---D. DIGitální. FOTOgrafie. snadno a rychle LIDOVÉ NOVINY OLYMPUS

-

--- D

~

DIGitální

FOTOgrafie

snadno a rychle

OLYMPUS

LIDOVÉ NOVINY

KURZ LIDOVÝCH NOVIN

DIGItální FOTOgrafie

lekce

snadno a rychle

1

Pomáháme automatu

Nejčastější chyba – zapomenutý fotoparát doma, a přijdeme o krásný záběr, jako je tento.

1 Co všechno fotoaparát dělá sám Odpověď na tuto otázku by mohla být velmi stručná: všechno, nebo skoro všechno. Jakmile ho vezmete do ruky a zapnete, je připraven pracovat. Zatím ale nedělá nic. Život do něho vjede, když zmáčknete napolovic spoušť. Ta má totiž dvě polohy. Při namáčknutí dáte pokyn automatice aparátu, aby začala s přípravnými pracemi. Je jich mnoho, ale dvě jsou nejdůležitější: Změření světla. Aby mohl správně pracovat, musí fotoaparát vědět, jak silné je osvětlení. Dovede si poradit venku na prudkém slunci a umí fotit i ve vinárně při svíčkách, každopádně ale musí vědět, na čem je. Změření vzdálenosti. I tato informace je důležitá. Ve zlomku sekundy fotoaparát nastaví objektiv tak, aby se to, co fotíme, zobrazilo ostře. Tyto dva procesy proběhnou v okamžiku stisknutí spouště napolovic velmi rychle, obvykle za 0,2 až 0,5 s. Pak je přístroj připraven a čeká, až spoušť domáčknete. V té chvíli fotoaparát zachytí obrázek scény, jaká byla v okamžiku domáčknutí spouště.

Foto: Michal Novotný – LN

2 Co se dá pokazit Zní to tak jednoduše, že vás překvapí, že se tu dá něco pokazit. Ale dá: nejčastější chyba je zaviněná tím, že stisknete spoušť příliš prudce. Tím hůř, když aparát špatně držíte, málo pevně – v konečcích prstů, nebo dokonce jen jednou rukou. Pak dochází ke stržení fotoaparátu – jemu samozřejmě nic neuděláte, ale pokazíte snímek. Přestože byl správně zaostřen, snímek bude neostrý, rozmazaný, říkáme tomu hnutý.

Slovníček Spínač – tlačítko, šoupátko (nebo jiné zařízení), jímž fotoaparát zapneme. Vypnout se obvykle umí sám – po určité době „usne“ nebo se úplně vypne. Šetří se tím baterie. Spoušť – vždy je to tlačítko a vždy je přizpůsobeno pro používání pravou rukou. Fotografující leváci mají v tomto smyslu smůlu. Automatika – tímto slovem souhrnně označujeme vše, co se v aparátu „dělá samo“. Ničím se to nezapíná, pracuje to pořád, a ani o tom nemusíme vědět.

Připraveno ve spolupráci se společností

3 Co ještě dělá automat

Jakmile je málo světla, automatika zvýší citlivost fotoaparátu. Je to něco podobného, jako když v autě ztrácíte rozhlasový signál a zesílíte ho. Někdy se to automatu daří docela dobře. Rozhodně je ale lépe se naučit citlivost ovládat ručně. Jak? Poradí odstavec Pomáháme automatu.

Při umělém osvětlení, zvláště při osvětlení žárovkami, světlo není tak bílé jako venku ve dne. Obrázky pak někdy vycházejí nažloutlé až načervenalé. Automatika se poctivě snaží barevné podání upravit, ale ne vždy se to uspokojivě podaří. Je proto dobré se naučit nastavovat správné hodnoty pro barevné podání.

V předchozích článcích jsme si říkali, že automatika měří světlo a podle toho, co naměří, nastaví aparát, aby správně fotil. Někdy se ale nechá oklamat. Velmi často je to za sluníčka na sněhu. I my mhouříme oči… Takže i aparát se nechá jakoby oslepit. Co s tím? Poradí odstavec Pomáháme automatu.

4 Pomáháme automatu

5 Co jsou „scény“

Fotoaparáty mají obvykle dva druhy automatiky. Jeden je „čistý automat“, druhý se obvykle nazývá „program“. Na některých přístrojích to může být jinak. Pokud fotíme v „čistém automatu“, musíme se spolehnout na automatiku, že vše udělá za nás. V režimu „program“ ale můžeme automat kontrolovat a opravovat nastavením: ISO – tato zkratka označuje nastavení citlivosti. Naučme se s tím pracovat, ve špatných světelných podmínkách nastavme vyšší hodnotu ISO. WB – zkratka pro „white balance“, nastavení bílé. Fotoaparáty nabízejí předvolby, tedy takové barevné podání, které odpovídá především stínu nebo zářivce či žárovce. Důležitá je hlavně žárovka, protože je nejvíce vzdálena hodnotě denního světla.

Tímto označením rozumíme předem nastavené parametry a korekce pro určité situace. Obvykle to bývá portrét, krajina, sport. Dobré je vyzkoušet si západ slunce, pak jsou snímky krásně do červena. Některé „scény“ vyhovují při fotografování při umělém světle.

+ / - – symboly „plus a minus“ označují expoziční kompenzaci. Je to prostředek, jak korigovat automaticky nastavené hodnoty. Do plusu nastavujeme aparát především na sněhu za slunce, kdežto naopak při prudkém osvětlení v přírodě je dobře nastavit o jeden nebo dva dílky do minusu. Vyzkoušejte si to, nebojte se pokusů! Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Fotoaparát pro každého OLYMPUS FE-210 l Vysoké rozlišení 7,1 megapixelů l 3x optický a 4x digitální zoom l 15 scénických režimů l Velký 6,4 cm displej l Režim video sekvence l České menu, vestavěný návod Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

2

Když se to nedaří

Na tomto snímku žádnou chybu nenajdeme... profesionálové chyby nedělají!

1 Nejčastější příčiny neúspěchu 1 Málo nabitý akumulátor. Jakkoli to zní směšně, o tenhle pařez leckdy klopýtne i zkušený fotograf. Akumulátor ztrácí náboj, i když nefotíme! To, že jsme ho před čtrnácti dny nabili, neznamená, že dnes můžeme úspěšně celý den fotit. 2 Malá kapacita karty. Snímky ukládáme na záznamové médium – kartu. Nemá smysl šetřit na kartě, zvláště dnes, když ceny karet tak výrazně klesly. Ale i ta největší karta se zaplní. 3 Nevhodné nastavení z minula. V předchozí lekci jsme upozorňovali na vhodnost nastavování citlivosti, vyvážení bílé a expoziční kompenzace. To jsou velmi užitečné úkony, ale pozor, když zapomeneme „žárovku“ a fotíme za slunečného počasí – modré snímky jsou trest za zapomnětlivost.

Vadí – nevadí Slunce v záběru – nevadí Aparát na okně auta na sluníčku – vadí Mráz a vítr – nevadí Aparát ve vodě – jeho smrt

Foto: Alžběta Jungrová – LN

2 Zranitelná místa Objektiv je složité optické i mechanické zařízení. Sestává z mnoha čoček, obvykle to bývá kolem deseti. Ty jsou sdruženy do skupin a vzájemně se pohybují silou miniaturních motorků. Úder do vysunutého objektivu mívá osudné následky. Opravy jsou velmi nákladné a někdy nemožné. Co dělat, když: Máme prach na objektivu? K dostání jsou speciální čisticí prostředky, především jsou to štětečky na odstraňování prachu, dále i klůcky ze speciálních antistatických tkanin. Osvědčují se i balonky na ofukování prachu, případně kovové nádobky se stlačeným plynem. Máme otisk prstu na objektivu? K výbavě hodně pečlivého fotografa patří i tekuté čisticí přípravky. Čočky jsou totiž do tubusu vtmeleny a benzin nebo éter by mohly tmel uvolnit. Máme zamlžený objektiv? Často se to stává v zimě po příchodu do vydýchaného prostředí. Nemá smysl objektiv sušit kapesníkem – je třeba počkat, až se teploty vyrovnají a sražená voda se ztratí.


3 Někdy se chybička vloudí...

Takto vypadá fotka pořízená v horské chatě zamlženým objektivem. Snímek se už nedá opravit – je třeba počkat, až se aparát v teple ohřeje, pak zamlžení zmizí a může se fotit dál. Nemá smysl objektiv sušit kapesníkem! Pára by se zase usadila.

Protisvětlo naprosto objektivu a fotoaparátu nevadí. Už dávno neplatí (pokud někdy platila) zásada, že se má fotit „se sluncem v zádech“. Naopak, snímky v protisvětle bývají často mnohem hezčí a zajímavější než fotky „po světle“.

4 Péče o aparát – dotazy a odpovědi: Zkazí se časem snímač aparátu? Každá součástka může „odejít“. U snímače ale jde vždy o poruchu, mimořádnou událost. Nestane se, že by snímač byl – dejme tomu – po pěti letech „vyšeptalý“. Spíš bude aparát technicky zastaralý a koupíme si jiný.

Takto dopadne snímek pořízený na sněhu za sluníčka aparátem, který zůstal nastavený na „žárovku“. Je zbarvený do modra a tato vada je v podstatě neodstranitelná – modrý závoj lze zmírnit, ale přirozené plnohodnotné barvy už nezískáme.

Slovníček Karta – záznamové médium. Pro každý přístroj je určená specifická karta, někdy dva druhy karet. Liší se cenou podle kapacity - udává se v MB (megabytech) a podle rychlosti zápisu.

Zkazí se časem akumulátor? Akumulátory podléhají zubu času. Typicky vydrží tři roky, uvádí se též, že vydrží v plné kapacitě 300 nabíjecích cyklů (tedy česky – nabití). Pak jeho kapacita slábne. Smí se jedna karta použít ve více aparátech? Rozhodně ano, samozřejmě že to musí být přístroje, pro něž je karta určena – tedy nelze násilím cpát dejme tomu xD picture card do přístroje Sony.

LCD displej – zobrazovač, tedy obrazovka na zadní stěně přístroje. Snímač – zařízení, na něž se „obtiskne“ obrázek, tedy „něco jako film“. Jde o čistě elektronické zařízení, podle typu bývá označováno jako CCD nebo CMOS. Počty zobrazovacích bodů se uvádějí v milionech, tedy v „megapixelech“.

Vadí to, když vyjmeme kartu ze zapnutého fotoaparátu? Nevadí to. Samozřejmě vadí vytahování karty např. během dlouhodobé expozice. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Foťte i pod vodou! OLYMPUS

[MJU:] 770 SW

l Vodotěsný do hloubky až 10 m l Nárazuvzdorný z výšky až 1,5 m l Odolný zátěži až 100 kg l Odolný mrazu až do -10°C l 7,1 megapixelů, 3x optický zoom l Velký 6,4 cm antisluneční displej Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

3

Jděte blíž

Širokoúhlý objektiv zvýrazní hlavní motiv a vykreslí i prostředí. Musí se ale jít blízko.

Foto: Tomáš Krist – LN

1 Dobrá rada nad zlato Fotografování se týká mnoho rad, ale jedna je nejlepší: jděte blíž k námětu! A když si myslíte, že jste hodně blízko, udělejte ještě krok dopředu. Bohužel bývá tato rada brána na lehkou váhu. Na ukázce vpravo nahoře je příklad, jak se to nemá dělat: postava je malá, braná skoro zezadu, je umístěna do středu. Většinu snímku zabírá trávník. Pod ní je fotka mnohem lepší: postava je zabraná od pásma rukou po vrchol hlavy, je umístěna mimo střed, ve směru pohledu má více prostoru než za hlavou. Fotograf si počkal na výstižné gesto a výraz v obličeji.

2 Základní kompoziční zásady l To nejdůležitější musí zabírat největší plochu obrazu

Tip Ostýcháte se jít blíž nebo to ani nejde? Používejte zoom svého fotoaparátu a motiv si přitáhněte!

l Vyhýbejte se středu obrazu, středově komponované snímky nemají dynamiku l Účinné jsou třetiny obrazu: obě svislé a obě vodorovné l Výrazná úhlopříčka podtrhuje dynamiku


3 Základy kompozice

Výrazná úhlopříčná linie zvyšuje dynamiku obrazu. Nenajdeme ji vždy a všude, ale jakmile je to možné, vyzkoušejme ji umístit do obrazu. Na této ukázce jsou osoby umístěné do průsečíku levé svislé a spodní třetiny plochy.

Když je motiv výrazně vodorovný, zkoušejme umístění do horní nebo do dolní třetiny. Na této ukázce byla zvolena horní třetina, jelikož důležité je zde moře, nikoli nebe. někdy to bývá naopak – rozhodně se ale vyvarujme střední vodorovné linie.

Hlídejme i prostorové členění obrazu. Zde je figura v popředí, v levé třetině, krajina a bílý pes dokreslují atmosféru. I zde je dodržena zásada, že hlavní motiv zabírá největší plochu obrazu.

4 Fotografujeme rodinu a přátele Je to nejvděčnější druh fotografování. Děláme tím radost sobě i těm druhým. Při fotografování lidí platí zásada „jít blíž“ snad vůbec nejvíc. Obrázky se budou víc líbit vám i přátelům, když si vštípíte několik jednoduchých zásad. l Nesnažte se vyfotit všechny najednou – nanejvýš udělejte „pro jistotu“ jednu skupinovou fotku l Na snímku by měly být nanejvýš tři osoby, pak je snímek přehledný, čitelný a jasný l Foťte lidi od rukou nahoru tak, aby obličej byl v horní polovině obrazu a lidé měli málo místa nad hlavou – nikdy neklaďte obličej do vodorovné osy. Jako na potvoru Hlídat pytel blech je snazší než uhlídat lidi… Při focení skupinek se bude vždycky někdo nevhodně tvářit. Zde je kuriozita – na jednom ze dvou po sobě těsně pořízených snímků má zavřené oči jeden, na druhém druhý pán… Jako by se domluvili, že fotografa pozlobí! Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

První 18x zoom na světě! OLYMPUS SP-550 ULTRA ZOOM l Rekordní 18x optický zoom l Širokoúhlý objektiv 28-504 mm l Mechanická a digitální stabilizace obrazu l 7,1 megapixelů l Automatické i manuální nastavení l Sekvenční snímání až 15 sn./s. Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

4

Rodina před objektivem

Rodina je nejvděčnější fotografický motiv. Když se snímek povede, udělá radost všem.


1 Nejvděčnější námět Rodinné fotografie někdy bývají předmětem posměchu, jako by to muselo nutně být něco strojeného a nudného. Přitom právě rodinná fotografie by měla a mohla být zábavná a příjemná. Fotograf má k dispozici několik výhod – každého zná a každý zná jeho a nejsou tu obvyklé přehrady ostychu, které obvykle hatí „živou fotografii“ při focení cizích lidí. Je dobré se „účastnit hry“ – rozhodně je třeba vyvarovat se přístupu typu „nyní se budeme foto-

grafovat“. Digitální fotoaparát umožňuje snímání velkého množství obrázků, nemusíme šetřit materiálem. Zde neplatí heslo „už to mám vyfocené“. Když fotíme živý děj, platí zlaté pravidlo: Dokud děj trvá, fotím. Výsledkem je ovšem velké množství snímků. Při archivaci je třeba je vytřídit a nepovedené smazat (viz lekce 19).

2 Fotografujeme skupinku

Dobří pomocníci Sériové focení – více snímků

Není nic špatného na aranžovaných skupinkách. Na výletě, při za sebou slavnostních příležitostech – každý chce být na fotce. Aby skupinka Samospoušť – osvědčená při vypadala dobře, je dobré dbát několika zásad. focení skupinek l Pracujte rychle, abyste lidi neomrzeli a nenudili l V jedné řadě by mělo stát nejvíc šest až deset lidí l je dobře využít terénu anebo schodů, laviček apod. k sestavení dvou, případně tří řad l nehlídejte skupinku jen skrz hledáček, dávejte pozor, jestli se někdo neschovává, nešklebí, nemá zavřené oči l není dobré fotografovat na prudkém slunci, lidé pak mhouří oči; polostín je mnohem lepší l pořiďte víc snímků za sebou, vždycky jen jeden bude nakonec nejlepší



Nestřežený okamžik, když se něco zajímavého děje, to je ta pravá chvíle pro stisknutí spouště. Právě taková situace, jako je na ukázce, vyžaduje pořízení většího množství snímků za sebou. Musíme mít ale dost kapacitní kartu (viz lekce 1).

Je třeba být ději tak blízko, aby byl přehledný a čitelný – zde je zachyceno vlečení dítka neochotného plahočit se do prudkého kopce. Ať se plahočí někdo jiný! Snímek byl udýchaným fotografem trochu rozostřen – u živé fotografie se takový nedostatek promine.

Teleobjektiv je dobrý nástroj k pořízení snímku portrétního charakteru – obličej není zkreslený a pozadí je rozmazané, jen tušené, a vůbec tudíž neruší. To je jeden z důvodů, proč jsou tolik oblíbené fotoaparáty se širokým rozsahem zoomu.

4 Fotografujeme děti Děti jsou hravé a fotografování jim nevadí, protože je berou za součást hry. Můžeme se tedy k nim přiblížit hodně blízko. Je ovšem třeba vážit i stanoviště, odkud je fotíme. „Dospělé fotografování“ z výšky někdy vede k nepěkným zkresleným obrázkům. Proto se vyplatí jít do dřepu a fotit víceméně z výšky, kde mají děti obličeje. Mějme na paměti, že jde o snímání rychlých dějů. Proto je třeba použít techniku „namáčknuté spouště“ (viz lekce 1), která výrazně zkracuje prodlevu mezi stiskem spouště a skutečným pořízením obrázku. Pokud fotoaparát dovede na displeji nebo v elektronickém hledáčku zobrazovat rychlost závěrky, je dobré hlídat, aby nepřesáhla určitou hodnotu: jakmile fotografujeme časy 1/30 a delšími, hrozí nebezpečí rozhýbání snímků. Pak je třeba zvýšit citlivost v ISO (viz lekci 1) i za cenu určitého zvýšení šumu (viz lekci 10). Lehce „zašuměná“ fotka je vždycky lepší než rozmazaná ať už pohybem objektu (zde dětí), nebo pohybem fotoaparátu. Tím spíš, že na snímcích pohlednicového formátu se nějaký ten šum snadno ztratí. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Foťák do každého počasí OLYMPUS

[MJU:] 760

l Voděodolné kovové tělo l 7,1 megapixelů, 3x optický zoom l Mechanická a digitální stabilizace obrazu l Velký 6,4 cm antisluneční displej l 23 scénických režimů l Vysoce kvalitní video se zvukem Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

5

S aparátem do světa

Pouliční fotografie, to je svébytná fotografická disciplína. Vyžaduje hlavně postřeh a rychlost.

1 Plná fotografická sezona Na dovolené obvykle vyrážíme na cesty, ať po vlastech českých a moravských anebo do ciziny. Fotoaparát je nezbytný společník. Co je třeba připravit? l Fotoaparát musí být funkční a vyzkoušený. l Musí mít spolehlivý akumulátor (viz lekce 2). l Žádná karta není dost kapacitní, čím víc prostoru k záznamu máme, tím líp. l Je třeba myslet na transport fotoaparátu: bude na řemenu? Bude v pouzdru? Budeme ho nosit v brašně nebo v kapse fotografické vesty? Je třeba ujasnit. l K fotografování krajin je nutno se vyzbrojit dobrým stativem. l Pokud náš aparát umožňuje použití filtrů, je dobré se jimi vybavit (viz lekce 14). l Na cestuje třeba vzít prostředky na čištění objektivu. l Nesmíme zapomenout nabíječku, při cestě do ciziny i redukci na místní typ zásuvek. Vyplácí se připravit si v zavazadlech místo, kam svoji fotografickou výbavu umístíme. Při cestách letadlem je dobře mít výbavu v kabinovém zavazadle. Pozor: tekuté prostředky na čištění optiky nám nedovolí vzít do letadla.


2 Na co ukládat fotky Bohužel platí smutná pravda, že žádná karta není dost velká. Lidem, kteří často cestují a fotografují na cestách anebo často fotografují v terénu, se vyplatí databanka. Je to přenosný pevný disk vybavený akumulátorem a slotem pro paměťové karty. V poslední době jsou databanky obvykle vybavené i LCD displejem. Druhá možnost je notebook. Ten je samozřejmě objemnější a těžší, ovšem má tu výhodu, že i na cestách na něm můžeme obrázky zpracovávat. V každém případě je třeba myslet včas na napájení. Při cestách autem je dobré obstarat si zařízení, které se zasune do zásuvky pro zapalovač v autě a lze k němu připojit běžnou nabíječku určenou k nabíjení ze sítě střídavého proudu.

Slovníček Databanka – přenosný disk Slot – prostor, do něhož vkládáme při načítání dat paměťovou kartu Nabíječka – zařízení k nabíjení akumulátorů fotoaparátu, databanky nebo notebooku



Já a zámek, já a historická památka? Každý se chce nechat vyfotit před pamětihodností. I zde platí zásada „jít blízko“ – figuru umístíme do levé nebo pravé třetiny a historickou památku necháme kralovat ve zbylých dvou třetinách.

Fotit se dá vždycky, ale nejvhodnější pro focení krajin je počasí brzy ráno nebo večer, než slunce zapadne, s krásnými mraky na obloze. Pak je třeba „všeho nechat a hned tam spěchat“, některé dny se během roku mockrát neopakují.

Nezapomínejme ani na detaily! Každý fotoaparát je vybaven funkcí „makro“, je tedy schopen ostřit i na velmi krátkou vzdálenost. Snímky exotických květin jsou vždycky působivé a ozdobí vaši sbírku obrázků z cest.

4 Noční fotografie Za podvečerního šera lze pořídit velmi efektní fotografie – vždy s expoziční kompenzací (viz lekce 1 a 12). Připomeňme, že jde o funkci označenou ikonou +/-. Je nutné jít s expozicí dolů aspoň o 2/3 EV – je nutno to vyzkoušet, záleží na okamžitých světelných podmínkách. Stativ je v takových příležitostech velmi vhodný. Ve městě fotíme obvykle živou noční fotografii – ale zase s expozicí nastavenou do minusu a v době po setmění, ne v „opravdové“ noci, kdy je skutečně tma. Po setmění využíváme zbytkového denního světla. Když expozici stáhneme, nebe bude tmavomodré, nicméně stíny ještě nebudou zcela černé.

5 Fotíme z auta Z auta vidíme spoustu krásných věcí a zpravidla ty nejhezčí jsou tam, kde se nesmí autem zastavit. Fotografování z auta ale vede zpravidla ke zklamání. Snímky bývají málokdy kvalitní, pokazí je rozmazaná přední část a ta je rozmazaná vždycky. Berme je tedy jako čistě informační snímky a připravme se na to, že nebudou „nic moc“. Samozřejmě, že jinou kapitolu tvoří čistě reportážní živé fotky z auta, při kterých se s případnou neostrostí počítá. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Stativy pro amatéry i profesionály l Přední světový výrobce stativů a monopodů l Vynikající kvalita, atraktivní design l Široká nabídka pro každého l Stativy pro fotoaparáty i videokamery l Doplňkové příslušenství l Autorizovaný servis a podpora Více na www.velbon.cz



lekce

snadno a rychle

6

Za šera a za tmy

Krátce po setmění, když se rozsvítí světla, nastává ideální chvíle pro noční fotografie.

1 Fotit se dá za každého světla Světlu křivdíme, když říkáme, že je „špatné světlo“. Je to jako s počasím – není žádné špatné počasí, je jen nevhodné oblečení… Když je zima a prší, navlečeme na sebe kabát. Když je horší světlo, musíme…co vlastně? Jsou tři hlavní způsoby, co dělat při slabém světle: l Prodloužíme dobu osvitu. O době osvitu a jejím vztahu k cloně se dočtete v lekci 12. Teď stačí vědět, že dobu osvitu prodlužuje automatika přístroje: jako když se na slabém ohni káva vaří déle než na silném ohni v principu jde opravdu o totéž. l Zvýšíme citlivost ISO. Už o tom byla řeč v lekci 1, podrobněji se dočtete v lekci 10. Teď stačí vědět, že to také dělá automat, ale je lépe se to naučit dělat ručně. l Použijeme vestavěný blesk. Každý fotoaparát (s výjimkou profesionálních) je vybaven vestavěným bleskem. Jedna metoda nevylučuje druhou. Vždyť také je vše spolu provázáno, doba osvitu záleží na tom, jaké je ISO, a účinnost blesku je také jiná při vysokém a jiná při nízkém ISO. Nicméně v každém případě musíme počítat s tím, že aparát reaguje na klesající úroveň světla prodlužováním doby osvitu. Čím nižší je tedy úroveň osvětlení, tím musíme být obezřetnější, naučit se používat vysoké ISIO, používat blesk, případně obstarat si stativ, trojnožku nutnou k upevnění přístroje.

Foto: Hynek Glos - LN

2 Scénické režimy Už o nich šla řeč v lekci 1. Jsou to předvolené parametry vhodné pro určitý druh fotografování. V nabídce scénických režimů najdeme například režim Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Interiér, Svíčka, případně Západ slunce anebo Ohňostroj. Přečtěte si v příručce, které režimy nabízí váš konkrétní fotoaparát. Například Noční scéna s portrétem bývá takový režim, kdy přístroj fotografuje dlouhým časem a přisvítí si bleskem, kdežto Interiér je určen k focení bez blesku s vysokým stupněm ISO. Ano, je to určité řešení podrobně se seznámit s předvolenými scénickými režimy a používat je.

3 Stativy Stativy mají nepříjemnou vlastnost – čím jsou lepší a účinnější, tím jsou těžší. Lehoučké trubkové stativy jsou opravdu jen velmi omezeně použitelné. Rozhýbat je může i ne příliš silný vítr.



Snímek pořízený při 1600 ISO ve špatně osvětlené místnosti je silně ovlivněn obrazovým šumem (drobné tečky). Na tištěném obrázku v malém formátu nebude tolik vidět, ale při promítání na monitoru počítače to vypadá hrozivě.

Noční snímky lze pořídit – nejlépe 10 až 20 minut po západu slunce, i v přírodě. Stativ je samozřejmou nezbytností – a pozor, zde je zbytečné přidávat citlivost. Jakmile fotíme ze stativu, držíme citlivost nízko, třeba na 100 ISO.

Specifické problémy přináší fotografování mlžného oparu, v tomto případě za úsvitu v mrazu. I v mlze se dají dělat efektní snímky, zvlášť když aspoň trochu prosvítá slunce. Pak je dobře jít s kompenzací do plusu a zvýšit kontrast (viz lekce 14).

5 Vestavěný blesk Především musíme počítat s tím, že jeho výkon není vysoký. Při nastaveném 100 ISO mívá dosah asi tak 3 až 4 metry. Mívá svoje ovládání, zpravidla na čtyřcestném voliči na zadní stěně aparátu. Zde obvykle můžeme volit tyto možnosti: l AUTO (blesk samočinně blýská, když je špatné osvětlení, vypnutý blesk (netřeba komentovat) l nucený blesk – blýská s plným výkonem bez ohlesu na úroveň světla, tedy i za plného slunce, nastaví tzv. synchronizační čas, zpravidla 1/60 sec l slow flash – taktéž nucený blesk, ale s tím rozdílem, že blýská a respektuje přitom dobu osvitu, jak ji nastavila automatika: doporučujeme používat tento režim, tak byla pořízena i ukázka zde vpravo l redukce červených očí – protivné a neúčinné zařízení, má „předblesk“, kterým se mají zúžit zornice a tím – teoreticky – nevzniknou „červené oči“. V praxi to nefunguje, a navíc značně roste prodleva mezi stisknutím spouště a pořízením snímku Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Noční dravec OLYMPUS FE-250 l Ultra tenké kovové tělo l 8,0 megapixelů, 3x optický zoom l Techn. BrightCapture pro focení v noci l Citlivost až ISO 10 000 l 15 scénických režimů l Extra velký 6,4 cm displej Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

7

Jdeme na to zblízka

Taková fotografie je náročná jak pro fotografa, tak i pro jeho oběť

1 Fotografujeme zblízka Většina digitálních aparátů je schopna pracovat v režimu „makro“ – tedy v rozsahu někdy už od 2, nebo dokonce 1 centimetru mezi fotografovaným objektem a objektivem. Tuto funkci nalezneme na aparátu snadno – je vždy označena symbolem kytičky. Jakmile fotíme takto zblízka, dosáhneme poměru velikosti snímaného objektu a jeho zobrazení na snímku víceméně 1:1. V takovém případě, kdy je poměr 1:1 a větší, hovoříme o „makrofotografii“. Různé modely mají různé parametry „makrorežimu“. Nicméně i poměrně jednoduché přístroje makrorežim mají. Někdy se setkáme s dvěma režimy, s makrem a supermakrem, jsou to dva stupně přiblížení, jeden dovolí menší, druhý větší. Makrofotografie je složitý speciální obor. My se tu budeme zabývat jeho nejjednodušší formou – prostě chceme fotit hodně zblízka. Zvolíme tedy režim „makro“ a jsme na „lov beze zbraní“ připraveni. Fotografování zblízka s pomocí makrorežimu je velice zábavná a často i napínavá činnost. Zkuste vyfotografovat motýla sedícího na květině nebo včelu sbírající pyl! Zažijete napínavé chvilky i při fotografování obyčejné mouchy na okně…


2 Hloubka ostrosti V lekci 9 se dozvíte víc o hloubce ostrosti. V souvislosti s makrem si jenom řekneme, že hloubka ostrosti je tím menší, čím jsme blíže u objektu. Není snadné přesně zaostřit. I když fotografujeme dejme tomu květ, zpravidla nebude celý květ ostrý, v hloubce ostrosti bude jen jedna jeho část. Při fotografování květů to moc nevadí, horší je to s hmyzem, kdy si přejeme mít potvůrku celou ostrou. Pak nezbývá než clonit, protože s větší clonou (tedy: s větším clonovým číslem, a tudíž menším clonovým otvorem) se rozšiřuje pásmo hloubky ostrosti. Potíže jsou dvě: s větší clonou musíme prodlužovat dobu osvitu a pak ne každý fotoaparát umožňuje ovládání clony.

Slovníček makrofotografie – fotografování zblízka makro – režim fotoaparátu pro snímání zblízka supermakro – druhý stupeň makra, umožňující větší přiblížení hloubka ostrosti – pásmo před a za rovinou zaostření



Ukázka velmi malé hloubky ostrosti – v pásmu ostrosti se udržela jen malá část květu. To je jedna z velkých obtíží makrofotografie – často stačí malý vítr, aby fotografovaný objekt rozhýbal a znemožnil nebo přinejmenším znesnadnil fotografování.

Hmyz má doslova oči všude, stačí nepatrný pohyb a vyplašíte ho. Makro je zábava trpělivých. Úspěšné makrosnímky vyžadují značné zkušenosti – je to samostatné, velmi náročné fotografické odvětví. Pro začátek se spokojme se skromnými snímky, jako je tento.

4 Jednoduchý trik Na výpravu si můžete vzít s sebou neutrální pozadí. Například arch tuhého papíru, zpravidla stačí formát A4, neutrálně zbarvený, rozhodně ne bílý – dobrá je písková nebo khaki barva, mohou na ní být i citlivě volené skvrny v daných odstínech. To pozadí adjustujte za motiv, který chcete fotit. Není to nic proti dobrým mravům – každý milovník makrofotografií má podobné pomůcky, například desky polepené staniolem na vytváření světelných efektů – taková deska (stačí velikosti A4) funguje jako pozoruhodně účinný reflektor; někdy je dokonce staniol až moc účinný, takže je dobře mít tu desky z jedné strany stříbrnou a z druhé jen bílou ev. světle šedou.

Zde je jako pozadí kámen s nenápadnou strukturou. Kdyby za koníkem byl trs trávy, neřkuli trs hnědé trávy, mohly by nastat problémy, kdyby tráva byla sice rozostřená, ale „čitelná“. Rozbité pozadí je velký nepřítel makrofotografů.

5 Reprodukce dokumentů Makrofotografie může sloužit i k jednoduché dokumentaci. Skenování dokumentů (kopírování na skeneru) je někdy zdlouhavé a ne vždy možné. Ofocení nemusí být tak kvalitní, ale pro nenáročné potřeby postačí. Je třeba zachovat několik zásad: l Předloha musí být kolmá na osu objektivu (aparát nesmí být postaven šikmo k předloze) l Předloha musí být stejnoměrně osvětlená (není dobře např. svítit z jedné strany lampou) l Je třeba hlídat dobu osvitu. Pokud je světlo slabé, je nutné pracovat se stativem.

Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Malá zrcadlovka s živým náhledem OLYMPUS E-410 l Nejmenší digitální zrcadlovka na světě l 10,0 megapixelů, Live MOS senzor l Živý náhled na LCD obrazovce l Ultrazvukový antiprachový filtr l Profesionální funkce l Velký 6,4 cm antisluneční displej Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

8

Obrazové efekty

Stará Praha má v tomto „retro“ zobrazení dvojnásobné kouzlo.

1 Hnědé a černobílé snímky Fotografie je dnes převážně barevná. Nicméně tradiční černobílá, nebo dokonce „retro“ stylová hnědá fotografie má svoje kouzlo. Fotoaparáty nabízejí režim, při kterém můžete fotografovat v černobílém či hnědém, nebo dokonce „efektovém“ režimu: můžete pořizovat snímky s posunutou barevností, s omezenou barevností nebo snímky negativní. Hned zkraje je třeba odmítnout dvě pověry. l Není pravda, že černobílé digitální fotografie mají lepší kresbu než stejná fotografie za stejných podmínek pořízená barevně. l Není pravda, že černobílý snímek „šetří data“, že tedy má menší datový objem než stejná fotografie za stejných podmínek pořízená barevně. K efektovým obrázkům je třeba přistupovat s rozmyslem. Pokud nepracujete s počítačem a svoje obrázky převážně předvádíte přes televizor nebo přes jiné médium, pak ovšem nelze mít proti efektové fotografii výhrady. Pokud ale s počítačem pracujete, je dobře si uvědomit, že efekty lze velmi snadno vytvořit na počítači – a původní plnobarevná fotografie vám zůstane k případnému jinému použití.

Foto: Stanislav Honzík - LN

2 Video na fotoaparátu Každý digitální fotoaparát s výjimkou jednookých zrcadlovek má funkci „video“. Pokud chceme pořídit kvalitní videozáznamy, volíme nejčastěji rozlišení 640x480 bodů a frekvenci 30 snímků za sekundu. Toto rozlišení je o něco větší než rozlišení obrazovky běžného televizoru. Při snímání videa je práce s fotoaparátem obdobná práci při snímání jednotlivých obrázků. Hlavní úskalí: pevné držení přístroje. Fotoaparáty jsou velmi lehké a to vede k nepříjemnému rozkývání obrazu. Na to je třeba myslet. Vyvarujte se zbytečných pohybů, „švenkování“, tedy máchání přístrojem ze strany na stranu. Výsledkem je nervózní, nepěkný obraz. Je lépe pořídit větší množství jednotlivých záběrů, které pak lze na počítači velmi snadno spojit do jednoho pohyblivého pásma.

Proč ne zrcadlovky Zrcadlovkám brání v pořizování videa právě zrcadlo, přesněji zrcátko: to zakrývá snímač a odhaluje ho jen v okamžiku expozice. Jenom v kompaktech je pořád vystaveno dopadu světelných paprsků procházejících objektivem. Tuto potíž se jednou jistě podaří odstranit, je to ale hudba budoucnosti.


h idla rálně ne

3 Sériové fotografování Každý fotoaparát, i ten velmi jednoduchý, je schopen pořizovat série po sobě jdoucích záběrů. Prostudujte si svoji uživatelskou příručku, abyste zjistili, jaké vlastnosti má tato funkce ve vašem fotoaparátu. Různé modely ji nabízejí s různými parametry. Levnější modely nabízejí rychlost asi tak 1,2 snímku za sekundu a také počet obrázků v sérii bývá omezen. Čím lépe vybavený je aparát, tím rychlejší sériové fotografování umožňuje (profesionální přístroje dosahují až rychlosti 10 snímků za sekundu, ale i tři snímky za sekundu je velmi slušný výkon amatérského fotoaparátu). Zvláštní kapitolou sériového focení je bracketing, postupné snímání série obvykle tří snímků s různou expoziční hodnotou. Používáme ho, jakmile si nejsme jisti správnou expozicí. Například fotografování červánků je hodně citlivé na hodnotu expozice – bracketingem lze automaticky pořídit tři různé snímky a posléze vybrat ten nejlepší.

3 Trik se sérií Sériové fotografování nemusí sloužit jen k pořizování sportovních fotografií. Vyzkoušejte si ho při pořizování obrázků při špatném světle. Vtip je totiž v tom, že i když používáte metody s namáčknutou spouští (viz lekci 5), při domáčknutí hrozí nebezpečí rozhýbání snímku. Jenže při sériovém fotografování přístroj pracuje dál – a je už stabilizovaný, klidný, protože už nehýbáte prstem. Druhý a třetí snímek tedy bývá ostřejší než ten první. Je to individuální, nemusí to platit vždy a u každého, ale je dobře si tuto metodu vyzkoušet. Nepotřebné snímky pak smažete a necháte si jen ten ostrý.

Zvuková poznámka Fotoaparáty bývají vybavené mikrofonem. I videozáznam je zvukový. K jednotlivým obrázkům lze pořizovat doprovodné zvukové poznámky. Například při dokumentární fotografii je důležité vědět, co přesně na obrázku je. Zvukový záznam je na kartě uložen jako samostatný soubor, ale s názvem odvozeným od názvu snímku, takže oba soubory „drží pohromadě“.


Styl a výkon v jednom OLYMPUS

[MJU:] 780

l Voděodolné kovové tělo l 7,1 megapixelů, 5x optický zoom l Mechanická a digitální stabilizace obrazu l Velký 6,4 cm antisluneční displej l Vysoce kvalitní video se zvukem l České menu, vestavěný návod Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

9

Objektiv a jeho vlastnosti

Pomocí objektivu s velmi krátkým ohniskem docílíte zajímavých efektů, jako je tento

Foto: Ivo Holán

1 Objektiv, do aparátu okno Ať už má fotoaparát jakoukoli konstrukci, vždycky v něm najdeme objektiv. Objektivy mají různé konstrukční řešení, avšak vždycky mají tři charakteristické vlastnosti: l světelnost – schopnost přijímat světlo l ohnisko – vzdálenost od citlivé plochy (ať je to film, nebo elektronický snímač) l zaostřování – zařízení, které umožní zobrazit ostře objekty v různých vzdálenostech od objektivu O těchto třech vlastnostech si krátce povíme něco bližšího.

2 Světelnost Je to jako s oknem v místnosti: větším oknem do dané místnosti proudí víc světla než malým oknem do stejně velké místnosti. Světelnost objektivu je označena číslem, které zároveň označuje nejmenší clonu. Clona je zařízení obdobné svou funkcí duhovce v našem oko – omezuje průchod světla. Čím menší číslo označuje danou clonu, tím větší je clonový otvor. Takže světelnost F2.8 je poměrně velká světelnost. Sousední clona s poloviční průchodností světla je clona F4.0, další poloviční clona je F5.6. Hovoříme o clonové řadě: 2.8 / 4.0 / 5.6 / 8.0 / 11 / 16 Kompaktní amatérské aparáty mívají největší clonu (nejmenší otvor) nanejvýš F8.0.

3 Ohnisko Pálili jste v dětství lupou na sluníčku díru do papíru? Vzdálenost, kdy „to pálilo“ se nazývá ohnisko. Snímač má určité rozměry, například 5,7 x 4,3 mm. S ohniskem souvisí zobrazovací úhel, ten je menší při delším ohnisku než při kratším ohnisku. Snímače mají různé rozměry. Abychom měli představu o úhlu, zavedla se dohoda uvádět tzv. ekvivalent ohniska, jaký by měl kinofilmový aparát se stejným úhlem záběru jako náš digitální přístroj. Objektivy digitálních kompaktů mají proměnné ohnisko. Takovým objektivům říkáme zoom. Ekvivalenty ohniska pod 35 mm označují široký úhel, ekvivalenty mezi 35 až 80 je střední úhel a co je nad 80 mm, ekv. je dlouhé ohnisko s úzkým úhlem záběru, nepřesně teleobjektiv.


4 Zaostřování Zaostřování je v moderním fotoaparátech především automatické, říkáme mu cizím slovem autofokus. Lépe vybavené přístroje umožňují i ruční ostření, nicméně obvykle i v ručním režimu ovládáme elektromotorky, které pohybují patřičnými čočkami v objektivu.

5 Autofokus se může zmýlit Nejčastěji se autofokus mýlí při zaostřování dvou osob stojících vedle sebe – jako na ukázce vlevo, kdy ostré je moře a ne ti dva pánové (pro názornost byli rozostřeni v počítači). Místo aby zaostřil osoby, zaměří se na pozadí – tomuto jevu říkáme proostření. Některé přístroje světelně označují místa, která jsou zaostřena – pokud to váš přístroj dovede, snadněji kontrolujete, zdali autofokus pracoval správně. V poslední době se stále častěji setkáváme s funkcí „rozpoznávání obličeje“. Takové přístroje samy poznají, kdy je v záběru lidská tvář a na ni zaostří a upraví expozici. To je vítané usnadnění práce, jelikož pak nemusíme tolik hlídat automatiku.

Doporučujeme

Nedoporučujeme

OPTICKÁ STABILIZACE

DIGITÁLNÍ ZOOM

Objektiv může kreslit ostře jak břitva a snímky budou i pak rozmazané… pokud se fotografovi třesou ruce. Tedy, ruce se třesou každému. Při rychlých dobách osvitu to nevadí, při pomalejších a pomalých ano. Optická stabilizace reaguje na chvění rukou a uvádí jeden člen optické soustavy (čočku v objektivu anebo snímač) do „protipohybu. Výsledkem je značné zklidnění, obraz je pak ostřejší.

V nabídce funkcí kompaktů obvykle najdeme „digitální zoom“. Typicky jde o výřez a následné zvětšení obrazu. Motiv se sice „přiblíží“, ale je značně neostrý. Tato funkce má snad nějaký smysl pro někoho, kdo nestojí o tisk fotografií a nehodlá je prezentovat jinak, než na obrazovce televizoru anebo si je prohlíží na displeji fotoaparátu anebo na displeji databanky. V každém případě je výsledkem velmi nekvalitní obrázek.




DIGItální FOTOgrafie snadno a rychle

Citlivost a co s ní

Oranžové světlo je specifické pro pouliční osvětlení, nejlépe je nechat ho, jaké je

lekce

10

Foto: Viktor Chlad – LN

1 Záhadná zkratka ISO Zkratka ISO označuje kde co je to označení mezinárodní normy. Ve fotografickém světě označuje především stupeň citlivosti, ať už jde o klasické filmové materiály, anebo o citlivost v digitálních fotoaparátech. Digitální fotografie má jednu mimořádnou a velmi vítanou vlastnost: při fotografování lze citlivost v určitém rozmezí přizpůsobit podmínkám. Je zde ale jeden zásadní rozdíl mezi klasickou a digitální fotografií. V klasické fotografii je citlivost fyzická vlastnost. Film má už při své výrobě specifickou citlivost a tu lze jednorázově měnit při laboratorním zpracování. Naproti tomu v digitální fotografii je změna citlivosti jen změna stupně zesílení elektrického náboje, který vzniká na snímači převodem světelné energie na elektrickou. Změna nastavení ISO nic se snímačem fyzicky nedělá.

2 Změna ISO O změně ISO jsme se zmínili už v lekci 6 a upozornili jsme, že vyšší stupeň ISO nastavujeme především tam, kde jsou špatné světelné podmínky. Jsou v zásadě možné tři způsoby, jak měnit ISO: l AUTO je automatická změna; přístroj reaguje na špatné světlo tím, že navýší stupeň ISO, například na 200 ISO. l Ruční změna ISO dovoluje měnit ISO v plném rozsahu, například 80 – 100 – 200 – 400 – 800 – 1600. Pozor: ne každý fotoaparát to dovoluje vždy. Typicky je to možné v režimu Program. l HIGH ISO AUTO je jedno z možných označení takového automatického režimu, který na rozdíl od obyčejného AUTO nemá žádné omezení a je schopen jít až na maximální hodnoty. Ztrácíme však nad nastavením ISO kontrolu. Připraveno ve spolupráci se společností

ISO a šum Proč se tedy nepoužívá jen nejvyšší stupeň ISO? Podobně jako při zesilování zvuku dochází k jeho zkreslení, i zesilování ISO vede ke vzniku drobných krupičkovitých útvarů v obraze. Říkáme mu šum. Obdobou obrazového šumu je zrno v klasické fotografii – to roste úměrně citlivosti filmu.

3 Fotografovat lze všude

Vysoké ISO použijeme někdy i ve dne – při použití dlouhého ohniska. Čím delší je totiž ohnisko, tím kratší doba osvitu (čas) je nutná, abychom snímek nerozhýbali. Když nestačí zmenšit clonu na plnou světelnost, musíme zvýšit ISO.

5 ISO a osvit

Citlivost zvýšíme i při divadelní fotografii. Herce je třeba zachytit v pohybu a je tedy třeba užít co možno nejkratší doby osvitu. Rozumí se samo sebou, že takové snímky nevznikají při představení, z divácké řady!

Kontrolní test

Ve fotografii je vše provázáno. Především je vazba mezi clonou a dobou osvitu, lidově „časem“. Zde platí, že l čím větší clona (větší clonové číslo, tedy menší clonový otvor), tím delší čas a samozřejmě naopak, čím menší clona, tím kratší čas (doba osvitu). Dále platí, že l čím vyšší ISO, tím můžeme použít kratší čas, nebo větší clonu, případně jak vyšší čas, tak i větší clonu. Toto je důležitá poučka a je třeba, abyste ji pochopili. Je přece zřejmé, že když je citlivost nízká, musíme světlem působit déle (delší osvit) anebo ho na snímač pustit víc (nastavit menší clonu). A to je důvod, proč řada citlivosti jde typicky v násobcích : 100 – 200 – 400 – 800 – 1600. Vždyť i časy jdou v násobcích, např. 30 – 60 – 125 – 250 – 500 a v násobcích jdou i clony v clonové řadě (třebaže to tak numericky nevypadá, jsou ale od sebe v poměru 1:2): 2.8 – 4.0 – 5.6 – 8.0 – 11. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Pochopili jste princip vztahu clony, času a ISO? Pak snadno najdete správnou odpověď: 1) Expozici 1/125 sec při cloně F 4.0 při 200 ISO odpovídá: a) 1/125 sec při cloně F 2.8 při 400 ISO b) 1/125 sec při cloně F 2.8 při 100 ISO c) 1/125 sec při cloně F 5.6 při 100 ISO 2) Expozici 1/125 sec při cloně F 4.0 při 200 ISO odpovídá: a) 1/60 sec při cloně F 2.8 při 400 ISO b) 1/250 sec při cloně F 8.0 při 100 ISO c) 1/60 sec při cloně F 4.0 při 100 ISO Řešení: 1) Správně je b). Zůstala zachována doba osvitu (čas 1/ 125 sec), ale ISO se snížilo o jeden stupeň (z 200 na 100), takže bylo nutno o jeden stupeň otevřít clonu na F 2.8. 2) Správně je c). Zůstala zachována clona, avšak doba osvitu se prodloužila na 1/60 sec a to odpovídá nižší citlivosti 100 ISO.

ISO navyšujeme především tam, kde se snažíme zachytit nějaký děj a světla je velmi málo: typicky je to v místnosti. Není třeba vždy usilovat o nejvyšší dosažitelné ISO! Jde hlavně o to, abychom snímek nerozhýbali při dlouhém osvitovém času.

Malý noční dravec OLYMPUS FE-250 l Ultra tenké kovové tělo l 8,0 megapixelů, 3x optický zoom l Technologie BrightCapture pro focení v noci l Citlivost až ISO 10 000 l 15 scénických režimů l Extra velký 6,4 cm displej Více na www.olympus.cz



Vyvážení bílé

Načervenalý nádech této fotografie je součást autorského záměru

lekce

11

Foto: Ondřej Němec – LN

1 Co znamená zkratka WB Jsou dvě důležité zkratky, označující nastavitelné parametry digitálního fotoaparátu. V lekci 10 jsme probírali ISO. Dnes přichází na řadu WB – zkratka pro anglické „white balance“. Až v lekci 21 si povíme více o „barevných kanálech“, zde si řekněme jen to, že bílé světlo se skládá z červené, zelené a modré složky a aby bylo bílé, tato tři „barevná světla“ (pro názornost) musí být v rovnováze. Přístroj je v základním nastavení přizpůsoben složení denního světla za slunečného počasí. Fotoaparát je vybaven automatikou, která se snaží rozpoznat složení světla a zkouší ho vyvážit, aby bílý ubrus byl bílý nejen v zahradní restauraci na sluníčku, ale i na stole uvnitř, večer, při žárovkovém osvětlení. Obvykle se mu to daří jen v omezeném rozsahu nebo dokonce špatně. Lépe vybavené fotoaparáty proto umožňují nastavit WB s ohledem na panující světelné podmínky.

2 Program a AUTO V našem kurzu jsme už několikrát narazili na rozdíl režimu Program a AUTO. Oba dva jsou automatické, AUTO i režim Program (označovaný nejčastěji písmenem P, někteří výrobci užívají písmeno M – je třeba ověřit podle uživatelské příručky konkrétního fotoaparátu. Ale pozor: i v režimu P lze nechat funkci ISO i funkci WB v automatickém režimu. Znamená to, že režim Program ruční nastavení funkcí umožňuje – dovolí nám ji využít, ale nenutí nás k ní. Vpravo je ukázka takového menu, ve kterém se přepíná režim AUTO a Program. Pokud se chcete naučit přístroj lépe ovládat, rozhodně pracujte spíš v režimu Program, i kdybyste ze začátku dávali volný průchod automatickým funkcím a jen postupně je zkoušeli ovládat v ručně nastavitelném režimu.


Dvě varianty zapnutí menu. V režimu AUTO jsou položky WB i ISO nedostupné.

3 Aby bílá bílá byla

S vyvážením bílé je třeba se vyrovnat hlavně při fotografování v místnostech osvětlených žárovkovým osvětlením. Žárovky mají velmi nízkou teplotu světla (měřeno v kelvinech obvykle 2600, kdežto denní světlo cca 5600 K).

Nepříjemný oříšek: jsou dva druhy světla, umělé (reflektory na bráně) a přirozené (zbytkové světlo končícího dne). Pak je třeba se rozhodnout, kterému z nich přizpůsobit nastavení WB. Obvykle je nejlepší si WB nevšímat…

Za některých okolností je lépe nezasahovat do vyvážení bílé. Při západu slunce čekáme, že příroda bude červená a kdybychom WB nastavili „správně“, tedy vyváženě, atmosféru končícího dne bychom naprosto zničili.

5 Ruční nastavení bílé Prakticky všechny fotoaparáty nabízejí předvolby nastavení bílé, typicky automat, sluníčko, mrak, stín, zářivku (někdy tři druhy zářivek), žárovku a někdy blesk. Přístroj obvykle umožňuje náhled, takže vidíme, jakou změnu nastavení té které předvolby vyvolá. Pokud ale stojíte o skutečně přesné nastavení bílé a světelné podmínky jsou složité, a pokud to přístroj umožňuje, neváhejte použít ruční nastavení bílé. Kompakty včetně kompaktů s širokorozsahovým zoomem a elektronickým hledáčkem mají tuto funkci řešenu tak, že přístroj namíříme na nějaký barevně neutrální objekt, nejčastěji na bílou plochu (zeď, list papíru) a stiskneme tlačítko OK. Tím je bílá nastavena (různé modely mají odchylky, je třeba ověřit v návodu přesný průběh procesu). Pak máme zaručenou skutečně „bílou bílou“.

Pozor – varování! Přístroj si typicky pamatuje poslední nastavení (někdy to lze v setupu změnit či ovlivnit). Pokud si přístroj opravdu pamatuje i poslední nastavení ISO a WB, může při dalším fotografování za jiných podmínek dojít k závažným neopravitelným chybám. Proto je třeba vždy kontrolovat nastavení, zdali nám na přístroji něco nevisí od minula.


Ultrazoom za skvělou cenu OLYMPUS SP-510 UZ l 7.1 megapixelů, 10x optický zoom l Automatické i manuální nastavení l 143 zaostřovacích zón l Citlivost ISO 50-4000 l Extra velký 6,4 cm displej l České menu, vestavěný návod Více na www.olympus.cz



Co je expozice

Mladé dámy exponují samy sebe na sluníčku

lekce

12


1 Znovu o expozici Není to náhoda, že se znovu začneme bavit o expozici právě v polovině našeho kurzu. Začínali jsme s čistě automatickým režimem a přístroj se sám postaral o vše potřebné. S rostoucími znalostmi a zkušenostmi je přirozené, že chcete věci přijít hlouběji na kloub. Expozice je česky vystavení. Tímto slovem označujeme proces, kdy vystavujeme citlivou plochu světlu – je jedno, zdali je to film, deska nebo snímač digitálního přístroje. Citlivou plochu vystavujeme určitému množství světla (regulujeme clonou) po určitou dobu (o tu se stará závěrka). Expozici můžeme nechat na starosti automatu. Můžeme ji ale upravovat expoziční kompenzací (viz dále), nebo ji nastavovat zcela ručně. V 90 % případů ji automat nastaví dobře. My bychom ale chtěli zvládat i těch 10 % případů… Než se do toho pustíme, je třeba upozornit, že zcela ruční ovládání nedovede každý digitální přístroj. Běžné kompakty ale zpravidla umožňují expoziční kompenzaci a to je – spolu s nastavováním ISO a WB – další nejdůležitější funkce, kterou je třeba zvládnout.

2 Malý hlavolam Venku za slunečného počasí se obvykle nestaráme o to, jakou clonu a jaký čas osvitu nám automat nastaví. Do tuhého začne jít až za špatného světla, tedy odborně za „nízké světelné hladiny“. Když klesá intenzita světla, automat otevírá clonu (jako když se otevírá zřítelnice našeho oka) a prodlužuje dobu osvitu (jako když klesá tlak ve vodovodu, takže kbelík vody musíme naplňovat déle). Mezi dobou osvitu a clonou je pevný vztah. Za dané citlivosti, když fotíme dejme tomu 1/60 při cloně 5.6, je to totéž, jako kdybychom fotili 1/30 (to je dvakrát delší čas) při cloně 8 (je to poloviční otvor). Vzpomenete si na hlavolam z lekce 10? Ano, je to tu zase, pořád jde o totéž. Připraveno ve spolupráci se společností

Opakování pojmů doba osvitu – čas potřebný k tomu, aby se zachytil fotografický obraz skutečnosti clona – zařízení regulující průchod světla objektivem řada časů (jde o zlomky, tedy jmenovatele) 1 – 2 – 4 – 8 – 16 – 30 – 60 – 125 – 250 – 500 – 1000 clonová řada: 2.8 – 4 – 5.6 – 8 – 11 – 16

3 Kompenzace a korekce

Typický příklad, kdy automat nastavuje expozici špatně. Protože je kalibrován na střední šedou, sluncem osvětlený sníh jako by ho oslnil a nastavuje zbytečně krátkou dobu osvitu a příliš velkou clonu. Tomu je třeba čelit expoziční kompenzací do plusu.

V moravském vinném sklípku je skoro tma – a automatika fotoaparátu ji chce překonat zbytečně dlouhou dobou osvitu při nejmenší cloně (největším otvoru). Abychom zachovali temnou atmosféru, je třeba nastavit expoziční kompenzaci do minusu.

Ve složitých světelných podmínkách při umělém světle je nejlépe si změřit typickou světelnou hladinu (např. obličeje tanečníků) a pokud to aparát umožňuje, zjištěnou hodnotu nastavit ručně. Jinak se automatika bude pořád do nastavení expozice plést.

4 Expoziční kompenzace Je to běžně užívaný termín, třebaže jde vlastně o korekci toho, co nastavil automat. Zpravidla jde o škálu rozdělenou na třetiny expozičních stupňů. Nejčastěji nastavujeme do minusu, stačí –0,3 a barvy jsou výraznější a je menší nebezpečí přepalů (viz níže). Na ukázkách nahoře vidíme typické užití této funkce.

5 Přepaly a jak na ně Přepaly jsou bílá, světlem vypálená místa na obrázku (viz ukázka dole vlevo). Velmi často vznikají na lidské tváři, která má velkou schopnost odrážet světlo. Až se budeme zabývat editací (lekce 17 a násl.), uvidíme, že přepaly nelze napravit jinak než retuší. Při fotografování lze přepaly odstranit nebo aspoň zmírnit expoziční kompenzací do minusu, obvykle stačí –0,3 nebo –0,7. Objektivní informaci o přepalech nám dá histogram – graf, který zobrazuje úrovně jasů. Přepal se projeví strmým „komínem“ v pravém oktraji grafu (viz vpravo dole) Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Zrcadlovka se stabilizací obrazu OLYMPUS E-510 l Mechanická stabilizace obrazu l 10,0 megapixelů, Live MOS senzor l Živý náhled na LCD obrazovce l Ultrazvukový antiprachový filtr l Profesionální funkce l Velký 6,4 cm antisluneční displej Více na www.olympus.cz



Hloubka ostrosti

Rychlé a přesné autofokusy jsou nezbytné pro sportovní fotografii

lekce

13

Foto: Alžběta Jungrová - LN

1 Rovina zaostření O hloubce ostrosti už byla řeč v lekci 9 o objektivu a jeho vlastnostech. Teď se na to téma podíváme důkladněji. Pro ostrost snímku je důležitá rovina zaostření. Dejme tomu, že fotografujeme objekt vzdálený pět metrů. Fotoaparát automaticky zaostří. V lekci 4 jsme poznali metodu „namáčknuté spouště“, takže víme, že automat ostří ve chvíli, kdy spoušť stiskneme do poloviny – a dokud prst držíme v této poloze, ještě nefotografuje a zůstane nastavený tak, jak byl. V tomto okamžiku tedy můžeme fotografovat – a vše v okruhu pěti metrů bude ostré – bude to ležet v rovině ostrosti. To je důležité pro praxi, jak si ještě řekneme. Jenže ostré nebude jen to, co je 5 m vzdálené. Ostré se budou jevit i předměty bližší i vzdálenější. Právě to pásmo, v němž se objekty jeví jako ostré, se jmenuje hloubka ostrosti.

2 Na čem závisí hloubka ostrosti Hloubka ostrosti je pojem do značné míry subjektivní. Především – nemá žádné pevné ohraničení, ostrost prostě klesá směrem dopředu i dozadu od roviny zaostření. Závisí především na třech faktorech: l čím delší je ohnisko, tím menší je hloubka ostrosti l čím menší je clona, tím menší je hloubka ostrosti l čím menší je vzdálenost objektu, tím menší je hloubka ostrosti Z toho plyne, že teleobjektivy mají menší hloubku ostrosti než širokoúhlé objektivy, platí to i o zoomech. Jakmile více zacloníme (nastavíme větší clonové číslo, tedy zmenšíme otvor), zvětšíme hloubku ostrosti. Když fotografujeme hodně zblízka „na makro“ (viz lekci 7), budeme se potýkat s malou hloubkou ostrosti.


Širokoúhlým objektivem (krátké ohnisko) s velkou clonou (malý otvor) lze dosáhnout maximální hloubky ostrosti, zasahující od blízkého popředí až do pozadí.

3 Jak zvětšit a zmenšit hloubku ostrosti

S malou hloubkou ostrosti se budete potýkat hlavně v makrofotografii. Nebo naopak se jí naučíte využívat ve svůj prospěch. Pozadí je neostré a tudíž neruší, hlavní motiv je jasně zřetelný a pozadí jen v náznaku dokresluje celkovou atmosféru.

Použití dlouhého ohniska (v tomto případě jde o ekvivalent 300 mm kinofilmového přístroje) poměrně zblízka (asi 4 m) při plně otevřené cloně vede k naprostému rozostření pozadí. V tomto případě je malá hloubka ostrosti velmi výhodná.

Třešně a chrám svatého Mikuláše? Snímek byl pořízen delším ohniskem (odpovídajícím 105 mm kinofilmového aparátu), ale při cloně F32. Tak se podařilo zobrazit třešně v popředí přinejmenším tak ostře, že jsou dobře zřetelné.

4 Priorita clony Tímto se dostáváme do „vyšší dívčí“. Dosud jsme nechali nastavovat poměr doby osvitu (čas) a clonu automatice fotoaparátu. Přístroje určené k náročnější fotografii, jako je Olympus SP 550UZ, umožňují volit režim automatického, poloautomatického a ručně nastavitelného (manuálního) režimu. Písmeno A označuje prioritu clony. Automatika je dále v činnosti, avšak fotograf podle své úvahy zvětšuje clonu (zmenšuje clonový otvor) nebo ji zmenšuje – podle toho, jakou chce mít hloubku ostrosti. Pozor! Při této činnosti je třeba hlídat, jakou dobu osvitu automatika dané cloně přiřadila. Pokud by měla být příliš dlouhá, hrozí nebezpečí rozhýbání snímku. Pak je třeba přidat ISO, jak se o tom píše v lekci 10.

5 Dlouhé a krátké ohnisko Dlouhé ohnisko zužuje hloubku ostrosti – a zároveň i zkracuje perspektivu. Je to patrné na ukázkách dole. Snímek vlevo byl pořízen krátkým ohniskem (široký úhel záběru), vpravo dlouhým ohniskem (úzký úhel záběru).


Nejmenší zrcadlovka na světě!! OLYMPUS E-400 l Nejmenší a nejlehčí digit. zrcadlovka na světě l 10.0 megapixelů, nový CCD snímač l Ultrazvukový antiprachový filtr l Profesionální fotografické funkce l Velký 6,4 cm antisluneční displej Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

14

Co ještě je v menu

Tento obrázek nám připomene důležité tlačítko „OK“

Foto: Hynek Glos – LN

1 V labyrintu zvaném menu Kdo chce fotografovat výhradně v automatickém režimu, žádné menu nepotřebuje, snad jen k tomu, aby si zde měnil velikost pořizovaných obrázků. To jde dělat i v režimu AUTO. Není nutné fotografovat jen na plný počet pixelů. Moderní pěti, sedmi i více – megové fotoaparáty mají velkou rezervu v kvalitě. Na kvalitní fotografii pohlednicového formátu opravdu stačí jen dva megapixely – a v mnoha případech se vyplatí si aparát na ta „dvě mega“ nastavit. Nicméně, kdo by chtěl posunout svoje fotografické zdatnosti výš, do menu se občas musí podívat. V předchozích lekcích jsme už do něho nahlédli, zvláště pak v lekci 10 o citlivosti a lekci 11 o vyvážení bílé.

2 Funkční menu Desetileté zkušenosti s digitální fotografií přivedly mnohé výrobce k řešení dvojího menu. Nejčastější úkony, jako je expoziční kompenzace, nastavování citlivosti v ISO a vyvažování bílé bývají ve funkčním menu, kdežto „všechno ostatní“ je ve „velkém“ menu. Zní to složitě, ve skutečnosti je to velké zjednodušení práce. Funkční menu je řešeno tak, aby bylo co nejpřehlednější a nejsnáze se v něm funkce nastavovaly. Někdy v něm kromě uvedených funkcí bývá přepínáni snímání jednotlivých obrázků a fotografování v sérii (viz lekci 8). Toto funkční menu mívá zvláštní tlačítko anebo je totožné s potvrzovacím OK tlačítkem na čtyřcestném voliči.

3 Co je setup Toto anglické slovo se těžko překládá – setkáte se s označením „nastavení“. Jenže všechno v jakémkoli menu je nějaké nastavení. Toto nastavení se týká základních parametrů. Především: když si aparát koupíte, jeho menu bude pravděpodobně anglické. V oddíle „setup“ si najdete položku „language“ čili „jazyk“ a nastavíte si češtinu. Pak je nutné nastavit si datum a čas – nepodceňujte to. Správně nastavené údaje se později vyplatí při archivaci, uvidíme v lekci 17. V této části menu obvykle najdete i příkaz FORMAT. Tímto „formátováním“ smažete všechny soubory na kartě – ale někdy jím přivedete k rozumu tvrdohlavou vzdorující kartu.


4 Do sytosti o sytosti

Ostré letní slunce dokáže vytvořit nepěkné přepaly na ozářených místech obrazu – viz lekci 12. Za slunečného počasí je dobře – pokud to přístroj umožňuje – snížit kontrast. Nečekejme ale zázraky, jen mírné zlepšení, ale i tak zaplaťpánbu za ně.

Zajímavé a efektní snímky pořídíme i v mlze nebo ranním oparu – nejlépe se sluncem v proti nám. Pak je dobře přidat na expoziční kompenzaci +0,3 nebo +0,7 a zvýšit kontrast – pokud to přístroj umožňuje.

Podzimní krajina je krásně barevná. Při nevýrazném, zamračeném počasí je dobře přidat na sytosti barev. Všechny tóny budou sytější a zlepší se celkový dojem ze snímku. Potom je ale třeba myslet na to, že je nutno nastavení vrátit do výchozího stavu.

5 Jak přidáme sytost Sytost a kontrast nedovedou ovlivňovat všechny fotoaparáty. Obvykle je to doména přístrojů vybavených i poloautomatickým a ručním ovládáním expozice – týká se to hlavně kompaktů nejvyšší třídy, dále pak přístrojů s elektronickým hledáčkem a jednookých zrcadlovek. Funkce je obvykle ukryta ve velkém menu (ale někdy i ve funkčním menu, záleží na konstrukčním řešení) a nastavuje se jednoduše, posunem do plusu nebo do minusu. Stejně se ovlivňuje kontrast. Do stejné skupiny patří i ostrost. Zde ale je třeba být opatrný. Jde o „softwarové doostření“, fakticky jde o zvýraznění kontur a to někdy vede k nepřirozeným výsledkům.

6 Filtry Důležitou součástí výbavy zkušených fotografů jsou filtry. Bezbarvý UV filtr především chrání objektiv před poškozením. Efektní je polarizační filtr, užívá se ke ztemnění modré oblohy a k potlačení nežádoucích odlesků. Efektní jsou i přechodové filtry, které mají jednu stranu čirou a druhou zbarvenou, buď neutrálně (šedě), anebo barevně. Zvláště pak neutrální přechodové filtry pomáhají hlavně v krajinářské fotografii. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Dvojí stabilizace obrazu OLYMPUS

�[MJU:] 780

l Voděodolné kovové tělo l 7,1 megapixelů, 5x optický zoom l Mechanická a digitální stabilizace obrazu l Velký 6,4 cm antisluneční displej l Vysoce kvalitní video se zvukem l České menu, vestavěný návod Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

15

Uživatelské nastavení

I fotografování psů a koček má svoji specifickou techniku


1 Přístroj k obrazu mému Obrovská přednost digitálních fotoaparátů je v jejich univerzálnosti. Ta samozřejmě stoupá s počtem dosažitelných funkcí. Jednoduché kompakty jsou určené k běžné rodinné nebo dokumentární fotografii. Nicméně i ty velmi prosté přístroje mají přinejmenším jednu důležitou vlastnost – dovedou snímat v různém stupni rozlišení. Pod pojmem rozlišení rozumíme počet zobrazovacích bodů. Ten obvykle souhlasí s počtem světlocitlivých buněk snímače. Přístroj ale dovede fotografovat i v menším rozlišení, takže např. sedmimegový (užíváme zkratky Mpx) přístroj může fotit v režimu 5 Mpx, 3 Mpx a podobně, nejméně pak v rozlišení VGA. To je 5640x480 bodů a zhruba to odpovídá rozlišení obrazovky běžného televizoru. Více vybavené přístroje mají samozřejmě těch funkcí, jež lze nastavit, mnohem víc. V minulých lekcích jsme hovořili o některých z nich – o ISO a WB, o nastavení kontrastu a sytosti barev.

2 Funkce pro kočku Žádná funkce není úplně zbytečná a asi každá z nich najde svoje zastánce. Nicméně některé jsou problematické a je třeba k nim přistupovat s rozvahou. l digitální zoom není nic jiného, než výřez a následné zvětšení na plnou velikost. Někdy ale je možné nastavit takový režim digitálního zoomu, kdy nedochází ke zvětšení: jde fakticky o výřez, proto je před tím nutno nastavit menší rozlišení obrazu; l „odstranění červených očí“ jsme probrali v lekci 6. Ale pozor, některé fotoaparáty dnes dovedou vcelku spolehlivě retušovat červené oči. Taková funkce stojí za úvahu.

3 Vzhled menu Jsou to elektronické přístroje a ty je možno všelijak upravovat a měnit, jak se mají k uživateli chovat. Především je možno nastavovat rozmanité zvuky, uvítací melodie, varovné signály a podobně. Prakticky všechny přístroje dovedou napodobit zvuk mechanické závěrky. Pozor na to! Tyhle „pazvuky“ někdy vyvolávají dojem, že právě v tomto okamžiku přístroj exponoval. Nemusí tomu být vždycky tak, je třeba se přesvědčit, jak se dotyčný přístroj chová a kdy opravdu fotografuje.


4 Kdy volit jaký způsob fotografování

Takové snímky opravdu není třeba fotit v nejvyšším rozlišení. Pro dokumentaci naprosto postačuje dvoumegová velikost. Počet pixelů je 1600 x 1200 a z toho se dají pořídit velmi kvalitní fotografie pohlednicového formátu 10 x 15 cm.

Pouliční noční fotografie vyžaduje vysokou citlivost v ISO, případně vhodné nastavení bílé. Druhý den, když na to zapomeneme, můžeme pokazit obrázky pořizované za slunečného počasí. Uživatelské nastavení je dobré řešení tohoto problému.

Fotografování v RAWU je datově velmi náročné. Má smysl jen při fotografování mimořádně zajímavých a těžko opakovatelných situací, kdy nám záleží na opravdu té maximální kvalitě. Tahle děvčata nám nezazpívají každý den!

5 RAW – nejvyšší kvalita Dobře vybavené fotoaparáty nabízejí ještě jinou možnost, než fotografovat v běžném formátu JPEG. Dovedou ukládat tzv. „syrová data“, tedy to, co získal snímač a co procesor zpracoval (digitalizoval). Později v počítači se pak tato syrová data dají převést na obrázek libovolného formátu, ať je to JPEG, TIFF nebo cokoli jiného. Vtip je v tom, že na počítači se dají snímky pořízené ve formátu RAW zpracovat daleko lépe, než to dělá automaticky a v krátkém čase elektronika fotoaparátu. Až budeme v lekci 21 hovořit o úpravě ve křivkách, tak i takové náročné úpravy se dají dělat s obrázky v RAW formátu.

6 Uživatelská nastavení Někdo se pravidelně pohybuje se svým fotoaparátem v různých prostředích. Tak třeba pravidelně fotí zkoušky amatérských divadelníků (WB nastavena na umělé světlo, vysoká citlivost ISO), pak pravidelně fotografuje krajinu v nejvyšším rozlišení a pak si dělá dokumentaci postupu stavby rodinného domku. Aby nemusel pokaždé přenastavovat aparát, může si různá nastavení uložit do uživatelských nastavení a pak stačí, aby si pamatovat, že v nastavení Můj režim 1 je uloženo nastavení pro focení v místnosti při umělém světle a v nastavení Můj režim 3 se fotí v rozlišení 640x480 průběh stavby. Takto se dá uložit citlivost nebo kontrast se sytostí.


Ultrazoom za skvělou cenu OLYMPUS SP-510 UZ l 7.1 megapixelů, 10x optický zoom l Automatické i manuální nastavení l 143 zaostřovacích zón l Citlivost ISO 50-4000 l Extra velký 6,4 cm displej l České menu, vestavěný návod Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

16

Scénické režimy

Zde se uplatní scénický režim „zima“

Foto: Pavel Wellner – LN

1 Jednoduše ke složitému V předchozích lekcích jsme probírali pokročilejší, tedy ruční zásahy do automatického nastavení fotoaparátu. Důraz jsme kladli na tři úkony, které by měl zvládnout každý, kdo chce trochu hlouběji proniknout do snímkové techniky: kompenzaci expozice, nastavení bílé a nastavené vhodné citlivosti v ISO s ohledem na okolnosti. Ne každý se chce takovými věcmi zabývat. Výrobci fotografických aparátů naštěstí počítají i s takovým přístupem a nabízejí kompromisní řešení. S ohledem na okolnosti lze nastavit vhodné parametry – ale stačí jen rozpoznat „vhodnou příležitost“, není třeba bádat nad tím, který parametr nejlépe dané situaci vyhoví. K disposici tedy jsou takzvané scénické režimy. Stačí tedy odhadnout, že třeba… je západ slunce, a zvolíme scénický režim „západ slunce“. Ano, tak je to jednoduché.

2 Typické scénické režimy Portrét Krajina Krajina s portrétem Noční scéna Noční scéna s portrétem Sport Interiér Svíčka Autoportrét Denní portrét

Západ slunce Ohňostroj Kuchyně Za sklem Dokumenty Aukce Vyfoť a vyber 1 Vyfoť a vyber 2 Pláž a sníh

3 Některé zajímavé scénické režimy l Přirozené světlo – slouží k pořízení snímků bez použití blesku v nepříznivých světelných podmínkách. Přístroj navýší ISO na 2500 a sníží rozlišení na 3 miliony bodů (dostatečné pro fotografie velké až A4). l Kuchyně – nastaví makrorežim a posílí sytost barev l Dokumenty – slouží k pořizování fotokopií. Snímky jsou kontrastnější a je zapnuto makro (lze vypnout). Některé fotoaparáty převádějí obraz do černobílého režimu. l Aukce – pořídí od jednoho záběru tři varianty s různou expozicí (bracketing) a zmenší obraz na 940x480 bodů


4 Nejvíce užívané scénické režimy

Sníh a pláž je jeden z nejčastěji používaných scénických režimů. Způsobí mírnou kompenzaci expozice do plusu, takže sníh je bělejší, než jaký by byl, kdyby se o expozici postarala jen automatika, kalibrovaná na střední šedou.

Sport je režim, který dává přednost co možno nejkratší době osvitu. I za slunečného počasí otevírá clonu naplno, aby dosáhl krátkých časů. Proto se používá nejen při fotografování sportovních událostí, ale i při snímcích dětí při hře a podobně.

5 Jak to scénické režimy dělají Není třeba v nich hledat nějakou záhadu. Starají se především o barevnost – například v režimu krajina zvýrazňují zelenou a modrou, v režimu portrét ošetřují pleťovou barvu. Některé scénické režimy jsou specifické pro určitého výrobce, nelze tedy o nich mluvit obecně. Režim „portrét v noci“ má každý fotoaparát (umožňuje použití blesku do pomalého času, viz lekci 6, kdežto třeba režim vyfoť a zvol (pořídí řadu snímků a vybereme jen ten, který se nám líbí nejvíc) je specifika Olympusu. Proto se doporučuje bedlivé prostudování nabídky scénických režimů v uživatelské příručce.

Snímky květin se nám líbí, jakmile jsou pěkně barevné. Specifický scénický režim pro tento druh fotografie vyžaduje přepnout na režim makro (lekce 7) a zvýraznit barvy (lekce 14). O to se postará režim květiny, někdy se nazývá jídlo nebo kuchyně.

Malá vychytávka Prozkoumejte svůj fotoaparát, zdali vám umožní měnit parametry i v režimu předvolených scén. Některé aparáty totiž nabízejí scény „natvrdo“, nelze kupříkladu měnit nastavení bílé. Je užitečné to vědět – už proto, že při takovém zkoumání pochopíte, že ruční nastavování parametrů není žádná věda a bez scénických režimů se pak snadno obejdete.

6 Jak to funguje Nejdříve musíme přístroj přepnout do režimu SCN (scéna) a pak v menu volit tu pravou. Vodítkem bývají návodné obrázky a texty – za ukázce je řešení firmy Olympus. Olympus ale nabízí i Průvodce (volba GUIDE), který textově navede uživatele ke vhodné funkční volbě. Pro začátečníka je tento Průvodce možná ještě vhodnější než používání scénických režimů. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Ultra tenký, extra výkonný OLYMPUS FE-240 l Ultra tenké kovové tělo l 7,1 megapixelů, 5x optický zoom l Digitální stabilizace obrazu l 15 scénických režimů l Extra velký 6,4 cm displej l České menu, vestavěný návod Více na www.olympus.cz



Počítač – ano či ne?

Na některých fotografiích se toho moc vylepšit nedá, vyšly dobře už v aparátu.

lekce

17

Foto: Michal Novotný – LN

1 Co dál s fotografiemi Někteří lidé mají vůči počítačům nedůvěru nebo dokonce odpor. Ty může potěšit zjištění, že počítač není nutný k tomu, aby fotografovali a měli z fotografií radost. Přímo ve fotoaparátu lze dělat menší úpravy obrazu, lze z něho promítat obrázky v televizoru anebo v jiném zařízení a k fotoaparátu lze připojit tiskárnu a rovnou z něho tisknout obrázky. Počítač tedy není povinnost, bez které by to absolutně nešlo. Nicméně počítač je víc než užitečný doplněk fotoaparátu. Lze na něm především snímky archivovat a dále pak upravovat neboli editovat. K tomu účelu slouží různé softwary, tedy počítačové programy. Už při koupi fotoaparátu zákazník dostane jako přídavek základní software pro archivaci a úpravu fotografií. Mnoho lidí zůstane u těchto jednoduchých programů. Později si lze přikoupit nějaký složitější a výkonnější program, až po vysoce profesionální produkty. Zmíněné jednoduché programy se v průběhu let vyvíjejí a jejich poslední verze dosahují už velmi vysokých parametrů.

2 Kalendář, dobrý začátek K lekci 14 padla zmínka o důležitosti správně nastaveného data. Každý snímek, pořízený digitálním aparátem, nese v sobě záznamy o tom, kdy a jak vznikl. Jeden z nejdůležitějších je údaj o datu a času. Mnoho fotoaparátů dnes umožňuje prohlížet obrázky uložené na kartě podle data. To je velká výhoda pro majitele velkokapacitních karet, kteří z nějakých důvodů přechovávají svůj archiv ve fotografickém přístroji – například fotografickou dokumentaci průběhu stavby a podobně. Takto jednoduše se lze dostat k obrázku – ovšem za předpokladu, že je datum správně nastaveno. Je velmi snadné se o tom v sekci nastavení (setup) přesvědčit, chybu lze napravit kdykoli.


3 Poznáváme software Olympus Master 2 Archivační programy jsou dnes velmi podobně řešené, takže to, co si ukážeme na programu Olympus Master v té či oné podobě platí i o jiných programech. Program má dvě základní sekce: l archivační sekci, tedy pořadač obrázků. Zde můžeme obrázky archivovat podle vytvořených složek a podsložek, můžeme vytvářet tématická alba anebo lze obrázky vyhledávat podle data, tedy na principu kalendáře. l editační sekci, tedy sekci pro úpravu obrazu. Zde můžeme měnit velikost obrazu, dělat výřezy a upravovat barevnost, jas, kontrast i do jisté míry ostrost obrázků.

4 První zlaté pravidlo archivu Archiv se dá pořádat podle data a to je zřejmě nejlepší metoda – na příklad, když budete používat zde citovaný Master ve spolupráci s přístrojem Olympus, takto řešený archiv bude vznikat v podstatě automaticky. Lze ho vytvořit i ručně, založením složek podle letopočtů (např. 2005, 2006, 2007 atd.) a pak – osvědčilo se nejvíc – podle data ve formátu MMDD, tedy například 10. března je 0310 (je důležité začínat nulou, jak v označení měsíců od 1 do 9, tak při označení dnů). Další možnost je tematické řazení (např. rodina, krajinky, cesty atd.), v některých případech je to výhodné. V každém případě ale platí pravidlo, že jakoukoli úpravu provádíme na kopii, nikoli na archivním originále fotky.

5 Druhé zlaté pravidlo archivu Nejdůležitější klávesa na klávesnici je označena nápisem Delete – smazat. Jestliže jsme v lekci 4 připomínali, že je třeba fotit, dokud akce trvá, zde klademe na srdce, že je třeba ponechat v archivu jen to nejlepší a vše ostatní je třeba zlikvidovat. Říká se, že stačí ponechat 10% pořízených fotek. Možná,že při prvním výběru je to rozumné, ale při dalším výběru smažte zase 90% z těch původních 10% prověřených… Samozřejmě,je třeba postupovat uvážlivě. Zkušenost ale napovídá, že vůbec nejhorší heslo je ono se to bude někdy hodit. Samozřejmě, toto se týká fotografií pořizovaných pro zábavu, pro radost. Něco jiného jsou dokumentární snímky, tam je naopak třeba dbát na celistvost archivu a pečlivou dokumentaci. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Již žádné hranice OLYMPUS

[MJU:] 770 SW

l Vodotěsný do hloubky až 10 m l Nárazuvzdorný z výšky až 1,5 m l Odolný zátěži až 100 kg l Odolný mrazu až do -10°C l 7,1 megapixelů, 3x optický zoom l Velký 6,4 cm antisluneční displej Více na www.olympus.cz



Jednoduché úpravy fotografií

Digitální fotografie otevírá prostor pro úpravu barev.

lekce

18


1 Nebojte se úprav Už v předchozí lekci se objevila zásada „nikdy neupravovat originál. Vždycky kopii. Je několik způsobů, jak rozkopírovat soubor (a každá fotografie je soubor) do kopií. V každém případě je ale třeba znát základní zásady práce na počítači, zejména pak pochopit adresářovou strukturu. Výklad přesahuje hranice našeho kurzu, proto se omezíme jen na upozornění, že toto je nutnost a pokud znalost chybí, je třeba ji dohnat. V praxi vytváříme kopii přes dialog uložit jako ( volbou soubor->uložit jako). Je to dialog naprosto standardní pro všechny programy, které nějak pracují s jakýmikoli soubory. Toto je třeba se naučit, zvládnout, osvojit si, a pak teprve má smysl pouštět se do úpravy obrázků.

Dialogové okno pro uložit jako v programu Master 2.0.

2 Měníme rozměr Digitální fotografie se skládají z obrazových bodů – těch jsou doslova milióny, sedm, osm i více. Čím víc jich je, tím více dat potřebují a zde narážíme na problémy s posíláním po e-mailu a s publikováním na internetu. Velmi často tedy zmenšujeme obrázky. Opět připomínám, vždy kopii, protože proces je nevratný a jednou zmenšená fotka se dá sice zase zvětšit, ale na úkor kvality. Samotná úprava je jednoduchá. Stačí nastavit nový rozměr snímku. Snímek ale má nějaký poměr stran, nejčastěji to bývá 4:3, zrcadlovky mají 2:3, může být i „televizní“ poměr stran 9:16. V programu Master 2 je poměr stran vždy pevný, v jiných programech ho ale lze změnit. Přitom je třeba mít na paměti, že: l Rozměr 1600 x 1200 pixelů je nutné minimum pro kvalitní fotografii pohlednicového formátu l Rozměr 640 x 480 je rozměr „televizní|“, protože je blízký rozlišení televizoru. Používá se ke komunikaci v elektronické poště.


3 Jas a kontrast Každý má nějaké představy o tom,jak má vypadat správná fotografie. Do toho patří i představa o tom, jak světlá nebo tmavá má být, a jak výrazná, kontrastní fotografie se mu líbí.K tomu slouží editační funkce, jíž se jas a kontrast upravují. Editační programy, které jsou součástí archivačních programů, obvykle nabízejí možnost předvést obrázek ve stavu před úpravou a po úpravě. Tak je to i v programu Olympus Master 2, na kterém si jednoduché úpravy předvádíme. Prostor na obrazovce, v němž obrázek upravujeme, nazýváme dialogové okno. Dialog, neboli rozhovor, naznačuje,že jsme s programem ve styku, žer mu dáváme pokyny a on podle nich něco dělá. V tomto případě mění jas a kontrast podle toho, jak posouváme jezdce v dialogovém okně. Na našem příkladu jsme v obou případech, tedy jak v oblasti jasu, tak v oblasti kontrastu, posunuli jezdce vpravo, do plusu. Obrázek se zvýraznil a zjasnil. V jiných případech ale můžeme sáhnout po jiné volbě – úprava fotografie je tvůrčí práce. Vždy záleží na tom, jaké záměry autor se svým snímkem má. Digitální fotografie umožňuje jí za hranici realistického podání obrazu, lze dosáhnout rozmanitých efektů. A převod do černobílé škály je samozřejmostí - a má výtvarné opodstatnění.

4 Trocha nezbytné matematiky V souvislosti s ořezem fotografie, probíraným v této lekci, je třeba se zmínit o klasickém problému: ořez fotografií v minilabu. Problém spočívá v tom, že nejčastější užívaný formát fotografií je 10x15 cm. Ten má poměr stran 2:3. Běžné digitální fotoaparáty však vytvářejí snímky s poměrem stran 3:4. V důsledku toho vám v laboratoři buď ořežou fotky nahoře a dole, nebo neořežou, ale nechají na krajích vlevo i vpravo proužky. Nezbývá nic jiného, než připravit fotografie pro laboratoř tak, aby pro formát 10x15 cm měly poměr stran 2:3. Každá program to dělá jinak, v citovaném Olympus Master 2 je třeba v dialogu Oříznout zadat pevnou velikost 3000 x 2000 (čímž získáme poměř 3:2) a pak přepnout na volbu vybrat oblast a pak už tažením kurzoru libovolně měníme výřez a umístíme ho v ploše obrazu. Složité? Zdánlivě. Vyzkoušejte a napotřetí to půjde samo. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Jednoduše, rychle, přehledně SOFTWARE OLYMPUS MASTER l Program pro správu digitálních fotografií l Přehledné a jednoduché ovládání v češtině l Tvorba vlastních alb l Bohatá nabídka editačních funkcí l Tvorba panoramat, kalendářů, pohlednic l Součástí všech digit. fotoaparátů Olympus Více na www.olympus.cz



Pracujeme s úrovněmi

I tento obrázek obsahuje velmi tmavé a velmi světlé tóny

lekce

19


1 Oko může někdy zmýlit Ve fotografické praxi často upravujeme jas obrázků. Slovem „jas“ máme v této souvislosti na mysli prostě to, zdali je obrázek příliš tmavý (a potřebuje zesvětlit), anebo je naopak příliš světlý a slušelo by mu ztmavení. Jenže, co je to „tmavý“ a co „světlý“ obrázek? Na to mohou mít dva lidé dva názory. Navíc záleží na nastavení monitoru jak zobrazuje jasy. A do třetice, záleží na osvětlení místnosti, v níž pracujeme – jinak vnímáme obraz v zatemnělé místnosti a jiný dojem z něho máme, když oknem dopadá prudké světlo. Kdo pozorně sledoval naše lekce, vzpomene si na lekci 12. Psalo se v ní o histogramu. Připomenu, že je to graf, na jehož vodorovné ose je vyneseno 256 pozic pro jasové úrovně. Pozice 0 znamená černou, pozice 255 bílou. Histogram je výborná pomůcka při stanovení správné expozice. Je to zároveň zcela objektivní ukazatel při vyhodnocování obrázku na počítači.

2 Histogram a úrovně V odborné mluvě se užívá v souvislosti s fotografií dvou pojmů. Histogram jsme si připomněli. Pojem úrovně (v angličtině levels, někdy se říká, že „pracujeme v levlech“) v podstatě označuje totéž, s tím rozdílem, že histogram jako takový má funkci informační, kdežto úrovní se užívá v editaci. Podívejme se na dva příklady:


Už podle histogramu poznáte, že snímek je velmi tmavý – křivka je natlačena vlevo ve všech třech barevnách složkách (budeme o nich mluvit více v lekci 20). Táhla označená jako jas a kontrast jsou na hodnotách nula; na ukázce vpravo je přidáno na jasu 29 a na kontrastu 36 – a křivka je roztažená po celé ose x. Díky histogramu můžeme v programu Olympus Master 2 zesvětlovat obrázky podle histogramu zcela přesně.

3 Jas a kontrast prakticky Na první straně této lekce jsme se dívali jen na histogram v programu Olympus Master 2. Zde vidíte obrázky, které ke zmíněnému histogramu náleží. Levý snímek je opravdu velmi tmavý, podexponovaný. Pro praxi: za světelné situace, jako je tato, je lépe snímek podexponovat (nastavit expoziční kompenzaci do minusu, viz lekci 12) než přexponovat: snímek je sice tmavý, ale lze ho poměrně snadno zesvětlit, jak je vidět na druhém snímku vpravo. Kdyby naopak byl snímek přeexponovaný, přišli bychom o růžový nádech oblohy, byla by nenapravitelně bílá a museli bychom obtížně napravovat to, co se pokazilo, prakticky domalováváním, retuší v nějakém pokročilejším grafickém editoru...

4 Funkce gamma Jakmile začneme v programu Olympus Master 2. pracovat se zesvětlováním (a ztmavováním), najdeme zde i funkci gamma. Toto slovo (písmeno řecké abecedy) označuje střední jasovou hodnotu. Jakmile začneme posouvat jezdce gammy doleva, vede to ke ztmavení ovbrazu (a hned to vidíme na histogramu jako posun průběhu křivky jasů i křivek barevných kanálů doleva). Když naopak posuneme jezdce doprava, obraz se projasní, zesvětlá. Podotkněme ještě, že tato gamma není žádná specialita Masteru 2 – a že vše, co se v těchto lekcích probírá, je tak či onak použitelné v jakémkoli lepším obrazovém editoru.

Výchozí hodnota pro gammu je vždy 1. Hodnoty pod 1 vedou ke ztmavení obrazu, hodnoty nad 1 k jeho zesvětlení. Na této ukázce vidíme celou pracovní plochu Masteru 2 s náhledem před a po úpravě. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Radost do každého počasí OLYMPUS

[MJU:] 760

l Voděodolné kovové tělo l 7,1 megapixelů, 3x optický zoom l Mechanická a digitální stabilizace obrazu l Velký 6,4 cm antisluneční displej l 23 scénických režimů l Vysoce kvalitní video se zvukem Více na www.olympus.cz



Pracujeme s křivkami

Křivkami lze upravovat celkové jasy, ale také jednotlivé barevné kanály

lekce

20

Foto: Viktor Chlad – LN

1 Od úrovní ke křivkám Kdo pochopil smysl a funkci histogramu na svém fotoaparátu a zvládl úpravu jasu obrazu v úrovních, nemusí se obávat práce s křivkami. V podstatě jde zase o histogram, zase pracujeme s úrovněmi. Vysvětlíme si ji na příkladu: Opět tu máme obrázek a jeho histogram. Umíme ho analyzovat – vidíme, že je spíše tmavý, ale má i vysoké jasy – dokonce vybíhají kolem pravého okraje prudce vzhůru, neklamné znamení, že se nám bílé plochy na lodích slily do vypálených ploch bez kresby. Vlevo od grafu a pod ním jsou škály od černé do bílé. Graf je čtvercový a má červenou úhlopříčku. Všimněte si, že každý odstín šedé na dolní škále přesně odpovídá témuž odstínu na svislé škále vlevo. Takže dejme tomu střední šedý odstín 128 (dole) odpovídá střední šedé 128 vlevo. Ve funkci křivky lze na úhlopříčce vytvářet uzlové body a jimi měnit průběh této úhlopříčky, která už není úsečka, ale skutečně křivka – odtud jméno funkce. A můžeme těch bodů udělat i více (nejčastěji děláme dva). Tímto způsobem můžeme jinak působit na tmavé části obrazu a jinak na světlé části. Zde je užití úpravy „v křivkách“ v programu Olympus Master 2, práce v jiných programech je stejná.


2 Tři barevné složky

V průběhu kurzu jsme se už několikrát zmínili o barevných kanálech. Zpravidla tím máme na mysli tři barevné složky, červenou, zelenou a modrou. Každá z těchto složek se dá v lepších editorech upravovat zvlášť. Takto můžeme posílit červený kanál – a obrázek dostane teplejší tón, nebo modrý kanál a fotografie dostane studenější nádech. Na našem příkladu je patrné, jak se to dělá v programu Master 2 obrázek vpravo dole). Je třeba zvolit kanál, v tomto případě R kanál, tedy „red“, červený, a poté co zvolíme uzlový bod, potažením křivky vzhůru červený kanál zjasníme. Změna se samozřejmě promítne do všech barevných odstínů. Na našem příkladu jsme červenou posílili hodně, kvůli názornosti. V praxi je třeba zacházet s jednotlivými kanály velmi opatrně. Změny musí být skutečně jen velmi malé, takřka neznatelné. Nejde totiž jen o to, že posílíme nebo potlačíme jednu barevnou složku – každý zásah má okamžitě důsledky na hodnotách ostatních dvou barevných složek. To je také důvod, proč je třeba být obezřetný vůči nastavování barevných kanálů rovnou ve fotoaparátu – v programu Master 2 (a v jiných editorech) máme řádnou kontrolu na monitoru, kdežto v aparátu máme jen hrubou informaci na malém LCD displeji, který nám dává jen velmi hrubou, nepřesnou informaci jak o úrovních jasů, tak o barvách našeho obrázku. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz




Metody výběru

Zde se pánové vybrali z pozadí sami...

lekce

21

Foto: Hynek Glos – LN

1 Celoplošná editace a úpravy ve výběru Zatím jsme se zabývali úpravami, které se týkaly celé plochy obrazu. V digitální fotografii je však možné upravovat i jenom vybrané části. K takovým účelům slouží počítačové programy, které práci s výběrem umožňují. Je jich velké množství, jako příklad si uvedeme domácí produkt, Photo Studio od brněnské firmy Zoner. Ve všech verzích v posledních letech (nyní je to verze 9) nabízí editaci ve výběru. Co to znamená? Těmito nástroji můžeme vymezit v ploše obrazu oblast, kterou budeme nějak upravovat. Ve Photo Studiu ta oblast může být: l pravoúhlá – tedy čtverec nebo obdélník, l libovolná – vymezená jediným plynulým tahem myši, říkáme tomu funkce laso, l libovolná – vymezená kotevními body, které v ploše obrazu vytvoříme poklepáním levého tlačítka myši – říkáme tomu polygonové laso, l definovaná – vymezená předem danou příbuzností v barvě a tónu obrazových bodů – říkáme tomu kouzelná hůlka. Všechny tyto nástroje se běžně používají ve všech editorech vyšší třídy, tedy těch programech, které přesahují rámec běžné, základní úpravy obrazu.

2 Ještě k výběru V praxi obvykle neděláme výběr na „jeden ráz“. Je to práce velmi často piplavá, časově náročná. Nebyla by možná v uspokojivé kvalitě, kdyby nebylo možno přidávat k výběru a ubírat od výběru. To jsou tak důležité úkony, že k nim bývají přiřazeny klávesové zkratky. V případě Photo Studia kombinace klávesy Shift s levým tlačítkem myši přidává k výběru, kdežto kombinace klávesy Ctrl a levého tlačítka myši ubírá od výběru. Další důležitý parametr je míra rozmazání. V podstatě jde o rozpití okrajů výběru. Jde totiž o to, aby se na obrázku nevytvořily mapy. Vybraná oblast musí splynout s okolím.


Ikony základních prostředků k výběru: pravoúhlý výběr, laso, polygonové laso a kouzelná hůlka

3 Použití výběru

Na této trojici obrázků vidíme příklad použití výběru. Vlevo je snímek pořízený fotoaparátem. Pro názornost upravíme tu nápadnou červenou kouli. Uprostřed je velký detail zachycující proces výběru kouzelnou hůlkou: je aktivována volba přidej k výběru (ikonka dvou bílých čtverečků v sobě, u ikonky kouzelné hůlky se objevilo znaménko plus), rozmazání je nastaveno na 5 (míra rozpití) a tolerance je 20 (do výběru se zahrne oblast příbuzných pixelů v rozsahu dvaceti jasových stupňů). Jakmile je výběr hotov, můžeme například změnit barevnost vybrané oblasti (obrázek vpravo). Nejčastěji ovšem pomocí výběru měníme barevnost a kontrast obrazu. Na příkladu vlevo nahoře je snímek, který je celkově mdlý. Je ale třeba jinak upravovat nebe a jinak domy a zahradu. Proto je nutno vytvořit výběr, který jedno i druhé oddělí. Je jedno, zdali do výběru nejdřív zahrneme nebe, nebo domy – příkazem invertovat lze výběr „překlopit“, takže do výběru se dostane to, co nejdřív vybráno nebylo a naopak. Jakmile je výběr hotov, vybrané oblasti upravíme v úrovních (lekce 19) nebo ve křivkách (lekce 20).

4 Dobří pomocníci Tvorba výběrů je náročná na přesnost a trpělivost. Jeden z pomocníků je nástroj lupa (viz ukázka vpravo). Zvětšíme jím náhled obrázku na monitoru počítače a pak snadněji vedeme kurzor po hraně vybírané oblasti. Často se používá i funkce vrať, tedy příkaz, jímž se vracíme o jednu operaci, o jeden krok zpět. Bývá na to speciální ikona anebo univerzálně používaná zkratka Ctrl+Z. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Dokonalá ochrana foto techniky l Pření světový výrobce pouzder a brašen l Vynikající kvalita, atraktivní design l Maximální funkčnost l Široká nabídka pro každého l Vzájemná kompatibilita l Autorizovaný servis a podpora Více na www.lowepro.cz



Odstraňujeme chyby

Krátká doba osvitu je záruka proti pohybové neostrosti

lekce

22


1 Nejčastější technické chyby Moderní fotoaparáty jsou vybaveny prostředky, které zamezují vzniku většiny chyb. Nicméně stále ještě může k některým chybám dojít, ať už opomenutím ze strany fotografa, anebo důsledkem některých vlastností fotografické techniky. Díky automatice se už skoro nevyskytuje špatná expozice, přinejmenším ne v tom rozsahu, jak to bylo běžné dříve. Stále ještě nejčastější chybou je neostrá fotografie. Ta může nastat l chybným nastavením zaostřovacího bodu (tzv. proostření) l rychlým pohybem fotografovaného objektu (pohybová neostrost) l pohybem rukou fotografa (rozhýbání, stržení) Neostrost na fotografii lze napravit jen do určité míry. Prakticky všechny obrazové editory mají prostředek na zaostření (a rozostření). Na naší ukázce je dialogové okno programu Olympus Master 2. Obsluha je snadná – v náhledových oknech vidíme stav před a po úpravě a zaostření provádíme táhlem do plusu. Táhlem do mínusu bychom obraz rozostřovali.

2 Proč rozostřování Funkci rozostřování obvykle neaplikujeme na celou plochu obrazu, nýbrž ve výběru. Takto lze rozostřit rušivé pozadí, dají se jím zamaskovat nedostatky v pleti a podobně. Zkušení úpravci fotografií používají rozostřování velmi často – ale i méně zkušený dokáže vhodně aplikovanou neostrostí zamaskovat případné nedostatky své práce.


3 Náprava horizontu Velmi často fotograf nedrží fotoaparát rovně, takže čára obzoru mu na obrázku padá doleva nebo doprava. Zvlášť nepříjemné je to při fotografování moře. Mnohé editory dovedou tento nedostatek jednoduše napravit. Obvykle se to dělá tak, že k horizontu pomocí kurzoru přiložíme vodítko. To má dva body, jimiž můžeme vodítko naklánět (na ukázce je vidět „zakroucená šipka“, to je znamení, že po stisknutí levého tlačítka myši lze v tomto místě vodítkem pohybovat. Vodítko nastavíme do šikmé polohy – aby kopírovalo horizont, a pak příkazem použít se vodítko vrátí do vodorovné polohy a „stáhne“ s sebou celý obrázek.

4 Náprava soudkové vady Za soudkovou vadu fotograf nemůže – některé objektivy, zvláště pak širokoúhlé, zkreslují pravoúhlé objekty a zobrazují je vypoukle, jako soudek – odtud název vady. Na ukázce je vidět, jak takovou chybu odstraňuje program Olympus Master 2. Opět je to velmi jednoduché – tažením jezdce nastavujeme míru korekce a na náhledovém obrázku kontrolujeme, zdali jsme se nedostali do druhé krajnosti, polštářkové vady. Ta se projevuje vmáčknutím vodorovných a svislých linií dovnitř. Odstraňuje se obdobně jako soudková vada, opět tažením táhla.

5 Náprava červených očí Třetí častou vadu vytváří vestavěný elektronický blesk. Jeho reflektor je umístěn těsně u objektivu a to má často za následek prozáření zřítelnic očí až na oční pozadí. Tzv. červené oči se vyskytují na snímcích lidí, na snímcích zvířat, najmě psů, získáme „modré oči“ – příčina je stejná, jenže psi mají jinak barevné oční pozadí. Na snímcích pořízených přístroji Olympus dovede Master 2 tuto vadu odstranit automaticky, ze snímků fotografovaných přístrojem jiné značky se to musí udělat ručně. Proces je velmi jednoduchý, stačí na postižená místa najet kurzorem a nepříjemná červeň zmizí. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Stabilizace těla=stabilizované objektivy OLYMPUS E-510 l Vestavěný stabilizátor obrazu l 10,0 megapixelů, Live MOS senzor l Živý náhled na LCD obrazovce l Ultrazvukový antiprachový 3D filtr l Profesionální fotografické funkce l Velký 6,4 cm antisluneční displej Více na www.olympus.cz



V nejvyšší kvalitě

Ve formátu RAW fotografujeme to, na čem nám nejvíce záleží...

lekce

23

Foto: Ondřej Němec – LN

1 Co je formát RAW Fotograf si neuvědomuje, co všechno jeho přístroj udělá v rozmezí několika zlomků vteřiny: na snímači se v milionech světlocitlivých buněk vytvoří elektrické náboje, ty je třeba zesílit, zdigitalizovat a vyhodnotit; z vyhodnocených údajů procesor vytvoří obrázek v obrazovém formátu, nejčastěji ve formátu JPEG. Fotoaparáty vyšší třídy dovedou vyhodnocené údaje uložit do datového formátu k pozdějšímu zpracování v počítači. Tomuto formátu říkáme RAW. Na počítači pak lze tato data zpracovat pod plnou kontrolou, daleko kvalitněji, než to dokáže v automaticky řízeném procesu „minipočítač“ uvnitř fotoaparátu.

Výhody a nevýhody formátu RAW

+ vyšší kvalita obrazu - větší datový objem - zdlouhavé zpracování

Na ukázce je náhled pracovního prostoru programu Olympus Master 2, v režimu zpracování obrázků RAW. Principiálně je tato činnost podobná běžnému plošnému zpracování obrazu jakéhokoli formátu. Ve skutečnosti však vytváříme sadu parametrů, které se pak aplikují při generování obrazu. Podstatné je, že původní obrázek (v terminologii Olympusu má koncovku *.orf) zůstane zachovaný v nedotčené podobě.


2 Úprava obrázků ve formátu RAW

Poslední fáze Na snímku nahoře je vidět závěrečnou fázi procesu – ukládání snímků. Obvykle obrázky konvertované z formátu RAW neukládáme do formátu JPEG, ale do formátu TIFF, který zaručuje vyšší obrazovou kvalitu. Je ovšem nutno počítat s opravdu vysokým datovým objemem takových fotografií, nezřídka jde o desítky megabytů.

3 Cesta za kvalitou Běžnou prohlídkou snímků na obrazovce obvykle nepoznáme rozdíl v kresbě mezi běžným snímkem a obrázkem vygenerovaným z RAW. Velké rozdíly se dají zjistit ve zpracování oblastí vysokých jasů. Už to je dobrý argument pro použití RAW.

Dvě dialogová okna jsou z rawového modulu programu Master 2. První z nich se zabývá „vyvážením expozice“ – fakticky jde o zesvětlení nebo ztmavení obrazu. V praxi je podstatná možnost vyvážit bílou. Jakmile je totiž aparát nastaven na režim RAW, není podstatné, jaký parametr pro vyvážení bílé je v přístroji nastaven. Na rozdíl od běžného editoru dokáže rawový modul (hovoříme též o rawovém konvertoru, od slova „konverze“, tedy převedení z datového do obrazového formátu) nastavit vyvážení bílé a jemně ji doladit, aby výsledek přesně odpovídal fotografově představě. Druhé okno ladí další parametry. Na ukázce je okno v nastavení pro úpravu barevného obrazu, takže lze nastavovat kontrast, sytost, doostření a barevný profil. Lze ovšem jít i do černobílého režimu a pak je možné nastavit simulaci barevných filtrů. Práce s formátem RAW má smysl jen tehdy, když fotograf pracuje uvážlivě s cílem co nejvyšší kvality. Zpracování trvá poměrně dlouho a nemá smysl se takto lopotit kvůli běžným rodinným nebo dokumentárním snímkům.

4 Omezení formátu RAW Je třeba mít na paměti, že každý konkrétní fotoaparát má svůj specifický RAW formát (pokud ovšem vůbec touto funkcí disponuje) a ke specifickému formátu náleží příslušný konvertor. Samozřejmě existují univerzální konvertory (např. konverzní modul pro Adobe Photoshop), ale i ty mají vymezené typy RAW obrázků, jež jsou schopné zpracovat. Zde uvedený Master 2 je tedy určen jen pro zpracování snímků z přístrojů Olympus.


Styl a jednoduché ovládání OLYMPUS FE-230 l Ultra tenké kovové tělo l 7,1 megapixelů, 3x optický zoom l Digitální stabilizace obrazu l 18 scénických režimů l Extra velký 6,4 cm displej l České menu, vestavěný návod Více na www.olympus.cz



lekce

snadno a rychle

24

Není nad pevnou kopii

Hlavně nepodléhejte dojmu, že tisknout se dá i pod vodou!


1 Digi a tisk Digitální fotografie už převládla nad klasickou, analogovou, využívající film. Některé pověry ale stále přežívají. Mnoho lidí stále ještě nedůvěřuje tisku digitálních fotografií a raději si svoje snímky prohlíží jen na monitoru počítače, na televizoru anebo v různých prohlížecích zařízeních, jako jsou databanky s displejem a podobně. Je to škoda, protože skutečně jde o předsudky a pověry. Kvalita domácího tisku dnes dosahuje jakosti tradiční fotografie a obslužné programy tiskáren jsou velmi jednoduché a uživatelsky příjemné. Také náklady na jednu kopii značně poklesly, a navíc jde o trvalý trend. Pokud jde o profesionální zpracování, síť sběren a minilabů je dnes široká. Navíc do laboratoře lze posílat snímky i po internetu, takže překážkou není ani absence profesionálního závodu přímo v místě.

2 Co je přímý tisk Domácí tisk je velmi pohodlný, a dokonce při něm není nutná spolupráce s počítačem. Moderní fotoaparáty lze propojit pomocí USB kabelu (je vždy v dodávce s aparátem) s fototiskárnou a vše potřebné (formát, počet kopií, mnohdy i základní editaci) lze pořídit na fotoaparátu. Na naší ukázce je termosublimační tiskárna Olympus P-11, určená k domácímu tisku fotografií pohlednicového formátu 10x15 cm. Metoda přímého tisku není samoúčelná hříčka – lze ji výhodně využívat při firemních prezentacích a podobných akcích.

3 ABC tisku Nejčastěji používané tiskárny jsou inkoustové. Během tisku nanášejí mikroskopické kapičky barevných inkoustů a z nich skládají plnohodnotný obraz. Termosublimační tiskárny nanášejí barvy za tepla ze speciálních fólií. Barevné laserové tiskárny se k domácímu tisku prakticky nepoužívají. Profesionální zpracování se liší od domácího především tím, že zpravidla nejde o tisk, nýbrž o osvit fotografického papíru a následný běžný chemický proces. Výsledným produktem tedy jsou fotografie, nikoli tisky. Zvláštní kapitolu tvoří samoobslužné kiosky.


5 Příprava na tisk

4 Jak na tisk Především je třeba se rozhodnout, zda jít cestou domácího tisku, nebo komerčního (zakázka v laboratoři), nebo kombinace obou. Zde je třeba vzít v úvahu výhody a nevýhody jednoho i druhého řešení. Domácí tisk: - výhoda v rychlosti, operativnosti - nevýhoda v ceně, někdy kvalitě a trvanlivosti Laboratoř: - výhoda ve vysoké kvalitě a nízké ceně - nevýhoda v menší operativnosti Je samozřejmě možno obé kombinovat a domácí tiskárny používat podle potřeby, třeba i v nižší kvalitě (zmenší se náklady) a laboratoř používat příležitostně.

6 S ořezem, nebo bez ořezu

Základ úspěchu je standardní postup. Je třeba si zvolit jednu metodu zpracování snímků – a jeden prostředek tisku (tiskárnu, nebo jednu firmu). Každá tiskárna a každá laboratoř zpracovává snímky trochu jinak, třebaže existují prostředky, jak tuto práci normalizovat a sladit (tzv. správa barev). Pro běžného uživatele je ale dodržování standardních postupů nejpraktičtější cesta k úspěchu. S ohledem na zkušenosti s tiskárnou či laboratoří snímky upravíme (někdy je třeba jít do teplejších barev, jindy do studenějších), případně lehce snímky doostřit (zvláště před tiskem na termosublimační tiskárně. Důmyslné počítačové programy umožňují tisk více snímků na jednom papíře, nebo tisk kalendářů či prezentací.

7 Spolupráce s webem

Toto je věčné téma. Pramení z problému poměru stran, pro pochopení problému se vraťte do lekce 18. Zde připomenu, že formát 10x15 má poměr stran 2:3, kdežto běžné kompakty pořizují snímky v poměru stran 3:4. K řešení je třeba ořezat snímek. Některé laboratoře řeší tento problém prostě tak, že řežou fotografie z rolí ne podle typizovaného formátu, ale podle formátu zadané fotografie. Takže snímek bude mít šíři – dejme tomu – 10 cm, ale nebude dlouhý 15 cm, nýbrž jenom 13,5 cm.

Na webové adrese http://www.olympus.album. cz/ najdete ukázku takové možné spolupráce. Po předchozí registraci je zde možno ukládat fotografie – buď jenom pro sebe, nebo do veřejně přístupné galerie. V případě potřeby lze tyto fotografie odeslat k zpracování firmě FotoStar. Tato metoda webové prezentace je velmi progresivní a její obliba oprávněně roste, mimo jiné i proto, že poměr ceny a kvality je velmi příznivý.

Slovo závěrem Ještě nikdy nebylo tak snadné dosáhnout vysoké kvality fotografie, jako je tomu dnes. O vše se starají automaty a pokud jim dokážeme trochu pomoci, výsledek je o to lepší. Pamatujte na zásadu, že fotografujeme pro radost, a pokud náš kurz přispěl k tomu, že vaše radost z výsledků fotografování je nyní větší, radujeme se s vámi a přejeme vám DOBRÉ SVĚTLO. Píše Ondřej Neff, spoluzakladatel Institutu digitální fotografie a šéfredaktor stránek www.digineff.cz

Vaše fotografie ihned l Samoobslužné zařízení na okamžitý tisk fotek l Vynikající kvalita, super rychlost l Jednoduché ovládání v češtině l Akceptace všech typů paměťových karet l Archivace fotografií na CD a DVD l Bohatá nabídka rámečků a kalendářů Více na www.fotokiosek.cz

---D. DIGitální. FOTOgrafie. snadno a rychle LIDOVÉ NOVINY OLYMPUS

Recommend Documents