-1Odůvodnění Obecná část Navrhovanou právní úpravou se realizuje zmocnění k vydání nařízení vlády obsažené v § 123 odst. 6 písm. c) až g), § 128 odst 2 a v § 129 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. V souladu s uvedenými zmocněními návrh nařízení vlády stanoví §
kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd,
§
způsob zařazení do platových tříd,
§
podmínky pro určení započitatelné praxe,
§
podmínky pro zvláštní způsob zařazení do platové třídy a určení platového tarifu pro zaměstnance, kteří vykonávají práce, jejichž úspěšné provádění závisí především na míře talentu nebo na fyzické zdatnosti, a pro zaměstnance vykonávající jednoduché obslužné nebo rutinní práce,
§
stupnice platových tarifů,
§
výši příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí,
§
rozdělení prací podle pracovních podmínek do skupin a výši zvláštního příplatku pro jednotlivé skupiny.
Navrhovaná úprava navazuje na současnou úpravu odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě založenou zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcími nařízeními vlády, zejména nařízením vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Je koncipována tak, aby dosavadní úprava, která je v praxi zažitá, byla pokud možno zachována, pokud při její aplikaci nebo výkladech nevznikaly potíže, nebo pokud nutnost změny nebyla nezbytná k zajištění souladu se zákoníkem práce nebo souvisejícími právními předpisy. Protože nařízení vlády č. 330/2003 Sb. a předložený návrh nařízení vlády upravují shodné platové instituty, jsou i některá ustanovení
obou nařízení vlády shodná, popř. minimálně
pozměněná. Tato skutečnost by měla mít
i praktický dopad, neboť pravděpodobně sníží
administrativní zátěž jednotlivých zaměstnavatelů při zavádění právních předpisů, které mají nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2007, do praxe. Nejvýznamnější změny, ke kterým dochází, spočívají v zavedení alternativního vzdělání pro vyšší platové třídy, a s tím souvisejícím důslednějším stanovením odpočtů ze započitatelné praxe,
-2zvýhodnění zápočtu praxe v oboru požadované práce před dosažením potřebného vzdělání oproti současné úpravě a zjednodušení podmínek pro výjimečné zařazení zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, při současném posílení odpovědnosti zaměstnavatele. Návrh nařízení vlády byl zpracován na základě zmocnění ve shora uvedených ustanoveních zákoníku práce, respektuje rámec příslušných zmocnění a je v souladu s koncepcí i jednotlivými ustanoveními zákoníku práce. Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ani s právem Evropské unie, neboť se týká pouze otázek, pro které komunitární právo nestanoví zvláštní úpravu. Návrh důsledně stanoví jednotné podmínky pro poskytování platu pro muže i ženy,
nemá dopad do životního prostředí a neovlivňuje
podnikatelské prostředí. Z usnesení vlády č. 970 ze dne 16. srpna 2006 vyplývá, že nárůst průměrných platů zaměstnanců veřejných služeb a správy pro rok 2007 bude činit 5 %. V rámci tohoto směrného čísla byl zpracován předkládaný materiál. Na pokrytí příslušných stupnic platových tarifů, které jsou novým zákoníkem práce jinak konstruovány, bylo původně požadováno celkem 5,8 mld Kč. Kromě toho bylo do Všeobecné pokladní správy zahrnuto 2,1 mld na úpravu zvláštních příplatků a nového způsobu odměňování pracovní pohotovosti, protože tyto prostředky nelze předem adresně do jednotlivých rozpočtových kapitol zahrnout (není znám postup jednotlivých zaměstnavatelů při poskytování příplatků za ztížené pracovní prostředí podle nové kategorizace ztěžujících vlivů a způsob řešení situace vyplývající ze zrušení možnosti držet pracovní pohotovost na pracovišti). V návrhu státního rozpočtu, který je předložen k projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky je obsaženo pouze cca 4,3 mld Kč a předpokládaná rezerva na mandatorní výdaje spojené s uvedenou úpravou zvláštních příplatků a
nového způsobu
vymezení pracovní
pohotovosti ve Všeobecné pokladní správě, byla zrušena. Z tohoto pohledu chybí na minimální požadavek k uplatnění části zákoníku práce upravující platové poměry zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nejméně 3,6 mld Kč (včetně pojistného pak 4,95 mld Kč). Z důvodu nedostatku prostředků na platy lze očekávat značné problémy i v orgánech a organizacích, jejichž financování je napojeno na veřejné rozpočty a zdravotnických zařízeních financovaných prostřednictvím zdravotního pojištění. Jde celkem o cca 250 tis. zaměstnanců, takže další požadavky na navýšení prostředků na platy mohou dosáhnout až 2,5 mld Kč (včetně pojistného 3,5 mld Kč). Tyto skutečnosti neumožňují realizovat navrhovaná opatření bez zásahů
do struktury
současného výdělku přerozdělováním prostředků na platy mezi nárokovými a nenárokovými složkami platu. Je nezbytné zdůraznit, že uvedený postup nelze realizovat tam, kde je úroveň nenárokových složek platu nízká (např. sociální služby, místní kultura, komunální služby, atd.).
-3-
U příslušných zaměstnavatelů by proto mohlo dojít při uplatňování předkládaného nařízení vlády k vážným problémům. Prostředky na platy, které jsou v současné době
obsaženy v návrhu
státního rozpočtu postačují pouze na minimální úpravu platových tarifů v nově konstruovaných stupnicích platových tarifů.
Zvláštní část
K§1 Návrh nařízení vlády uvádí v § 1 odst. 1 výčet platových náležitostí, které v souladu se zmocněním v § 123 odst. 6 písm. c) až g), § 128 odst 2 a v § 129 odst. 2 zákoníku práce upravuje. Okruh zaměstnanců, na které se toto nařízení vlády vztahuje, je shodný s okruhem zaměstnanců, kterým zaměstnavatel podle § 109 zákoníku práce poskytuje za práci plat, proto se rozsah působnosti nařízení vlády vymezuje odkazem na citované ustanovení zákoníku práce.
K§2 Hodnocení prací pro účely jejich zařazení do platových tříd vychází ze tří základních kriterií,
kterými
jsou
složitost,
odpovědnost
a
namáhavost
vykonávané
práce.
Základním kritériem, vyjadřujícím složitost práce, je vzdělání potřebné pro její řádný výkon. Vzděláním se pro tento účel rozumí vzdělání dosažené v rámci školské soustavy nebo, v případě terciárního vzdělání, v rámci ukončeného studijního programu. Při vyšším podílu mimokvalifikačních kriterií na celkovém hodnocení práce může v praxi dojít k případům, kdy celkové hodnocení práce odpovídá platové třídě, pro kterou jsou stanoveny vyšší kvalifikační předpoklady než jsou pro výkon konkrétní hodnocené práce potřebné, nebo než jaké pro tuto práci stanoví zvláštní právní předpis. Vzhledem k velkému rozsahu různorodých prací vykonávaných zaměstnanci ve veřejných službách a správě je značně obtížné stanovit jednoznačně vzdělání potřebné pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd. Tato skutečnost činila potíže i zaměstnavatelům zaměstnanců do platových tříd.
při obsazování pracovních míst a zařazování
-4Na základě hodnocení prací pro účely zařazení do platových tříd, poznatků z praktické aplikace platových předpisů a po projednání s Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy, proto byly vybrány platové třídy, pro které je vhodné stanovit vzdělání alternativně. Výhodou navrhované úpravy, oproti dosud využívanému postupu, který umožňuje zaměstnancům s nižším vzděláním výjimečné zařazení do platové třídy, je
skutečnost, že
i zaměstnanec, který dosáhne nižšího vzdělání z obou stanovených stupňů v rámci platové třídy, splňuje potřebné vzdělání. Zaměstnavatel s ním proto nemůže rozvázat pracovní poměr výpovědí z důvodu neplnění předpokladu stanoveného právním předpisem (§ 52 písm. f) zákoníku práce). Tato úprava by proto měla představovat pro zaměstnance větší právní jistotu. Kvalifikační předpoklady vzdělání stanovené v platových předpisech se stanoví zejména pro účely jednotného přístupu k zaměstnancům při odměňování, nenahrazují však odbornou způsobilost, kterou stanoví jiné právní předpisy jako nezbytnou podmínku pro výkon některých prací nebo povolání. Zaměstnavateli se navrhuje ponechat možnost sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem vedle kvalifikačního předpokladu vzdělání další požadavek zaměření nebo oboru vzdělání, popřípadě další požadavky pro výkon některých prací, s ohledem na konkrétní potřeby zaměstnavatele.
K§3 Základní postup při zařazování zaměstnanců do platových tříd se stanoví v § 123 odst. 2 zákoníku práce, a to tak, že zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnější práce, jejíž výkon na něm zaměstnavatel požaduje v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě. Tato úprava navazuje na dosud platný princip zařazování zaměstnanců do platových tříd. Zařazení prací do platových tříd stanoví nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katalog prací"). Katalog prací obsahuje širokou škálu prací vyskytujících se ve veřejných službách a správě, avšak nejde, ani nemůže jít, o úplný výčet. Proto se navrhuje stanovit, že zaměstnavatel může zařadit zaměstnance, vykonávajícího práce v katalogu prací neuvedené, do platové třídy, ve které jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s ní z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.
-5Od roku 1992, kdy byla zákonem o platu založena zcela nová koncepce odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě, podmiňovaly platové předpisy zařazení zaměstnanců do platových tříd dosažením stanovených kvalifikačních předpokladů. Protože dodržení této podmínky činilo v praxi v některých případech potíže, byl zároveň platovými předpisy stanoven okruh výjimek z tohoto pravidla, které umožňují zařadit do platové třídy zaměstnance, který kvalifikační předpoklady neplní, a to buď na dobu časově omezenou (v současné době na 4 roky), nebo při splnění stanovených podmínek na dobu neomezenou. Okruh těchto výjimek byl za dobu účinnosti zákona o platu několikrát rozšířen, ať už z důvodů spočívajících v charakteru některých prací, nebo z důvodů kvalifikačních koncepcí a návazných požadavků jednotlivých resortů. V posledních letech pak začala nejen při praktické aplikaci platových předpisů, ale i při obsazování pracovních míst
činit potíže skutečnost, že stále častěji stanoví zvláštní právní
předpisy pro některá povolání, nebo pracovní činnosti kvalifikační předpoklady, které se v některých případech liší od kvalifikačních předpokladů stanovených platovými předpisy, popřípadě tyto předpisy rovněž připouštějí výjimky z kvalifikačních předpokladů, avšak případné uplatnění těchto výjimek v kontextu podmínek stanovených platovými předpisy je
mnohdy
aplikačně značně obtížné. Z uvedených důvodů bylo nutné vymezit vztah platových a zvláštních předpisů, pokud jde o kvalifikační předpoklady, a podstatným způsobem redukovat a zobecnit, a tím i zjednodušit a zprůhlednit úpravu výjimečného zařazení do platové třídy. Navrhovaná úprava proto vychází z těchto principů: Zaměstnavatel je povinen při obsazování pracovních míst respektovat kvalifikační předpoklady, stanovené platovými předpisy, výjimečně může zařadit do platové třídy i zaměstnance, který potřebné vzdělání nesplňuje, avšak pouze, pokud to není v rozporu s úpravou stanovenou zvláštním právním předpisem. Možnost výjimečně zařadit zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, má zaměstnavatel: §
z důvodů spočívajících ve zvláštní povaze prací, u nichž pro kvalitní výkon práce nelze stanovit teoretickou přípravu (vzdělání) jako hlavní kritérium (například umělci, sportovci, a zaměstnanci vykonávající jednoduché, obslužné a rutinní práce),
§
vyžaduje-li zvláštní právní předpis pro výkon některých prací nižší vzdělání, nebo splnění jiného kvalifikačního předpokladu (osvědčení u strážníků, řidičský průkaz apod.),
§
jedná-li se o zaměstnance, který praxí v oboru prokázal schopnost vykonávat požadované práce,
-6§
jedná-li se o zaměstnance, který zahájil studium, kterým si doplní potřebné vzdělání,
§
jedná-li se o zaměstnance vykonávající práce převážně manuálního charakteru zařazené v platových třídách, pro které se vyžaduje střední vzdělání s maturitní zkouškou.
Ze současné úpravy se zachovává časově omezená možnost výjimečného zařazení zaměstnance do platové třídy na dobu 4 let. Tato výjimka
by se měla uplatnit zejména u
zaměstnanců, u kterých lze předpokládat, že v této době zahájí potřebné studium. Na základě požadavku, uplatněného v rámci připomínkového řízení se podrobnější úpravou blíže vymezuje pojem „řádně pokračuje ve studiu“. Zároveň se pro zpřesnění doplňuje
odkaz na příslušná
ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů a
zákona č. 561/2004 Sb., o
předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. .K zajištění spravedlivého odměňování se navrhuje zohlednit skutečnost, že zaměstnanec nesplňuje potřebné vzdělání v rámci podmínek pro určení započitatelné praxe pro zařazení zaměstnance do platového stupně (§ 4).
K§4 Podle § 123 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen. Platový stupeň se navrhuje stanovit stejně, jako v dosud platné úpravě, pomocí tzv. započitatelné praxe, kterou zaměstnavatel určí podle stanovené míry zápočtu předchozí praxe a náhradních dob, redukované v případě zaměstnanců, kteří nezískali potřebné vzdělání (nebo při alternativně stanoveném vzdělání získali nižší ze stupňů vzdělání stanovených pro příslušnou platovou třídu) odpočtem stanoveného počtu let. Dobu praxe se navrhuje započíst diferencovaně podle toho, zda se jedná o dobu praxe v oboru požadované práce nebo o dobu jiné praxe. Praxe v oboru požadované práce je charakterizována v § 4 odst. 2 návrhu. Posouzení, zda se jedná o praxi v oboru vykonávané práce nebo jinou praxi se navrhuje ponechat, stejně jako dosud, na zaměstnavateli, protože u každého zaměstnance je třeba individuálně posoudit podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a druhu práce sjednaného s předchozími zaměstnavateli (popř. vykonávaného na základě jiného právního vztahu), zda se jedná o praxi v oboru požadované práce nebo o jinou praxi.
-7Dobu praxe v oboru požadované práce se navrhuje započíst v plném rozsahu, dobu jiné praxe nejvýše v rozsahu dvou třetin, podle míry její využitelnosti pro výkon požadované práce. Na rozdíl od dosud platné úpravy se navrhuje započíst dobu praxe v oboru požadované práce v plném rozsahu všem zaměstnancům, nikoliv pouze zaměstnancům, kteří získali potřebné vzdělání, nebo splňují odbornou způsobilost pro výkon práce, popřípadě dosáhli vzdělání umožňující jejich výjimečné zařazení do příslušné platové třídy. Navrhuje se převzít stávající úpravu zápočtu tzv. náhradních dob, tj. doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby, dobu mateřské, další mateřské dovolené a rodičovské dovolené a doby péče o těžce zdravotně postižené dítě. Ačkoliv zákoník práce nahradil institut další mateřské dovolené rodičovskou dovolenou, zůstává tento pojem v § 4 nařízení vlády zachován vzhledem k tomu, že doba další mateřské dovolené, čerpané v minulosti, se bude, v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem platným v době jejího čerpání, i nadále zahrnovat zaměstnankyním do započitatelné praxe. Rozsah zápočtu náhradních dob vychází z úprav vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, vymezujících zákonnou délku těchto dob v příslušné době. U náhradních dob vztahujících se k péči o dítě je, stejně jako v současné době, navržena horní hranice celkového zápočtu těchto dob na 6 let. Vyšší zápočet by neúměrně zvýhodňoval zaměstnance, kteří pečovali o děti, oproti zaměstnancům, kteří po celou dobu pracovali a získávali tak praxi. Protože návrh neumožňuje zahrnovat do doby započitatelné praxe jiné doby, než které jsou v něm výslovně uvedeny, tedy ani dobu přípravy na povolání, navrhuje se, stejně jako je tomu dosud, nezahrnovat náhradní doby do započitatelné praxe v případě, kdy se zaměstnanec připravoval na povolání formou denního nebo prezenčního studia. K odstranění nejasností při aplikaci se, na rozdíl od dosavadní úpravy, navrhuje výslovně uvést tuto podmínku i u zaměstnanců, kteří pečovali o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě, a současně se připravovali na povolání v denním nebo prezenčním studiu. Z důvodů uvedených v odůvodnění k § 2 se pro některé platové třídy
navrhuje stanovit
vzdělání alternativně. Tuto disproporci se navrhuje částečně kompenzovat tím, že se zaměstnanci, který dosáhl nižšího ze dvou stupňů vzdělání stanovených pro stejnou platovou třídu, odečte ze započitatelné praxe stanovený počet let (v podstatě odpovídající délce studia, kterým by zaměstnanec získal vyšší vzdělání stanovené pro tuto platovou třídu). Odečtením této doby se odstraní znevýhodnění zaměstnance zařazeného do stejné platové třídy, který dosáhl vyššího z alternativně stanovených stupňů vzdělání, a v důsledku delší doby studia získal kratší dobu praxe. K důslednému uplatnění tohoto principu se navrhuje zaměstnanci, kterému má být z výše
-8uvedených důvodů proveden odpočet ze započitatelné praxe, a který nezískal žádnou (nebo kratší) započitatelnou praxi, prodloužit o dobu, která mu měla být odečtena, dobu stanovenou pro postup do vyššího platového stupně (tzv. minusová praxe). Stejný postup se navrhuje v případech výjimečného zařazení zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje stanovené kvalifikační předpoklady. K zajištění jednotného postupu zaměstnavatelů se, stejně jako v dosud platné úpravě, navrhuje stanovit vznik nároku na platový tarif ve vyšším platovém stupni na první den měsíce, ve kterém zaměstnanec dosáhne doby započitatelné praxe stanovené pro jednotlivé platové stupně v příslušné příloze k nařízení vlády.
K§5 Návrh nařízení vlády obsahuje tři stupnice platových tarifů, platné pro vymezené okruhy zaměstnanců. Navrhovaná úprava se přejímá z dosud platné úpravy vyplývající z nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Jednorázové odstranění rozdílných stupnic platových tarifů by mělo značný dopad na státní rozpočet i další veřejné rozpočty a není proto k 1. lednu 2007, kdy má nařízení vlády nabýt účinnosti, reálné. Okruh zaměstnanců, jimž náleží platový tarif podle některé ze
zvýšených stupnic
platových tarifů, se oproti nařízení vlády č. 330/2003 Sb. zásadním způsobem nemění. Ke změně dochází pouze v těchto případech: §
Zužuje se okruh zaměstnanců, kterým podle § 5 odst. 2 přísluší platový tarif podle druhé stupnice platových tarifů. V citovaném ustanovení nadále nebudou uvedeni akademičtí pracovníci Policejní akademie České republiky, kteří budou od 1. ledna 2007 splňovat podmínky pro poskytování platového tarifu podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 (jsou uvedeni v § 303 odst. 1 zákoníku práce). Vzhledem ke sloučení Justiční školy v Kroměříži s Justiční akademií, nebudou už zaměstnanci Justiční školy v Kroměříži samostatně uváděni v § 5 odst. 2. Dále se zpřesňují podmínky, za kterých přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 vedoucím zaměstnancům v zařízení sociálních služeb.
§
V důsledku organizačních změn, ke kterým došlo v resortu Ministerstva životního prostředí, se nadále v § 5 odst. 2 neuvádí Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Právo na poskytování platových tarifů podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 se nadále vztahuje na zaměstnance Správy jeskyní České republiky a Český hydrometeorologický ústav. Platové tarify podle stupnice
-9uvedené v příloze č. 2 budou nově příslušet i zaměstnancům Institutu pro místní správu Praha. Jedná se celkem o cca 80 zaměstnanců. Změna bude realizována bez dodatečných požadavků na finanční prostředky ze státního rozpočtu. §
V § 5 odst. 3 se doplňuje výčet zaměstnanců, kterým přísluší platový tarif podle třetí stupnice platových tarifů o zaměstnance státu v Akademii věd České republiky a o zaměstnance státu v Grantové agentuře České republiky.V obou uvedených případech se jedná o minimální počet zaměstnanců a navržená změna bude realizována bez požadavku na další finanční prostředky.
K§6 V praxi existují některé případy, kdy způsob určení platového stupně započitatelné praxe, tj. podle § 4, není praktický. Navrhuje se stanovit zaměstnavatel může určit
zaměstnancům platový
tarif
na základě případy, kdy
v rámci rozpětí platových
tarifů
stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy, pokud okruh zaměstnanců, jichž se tento způsob určení platového tarifu týká, a pravidla pro určení platového tarifu
v rámci rozpětí
nejnižšího až nejvyššího platového stupně příslušné platové třídy
sjedná v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu. Tento způsob stanovení platového tarifu se umožňuje u zaměstnanců, kteří vykonávají málo kvalifikované práce zařazené v nízkých platových třídách, u kterých doba praxe výrazně neovlivňuje kvalitu vykonávané práce a u některých zaměstnanců vykonávajících odborné specializované práce, jejichž kvalitní výkon podstatným způsobem ovlivňují také jiné faktory než jen délka praxe, např. talent, nadání, fyzická výkonnost (např. umělci, sportovci). Zvláštní způsob určení platového tarifu se uplatní také v případech, kdy se při delší době praxe kvalita pracovního výkonu nezvyšuje, ale naopak klesá (taneční a baletní umělci, sportovci, výkonní letci). Ponechává se rovněž možnost využití zvláštního způsobu určení platového tarifu pro zaměstnance zdravotnických zařízení, přestože na základě dosud platné úpravy byla tato možnost v praxi jen zřídka využívána. Při stanovení podmínek pro zvláštní způsob určení platového tarifu uměleckým a uměleckotechnickým zaměstnancům se, oproti úpravě stanovené nařízením vlády č. 330/2003 Sb., neakcentuje přednost kolektivní smlouvy před vnitřním (platovým) předpisem, protože tento princip bez dalšího vyplývá z § 305 odst. 1 zákoníku práce.
K§7 Za vykonávání činností v prostředí, v němž převládají ztížené pracovní podmínky, které souvisejí s rizikem škodlivého vlivu profesionální infekce, ionizujícího a elektromagnetického
- 10 záření, chemických karcinogenů, jiných chemických škodlivin a fyzikálních vlivů, se navrhuje poskytovat zaměstnancům příplatek. Vymezení ztíženého prostředí bude upraveno samostatným nařízením vlády, společným pro zaměstnance odměňované mzdou i platem. V § 7 se navrhuje stanovit pouze výši a podmínky pro poskytování příplatku za práci ve ztíženém prostředí. K § 8 a k příloze č. 4 Kromě platové kompenzace výkonu práce ve ztížených
pracovních podmínkách
spočívajících ve vlivu pracovního prostředí se navrhuje převzít z nařízení vlády č. 330/2003 Sb. stávající úpravu, podle které jsou také další ztěžující vlivy, které se v oblasti veřejných služeb a správy vyskytují a jsou typické pouze pro některé činnosti, oceňovány zvláštním příplatkem. Okruh prací, při jejichž výkonu přísluší zaměstnanci zvláštní příplatek a podmínky pro jeho poskytování stanoví příloha č. 4 k návrhu nařízení vlády. Jednotlivé tituly pro vznik nároku na zvláštní příplatek se oproti současné úpravě nemění, pouze v některých případech, kdy se v praxi projevovaly aplikační potíže, dochází k precizaci některých formulací a konkrétnější úpravě. Nově se konkrétně vymezují práce a ztěžující vlivy, za které byl dosud poskytován zvláštní příplatek podle § 9 odst. 23 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. Důvodem pro novou formulaci titulů pro poskytování tohoto zvláštního příplatku je skutečnost, že podle zmocňovacího ustanovení v § 129 zákoníku práce není již možné delegovat zmocnění pro stanovení podmínek, za kterých má být zvláštní příplatek poskytován, na ministry jednotlivých resortů, jako tomu bylo dosud. Výše zvláštního příplatku se navrhuje stanovit v rozpětí, a to v pěti skupinách, odstupňovaných podle míry
ztěžujících vlivů.
Výši zvláštního příplatku v rámci rozpětí
stanoveného pro příslušnou skupinu určí zaměstnanci podle konkrétních podmínek, za nichž je práce vykonávána, zaměstnavatel. Vzhledem k tomu, že podle dosud platné úpravy (§ 9 odst. 23 nařízení vlády č. 330/2003 Sb.), kdy byla výše rozpětí zvláštního příplatku stanovena samostatně pro vyjmenované práce spojené se ztěžujícímu vlivy, bylo obtížné sjednotit výši zvláštního příplatku pro jednotlivé skupiny prací tak, aby byla zachována srovnatelnost ztěžujících vlivů v rámci skupiny, a zároveň nedošlo ke zhoršení současného stavu odměňování zaměstnanců. To je v návrhu nařízení vlády zajištěno zvýšením horní hranice rozpětí zvláštních příplatků. Tím zůstane u některých skupin zaměstnanců zachován současný stav, aniž by to u dalších kategorií zaměstnanců vykonávajících práce zařazené do téže skupiny vyvolalo zvýšenou potřebu finančních prostředků, neboť na poskytování příplatku na úrovni horní hranice rozpětí nemá zaměstnanec, bez rozhodnutí zaměstnavatele, nárok. Navrhuje se rovněž určité minimální zvýšení spodní hranice rozpětí zvláštních příplatků, protože pro většinu prací nebyla výše zvláštního
- 11 příplatku měněna od roku 1992. Ani zvýšení spodní hranice rozpětí zvláštních příplatků by se však nemělo faktický promítnout do zvýšené potřeby finančních prostředků na platy, neboť vzhledem k nenavyšování zvláštního příplatku v uplynulých letech, není tento příplatek ve významném počtu poskytován na úrovni spodní hranice rozpětí. Z důvodu srovnatelnosti ztěžujících vlivů, kterým jsou zaměstnanci vykonávající práce v jednotlivých skupinách vystavení, a k odstupňování míry rizik, se nově navrhuje rozdělit činnosti vykonávaných zaměstnanci státu v Ministerstvu financí, územních finančních orgánech nebo celních orgánech do dvou skupin, a to do III. a IV. skupiny. K§9 Z dosud platné úpravy odměňování je do návrhu převzato také ustanovení ponechávající zaměstnavateli možnost plného zápočtu doby jiné praxe zaměstnancům, kteří nemohli z důvodů politické persekuce získat praxi v oboru požadované práce nebo byli vyloučeni ze studia.
K § 10 Podle přechodného ustanovení se navrhované nařízení vlády uplatní v plném rozsahu i na pracovní poměry existující ke dni, kdy má toto nařízení vlády nabýt účinnosti. Navrhovaná úprava znamená pro jednotlivé zaměstnavatele zejména povinnost stanovit všem zaměstnancům k 1. lednu 2007 nově platový stupeň (provést zápočet praxe) podle kriterií stanovených v § 4. Odstraní se tím dlouhodobě se prohlubující věcně neodůvodněné rozdíly v zápočtu praxe u zaměstnanců, kteří nesplňují potřebné vzdělání, a kterým byla při srovnatelném vzdělání a předchozí praxi započítávána praxe pro účely zařazení do platového stupně v různých obdobích rozdílně. Například při přechodu na šestnáctitřídní platový systém stanovil § 14 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, který byl přechodným ustanovením, že doba započitatelné praxe zaměstnance dosažená ke dni 1. ledna 2004 se započte v plném rozsahu, tj. nepřepočítává se, pokud jediným důvodem pro zařazení zaměstnance do jiné platové třídy než do té, která mu přísluší ve dvanáctitřídním systému, je změna katalogu prací. Zaměstnancům, jejichž pracovní poměr vznikl po tomto datu, a kteří nezískali potřebné vzdělání, se však již praxe krátila .
K § 11 Účinnost nařízení vlády se navrhuje od 1. ledna 2007. Toto datum koresponduje s datem, kdy má nabýt účinnosti zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
- 12 K přílohám 1 až 3 V současné době se pro zaměstnance ve veřejných služeb a správě uplatňují tři stupnice platových tarifů: §
první (základní) s poměrem 12. platového stupně k 1. platovému stupni cca 1,5 násobku,
§
druhá (zvýšená o 14 %) s poměrem 1,43 násobku a
§
třetí (zvýšená o 25 %) s poměrem 1,38 násobku. Klesající poměr 12. stupně k 1. platovému stupni ve druhé a třetí stupnici platových tarifů
byl způsoben tím, že částky odpovídající procentnímu navýšení platových tarifů nebyly stanoveny z příslušného platového tarifu, ale z platového tarifu nejvyššího platového stupně v dané platové třídě. Tento postup vedl ke zploštění uvedených stupnic. Přestože se počet stupnic platových tarifů navrhuje zachovat (viz komentář k § 5), dochází ke změně v konstrukci těchto stupnic. K důslednějšímu promítnutí práva na spravedlivou odměnu za práci, které je zakotveno v článku 28 Listiny základních práv a svobod, byl závazný postup při konstrukci stupnic platových tarifů zakotven v § 123 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení musí být u všech tří navrhovaných stupnic dodržen jednotný poměr mezi 12. a 1. platovým stupněm (1,5). Realizace této změny vyžaduje navýšení platových tarifů prvního platového stupně základní stupnice v rozmezí 6 – 7 %. U dalších dvou stupnic pak jen o cca 2 %, přičemž se uvedené procento vlivem změny poměru mezi 12. a 1. platovým stupněm ve vyšších platových stupních úměrně zvyšuje. Průměrné procento zvýšení platových tarifů za všechny stupnice činí cca 6,3 % (z toho u první a druhé 5,3 % a u třetí 7,7 %).
