendy jsou v českém RVP ZV ukotveny, ale záleží na tom, jak bude realizován: „Také jsme si před založením PAU a AZŠ mysleli, že je nemožné udělat věci, které jsou nevyzkoušené. Rychle jsme zjistili, že nejlepší a nejrychlejší cesta k uskutečnění takových věcí je začít je zkoušet...“ Ředitel pilotní školy Mgr. Karel Bárta podporoval názor, že součástí závazných dokumentů by neměl být modelový školní vzdělávací program. Důležité je podle něj, aby škola prošla procesem tvorby a vnitřní změny. Nyní, v létě 2005, už také všichni mohou čerpat ze zkušeností pilotních škol. Informace jsou dostupné na internetových stránkách např. Výzkumného ústavu pedagogického, Učitelských listů, vznikl manuál s konkrétními příklady z Česka i ze zahraničí a se zobecněnými zkušenostmi. Cílem základního vzdělávání už nejsou na prvním místě znalosti, ale zvládnutí klíčových kompetencí, jinak řečeno schopnost učit se (celoživotně), řešit (pružně a tvořivě) problémy, (efektivně) komunikovat, sociální a personální kompetence, občanské kompetence a dobré schopnosti pracovat v nějaké zvolené oblasti. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání vymezuje jako závazné 13

P

P už ne předměty, ale pouze devět vzdělávacích oblastí, které případně zahrnují více vzdělávacích oborů. Školy mají prostor pro integraci předmětů, pro změnu hodinových dotací. Další povinnou součást základního vzdělávání tvoří průřezová témata. Jsou to okruhy aktuálních problémů současného světa, na něž by měly být děti připraveny do života. Některé školy se určitě alespoň ze začátku budou víc držet tradičních zavedených způsobů. Jiné se možná chopí příležitosti a rychleji se budou samostatně profilovat a měnit. Obojí je možné. Každopádně ti, kteří se budou chtít měnit rychleji, jsou ještě méně svázáni než dosud.

Výhoda ekologické výchovy „Ekologická výchova má náskok,“ říká ředitel střediska ekologické výchovy Sever Horní Maršov Jiří Kulich, „školy mají mít na základě pokynu MŠMT z roku 2001 vypracovaný školní plán ekologické výchovy. Na některých školách funguje skvěle. Je to zkušenost pro to, co školy v širším měřítku mají dělat nyní komplexně v rámci přípravy školních vzdělávacích programů. Školní plány ekologické výchovy jsou použitelné třeba jako obecné schéma.“ Školní program ekologické výchovy zahrnuje dlouhodobou část a konkrétní plán na školní rok. Garantem je koordinátor, ale program by měl být výsledkem týmové práce. „Průřezové téma škola může začlenit vedle prolínání jednotlivými předměty buď jako samostatný předmět, nebo – což je organizačně méně náročné – jako projekt či vícedenní kurs realizovaný přímo ve škole nebo ve specializovaném pracovišti“ říká Jiří Kulich. Ve střediscích ekologické výchovy se nabízejí propracované pedagogické postupy s využitím her, praktických ukázek a atraktivních pomůcek. Ekologická výchova se ale může uplatnit jednoduše i v rámci takových předmětů, jako jsou matematika, dějepis či hudební výchova, které tím získávají na „průřezovosti“ interdisciplinaritě, celostním přístupu a také na zajímavosti pro děti. Existuje rovněž široká nabídka dalšího vzdělávání učitelů v oblasti ekologické výchovy, kde se dá načerpat praktická inspirace. Možnosti ekologické výchovy ve školách představuje příručka Škola pro život, určená především pro školní koordinátory EVVO, kterou vydalo SSEV Pavučina. Kromě příkladů školních programů, využití ekologické výchovy v jednotlivých

R

O

M

Ě

N

Y

předmětech, popisů možností integrace obsahuje i teoretická východiska a některé důležité dokumenty. Ekologická výchova může prostupovat celý provoz školy, nejen učivo. Programově se dá vylepšovat například zacházení s odpady, školními pozemky, energií, nakupovaným zbožím (recyklovaný papír, ekologicky šetrné výrobky), ekologizovat provoz školní kuchyně. Vyšší formou je využívání školní Agendy 21, ekologického auditu, řízení školy s ohledem na životní prostředí podle systému EMAS, využívání školních indikátorů udržitelného rozvoje. Ekologická výchova dokonce může „vyzařovat“ ze školy do obce nebo spolupracujících institucí. Mezi školy, které u nás tímto směrem snaží jít, patří například ZŠ Libice nad Cidlinou, ZŠ Na Valech v Litoměřicích, ZŠ Podomí, Ekogymnázium v Praze 10, SPŠ EB Břeclav, 4. ZŠ Jičín a mnohé další. Je docela pravděpodobné, že v průběhu dalších let toto směřování školy bude čím dál běžnější. Jak říká Aleš Máchal z Domu ekologické výchovy Lipka v Brně: „Bylo by pěkné dožít se časů, kdy ekologická výchova jako obor zanikne proto, že její principy budou přirozeně a důsledně obsaženy ve veškerém vzdělávání, výchově a osvětě.“

Kořeny ekologické moudrosti Kořeny ekologické výchovy vycházejí například z aktivit na ochranu přírody v 19. století a z pěstování lesní moudrosti, skautingu a příbuzných činností. K počátkům ekologické výchovy v současném slova smyslu patřily v Československu dětské Hlídky na ochranu přírody organizované v časopise ABC Janem Čeřovským. V roce 1984, v době, kdy uplatňování ekologické výchovy považovala komunistická moc za ne příliš žádoucí, se podařilo Danuši Kvasničkové prosadit do vysokoškolských skript vymezení výchovy k péči o životní prostředí. K dalším úspěchům jejího úsilí patřilo uplatnění učebních osnov a učebnic přírodopisu s ekologickým zaměřením na základní školy či předmětu Základy ekologie na střední školy. Před rokem 1989 u nás působily také iniciativy s ekologicko-osvětovým dopadem, jako byl TIS – Svaz pro ochranu přírody a krajiny, posléze Český svaz ochránců přírody, Hnutí Brontosaurus a jeho Prázdniny s Brontosaurem, filmové festivaly Ekofilm a Týká se to také tebe, Prázdninová škola Lipnice, a také osobnosti, jako byl novinář Josef Velek.

Mezi učiteli sehrál příkladnou roli třeba milovaný Pan učitel Aleš Záveský, který plynně hovořil čtyřmi světovými jazyky. Přesto celoživotně učiteloval na základní škole v Prachaticích, kde založil v roce 1972 Stanici mladých ochránců přírody a o pět let později za pomoci svých odchovanců také první školní naučnou stezku u nás. Vše bylo tak dobře vymyšleno a provedeno, že dosud slouží jako středisko ekologické výchovy Dřípatka. Aleš Záveský byl rovněž hlavní postavou mezinárodního semináře o zřizování a využívání ekopedagogických ploch v roce 1987. A to už představovalo směřování k současnému propojení znalostního a praktického vzdělávání. „Byl vzácným příkladem člověka, jehož osobní, občanské i profesní postoje byly v dokonalé jednotě s každodenními skutky. Přísný a nesmírně náročný především na sebe, trpělivý a inspirující pro své spolupracovníky, neustále schopný obohacovat své zkušenosti o moderní přístupy a poznatky,“ vzpomíná Aleš Máchal. Po návratu demokracie do země vzniká v 90. letech síť středisek ekologické výchovy, která spolupracují s obdobnými zahraničními institucemi a čerpají z jejich zkušeností, posléze vytvářejí Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Ekologická výchova je zakotvena od roku 1992 v zákonech o životním prostředí a o ochraně přírody a krajiny a později v zákoně o informacích o životním prostředí. Vznikají první a druhý Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a obdobné krajské dokumenty. Státní správa nese za ekologickou výchovu jasně vymezenou odpovědnost. A to už je téměř současnost. Z popudu SSEV Pavučina vzniká síť škol cílevědomě rozvíjejících ekologickou výchovu M.R.K.E.V., obdobné aktivity organizuje Klub ekologické výchovy či sdružení Tereza. MŠMT a MŽP podporují ekologickou výchovu mimo jiné grantovými programy. „Česká ekologická výchova se dostala nepochybně na světovou špičku, stává se příkladem i předmětem, v němž např. v rámci rozvojové pomoci může Česko inspirovat ostatní,“ hodnotí dnešní situaci Jiří Kulich.

Trojí změna za padesát let Ekologická výchova je obor, který prodělává zvlášť dynamický vývoj a jeho pojetí se výrazně proměňuje. Během posledních padesáti let došlo ke třem zásadním posunům paradigmatu: od ochrany přírody

14

na konci padesátých a v šedesátých letech 20. století, přes péči o životní prostředí v sedmdesátých a osmdesátých letech až po současné zaměření na udržitelný rozvoj, jak o tom píše Aleš Máchal v úvodu svého Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Tento vývoj kopíruje globální proměny světa. Na počátku 60. let byly lesy ještě krásné a příroda na pohled mnohem panenštější než dnes. Mnozí ještě pamatují. Kulminující zátěž z atomových pokusů nebyla vidět, stejně jako chemické znečištění, o němž se nemluvilo. Automobilismus a jeho infrastruktura byly v plenkách, domácí odpadky příroda ještě téměř zvládala vstřebávat. Rychle se pak měnila nejen viditelná situace, ale také poznání a veřejnost se začala víc zajímat o životní prostředí. To, co v demokratickém světě v 60. letech probíhalo přirozeně, u nás se šířilo pomalu a pokoutně.

Doteky s globální výchovou Je konec října 1989. Za pár dnů dojde v Česku k sametové revoluci, ale v Seči na Chrudimsku už se rodí významné impulsy pro „jinou“ pedagogiku, které by bez následující společenské změny nebylo možné plně využít. Začíná tu velmi zvláštní konference s neméně zvláštním názvem Touch – Doteky. Je komorní, schází se na ní jen něco přes třicítku lidí z několika zemí. A má překvapivý charakter i pro samotné účastníky – téměř žádné přednášky, při většině prezentací se účastníci navzájem ocitají v roli učitelů či žáků a absolvují cvičení a hry, jejichž pedagogický efekt pak rozebírají. Touch navodil v pravý čas na pravém místě vzájemné dotknutí řady inspirativních pedagogických proudů a stal se zřídlem nových přístupů a myšlenek (nejen) v české a (nejen) v ekologické výchově přinejmenším na následujících 15 let. Z hlediska celkové pedagogické reformy je asi nejpodstatnější, že díky Dotekům se v ČR poprvé objevili propagátoři globální výchovy – idea průřezových témat v rámcových vzdělávacích programech je vlastně skoro totéž co globální výchova v pojetí Davida Selbyho a Grahama Pikea. Přínosné však bylo i setkání různých směrů zážitkové a dobrodružné pedagogiky z Rakouska, Německa, Velké Británie, České republiky a Nizozemí, setkání s propracovanými systémy výchovy o zemi. Earth Education autora Steva van Matrea

R

O

M

Ě

N

Y

z USA na Touch prezentoval Ian Duckworth z Británie, terénní ekologickou výchovu Lukas Laux z Bavorského lesa. V mezinárodní konfrontaci ukázkových programů velmi dobře obstály také ty domácí - Aleše Záveského, Aleše Máchala, lidí z hnutí Brontosaurus. Inspiraci ze zahraničí v průběhu dalších dvou let doplnily například semináře Josepha Cornella a zejména Dennise Meadowse, další semináře globální výchovy s Davidem Selbym, výjezdy do Bavorského lesa či do středisek ekologické výchovy v Británii a Nizozemí. Impuls nebyl významný jen pro Česko(slovensko). Dokazuje to skutečnost, že zároveň vzniká tradice těchto zvláštních konferencí. Touch postupně prošel Velkou Británií, Řeckem, Lotyšskem, Španělskem a v r. 1997 se zatím poslední vrací do ČR. Z toho, co Touch zasel, vzniká spolupráce a ústí v různé projekty a publikace ovlivňující pedagogickou praxi devadesátých let a začátku 21. století. Jmenujme alespoň tři pro pedagogickou reformu zásadní knihy o globální výchově: Globální výchova, Cvičení a hry pro globální výchovu 1 a 2, dále např. Meadowsův Fishbanks, nedávno vydané manuály Pojďme na to od lesa a Škola pro život, sborník simulačních her Hry a výchova pro trvale udržitelný život, projekt Škola pro udržitelný život. Programy inspirované globální výchovou, Earth Education či Dennisem Meadowsem se staly součástí výuky v řadě reformních škol a samozřejmě také ve střediscích ekologické výchovy.

Na přírodu se společenskými vědami Konference OSN o lidském životním prostředí v roce 1972 doporučila připravit mezinárodní program ekologického vzdělávání s mezioborovým přístupem ve škole i mimo ni. Bělehradská charta o tři roky později definuje cíl takového vzdělávání: „Vytvořit světovou populaci, která si uvědomuje životní prostředí a s ním spojené problémy a zajímá se o ně, a která má znalosti, dovednosti, postoje a je ochotna jednotlivě pracovat a kolektivně řešit současné problémy a předcházet novým.“ Během následujících let ale pojem životní prostředí získal velmi široký obsah. Pro pedagogy začínalo být obtížné uchopovat tak komplexní problematiku. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992 pomohla problém

vyjasnit. Zavádí se další nový pojem: vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Od tohoto roku se šířil mezinárodní konsensus: Snaha o dosahování udržitelného rozvoje je v podstatě procesem učení. Komise OSN pro udržitelný rozvoj v roce 1993 vyzývá vlády, aby začlenily cíle udržitelného rozvoje do osnov a učebních plánů na všech úrovních vzdělávání. Na Mezinárodní konferenci o životním prostředí a společnosti v Thessaloniké v Řecku se v roce 1997 konkretizuje. Vzdělávání orientované na udržitelnost by se mělo soustředit na pojem občanství. Tradiční prvenství studia přírody má být vyváženo studiem společenských a humanitních věd. Žáci a studenti si musí osvojit předvídavé alternativní způsoby rozvoje a života, hodnotit alternativní představy, naučit se mezi nimi volit. Musí se umět podílet na společenském životě, aby se tyto představy uskutečňovaly. Jde o proces utváření informované, zainteresované a aktivní populace. Je to současně příspěvek pro demokracii a mír. Podle zprávy UNESCO Vzdělávání pro trvalou udržitelnost od Ria do Johannesburgu z roku 2002 je vzdělávání pro udržitelný rozvoj nová dynamická koncepce, která sdružuje nové vize vzdělávání a usiluje o schopnost lidí každého věku přijmout zodpovědnost za vytváření udržitelné budoucnosti. Následující Summit OSN o udržitelném rozvoji doporučil přijmout Desetiletí vzdělávání pro udržitelný rozvoj počínaje rokem 2005 a Valné shromáždění OSN dekádu vyhlásilo. Hlavní vstup k informacím o aktivitách v jejím rámci představuje internetový portál UNESCO. A hned se začalo pracovat.

Nová evropská strategie Evropská hospodářská komise OSN pověřila Pracovní skupinu pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji, aby ve spolupráci s UNESCO vytvořila návrh strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj, aby byl využitelný jako flexibilní rámec pro podporu a prosazování vzdělávání a výchovy k udržitelnému rozvoji ve všech 55 členských zemích evropského regionu. Po dvou letech práce v březnu 2005 zasedání zástupců ministerstev životního prostředí a školství členských států ve Vilniusu v Litvě oficiálně přijalo Strategii pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj EHK OSN. Tato iniciativa přesahuje rámec evropského regionu a podle prohlášení představitelů UNESCO 15

P

P se dá očekávat, že se do značné míry využije jako vzor při přípravě obdobných strategií pro regiony Asie a Oceánie, Afriky i Jižní a Střední Ameriky. Česká republika se na návrhu této strategie podílela ve spolupráci ministerstev životního prostředí a školství, mládeže a tělovýchovy. Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj je adresována především vládám, které mají zajistit implementaci do národních vzdělávacích systémů. Dokument byl vypracován, aby především motivoval a poradil, jak postupovat. Podle informace Jakuba Kašpara z ministerstva životního prostředíby Rada vlády pro udržitelný rozvoj měla zřídit svoji pracovní skupinu, která dostane za úkol připravit Národní strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Pracovní skupinu povede MŠMT, spolupracovat bude zejména MŽP, ale také MK, MPSV a další, včetně nevládních neziskových organizací, akademické obce apod. V první fázi implementace do roku 2007 se má provést revize: co už se dělá, co je vhodné pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj, budou se stanovovat priority, identifikovat překážky. Významného pokroku by implementace v jednotlivých zemích měla dosáhnout do roku 2015, tedy ke konci Desetiletí vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Podle komentáře ke Strategii na webových stránkách MŽP se očekává, že její uplatnění „bude mít příznivý dopad na obecnou vzdělanostní úroveň obyvatel ČR, tak na pochopení a aktivní integraci principů udržitelného rozvoje“.

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj Stojí za to citovat ze závěru Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj: „Trvalá udržitelnost nemůže být nařízena shora. Je to společné zohlednění zájmů, názorů, norem a hodnot, a je tedy formováno dialogem mezi různými činiteli.“ Mezi zásadami vzdělávání pro udržitelný rozvoj se na prvním místě uvádí, že rozvoj udržitelné společnosti by měl být chápán jako „průběžný proces učení, zkoumající otázky a dilemata, kde se vhodné odpovědi a řešení mohou měnit s tím, jak rostou naše zkušenosti“. Jde o vzdělání pro všechny, které má podporovat transparentní, inkluzívní a zodpovědné rozhodování a účast veřejnosti na řešení věcí veřejných. Vzdělání pro udržitelný rozvoj (VUR) rozšiřuje pojem ekologického či environmentálního vzdělávání, stále více řeší širo-

R

O

M

Ě

N

Y

kou škálu témat v oblasti rozvoje. Tento široký a komplexní pojem zahrnuje vzájemně propojené ekologické, ekonomické a sociální otázky. Mezi klíčová témata patří mimo jiné zmírňování bídy, dále občanství, mír, etika, odpovědnost v lokálních a globálních souvislostech, demokracie a řízení, spravedlnost, bezpečnost, lidská práva, zdraví, rovnost pohlaví, kulturní rozmanitost, rozvoj venkova a měst, ekonomika, vzorce výroby a spotřeby, firemní odpovědnost, ochrana životního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji a biologická a krajinná rozmanitost. „Řešení tak různorodých témat vyžaduje holistický přístup,“ shodli se tvůrci této

„Nikoli nepodstatná část naší dosavadní historické zkušenosti je k nepotřebě, naše dosavadní přírodovědná, společenskovědní ani politická empirie není prostě mechanicky extrapolovatelná k řešení problémů jedné globální vesnice.“ Ivan Rynda, na konferenci Hledání odpovědí na výzvy současného světa pořádané v lednu 2000 na Univerzitě Karlově

strategie, která prošla rozsáhlou diskusí. Volá se po systematickém, kritickém a kreativním myšlení v lokálních i globálních souvislostech. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj představuje celoživotní proces, který má probíhat s pomocí školy, médií i dalších institucí. Vyžaduje i praktické životní zkušenosti. Velmi důležitý je partnerský přístup a spolupráce. Hraje tedy současně významnou roli při rozvíjení participační demokracie, občanské společnosti. Nelze ale podceňovat ani znalosti z tradičních učebních předmětů, které by se měly otevírat interdisciplinárnímu zkoumání situací z reálného života, ani znalosti o udržitelném rozvoji. Vzdělavatelé by neměli být pouhými přenašeči a vyučovaní pouhými příjemci. Děti i dospělí by měli při vzdělávání tvořit tým, v jehož rámci se vzájemně obohacují. Důležité je rovněž, aby se vytvářely a šířily kvalitní vzdělávací materiály, pomůcky. V Česku je nyní k dispozici například multimediální pomůcka Zelený balíček především pro učitele a žáky 2. stupně základních škol. Dává důraz na formování nových hodnot u žáků a nový model chování ve školách,

doma a ve společnosti spíš než na hromadění vědomostí o jednotlivých složkách životního prostředí. Orientaci v problémech podporuje například aktivita Dilemata, která nabízí k volbě různé možnosti řešení. Další pomůcky a programy vyvinula střediska ekologické výchovy a jiné organizace. Předmětem změny musí být i samo vzdělávání, zdůrazňuje se ve Strategii. K tomu má dopomoci sdílení zkušeností, podpora dalšího soustavného vzdělávání pedagogů a také výzkum. Vše mají podporovat národní vlády politicky i vhodnými finančními mechanismy.

Vzhůru do světa, který neznáme Ústřední školní inspektorka Marie Kalábová reagovala na obavu pedagogů, jak to bude po zavedení vlastních školních vzdělávacích programů, když se například dítě přestěhuje. Odpověděla vlastním zážitkem ze Skandinávie. Takové otázce tam nikdo nerozuměl. Škola přece dělá všechno pro to, aby pomohla dítěti třeba z jiné země, divili se tamější učitelé. A to by se dalo považovat i za krédo nastávajících změn v českém školství. Počínaje Bílou knihou, národním programem vzdělávání, přes rámcové vzdělávací programy až po školní vzdělávací programy a koneckonců i učební plány na úrovni jednotlivých předmětů, vše se utváří diskusí, participačně, otevřeně. Ministerští garanti spolupracují s pedagogy ze škol a reagují na jejich argumenty, ředitelé nebo koordinátoři školních vzdělávacích programů potřebují partnersky spolupracovat s celým učitelským sborem nebo i s ostatními zaměstnanci škol, s rodiči, přáteli. Učitel a dítě se mají podle nové vize rovněž měnit více v partnery, tvořit společně tým. Takový přístup ladí se vstřícnou pedagogikou moderních směrů, jakou zastává například Susan Kovaliková: „Pěstujte atmosféru důvěry a důvěryhodnosti.“ Nové rámcové vzdělávací programy, zdůrazňující klíčové kompetence, jsou pro takový přístup jistě vodítkem příhodným. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj, jehož rámce a obsah se teprve rýsují a konkretizují, může českou školskou reformu dále obohatit. A naopak, bez reformy nelze rozvíjet vzdělávání pro měnící se svět.

Hana Kolářová Spolupráce RNDr. Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy SEVER Horní Maršov

16

příloha časopisu Bedrník

S T R AT E G I E V Z D Ě L ÁVÁ N Í P R O U D R Ž I T E L N Ý R O Z V O J Výtah z dokumentu Evropské hospodářské komise OSN, který přijalo Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu v březnu 2005. Plné znění v českém jazyce je na internetových stránkách MŽP ČR http://www.env.cz/AIS/ web.nsf/pages/vzdelavani_k_udrzitelnemu_rozvoji. VIZE Naší vizí do budoucna je region, který vyznává společné hodnoty solidarity, rovnosti a vzájemného respektu mezi lidmi, zeměmi a generacemi. Je to region charakterizovaný udržitelným rozvojem, zahrnujícím hospodářskou životaschopnost, spravedlnost, sociální soudržnost, ochranu životního prostředí a udržitelné obhospodařování přírodních zdrojů tak, aby se naplnily potřeby současné generace, aniž by se ohrozila schopnost budoucích generací naplnit jejich potřeby. Vzdělání, kromě toho, že je lidským právem, je nezbytným předpokladem pro dosažení udržitelného rozvoje a zásadním nástrojem pro dobré řízení, informované rozhodování a prosazování demokracie. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) proto může pomoci naši vizi uskutečnit. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj rozvíjí a posiluje schopnost jednotlivců, skupin, společenství, organizací a zemí činit úsudky a rozhodnutí ve prospěch udržitelného rozvoje. Může podpořit posun v myšlení lidí, a tak jim umožnit učinit náš svět bezpečnějším, zdravějším a bohatším, čímž se zlepší kvalita života. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj může poskytnout kritickou reflexi a větší znalosti a zmocnění k tomu, aby se mohly zkoumat nové vize a koncepce a vyvíjet nové metody a nástroje.

pojem environmentálního vzdělávání, které stále více řeší širokou škálu témat v oblasti rozvoje. VUR zahrnuje také různé prvky rozvoje a jiné cílené formy vzdělávání. Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání, a to integrujícím způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Klíčová témata udržitelného rozvoje zahrnují mimo jiné zmírňování bídy, občanství, mír, etiku, odpovědnost v lokálních a globálních souvislostech, demokracii a řízení, spravedlnost, bezpečnost, lidská práva, zdraví, rovnost pohlaví, kulturní rozmanitost, rozvoj venkova a měst, ekonomiku, vzorce produkce a spotřeby, firemní odpovědnost, ochranu životního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji a biologickou a krajinnou rozmanitost. Řešení tak různorodých témat ve VUR vyžaduje holistický přístup. Při realizaci VUR by měly být řešeny následující oblasti: zlepšování základního vzdělání, přeorientování vzdělávání směrem k udržitelnému rozvoji, zvyšování povědomí veřejnosti a podpora školení. VUR by mělo pěstovat respekt pro odlišné kultury a jejich chápání a využívat příspěvky pocházející od těchto kultur. Měla by se uznávat úloha původních obyvatel a ti by měli být partnery v procesu vývoje vzdělávacích programů. Tradiční znalosti by měly být ceněny jako integrální součást VUR. Vyučované osoby na všech úrovních by měly být vybízeny k tomu, aby využívaly systematické, kritické a kreativní myšlení a reflexi v lokálních i globálních souvislostech; to jsou nezbytné předpoklady pro kroky směřující k udržitelnému rozvoji. VUR je celoživotní proces od raného dětství po vyšší vzdělání a vzdělávání dospělých a sahá za rámec formálního vzdělávání. Protože hodnoty, životní styly a postoje se utvářejí od raného věku, má vzdělávání zvláštní význam u dětí. Protože k učení dochází s tím, jak na sebe v našich životech bereme různé role, musí se VUR považovat za „všeživotní“ proces. Mělo by prostupovat výukové programy na všech úrovních, včetně profesního vzdělávání, školení vzdělavatelů, a kontinuálního vzdělávání odborníků a pracovníků s rozhodovacími pravomocemi. Vyšší vzdělání by mělo významně přispívat k VUR při rozvoji náležitých znalostí a kompetencí. VUR by mělo brát v úvahu různorodé lokální, národní a regionální okolnosti i globální souvislosti, přičemž by mělo usilovat o rovnováhu mezi globálními a lokálními zájmy. VUR by také mohlo přispívat k rozvoji venkovských a městských oblastí zvyšováním přístupu ke vzdělání a zlepšováním jeho kvality. To by bylo zvláště přínosné pro lidi žijící ve venkovských oblastech. Řešení etické dimenze, včetně otázek rovnosti, solidarity a vzájemné závislosti v současné generaci a mezi generacemi a také vztahů mezi lidmi a přírodou a mezi bohatými a chudými, je ústřední pro udržitelný rozvoj a tedy zásadní pro VUR. Odpovědnost je neoddělitelnou součástí etiky a stává se praktickou záležitostí pro VUR. Formální VUR by mělo být prostoupeno zkušenostmi ze života a práce mimo učebnu. Vzdělavatelé působící ve VUR hrají důležitou úlohu v usnadňování tohoto procesu a v podněcování dialogu mezi žáky a studenty a úřady a občanskou společností. V tomto ohledu VUR představuje pro vzdělávání příležitost k překonání jeho izolace od společnosti.

ZÁMĚR A CÍLE Záměrem této strategie je podpořit členské státy Evropské hospodářské komise OSN (UNECE), aby rozvíjely a zapracovávaly VUR do svých formálních vzdělávacích systémů ve všech relevantních předmětech a do neformálního a informálního vzdělávání. To lidi vybaví znalostmi a dovednostmi v udržitelném rozvoji a učiní je kompetentnějšími a sebevědomějšími a zvýší to jejich příležitosti k tomu, aby jednali směrem ke zdravému a produktivnímu životu v souladu s přírodou a s ohledem na sociální hodnoty, rovnost pohlaví a kulturní rozmanitost. Cíle této strategie, které budou přispívat k dosažení uvedeného záměru, jsou následující: (a) Zajistit, aby rámce politiky a regulatorní a operativní rámce podporovaly VUR. (b) Prosazovat VUR prostřednictvím formálního, neformálního a informálního učení. (c) Vybavit vzdělavatele kompetencemi k tomu, aby udržitelný rozvoj zahrnovali do své výuky. (d) Zajistit, že budou přístupné odpovídající materiály a nástroje pro VUR. (e) Podporovat výzkum a rozvoj VUR. (f ) Posilovat spolupráci v oblasti VUR na všech úrovních v rámci regionu UNECE. ZÁSADY Je zapotřebí brát v úvahu vyvíjející se smysl udržitelného rozvoje. Rozvoj udržitelné společnosti by proto měl být chápán jako průběžný proces učení, zkoumající otázky a dilemata, kde se vhodné odpovědi a řešení mohou měnit s tím, jak rostou naše zkušenosti. Cíle učení pro VUR by měly zahrnovat znalosti, dovednosti, pochopení, postoje a hodnoty. VUR se stále vyvíjí jako široký a komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky. Rozšiřuje

-I-

příloha časopisu Bedrník STRATEGIE VZDLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ

VUR zahrnuje iniciativy pro rozvíjení kultury vzájemného respektu v komunikaci a rozhodování, čímž dochází k přesouvání ohniska od pouhého přenosu informací k usnadňování participatorního učení. VUR by proto mělo být uznáváno pro svůj příspěvek k interaktivní a integrované tvorbě politiky a rozhodování. Také by se měla brát v úvahu úloha VUR při rozvíjení a posilování participatorní demokracie, zvláště jako příspěvek k řešení konfliktů ve společnosti a k dosahování spravedlnosti, a to i prostřednictvím Místní agendy 21. VUR vyžaduje spolupráci a partnerství mnoha zainteresovaných subjektů. K hlavním aktérům patří vlády a místní orgány, sektor vzdělávání a vědy, sektor zdravotnictví, soukromý sektor, průmysl, doprava a zemědělství, obchod a odborové svazy, hromadné sdělovací prostředky, nevládní organizace, různé komunity, původní obyvatelé a mezinárodní organizace. VUR by mělo prosazovat ustanovení vícestranných dohod o životním prostředí a relevantních mezinárodních dohod týkajících se udržitelného rozvoje. DŮSLEDKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ VUR vyžaduje přeorientování od soustředění se zcela na poskytování znalostí k řešení problémů a identifikování možných řešení. Vzdělávání by si proto mělo zachovat své tradiční zaměření na jednotlivé předměty a současně otevírat dveře multi- a interdisciplinárnímu zkoumání situací z reálného života. To by mohlo mít dopad na strukturu výukových programů a na metody výuky, které by vyžadovaly, aby vzdělavatelé přestali být pouhými přenášeči a vyučovaní pouhými příjemci. Místo toho by obě skupiny měly tvořit tým. Formální vzdělávací instituce hrají důležitou úlohu v rozvíjení schopností od raného věku tím, že poskytují znalosti a ovlivňují postoje a chování. Je důležité zajistit, aby všichni žáci a studenti získali náležité znalosti o udržitelném rozvoji (UR) a aby si uvědomovali dopad rozhodnutí, která nepodporují udržitelný rozvoj. Vzdělávací instituce jako celek, včetně žáků a studentů, učitelů, manažerů a jiných pracovníků a také rodičů by měly dodržovat principy UR. Je důležité podporovat neformální a informální aktivity VUR, protože jsou zásadním doplňkem formálního vzdělávání, nejen u vzdělávání dospělých. Neformální VUR má zvláštní úlohu, protože je často více orientováno na vzdělávané, je více participatorní a podporuje celoživotní vzdělávání. Informální učení na pracovišti přidává hodnotu pro zaměstnavatele i zaměstnance. Proto by se měla uznávat a podporovat spolupráce mezi různými aktéry zapojenými do všech forem VUR. Pro úspěch VUR je mimořádně důležité počáteční vyškolení a přeškolení vzdělavatelů a příležitosti, kde se mohou podělit o zkušenosti. Se zvýšeným povědomím a znalostmi o udržitelném rozvoji a zvláště o aspektech UR v oblastech své práce mohou být vzdělavatelé úspěšnější a jít příkladem. Vzdělávání by také mělo být vždy úzce spojeno s relevantními zjištěními výzkumu o UR. Výuku v rámci VUR značně posiluje obsah, kvalita a dostupnost vzdělávacích materiálů. Takové materiály však nejsou k dispozici ve všech zemích. To je problém pro celý sektor formálního vzdělávání i pro neformální a informální učení. Značné úsilí by se proto mělo věnovat tvorbě a reprodukci těchto materiálů. Měl by se podporovat soulad mezi výukovými materiály pro formální a neformální vzdělávání a výzvou je, aby byly relevantní pro UR a aby bylo lokálně možné si je dovolit. Aby bylo VUR účinné, mělo by:

(a) se řešit dvěma způsoby: (i) prostřednictvím integrace témat VUR do všech relevantních předmětů, programů a kursů a (ii) prostřednictvím specifických tematických programů a kursů, (b) se soustředit na umožnění smysluplných vzdělávacích zážitků, které podporují udržitelné chování, a to i ve vzdělávacích institucích, na pracovištích, v rodinách a komunitách, (c) zvyšovat spolupráci a partnerství mezi členy vzdělávací komunity a jinými zainteresovanými subjekty. Další zapojení soukromého sektoru a praxe do vzdělávacích procesů pomůže zohlednit rychlý technologický rozvoj a měnící se pracovní podmínky. Výukové aktivity v úzké vazbě se společností rozšíří praktickou zkušenost vyučovaných, (d) poskytnout náhled do globálních, regionálních, národních a lokálních environmentálních problémů, přičemž by je vysvětlovalo pomocí metody životního cyklu a zaměřovalo by se nejen na dopad na životní prostředí, ale také na ekonomické a sociální důsledky, a týkalo by se jak přírodního životního prostředí tak prostředí ovlivněného lidmi, (e) používat širokou škálu participatorních vzdělávacích metod orientovaných na proces a řešení a šitých na míru vyučovaným. Vedle tradičních metod by tyto metody měly zahrnovat mimo jiné diskuse, pojmové a vjemové mapování, filozofické zkoumání, objasňování hodnot, simulace, scénáře, modelování, hraní rolí, hry, informační a komunikační technologie (ICT), šetření, případové studie, exkurze a učení venku, projekty zaměřené na potřeby vyučovaných, analýzy správných postupů, zkušenosti z pracovišť a řešení problémů, (f ) být podporováno relevantními učebními materiály jako jsou metodické, pedagogické a didaktické publikace, učebnice, vizuální pomůcky, brožury, případové studie a správné postupy, audio, video a elektronické zdroje. Vlády by měly podporovat neformální a informální učení, protože informovaní občané a poučení zákazníci jsou prostřednictvím svých rozhodnutí a akcí zásadní pro uzákonění opatření v oblasti trvalé udržitelnosti, včetně Místní agendy 21. Neformální a informální učení, včetně programů veřejné osvěty, by mělo usilovat o poskytnutí lepších znalostí o vazbách mezi sociálními, ekonomickými a environmentálními otázkami v lokálních a globálních souvislostech, včetně časové perspektivy. Komunity, rodiny, sdělovací prostředky a nevládní organizace jsou důležitými aktéry při zvyšování povědomí veřejnosti o udržitelném rozvoji. Nevládní organizace jsou důležitými poskytovateli informálního a neformálního učení, schopnými realizovat procesy občanského zplnomocnění a také integrujícími a transformujícími vědecké znalosti a zkušenosti do snadno pochopitelných informací. Měla by se uznávat, povzbuzovat a podporovat jejich úloha zprostředkovatelů mezi vládami a širokou veřejností. Partnerství mezi nevládními organizacemi, vládami a soukromým sektorem by přidala významnou hodnotu k VUR. Hromadné sdělovací prostředky jsou mocnou silou při ovlivňování rozhodnutí a životních stylů spotřebitelů, zvláště u dětí a mladých lidí. Výzvou je mobilizovat jejich know-how a distribuční kanály k poskytování spolehlivých informací a klíčových zpráv o otázkách souvisejících s UR. K národní, regionální a globální udržitelnosti mohou přispět všechny sektory pracovní síly. Vytváření specializovaných školících programů, které by poskytovaly odborníkům a osobám s rozhodovacími pravomo-

- II -

příloha časopisu Bedrník STRATEGIE VZDLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ

cemi znalosti a dovednosti, jež by přispívaly k UR, bylo identifikováno jako kritická složka vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Profesní a kontinuální vzdělávání tedy hraje velmi důležitou úlohu, a mělo by se proto nabízet osobám s rozhodovacími pravomocemi a všem odborníkům, zvláště těm, kteří hrají nějakou úlohu v plánování a řízení. Mělo by být zaměřeno na budování znalostí a povědomí o UR. Kontinuální vzdělávání má dvě hlavní oblasti aktivit: (a) zdokonalování znalostí a dovedností a (b) poskytování nových kompetencí potřebných v různých profesích a v různých situacích. Kontinuální vzdělávání je jednou z oblastí, které by prospěla spolupráce mezi sektorem vzdělávání, zainteresovanými subjekty a širokou komunitou. Školící programy by se měly zabývat klíčovými tématy UR, ale současně brát v úvahu potřeby různých profesí a relevantnost těchto témat pro oblasti jejich práce. Zvláštní pozornost by se měla věnovat tématům spojeným s primární odpovědností profese a jejími ekonomickými, sociálními a environmentálními dopady. Aby se VUR stalo součástí agendy pro změnu směrem k udržitelnější společnosti, musí být předmětem změny samo vzdělávání. Měl by se povzbuzovat výzkum, který by mohl přispět k VUR. Mezi zainteresovanými subjekty ve výzkumu a rozvojových aktivitách existuje potřeba zvýšené spolupráce a partnerství, která by sahala od identifikace problémů po práci s novými znalostmi a zajištění, aby se tyto znalosti staly známými a využívanými. Výsledky úsilí v oblasti výzkumu a vývoje by měly být sdíleny s aktéry lokálně, regionálně a globálně a měly by se zapracovávat do různých částí vzdělávacího systému, zkušeností a praxe.

VYSVĚTLIVKY Vzdělávání pro udržitelný rozvoj odráží výchozí pojem „udržitelný rozvoj“, definovaný jako rozvoj, „který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by snižoval možnost budoucích generací uspokojovat vlastní potřeby“ (zpráva Světové komise pro životní prostředí a rozvoj, 1987). Udržitelný rozvoj je komplexní problematika, která sdružuje ekonomickou, environmentální a sociální dimenzi. Jinými slovy, rozvoj je nezbytný pro uspokojení lidských potřeb a zvýšení kvality lidského života. Zároveň musí být rozvoj založen na efektivním a zodpovědném užívání veškerých vzácných zdrojů společnosti - přírodních, lidských a ekonomických. Udržitelná společnost je ta, která přetrvá generace, je dostatečně prozíravá, flexibilní a moudrá, aby nepodrývala své fyzické ani sociální podpůrné systémy. Učební procesy jsou často popisovány na individuální úrovni. Nicméně je můžeme definovat na základě učení občanů na třech úrovních: a. Jako studující jedinec: individuální dovednosti, rozvoj osobnosti, individuální postavení ve společnosti, které vede nebo nevede k udržitelnému chování; b. v rámci studující organizace: organizace usiluje o zvýšení kvality své vlastní struktury a výkonu. Kvalifikace „studující organizace“ platí pouze, pokud je v organizaci dostatečný počet jednotlivců, kteří přijmou změnu chování, vedoucí ke změnám struktury a výkonu; c. v rámci studující společnosti: přínos pro učební procesy různých organizací a jednotlivců s jejich vlastními perspektivami, ale s kumulativním efektem.

Sociální učení. Rozvoj znalostí a chápání má osobní i sdílené prvky. Pojem sociální učení se často vztahuje na pochopení faktu, že učení je vždy společenským procesem, protože se vždy odehrává ve společenském prostředí nebo kontextu. A cvičení, kterých se studující účastní, prostředky a technologie, které se učí používat, dovednosti nebo vědomosti, které rozvíjejí, mají sociální kontext. Kromě toho často spolupracují nebo jsou součástí určitého pracovního oddělení. Sociální provázanost umožní studujícím uvádět své myšlenky, názory, zkušenosti a pocity do vztahu s myšlenkami, názory, zkušenostmi a pocity druhých nebo je porovnávat. V tomto procesu „uvádění do vztahu“ nebo „porovnávání“ je pravděpodobné, že se tyto myšlenky, názory, zkušenosti a pocity následně změní. Toto porovnávání může studující vést k tomu, že své myšlenky znovu promyslí ve světle alternativních, možná protichůdných hledisek nebo způsobů myšlení a cítění. Současně s tím jeho zkušenosti, které jsou sdíleny s ostatními, pravděpodobně získají na významu. Nicméně pojem „sociální učení“ je někdy používán také k charakterizování určitých učebních aranžmá nebo procesů, při nichž je skupina, organizace nebo celá společnost kolektivně zaangažována v rozvoji kompetence. V tomto smyslu je sociální učení využíváno k rozšiřování smyslu učení v poměru ke svému běžnému, velice individualistickému významu. Zahrnuje učení jednotlivců, ale uznává, že učit se mohou celé skupiny. Je pravděpodobné, že na takovém učení závisí pokrok k trvalé udržitelnosti. Sociální učení je založeno na myšlence, že lidé se neučí sami, pomocí individuálních způsobů, nebo alespoň takové učení nemohou naplno zužitkovat, ale že se učí také, a často lépe, když uvádějí své osobní zkušenosti do vztahu se zkušenostmi druhých. Z toho vyplývá, že ostatní lidé hrají důležitou úlohu v poznávání, formulaci a generalizaci individuálních zkušeností. V sociálním učení mohou být rozlišeny čtyři prvky („osy“), které poskytují základnu pro učební procesy: a. Činnost: lidé musí být schopni a připraveni považovat se za lidi, kteří mohou aktivně vzít svou situaci do vlastních rukou (motivace). Organizátoři učebního procesu tedy musí k účastníkům přistupovat jako ke kompetentním činitelům a zkoumat, co mohou udělat sami. b. Spolupráce: lidé musí být schopni a připraveni spolupracovat s ostatními. To představuje oblast napětí při dosahování shody a rozkolů ve skupině. c. Uvažování: lidé musí být schopni (naučit se) uvažovat o tom, co udělali; ohlížet se zpátky, hodnotit, dělat závěry a ty převádět ve změněné chování. d. Komunikace: pro sociální učení je bezpodmínečně nezbytné, aby o něm lidé dokázali komunikovat, vysvětlovat a demonstrovat jej ostatním - přenos zkušeností. Učení a studia, orientovaná na činnost: tyto přístupy kladou důraz na to, že vzdělávání pro udržitelný rozvoj je zaměřeno na přispívání k udržitelným změnám ve společnosti a v životním prostředí. Proto se doporučuje, aby VUR zahrnovalo konkrétní činnosti pro ochranu životního prostředí, které budou studenti a ostatní cílové skupiny vykonávat jako nedílnou součást učebních a studijních procesů. Činnost je zaměřena na změnu: změnu v životním stylu jednotlivce, v lokální společnosti nebo v globální společnosti. A je to uvědomělá, záměrná činnost. Přístup, orientovaný na činnost, má dva hlavní cíle: přispívat k rozvoji studentových schopností být činným a usnadňovat trvale udržitelné změny v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.

- III -

příloha časopisu Bedrník STRATEGIE VZDLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Kritické myšlení v této souvislosti znamená, že VUR by mělo být ideologicky uvědomělé a sociálně kritické, a tedy rozpoznávat, že žádné hodnoty vzdělání nejsou politicky neutrální. Všeobecně může být kritické myšlení definováno jako způsob, kterým jednotlivci vědomě přizpůsobují informace v učebních procesech svému vlastnímu myšlení, ale je důležité zdůraznit ochotu přijmout otevřené přístupy, a to jak ze strany studujících, tak učitelů, zejména vůči různým kulturním, ekonomickým, ekologickým, politickým a sociálním otázkám. V nejlepším případě by kritické myšlení mohlo vést k sociálně kulturní a intelektuální flexibilitě s pochopením toho, že nádavkem k lidským možnostem se všechny informace v zásadě vztahují k místu a času. Demokratický proces. V souladu s Agendou 21 je nanejvýš důležité, aby se mládež ze všech částí světa aktivně podílela na všech relevantních úrovních procesů rozhodování, protože ovlivňují jejich život dnes a mají dopady na jejich budoucnost. Kromě svého intelektuálního příspěvku a své schopnosti mobilizovat podporu přinášejí také jedinečné perspektivy, které musí být brány v úvahu (kap. 25, děti a mládež v trvale udržitelném rozvoji). Kromě toho by obecní správy měly zahájit konzultační proces se svými občany a dosáhnout u společenství konsensu (Agenda 21, kap. 28). Demokracie je tradičně chápána jako rovnocenná práva a příležitosti pro všechny lidi k účasti na rozhodování o institucích a tématech, která se jich týkají. Tato zavedená tradice také klade důraz na silnou úlohu suverenity, zejména mezi národy. Rapidní ekonomická a environmentální globalizace v posledních desetiletích přinesla výzvu k dosažení udržitelného rozvoje pro všechny lidi v jejich každodenních životech, přestože možná neviditelnou; nicméně existuje. Dynamické kvality v učebním procesu znamenají důraz na kvalitách ve vzdělávacích aktivitách, které studující přimějí zaujmout aktivní a angažované postavení a přiznávají pedagogovi i studujícímu rovnocennější role, které respektují existující znalosti a schopnosti studujícího. Dynamické kvality mohou být nazírány jako protiklad statických kvalit, které jsou více mechanické a pohlížejí na učení a studium jako na cosi, co je jen o málo více než předávání informací, a na studujícího jako na pasivního příjemce. Holismus je víra, že všechno přírodní je spojeno se vším ostatním a že každá věc je součástí celku, který je důležitější než jeho jednotlivé části. Pojem „holistický“ se v tomto kontextu vztahuje k pochopení, přičemž studující a učební procesy jsou nazírány z holistické neboli soudržné perspektivy, tj. studující a jejich potřeby/motivace jako „celé osoby“ (včetně duchovních a citových) a učební procesy jako profesionální, osobní, vědní, sociální atd. Integrace musí být nazírána jako opačný konec spektra od fragmentace/segregace/dezintegrace. Integrace je v tomto kontextu chápána jako integrace předmětů, oddělení, vzdělávacích institucí a jejich společenství, a také toho, co je nazýváno pátou dimenzí vzdělávací instituce - její étos, její stanovy (pokud nějaké má), její pedagogika, organizace a řízení, a její společenství. Snahy o integraci jsou zaměřeny na systematickou změnu napříč všemi oblastmi a dimenzemi, která odráží spíše trvalou udržitelnost než pouze změnu „krok za krokem“ v jedné oblasti. Integrace znamená také větší důraz na vzdělávací aktivity v mezioborovém a nadoborovém zkoumání, s ohledem na to, že žádné předměty, faktory nebo témata neexistují izolovaně. Mezioborové a nadoborové zkoumání má možnost zlomit pouta tradic a předsudků, které panují v jednotlivých oborech, a vytvořit nové mínění, pochopení

a pracovní metody. Naopak prosté slučování vědních oborů často není ničím víc, než pouhým součtem částí. Správa znalostí se týká slaďování poptávky a nabídky znalostí. Tyto znalosti jsou založeny na pochopení a zkušenostech: nejlepší pracovní metody, nové myšlenky, kreativní „řešení“, průlomové procesy, dovednosti atd. Týká se znalostí s přidanou hodnotou, které podporují moudrost a poskytují pochopení. Správa znalostí tedy neznamená pouhé skladování údajů. Základním předpokladem správy znalostí není nedostatek znalostí a pochopení, pokud jde o učební procesy s přihlédnutím k trvalé udržitelnosti, ale to, že tyto znalosti nejsou dostatečně dostupné. Tyto znalosti musí být šířeny a musí být dostupné širšímu okruhu, kdykoliv je třeba. Spojování znalostí a pochopení se „sousedními“ sektory a politickými oblastmi je životně důležité. Vazby mezi environmentálním vzděláváním a vzděláváním pro udržitelný rozvoj Environmentální vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj jsou mnoha lidmi považovány za ekvivalentní. V praxi jsou nicméně mezi nimi rozdíly. Environmentální vzdělávání se zpravidla soustředí na dopad společnosti na životní prostředí, tedy na znečišťování, odpadní vody, emise z aut, továren atd., jejich příčiny a následky a na otázku, jak je zredukovat, stejně jako na zájem o přírodu a ochranu přírody. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj se častěji zaměřuje na využívání přírodních zdrojů a důležitost jejich obnovitelnosti (trvalé udržitelnosti). Pedagogickými nástroji VUR, zejména na universitách, jsou různé metody mapování zdrojů, jako jsou ekologické stopy nebo toky materiálů. Negativní dopad na životní prostředí je považován v první řadě za následek trvale neudržitelného využívání zdrojů. Je také uznáváno, že se nemůže vyvinout dobrá environmentální situace, pokud lidé nebudou mít slušné sociální a ekonomické postavení, a že zdravé životní prostředí je z dlouhodobé perspektivy nezbytnou podmínkou pro životaschopnou ekonomiku. V VUR jsou tedy provázány environmentální, sociální a ekonomické aspekty. V širším kontextu se významnými složkami VUR stávají etika a spravedlnost, vyjádřené demokratickou vládou a sociální a globální zodpovědností. Názor na environmentální otázky ve vzdělávacím systému se postupně mění: zatímco dříve byly chápány jako problém vědomostní, poté jako konflikt mezi člověkem a přírodou a dnes také jako konflikt mezi různými lidskými zájmy. To má dopad i na používané přístupy. V počátcích environmentálního vzdělávání byl nejobvyklejší používanou metodou přenos vědeckých faktů. Tento přístup byl později dále rozvíjen a kombinován s aktivní účastí studentů a přístupy řešení problémů. Dnes perspektiva VUR, orientovaná na konflikty a založená na celé společnosti, přináší zaměření na demokratický proces. Významným přístupem je tedy diskuse mezi studenty, v níž jsou ventilovány a diskutovány různé názory. Účelem je zajistit, že studenti aktivně a kriticky hodnotí alternativy a rozvíjejí schopnost formulovat argumenty na základě znalostí a s nimi spojených etických otázek. Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Výtah z dokumentu UNECE, Vilnius 2005. Zdroj: MŽP ČR. Vydáno jako příloha časopisu Bedrník 2005/4. Redakční úprava Hana Kolářová.

- IV -

N Á Z O R Y Anketa

ŠKOLA MUSÍ BÝT SILNÁ

Co osobně očekáváte od zavádění školních vzdělávacích programů? Vít Beran: Tvorba školního vzdělávacího programu je nekončícím procesem. Přínos pro školu vidím nejen v pedagogické, ale i v lidské rovině. Kantoři k sobě našli bližší cestu, začali spolu víc komunikovat, daleko víc promýšlet, co a proč chtějí učit. Je příjemné vidět po odpoledních učitele sedící v hloučku u počítače, jak se zaujatě dohadují, co ve výstupech má a nemá být. Přínos vidím i v tom, že učitelé zvládli počítačovou gramotnost. Tvorba ŠVP nám určitě vzala čas a možná i trochu osobní svobody. Ale v každém případě byla pro nás práce na ŠVP velkým přínosem. Vnesla do školy nepoměrně víc lidskosti a pedagogiky v tom pravém slova smyslu. Jana Hrubá: Zavádění ŠVP bude obtížný

a dlouhodobý proces, ale očekávám, že nastartuje změnu ve školách tak, aby vnitřní klima i způsob učení vycházely více vstříc potřebám dítěte nebo studenta. Hana Košťálová: Dobře vyučovat jsme mohli i před RVP. Přínos RVP vidím proto zejména v tlaku na to, aby se z dobrých, ale izolovaných hodin, bloků, projektů stal v každé škole systém, který bude od mateřiny po maturitu rozvíjet rovnovážně jak vědomosti žáků, tak jejich životní dovednosti. S důrazem na slova systém a rovnováha. A pro školy, kde se učitelé zatím nerozhodli ke změně starobylé praxe, jsou RVP jasným impulzem k zamyšlení i činu. Jiří Kulich: Vidím dva významné přínosy, které spolu úzce souvisí: Jednak se otevírá prostor školám a jednotlivým učitelům, snižují se byrokratické bariéry, které komplikovaly např. zařazování

různých témat, kurzů, projektů, terénní výuky do školního vzdělávání. Za druhé: Přiblížení se školy reálnému životu - rámcové a školní vzdělávací programy jsou zaměřeny na rozvoj způsobilostí (kompetencí) pro život namísto pouhého hromadění teoretických znalostí. Školství konečně začíná systematicky počítat s tím, že člověk nevystačí po celý život s určitou základní sumou informací, ale musí především zvládat určité procesy - např. spolupracovat, komunikovat, kriticky hodnotit a zpracovat informace, myslet v souvislostech, orientovat se v nových situacích, adaptovat se na změnu, řešit problémy a konflikty... Danuše Kvasničková: Postupné osamostatňování škol a rozvoj tvořivosti učitelů v nejrůznějších směrech – ale půjde to pomalu, jak je ve školství tradiční. Jana Nováčková: Pro dobré školy, které se samy v uplynulých letech posouvaly vpřed, je to legalizace jejich snah, příležitost osvobodit se od diktátu osnov. Pro další školy je to příležitost začít pracovat týmově (jak mají učitelé učit kompetenci spolupracovat, když to sami nezažijí?) a zamýšlet se nad vlastním cíleným dalším vzděláváním. Hlavně je to impuls, signál, že to, co vyhovovalo včera, nemůže vyhovovat i nadále. Jinak mne velmi mrzí nedostatečná podpora MŠMT celé reformě. Miroslav Novák: Pokud odhlédneme od obtíží, které kurikulární reformu bezesporu budou provázet, myslím, že nakonec přinese řadu pozitiv. Reforma je postavena na demokratických principech, na principu subsidiarity, na diferenciaci dle specifických podmínek škol, na pluralitě názorů. Pevně doufám, že poctivě sestavený ŠVP znamená angažovanějšího učitele, neboť vyučuje v systému, který sám spoluutváří. Představuje žáka, který participuje na chodu školy. Představuje školu, která je i centrem celoživotního učení, zejména je otevřená dalšímu vzdělávání. V ideálním případě taková škola je i aktérem lokálního kulturního a společenského života 17

Na otázky Bedrníku na téma změn ve školství odpověděli: Ing. Vít Beran, ředitel Základní školy Táborská, Praha 4. Tato Fakultní škola Pedagogické fakulty UK Praha je zařazena do projektu SZÚ Škola podporující zdraví. Jana Hrubá, šéfredaktorka měsíčníku pro příznivce změn Učitelské listy www.ucitelske-listy.cz. PhDr. Hana Košťálová, národní koordinátorka programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, lektorka téhož programu a lektorka tvorby školních vzdělávacích programů. RNDr. Jiří Kulich, ředitel Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory - Sever, vystudoval biologii na PřF UK a doplňkové pedagogické studium na Pedagogické fakultě UK, působí mj. v SSEV Pavučina, Zeleném kruhu, STUŽ a SKAV. RNDr. PhDr. Danuše Kvasničková, CSc., předsedkyně Klubu ekologické výchovy, členka meziresortní skupiny MŽP a MŠMT, nositelka ceny ministra životního prostředí ČR a mezinárodní ceny Global 500 UNEPu za celoživotní práci v ekologické výchově. PhDr. Jana Nováčková, CSc., psycholožka, členka Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání. Je lektorkou dalšího vzdělávání učitelů. Mgr. Miroslav Novák, odborný referent, oddělení vzdělávání a osvěty MŽP Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc., zaměření: dějiny pedagogiky a školství, pedagogika v zahraničí, alternativní pedagogické myšlení; vedoucí katedry věd o výchově a proděkan Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice, www.upce.cz PaedDr. Karel Tomek, ředitel odboru předškolního, základního a základního uměleckého vzdělávání MŠMT, odpovědný za koordinaci EVVO na MŠMT Ing. Dana Votápková, Sdružení Tereza, vedoucí projektového oddělení a národní koordinátora projektu Globe v ČR, lektorka seminářů. Mgr. Jan Vrtiška, absolvent PřF UK. Praxe ve škole 20 let - učitel přírodopisu, matematiky, globální výchovy a informatiky. Člen ČSOP, od roku 1987 vedoucí přírodovědného oddílu Nezmaři a od roku 1996 vedoucí CEV Zvoneček ve Vraném nad Vltavou.

N Karel Rýdl: Od zavádění školních vzdělávacích programů v budoucnosti očekávám širší a hlubší individuální přístupy k jednotlivým dětem podle jejich potřeb a zájmů a také mnohem operativnější materiální a servisní zajištění jednotlivých škol ze strany státu a zřizovatelů škol. Karel Tomek: Osobně? Očekávám, že si učitelé při jejich tvorbě více uvědomí, jaké požadavky na školu přináší doba, že tvorba ŠVP bude inspirací a motivací pro zlepšení komunikace a spolupráce v pedagogických sborech, že se více učitelů zapojí do dalšího vzdělávání, že se naučí lépe řešit konflikty a předcházet jim, že školy budou radostnějším, bezpečnějším a zdravějším místem pro vzdělávání. Dana Votápková: Na pedagogy čeká určitě velký kus práce. Osobně si myslím, že by to měla být tvůrčí a pro většinu i příjemná práce. Pedagogové mají možnost vytvořit společně školní prostředí, ve kterém se jim bude dobře učit a děti bude práce ve škole bavit. Škola nebude uzavřenou vzdělávací institucí, ale otevřenou součástí společného celku. Děti ve škole budou nejen získávat informace, ale více rozvíjet své dovednosti a schopnosti. Škola je tak připraví na praktický život, ve kterém se budou umět orientovat, rozhodovat, prosadit, domluvit… Nebude to vůbec jednoduché, ale věřím, že postupně to půjde. Na mnoha školách jsou na to výborně připraveni a někde již s přeměnou začali. Jan Vrtiška: Naše škola patří mezi 16 škol, které jako pilotní ověřují vlastní školní vzdělávací program - před několika dny jsme odevzdali k posouzení jeho druhou verzi. Já osobně možnost vytvářet si své ŠVP velmi vítám, i když si myslím, že RVP školy svazuje více, než by bylo nutné. Jako jeden z přínosů vnímám mnohem větší možnost škol i jednotlivých učitelů přizpůsobovat výuku aktuálním potřebám dětí, možnostem školy i vývoji ve světě. Osobně beru práci na tvorbě a ověřování ŠVP jako výzvu a hru (ve stylu Karpatských her M. Nevrlého), při které se snažím překonávat své zhruba dvacetileté stereotypy, návyky, pohodlnost, lenost a únavu materiálu. Co považujete v pedagogické práci za nejdůležitější v rychle se měnícím globalizovaném světě?

Á

Z

O

R

Y

Vít Beran: Snad nejvýznamnější je „vykolejení” učitele ze stereotypu jeho předmětu a dohoda učitelů o tom, že cíle základního vzdělávání a klíčové kompetence je možno bez výjimky považovat za správnou filozofii školy. Na této filozofii by se měla shodnout celá sborovna, a dokonce nejen sborovna. Uveďme si jednoduchý příklad: Kdo má děti ve škole učit zdravit? Jen učitelé, kteří učí žáka? Nebo jen ředitel? A co paní vychovatelky a uklízečky a kuchařky a školník?! Ano, všichni! Podobnou filozofií školy se stávají i průřezová témata. Pokud budete ve škole zavádět filozofii trvale udržitelného rozvoje a života a odpadové hospodářství, jistě se nebudete na zvládnutí kompetence třídit odpady zaměřovat jen v některých ročnících. Podobně budeme uvažovat u všeho, co se ve škole děje. Proto považuji za důležité hodnoty učitelovy práce nejen jeho vztah k učitelství, jeho zdatnost v práci se žáky při objevování objeveného, jeho dovednost hodnocení a sebehodnocení, ale i jeho schopnost efektivně promýšlet a pomáhat realizovat žákovo učení jako cestu dobrých nabídek. Jana Hrubá: Pochopit, že se musí také změnit škola a role učitele, který by měl považovat za normální se neustále vzdělávat. Pochopit, že učivo přestává být cílem, ale stává se prostředkem vzdělávání s důrazem na životní dovednosti. Hana Košťálová: Založit a rozvíjet sebeúctu každého člověka. Teprve ta umožňuje vážit si jiných bytostí a hodnot. Dál považuju za důležité rozvíjet zvídavost dětí – touhu přijít věcem na kloub. Děti se zároveň mají sžívat s tím, že hodně dlouho, někdy i napořád, musíme snést vědomí, že doopravdy nevíme, jak „to“ je, a přesto se v tak nepřehledném světě musíme pohybovat a dokonce odpovědně rozhodovat. Jiří Kulich: Učit se zvládat procesy a uvědomovat si, že základní charakteristikou současného světa je neustále se zrychlující změna. Proces učení bychom měli chápat spíše jako tvorbu mapy než jako tvorbu telefonního seznamu. Na počátku vzniká základní rámec, propojující nejvýraznější prvky, vícerozměrně uspořádaný, ukazující složité vzájemné vazby, překryvy. Teprve postupně a opakovaně je doplňován a zpřesňován, zaplňuje bílá místa, ale

je tvořen s vědomím, že jde o nikdy nedokončené přibližování se skutečnosti, která se sama mezitím stále rychleji mění a vyvíjí. V protikladu stojí „telefonní seznam“ - tedy snaha vytvořit úplný ukončený výčet položek, předmětů, témat, lineárně uspořádaný do jasných oddílů, nijak nezobrazující vzájemné vazby, otevřený nanejvýš drobným změnám ve výčtu položek. Danuše Kvasničková: Odklon od encyklopedismu, využívání moderních technologií, netradiční integrované přístupy, rozvíjení samostatnosti, tvořivosti, odpovědnosti a vstřícnosti a zdůraznění jednoty vzdělávání a výchovy, vztahů teorie a praxe Jana Nováčková: Vyvážit osobnostní rozvoj se znalostmi a dovednostmi. Skryté kurikulum tradiční školy učí děti (i když nezáměrně) sobeckosti, učí je čekat, že autorita řekne, co dělat, co si myslet, učí je netoleranci k rozdílným názorům, učí je nechat sebou manipulovat, být závislý na vnější motivaci (odměny a tresty) atd. Míra, v které dítě toto ve škole nasaje, se spolupodílí na jeho „diskvalifikaci“ pro aktivní zvládání života, jehož významnou charakteristikou je změna. Miroslav Novák: Alfou omegou úspěšného učitele je autorita. V globálním světě dnešních dnů je ovšem získání autority stále obtížnější. Na druhou stranu má učitel přístup k neuvěřitelnému množství informací, názorů, metod. Učitel se musí snažit edukativně působit nejen v průběhu výuky, ale měl by být inspirativním příkladem v osobním a společenském životě. Nezbytně se musí průběžně vzdělávat, aby měl přehled o nových trendech v oboru, ale i o hlavních problémech současného světa. Měl by být otevřený - názorům, reakcím žáků, myšlenkovým proudům, měl by být zdatným mediátorem diskusí a schopen participativních metod výuky. Karel Rýdl: Z hlediska pedagogického považuji za nejdůležitější v rychle se globalizujícím světě udržení pozitivní mezilidské komunikace, pozitivního emočního přístupu k dětem a posilování vzájemné lidské soudržnosti v rámci koncepce trvale udržitelného života. Karel Tomek: Orientaci na žáka, zvládnutí profese učitele takovým způsobem, aby uměl v dětech jednak podporovat a rozvíjet klíčové kompetence důležité pro jejich adaptaci v měnícím se světě a

18

zároveň podporovat jejich jedinečnost a originalitu. To znamená zůstat sám celý život žákem. Dana Votápková: Nezbytná je ochota ke spolupráci a komunikaci nejen s kolegy ve škole při přípravě hodin, ale samozřejmě s dětmi a také s jejich rodiči. Prostřednictvím průřezových témat lze nahlédnout z různých úhlů na náš rychle se měnící svět a většinou dojdeme k poznání, že vše souvisí se vším. Myslím si, že v pedagogické práci, stejně jako ve většině jiných, je velmi důležitá vlastní potřeba průběžně se vzdělávat. Jan Vrtiška: Učitel musí mít v hlavě srovnány své postoje a priority a musí se jimi řídit. Není možné, aby něco hlásal a něco jiného konal. Děti velmi rychle vycítí opravdovost či pokrytectví a učitele vezmou jen ve chvíli, kdy mu věří. Osobní příklad považuji za velice cenný prvek pedagogické práce, který se může stát (i když asi ne u všech žáků) významnou protiváhou povrchnosti a konzumního stylu. Učitel na sobě musí neustále pracovat, aby byl schopen reagovat na změny, které přicházejí asi rychleji než kdykoliv dříve, a musí být schopen postihnout pestrost světa ve všech jeho odstínech. Učitel musí z dětí vychovávat osobnosti, které toto také vnímají a které si uvědomují svou současnou i budoucí roli a svůj význam v přetváření světa. Jakou roli podle vás hraje vzdělávání ve snaze o udržitelný rozvoj? Vít Beran: Důležitou součásti školních vzdělávacích programů budou průřezová téma. Například Environmentální výchova v základním vzdělávání propojuje hlediska přírodovědná, sociální, technicko-ekonomická i estetická. V naší škole jsme si řekli, že smyslem Environmentální výchovy tak, jak je pojatá v RVP, je vychovat „neničitele” přírody. Je to obyčejný člověk, který je řádným občanem dodržujícím zákony a který současně ví, jak se v přírodě pohybovat a objevovat její krásno či zajímavosti. Průřezové téma Environmentální výchova v základním vzdělávání vychází z komplexního pojímání vztahu člověka k životnímu prostředí, za něž je považováno vše - od nejbližšího okolí po biosféru planety.

Á

Z

O

R

Y

Mně se termín udržitelný rozvoj velmi líbí i ve vztahu ke škole, k českému školství. Myslím, že krok k tvorbě školních vzdělávacích programů je správný krok i k zajištění trvale udržitelného rozvoje českého školství, každé školy. Jana Hrubá: Zcela zásadní – mělo by pomoci chápat vývoj přírody i společnosti v souvislostech. Hana Košťálová: Řekla bych, že udržitelnost je pro člověka dost nepřirozený koncept, který odporuje některým našim pudovým hnutím. Podobně jako třeba interkulturní výchova popírá základní reflex „braň se cizímu, neznámému, a tudíž potenciálně nepřátelskému“ důrazem na život bez primitivních stereotypů, udržitelnost zas apeluje na naši schopnost upřednostňovat vzdálenější cíle bližším požitkům. A tuto schopnost je potřeba kultivovat, tedy vzdělávat, ze všech sil. Jiří Kulich: Je naprosto klíčovovým předpokladem. Udržitelný rozvoj je rozvoj ohleduplný k ekologickým, sociálním a kulturním hodnotám, vycházející z místních tradic a podílející se na řešení globálních ohrožení a probíhající za účasti těch, kdo v místě (regionu, zemi, na planetě) žijí. Mj. je tedy jedním ze zásadních principů udržitelného rozvoje to, že není plánován od zeleného stolu, ale vychází ze zájmů a potřeb široké veřejnosti. Z toho vyplývá, že rozvoj bude udržitelný, jen pokud budou mít lidé potřebnou motivaci, znalosti a dovednosti. Danuše Kvasničková: Mimořádně velkou – a to všech lidí. Jana Nováčková: Mám dojem, že i se současnými znalostmi by se dala řada problémů ve světě řešit. Co tomu brání, je sobectví, tvrdé hájení vlastních zájmů, nespolupráce... Chápu vzdělávání ve smyslu anglického „education“, které nerozlišuje „vzdělávání“ a „výchovu“. Neměli bychom zapomínat na známé memento, že plynové komory v koncentrácích byly stavěny vzdělanými inženýry... Jen když bude vzdělávání současně kultivací hodnot a osobnosti, bude mít význam. Miroslav Novák: Naprosto zásadní. Celoživotní vzdělávání je nezbytnou podmínkou transformace společnosti směrem k udržitelnému rozvoji. Udržitelný rozvoj není víra, ale strategie, která má své odborné principy, ty se stále rozšiřují, ověřují, aktualizují.

K jejich pochopení a přisvojení je třeba se vzdělávat. Jednotným cílem výchovy a vzdělávání je v podstatě odpovědné bytí, a to je i cíl smysluplného rozvoje společnosti – tedy i udržitelného rozvoje. V současnosti se začíná hovořit přímo o vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Karel Rýdl: Udržitelný rozvoj je podle mně zásadní a prvotní princip pro jakoukoliv současnou a budoucí aktivitu pedagogickou či jinou. Dotýká se totiž udržení života jako základní podmínky pro veškeré lidské aktivity. Karel Tomek: Já myslím, že klíčovou. Dobré vzdělání má člověku umožnit rozumět světu kolem sebe, souvislostem a zákonitostem procesů, kterých je součástí. Umožňuje nebýt jen objektem působení nepředvídatelných vnějších vlivů, rozhodovat se a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Bez dobrého vzdělání je trvalá udržitelnost jen další hezkou proklamací. Dana Votápková: Myslím si, že velkou. Je potřeba vést děti k tomu, aby více poznaly prostředí, které je obklopuje. Místo, kde vyrůstají, by děti měly znát nejen teoreticky z knížek, ale prakticky z různých pozorování, činností, projektů apod. Na základě vlastních zkušeností a vypozorovaných souvislostí pak budou moci lépe uvažovat o změnách a o tom, co vše mohou různé změny ovlivnit. A také se začnou zamýšlet nad tím, jestli by mohly samy různé situace ovlivnit či změnit. Jan Vrtiška: Vzdělávání je jedním z prvků, které se podílejí na utváření člověka, samo o sobě ale nestačí. Tak jako za války se řada vzdělaných lidí podílela na genocidě, tak v současnosti existuje spousta vzdělaných lidí, kteří své vzdělání používají pouze pro svůj osobní prospěch a momentální zisk (a často „přes mrtvoly“). Součástí procesu musí být i výchova, která se pokouší různými metodami posunout smýšlení jedince ku prospěchu celku a budoucnosti. Velký problém mívá školní výchovná práce ve chvíli, kdy rodinné zázemí směřuje dítě úplně jiným směrem. Škola musí být proto velmi silná, kvalitní a pozitivní, aby mohla v konfrontaci s negativními vlivy alespoň částečně uspět. Připravila Hana Kolářová 19

N

N

Á

Z

O

R

Y

UDRŽITELNÝ ROZVOJ   SKUTEČNÝ POLITICKÝ PROGRAM Evropa jako soubor hodnot nese svými dějinami důležitou duchovní tradici, která se v různých obměnách po staletí vyjevuje a která se ze života duchovního posléze promítla i do politických realit. Tou tradicí je reflektovaná odpovědnost člověka za tento svět. A koncept udržitelného rozvoje, který je spjat se jménem Josefa Vavrouška, je mi blízký právě proto, že v sobě takovouto odpovědnost chová – a to nejen odpovědnost k vlastnímu bytí na této zemi a k této zemi, ale i odpovědnost k budoucím generacím na této planetě. Tento vztah, schopnost vcítit se do potřeb a problémů našich potomků, dělají z udržitelného rozvoje skutečný program – program politický, sociální, ekonomický, občanský, program s pevným duchovním zakotvením. Obrovská šance se nám v tomto smyslu naskytla v době naší ekonomické transformace. Domnívám se, že jsme ji nevyužili a dodnes plně nevyužíváme proto, že ve společnosti převládl důraz na zisk odpoutaný od hodnoty, důraz na techniku, která může existovat i bez hlubšího obsahu. Ale není to jen jev ryze československý či český. Má obecná zkušenost je v tom, že podstata úkolů, které před námi vyvstávaly a které jsme museli za pochodu a často ze dne na den řešit, je mravní. Nakonec

totiž vždy běželo a běží o vůli respektovat se navzájem, o schopnosti žít vedle sebe, o solidaritu, spravedlnost, slušnost. Pakliže tedy je někdo schopen jít cestou solidarity s těmi, kteří se ještě ani nenarodili a které ani nikdy nepozná, a chtít jim předat tuto zemi, tento kontinent či celou planetu nevytěženou, nezamořenou a nevydrancovanou, pak je tomu tak nejspíš proto, že věří, že jeho život má smysl, že vše, co dělá, ho překračuje a trvá. V takovéto trvání věřil a touto odpovědností se řídil i Josef Vavroušek. Znal jsem jej dlouhá léta a velmi si ho vážil nejen jako odborníka, ale především jako člověka a přítele. Josefu Vavrouškovi nebylo nic tak cizí jako fundamentalismus, fanatismus, či posedlost. Měl schopnost dívat se na všechno s nadhledem a s rozvahou, byl integrující osobností, která s nesmírnou odhodlaností dokázala propojovat lidi a skupiny, jejichž zájmy stály často v přímém protikladu. Nakonec však byli všichni překvapeni výsledky takových spojení. Bývám občas napadán, že hovořím o ideálech, zatímco praktický život, ekonomická věda, zisk či konkurenceschopnost vedou naši zemi docela jiným směrem. Já však ekonomiku a její ukazatele nepřehlížím, odmítám pouze jejich

V době konání konference se předávaly i letošní ceny Josefa Vavrouška. Jejich držiteli se stali Hana a Jiří Kulichovi ze Střediska ekologické výchovy SEVER a Bohuslav Blažek in memoriam.

povýšení na jediné kritérium našeho bytí a dávám přednost zisku dlouhodobému a hodnotově pevně zakotvenému před ziskem krátkodobým, o němž ani nevíme, zda vůbec zítra bude. Jsem přesvědčen, že musíme poslechnout staleté zkušenosti, že slušnost, vzájemný respekt a mravní jednání se vyplácí. Možná není takový zisk vidět ihned, ale existuje a vyplácí se jak politicky tak i ekonomicky. Blahopřeji laureátům Ceny Josefa Vavrouška a děkuji vám všem, kteří se na nelehkém programu udržitelného rozvoje podílíte. Nepodaří-li se ho prosadit nyní nám, nezbude našim potomkům, než jen program udržitelného života. Václav Havel, pozdrav konferenci Udržitelný rozvoj – šance pro spolupráci, Pražská křižovatka 1. června 2005 Kráceno a titulek (red)

PROČ JE DOBRÉ MÍT SVŮJ VLASTNÍ ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Zkušenosti z tvorby a realizace Školního vzdělávacího programu Umět a znát, abychom si v životě věděli rady Základní školy Chrudim, Dr. J. Malíka Na možnost vytvářet vlastní vzdělávací program jsme čekali mnoho let. Zavedení dvoustupňového kurikula v podobě Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a z něho vycházejícího školního vzdělávacího programu je konečně velkou příležitostí realizovat ve škole vlastní představy o podobě základního vzdělávání. Nikdo z nás se již nebude moci vymlouvat na to, že jsme příliš svázaní uspořádáním a rozsahem učiva stanoveným Standardem základního vzdělávání. Mít vlastní školní vzdělávací program

může být pro školu velmi cenné. Podstatné však bude, proč a jakým způsobem program vznikl. Výborné bude, pokud si učitelé uvědomí, že dostali obrovskou možnost spolurozhodovat o tom co, kdy, v jakém rozsahu a jakým způsobem ve škole budou s žáky dělat. Vedle této pedagogické svobody je však nezbytné vnímat obrovskou míru odpovědnosti, kterou na sebe tvorbou a především pak realizací ŠVP budou brát. Proto by měl každý ŠVP vycházet především z konkrétních, mnohdy velmi rozdílných, podmínek jednotlivých škol. Má-li být

vlastní školní vzdělávací program funkční a smysluplný, pak musí být vytvořen „vlastnoručně“ pedagogickým sborem, ve kterém učitelé pochopili, že to, co dělají, má smysl jak pro ně, tak pro jejich žáky. Učitele vede práce na ŠVP k větší zodpovědnosti. Mohou a vlastně musí rozhodovat o věcech, které byly dosud víceméně pevně předepsány. Především je to možnost vhodné redukce učiva a jeho rozvržení s ohledem na věkovou přiměřenost a zároveň propojení s praktickým životem žáků. Ve vlastním ŠVP lze po vzájemné domluvě využít vhodného zařazení určitého učiva pouze do jednoho předmětu, na základě týmové

20

N spolupráce smysluplně vyřešit i návaznost učiva v jednotlivých předmětech i jeho časové rozvržení. Společné konzultace a nezbytné diskuse s patřičnou argumentací obohacovaly při tvorbě ŠVP všechny zúčastněné a přispívaly k jejich odbornému růstu, a tím i dalšímu výraznému zkvalitnění práce jednotlivce i celé školy. Bez zajímavosti nebylo ani zjištění, jak práce na ŠVP motivovala posléze učitele k dalšímu intenzivnímu vzdělávání. Rozumně provedená redukce učiva, využití co nejširšího propojení výuky s praktickým životem, změna vyučovacích metod a především změna vztahů, to vše má vliv na pozitivní motivaci žáků a jejich dobré studijní výsledky. Všechny zásadní změny, které vlastní školní vzdělávací program přináší, byly s předstihem prokonzultovány se zástupci rodičů. Pro rodiče byl uspořádán i cyklus seminářů, který objasňoval a zdůvodňoval např. způsoby hodnocení (sebehodnocení, vzájemné hodnocení, slovní hodnocení na prvním stupni), přednosti kooperativního učení a projektového učení a diferenciace formou volitelných předmětů.

Á

Z

O

R

Y

Na základě našich dlouholetých zkušeností s přeměnou školy se domníváme, že bez intenzivní přípravy učitelů na pochopení a především ztotožnění se se všemi změnami, které RVP ZV přináší, bude tvorba ŠVP a jejich následná realizace jen formální záležitostí. Za naprostý základ všech pozitivních změn ve škole považujeme nutnost změny vztahů na všech úrovních. Jedině důsledně akceptované partnerské vztahy mezi učiteli a žáky, učiteli a rodiči a v neposlední řadě mezi učiteli navzájem, mohou umožnit žádoucí změny školního klimatu, změny metod a forem práce, odstranění stresových situací, a tím ve svém důsledku zlepšení nejen studijních výsledků, ale i chování žáků. Vedení školy by si proto mělo vyhodnotit úroveň znalostí sboru v oblasti moderních poznatků psychologie a pedagogiky (podmínky pro efektivní učení, kooperativní učení, skládankové učení atd.) a především jeho nastavení vzhledem k požadovaným změnám. Podle výsledku pak zpracovat Plán dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků nejlépe na dva roky dopředu. Vyváženě do plánu zařadit jak individuální vzdělávání, tak

společné pro celý sbor s upřednostněním vzdělávacích cyklů před jednorázovými akcemi (např. Efektivní komunikace ve škole, Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Kooperativní učení apod.). Při vlastní tvorbě školního vzdělávacího programu je velmi důležité předávání informací a organizování pracovních schůzek týmů prvního a druhého stupně, týmů vzdělávacích oblastí a na větší škole i týmů oborových. Tuto činnost může zajišťovat vedení školy, ale nám se velmi osvědčilo pověřit touto funkcí dva koordinátory, jednoho pro první stupeň a druhého pro druhý stupeň. Společně s vedením školy pak oba koordinátoři tvořili „hlavní realizační tým“. V průběhu prací na ŠVP se, díky vhodně zvoleným pedagogům, toto řešení ukázalo jako velmi efektivní a operativní. Zdeněk Brož ZŠ Chrudim, Dr. J. Malíka 958, www.zsmalika.cz Kráceno (red)

Bedrníkova čeština

PARTICIPATORNÍ, PARTICIPAČNÍ, PARTICIPATIVNÍ

Uvedené výrazy se od sebe liší hlavně původem a kontexty. Zatímco „participační“ je v češtině zřejmě nejstarší (uvádí jej už Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let minulého století), pravidelně utvořené domácí příponou přídavných jmen, zbylá dvě slova se vyskytují v dokladech z posledních let (podle Českého národního korpusu zhruba v období od konce 90. let) a je patrné, že jsou formálně ovlivněna anglickými přídavnými jmény „participative“ a „participatory“. Některé anglické slovníky je uvádějí jako stylově i významově rovnocenné (Oxford Illustrated Dictionary), jiné (Longman Dictionary of Contemporary English) uvádějí jen variantu „participatory“ se stylovým příznakem formálnosti. Z dokladů je zřejmé, že významově nejširší a nejfrekventovanější je forma

„participační“, což je dáno slovotvornou analogií a dobou existence slova v češtině. „Participativní“ je druhá nejfrekventovanější forma a pojí se zejména s ekonomií, demokracií a managementem/ řízením. „Participatorní“ je nejméně frekventovaná forma a označuje především metody výuky. Z významového hlediska jsou všechny formy shodné - označují skutečnost, že význam rozvíjeného výrazu se týká všech zúčastněných, např. participativní demokracie je taková demokracie, na jejíž podobě se podílejí všichni, kterých se týká (vláda i občané). To, že se jedná o významově shodné výrazy, znamená, že domácí „participační“ může suplovat oba přejaté výrazy (a skutečně se tak v malé míře i děje, podle dokladů). Na druhé straně lze s postupující internacionalizací jazyka počítat s tím,

že v určitých spojeních se prosadí obě přejaté podoby, čemuž nasvědčuje i fakt, že jde o politicko-ekonomické výrazy blížící se charakteru termínů. U terminologie je mezinárodní srozumitelnost jedním z určujících kritérií. Pro běžnou, neodbornou praxi vystačíme se zažitým -ační, v uvedených spojeních a popsaných kontextech se možná prosadí ostatní varianty. Situaci bude třeba nadále sledovat, podle množství dokladů a jejich obsahu nelze totiž považovat slova „participatorní“ a „participativní“ za ustálená a zažitá. Pro lepší pochopení kontextu doporučuji prostudovat konkrétní doklady pomocí internetového vyhledávače www.morfeo.cz. Martin Prošek jazyková poradna, Ústav pro jazyk český AV ČR, www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm

21

Co správně používat nebo, jaký je rozdíl v jednotlivých případech: participatorní, participační, participativní (např. demokracie, učení, proces, přístup)?

DIDAKTIKA Jak na vzdělávací programy

PRŮŘEZOVÁ TÉMATA Konec izolované výuky „po předmětech“ Průřezová témata jsou zcela novou a zároveň nedílnou součástí vzdělávacích programů. Jejich zařazení do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání: Je jasným signálem o proměně přístupu k cílům vzdělávání – ukazuje, že vzdělávání má být zaměřeno spíše na rozvoj kompetencí ke zvládání aktuálních problémů současného a budoucího světa než na encyklopedické znalosti z jednotlivých oborů (vyučovacích předmětů). Představuje vůbec nejzásadnější podnět pro skutečné změny při praktické tvorbě osnov. Znamená totiž, že kvalitní školní vzdělávací program vznikne pouze, pokud osnovy nebudou vytvářeny odděleně pro jednotlivé vyučovací předměty, ale ve vzájemné koordinaci napříč předměty (a to nad zcela konkrétními společnými tématy). Prostřednictvím průřezových témat se do praxe školy může dostat skutečná tematická výuka namísto doposud převažující izolované výuky „po předmětech“. Oč jde, lze dobře ukázat na příkladu z nejznámějšího a nejrozšířenějšího dosavadního vzdělávacího programu Základní škola. Dle tohoto programu byl začleněn větší tematický celek o životním prostředí zároveň v několika předmětech 9. ročníku ZŠ – konkrétně v zeměpisu, občanské výchově a v přírodopisu. Je užitečné položit si otázku, v kolika školách toho využili pro pojetí tématu životního prostředí jako tématu „průřezového“ – tedy v kolika školách společně plánovali učitelé přírodopisu, zeměpisu a občanské výuky, co budou ve svých předmětech učit, jak to bude navzájem navazovat, nebo dokonce, zda se něco z obsahu tématu dá učit společně (týmově) v rámci projektu, tematického kurzu apod. Právě takové společné tematické plánování a koordinace učitelů různých předmětů bude nyní nezbytnou součástí přípravy dobrého školního vzdělávacího

programu. Hlavním přínosem průřezových témat ve vzdělávacím programu tedy je, že iniciují tvorbu osnov jednotlivých předmětů ve vzájemné propojenosti.

ročníků bude záviset na konkrétním uspořádání učiva v jednotlivých předmětech.

Jak zapracovat průřezová témata do učebního plánu

Metody, rozsah, forma RVP ZV stanovuje šest průřezových témat vycházejících z „aktuálních problémů současného (a dodejme, že nepochybně i budoucího) světa“: Osobnostní a sociální výchova Výchova demokratického občana Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova Environmentální (ekologická) výchova Mediální výchova. Každý školní vzdělávací program musí zahrnovat všechna průřezová témata a jejich tematické okruhy tak, aby byly skutečně součástí výuky všech žáků (i když mají přesah do činností mimo ni – volitelných, volnočasových a mimoškolních). RVP však umožňuje škole volit si metody, rozsah, formu a ročníky, ve kterých se budou realizovat. U všech průřezových témat jde především o „výchovy“ – tedy o utváření postojů a hodnot. Od toho se pochopitelně odvozují i žádoucí metody. Velkou roli bude hrát i osobní zaujetí a motivace učitele, jeho přesvědčení o významu tématu. RVP doporučuje tři základní formy realizace průřezových témat, které se mohou podle potřeby kombinovat: začlenění do vyučovacího předmětu projekt samostatný předmět. Tyto formy je možné doplnit a upřesnit o to, co se osvědčilo v dosavadní praxi: Jde zejména o vícedenní tematické kurzy (vzdělávací pobyty, vícedenní výukové programy), o tematické dny či o tematické výukové programy (všechny tyto formy lze zahrnout do formy „projektu“, i když nemusí mít nutně či výhradně podobu projektového vyučování). Volba zařazení průřezových témat a jejich tematických okruhů do jednotlivých

Zařazení průřezových témat – nemá-li proběhnout jen formálně na úrovni tabulace učebního plánu, ale má-li skutečně vstoupit reálně do výuky – je nepochybně jeden z nejnáročnějších aspektů tvorby školního vzdělávacího programu (po stránce času, organizace, učitelských kompetencí i motivace). Nestačí průřezová témata zpracovat jen na obecnější úrovni učebního plánu, ale především na konkrétní úrovni učebních osnov! Jde tedy o to, že žádný učitel podílející se na tvorbě učebních osnov některého předmětu nemůže jen lineárně projektovat svůj předmět, ale musí jeho obsah opakovaně promýšlet a definovat v souvislostech a návaznostech na průřezová témata, a logicky tedy i na obsah ostatních učebních předmětů. Zjednodušeně si to můžeme představit tak, že učební předměty a průřezová témata tvoří navzájem jakousi matici.

Podklad pro tvorbu osnov předmětů Rámcový vzdělávací program sice zdůrazňuje význam průřezových témat a popisuje jejich obsah, ale „technologii“ jejich praktické aplikace řeší v souladu se svým názvem jen velmi rámcově - vymezuje, že každé průřezové téma je třeba zpracovat na úrovni učebního plánu a učebních osnov, neurčuje však způsob či míru podrobnosti jejich zpracování. Způsob a podrobnost zpracování průřezových témat však lze dobře odvodit z jejich funkce v logice tvorby ŠVP. Je proto důležité správně pochopit jejich místo v procesu přípravy ŠVP. Z konstrukce RVP vyplývá, že naplánování konkrétního pojetí a obsahu průřezových témat je klíčovým vstupním podkladem pro tvorbu učebních osnov jednotlivých předmětů, a musí jí tedy časově předcházet, příp. s ní probíhat

22

současně! Zároveň je zřejmé, že pro tento účel nestačí zpracování formálního přehledu stylem „pro multikulturní výchovu vyplníme okénko u výtvarné výchovy, hudební výchovy, dějepisu a občanské výchovy, protože tam stejně něco takového určitě děláme“. Výhodou proto může být, že značná část škol získala již určitou zkušenost s podobnou prací - začleňováním tématu ekologické (environmentální) výchovy, včetně tvorby školních programů ekologické výchovy a ustavení školních koordinátorů ekologické výchovy. Tuto zkušenost lze do značné míry aplikovat i na další průřezová témata. Tvorba a realizace školního vzdělávacího programu se neobejde bez toho, aby jednotlivá průřezová témata měla na škole své koordinátory, případně aby byl ustaven společný koordinátor průřezových témat.

Plánovat konkrétně Vzhledem k tomu, že při tvorbě osnov (popisu vzdělávacího obsahu) vyučovacího předmětu nestačí obecné odkazy na průřezová témata, ale je třeba průřezová témata konkrétně propojit s činnostmi a s výstupy (s učivem) předmětu, potřebujeme pro školu konkrétní rozpracování průřezových témat. Obdobně jako to již školy zkoušejí u ekologické výchovy (viz školní programy EVVO dle metodického pokynu MŠMT č.j. 32338/2000-22 z r.2001), potřebujeme tedy u všech průřezových témat zpracovat jejich funkční konkrétní program (resp. nově spíše podprogram ŠVP). Nabízí se i možnost společného integrovaného programu pro všechna průřezová témata.

Obsah, rozsah a forma Výběr obsahu je velmi rámcově vymezen popisem průřezových témat a jejich tematických okruhů v RVP. V této obecnosti nemůže jít o dostatečný podklad pro tvorbu dobrých osnov a obsah průřezových témat musí být konkretizován přinejmenším v závislosti na místě a čase. Při jeho dopracování do školního programu jsou klíčová dvě hlediska: složit ucelený, vnitřně logicky provázaný pohled na problematiku průřezového tématu; reagovat na to, co je v daném místě nebo čase aktuální, co má praktické přesahy mimo vlastní výuku

I

D

A

K

T

I

K

A

(ve školních programech ekologické/ environmentální výchovy se pro skutečné propojení předmětů osvědčila organizace výuky kolem postupně zařazovaných vybraných konkrétních témat). Výběr rozsahu a formy bude nepochybně hodně záviset na osobním zaujetí a motivaci učitelů. Jinak bude realizace tématu vypadat ve škole, kde je kolem tématu sehraný tým učitelů (zde může téma prolínat většinou předmětů, pravidelně může probíhat vzájemně koordinovaná tematická výuka napříč předměty), jinak ve škole, kde je učitel, který má o konkrétní téma hluboký osobní zájem (zde se nabízí úvaha o samostatném předmětu), a jinak ve škole, kde s tématem začínají (zde bude zpočátku možná vhodnější spíše soustředění do méně vyučovacích předmětů a využití výukových programů dodávaných „na klíč“ externími organizacemi než formálně velkolepý, ale prakticky nerealizovaný program).

Společně postupně budovat Co však platí obecně, je, že realizaci průřezových témat je žádoucí plánovat společně v týmu více učitelů (případně i se žáky) a že jejich lepší a lepší začlenění do výuky je třeba postupně budovat. ŠVP vzniká sice jako dlouhodobý dokument, ale měl by to být dokument živý, vyvíjející se, reagující na nasbírané zkušenosti – tedy cyklicky hodnocený a upravovaný. To platí i pro konkrétní programy realizace průřezových témat jako jeho součásti. Navíc již existující zkušenost se školními programy ekologické/environmentální výchovy ukazuje, že jejich nejvíce využívanou (a jinými školami žádanou) částí jsou konkrétní roční plány ekologické výchovy. Školní program ekologické výchovy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR vydalo 14. prosince 2001 pod č.j.: 32 338/2000-22 „Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních“. Z metodického pokynu vyplývá, že pro komplexní přístup je zapotřebí, aby ve škole fungoval někdo, kdo činnosti iniciuje, koordinuje – „koordinátor ekologické výchovy“. Velmi důležité je, aby jeho činnost byla podporována vedením školy. Dále metodický pokyn doporučuje vytvoření školního programu ekologické výchovy. Školní program ekologické výchovy by

měl být postupně dotvářen a měl by vedle části dlouhodobé zahrnovat i konkrétní plán na školní rok. Nelze vše začít dělat či měnit najednou, ale velmi důležité je udělat alespoň jeden krok ke změně. Měl by vzniknout jako výsledek týmové práce, je tedy užitečné, aby se kromě koordinátora podařilo již do přípravy zapojit alespoň některé další pracovníky školy, případně další partnery. V každém případě by již ve fázi přípravy měl být konzultován s kolegy, s vedením školy a případně dalšími partnery. Připravený program ekologické výchovy by mělo schválit vedení školy jako součást školního vzdělávacího programu. Schválený plán by měl být veřejně přístupný – vyvěšen „na očích“ kolegů, žáků, partnerů. Důležitá je zpětná vazba – průběžné připomenutí plánu, zhodnocení aktivit, zhodnocení, jak se plán daří realizovat.

Optimální čtyři oblasti Optimální systém ekologické výchovy ve škole (a tedy i její školní program) by měl zahrnovat následující čtyři oblasti: aktuální témata v jednotlivých předmětech a vzdělávacích činnostech školy, integrující celky učiva, provoz a atmosféra školy, komunikace s okolím. 1. Do předmětů a dalších vzdělávacích činností jsou začleněna témata, která jsou aktuální (výuka je zaměřená na aktuální témata a je jimi propojena) – užitečné je zaměřit se i na předměty, které nejsou považovány za typické „ekologickovýchovné“ předměty – např. fyzika, dějepis, další společenskovědní předměty, „výchovy“. Ve vzájemném propojení pomáhá společný výběr konkrétních a aktuálních témat, vždy společně pojednaných ve více předmětech v určitém období (tematický den, téma vyhlášené na určitý měsíc) – aktuální mohou být například témata: doprava (v našem městě), krajina našeho domova, globální změny klimatu... 2. Výuka zahrnuje ucelený pohled na vztah člověka a prostředí (integrující celky učiva) – jde např. o tyto možné formy komplexní integrace: samostatný předmět - například současný povinně volitelný předmět člověk a příroda (praktikum z přírodovědných předmětů) ve vzdělávacím programu Základní škola 23

D

D týdenní terénní kurzy - např. Týden pro udržitelný život ve středisku ekologické výchovy Sever vyčlenění dostatečného prostoru v integrujícím předmětu - např. občanská výchova či zeměpis projekty. 3. Nejde jen o výuku, ale o život školy – „ekologizace“ fungování (prostředí, provozu i celkové atmosféry) školy jako instituce (skryté kurikulum) – „udržitelná škola“ - šetřit energie a materiály - lze se zaměřit např. na odpady, energie, školní kuchyni, ekologicky šetrné výrobky, žákovský energetický audit, pozemek, pitný režim, žákovský parlament; optimální je komplexní přístup, lze stanovit indikátory udržitelného rozvoje školy, vytvořit Školní agendu 21, ekologický audit školy, zjistit a zmenšovat ekologickou stopu školy, zavést systém řízení s ohledem na životní prostředí (EMAS). 4. Nejde jen o život školy, ale o život „širší obce“ – komunikace školy s okolím, s obcí, s ostatními školami, nevládními organizacemi, podniky apod., zapojení se do řešení místních problémů – např. v rámci Místní agendy 21.

Praxe, programy a pomůcky Dalším významným principem školního programu ekologické výchovy by mělo být, že výuka probíhá co nejvíce v terénu (školní pozemek může být plnohodnotná učebna) a zahrnuje praktické činnosti. Kromě zdrojů uvnitř školy se pro ekologickou výchovu nabízí řada programů, pomůcek a materiálů zvnějška: žáci se mohou zúčastnit krátkodobých i vícedenních výukových programů středisek ekologické výchovy, školních ekologických projektů, řady publikací a pomůcek. Významnou pomocí pro ekologickou výchovu na škole může být zapojení do sítí škol zabývajících se ekologickou výchovou.

I

D

A

K

T

I

K

A

ČLOVĚK A PROSTŘEDÍ Program výchovy k udržitelnému způsobu života s názvem Člověk a prostředí, který nabízí Středisko ekologické výchovy Sever, pomáhá školám v začlenění průřezového tématu Člověk a životní prostředí. Program tvoří rámec pro obsahovou přípravu integrujícího učebního celku zaměřeného na ekologickou výchovu – tj. např. předmětu, kurzu, cyklu projektových dnů apod., dále pro promyšlení přínosu jednotlivých předmětů (oborů) v ekologické výchově, pro semináře a kurzy pro pedagogické pracovníky nebo pro pobytové výukové programy pro žáky ZŠ a studenty SŠ například v Krkonoších. Témata programu: Člověk mezi lidmi (význam spolupráce a komunikace pro řešení problémů), Co máme za humny (životní prostředí/příroda v místě, regionu a ČR), Co si pamatuje krajina (vývoj vztahu člověka a krajiny v minulosti a výhledy do budoucnosti), Pán, správce nebo jeden z mnoha? (Ekologická etika), Je jen jedna Země (Globální souvislosti a globální problémy), Meze růstu (Vztah ekonomického a sociálního rozvoje a životního prostředí), Kdo řekl, že nemůžete změnit svět (Nástroje udržitelného rozvoje, možnosti zapojení). Ani jedno z témat nelze předat jen frontální výukou, proto je využívána především výchova zkušeností. Účastníci postupně projdou všemi bloky programu Člověk a prostředí od nácviku komunikace, spolupráce a vytvoření důvěry ve skupině přes vztah člověka a ostatních organismů, (existují opravdu „ošklivá“ či „škodlivá“ zvířata?), poznávání stavu nejbližšího okolí a postupné seznámení s nejzávažnějšími problémy u nás, vztah ekonomiky a životního prostředí až po náměty ke spotřebitelskému a občanskému chování (např. ekologicky šetrné výrobky, proces veřejného posuzování vlivů na životní prostředí). Základním přístupem je vyzkoušet si všechno na „vlastní kůži“(výchova prožitkem/zkušeností – např. tvořivé aktivity, simulační hry, terénní pozorování, celodenní exkurze po zajímavých místech, smyslové vnímání přírody, diskuse). To platí jak pro akce pro žáky a studenty, tak pro akce DVPP. V seminářích pro pedagogické pracovníky jsou dále zahrnuty tipy pro práci s dětmi, příklady z praxe škol, témata jsou doplňována nabídkou literatury a pomůcek. Program rozvíjí kompetence formulované v RVP především s ohledem na vztah člověka k přírodě a k prostředí. Semináře pořádá středisko Sever na svých pracovištích v Horním Maršově, Hradci Králové a v Litoměřicích nebo dle domluvy přímo na školách. Podrobné informace o programu lze nalézt na webových stránkách www.sever.ecn.cz nebo vyžádat telefonicky, e-mailem či poštou. Středisko ekologické výchovy Sever, 542 26 Horní Maršov 127. Tel. 499 874 280, e-mail [email protected]

RNDr. Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy Sever Text je vybranou, redakčně upravenou, částí z připravované publikace nakladatelství Verlag Dashöfer, www.dashofer.cz/svp.

Tato prakticky zaměřená publikace poradí, jaké všechny kroky je potřeba učinit, tvoříte-li se svým pedagogickým sborem školní vzdělávací program - jak dospět od Rámcového vzdělávacího programu ke školnímu vzdělávacímu programu vaší školy.

ŠKOLNÍ PROJEKTY Co je projektové vyučování

Představujeme metodu školních projektů a jejich souvislost s probíhající kurikulární reformou na školách na příkladu projektů vyvíjených Sdružením Tereza. Projekty jsou připravovány tak, aby pedagogům usnadnily práci při vytváření školních vzdělávacích programů (ŠVP) podle vymezení Rámcového vzdělávacího programu pro základní školství (RVP), vyhlášeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v roce 2004. Školní projekty nabízejí i jiné organizace zabývající se ekologickou výchovou.

Projektové vyučování je jedna z komplexních výukových metod. Vyznačuje se často tím, že studenti spolu s učiteli a dalšími zaangažovanými osobami (rodiče, odborníci, sponzoři apod.) spolupracují na řešení nějakého konkrétního tématu

24

D

Celý proces projektového učení často probíhá ve čtyřech fázích: Stanovení cíle – studenti spolu s učiteli vybírají vhodné téma, kterému se budou v rámci projektu věnovat. Tato část je velmi důležitá pro motivaci studentů. Plánování – studenti pod vedením učitelů stanovují konkrétní kroky, které bude pro realizaci projektu potřeba učinit, rozdělují si úkoly a zodpovědnosti. Realizace plánu – studenti pod vedením učitelů a s ostatními spolupracovníky realizují jednotlivé kroky, učí se vzájemné komunikaci, naslouchání, vyjednávání s veřejností, úřady nebo sponzory. Učí se sbírat a třídit informace, získávají znalosti a dovednosti potřebné pro realizaci projektového záměru a nabývají nové zkušenosti. Uzavření a vyhodnocení – všichni zúčastnění hodnotí, jak se realizace projektu povedla, studenti a škola jako celek se učí prezentovat své výsledky, komunikovat s médii a přijímat a zpracovávat zpětnou vazbu. Co přinášejí projekty studentům? práce na projektech je baví, protože se zajímavými způsoby dozvídají o zajímavých otázkách učí se vlastním konáním, nikoli memorováním zapojují se do systematické, odborné a dlouhodobé práce a získávají vztah ke svému okolí svou činnost v projektu mohou provázat s olympiádami, seminárními pracemi či středoškolskými odbornými činnostmi získávají nové informace a vědomosti a rozvíjejí své dovednosti a schopnosti – vlastní úsudek, samostatnou tvo-

D

A

K

T

I

K

A

řivou práci, vzájemnou komunikaci, týmovou spolupráci apod. dobře se uplatňují i ti, kteří při běžném způsobu výuky nemají možnost vyniknout a možnost zapojení mají i studenti se specifickými poruchami učení

(pedagogy, přírodovědci, meteorology, lesníky...). Školní projekty, které Tereza vytváří, lze rozdělit podle dvou zásadních kritérií – podle způsobu řízení projektu a poskytovaného servisu a dále podle časové náročnosti projektu.

Co přinášejí projekty učitelům? získávají kvalitně zpracované a v praxi ověřené pracovní listy pro studenty, metodiky pro učitele a pomůcky, které jim usnadňují práci v hodinách a jejich přípravu jsou vedeni k osvojování si nejrůznějších učebních metod a postupů (výklad, samostatná tvořivá práce studentů, týmová práce, práce a měření v terénu, prožitkové učení apod.) mají možnost podílet se na celostátních či mezinárodních programech a výzkumech, setkávat se s dalšími učiteli a efektivně sdílet a vyměňovat si zkušenosti Co přinášejí projekty školám? umožňují spolupráci mnoha učitelů, protože zcela přirozeně prolínají více učebními předměty (vzdělávacími oblastmi a obory) vedou k větší spolupráci s rodiči, náročnější z projektů i ke spolupráci v rámci obce a s veřejností pomáhají zviditelnit školu v regionu, v celostátním i mezinárodním měřítku usnadňují tvorbu a realizaci ŠVP a ročního programu EVVO Koncepce školních projektů Terezy Školní projekty Terezy představují ucelenou výukovou metodu, která splňuje všechny požadavky kladené na současné vzdělávání, a odpovídají koncepci RVP. Realizace každého z projektů je vhodnou příležitostí pro implementaci průřezového tématu Environmentální výchova do ŠVP. Všechny projekty však také přesahují do oblasti dalších průřezových témat a napomáhají rozvíjení klíčových kompetencí. Škole jako celku tak projekty pomáhají při celkové tvorbě ŠVP a učitelům usnadňují přípravy hodin. Projekty jsou postupně zdokonalovány a jsou pro ně dotvářeny nové a aktualizované pracovní listy a metodiky. Na jejich přípravě, průběhu i vyhodnocování Tereza spolupracuje s předními odborníky

Rozdělení projektů podle způsobu řízení: Koordinované projekty – Tereza pro ně v průběhu celého roku poskytuje plný servis, konzultace, semináře, aktivně sleduje jejich vývoj na školách, připravuje a koordinuje meziškolní soutěž. Projektové sady – kompletní balíčky, které obsahují veškeré potřebné podklady pro to, aby si školy mohly zrealizovat svůj projekt samy bez koordinace Terezou. Rozdělení projektů podle časové náročnosti: Krátkodobý projekt – probíhá několik týdnů či měsíců a těsně se opírá o části připravených pracovních listů a souvisejících pomůcek. Orientace na krátkodobou realizaci projektu je vhodná pro učitele, kteří dosud nemají s projektovým vyučováním velké zkušenosti. Krátkodobý projekt lze realizovat i v rámci jednoho předmětu. Dlouhodobý projekt – probíhá celý školní rok a jeho úplná realizace může trvat i několik let. K tomu je často potřeba nejen užívat kompletní sadu připravených pracovních listů, metodik, materiálů a pomůcek, ale učit se také vlastní iniciativě, rozvíjení nových námětů nebo přímo přípravě a realizaci vlastního školního projektu. Dlouhodobé projekty jsou vhodné pro učitele, kteří již zkušenosti s projektovým vyučováním mají. Úspěšná realizace často vyžaduje spolupráci více učitelů, případně celé školy, a často vede i ke spolupráci s rodiči, obcí a širší veřejností. Některé dlouhodobé projekty Terezy jsou také projekty mezinárodními a při jejich realizaci je možnost procvičit si cizí jazyky v praxi a navázat spolupráci a partnerské výměny se školami v zahraničí. Koordinované projekty Dlouhodobý typ projektu je vhodný pro zapojení do ŠVP. Krátkodobý projekt je možno v ŠVP zohlednit také, ale je spíše určen pro základní seznámení s metodou projektového vyučování. Dlouhodobý projekt 25

nebo problému, který se jich aktuálně týká (vysázení stromků, vyčištění potoka, budování naučné stezky, příprava sborníku o historii obce apod.). Učení prostřednictvím projektů vždy překračuje hranice školy a uvádí široké spektrum poznatků do souvislostí s životní praxí. Metoda projektového vyučování tak zajišťuje nejen vyvážený rozvoj dovedností, vědomostí a znalostí, ale také umožňuje studentům, aby chápali a uplatňovali tyto poznatky v širších a mezioborových souvislostech.

I

D však postihuje všechny základní kategorie, podle kterých RVP strukturuje koncepci kurikulární reformy. Jednak rozvíjí všechny klíčové kompetence, dále pak podněcuje spolupráci mezi učiteli, a tedy mezi předměty a obory. Žádný z projektů není možno plně realizovat izolovaně v jednom oboru, vždy se studenti i učitelé věnují aktivitám, které zasahují do řady dalších oblastí, které RVP označuje jako vzdělávací oblasti. Tímto rysem tedy každý dlouhodobý projekt splňuje nároky na začleňování průřezových témat do školního kurikula. I když jsou projekty Terezy na prvním místě zaměřeny na téma Environmentální výchova, vždy se jejich realizace týká i dalších průřezových témat jako například Osobnostně sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Mediální výchova apod. Jak probíhají projekty Terezy Školy přihlášené do projektu získají poštou v průběhu října materiály potřebné k jeho realizaci. V projektové sadě naleznou pokyny k průběhu projektu, pracovní listy pro studenty, metodiku pro učitele,

I

D

A

K

T

I

K

A

zajímavé informace související s problematikou projektu, potřebné pomůcky, různé doplňkové informační a propagační materiály. Pro každý z projektů poskytuje Tereza dva druhy metodiky a pracovních listů. Jeden druh pracovních listů se vždy týká odborné stránky projektu. Pracovní listy krok za krokem interaktivní formou shrnují hlavní informace, které by měli studenti a učitelé o zvoleném odborném tématu znát (například způsoby meteorologického, fenologického, pedologického měření, druhy odpadů a nakládání s nimi, metody čištění odpadních vod a úpravy pitných vod, typy energie a její úspory atd.). Druhý druh pracovních listů a metodiky je zaměřen na proces řízení celého projektu, tedy na realizaci výše popsaných čtyř fází, z nichž se projekty zpravidla skládají. Pracovní listy tak opět postupně představují proces vybírání tématu projektu, metodu kritického hodnocení nápadů, přípravu strategického plánu, rozdělení rolí v týmu, přípravu kalkulace, propagace, fundraisingu (shánění potřebných prostředků a pomocníků), vedení pracovních porad, přípravu tiskové konference apod.

Tereza ke každému z projektů pořádá v průběhu školního roku semináře a kurzy pro učitele i studenty, zaměřené jak na odborná témata, tak na manažerské a pedagogické dovednosti učitele pro řízení projektu a jeho začlenění do ŠVP. Po celou dobu projektu Tereza také zajišťuje všem účastníkům metodický a odborný servis a průběžně poskytuje potřebné konzultace. Výsledky své práce zasílají školy do Terezy formou závěrečných zpráv. Tereza ustaví odbornou komisi, která tyto zprávy o jednotlivých projektech vyhodnotí a zástupci škol z řad studentů i učitelů, jejichž projekty byly vyhodnoceny jako nejlepší, jsou pozváni na závěrečné setkání spojené se slavnostním vyhlášením výsledků. Z každého koordinovaného ročníku projektu Tereza zpracovává Inspirační noviny, které slouží jako zdroj nápadů pro další školy. Po ročním cyklu školy často pokračují v realizaci projektu i v novém školním roce.

Games, kde se setkávají studenti, učitelé, vědci

čtyřem základním tématům: Odpady, Ener-

i vzácní hosté z ČR i ze zahraničí.

gie, Voda a Prostředí školy (vnější i vnitřní).

Filip Hotový, Sdružení Tereza Redakčně upraveno a kráceno.

PŘÍKLADY PROJEKTŮ TEREZY GLOBE (The Global Learning and Observations to Benefit the Environment) je mezinárodní projekt zaměřený na sledování

Projekt Ekoškola pomáhá školám v provádě-

Projekt Les ve škole – škola v lese nabízí

životního prostředí na místní i globální úrov-

ní celoškolní environmentální výchovy, v realizaci

učitelům možnost seznámit děti zajímavou

ni. Pomáhá propojovat předměty, vede stu-

vlastních projektů a v jejich úsilí o ekologizaci

formou s naším nejrozšířenějším ekosysté-

denty k samostatnému uvažování, získávání

svého provozu. Projekt nabízí jednoduchý me-

mem. Účastnit se ho škola může i několik

a třídění informací, využívání internetu, prak-

todický postup, jak zapojit žáky do života školy

let za sebou, tematikou lesa se zabývá na

tickému použití jazyků. Studenti ze 107 zemí

a společně s nimi pracovat na zlepšení jejího

několika úrovních. Projekt mohou učitelé

světa provádějí pozorování kvality životního

fungování, a to nejen v oblasti ekologie. Školy

zařadit do vyučování podle svých možností,

prostředí ve svém okolí podle připravených

splňující stanovená kritéria získávají mezinárod-

časovou náročnost i obtížnost si určí sám

protokolů. Naměřená data odesílají pro-

ně platný titul Ekoškola a mohou užívat mezi-

vedoucí projektu. Pracovní listy obsahují

střednictvím Internetu do databáze v USA

národně jednotné logo a vlajku Ekoškol. Projekt

všechna důležitá témata, která se týkají lesa,

a stejnou cestou obdrží zpracovaná data stu-

Ekoškola se totiž v roce 2005 stal součástí meziná-

a jsou rozděleny do několika celků. Důležité

dentská i profesionální. Zpracování výsledků

rodní sítě Eco-Schools. Ekoškola (Eco-Schools) je

je, aby se děti o lese učily co nejvíce přímo

garantuje NASA, výsledky jsou přístupné

projekt mezinárodní organizace FEE (Federation

v lese, aby pouze nepřejímaly informace, ale

na adrese www.globe.gov. Studentská data

for Environmental Education), probíhá přibližně

učily se pomocí zážitků a pozorování.

slouží vědcům pro ověřování hypotéz, stu-

ve 30 zemích. Účastní se ho přes 13 000 škol

Sdružení Tereza nabízí ještě řadu dalších

denti využívají profesionální a studentská

a jeho popularita rychle roste. Začátečníci zvláště

projektů jako například Ozon, Internet spoju-

data ke zpracování vlastních prací v rámci

ocení metodickou pomoc a pracovní materiály,

je generace, Živá voda pro obec, Kyselý déšť,

středoškolské odborné činnosti. Projektu

pokročilí zase množství tipů a inspirace.

Všeho s mírou, Cesta za předky a další. Více

GLOBE se v České republice účastní 90 škol.

Projekt Ekoškola probíhá na každé škole

Česko patří od počátku projektu v roce 1995

v sedmi krocích: Založení pracovního týmu Eko-

informací můžete nalézt na internetových

vždy mezi pět nejaktivnějších zemí. Osm čes-

školy; Analýza ekologického stavu školy; Akční

kých škol bylo zařazeno mezi 59 špičkových

plán; Monitorování a vyhodnocování; Environ-

Sdružení Tereza, Haštalská 17,

GLOBE škol na světě. Každoročně pořádá

mentální výchova ve výuce; Informování a spo-

110 00 Praha 1. Tel. 224 816 868,

Tereza ve spolupráci s jednou z škol GLOBE

lupráce; Ekokodex. Při realizaci se škola věnuje

e-mail: [email protected]

stránkách www.terezanet.cz.

26

KALENDÁŘ 5.  6. září 2005

DEV Lipka Brno, tel. 545 228 567,

CO ZNAMENÁ UDRŽITELNOST PRO

e-mail [email protected], www.lipka.cz/jezirko

www.cmelak.cz, [email protected]

UNIVERZITY

12. říjen 2005

Konference na Univerzitě Karlově v Praze-Jinoni-

16.-17. září 2005

cích je příspěvkem Fóra vysokoškolských učitelů

12. BIOJARMARK A DOŽÍNKY

STROMY, NAŠI PRŮVODCI PŘÍRODOU… Vzdělávací akce pro pedagogické pracovníky

k Dekádě OSN pro vzdělávání k udržitelnému

Svátek sklizně i ekofarem na středisku ekologické

akreditovaná MŠMT. Význam stromů pro život

rozvoji. Uplatnění tématu udržitelného rozvoje

výchovy Toulcův dvůr v Praze. Prodej přímo od

člověka, městská zeleň, památné stromy, ná-

ve vysokoškolském vzdělávání, možnosti a ba-

ekozemědělců i obchodníků s biopotravinami,

měty pro vytvoření školního projektu s touto

riéry interdisiciplinárního a transdisciplinárního

ochutnávky, rady, jak s pěstováním bez chemic-

tematikou, využití Štěpánčina parku pro čin-

dialogu, univerzity jako významný faktor rozvoje

kých přísad úspěšně začít, jak si smluvit pravi-

nost s dětmi. Lektoři: pracovníci CEV Dřípatka,

(partnerství s dalšími veřejnými a soukromými

delné dodávky potravin i prázdninové pobyty na

ing. P. Kunce (Agentura ochrany přírody a krajiny

institucemi, příklady společných projektů).

statcích v rámci ekoagroturistiky. Akcentovanou

České Budějovice).

Ing. Iva Hönigová, Centrum pro otázky životního

komoditou je letos zelenina. Anketa o titul „super-

SVIS MŠMT,Centrum ekologické výchovy Dřípatka,

prostředí, Univerzita Karlova, U Kříže 8,

bio“, „král prodeje“ pro nejsympatičtějšího prodej-

383 01 Prachatice, Rumpálova 402.

158 00 Praha 5. Tel. 251 080 355,

ce. Videoprojekce, literatura, CD o ekozeměděl-

Tel. 388 317 806, Pavla Pavelková,

e-mail [email protected]

ství. V sobotu Dožínková slavnost s našňořeným

e- mail: [email protected], http://www.dripatka.cz

kočárem, koňmi a chasou s folklórní muzikou. 6.–9. září 2005

SEV Toulcův dvůr, Kubátova 1/32, 102 00 Praha-

XXII. VELETRH EKOLOGICKÝCH

-Hostivař. Tel. 271 750 548, www.toulcuvdvur.cz

28.-30. říjen 2005 BUBNOVÁNÍ V KRKONOŠÍCH II Kurs pro mírně pokročilé a pokročilé ve Středis-

VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ Proběhne v areálu zahradnické fakulty MZLU

9.-16. říjen 2005

ku ekologické výchovy SEVER – Základní škola

v Lednici v srdci Biosférické rezervace Dolní Mo-

PODZIMNÍ TÝDEN PRO LES 

Horní Maršov. Lektor Jaromír Helešic hraje již 30

rava. Poprvé mezinárodní česko–slovenský pro-

 INTERNATIONAL

let v předních českých i zahraničních souborech.

jekt. Veletrh nebude úzce tematicky zaměřen, ale

Na všechny nadšené pomocníky lesu čeká tý-

Cílem je ojedinělou výukou seznámit účastníky

rádi bychom řešili aktuální problémy životního

den výsadeb do vznikajícího Nového pralesa

s různými technikami a rytmy. Důraz je kladen

prostředí v ČR, krajinný ráz, účast občana – dítěte

(www.novyprales.cz) na Ještědském hřebeni.

i na improvizaci a celkovou práci s rytmem.

na veřejném dění, regionální problematiku život-

Dobrovolníci se mohou těšit i na spolupráci se za-

Středisko ekologické výchovy SEVER, Horní Maršov,

ního prostředí atd. Programy budou rozděleny

hraničními kolegy, neboť tento týden proběhne

Lucie Vasilevová, tel. 499 874 280, 499 874 326,

na okruhy: Oranžový pro MŠ, Červený pro první

ve spolupráci se sdružením INEX-SDA.

e-mail [email protected]

stupně ZŠ, Modrý pro víceletá gymnázia a druhé stupně ZŠ, Zelený pro čtyřletá gymnázia. Nebráníme se samozřejmě červenomodrému, modro-

ZÁŘÍ  MĚSÍC BIOPOTRAVIN

zelenému programu apod. Martin Kříž, Centrum ekologické výchovy Pálava,

Od letošního roku se začíná každé září slavit Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství. Akci

Náměstí 32, 692 01 Mikulov.

provází slogan „Ochutnej ten rozdíl“. Měsíc biopotravin je totiž oslavou skvělého jídla, vyrobeného ze

E-mail [email protected], tel. 519 513 399,

surovin produkovaných udržitelným způsobem na českých ekofarmách. Desítky ekologických farem

777 231 799, www.cev.palava.cz/veletrh

se během září otevřou pro veřejnost. Půjde například o dny otevřených dveří, pikniky na farmě pro příchozí, ukázku práce se zvířaty nebo na poli při sklizni, ochutnávky, procházky naučnými stezkami

15. září 2005

uvnitř farmy a přednášky. Bioprodejny budou kromě ochutnávek organizovat výlety na ekofarmy,

II. KRAJSKÝ VELETRH EKOLOGICKÝCH

přednášky místních ekozemědělců nebo promítání filmů. V září také proběhnou regionální biodo-

PROGRAMŮ NA ZLÍNSKU

žínky a biojarmarky. Snahou je oslovit co nejširší veřejnost s konkrétním zaměřením na mladé rodiny

Programy a aktivity na podporu EVVO, výměna

a děti. Zkušenosti a výsledky výzkumů ukazují, že jakmile spotřebitelé ochutnají biopotraviny nebo

zkušeností, prezentace námětů a projektů, disku-

navštíví ekologickou farmu a na vlastní oči se přesvědčí o tom, jak funguje, stanou se z nich pravidelní

se na téma spolupráce. Tým lektorů. Cílová skupi-

konzumenti biopotravin. Měsíc biopotravin koordinuje Svaz ekologických zemědělců Pro-bio a pod-

na: MŠ, ZŠ, SŠ, SVČ, SEV, NO, obecní úřady.

poruje ho Ministerstvo zemědělství. Kalendář akcí bude postupně zveřejňován na oficiální webové

Ivana Machalová, Alcedo – dům dětí a mládeže,

stránce akce www.mesicbiopotravin.cz.

Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín,

Vybrané akce:

[email protected], tel. 571 417 704, 737 259 255

3. 9. Celostátní biodožínky Pro-bio svazu ekologických zemědělců, Ležnice, Horní Slavkov, okr. Sokolov

11. 9. Biodožínky na farmě Country Life, Nenačovice u Prahy

26. 9. Slavnostní vyhlášení

15. září 2005

výsledků a předání cen v soutěži Česká biopotravina roku 2005

DVEŘE DOKOŘÁN NA JEZÍRKU

(seznam na www.pro-bio.cz) připravují na celé září ochutnávky biopotravin:

Specializované bioprodejny Pro-bio

Prohlídka Lesní školy Jezírko a ukázka jedineč-

5. - 10. 9. Bioosvěžení (nápoje), 12. - 17. 9. Bio snídaně, 19. - 24. 9. Bio čerstvé a zdravé, 26. 9. - 1. 10.

ných výukových a herních prvků. Možnost při-

Biomlsání

hlásit dítě do přírodovědného nebo tvořivého kroužku na Jezírku.

Tom Václavík, koordinátor Měsíce biopotravin, Pro-bio, tel. 541 263 456, e-mail [email protected], www.mesicbiopotravin.cz

27

Lesní škola Jezírko, Soběšice, odloučené pracoviště

N A B Í D K A PUBLIKACE Brána k informacím Ministerstvo životního prostředí ČR vydalo informační materiál Brána k informacím o životním prostředí v podobě karet formátu A4 založených v deskách. Je určen pro všechny, kdo potřebují pro svou práci, vzdělávání, pro svůj volný čas či z jiných důvodů získat informace o životním prostředí. Jejich cílem je seznámit širokou veřejnost s některými informačními zdroji a se službami, které vznikly na MŽP nebo ve spolupráci s jinými organizacemi. Jedná se o webové stránky MŽP http://www.env.cz, Metainformační systém http://mis.env.cz, mapové služby http://map.env.cz a Indikátory životního prostředí http://indikatory. env.cz.

např. ekologické výukové programy, pobytové programy, školní projekty. Na závěr shrnuje péči o životní prostředí z hlediska občanské společnosti. Aleš Máchal upozorňuje čtenáře také na dosud nedoceněný biocentrismus Jana Amose Komenského, který se ve své době filozoficky střetával s představitelem antropocentrismu René Descartem. „V roce 1641 došlo k památnému setkání Komenského se slavným francouzským filosofem René Descartem. Dva učenci zcela rozdílného pojetí světa byli sice při disputacích k sobě velmi zdvořilí, ale neporozuměli si… Descartes jako myslitel stál na počátku rychlé cesty lidstva za dnešní, sice racionální, avšak v důsledcích konfliktní a bezohlednou civilizací. Snílek Komenský, tolik toužící po nalezení harmonie mozku a srdce, myšlenky a svědomí, onen pozapomenu-

Monika Gabrišová, Odbor informatiky, MŽP, Vršovická 65, 100 10 Praha 10. Tel. 267 122 186, e-mail [email protected]

tý Komenský se však do současnosti vrací jako dávný oponent Descarta s aktuální a nanejvýš naléhavou výzvou. Máme-li přežít, pak obnova rovnováhy mezi lidskou tvořivostí a vírou, právě tak jako odpovědnost každého za stav světa jsou

Průvodce praktickou ekologickou výchovou

kardinálním předpokladem úspěšného obratu. V tomto smyslu je svědomí stav duše, nikoliv jen skvěle pracující hlavy…“

Aleš Máchal, Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Vydal Rezekvítek ve spolupráci s DEV Lipka, Brno 2000. 205 stran. Autorem metodické příručky pro začínající učitele a pedagogické pracovníky středisek ekologické výchovy je Aleš Máchal,přední český ekopedagog s letitými praktickými zkušenostmi. Pod jeho vedením byla v roce 1991 zřízena Lipka – Dům ekologické výchovy v Brně. Nyní se věnuje především ekopedagogické přípravě budoucích učitelů. Publikace obsahuje mimo jiné nahlédnutí do historie československé ekopedagogiky, pojednání o cílech, obsahu, pojetí ekologické výchovy a vzdělávání (včetně konkrétního příkladu, jak to dělají v Lipce), právní zakotvení. Didaktické poznámky se zabývají například zvláštnostmi ekologické výchovy, nastiňují její pravidla, obsahují i metodické poznámky k výuce a něco málo o mimoškolní ekologické výchově. Autor dále představuje ekopedagogické služby středisek ekologické výchovy:

Z knihy Petra Hory – Hořejše Toulky čes-

Jelení pastva nebo Kdo žije pod kameny. Celá publikace je graficky upravena tak, aby kurzívou psané praktické příklady byly viditelné na první pohled, po stranách textu jsou hesla pro snazší orientaci. Vše pečlivé, znalé a uživatelsky šikovné. kvá Všetečník Publikace Všetečník s podtitulem 333 otázek a odpovědí o přírodě je věnována kolektivem autorů všem zvídavým dětem, rodičům i pedagogům Vydalo Křivoklátsko, o. p. s. – Informační a vzdělávací středisko Budy za finanční podpory státního podniku Lesy ČR. Tato osmačtyřicetistránková brožura s nádhernými barevnými fotografiemi z archivu CHKO i od fotografů Petra Hůly, Ivo Nováka a Milana Bednaříka zachycuje krajinu Křivoklátska, jeho bohatou flóru i faunu. Je rozčleněna do devíti kapitol, v nichž se dovíte odpovědi na otázky týkající se lesa, rostlin, hub, živočichů, myslivosti, rybářství a v neposlední řadě ochrany přírody. Autoři zodpoví jednoduché i nejzáludnější otázky jako například: Co je kelka? Kolik nohou má housenka motýla? Z kůry kterého stromu se nejlépe dělají lodičky? Jaká pravidla platí pro pohyb cyklistů? Věřím, že vám Všetečník usnadní vaši práci s mládeží.

kou minulostí vybral Aleš Máchal

„Antropocentrismus přisuzuje člověku ústřední postavení ve světě a považuje člověka za míru všech hodnot, za cíl všeho usilování; karteziánský – podle Reného Descarta (1596-1650), francouzského filosofa a matematika, považovaného za zakladatele novodobého filosofického myšlení, které svým racionalismem ovlivnilo a dosud ovlivňuje pedagogiku. Biocentrismus (jako protipól antropocentrismu) představuje filosofické a etické proudy kladoucí do popředí přírodu, resp. zachování podmínek pro zachování existence všech živých organismů planety Země,“ objasňuje autor v Průvodci praktickou ekologickou výchovou. Publikaci doplňuje seznam literatury, věcný a jmenný rejstřík, slovníček pojmů a další přílohy užitečné i čtivé, například popis ekohry Zákon o právech zvířat,

Jiřina Prošková Křivoklátsko, o. p. s., Informační a vzdělávací středisko Budy, nám. Svatopluka Čecha 82, 270 23 Křivoklát. Tel. 313 558 123, e-mail [email protected] PROGRAMY PROGRAMY Hledání zelených učeben Slunce se opírá do vápencových skal a horký vzduch se rozlévá i mezi stromy. Naše skupinka šplhá po příkré stráni Kotýzu. Ještě štěstí, že blízko cesty dokvétá hrachor jarní. Máme záminku se na chvíli zastavit a vydechnout. Rostlinstvo je na nás výjimečně hodné a dopřeje nám zastávku ještě několikrát. Okrotice bílá na vrcholku Kotýzu se chystá otevřít první květ. Nahoře nás vítá

28

N

A

B

Í

D

K

A Také ve druhém pololetí pro vás chystáme zajímavé exkurze. Jaro zahájíme opět ornitologicky. Potom s pracovníkem Botanického ústavu AV v Průhonicích prozkoumáme lesní vegetaci Českého krasu a jarní efemery v Prokopském údolí, navštívíme běžně nepřístupné arboretum v Kostelci nad Černými lesy a školní rok završíme třídenním výjezdem na Českobudějovicko, který s námi chystá osvědčený tým Pedagogické fakulty. Jak je vidět z našich plánů, při většině seminářů toho moc nenasedíme, naopak budeme stále na cestách. Neváhejte a přihlaste se, těšíme se na vás. Bližší informace najdete v nabídce rozesílané do škol nebo na internetové adrese www.toulcuvdvur.cz..

SEV Toulcův dvůr. Ke spolupráci jsme přizvali také známé lektory z Pedagogické fakulty UK v Praze a další externí odborníky. Ke každé exkurzi připravujeme písemný materiál, který usnadní zopakování trasy s vašimi žáky. Někdy získáte pro inspiraci pracovní listy, jindy vám nabídneme tipy na samostatné aktivity dětí nebo hry. Již 21. září vás pozveme společně s doc. Dostálem do zahrady Na Valech a do Královské zahrady. Začátkem října budeme putovat z Dubče do Uhříněvsi přírodním parkem Říčanka. Tvář této krajiny dosud zrcadlí její dávnou historii, třebaže moderní doba mnohé stopy stírá a zanechává jiné. Zavítáme do lomu na Rohožníku, projdeme se po hrázi druhého největšího a nejstaršího rybníka v Praze s památnými duby a exkurzi zakončíme v Uhříněveské oboře. V říjnu se ještě vrátíme do Dendrologické zahrady v Průhonicích a namíříme si to trochu jinými pěšinkami než na jaře. Hledáte-li cestu romantickou a dobrodružnou, pojďte s námi do Vlčího dolu. Cesta vede ze Zásmuk údolím Vavřineckého potoka, kolem rybníka jménem Strašík a končí ve starodávné Kouřimi. Provázet nás budou skály, lomy a lůmky a umění dávných kameníků, kteří ozdobili malebné údolí kamennými mosty, vesnice krásnými zídkami a chalupami a centrum Kouřimi proměnili v kamenický a stavitelský šperk. V lednu se s ing. Andreskou půjdeme podívat, které druhy vodních ptáků zimují na Vltavě v Tróji.

Udržitelný rozvoj – – příležitost pro spolupráci Tak se jmenovala konference, kterou ve dnech 1. - 2. června 2005 pořádala Nadace Partnerství a Český národní komitét UNEP u příležitosti desátého výročí úmrtí Josefa Vavruška, integrující osobnosti, která formovala koncept udržitelného rozvoje nejen u nás, ale i na mezinárodní úrovni, prvního československého ministra životního prostředí. Přes 130 účastníků diskutovalo o perspektivách udržitelného rozvoje v České republice. V závěrečném prohlášení účastníků konference se mimo jiné říká: I dnes je nadále aktuální Vavrouškovo rozdělení základních lidských hodnot slučitelných s udržitelným způsobem života: vztah člověka k přírodě – vědomí sounáležitosti s přírodou vztah lidského individua ke společnosti – vyvážený důraz na jednotlivce a kolektiv vztah k toku času a smyslu dějin – důraz na kvalitativní rozvoj lidské společnosti vztah ke smyslu vlastního života – důraz na kvalitu života, uvědomělou skromnost a odříkání se věcí zbytných vztah ke svobodě a zodpovědnosti – rozvoj lidských práv a svobod při respektování symetrie s odpovědností, která je s nimi spojena vztah k úrovni našeho poznání – opa29

příjemný chlad Aksamitovy brány. Po krátkém odpočinku se vydáváme úzkou pěšinou k okraji skal u Jelínkova mostu. Nádherný výhled, ale vzápětí se oči všech upřou k zemi. Jako by ji někdo posypal zlatem, září tu devaterníky, trýzele, v úzké skalní rozsedlině dosud kvete tařice skalní. Vesele a rozverně se lesknou rozčepýřené semeníky konikleců. Vytahujeme lupy, zápisníky i fotoaparát a měníme se v nadšené botaniky. Ještě dlouhá je naše cesta přes Zlatého koně, Houbův lom, Kobylu, Kodu a Údolím děsu do Srbska. Hodně jsme toho viděli, batohy jsou těžší o nálezy zkamenělin z Houbova lomu. Při řeči kromě vegetace Českého krasu probereme i všední život ve škole. Mladý pan učitel odmítá ochutnat mandelinku mátovou, je-li skutečně mátová. V Kodské rokli obdivujeme pěnovcové kaskády, o kousek dál lemuje cestu špalír dosud nekvetoucích lilií zlatohlavých. Scházíme podél chat ponořených do úzkého údolí, příjemně unaveni se těšíme na další akci. V srdcích si odnášíme bělostný kvítek uvnitř pozlacený sluníčkem jako posilu do všedních dnů. Litujete, že jste s námi nešli? Nevadí, připojte se příště. Stačí se přihlásit na některý z našich seminářů pro pedagogy. Většina z nich má podobu půldenních či celodenních terénních exkurzí. Naším cílem je přiblížit vám místa vhodná pro „zelené učebny“, seznámit vás se zajímavými přírodními lokalitami méně navštěvovanými, u lokalit zdánlivě důvěrně známých nabídnout nový úhel pohledu na jejich přírodu nebo historii. Semináře vedou pracovníci

Za kolektiv lektorů Eva Kopecká, ZČ Hnutí Brontosaurus Botič, SEV Toulcův dvůr v Hostivaři

N trnost při všech zásazích do přírody i do společnosti vztah k vlastnímu životu – obnovení pudu sebezáchovy lidí vztah k budoucím generacím – respektování dlouhodobých důsledků lidských činností vztah k odlišným názorům a jiným civilizacím – vzájemná tolerance vztah k věcem společným – rozvoj participativní demokracie Za nejdůležitější kroky směřující k udržitelnému rozvoji v České republice považují účastníci konference: Urychlení ekologické daňové reformy, která bude výnosově neutrální a dále nezatíží občany a firmy, ale přesune daňovou zátěž z pracovní síly na energie a suroviny. Dalším důležitým krokem je změna pravidel pro čerpání státních finančních prostředků respektující principy udržitelného rozvoje a účast veřejnosti, včetně změny administrativních pravidel pro efektivní čerpání prostředků ze státního rozpočtu. Podporu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty zaměřené na udržitelný rozvoj a formování hodnot, které jsou s ním slučitelné. Ve vzdělávání je důležitý systémový přístup v oblasti udržitelné spotřeby a výroby. V neposlední řadě doplnění systému vzdělávání pracovníků veřejné správy zahrnující vzdělávání v oblasti udržitelného rozvoje, místních Agend 21

A

B

Í

D

K

A

a technik a procesů zapojení veřejnosti a integraci principů udržitelnosti do stávajících vzdělávacích programů. Vytváření takových rámcových podmínek podnikání, které budou podporovat integraci principů udržitelného rozvoje do systému výroby a spotřeby a které budou odměňovat podniky realizující dobrovolné aktivity v této oblasti nad rámec povinných standardů. Vytváření těchto podmínek úzce souvisí se dvěma předešlými body. Vytvořit takový legislativní a daňový rámec, který by umožnil rychlé zavádění moderních technologií do praxe a větší podporu vědy a výzkumu. Konkrétní příklady „udržitelného“ přístupu při fungování veřejné správy. Dále prosazovat, aby se veřejná správa při svém provozu řídila kritérii udržitelného rozvoje. V této souvislosti je vhodné vypracovat jasné standardy a pravidla specifikující možnosti „udržitelného“ jednání veřejné správy. Při realizaci projektů financovaných z veřejných prostředků vyžadovat naplňování definovaných principů udržitelnosti a dále zapojení veřejnosti podle principů místní Agendy 21. Udržitelný rozvoj vyžaduje hlubší pochopení širších dopadů našich rozhodnutí, tolerantní diskusi o formách, jak k němu dospět, a kromě slov více než co jiného potřebuje činy. Udržitelný rozvoj se týká nás všech. Udržitelný rozvoj je moderní vizí pro českou ekonomiku i vý-

zvou třetího tisíciletí. Přijměme ji a spolupracujme na jejím naplnění. Další informace o konferenci najdete na www.nadacepartnerstvi.cz. (red) Ekologicky šetrný výrobek v jižních Čechách Semináře na téma Ekologicky šetrný výrobek (EŠV) – Jak začlenit EVVO do výuky pořádá v první polovině října Rosa České Budějovice a KÚ JČ v rámci společného projektu MŽP Vytvoření sítě ekospotřebitelských poraden v jižních Čechách a CENNIA. Stručný obsah – pojem ekologicky šetrný výrobek, systém ekoznačení v ČR, EU, ve světě, odlišnosti systému od některých forem „ekoznačení“, smysl a výhody značky Ekologicky šetrný výrobek, praktické ukázky, seznamy produktů a výrobců k rychlé a snadné orientaci, praktické náměty k začlenění ekoznaček do Rámcových vzdělávacích plánů (do výuky, výukového programu) alternativní formou výuky. Účastníci obdrží též metodické materiály o ekoznačení a EŠV. Semináře jsou určeny pro učitele ZŠ, SŠ, VOŠ a VŠ, koordinátory EVVO na školách a další pedagogické pracovníky. Věra Soukupová Rosa České Budějovice, tel. 387 432 030, www.rosa.ecn.cz Kráceno (red)

Tento časopis dostávají základní a střední školy v rámci sítě M.R.K.E.V. (Medodika a realizace komplexní ekologické výchovy) v jednom výtisku zdarma. Projekt je koordinován SSEV Pavučina, podporován MŠMT. Ostatní zájemci si jej mohou objednat na adrese SEVERu (viz níže). Cena jednoho výtisku je pak 35,- Kč, předplatné na celý ročník stojí 210,- Kč. BEDRNÍK srpen / 2005 časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200 142 00 Praha – Písnice tel. 261 910 608 e–mail – [email protected] Grafická úprava, sazba + návrh obálky: Petr Kutáček

SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 tel. 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ecn.cz

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks

ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710.

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 tel. 234 621 386 e–mail [email protected]

Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková a Šárka Klišová (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Eva Chvojková (Plzeňský a Karlovarský kraj), Tereza Malá (Praha), Lenka Daňková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Iva Hlinská (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko).

Časopis Bedrník v r. 2005 finančně podporuje MŽP ČR

Uzávěrka příštího čísla 10. 9. 2005 H l av n í t é m a : K R A J I N A Toto číslo vyšlo 10. srpna 2005 Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Máme co jíst. To není samozřejmostí. Samozřejmostí není ani to, že se máme čím odívat, že máme střechu nad hlavou. A těch nesamozřejmostí je daleko více. To, že máme pitnou vodu, můžeme dýchat. Máme kolem sebe lidi, s nimiž se můžeme sdílet, s nimiž si můžeme navzájem pomáhat a spolu se radovat. Můžeme vnímat krásu přírody, krásu vesmíru. A vůbec není samozřejmé, že svět se vším, co na něm je, vykazuje značnou stabilitu, že v něm fungují vynikající mechanismy, které tuto stabilitu zajišťují. To vše je důvod k vděčnosti – k vděčnosti Stvořiteli za celé stvoření. Vděčnost znamená více než určité konstatování. Skutečná vděčnost ovlivňuje postoje, myšlení a jednání. Víme, že celé stvoření je funkčním celkem, k němuž my, lidé, patříme a který můžeme – zevnitř – ovlivňovat. A to také činíme, avšak žel, z větší části destruktivně. Spotřebováváme více, než je země s to obnovovat, produkujeme více odpadů, než je země s to absorbovat. Je v možnostech člověka narušit onen zmíněný úžasný stabilitu zajišťující mechanismus Země. Vděčnost za stvoření znamená postavit se vědomě proti tomuto počínání a působit konstruktivně: o stvoření pečovat a vzdělávat je. Co to však konkrétně znamená? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Velice záleží na našem postoji a jednání. Záleží na něm stále. Přesto však je dobré si tyto skutečnosti při určitých příležitostech zdůraznit. Evropská křesťanská environmentální síť každoročně vyzývá církve ke konání dnů vděčnosti za stvoření, a to v průběhu září a října. Toto období začíná 1. zářím, které je v pravoslavných církvích „dnem vděčnosti za veliký dar stvoření a proseb za jeho zachování a obnovu“, zahrnuje svátek sv. Františka, muže, který předběhl svou dobu o více než osm set let tím, že si už tehdy uvědomoval ohromnou hodnotu Božího stvoření jako celku, a leží v něm i ty neděle, kdy se v evangelických sborech slavívá díkůvzdání za úrodu. Ekologická sekce České křesťanské akademie se od r. 2000 k této iniciativě Evropské křesťanské environmentální sítě připojuje a spolu s Ekumenickou radou církví a s Mezinárodním ekumenickým společenstvím vyzývá farní společenství, sbory, náboženské obce, kroužky křesťanské mládeže a další formální i neformální skupiny křesťanů, aby v tomto období

Nicméně sekce sama se chce spolupodílet na pořádání Dne sv. Františka ve Svatojánské

pořádaly různé akce vyjadřující vděčnost za stvoření. A roz-

koleji a - podobně jako v uplynulých letech - připravuje na 6. říjen ekumenickou bo-

hodně stojí za to zamýšlet se nad konkrétními náměty, např.

hoslužbu v centru Prahy (pravděpodobně od 19.15 ve Františkánském klubu u kostela

nad omezením cest auty, úsporou energie k vytápění, ome-

Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí). Obě tyto akce by měly být obohaceny

zením odpadu a jeho co nejširší recyklací.

výstavkou dětských kreseb - letos na téma Čím pojedeme na výlet? Zveme děti k účasti

Speciálním tématem pro letošní Dny vděčnosti za stvoření

a jejich rodiče, učitele, katechety, vedoucí kroužků aj. k podpoře.

je doprava. Ta je vážným narušitelem životního prostředí.

Dny vděčnosti za stvoření mohou inspirovat i k společnému hledání cest, jak se postavit

Ukazuje, jak naše běžná životní praxe je vzdálena od ideálu

proti projevům kultu novodobého Baala – mamonu. Ty v naprosté většině poškozují

citlivého zacházení s přírodou a vědomého sdílení toho, co

nebo dokonce ničí Boží stvořitelské dílo. Prohloubení společenství může posloužit

Bůh dává k dispozici nám i budoucím generacím. Auta dusí

organizování konkrétních ochranářských akcí v terénu či účast při nich. Vznikají tak

život ve městech, produkují rovnováhu narušující oxid uhliči-

příležitosti pro setkání s lidmi, kteří v církvi nežijí, za křesťany se třeba nepovažují, avšak

tý a přinášejí nároky na životnímu prostředí škodící dopravní

pracují ve prospěch Božího díla. Člověku je svěřen úkol o Boží stvoření pečovat. Nejde

stavby. Řešení však neleží jen v omezování užívání aut. Ko-

o úkol malý, a současné problémy ukazují, že jeho plnění zůstáváme mnoho dlužni. Je

neckonců, letecká doprava je z mnoha stránek pro prostředí

třeba, aby všichni, kdo si tuto skutečnost uvědomují, ať se za křesťany považují, či nikoli,

ještě větším škůdcem. Je třeba se zamýšlet nad smysluplnos-

ať patří k některé církvi, či nikoli, svorně toto poslání uskutečňovali. K vděčnosti za stvo-

tí úhrnného rozsahu našich cest i přeprav zboží, nad velikostí

ření patří i vděčnost za všechny – v duchu sv. Františka řekněme – sestry a bratry, kdo se

„ekologické stopy“ zanechané naší dopravou v porovnání

pro stvoření angažují.

s hodnotou, která by ještě pro planetu Zemi byla přijatelná. Jde o sílu postavit se proti módním trendům trávení dovole-

RNDr. Jiří Nečas,

ných a společenskému hodnocení lidí podle toho, kolik a jak

ředitel ekologické sekce České křesťanské akademie

daleko cestují (stavějící výše ty, kteří hodně cestují). Výzva Ekologické sekce ČKA směřuje především „do terénu“.

Kráceno (red) Ilustrační foto Petr Kutáček

„…alternativu musí každý z nás tvořit každou minutou svého života, svým neustálým rozhodováním a hlavně tím, že do něj zapojíme vlastní mozek. Převzít odněkud hotovou alternativu, to je krok na scestí, to je začátek všech fanatismů, doktrinářství a fundamentalismů.„ Václav Havel V rozhovoru pro Lidové noviny 15. 11. 2003