< 1$ 35,0È725.È&+

2/2016

þWYUWOHWQtN$6&'8./$D7-'XNOD3UDKD

260$'8./<=9Ë7ċ=,/$1$ 35,0È725.È&+329ě$'ċ

Galerie 0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYYDWOHWLFH

9ROHMEDOLVWp'XNO\/LEHUHF 9ROHMEDOLVWp'XNO\/LEHUHF REKiMLOLH[WUDOLJRYêWLWXO 9ãHVWpP¿QiOHNWHUpPX SĜLKOtåHODUHNRUGQtQiYãWČYD H[WUDOLJ\GLYiNĤ VYČĜHQFLWUHQpUD0LFKDOD 1HNRO\]YtWČ]LOLYEUQČQVNp KRNHMRYpDUpQČ SRVHWHFK D&HONRYČ VpULLY\KUiOLQD]iSDV\ 0LVWUHPþHVNpH[WUDOLJ\ MH'XNODSRY]QLNX VDPRVWDWQpýHVNpUHSXEOLN\ SRþWYUWpDFHONRYRXVEtUNX PLVWURYVNêFKWLWXOĤOLEHUHþWt YROHMEDOLVWpUR]ãtĜLOL QDþtVOR

S R  X R MV

 \ U W V ČWPL

Obhájit titul se „vojenskému“ klubu naposledy povedlo přesně před 40 roky. Tehdy v letech 1975 a 1976 slavila dva tituly v řadě nejlepší liberecká generace všech dob, která v tomto období senzačně triumfovala v Poháru mistrů evropských zemí. „Letošní sezona byla pro nás jednoznačně těžší než ta loňská, neboť celková kvalita extraligy byla mnohem vyšší než před rokem. I  proto si obhajoby titulu nesmírně cením,“ říkal liberecký kouč Michal Nekola, který v  klubu vede volejbalisty už sedmou sezonu. „Jsem strašně šťastný, že jsme dokázali obhájit titul už v  šestém zápase série a  nemuseli doma organizovat rozhodující sedmý. Z  Brna šel totiž strach a  naši kluci už toho měli po celé sezoně plné zuby. Byla to pro všechny obrovská úleva,“ radoval se

Pavel Šimoníček, ředitel libereckého klubu, kterému se podařilo udržel stejnou dvanáctku hráčů, která před rokem získala pro Liberec po 12 letech titul. To je na poměry v kolektivních sportech značně ojedinělé. „Je to pro mě premiéra, za  svoji hráčskou ani trenérskou kariéru jsem nezažil, že by zůstal komplet celý kádr. Je to pro nás určitě velká výhoda,“ vyhlašoval před startem právě uplynulé sezony kouč Nekola. Stejný tým tak letos získal druhý titul v  řadě okořeněný předchozí trofejí v  Českém poháru. Ceněný double tak volejbalisté Dukly oslavili po 15 letech a podruhé v historii.

Text: Ivana Roháčková Foto: Matouš Müller

V šatně VK Dukly Liberec pár minut po zisku titulu

Editorial Bára Špotáková, David Svoboda, Jarda Kulhavý, Ondra Synek, čtyřkajak Dukly. To jsou medailisté ASC DUKLA z Londýna, z poslední letní olympiády. Všichni jmenovaní jsou v závěrečné přípravě na Rio. Jejich příprava nebyla a není jednoduchá. Bára se zranila při soustředění na Kanárských ostrovech, David léčil virózu a bolesti bérce, Jardu trápilo zlomené zápěstí levé ruky, Ondra objevil letitou zlomeninu obratle a čtyřkajak dlouho hledal optimální sestavu. K tomu se ještě přidala bolestivá achilovka loňské mistryně světa Zuzky Hejnové. Hraje se už o čas. Vše se musí doléčit a co nejlépe připravit. Věříme, že to naše osobnosti armádního sportu za pomoci odborníků – trenérů, lékařů, fyzioterapeutů – zvládnou. Kolem čtyřiceti sportovců ASC DUKLA bude reprezentovat Českou republiku v Riu. Máme velký úkol: chceme uspět. A sportovce, kteří by mohli na XXXI. letních olympijských hrách uspět, ASC DUKLA skutečně má. Přejeme našim sportovcům, ať se jim závěrečná příprava povede a ať máme po Riu co slavit.

ročník 11 / číslo 2 / 2016 Vydavatel Armádní sportovní centrum DUKLA Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 IČO: 60162694 www.duklasport.cz www.facebook.com/AscDukla Adresa redakce Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 Telefon: 973 203 840 Fax: 973 203 913 E–mail: [email protected]

Jaroslav Prišč Priščák

2

Redakční rada Karel Felt Jaroslav Pešta Ivana Roháčková Jiří Šimice

2 Jamajský blesk zasáhl Julisku 2 Boltův triumf a návrat Hejnové 4 Odložil nastartoval Holušu i Špotákovou

Šéfredaktor plk. Jaroslav Priščák Telefon: 973 203 801 E–mail: [email protected] Zástupce šéfredaktora Ivana Roháčková Telefon: 724 520 524 E–mail: [email protected]

Obsah

6 Sběratelé nejcennějších medailí 8 Do Ria jen deblíři 10 Triumfy před Riem 12 Dvojka „bez“ se prodrala do Ria



13 O 36 setin vyhrálo společenství Dukly a ČVK 14 Dukláčtí bikeři očima trenéra 15 Pětibojaři střídavě závodili a marodili 16 Medaile nabité brazilskou energií a vášní 17 Změny v životě i ve sportu

Grafická úprava, zlom a korekce fotografií Jiří Král (OPP VHÚ)

18 Závodní pauza byla delší, než jsem si představoval

Jazyková úprava Jaroslav Pajer (OPP VHÚ)

19 Radosti i bolesti 20 Milníky stříbrného skifaře

Tisková příprava a tisk Profi-tisk group s.r.o. Evidenční číslo: MK ČR E 18249 ISSN 2336-873X Číslo 2 / 2016 vyšlo: 8. 7. 2016 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí NEPRODEJNÉ

21 Jízda vodních dravců

10

22 Kandidáti Dukly pro LOH v Riu de Janeiro 24 Zlatá jízda Jiřího Dalera 26 Pestrobarevné je oblečení do karnevalového Ria 27 100 párů běžících nohou Emila Zátopka 28 Náš život pod pěti kruhy 29 Ledecká korunována Královnou bílé stopy 30 Jubilanti armádního sportu

Foto na obálce: Ivana Roháčková

31 Jan Železný přehodil životní padesátku 32 Termínovka 32 Medaile, rekordy a tituly

 22

2

0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYY DWOHWLFH 0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYYDWOHWLFH ýRNROiGRYiWUHWUD

-DPDMVNêEOHVN ]DViKO-XOLVNX

9SUDYpSROHGQHNYČWQD]DYtWDO8VDLQ%ROWQHMVODYQČMãtVSRUWRYHF SODQHW\DIHQRPpQVYČWRYpKRVSULQWXQDDUPiGQtVWDGLRQ-XOLVND YSUDåVNêFK'HMYLFtFK-DPDMVNêEOHVNVHSRSUYp]DVWDYLOY3UD]H DWRFHVWRXQD=ODWRXWUHWUX2VWUDYDNDPGRUD]LOMLåSRRVPp Bolta přivezla kolona tří luxusních černých limuzín za  přísného doprovodu ochranky a běžících dětí až k dráze. Jak vystoupil, vytvořil se v mžiku kolem slavného atleta chumel asi čtyřiceti fotografů, kameramanů a nadšené děti se seskupily kolem ochozu. A  Usain? Ten se na  ploše stadionu věnoval hlavně dětem. Životní zážitek si tak odneslo zhruba 600 dětí ze závodů Čokoládová tretra, který právě na stadionu probíhal. Odstartoval dva závody na  100 metrů, běh dětí sledoval až do  cíle a  asi jako jediný jim zatleskal. Těm nejlepším potřásl Bolt pravicí a na stupních vítězů jim předal medaile. U  výškařského doskočiště si sedl mezi mladé závodníky, a  když naděje české atletiky ukázaly tradiční Boltovo vítězné gesto, dokonce si je vyfotil svým mobilním telefonem. Ostatním podepisoval fotografie a dělal společná selfie.

.DQDG\RGPLQLVWUD REUDQ\ Na  armádní stadion se dostavil i  ministr obrany Martin Stropnický, který předal legendárnímu sprintérovi neobvyklý dárek

– kanady velikosti 13 s  tkaničkami v  barvách trikolory. Dukláci Boltovi věnovali retrodres Dukly s jeho jménem. Z Julisky se Usain Bolt přesunul na tiskovou konferenci, kde mluvil o  motivaci, zraněních, ale i o svých dalších cílech. Podle jeho slov se mu na  armádním stadionu

Juliska mezi dětmi moc líbilo a  doufá, že svým příkladem přitáhne ke sportu i další. „Work hard and dream big – usilovně pracovat a  jít za  svými sny,“ radí všem Usain Bolt. Text a foto: Ivana Roháčková

0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYY 0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYYDWOHWLFH =ODWiWUHWUD DWOHWLFH

%ROWĤYWULXPI DQiYUDW+HMQRYp

7UDGLþQtDSĜHVWRYêMLPHþQêKRVWRSČWUR]]iĜLO=ODWRXWUHWUX1HMU\FKOHMãt VSULQWHUKLVWRULH8VDLQ%ROW]QRYXGRUD]LOGR2VWUDY\DSĜLVYpRVPp~þDVWL SRRVPp]YtWČ]LO%\ĢYČĜLOåHQDWČãHQêPRVWUDYVNêPIDQRXãNĤPSĜHGYHGH þDVSRGVQDNRQHFQHMYČWãtDWOHWLFNiKYČ]GDVRXþDVQRVWLY]DOD]DYGČN LYêNRQHPRRVPVHWLQKRUãtP V  Ostravě Bolt využil dobrých podmínek i atmosféry k vylepšení svého letošního nejlepšího času, byť si úvodní část své stovky vyčítal. „Prvních padesát metrů bylo trochu pomalých, start nebyl nic moc,“ uznal světový rekordman. Zlatá tretra měla i  své české hrdiny. A  nečekané! Tyčkařka Jiřina Ptáčníková zdolala svým výkonem 460 cm i kubánskou mistryni světa Yarisley Silvaovou. Ještě větší senzaci způsobil dvacetiletý Filip Sasínek,

jenž na patnáctistovce triumfoval v evropské konkurenci a  za  sebou nechal i  halového vicemistra světa na  této trati Jakuba Holušu, který se dlouho pohyboval na čele startovního pole. V  závěru mu však došly síly a doběhl sedmý za 3:38,86. První start sezony na  své trati 400 m překážek absolvovala dvojnásobná mistryně světa Zuzana Hejnová. V  čase 55,69 doběhla třetí. „Nejsem spokojená, čekala jsem úplně něco jiného a  nemá cenu hledat výmluvy. Do šesté překážky jsem se cítila dobře, ale pak jako by mě někdo přetáhl a už to nešlo,“ líčila česká rekordmanka. Potíže s nohou jí pak přiměly zrušit starty i  na  dalších Diamantových ligách. O  nejlepší výkon sezony 87,37 m se v  oštěpu postaral Němec Thomas Röhler, z tria svěřenců Jana Železného byl nejlepší Jaroslav Jílek. Na  čtvrtce doběhl Pavel Maslák třetí za 45,46 s. V tyčkařském sektoru skončil čtvrtý Jan Kudlička, když zdolal 570 cm. Český rekordman Michal Balner skončil devátý za 535 centimetrů. V závodě na 1 500 metrů se neztratila běžkyně Kristiina Mäki, která doběhla šestá a zlepšila si osobák na 4:10,94 min. Text: Michal Osoba (Právo) Foto: Ivana Roháčková





$WOHWLFNp]iYRG\0HPRULiO-RVHID2GORåLOD

2GORåLOQDVWDUWRYDO+ROXãX LâSRWiNRYRX

1i]QDN\VNHSVH SRQHSĜtOLãY\GDĜHQêFK ~YRGQtFKGYRXVWDUWHFK VH]RQ\]PL]HO\PtODĜ -DNXE+ROXãD SĜLURþQtNX 0HPRULiOX-RVHID 2GORåLODRSČWSĜHGYHGO VYpUDNHWRYp]U\FKOHQt Y]iYČUX]iYRGX 1D-XOLVFHPXVNYČOê ¿QLãVWDþLOQDGUXKp PtVWR]D0LFKXHP ]%DKUDMQXDSĜHGHYãtP QDGUXKêQHMOHSãt YêNRQ+ROXãRY\NDULpU\ 5\FKOHML EČåHOMHQYORQLSĜL VYpPþHVNpPUHNRUGX YH6WRFNKROPX „Jsem nadmíru spokojen,“ hlásil Holuša a  dobrá nálada na  něm byla znát. Jaký to rozdíl proti rozpakům po  sedmém místě na  ostravské Zlaté tretře a  jedenáctém na  Diamantové lize v  Eugene. „Jak člověk už běhá delší dobu, pak hledá, co je špatně, to mu nahlodává psychiku. Tak jsem rád, že jsem tu běžel takhle dobře,“ pochválil se svěřenec Jiřího Sequenta.

3ĜLSUDYHQê QD$PVWHURGDP Na  druhou pozici za  jasně vedoucího reprezentanta Bahrajnu se propracoval v závěrečné třetině hlavní disciplíny memoriálu. „Nechtěl jsem to přepálit, proto jsem na Bahrajnce ani nereagoval. Držel jsem se vzadu a  od  kiláku začal útočit,“ popisoval úspěšnou taktiku. Výrazně si tak zvedl sebedůvěru před červencovým mistrovstvím Evropy v Amsterodamu. „Teď už vím, že jsem na tom dobře a  připravím se na  boj o  titul z  mistrovství Evropy. To je jasný cíl,“ předsevzal si Holuša. Povzbuzená z Julisky odcházela i oštěpařka Barbora Špotáková, vždyť Odložilův memoriál byl teprve jejím druhým startem po  zlomenině zánártní kosti. „A  tady jsem to trochu zlomila. Naštěstí tedy ne nohu,“ vtipkovala po  vítězném hodu dlouhém 63,79 m.

=OHSãHQtRþW\ĜLPHWU\ Oproti svému prvnímu startu na  Diamantové lize v  Římě se zlepšila téměř

Jakub Holuša

o čtyři metry. „Takže už začínám mít úsměv na rtu a hlavně je to příslib dalších úsměvů v sezoně,“ vyprávěla světová rekordmanka. Na  Julisce se totiž teprve postupně propracovávala k delšímu rozběhu. „V Římě jsem šla úplně z  chůze. Tady už jsem si na konci zkusila i svůj klasický rozběh. Vlastně to bylo poprvé, co jsem o té noze vůbec nevěděla,“ pochvalovala si dvojnásobná olympijská vítězka. „Rezervy tam jsou ještě velké, to nepřeháním,“ ujišťovala.

Na  Odložilově memoriálu předvedla zcela totožný nejdelší hod jako Polka Maria Andrejczyková, ale kvalitní série se všemi čtyřmi měřenými hody za 60 metrů jí zajistila vítězství. A  na  zraněný nárt nemusela brát ohledy.

9\KUiOL0DVOiN „Úplně to samozřejmě zhojené není, Ruda (trenér Černý) byl vyklepanej, pořád



Finále běhu na 100 m

3RGČNRYiQt /HWRãQt 0HPRULiO -RVHID 2GORåLOD SĜHNRQDO YãHFKQD RþHNiYiQt%H]QDGVi]N\NGRSĜLãHOQDVWDGLRQ'XNO\QD-XOLVFHQHER XVHGOSĜHGWHOHYL]LYLGČOPtWLQNY\VRNpVSRUWRYQt~URYQČ 93UD]HE\ORSRSUYpGRVDåHQRþDVXSRGVHNXQGQDPHWUĤ9HY\URYQDQpP]iYRGČQDP]DEČKOLPXåLVYČWRYp þDV\9RãWČSXSRWYUGLOD%DUERUDâSRWiNRYiSR]UDQČQtVWRXSDMtFtYêNRQQRVW 3RĜDGDWHOp ]DMLVWLOL ]DKUDQLþQt ~þDVWt Y\URYQDQRX NRQNXUHQFL V QDãLPL DWOHW\ D GLYiFL YLGČOL GDOãt Y\QLNDMtFt YêNRQ\ 'RNRQDOi RUJDQL]DFH LQIRUPDþQt VHUYLV XND]DWHOH YêNRQĤ REĜt REUD]RYN\QDVWDGLRQXSRGWDNWRYNRXĜHGLWHOH]iYRGX0LORVODYDâHYþtND KODVDWHOHâWČSiQDâNRUSLODDFHOpRUJDQL]DþQt]DMLãWČQtQDVWDGLRQXĜHGLWHOHP'XNO\SOXNRYQtNHP-DURVODYHP3ULãþiNHP .UiVQpSRþDVtLSRKOHG]HVWDGLRQXQDSDQRUDPD3UDK\SĜLGiYi]iYRGĤPQH]DSRPHQXWHOQRXDWPRVIpUX.UiWNpPLOpSĜHGVWDYHQtY]iFQêFKKRVWtSUH]LGHQWDSURIHVRUD.ODXVHSDQtSULPiWRUN\3UDK\DGDOãtFK 3UDKD VL ]DVORXåt DE\ PČOD YUFKROQê SRGQLN VYČWRYp DWOHWLN\ 9ČĜtPåHPČVWR3UDKDSRVN\WQH¿QDQþQtGRWDFHNXVSRĜiGiQt PH]LQiURGQtFK]iYRGĤVYČWRYpDWOHWLN\ 'RNRQDOê DWOHWLFNê NRQFHUW QDGFKO YãHFKQ\ ~þDVWQtN\ 0RKX ĜtFL]DVHEHDGDOãtåHWRE\OMHGHQ]QHMOHSãtFKPtWLQNĤNWHUp MVHPYLGČO 'ČNXMHPHDWČãtPHVHQDSĜtãWČ$OHã)UDEãD mi říkal: opatrně, opatrně. Ale to já neumím. Když se chcete rozběhnout na 64 metrů, nemůžete do toho jít opatrně,“ vysvětlovala. Druhé české vítězství na  mítinku obstaral čtvrtkař Pavel Maslák, byť z výkonu 45,61 příliš nadšený nebyl. Z mezinárodního pohledu byla vrcholem první stovka v historii memoriálu pod deset sekund, postaral se o ni Ben Júsef Meite z Pobřeží Slonoviny časem 9,99 s.

Barbora Špotáková

Text: Michal Osoba (Právo) Foto: Ivana Roháčková

6

$WOHWLND

6EČUDWHOp QHMFHQQČMãtFK PHGDLOt $WOHWLDUPiGQtKRYUFKRORYpKRVSRUWXMVRXPH]L VSRUWRYQtPLRGYČWYtPL'XNO\RGSRþiWNXY]QLNX QHMþDVWČMãtPLVEČUDWHOL]ODWêFKRO\PSLMVNêFK PHGDLOt$UPiGQtVSRUWRYFLRGURNX ]tVNDOLFHONHP]ODWêFK]WRKRWĜHWLQXWM Y\ERMRYDOLDWOHWLDWRRãWČSDĜ-DQäHOH]Qê]tVNDO GDOãtGYČ]ODWpYGREČNG\VLRGVNRþLOQDSiUOHW ]'XNO\D'DQD=iWRSNRYiSRWpFRE\OYDUPiGČ RGGtOåHQUR]SXãWČQ  První zlatou atletickou medaili vyhrál Emil Zátopek v Londýně 1948 v běhu na  10 km, v  roce 1952 z  Helsinek přivezl hned tři zlaté (5 km, 10 km a maraton). Chodec Jozef Pribilinec vyhrál 20 km v  Soulu 1988, oštěpař Železný přivezl první zlatou z Barcelony 1992, tam zvítězil i desetibojař Robert Změlík a Roman Šebrle přidal další desetibojařskou v Aténách 2004. Zatím poslední dvojnásobnou olympijskou vítězkou v  atletice je oštěpařka Barbora Špotáková, která vyhrála v  Pekingu 2008 a  obhájila v Londýně 2012. Atleti mají ve  své sbírce ještě 5 stříbrných (Zátopek, Odložil, Bugár, Železný, Šebrle) a 2 bronzové (Skobla, Dvořák) olympijské medaile. I pro letošní hry v Riu vysílá ASC DUKLA největší počet olympioniků v  atletice. K 26. červnu mají nominační kritéria splněna následující sportovci.

3DYHO0DVOiN Do  letní sezony vstoupil svěřenec Dalibora Kupky posílen obhajobou halového světového zlata a jistotou startu v Riu. Pro evropský šampionát v Amsterodamu si vybral dvoustovku, v  Riu poběží dvojnásobnou trať. Nejrychleji ji zatím zvládl už v únoru při jihoafrickém soustředění za 45,33.

-DNXE+ROXãD Halový vicemistr světa z  Portlandu zvládá špičkově dvě distance, před osmistovkou ale nyní preferuje patnáctistovku. Do sezony vstoupil pozvolněji, Zlatá tretra ani Diamantová liga v  Eugene mu zcela podle představ nevyšly, ale při Odložilově memoriálu v Praze už se blýsknul svým druhým časem kariéry 3:35,15.

-DURVODY%iED Olympijskou jistotu měl už od  halového republikového šampionátu, který vyhrál výkonem 226 cm. V letní sezoně zatím svůj výsledek nevylepšil, byť si drží vyrovnanou formu. Nejlepším závodem první části sezony byla pro svěřence Jana Janků Diamantová liga v  Birminghamu, kde opět zdolal 226 cm.

-DQ.XGOLþND Hned po soustředění se skvěle předvedl ve  větrném extraligovém závodě výkonem 565 cm, což byl příslib útoků na český rekord. Poté v  nabitém programu závodů i vinou drobných zdravotních potíží už svůj výkon z  Plzně nezlepšil. Jeho úsilí o  překonání rekordu se ale podařilo na mítinku Pražská tyčka na Václavském náměstí, když na třetí pokus zdolal 583 centimetrů a o jeden tak vylepšil rok starý dosavadní nejlepší výkon Michala Balnera.

0LFKDO%DOQHU Českému rekordmanovi rovněž komplikovaly první půlku sezony bolesti krční páteře, svůj nejlepší závod absolvoval další ze svěřenců Boleslava Patery při mítinku Praga Academica na Strahově, kde zvítězil výkonem 555 cm.

7RPiã6WDQČN Ze soustředění si přivezl natržený sval, k  tomu se přidaly potíže se zády, a  tak svěřenec Petra Stehlíka nabral tréninkové manko. Forma však začala růst v pravý čas, což potvrdil na  táborském náměstí při republikovém šampionátu, kde zvítězil svým sezonním maximem 20,39 m.

Tomáš Staněk

-DNXE9DGOHMFK Snový start sezony katapultoval svěřence Jana Železného do čela světových tabulek, v japonském Kawasaki si zlepšil osobní rekord na  86,76 m. Forma mu vynesla pozvánky i  na  Diamantové ligy, v  Šanghaji si připsal druhé místo.

9tWČ]VODY9HVHOê Také bývalý mistr světa se prosadil v Šanghaji na stupně vítězů, třetí místo bral za  83,81 m. Pak ho ale v  rozletu přibrzdilo onemocnění, kvůli němuž musel na  poslední chvíli zrušit start na Zlaté tretře a více než měsíc nemohl závodit.

-DURVODY-tOHN Služebně nejmladší člen skupiny Jana Železného se posouvá každým rokem, letos už dokázal pravidelně házet za 80 metrů. Zatím svůj životní pokus předvedl v japonském Kawasaki, kde hodil 83,19 m, jen o  sedmnáct centimetrů méně předvedl v Ostravě na Zlaté tretře.

3HWU)U\GU\FK Závěr přípravy mu přinesl potíže se zády, kvůli nimž musel start sezony odložit a  první závodní pokusy absolvoval až na  Zlaté tretře. Na  obnoveném mítinku Pravda-Televízia-Slovnaft v  Bratislavě už výkonem 82,19 m splnil limit pro olympiádu v Riu, jenže v nabitém souboji s parťáky ze skupiny mu patřilo tabulkově až čtvrté místo.



Kateřina Šafránková Jaroslav Bába

=X]DQD+HMQRYi Přípravu v  Africe si dvojnásobná mistryně světa nemohla vynachválit, ale těsně před plánovaným startem sezony v  katarském Dauhá se ozvala achilovka. Česká rekordmanka se dala dohromady na Zlatou tretru, kde zaběhla čas 55,69, pak opět dostala přednost rekonvalescence a další start plánovala až na mistrovství Evropy.

%DUERUDâSRWiNRYi Další smolařka úvodu sezony. Tenis při soustředění skončil zlomeninou nártní

Jan Kudlička Jakub Vadlejch

kosti. Místo tréninku chodila světová rekordmanka o berlích, ale dokázala se rychle vrátit do  formy. Ze zkráceného rozběhu začala v  Římě, na  Odložilově memoriálu získala jistotu a v Táboře při mistrovství republiky už výkonem 66,87 m skočila do čela letošních světových tabulek.

.DWHĜLQDâDIUiQNRYi Kladivářka, medailistka juniorských šampionátů, je zařazena do  systému ASC DUKLA od  října minulého roku. V  červnu dvakrát zlepšila český rekord, který má nyní hodnotu 72,47 m.

O limit ještě bojují koulař Ladislav Prášil, kladivář Lukáš Melich, běžkyně Kristiina Mäki, … Text: Michal Osoba (Právo) Foto: Ivana Roháčková

8

9RGQtVODORP

'R5LDMHQGHEOtĜL 6H]RQDYRGQtKR VODORPXVHNDåGRURþQČ RGYtMtRGWRKRNGR VHQDMDĜHSURERMXMH GRUHSUH]HQWDFH .WRPXVORXåtþW\ĜL QRPLQDþQt]iYRG\ DSURQLNRKRYWRPWR RKOHGXQHH[LVWXMH YêMLPNDSĜLþHPå YtWČ]RYpVL]DMLVWLOL ~þDVWQDRO\PSLMVNêFK KUiFKY5LXGH-DQHLUR 7RVH]H]iVWXSFĤ 'XNO\%UDQGêVSRYHGOR QD&.DãSDURYLVH âLQGOHUHPMHOLNRå ]YtWČ]LOLYHWĜHFK]HþW\Ĝ GRPiFtFKQRPLQDþQtFK ]iYRGĤ

„Do reprezentace se dostali na singlkánoi Tomáš Rak, kajakářka Štěpánka Hilgertová a kanoistka Monika Jančová. Na deblkánoích máme dvě posádky: Jonáš Kašpar – Marek Šindler a Ondřej Karlovský – Jakub Jáně. Bohužel se mezi nejlepší neprobojoval nikdo z našich kajakářů a také kanoista Michal Jáně, který loni reprezentačně jezdil,“ vyjmenoval Jaroslav Volf, vedoucí trenér ASO vodního slalomu v Dukle. „Z mého pohledu je Michal jeden z nejlepších kanoistů na  světě, ale sráží ho nevyrovnanost výkonů. Buď vyhraje, nebo to hodně pokazí. Ve třetím závodě kvalifikace měl smůlu v tom, že dostal od brankových rozhodčích velice přísnou padesátivteřinovou penalizaci a následkem toho se nevešel do reprezentační trojice. Z pozice náhradníka ale dostal šanci startovat na prvním Světovém poháru v  italském středisku Ivrea, kde vyhrál a  potvrdil své vysoké ambice. Do budoucna však bude muset přidat, aby ho podobné výpadky nepotkávaly,“ pokračoval Volf.

1D0(QDSyGLXMHQ -DQþRYiYKOtGNiFK Tím jsme se posunuli k  mezinárodním závodům. Na  mistrovství Evropy v  Liptovském Mikuláši skončila posádka C2 Karlovský – J. Jáně na nepopulárním čtvrtém místě, olympionici Kašpar – Šindler měli dotyk na první brance a ten je rozhodil. Na těžké

Jakub Jáně, Ondřej Karlovský

Monika Jančová

trati byli nakonec sedmí. Kanoista Rak a kajakářka Hilgertová ve finále chyběli. Na medaile nedosáhly ani hlídky s  výjimkou stříbrných kanoistek, v  jejichž sestavě jela Monika Jančová, která v C1 skončila osmá. O  vítězství Michala Jáně v  Ivrei (při neúčasti některých olympioniků vyhrál i semifinále) již byla řeč. Jančová tam byla pátá, Rak osmý a  dvojka Karlovský – Jáně

sedmá. Posledně jmenovaní pak v  dalším dílu Světového poháru ve španělském Seu d'Urgell své umístění zopakovali a  jejich kolegové Kašpar – Šindler mezitím absolvovali kemp na olympijském kanálu v brazilském  Riu de Janeiro. Obecně se dá říci, že se na posledních dvou závodech v Seu a ve francouzském Pau vodákům Dukly příliš nedařilo.



Marek Šindler, Jonáš Kašpar

9\KUiWVHPL¿QiOHPĤåH EêWÄSROLENHPVPUWL³ Například nadějná semifinálová výhra může být pro někoho „polibkem smrti“. „Znám to z  vlastní zkušenosti, poslední jsem jezdil nerad,“ přiznal Jaroslav Volf. „Ve  finále jede vítěz až poslední z  deseti nejlepších a čeká, až na něj konečně přijde řada. Hlavou se mu honí různé myšlenky a  hlavně registruje, jak se soupeři zlepšují. V  Seu d'Urgell byl v  této pozici Luboš Michal Jáně

Hilgert, jemuž kvůli třem šťouchům nevyšel závěr a skončil desátý. V Pau to samé potkalo Kašpara se Šindlerem,“ krčil rameny bývalý úspěšný reprezentant. „Bylo to trochu smutné vyvrcholení jejich posledního předolympijského testu. Závod pokazili už v úvodu, ale jak jsem říkal, je to nesmírně náročné na psychiku,“ dodal Volf s tím, že nejlepší čeští deblíři měli velký problém už na  šesté brance. Rozhodčí to původně ohodnotili padesátisekundovou penalizací, ale i  když po  revizi videa trest

zrušili, Kašpar se Šindlerem dojeli poslední se čtyřmi dalšími chybami a víc jak dvacetisekundovým mankem na vítěze. V roli olympijských náhradníků se ocitli kanoisté Karlovský – Jáně a  kajakářka Hilgertová. Do  Ria ale nepocestují a  jejich šance by mohla přijít jen v případě nějaké závažné události, která by postihla nominované olympioniky. Text: Milan Novotný Foto: Ivana Roháčková

10

5\FKORVWQtNDQRLVWLND

7ULXPI\SĜHG5LHP 5\FKORVWQtNDQRLVWp PDMt]DVHERXKRUNp QRPLQDþQtMDUR EČKHPNWHUpKRVL XSHYQLOLVHEHYČGRPt VPČUHPNRO\PSLiGČ Y5LXGH-DQHLUR .DMDNiĜ-RVHI'RVWiO LþW\ĜNDMDNY\KUiOL ]iYRG\6YČWRYpKR SRKiUXPHGDLOHVEtUDOL LNDQRLVWD0DUWLQ)XNVD DGHEONiQRH-DURVODY 5DGRĖ)LOLS'YRĜiN NWHUiDOHPXVHOD QHMGĜtY]YOiGQRXW QHUYRYČQiURþQêERM YRO\PSLMVNpGRGDWHþQp QRPLQDFL %\OWRWêGHQQDNWHUê VHQH]DSRPtQi1DMHKR ]DþiWNXRGMtåGČOL -DURVODY5DGRĖD)LOLS 'YRĜiNGRQČPHFNpKR 'XLVEXUJXEH]MLVWRW\ RO\PSLMVNpKR5LD 'RPĤVHYUDFHOLQHMHQ VPtVWHQNRXGR%UD]tOLH DOHWDNpVEURQ]HP ]QiVOHGQpKR]iYRGX 6YČWRYpKRSRKiUX NWHUêPVH]QRYX SĜLKOiVLOLNDEVROXWQt VYČWRYpãSLþFH Josef Dostál

„Jak jsme jeli i dokvalifikaci, bylo to náročné fyzicky i psychicky. Jsem rád, že jsme se s tím takhle dobře popasovali. Tyhle závody, to je jeden velký sen,“ hlásil háček posádky Radoň. Bronzoví medailisté na kilometru z MS 2013 se vloni na  šampionátu v  Miláně na olympiádu v Riu de Janeiro neprobojovali a  museli podstoupit dodatečnou kvalifikaci. Tu ale v  Duisburgu zvládli a  dařilo se jim i v následných závodech Světového poháru. Na dvoustovce dojeli pátí, na olympijském kilometru pak skončili třetí. „Medaile je trochu nad plán, protože jsem myslel, že padesát metrů do cíle zkapu a  spadnu a  budu to doplavávat. Jsem nadmíru spokojený,“ usmíval se zadák Filip Dvořák.

Kajakář Josef Dostál skončil v Duisburgu na  kilometrové trati čtvrtý, ale byl to jen rozjezd pro domácí závod Světového poháru v Račicích. Dostál zvítězil a porazil špičkovou konkurenci. Spolu s  úřadujícím mistrem světa Poulsenem zůstal vzadu čtyřnásobný světový šampion Max Hoff z Německa nebo Kanaďan Adam Van Koeverden, olympijský šampion na  pětistovce z Atén. „Měl jsem za  úkol se držet Reného Holtena Poulsena, který jel vedle mě. Na  čtyřstovce jsem ho předjel, na  pětistovce jsem už měl náskok lodi a půl. Pak už jsem se soustředil na závěr. Hezky jsem si to užíval,“ vyprávěl Dostál. „Už v rozjížďce jsme byli tři mistři světa, to byla legrace. Moc si cením, že jsem dokázal vyhrát

na  domácí půdě, propagovat partnery a  sponzory a  ukázat se mediálně. Je to důležité směrem k  olympijským hrám, přinese mi klid do  duše, že budu vědět, že na to mám.“ Kanoista Martin Fuksa v  Račicích zahajoval mezinárodní sezonu a  i  on si zde posílil sebevědomí. Na  kilometru dojel třetí za suverénním Němcem Sebastianem Brendlem a  osmnáctiletým Moldavanem Sergheiem Tarnovschim. „Je tam medaile, to byl můj cíl. Že se to povedlo v prvním závodě sezony, je parádní,“ pochvaloval si Fuksa. „Trochu mě mrzí Moldavan vedle mě, toho jsem chtěl trochu ve  finiši potrápit, ale nakonec byl silnější. Sebastian – to je kapitola sama o sobě. Ještě budu muset trochu trénovat.“

11

Martin Fuksa

Fuksa pak získal i  stříbrnou medaili na neolympijské pětistovce, kde se před něj v závěru opět natlačil Serghei Tarnovschi. „Serghei je mladej a rychlej. Já se budu snažit ho v průběhu sezony dohnat, abych byl rychlejší než on,“ plánoval Fuksa. Českým hitem třetího závodu Světového poháru v  portugalském Montemor-o-Velho byl první start sezony čtyřkajaku v  sestavě, která od  olympijského Londýna pravidelně vozila medaile z  vrcholných akcí. Vedení reprezentace v  původním týmu Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Štěrba během jara zkoušelo nadějného nováčka Jakuba Špicara. V  Portugalsku se ale sešel původní tým a na místě svého triumfu na ME 2013 znovu vyhrál. „Nešlo ani tak o vítězství, ale o to, abychom konečně po  dvou letošních závodech Světového poháru a  ne úplně ideálním výkonu na  loňském mistrovství světa předvedli ve  finále silnou jízdu. Abychom s  ní všichni byli spokojení. To se povedlo

Filip Dvořák, Jaroslav Radoň

na  jedničku. Je výborné, že jsme vyhráli, a s takovým náskokem,“ hodnotil zadák Jan Štěrba. Povedené představení definitivně ukončilo debaty o  nominaci. V  Riu pojede čtyřkajak ve stejném složení jako v Londýně, kde získal bronzové medaile. „Jsem rád, že bylo možné uzavřít nominaci tak brzy, závodníci teď budou mít

klid na  přípravu. Parádní výkon čtyřkajaku v Portugalsku nejen jednoznačně odpověděl na otázku složení posádky, ale posádku stmelil a dodal jí sílu. Vím, že ještě svou výkonnost posunou vzhůru,“ pochvaloval si reprezentační šéftrenér Pavel Hottmar. Text: Martin Hašek (Sport) Foto: Ivana Roháčková

)XNVDVHVWDOSRþWYUWpYĜDGČPLVWUHP (YURS\QDSČWLVWRYFH]NLOiNXPiEURQ] Kanoista Martin Fuksa se stal mistrem Evropy na  pětisetmetrové trati a  protáhl svou neporazitelnost na  evropských šampionátech na  čtyři ročníky. S  bronzem z  olympijského kilometru tak v  Moskvě získal dvě medaile. Na  sprinterské dvoustovce, kterou stejně jako kilometr pojede na olympijských hrách v Riu de Janeiro, dojel pátý. „Jsem spokojený. Chtěl jsem hlavně získat zlato na pětistovce, to se mi povedlo. Za kilák jsem taky rád. A páté místo na dvoustovce? Samozřejmě mám vždycky v koutku mysli, že bych na ní chtěl mít medaile, bohužel to nikdy mezi dospělými nevyšlo. Tak snad někdy.“ Těsně pod pódiem skončila kajakářka Anna Kožíšková. Byla čtvrtá na kilometru, který ale pro ženy není olympijskou tratí. „Jsem hodně spokojená. Kilák je trať, která mi sedí,“ řekla mistryně světa v maratonu. Na medaili by musela jet o vteřinu a půl rychleji. Kajakář Jakub Špicar ve finále pětistovky obsadil páté místo a na medaili mu chyběly necelé dvě sekundy.

12

9HVORYiQt

'YRMNDÄEH]³ VHSURGUDODGR5LD 2QGĜHM6\QHNSĜLYH]O]PLVWURYVWYt (YURS\EURQ]DYGUXKpP]iYRGČ 6YČWRYpKRSRKiUXVNLIDĜĤVNRQþLO KQHG]D1RYR]pODQćDQHP0DKHP 'U\VGDOHPGUXKê-HãWČYČWãtUDGRVW 'XNOHDFHOpPXþHVNpPXYHVORYiQt DOHSĜLQHVODGRGDWHþQiRO\PSLMVNi NYDOL¿NDFH'R5LDGH-DQHLURSRMHGH LGYRMNDEH]NRUPLGHOQtND/XNiã+HOHãLF D-DNXE3RGUD]LO 0(Y3R]QDQL%RMVH åLYO\ Z květnového mistrovství Evropy v německém Brandenburgu přivezl Ondřej Synek bronz, ve  finále nestačil na  obhájce loňského triumfu Damira Martina z  Chorvatska ani na  Litevce Mindaugase Griskonise. „To nebylo veslování, to byl boj se živlem,“ nechal se Synek slyšet po  závodě, v  němž skifaře potrápily obří vlny. „Kvůli bočnímu větru odtáhla celý závod pravá ruka, takže ji teď mám ztuhlou a  bolí mě tak, že bych si ji nejradši uřízl. Ale i bez vln bych měl co dělat. Musím se zlepšit, aby to vypadalo k světu,“ věděl Synek. Těsně pod stupni vítězů skončila v  Brandenburgu čtyřka bez kormidelníka a také ambiciózní dvojka „bez“ Lukáš Helešic (juniorský mistr světa v této disciplíně z roku 2014) a Jakub Podrazil, které od  bronzu dělilo 88 setin vteřiny. A byla to předzvěst velkého úspěchu, který přišel o dva týdny později.

2O\PSLMVNi GRNYDOL¿NDFH7ĜHWt SRViGNDSUR5LR Právě díky Helešicovi s Podrazilem bude mít české veslování na  olympiádě dalšího zástupce. Spolu ovládli závod dvojek „bez“ na  dodatečné olympijské kvalifikaci v  Luzernu (klání předcházelo závodu Světového poháru) a postoupili z prvního místa. „Ani jsem tomu nemohl věřit, bylo to systémem start – cíl,“ radoval se dvacetiletý Helešic. V  Riu tak bude startovat, stejně jako před čtyřmi lety v  Londýně, pět českých posádek, z toho tři z pražské Dukly. Vedle Synka a Helešice s Podrazilem to bude čtyřka bez kormidelníka lehkých vah, která má účast jistou z loňského mistrovství světa. Posádka, která letos jezdí ve složení Miroslav Vraštil, Jiří Kopáč, Michael Humpolec a Ondřej

Podrazil, Helešic

Vetešník, se blýskla finálovou účastí v úvodním závodě SP ve Varese. O  postup do  Ria bojovala v  Luzernu i  čtyřka bez kormidelníka. Posádka složená ze dvou mladých veslařů Miroslava Jecha (před dvěma lety spolu s Helešicem juniorský mistr světa) a  Miloslava Šagra a  dvou zkušených borců Jakuba Makovičky a  Jana Lapáčka, bývalých dukláků nyní v barvách ČVK Praha, dojela šestá. Jen těsně prohrál boj o olympiádu nově složený český dvojskif. Matyáš Klang, který letos přestoupil ze skupiny nepárových k  párovým veslařům, usedl do  dvojskifu s  Michalem Plockem a  v  Luzernu obsadili třetí, první nepostupovou příčku. O  pouhých 59 setin vteřiny je předčila norská posádka s  dvojnásobným olympijským vítězem na  skifu Olafem Tuftem. „Odjeli jsme parádní závod. Závěr, který jsme tam roztočili, byl famózní a jsme zklamaní, že to nevyšlo. Ale třeba vyjde za čtyři roky Tokio,“ doufá Plocek, který se teď chystá na srpnové mistrovství světa do 23 let v Rotterdamu. „Tam bych chtěl navázat na předloňský titul z Varese,“ připomněl někdejší juniorský mistr světa a skifařský světový šampion do 23 let z roku 2014. Oba si pak spravili chuť na  tradičních pražských Primátorkách. Plocek při neúčasti Synka vyhrál závod skifařů, Klang v  roli veslovoda přivedl osmu Dukly ve společenství s ČVK Praha k vítězství. O 36 setin vteřiny! „Zřejmě jsem letos specialistou na těsné výsledky. Nejdřív jsem o  59 setin prohrál, teď ještě menším rozdílem vyhrál,“ pousmál se Klang.

6YČWRYpSRKiU\ 6\QHNPiVFKRSQpKR QiKUDGQtND Michal Plocek zaujal i  ve  Světovém poháru. V  jeho závěrečném díle v  Poznani mezi skifaři plnohodnotně nahradil Ondřeje Synka, který dal přednost přípravě na olympiádu. Dvaadvacetiletý Plocek se hned při svém prvním startu v  soutěži mezi skifaři probojoval do  finále a  skončil tam čtvrtý. Předčily ho jen hvězdy jako olympijský vítěz Mahe Drysdale z Nového Zélandu, úřadující mistr Evropy Damir Martin z Chorvatska a  majitel čtyř světových medailí Brit Alan Campbell. „Jsem rád, že jsem tu příležitost dostal, chtěl jsem získat zkušenosti. Čtvrté místo je úžasný úspěch,“ těšilo Plocka. Ondřej Synek si letošní Světový pohár otestoval při jeho druhém zastavení. Do  švýcarského Luzernu přitom koncem května málem neodjel. Pár dnů předtím totiž zjistil, že už nějaký čas pobolívající záda mají jasnou příčinu: zlomený čtvrtý obratel, zřejmě už několik let. Čtyřnásobný mistr světa se nakonec přece jen rozhodl na jezeře Rotsee závodit. A dařilo se mu! Tři čtvrtiny tratě vedl, v  závěru ale neodolal útoku olympijského vítěze Maheho Drysdala. „Jsem spokojený, druhé místo je až nad plán. Ani jsem nečekal, že bych mohl takhle závodit,“ tvářil se spokojeně třiatřicetiletý veslař pražské Dukly. Text: Ivana Jakoubková (Sport) Foto: Ivana Roháčková

3ULPiWRUN\

2VHWLQY\KUiOR VSROHþHQVWYt'XNO\Dý9.

.DåGRURþQtYHVODĜVNê VYiWHNYFHQWUX 3UDK\DSĜHKOtGND QHMOHSãtFKYHVODĜĤ ]'XNO\±WRMVRX SUDåVNp3ULPiWRUN\ 9HVODĜL'XNO\RSČW QH]NODPDOLDGiO NUDOXMt3ULPiWRUNiP L]iYRGXVNLIDĜĤ 2VPLYHVOLFHDUPiGQtKR SUDåVNpKRNOXEXRSČW QD9OWDYČWULXPIRYDOD XåSRVHGPDWĜLFiWp ]DVHERX(OLWQtORć 'XNO\VNRUPLGHOQtNHP +HMGXãNHPDOHVNRQþLOD GUXKiRSRXKêFK VHWLQYWHĜLQ\

Vítězové jsou z řad skifařů v sestavě se šesti dukláky (Vojtěch Řimák, Antonín Mařík, Ondřej Šams, Adam Štěrbák, Martin Basl a  Matyáš Klang), dvěma zástupci Českého veslařského klubu Praha (Jakub Makovička a Jan Lapáček – do minulého roku dukláci) a  kormidelníkem Radkem Šumou (Dukla) a vsadili na rychlý úvod. „Šlo o  hodně prestižní souboj mezi námi dukláky. Rozhodlo, že jsme jim na začátku ujeli a pak přes jejich finiš uhájili první místo,“ řekl Matyáš Klang, který byl členem vítězné posádky i loni. Všichni jeho kolegové se ale vyměnili. A tato sázka jim nakonec také vyšla, byť jen velmi těsně. Při strhujícím závěru uhájili nečekané vítězství před „čistou“ sestavou Dukly, kterou tradičně vedl do boje kormidelník Oldřich Hejdušek. O  vítězi nakonec rozhodl až fotofiniš. Koupel ve Vltavě za  premiérový triumf na  Primátorkách si po  dekorování vítězů dopřáli Řimák, Mařík a Šams. Velkou radost

měl i  další člen nejlepší osmy, už 35letý Makovička, jenž se po pěti letech vrátil k vrcholovému veslování. V lodi, která skončila těsně druhá, se kormidelník Oldřich Hejdušek, jenž znovu vyhlásil definitivní konec kariéry, tak nedočkal svého 24. vítězství na Primátorkách.

6NLIDĜ3ORFHNSRWĜHWt ]DVHERXY\KUiO VNXOpUVNê]iYRG Jarní skulérský závod Rösslera-Ořovského ovládl při neúčasti čtyřnásobného mistra světa Ondřeje Synka potřetí za  sebou Michal Plocek z Dukly Praha. „Rozhodlo se v  zatáčce, když byl vyloučen Richard Vančo,“ uvedl Plocek, jenž zvítězil před Vančovým bratrem Matúšem o  16 a  půl vteřiny. „Trochu jsem zaváhal na startu, ale pak jsem to rozjel na správné tempo a udělal si pohodlný náskok,“ sdělil. Text a foto: Ivana Roháčková





%LN\

'XNOiþWtELNHĜLRþLPDWUHQpUD 9êSUDYDþHVNêFK ]iYRGQtNĤQDKRUVNêFK NROHFKRGOHWt QDRO\PSLMVNpKU\ GR5LDYHVWHMQpP VORåHQtMDNRSĜHG þW\ĜPLOHW\GR/RQGêQD $]DVHMHWRWULRELNHUĤ ]$6&'8./$SRG WDNWRYNRX9LNWRUD =DSOHWDOD7HQWR YHOLFH~VSČãQêWUHQpU 'XNO\LUHSUH]HQWDFH KQHGY~YRGXQDãHKR UR]KRYRUX]GĤUD]QLO åHMGHQHMHQ RY\QLNDMtFtVSRUWRYFH NWHĜtSDWĜtGRDEVROXWQt VYČWRYpãSLþN\DOH ]iURYHĖWYRĜtYêERUQRX SDUWXFRåMHSĜHGHYãtP SURRO\PSLMVNê]iYRG YHOLFHGĤOHåLWp Pro Jaroslava Kulhavého to bude Xå þWYUWi RO\PSLiGD SĜLþHPå SĜHG þW\ĜPL OHW\ Y /RQGêQČ VL GRMHO SUR ]ODWRX PHGDLOL %ČKHP VYp VNYČOp VSRUWRYQtNDULpU\VHURYQČåVWDOPLVWUHPVYČWDD(YURS\YtWČ]HP6YČWRYpKRSRKiUXLOHJHQGiUQtKR]iYRGX&DSH(SLF9SRVOHGQtFKþW\ĜHFK OHWHFK YãDN MHKR þLQQRVW YêUD]QČ RYOLYĖRYDODUĤ]Qi]UDQČQtDQHPRFL 0\VOtWH VL åH MH ]QRYX VFKRSHQ ERMRYDWRSĜHGQtXPtVWČQt" Prožil jsem si s  ním složitý olympijský cyklus, ale pokaždé se dokázal vrátit na vysoký stupeň trénovanosti. Přitom po  řadě zranění nebo nemocech jsme začínali od  nuly. Bylo to velice demotivující, ale Jára je neuvěřitelně mentálně silný, vždy v sobě našel sílu znovu budovat ztracenou kondici. Přitom nešlo o  banální zdravotní problémy, na  jejich řešení jsme museli kontaktovat špičkové odborníky. Léčba byla často komplikovaná a zdlouhavá. Děkuji proto všem, kteří se na jeho uzdravení podíleli, v  čele s  našimi reprezentačními lékaři profesorem Janem Štulíkem a dr. Janem Krylem. V současnosti je můj svěřenec ve  výborné kondici, což potvrdil ve  dvou závodech Světového poháru. Má sice ještě určitý limit ve sjezdech, které kvůli zraněné ruce jezdí na jistotu, ale myslím si, že v Riu bude ve  stoprocentní formě. Dokáže se maximálně připravit a  plně koncentrovat, a  proto je kandidátem na  medaili. Nino,

Ondřej Cink

Julien a  další jezdci světové špičky dobře vědí, co to znamená, když v čele závodu je mezi nimi i Jára Kulhavý. A je reálné, že tato situace může v Riu nastat. 0H]L SĜHGVWDYLWHOH QRYp QDVWXSXMtFt JHQHUDFH MH WDOHQWRYDQê ELNHU 2QGĜHM &LQN =GREt KR WLWXO\ PLVWUDVYČWDD(YURS\GROHWDNRY\ EURQ]RYp KRGQRW\ ]H VHQLRUVNpKR ãDPSLRQiWXVYČWDD(YURS\0\VOtWH VLåHQDW\WRSČNQpYêVOHGN\PĤåH QDYi]DWLQDRO\PSLiGČ" Určitě bude na závod v Riu velice dobře připravený. Má rád teplo a vyhovují mu parametry tamější trati. Chybí mu sice celosezonní výsledková stabilita, ale dokáže se dobře na  každé své vystoupení dobře koncentrovat. Pro úspěch na olympijských hrách udělá vše, co bude v  jeho silách, a  domnívám se, že má i  reálnou naději na  kvalitní umístění. Pokud se mu podaří dobře odstartovat a  bude se pohybovat v  popředí závodního pole, tak dokáže až

neuvěřitelným způsobem zabojovat o velký výsledek. 'ORXKROHWêP þHVNêP UHSUH]HQWDQWHP VH VWDELOQt YêNRQQRVWt MH PHGDLOLVWD ] PLVWURYVWYt (YURS\ -DQ âNDUQLW]O -DNp MVRX MHKR RO\PSLMVNpãDQFH" Přiznávám, že jsem od  začátku olympijské kvalifikace nepochyboval o  tom, že třetím mužem naší bikové výpravy bude Škarna. Dokáže být výkonnostně stabilní, což potvrdil v jarní části letošní sezony v závodech olympijské kvalifikace. Pokud se mu ke zmíněné solidní vyrovnanosti podaří přidat ještě něco navíc, tak může atakovat minimálně své umístění z  Londýna, kde skončil na výborném dvanáctém místě. Cestu na  OH do  Ria našli Jaroslav Kulhavý, Ondřej Cink, Jan Škarnitzl a v ženách Kateřina Nash. Text: Jaroslav Pešta Foto: Ivana Roháčková

3ČWLERM

3ČWLERMDĜLVWĜtGDYČ ]iYRGLOLDPDURGLOL 9SUYQtSRORYLQČVH]RQ\ YUFKROLODSĜtSUDYDDE\ PRGHUQtSČWLERMDĜL QDRO\PSLiGČSĜHGYHGOL QHMOHSãtIRUPX0XåL VSOQLOLNULWpULDXå QDORĖVNpPPLVWURYVWYt (YURS\%DUERUD .RGHGRYiVHQD2+ GRVWDODDåQDSRVOHGQt FKYtOL9ãHFKQRDOH QDVWRSURFHQWQHE\OR Olympijská sezona je vždycky trochu atypická. Hry se konají jednou za čtyři roky a tomu se podřizuje celý program. Vždycky záleží na  tom, kdo už má splněná kvalifikační kritéria. U nás to byli David Svoboda a Jan Kuf. Sice neměli úplnou jistotu startu, museli uspět i v národním porovnání, ale to se jim podařilo uhájit. „Už před sezonou bylo jasné, že David nebude závodit příliš často a  že všechna jeho vystoupení budou mít přípravný charakter. Měl za sebou kvalitní zimní přípravu, úvodní soutěží v  Riu prošel tak, jak měl. Důležité bylo získat informace o dějišti her, ale i o jeho formě. Všechno vypadalo dobře, ale komplikace nastala před šampionátem, kdy prodělal poměrně těžkou virózu,“ začal své vyprávění reprezentační trenér Jakub Kučera. Skoro dva týdny byl kvůli vysokým teplotám mimo, a tak nemělo smysl, aby cestoval na  MS do  Moskvy. „Měl to být jeho testovací závod, který měl dát informaci o tom, na co se v závěrečné přípravě zaměřit. To se nestalo, ale teprve se uvidí, jak velká to bude komplikace.“ Kuf měl zdravotní problémy v  předolympijské sezoně, kdy ho postihla komplikovaná zlomenina prstu. Vrátil se na poslední chvíli na  MS do  štafety, ale s  Natálií Dianovou závod smíšených dvojic vyhráli. „Letos šel tři závody světového poháru a  plán nebyl postavený tak, aby bojoval o čelní příčky. I tak dokázal být třetí v Římě, což byl hodně pozitivní signál,“ pochvaloval si Kučera. „Jediným minusem u  Honzy bylo, že kvůli distorzi zápěstí ze šermu musel po tomto úspěchu měsíc odpočívat. Přišel tím o dva závody, na mistrovství světa byla šermířská pauza cítit, ale u něj zvlášť platí, že zajíci se budou sčítat až po Riu.“

David Svoboda

3UR5LRMHQDSRVOHGQt FKYtOLGRSOQLOD .RGHGRYi Jan Kuf

Barbora Kodedová

Natálie Dianová

Barbora Kodedová získala jistotu olympijského startu až v polovině června. „Těším se moc. Když mi to trenér volal, měla jsem slzy v očích. Po sezoně chci ukončit kariéru, takže lepší konec jsem si nemohla přát,“ vykládala šestadvacetiletá pětibojařka, jejímž jediným problémem je to, že letos už absolvovala hodně závodů, aby se na olympiádu díky postavení v  redukovaném světovém žebříčku dostala. Na finále Světového poháru v USA zazářila devátým místem, ale přivezla si virózu a  dlouho se jí nemohla zbavit. „Ta nemoc na Dukle asi přeskakovala z jednoho závodníka na druhého. Nešlo jen o pětibojaře, ale i  sportovce jiných odvětví,“ kroutil hlavou trenér. Nejméně veselé povídání je o Dianové, loňské mistryně světa v  mixu a  dvanácté ženě z  individuálu. „Měla být v  Riu naším želízkem v  ohni, ale kvůli zánětu v  koleni, které jí operovali už v roce 2014, nemohla letos v první půlce sezony závodit a sbírat kvalifikační body. To ji připravilo o možnost probojovat se do  Ria. Je to pro ni velice těžká situace a jen slabou náplastí je účast na mistrovství Evropy,“ dodal Jakub Kučera. Text: Milan Novotný Foto: Ivana Roháčková, Filip Komorous



16

6PČU5LR

0HGDLOHQDELWpEUD]LOVNRX HQHUJLtDYiãQt 2O\PSLMVNpKU\MVRXSURYČWãLQXVSRUWRYFĤ YUFKROHPNDULpU\0DJLFNiDXUDRO\PSLiG SĜLWDKXMHGLYiN\LVSRQ]RU\DVSRUWRYFHþDVWR Y\ELþXMHNåLYRWQtPYêNRQĤP2GPČQRX ]DRGĜtNiQtDWYUGRXGĜLQXQDWUpQLQNXMHSDN WČP~VSČãQêPQHMHQREGLYIDQRXãNĤDOHWDN\ PHGDLOH]FHQQêFKNRYĤ Na  posledních Letních olympijských hrách 2012 v  Londýně vybojovali čeští olympionici celkem 10 medailí (4 – 3 – 3), z  toho sportovci Dukly pět – 3 zlaté a  2 stříbrné.

(NRORJLFNpPHGDLOH]5LD Design medailí letních olympijských her v  Riu zdůrazňuje vztah mezi silou olympijských hrdinů a  mocí přírodních živlů. Spojení mezi těmito prvky pak typicky představuje vavřínový list vítězů. Návrh medaile má vyjadřovat brazilskou energii a  vášeň. Olympijská medaile už tradičně zobrazuje řeckou bohyni vítězství Niké a  symboly antického Řecka, stadion v Aténách a Akropoli. Celkem 5  130 olympijských a  paralympijských medailí ale nemá být pouze ukazatelem sportovní excelence, ale také symbolem dosažitelnosti a  udržitelnosti pro sportovce. Jejich tvůrci si proto dali záležet, aby i materiál, ze kterých byly vytvořeny, odpovídal přísným ekologickým náležitostem. Například zlaté medaile byly vyrobeny zcela bez použití rtuti a s využitím recyklovaných materiálů. Z  recyklovaného plastu pochází také stuhy, na kterých budou medaile zavěšené. Hry v  Riu de Janeiro se uskuteční od 5. do 21. srpna, kdy je na jižní polokouli zimní období a  kdy teplota vzduchu by měla být v  průměru 22 °C. Časový posun oproti ČR je minus pět hodin. Sportovci budou bojovat o  medaile ve  druhém největším městě Brazílie, které se v srpnu 2016 stane prvním jihoamerickým městem v historii, hostícím olympijské hry. Pořadatelství Her XXXI. olympiády bylo Riu, které se může chlubit nádhernými plážemi včetně věhlasné Copacabany nebo gigantickou sochou Krista Spasitele, přiděleno v  říjnu 2009 během 121. zasedání Mezinárodního olympijského výboru v dánské Kodani. Soutěžit se bude ve  28 sportech, 306 disciplínách a  na  37 sportovištích ve  čtyřech zónách: Barra, Copacabana, Deodoro a Maracaná. Tamní slavný fotbalový stadion

bude sloužit pro zahajovací (5. srpna 2016) i  zakončovací ceremoniál (21. srpna 2016) olympijských her, čímž se žádný jiný stadion na  světě nemůže pyšnit. Pro zhruba 10  500 sportovců z  celé planety budou připravena špičková sportoviště a  jedna z  nejhezčích olympijských vesnic, která je na dohled od srdce brazilských her – olympijského parku Barra. Do  programu her se po 112 letech vrací golf – hřiště leží severně u  jezera Marapendi – a  rugby o  sedmi

hráčích, které se naposledy na  největší sportovní akci světa objevilo v roce 1924. Olympijské hry v  Riu budou první OH v Jižní Americe. Mezi nejčetnější kontinenty, které měly zatím tu čest pořádat hry, se řadí s  počtem třiceti Evropa. Dvanáctkrát se konaly v Severní Americe, pětkrát v Asii a pouze dvakrát u protinožců v Austrálii. Text: Ivana Roháčková Foto: Facebook Rio2016 a Michal Jáně

2G/RQGêQDN5LX±]ODWi%DUERUDâSRWiNRYi

=PČQ\YåLYRWČ LYHVSRUWX -DNRREKiMN\QČRO\PSLMVNpKRWLWXOXE\OD RãWČSDĜND%DUERUDâSRWiNRYiSĜHGþW\ĜPLOHW\ Y/RQGêQČQDYUFKROXVYpVSRUWRYQtNDULpU\ 2GWpGRE\]DåLODPQRKp6WDODVHPDWNRX ]tVNDODHYURSVNêWLWXOUR]HãODVHVWUHQpUHP DYRO\PSLMVNpVH]RQČVHPXVHODY\URYQiYDW VH]ORPHQLQRX]iQiUWQtNĤVWN\ Pouhých 113 dní po  narození svého syna Janka se Barbora Špotáková vracela ke  kariéře. Byl to zrovna pátek třináctého na stadionu domažlické Jiskry, ale její nová éra začala nadějně. „Třináctka je pro mě spíš šťastná, než nešťastná,“ říkala Špotáková. Hodila tehdy 62,33 metru a  na  den přesně pět let poté, co ve  Stuttgartu překonala světový rekord, navíc na narozeniny své maminky, zahájila novou fázi své atletické cesty. V dalším roce se vrátila jako pravá šampionka. Sezonu 2014 ozdobila celkovým vítězstvím v  Diamantové lize a  na  čtvrtý pokus konečně získala také titul evropské šampionky. V Curychu to byl ale dramatický boj, v závodě se trápila, pátým pokusem však nakonec vypustila zlatý hod. „Byl to můj sen, ale nečekala jsem, že mě potká tak špatný závod. Ale jsem evropská šampionka. Je to crazy!“ radovala se Špotáková. „Asi jsem v sobě musela objevit tu bojovnici, dneska to bylo hrozné a  vůbec nevím proč. Sice ten výkon je špatný, byl jenom jeden hod, ale nakonec se můžu pochválit za to, že jsem zabojovala. Vytáhla jsem se z  hrozného pocitu, ten závod byl jako zlý sen.“ Comeback sice nakonec dopadl skvěle, ale všechno v pohodě nebylo.

„Místo toho, abychom se teď na  Kontinentálním poháru v  Maroku radovali, následovala kritika, že bych příští rok měla jet do Afriky, takže jsme se tam na tom malinko neshodli. Od  trenéra to nebylo zase tak pozitivní hodnocení. Myslím, že ho tentokrát neposlechnu,“ hlásila Špotáková po  návratu z  posledního zahraničního závodu sezony v Marrákeši. A brzy se ukázalo, že spory s trenérem Janem Železným jsou neslučitelné s  další vzájemnou budoucností. „I  v  současné chvíli chápu jeho názory na mou přípravu, ale vzhledem k tomu, že chci brát ohledy na  svou rodinu a  dítě, nemohu akceptovat takový styl přípravy, kterou připravuje trenér. Proto jsme se dohodli, že spolupráci ukončíme,“ vysvětlovala Špotáková koncem roku 2014 trenérský rozchod s nejlepším oštěpařem historie. „Respektuji její přání zkusit se připravovat sama. Pod přípravu, kterou však nemám stoprocentně pod kontrolou, se nemohu podepsat, proto jsme se dohodli na ukončení naší spolupráce,“ uvedl tehdy Železný. Špotáková se rozhodla vyzkoušet experiment. Se zkušenostmi světové rekordmanky a dvojnásobné olympijské šampionky si svůj trénink začala řídit sama. Sezona se nevyvíjela zle, nakonec z  toho byl další

celkový triumf v Diamantové lize. Na světovém šampionátu v Pekingu ale po nadějné kvalifikaci přišel výpadek ve finále a v něm jen deváté místo. „Je to zvláštní takhle pustit finále. Pro mě je důležité Rio. Jsou to hrozně důležité zkušenosti, ze kterých něco vyvodím na příští rok. Rio de Janeiro. To je odpověď,“ prohlásila odhodlaně. Novinkou pro olympijskou sezonu se tak stal návrat k  bývalému trenérovi Rudolfu Černému. Osvědčená dvojka si spolu k sobě znovu našla cestu, v závěru jarní přípravy si ale Špotáková při tenise na Kanárských ostrovech zlomila zánártní kůstku v noze. „Není to nic, z  čeho bych dělala nějakou bublinu. Je to drobná komplikace před Riem,“ věřila Špotáková. Chtělo to trochu trpělivosti, která se vyplatila. Návrat k  závodům se Špotákové podařil, v Riu si může užít svůj další olympijský útok. Text: Martin Hašek (Sport) Foto: Ivana Roháčková



18

2G/RQGêQDN5LX±]ODWê'DYLG6YRERGD

=iYRGQtSDX]DE\ODGHOãt QHåMVHPVLSĜHGVWDYRYDO ýW\ĜLURN\3URQČNRKRGORXKiGREDQČNRPX WR]DVHXWHþHMDNRYRGD3URVSRUWRYFHMHWRKOH REGREtRKUDQLþHQpGYČPDRO\PSLiGDPL3ČWLERMDĜ 'DYLG6YRERGDQDWpORQGêQVNpYURFH VODYQČ]tVNDO]ODWRXVSČWE\FKWČOLOHWRVYVUSQX Y5LX=DW\þW\ĜLURN\VHYãDNXQČMVWDODVSRXVWD YČFt

„Jak jsem vyhrál v  Londýně, jsem už skoro zapomněl,“ usmál se. „Pamatuju si ale, že když se mi to povedlo, byl jsem už sportem dost unavenej a plánoval jsem, že budu potřebovat nějakou pauzu. Tu jsem pak vyplnil všemožnými aktivitami. Mimo jiné i  oslavami, které se protáhly do  konce roku 2012. Ovšem závodní přestávka byla nakonec mnohem delší, než jsem si představoval.“ Vezměme to ale popořádku. Nejlepší český moderní pětibojař se od  začátku

roku 2013 pustil do tréninku. Docela se mu dařilo, ale brzy ho zastavilo zranění. Zkraje si myslel, že to bude banalita, jenže pak se z  toho vyklubal těžko léčitelný problém. „Bolel mě bérec levé nohy a  nevědělo se proč. Až později se ukázalo, že to souviselo s  bederní páteří, a  léčba trvala hrozně dlouho. Ztratil jsem tím rok a ubíjející bylo, že se bolest opakovala. Vždycky jsem začal trénovat, ale několikrát se to vrátilo, takže jsem toho musel zase nechat,“ vyprávěl závodník Dukly Praha. Bolest se podařilo zažehnat až díky konzultaci s  věhlasným odborníkem Hansem-Wilhelmem Müllerem-Wohlfahrtem. „Pomohl mi nejvíc ze všech a  hlavně nejrychleji. Musel jsem tomu jít ale naproti. Od té doby k mému dennímu režimu patří protahování a  uvolňování problematických partií, tedy bederní páteře. Také mám

vzhledem ke svým neduhům přizpůsobený trénink. Preventivně se vyhýbám tréninkovým prvkům, které by mému tělu neprospěly. Neběhám proto rychlé úseky po tvrdém povrchu nebo nekombinuju rychlost se šermem. Prostě musím svou schránku šetřit,“ prozradil David Svoboda. Obrat přišel v  roce 2014. „To už jsem mohl jakž takž závodit a  s  Honzou Kufem jsme na mistrovství světa vybojovali čtvrté místo ve  štafetě. Noha se lepšila a  od  začátku loňského roku jsem byl téměř v normálním provozu. Zůstalo opravdu jen malé omezení a podařilo se mi vrátit do závodního režimu, což se projevilo i na šampionátech. Skončil jsem osmý na  světě a  čtvrtý v Evropě a bylo to jen o pár vteřin za elitou. Potěšilo mě, že i když jsem netrénoval úplně naplno, dokázal jsem závodit s nejlepšími,“ pochvaloval si David. Od té doby si nedal pořádné volno. „Byl jsem za  dobu nicnedělání dosyta odpočatý a připravoval se na olympijskou sezonu. Úspěchu v  Riu všechno podřizuju, i  když stále řeším nějaké dílčí problémy. Je to jako na  houpačce,“ pokračoval. Přesto, že toho za poslední roky moc neodzávodil, setkává se s velkou důvěrou veřejnosti. Řada lidí mu přeje a on to tak cítí, že se od něj očekává úspěch. „Strašně rád bych to naplnil. Jsem příjemně překvapený, jak mi fanoušci věří. Je mi ale jednatřicet a občas mě něco zabolí. Prostě se už nemohu chovat stejně, jako když mi bylo dvaadvacet. Když ale budu zdravotně v  pohodě, tak vím, že se mohu měřit s nejlepšími.“ Za čtyři roky toho David Svoboda mimo sport moc nestihl. „Ještě jsem nedokončil magisterské studium na FTVS, osobní život v  podobě vztahů nebo dokonce manželky jsem s  vrcholovým sportem nedokázal skloubit, takže to teď neřeším. Ale říkám si, že závodit už moc dlouho nebudu, a tak si to později všechno vynahradím a  užiju po zbytek života,“ dodal. Text: Milan Novotný Foto: Ivana Roháčková

2G/RQGêQDN5LX±]ODWê-DURVODY.XOKDYê

5DGRVWLLEROHVWL %LNHU-DURVODY.XOKDYêGRViKOYURFH ]ODWRXPHGDLOtQDRO\PSLMVNêFKKUiFKY/RQGêQČ VYpKRåLYRWQtKR~VSČFKX3ĜHGHYãtPWLWXOHP PLVWUDVYČWDYPDUDWRQXDĜDGRXYêERUQêFK YêVOHGNĤY]iYRGHFK6YČWRYpKRSRKiUXQDVHEH XSR]RUQLOLYGDOãtFKþW\ĜHFKOHWHFK1DY]GRU\ WRPXåHPXVHOĜHãLWQHPiORY\þHUSiYDMtFtFK ]GUDYRWQtFKSUREOpPĤ1HY\KQXO\VHPXDQL OHWRVNG\E\OQXFHQSR]ORPHQLQČUXN\]PČQLW VYĤMSOiQSĜtSUDY\QD2+3ĜHVWRKQHGY~YRGQtFK NYČWQRYêFK]iYRGHFKSRWYUGLOåHYFURVVFRXQWU\ VWiOHSDWĜtGRY\EUDQpVYČWRYpVSROHþQRVWL DGR5LDVHWDNPĤåHY\GDWVUHiOQêPL PHGDLORYêPLDPELFHPL V roce 2012 se po olympiádě v Londýně zúčastnil ještě mistrovství světa v  Rakousku, ale bojoval s  únavou i  se ztrátou motivace a  dojel až třináctý. V  celkovém hodnocení Světového poháru skončil třetí, stal se vítězem ankety Král cyklistiky a v anketě Sportovec roku obsadil druhou příčku za oštěpařkou Barborou Špotákovou. V  březnu 2013 se zúčastnil etapového závodu dvoučlenných týmů Cape Epic v Jihoafrické republice. V  této Tour de France na horských kolech jel ve dvojici se Švýcarem Sauserem. Zvítězili ve čtyřech etapách ze sedmi a ovládli i celkové pořadí. Na mistrovství světa skončil pátý. „Po dvou pádech jsem musel zvolit stíhací jízdu, takže s  výkonem jsem spokojený. Škoda, měl jsem na  medaili,“ netajil své představy. Ve  dvou závodech Světového poháru skončil třetí a  v  jednom zvítězil. Potvrdil, že výborná forma se mu vrací. „Poolympijskou sezonu jsem chtěl zakončit pěkným výsledkem, což se mi podařilo,“ zdůraznil. V  únoru 2014 si při zimní přípravě po pádu na ledě zlomil čéšku v pravém kolenu. „Bylo to mé asi nejtěžší zranění, které si vyžádalo šest týdnů klidu. Ještě dlouho pak bylo koleno oteklé a  poznamenalo vlastně celou sezonu. V  závodě Světového poháru v  Austrálii jsem potom upadl na  levé koleno, ale zůstalo jen u  krvácení. Kdyby to bylo pravé po  zlomenině čéšky, tak bych se asi vrátil o berlích. A aby toho nebylo málo, tak jsem musel řešit menší astma. Přestože se mi hůř dýchalo, tak jsem se vydal do Norska na mistrovství světa. Nebyl to špatný závod, ale k medaili bylo daleko, dojel jsem osmý. A  tak nejcennějším výsledkem se stal světový titul v maratonu, cross country se mi moc nepovedlo,“ přiznává biker, ale zároveň dodává, že při těch zdravotních problémech toho asi víc čekat nemohl. Loňský rok zahájil Kulhavý prvenstvím v  etapovém maratonu dvojic Cape Epic,

na  které navázal vítězstvím v  závodě Světového poháru v Novém Městě na Moravě. V  celkovém hodnocení této soutěže obsadil třetí příčku. Doslova černé mraky se přehnaly nad jeho starty na obou šampionátech. Na mistrovství Evropy musel ze závodu odstoupit pro bolesti břicha a brzy se stal divákem i  na  mistrovství světa. „Týden před šampionátem jsem měl kolizi, špatně se mi dýchalo a  po  návratu domů lékaři zjistili zlomené žebro. Občas se při jízdě sice ozývalo, ale v Andoře byla mým neřešitelným problémem nadmořská výška spojená s  astmatem. Nebyl jsem schopný se nadechnout, a když mě řada soupeřů předjížděla, nemělo smysl v závodě pokračovat. Byl jsem z toho rozladěný, vždyť mistrovství světa je vrcholem sezony, ale jiné řešení nebylo,“ vzpomíná nejlepší český biker.

Také vstup do  letošní sezony byl pro Kulhavého plný bolesti. Začátkem března po pádu v závodě na Kypru ho čekala operace dvojité zlomeniny vřetenní kosti levé ruky. Přesto věřil, že tréninkové i  závodní manko dohoní a  své představy ještě s  ortézou na  ruce začíná naplňovat. Ve  svém prvním letošním závodě SP v  Německu dojel čtvrtý, o týden později ve Francii pátý a  stejné místo obsadil i  v  tradičních Pražských schodech. „Jsem spokojený, forma jde nahoru, ale zatím jezdím dost opatrně, abych nespadl. Pokud nenastane nějaká komplikace, tak čas na přípravu před olympiádou bude dostatečný,“ neskrývá svůj optimismus. Text: Jaroslav Pešta Foto: Iva Roháčková



20

2G/RQGêQDN5LX±VWĜtEUQê2QGĜHM6\QHN

0LOQtN\VWĜtEUQpKRVNLIDĜH 'RPDPiVWĜtEUQp PHGDLOH]HGYRX SĜHGFKR]tFKRO\PSLiG 2GWpSRVOHGQt ORQGêQVNpY\KUiO 2QGĜHM6\QHN  YãHFKQ\WĜLVYČWRYp ãDPSLRQiW\VWDþLO SĜLYtWDWQDVYČWČV\QD Y\VWXGRYDWY\VRNRX ãNROXL ]MLVWLW ãNROXL]MLVWLW åHXåQČMDNê þDVYHVOXMH þDVYHVOXMH VH]ORPHQêP REUDWOHP REUDWOHP

2012 3RVWĜtEUXSĜLãHOV\Q Dva týdny po zisku stříbra v Londýně se Ondřeji Synkovi narodil syn. Termín porodu byl původně jen pět dnů po  olympijském finále, ale malý Matyáš si počkal. Poolympijský podzim však poznamenala rodinná aféra. Synek se na čas odstěhoval od manželky, dvouleté dcerky Alice a novorozeného Matyáše, za  což schytal hodně kritiky. Už na  předvánočním vyhlášení Sportovce roku se však objevil s  manželkou Pavlou a na jaře příštího roku už bylo jasné, že Synkovi fungují jako rodina.

 6H]RQD]Q,GHiO Jen zimní třítýdenní tréninkový výpadek kvůli zánětu středního ucha, jinak poolympijská sezona s  ideálním průběhem. Synek ovládl mistrovství Evropy v  Seville, i oba závody Světového poháru, jichž se zúčastnil, v Eton Dorney (přestože v polovině trati byl čtvrtý) i v Luzernu. A zlato si přivezl i  z  mistrovství světa v  korejském Čchungdžu. Na  podzim se pak pustil do  studia na Vysoké škole tělesné výchovy a  sportu Palestra.

 âDPSLRQDRGGiYDMtFt Sezonu začal zraněním. Při hokeji se levým kolenem udeřil o mantinel a tři týdny nesměl trénovat. Horní část těla posiloval na  kajakářském trenažéru. Manko ale dohnal dokonale. Triumfoval na  mistrovství Evropy v Bělehradě i na světovém šampionátu v Amsterodamu, kde Novozélanďanovi Mahému Drysdalovi oplatil dvě porážky z  předchozích závodů Světového poháru. Byl zvolen do zastupitelstva města Brandýsa nad Labem a 3. prosince se poprvé představil v roli oddávajícího.

 3RFK\E\DSDNþWYUWê WLWXO Na  mistrovství Evropy v  Poznani ho zaskočil skifařský nováček Damir Martin z  Chorvatska, na  Synka zbyla „jen“ stříbrná medaile. Bylo to poprvé od  olympiády v  Londýně, kdy nevyhrál mistrovství světa a  Evropy. V  závodech Světového poháru ve Varese a v Luzernu (úvodní závod na Bledu vynechal) se trojnásobný mistr světa nedostal ani na  stupně vítězů, což se mu stalo poprvé od roku 2009. V Luzernu skončil pátý s  velkou ztrátou na  Drysdala. Nevyhnul se kritice, že velké množství aktivit, od práce zastupitele přes zálibu v autech až po časté závodění na horském kole, ho odvádí od veslování. Na zářijovém mistrovství světa ve francouzském Aiguebelette vyhrál čtvrté světové zlato, když ve strhujícím finiši o metr porazil Drysdala.

2016 %DNDOiĜVH]ORPHQêP REUDWOHP První ostrý start v sezoně na mistrovství Evropy v  Brandenburgu přinesl Synkovi bronz. Ve  finále, které poznamenaly boční vítr a  obrovské vlny, byli rychlejší Chorvat Martin (obhájil titul) a  Litevec Griskonis. Krátce před závodem Světového poháru v  Luzernu se ukázalo, že několikatýdenní bolesti zad mají nepříjemný původ, zlomený čtvrtý obratel, zranění staré nejspíš už několik let. Synek tři dny netrénoval a  plánoval start v  Luzernu zrušit. Nakonec tam přece jen odjel a  skončil druhý za Drysdalem. V  květnu získal Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského za  nejlepší sportovní výkon minulého roku, o  jejímž udělení rozhodli podruhé v  historii sami sportovci. V  červnu úspěšně složil státní zkoušky a v oboru sportovní a kondiční specialista získal bakalářský titul. Text: Ivana Jakoubková (Sport) Foto: Ivana Roháčková

2G/RQGêQDN5LX±EURQ]RYiSRViGNDþW\ĜNDMDNX

-t]GDYRGQtFKGUDYFĤ 2GFKYtOHNG\-RVHI'RVWiOV/XNiãHP7UH¿OHPYFtOLRO\PSLMVNpKR]iYRGX Y(WRQ'RUQH\RGKRGLOLVYiSiGODGRYRG\QDRVODYXEURQ]RYêFKPHGDLOt WRE\ODYHONiMt]GDýHVNêþW\ĜNDMDNQDPHWUĤYRO\PSLMVNpPF\NOX VSROHKOLYČYR]LO~VSČFK\RVODYLOLWLWXOVYČWRYêFKãDPSLRQĤDE\YQRYp RO\PSLMVNpVH]RQČĜHãLOFLWOLYêQRPLQDþQtSUREOpP Byl to veselý návrat z Londýna. Čtyřkajak tehdy přivezl bronz vydřený z krizové situace. Zkušený zadák Jan Štěrba byl do lodi s konečnou platností instalován jen pár dní před olympijským závodem kvůli nešťastné dopingové kauze. Po návratu spolu oslavili svatbu háčka Daniela Havla, který si vzal Andreu Doktorovou, neteř tehdejšího reprezentačního šéftrenéra Martina Doktora. A odstartovali báječnou jízdu k Riu. Nejdřív stoupali k  vrcholu. Už na  mistrovství světa v Duisburgu 2013 měli blízko k titulu. Skončili tehdy těsně stříbrní a neskrývali, že mysleli ještě výš. „Hodně jsme se posunuli a  jdeme pořád nahoru. Vždyť to, že jsme zklamaní ze stříbra, o  něčem vypovídá,“ říkal tehdy zadák Štěrba, jediný třicátník z  posádky, který však dostal hned na začátku nového olympijského cyklu další motivaci. „Končit se má na  vrcholu. A  protože zlato z  mistrovství světa nebo z olympijských her ještě nemám, tak do toho půjdu v příští sezoně opět naplno.“ A příští rok už to vyšlo. Na světový šampionát do  Moskvy odjížděla posádka sehraná po třech sezonách v jednom složení. Předchozí stříbrná jízda na MS v Duisburgu byla dosud jediným poolympijským závodem, který tahle loď nevyhrála. A v Moskvě potvrdila suverenitu. Jednoho mistra světa měla tehdy posádka už na  startu. Josef Dostál v  Moskvě

na  začátku víkendu senzačně vyhrál singl na 1 000 metrů. „Nakoplo nás i včerejší Pepovo vítězství. Lidé z ostatních posádek na nás koukají ještě s  trochu větším respektem, když máme mistra světa na  singlu. A  my jsme v  tom Pepu nechtěli nechat samotného, tak jsme dneska dělali všechno pro to, abychom byli taky mistři,“ hlásil po finále Daniel Havel. Čtyřkajak svůj závod zajel skvěle, soupeřům ujel hned na startu a vyhrál ve světovém rekordu 2:46,724 minuty. Parádní den to byl především pro Havla, kterému zlatý závod padl přímo na oslavu třiadvacátých narozenin. „Je to asi jeden z nejhezčích dárků, jaký si sportovec může přát – vyhrát mistrovství světa. Je to hodně dobrý pocit,“ usmíval se Havel. Moskva byla dosavadním vrcholem, k  němuž není snadné se přiblížit. Na  jaře 2015 čtyřkajak doma v  Račicích potřetí za sebou vyhrál evropský šampionát. Poté na Evropských hrách v Baku skončil ve vodě plné zrádných řas čtvrtý, vůbec poprvé se tihle borci společně nedostali na  stupně vítězů. Na  MS v  Miláně šlo pak především

o olympijskou kvalifikaci. Ta klapnula a navíc cinkla dalším bronzem. „Máme zase medaili. Jsou to dobré zkušenosti. A  myslím, že to je tak, že kdo vyhrává letos, nevyhrává příští rok,“ prohlásil tehdy Lukáš Trefil. Odstup za Maďary a Slováky však varoval. A  do  úvah o  nominaci navíc na  startu olympijského jara významně zasáhl dvaadvacetiletý Jakub Špicar, který při neúčasti Josefa Dostála vyhrál nominační závody. Trenérský trust ho na zkoušku poslal do lodi pro Světové poháry v  Duisburgu a  v  Račicích. Vždy z  toho ale bylo jen páté místo. V  portugalském Montemor-o-Velho se ale čtyřkajak sešel ve starém suverénním složení... a vyhrál. Bylo jasno. Špicar zůstává nadějí do  budoucna, do  Ria pojede posádka v osvědčené sestavě. Text: Martin Hašek (Sport) Foto: Ivana Roháčková

21

22

.DQGLGiWL'XNO\SUR/2+Y5LXGH-DQHLUR

JAROSLAV BÁBA

MICHAL BALNER

JAN KUDLIČKA

PAVEL MASLÁK

ZUZANA HEJNOVÁ

JAKUB HOLUŠA

Atletika

Atletika

Atletika

Atletika

Atletika

Atletika

DAVID SVOBODA

JAN KUF

BARBORA KODEDOVÁ

ADAM PTÁČNÍK

PAVEL KELEMEN

JAN ŠKARNITZL

Moderní pětiboj

Moderní pětiboj

Moderní pětiboj

Cyklistika

Cyklistika

Cyklistika

KLÁRA SPILKOVÁ

JOSEF DOSTÁL

MARTIN FUKSA

DANIEL HAVEL

LUKÁŠ TREFIL

JAN ŠTĚRBA

Golf

Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika

MARE MAREK ŠINDLER ŠIND DLLE

JONÁŠ KAŠPAR

LUKÁŠ HELEŠIC

JAKUB PODRAZIL

Vodní V odníí slalom s

Vodní slalom

Veslování

Veslování

1RPLQDFLY\KODãXMHý29

BARBORA ŠPOTÁKOVÁ

JAKUB VADLEJCH

VÍTĚZSLAV VESELÝ

JAROSLAV JÍLEK

PETR FRYDRYCH

TOMÁŠ STANĚK

Atletika

Atletika

Atletika

Atletika

Atletika

Atletika

JAROSLAV KULHAVÝ

ONDŘEJ CINK

KRISTIINA MÄKI

LUKÁŠ MELICH

KATEŘINA ŠAFRÁNKOVÁ

LADISLAV PRÁŠIL

Cyklistika

Cyklistika

Atletika

Atletika

Atletika

Atletika

JAROSLAV RADOŇ

FILIP DVOŘÁK

LIBUŠE JAHODOVÁ

DAVID KOSTELECKÝ

NIKOLA MAZUROVÁ

ANDREA HLAVÁČKOVÁ

Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Sportovní střelba

Sportovní střelba

Sportovní střelba

Tenis

MICHAEL HUMPOLEC

JIŘÍ KOPÁČ

ONDŘEJ VETEŠNÍK

MIROSLAV VRAŠTIL

ONDŘEJ SYNEK

Veslování

Veslování

Veslování

Veslování

Veslování





$UPiGQtRO\PSLMãWtãDPSLRQL

=ODWiMt]GD -LĜtKR'DOHUD %\ODSURYiVFHVWDGR7RNLDREWtåQi" $NXG\YHGOD" Cesta jako taková z Prahy do Tokia byla velice zajímavá. Měli jsme snad 11 mezipřistání, takže jsme všichni měli co dělat, abychom tuto předlouhou pouť na olympiádu v dobrém stavu přežili. V porovnání se současnými leteckými spoji to zní asi až neuvěřitelně. Pokud jde o moji účast, tak dveře do Tokia mně otevřely dveře předchozí výsledky ze světových šampionátů.

9QDãHPVHULiOXR]ODWêFKDUPiGQtFKVSRUWRYFtFK VLGQHVSĜLSRPHQH-LĜtKR'DOHUD9URFH VHYHVWtKDFtP]iYRGČQDNLORPHWU\Y7RNLX VWDOSUYQtPþHVNRVORYHQVNêPF\NOLVWRXNWHUê QDRO\PSLMVNêFKKUiFKY\ERMRYDO]ODWRXPHGDLOL =GREtKRLWĜLEURQ]\DMHGQRVWĜtEUR]HVYČWRYêFK ãDPSLRQiWĤYOHWHFK±VYČWRYpUHNRUG\ QDWUDWtFKDNLORPHWUĤD]OHWD WLWXO\.UiOHF\NOLVWLN\9UR]KRYRUXVWRXWRþHVNRX VSRUWRYQtOHJHQGRXMVPHVHYUiWLOLSĜHGHYãtP R]PtQČQêFKOHW]SiWN\WHG\NMHKR]ODWp RO\PSLMVNpMt]GČ

&RSURYiVYHOHWHFK~þDVWQDYDãt SUYQtRO\PSLiGČ]QDPHQDOD" Jezdil jsem v té době jen po Evropě, takže už samotná cesta na jiný kontinent byla pro mě velkou událostí. Účast na  olympijských hrách je pak asi pro každého sportovce splněním životního snu a ani já nebyl výjimkou. =D MDNêFK SRGPtQHN MVWH VH QDRO\PSLiGXSĜLSUDYRYDO" Příprava začínala hned od začátku roku 1964 v  Dukle Bratislava. Užili jsme si tam i  trochu vojny, ale celkové podmínky byly přímo skvělé. V  průběhu roku následovala ještě soustředění v  Brně i  v  Plzni a  formu jsme získávali či ladili na různých závodech doma i  v  zahraničí, včetně mezistátních utkání. 6 MDNêPL SĜHGVWDYDPL MVWH GR -DSRQVNDRGMtåGČO" Třetí místo ze světového šampionátu v  Paříži mně prozrazovalo solidní výkonnost, takže v  koutku duše jsem měl medailové přání. Na zlato jsem však v žádném případě nemyslel, protože v  té době byl jasnou jedničkou Holanďan Groen. O  jeho vítězství snad nikdo nepochyboval a hovořilo se spíš o tom, kdo ho na stupně vítězů doprovodí. 3DWĜLOMVWHWHG\PH]LIDYRULW\" Myslím si, že jsem patřil mezi kandidáty nejméně na postup do čtvrtfinále. Na startu bylo hned několik vynikajících cyklistů

a každý z nich měl reálné šance na přední umístění. =QDOMVWHDVSRĖQČNWHUpVYpãSLþNRYpVRXSHĜH" Ty nejlepší cyklisty, hlavně díky startům na mistrovství světa, jsem znal skoro všechny. A  podle očekávání na  sebe upozornili i na olympijských hrách. 3DPDWXMHWHVLMHãWČVYRXWRNLMVNRX Mt]GXQD2O\PS" Samozřejmě, takovou životní událost nelze zapomenout. Dvacet cyklistů bylo rozděleno do  deseti dvojic a  já měl

za soupeře výborného Němce Spiegelberga. Do  dalších, už vyřazovacích bojů, postoupila osmička jezdců s  nejlepšími časy, mezi něž jsem se zařadil. Ve  čtvrtfinále se mi podařilo vyřadit Poláka Jozefowicze a v semifinále Dána Isaksona. Protože pak největší favorit a  téměř neporazitelný Holanďan Groen více než překvapivě podlehl Ursimu, tak na dráze v Hačioži se jelo velice nečekané italsko-české finále. 8UþLWČ PiWH Y SDPČWL L WXWR UR]KRGXMtFtMt]GX]D]ODWêPRSRMHQtP« Sebevědomý Ital hned od  startu zvolil taktiku doslova ďábelského tempa. Získal



dost velký náskok, který se však postupně zmenšoval. Po  dvou kilometrech jsem ho už dostihl a  zároveň zrychlil, což nečekal a zlomilo ho to. Do cíle jsem už dojel v pohodě, s úsměvem a nesmírně šťastný s rukama nad hlavou.

Snad jen kvalita dráhy tohoto velodromu. Beton nebyl rovný, spíš zvlněný a  zatáčky prapodivně klopené. Bylo to samozřejmě nepříjemné pro všechny závodníky, kteří to museli respektovat a poprat se s tím.

%\OR YĤEHF QČFR FR VH YiP Y +DþLRåLQHOtELOR"

1DFR]HVYpKRY\VWRXSHQtY7RNLX QLNG\QH]DSRPHQHWH"

Především na  stupně vítězů, státní hymnu, přebírání medaile a  dresu pro olympijského premianta. A  pak určitě při tomto slavnostním ceremoniálu na  přítomnost pozdějšího nejlepšího světového cyklisty Eddyho Merckxe, který se na mě uprostřed své přípravy na  silniční závod jednotlivců pod stupni vítězů upřeně díval, jakoby chtěl ocenit můj výkon. -DNRXRGPČQXMVWH]DWRWRRO\PSLMVNp]ODWRREGUåHO" Šest tisíc korun a plynovou ledničku. &R YiP ]ODWi PHGDLOH SĜLQHVOD SRVSRUWRYQtLVSROHþHQVNpVWUiQFH" Poznal jsem spoustu zajímavých lidí, otevřely se mi dveře do světa, obdržel jsem řadu pozvání na různé soutěže i akce a nechyběl ani respekt i těch největších soupeřů. Může mě jen mrzet, že se mi nikdy nepodařilo získat titul mistra světa. -DNp Y]SRPtQN\ PiWH QD VYRML GUXKRX RO\PSLiGX Y URFH  Y0H[LNX" Na  Mexiko jako zemi a  jeho obyvatele to jsou krásné vzpomínky, protože jsme tam byli dvakrát na  předolympijských hrách a  pokaždé se vším velice spokojeni. Avšak samotný závod pod pěti kruhy se mi vůbec nepovedl, místo očekávané účasti ve  vyřazovacích jízdách jsem skončil už v kvalifikaci. 7RYiPQDMHGQRXRGHãODSĜHGFKR]t YêERUQiIRUPD" To bych neřekl, udělal jsem však obrovskou chybu. Dva dny před závodem jsem totiž navštívil tamější saunu a hned po několika hodinách jsem zjistil, že to byl nerozumný krok. Nevím, co všechno na  můj organismus působilo negativně, ale ztratil jsem sílu a při nepříjemném brnění lýtek cítil celkovou únavu. Škoda, měl jsem určitě zase na  pozici někde ve  vyšších příčkách. O dva dny později jsem už byl zase fit. $ Y MDNpP VYČWOH SĜHG RO\PSLiGRX Y5LXYLGtWHVRXþDVQRXþHVNRXGUiKRYRXF\NOLVWLNX" Netajím, že se mi vůbec nelíbí vyřazení některých tradičních disciplín, které v programu her měly zůstat. Nechápu, proč stíhací závod budou absolvovat pouze družstva. Naopak přednost dostalo omnium, které není moc zajímavé, a diváci jeho počtářským kombinacím nerozumějí. Pokud jde o  účast českých cyklistů, tak sprintéři vybojovali pro Českou republiku dvě místa, ale kdo do Ria pojede, se zatím nerozhodlo. Takže třeba mám šanci i já (smích). Necháme se překvapit, ale už dnes mohu říci, že za velký úspěch bych považoval postup do čtvrtfinále. Text: Jaroslav Pešta Foto: archiv ASC DUKLA a Ivana Roháčková

26

.ROHNFHREOHþHQt5LR

3HVWUREDUHYQp MHREOHþHQt GRNDUQHYDORYpKR

a i R

Na  oblečení s  nápisy Czech Republic, které představili sportovci při jízdě na  eskalátorech, dominují české národní barvy, jež doplňují i barvy brazilské vlajky zelená a  žlutá, a  kresba běžce atletické legendy Emila Zátopka. Pánské je více laděno do modra a dámské do červena. Dámy mají navíc bílou sukni a pánové košili s barevnými kruhy. Nejvýraznějším prvkem budou pestrobarevné kloboučky a  kolekci doplní větrovky. „Brazílie, to je hlavně karneval, nikdy nekončící noc. Tak jsme chtěli, aby s  tím naše oblečení korespondovalo,“ komentoval předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval barevné kousky ze série volnočasového oblečení výpravy. „Normálně barevné oblečení nepreferuji, ale tohle se mi docela líbí. Připomíná to náladu brazilského festivalu,“ pochválila práci návrhářů atletka Drahotová. Inspiraci kolekce, kterou čtyřnásobný olympijský vítěz Zátopek připojoval ke svému podpisu fanouškům, odhalili olympionici už koncem loňského roku. Postavičkou Emila Zátopka na  oblečení tak bude mít každý olympionik u  sebe trochu jeho nezdolnosti a obětavosti. Motiv z podpisu Zátopka graficky ztvárnil akademický malíř Milan Jaroš. Kolekce však obsahuje i zajímavé detaily, například zip ve  tvaru „Zátopkovy“ tretry. V  komisi sportovců, která kolekci připravovala, zasedali mimo jiných vodní slalomář Vavřinec Hradilek, basketbalistka Ilona Burgrová, badmintonista Petr Koukal a  sportovní ředitel Martin Doktor, střihy kolekce a materiály zkoušeli kanoista Martin Fuksa a plavkyně Simona Baumrtová. Text a foto: Ivana Roháčková

6LOXHWDEČåtFtKROHJHQGiUQtKR(PLOD=iWRSND DEDUHYQpNORERXN\±WRMVRXQHMYêUD]QČMãtSUYN\ 5LRRO\PSLMVNpNROHNFHSURþHVNRXYêSUDYX .ROHNFLNWHUiþtWiFHONHPNXVĤGiPVNpKR DNXVĤSiQVNpKRREOHþHQtSĜHGVWDYLODGDO GRSURGHMHýHVNêRO\PSLMVNêYêERUYH)$1 ]yQČYSUYQtPSDWĜHREFKRGQtKRFHQWUD4XDGULR Y3UD]H

6PČU/2+5LR

SiUĤEČåtFtFKQRKRX (PLOD=iWRSND 3ĜHGþW\ĜPLOHW\VHQDRO\PSLMVNêFKKUiFKY/RQGêQČVWDOV\PEROHP ýHVNpKRGRPXþHUYHQêNOLNXMtFtDXWREXV3URKU\Y5LXSĜLSUDYLOMHKRDXWRU 'DYLGýHUQêXPČOHFNRXLQVWDODFLNWHUiE\PČODSURSRMLWKQHGWĜLPtVWD 2ULJLQiOQtQiSDG±VWRSiUĤQRKRX(PLOD=iWRSNDYSRK\EX±VHUR]GČOt PH]LGČMLãWČKHUY5LXGH-DQHLURDPH]L/LSQRD3UDKXNWHUiEXGRXFHQWU\ SURIDQRXãN\YýHVNX

Autobus sklidil v  Londýně úspěch. A  protože se Český olympijský výbor snaží při hrách propojovat umění se sportem a  zábavou, opět oslovili Davida Černého. Svůj nový sochařský objekt, opět pohyblivou instalaci, představil ve FAN zóně v Praze. Na  zdech, zídkách a  domech milionového brazilského města by se měly objevit nohy legendárního českého běžce Emila Zátopka. Na nohy, jež se neustále pohybují a přitom visí ze stropu, který pokrývá atletická dráha, se mohou zájemci přijít podívat do obchodního domu Quadrio ve Spálené ulici, kde je umístěno deset párů. „Bylo to koncipované přímo pro Rio, je to taková guerillová akce. Měla to být reakce na velkou tradici graffiti v Brazílii,“ řekl Černý. „Nápad s dráhou vznikl po debatě s Davidem Černým. Aby nohy někde běžely, udělali jsme běžeckou dráhu. Ta asociuje sport a  zároveň vytváří humornou grotesku,“ dodal Petr Kolář, autor tohoto interiérového prvku umělecké instalace. „Pro instalaci nohou jsme požadovali povolení, některá z míst ale pořadatelé zamítli. Plastiky se nicméně v  těchto dnech balí a nakládají do dopravních kontejnerů,“ doplnil předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Text a foto: Ivana Roháčková



28

.ĜHVWNQLK\

1iãåLYRWSRGSČWLNUXK\ 2O\PSLMVNiYtWČ]NDYKRGXRãWČSHP'DQD=iWRSNRYiSRNĜWLODSĜL SĜtOHåLWRVWLRVODY0H]LQiURGQtKRRO\PSLMVNpKRGQHVYĤMD(PLOĤYåLYRWRSLV 1iãåLYRWSRGSČWLNUXK\9êMLPHþQpåLYRWRSLVQpGtORNWHUpSVDOD'DQD =iWRSNRYiDVLWĜLURN\MHVYČåt]iEDYQpDSĜHGHYãtP]DFK\FXMHSUDYGLYp GČWVW  VSR WR F Y]SRPtQN\PDQåHOĤ=iWRSNRYêFKY\SUiYtRMHMLFKGČWVWYtVSRUWRYQtFK HWpPSDUWQHUVWYtt ]DþiWFtFK~VSČãtFKLQH~VSČãtFKLRMHMLFKGORXKROHWpPSDUWQHUVWYt V knize jsou také dosud nepublikované fotografie. Autentičnost vyprávění dokreslují zachované prvky hovorové a  obecné češtiny i  nářečí. „Víte, o  mně a  Emilovi se toho napsalo tolik, že se v  tom jde těžko vyznat. V uplynulých sedmi letech jsem poskládala všechny části skládanky a  vznikla kniha o  našem opravdovém životě,“ říká sama autorka Dana Zátopková. Manželé Zátopkovi spolu jednu knihu už kdysi napsali. Jejich Dana a  Emil Zátopkovi vypravují končila vzpomínkami na  rok 1960, protože mnohé události, příběhy a historky nemohly být z politických důvod zveřejněny. Náš život pod pěti kruhy na tuto knihu navazuje, doplňuje například o  Emilovy deníkové záznamy, a  především popisuje život slavné dvojice i  v  krušných dobách nesvobody po roce 1968. „Je to hlavně o  Emilovi. Psala jsem to dlouho – něco přes tři roky – to víte už je mi 93 let. A omlouvám se, že je to taková bichle. Loni jsem velkou část roku promarodila, tak se to trochu natáhlo. Viděla jsem, jak zub času pracuje, jak něco zapadá a  něco se přeměňuje nebo se píší bláboly,“ řekla oštěpařská legenda a  jako příklad uvedla publikaci Francouze Jeana Echenoze Běhat,

která o jejím manželovi vyšla v Praze před více než čtyřmi lety. „A to mě vlastně přimělo sepsat, jak to doopravdy bylo. Není tam jediné slovo vylhané, jen a jen pravda. Žádný politický balast nebo úlitby režimu,“ usmívala se a pak více než hodinu podepisovala zájemcům knihu. Vydavatelem díla je Regionální muzeum v  Kopřivnici, o. p.  s., ve  spolupráci s Českým olympijským výborem, Nadačním fondem Dany a Emila Zátopkových a nakladatelstvím Academia Praha. „Manželé Zátopkovi jsou inspirací pro několik generací. Jejich život by měl znát každý a příběhy pod značkou fair play mohou inspirovat i dále. Jsme rádi, že se paní Dana o životní příběh podělila, nechala se nejbližšími přemluvit a  vtiskla jejich příběhu věčnost,“ dodal ředitel muzea Lumír Kaválek. Text a foto: Ivana Roháčková

.UiOEtOpVWRS\

/HGHFNiNRUXQRYiQD .UiORYQRXEtOpVWRS\ (VWHU/HGHFNi]'XNO\/LEHUHFE\ODSRSUYpYNDULpĜHY\KOiãHQD YtWČ]NRXDQNHW\.UiOEtOpVWRS\SURQHMOHSãtKRO\åDĜHDVQRZERDUGLVWX VH]RQ\-HGQDGYDFHWLOHWi]iYRGQLFHVHWDNVWDODWHSUYHGUXKRX VQRZERDUGLVWNRXYKLVWRULLNWHUpVHSRGDĜLORSUHVWLåQtDQNHWXY\KUiW

Ovládla celkové pořadí Světového poháru v  alpském snowboardingu a  získala i  malý křišťálový glóbus za  vítězství v  paralelním obřím slalomu. Kromě toho vlétla mezi elitu ve  sjezdovém lyžování, neboť dokázala hned v  prvním startu ve  Světovém poháru bodovat. Toto jsou hlavní důvody, proč porota složená ze zástupců Svazu lyžařů ČR, jednotlivých úseků a  odborné novinářské veřejnosti zvolila Králem bílé stopy 2016 právě Ester Ledeckou. „Uvědomuji si, že uplynulá sezona byla úžasná, ale už se nad tím moc nezamýšlím. Nemám ve zvyku se příliš za sezonou ohlížet. Stejně tak tomu je i teď, už se soustředím na novou,“ prohlásila závodnice. Ledecká se stala teprve druhou snowboardistkou, která si nasadila korunu pro Krále bílé stopy. Tou úplně první v  historii ankety, která je pořádána od  roku 1973, byla v roce 2014 olympijská vítězka ze Soči Eva Samková. Vedle absolutní vítězky byli během slavnostního večera na  Žofíně vyhlášeni také nejúspěšnější zástupci jednotlivých disciplín. Mezi akrobaty vyhrála

skicrossařka Andrea Zemanová (Dukla Liberec), v alpských disciplínách triumfovala Šárka Strachová, běh na lyžích ovládla Petra Nováková, nejlepším skokanem byl Roman Koudelka, travnímu lyžování dominoval Jan Němec a  severské kombinaci kraloval Tomáš Portyk (Dukla Liberec). Právě talentovaný sdruženář, který letos vybojoval zlato na juniorském mistrovství světa, byl vyhlášen také Juniorem roku. V  kategorii Trenér roku získal nejvíce hlasů Klaus Mayrhofer, jenž od  roku 2012 vede Šárku Strachovou. Do  síně slávy byli uvedeni bývalý reprezentant, trenér a  funkcionář severské kombinace Josef Lánský a bývalý generální sekretář Svazu lyžařů ČR Kurt Matz, jenž se podílel na organizaci řady vrcholných světových akcí na našem území. Jednou z  nejvýraznějších postav Krále bílé stopy 2016 se ale stal Ondřej Bank. Ten sice nic nevyhrál, když ale vystoupal na jeviště, celý Žofín bouřil a nejlepšího českého sjezdaře posledních let odměnil za  úspěšnou kariéru dlouhým potleskem vestoje. Když se pak na pódiu ocitl ještě jednou, a  to v  roli partnera s  krytem proti zranění

na obličeji, při vystoupení oblíbeného kouzelníka Richarda Nedvěda, sklidil za  pobavení a vtip obrovský aplaus znovu. Na video z vystoupení se můžete podívat zde: http://www.czech-ski.com/o-nas/ aktuality/video-ondra-bank-ve-sparechkouzelnika-richarda-nedveda. Text a foto: Ivana Roháčková





0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYYDWOHWLFH -XELODQWLDUPiGQtKRVSRUWX UPiGQtK RUWX -XELODQWĤPDUPiGQtKRVSRUWX'XNOD YHGUXKpPþWYUWOHWtOHWRãQtKRURNX SĜHMHPHSHYQp]GUDYtVSRNRMHQRVW DKRGQČVSRUWRYQtFK]iåLWNĤ Vilém MANDLÍK, nar. 7. dubna 1936, atletika Původně se věnoval gymnastice a fotbalu, s vrcholovou atletikou začínal v roce 1952 v tehdejším ČKD Stalingrad. Později přešel do Dukly Praha, v jejíchž barvách vytvořil 21 národních rekordů na 100 i 200 metrů, ve štafetách reprezentoval Československo na OH v Melbourne v roce 1956 a o čtyři roky později v Římě, zúčastnil se i dvou mistrovství Evropy. Po ukončení závodní kariéry se živil jako novinář, mimo jiné byl šéfredaktorem časopisu Sport revue a napsal knihu Život plný sportu.

Petr LAKOMÝ, nar. 10. dubna 1951, veslování Veslař od patnácti let. Na LOH 1972 v Mnichově seděl v posádce dvojky bez kormidelníka, která skončila těsně pod stupni vítězů. Na  MS 1973 v Moskvě jel s reprezentační osmou, která získala stříbrnou medaili. V Dukle Praha závodil v  letech 1975–1977. V  roce 1986 přijal nabídku pracovat v Dukle jako trenér, po deseti letech přešel na oddělení sportu ASC DUKLA, kde postupně skončil až ve funkci ředitele odboru sportu. Na konci března 2011 ukončil služební poměr v armádě a odešel do důchodu.

Zdeněk BOHUTÍNSKÝ, nar. 14. května 1946, kanoistika V Dukle byl od dorosteneckého věku. Účastnil se dvou olympiád. Nejlépe – na devátém místě – se umístil s posádkou K4 na 1 000 m na LOH v Mnichově 1972. Účastnil se mistrovství světa 1973 až 1975. Do roku 1977 byl v Dukle zařazen jako instruktor sportu, poté zůstal jako metodik.

Ladislav MĚŠŤAN, nar. 15. května 1941, vodní slalom Ve druhé polovině šedesátých a celá sedmdesátá léta vozil jako deblista s bratrem Zdeňkem medaile z mistrovství světa. Celkem na těchto soutěžích získal ve slalomu i sjezdu na C2 a 3× C2 dvě zlaté, šest stříbrných a čtyři bronzové medaile.

Jiří ŠTEFAN, nar. 17. dubna 1951, veslování Veslař Dukly Praha, který v  posádce osmiveslice získal na  mistrovství Evropy 1973 v Moskvě stříbrnou medaili, na mistrovství světa 1974 v Luzernu a 1979 v Bledu 7. místo, na mistrovství světa 1977 v Amsterodamu byl ke světové medaili nejblíže – osma dojela do cíle čtvrtá.

Rudolf HÖHNL, nar. 21. dubna 1946, lyžování – skoky na lyžích Vítěz první ankety o Krále bílé stopy (1973) se dostal mezi skokanskou špičku jako devatenáctiletý. V roce 1968 v Oberstdorfu skončil šestý a v Turné čtyř můstků sedmý. V roce 1971 se podílel na jednom z nejúspěšnějších dnů českého skoku: v Innsbrucku skončil třetí za Zbyňkem Hubačem a Jiřím Raškou. V celém turné skončil pátý. V roce 1973 obsadil 5. místo na MS v letech na lyžích. V roce 1974 na MS ve Falunu vybojoval na středním můstku bronz. Po ukončení skokanské kariéry se stal trenérem československé reprezentace, později i švýcarského týmu. Z českých skokanů trénoval například Pavla Ploce.

Petr DOBRÝ, nar. 24. dubna 1946, motorismus Dlouholetý člen oddílu motorismu Dukly Praha, mezi absolutní světovou špičku patřil v letech 1965–1969. Na MS 1966 získal 3. místo, na prestižním setkání mistrů světa 1967 se stal šampionem šampionů. V  letech 1968–1969 připojil další skvělá umístění na MČR a MS.

Stanislav NEVESELÝ, nar. 17. května 1936, lední hokej Většinu své kariéry spojil s Duklou Jihlava jako hráč i trenér. V Jihlavě působil od roku 1965 celých 23 let a získal s ní 11 titulů mistra ligy, spolu s Luďkem Bukačem pak dovedl Československo v roce 1985 k zisku zlatých medailí na mistrovství světa. Za tu dobu trénoval desítky špičkových hokejistů. V seniorských letech začal studovat univerzitu třetího věku a závěrečnou práci psal, jak jinak, na téma Sto let hokeje u nás.

Jiří VYČICHLO, nar. 17. května 1946, atletika Jako trojskokan přišel do Dukly Praha v roce 1966. Vytvořil dva české rekordy, 17× reprezentoval v  mezistátních utkáních, na  ME 1974 obsadil sedmé místo, na HME 1975 byl devátý, stejně jako na LOH 1976. Zabývá se statistikou s fotodokumentací, zvláště trojskoku.

Jan FIALA, nar. 19. května 1956, fotbal S  kopanou začínal v  rodných Slatinicích u  Olomouce, v  roce 1975 se dostal do Dukly Praha, kde do roku 1987 nastoupil k 310 ligovým utkáním, dal v nich dvě branky, získal s ní tři ligové tituly (1977, 1979 a 1982) a třikrát Československý pohár. Odehrál 58 reprezentačních zápasů, v nichž zaznamenal jeden gól. Získal bronzovou medaili z mistrovství Evropy 1980, startoval i na MS 1982 ve Španělsku. Byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Československa roku 1982.

Vladimír EISNER, nar. 6. května 1941, lékař Do Dukly Liberec nastoupil v roce 1970 a následujících 36 let léčil liberecké sportovce – lyžaře i volejbalisty.

Ivo URBAN, nar. 7. května 1931, fotbal S kopanou začínal v pražských Holešovicích, později oblékal dres Slavie. V  říjnu 1952 narukoval na  Strahov do  tehdejšího fotbalového oddílu ATK. S ÚDA a pak s Duklou vybojoval šest titulů národního mistra a k tomu i jedno prvenství v Čs. poháru. Když svlékl vojenskou uniformu, odehrál jeden ročník ve Slavii, využil svých zkušeností dopisovatele vojenského tisku a  stal se profesionálním novinářem v  redakci Rudého práva, resp. Práva. Dlouhá léta stál v čele Klubu sportovních novinářů.

Oldřich ROTT, nar. 26. května 1951, fotbal Středopolař, útočník, do  Dukly Praha nastoupil na  vojenskou základní službu v roce 1973 a v armádním mužstvu zůstal deset ligových sezon, byl autorem 46 branek. Třikrát reprezentoval (1978–1979), zúčastnil se OH v Moskvě 1980, kde národní tým získal zlaté medaile, s Duklou se stal mistrem ligy 1977, 1979,1982 a vítězem Československého poháru 1981 a 1983.

Miloš PODHORSKÝ, nar. 31. května 1936, lední hokej Brankář Dukly Jihlava v letech 1956–1967. Byl prvním brankářem, který dovedl Duklu Jihlava, kde odchytal 98 ligových zápasů, k zisku premiérového mistrovského titulu. Do dějin hokeje se zapsal i jako výrobce prvních brankářských masek.

Jiří VOKNĚR, nar. 12. května 1931, kanoistika Mistr světa na  10 km z  roku 1954, na  LOH 1956 získal 4. místo a  dvě stříbrné medaile vybojoval na  MS 1958 v  Praze. Po  roce 1968 emigroval do Švýcarska.

Josef SOBOTA, nar. 8. června 1941, lední hokej Legenda jihlavského hokeje, od roku 1979 zde pracoval jako organizační pracovník (sekretář klubu), podílel se i na přípravě výstavy Ta jihlavská, naše Dukla…

Ladislav SOUČEK, nar. 12. května 1946, kanoistika Nejlepší čs. kajakář 70. let minulého století. Do Dukly nastoupil v roce 1965 na vojenskou základní službu, zde jej trénoval olympijský vítěz František Čapek. Za  Duklu závodil do  roku 1976 a  po  olympiádě v  Montrealu v klubu zůstal jako trenér. Zúčastnil se dvou LOH v Mnichově 1972 a Montrealu 1976, v letech 1966–1975 závodil na šesti mistrovstvích světa, kde největším úspěchem bylo stříbro z Bělehradu 1971 na K1 500 metrů. Mistrem republiky byl devětačtyřicetkrát, většinou na singlu.

Roman LACKO, nar. 11. června 1956, atletika Původně fotbalista, s atletikou začal v Olomouci. Za Duklu Praha závodil ve  sprintu v  letech 1976 až 1981. Několikanásobný mistr ČR na  100 m a ve štafetě 4× 100 m. Držitel českého rekordu na 100 m (10,1 s) z roku 1976. Reprezentoval v 6 mezistátních utkáních. Text: Ivana Roháčková

0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYYDWOHWLFH 9DUPiGQtPGUHVX

Jan Železný přehodil životní padesátku 7ĜLNUiW]tVNDO RO\PSLMVNp]ODWR DMHGQRXVWĜtEUR  WĜLNUiWVHVWDOPLVWUHP VYČWDDGYDNUiW E\OWĜHWt PiLGYD HYURSVNpEURQ]\ ãHVWNUiWSĜHNRQDO VYČWRYêUHNRUG DGRGQHVMHMHKR GUåLWHOHP9KLVWRULL VYČWRYpDWOHWLN\QHQt ~VSČãQČMãtKRRãWČSDĜH QHåMH-DQäHOH]Qê NWHUêþHUYQDRVODYLO QDUR]HQLQ\ Pochází ze sportovní rodiny. „Základ byl u mě určitě v genetice, měl jsem prostě sportovní talent a předpoklady k tomu, abych daleko házel.“ V  dětství se věnoval i  házené a  lednímu hokeji, nakonec však zvítězila atletika a  hod oštěpem. Zlomem v  jeho sportovní kariéře byl nástup na  základní vojenskou službu. „Vzpomínám si, že do Banské Bystrice se mi moc nechtělo, ale měl jsem tam vynikající podmínky, mohl jsem trénovat dvoufázově a začít se připravovat na kariéru vrcholového sportovce.“ Světový rekord, který má hodnotu 98,48 m, drží od 25. května 1996, tedy dvacet let. „Cítil jsem tehdy, že mám velkou formu, a tak jsme hledali závod, kde bych ji mohl prodat. Nejblíže co do vzdálenosti i co do termínu byla Jena, tak jsem tam vyrazil a  i  díky vynikajícím povětrnostním a  teplotním podmínkám se to povedlo.“ Může tuhle metu překonat někdo ze současných oštěpařů? „Těžko říct, zatím k tomu mají ještě hodně daleko, ale to neznamená, že se nemohou výkonnostně posouvat, protože někteří jsou ještě relativně dost mladí.“ Pro většinu sportovců jsou vrcholem olympijské hry. Nejinak tomu bylo i pro Jana Železného, který účast na pěti olympiádách ozdobil ziskem čtyř cenných kovů. „Všechny ty úspěchy se rodily komplikovaně, protože se čtyři roky připravujete na  vrchol kariéry a nikdy nevíte, co vás tam čeká, ale pro mě byl nejtěžší Soul 1988, kdy jsem dva měsíce skoro nemohl házet, ale pak jsem tam

získal stříbro a odpíchl se k těm třem zlatým medailím.“ Prodělal několik těžkých zranění. Nejvážnější byly zlomené obratle a zpřetrhané vazy v pravém rameni, pokaždé se ale dokázal v  plné formě vrátit. „Když mi praskly obratle, byl jsem ještě velice mladý a strašně moc jsem toužil vrátit se, házet daleko a  zabezpečit rodinu. Při zranění ramene jsem už měl za  sebou dost sportovních úspěchů, takže by mi konec závodění tolik nevadil, ale chtěl jsem skončit nějakým solidním výkonem na sportovišti.“ To se mu povedlo, s reprezentací se rozloučil ve čtyřiceti ziskem bronzu na  ME v  Göteborgu a  krátce nato, 19. září 2006, ukončil svoji závodnickou kariéru. Na  ni plynule navázal kariérou trenérskou, rovněž velmi úspěšnou. Pod jeho vedením vybojovali oštěpaři Barbora Špotáková olympijské a Vítězslav Veselý světové zlato. Jan Železný se ale dívá před sebe: „Myslím si, že i  Petr Frydrych, Jakub Vadlejch a Jarda Jílek mají na to udělat velký

výsledek. Absolutně spokojený bych byl až v případě, že by na bedně stáli jen moji svěřenci, v  tom jsem maximalista.“ A  co Rio? „Pokud kluci zůstanou zdraví, mají určitě šanci postoupit z  kvalifikace a  pak už se může stát cokoliv. Budou-li chtít medaili, musí hodit kolem 88 metrů a oni ty schopnosti mají, tak uvidíme.“ Jan Železný působil jako funkcionář v  Českém i  v  Mezinárodním olympijském výboru. Od roku 2012 je prezidentem České olympijské nadace. „Jsem velice rád, že můžeme podporovat mladé sportovce ze sociálně slabých rodin. Ten projekt má velký potenciál, ale stát by měl daleko lépe vnímat, že děti jsou základ všeho, a věnovat jim mnohem víc pozornosti.“ Svůj sportovní život spojil s  Duklou. „Dukla je pro mě symbolem něčeho výjimečného, má historii i  budoucnost. Já v Duklu věřím!“ Text: Pavel Nekola Foto: Ivana Roháčková





0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYYDWOHWLFH 2þHNiYDQpXGiORVWLYH,,,þWYUWOHWt Atletika ME MEJ U17 MSJ LOH MČR U22 MČR družstva Cyklistika MS a MSJ MTB ME U23 a MEJ – dráha MČR a MČRJ – dráha omnium MSJ – dráha LOH – dráha, MTB MČR – dráha MČR – dráha scratch, dvojice SP Golf LOH

6.–10. 7. 14.–17. 7 19.–24. 7. 12.–21. 8. 27.–28. 8. 4. 9. 28. 6. – 3. 7. 12.–17. 7. 12.–17. 7. srpen 5.–21. 8. 26.–29. 8. září září 11.–20. 8.

SP SP MS FAI v KPD SP

Amsterodam Tbilisi neurčeno Rio de Janeiro Praha Ústí nad Orlicí Nové Město na Moravě neurčeno Prostějov neurčeno Rio de Janeiro Prostějov Brno Andorra Rio de Janeiro

Kanoistika ME – maraton ME U23 MČR LOH MS U23

1.–3. 7. 14.–17. 7. 22.–24. 7. 15.–20. 8. 1.–4. 9.

Ponteverda Plovdiv Račice Rio de Janeiro Minsk

Letecká akrobacie ME

20.–28. 8.

Moravská Třebová

2.–7. 7. 4.–11. 7. 14.-–21. 8. 2.–4. 9. 17.–26. 9. 12.–17. 9.

Praha Sofie Rio de Janeiro Orlando Warendorf Káhira

Parašutismus MS CISM v KPD MČR v KPD

17.–29. 7. 17.–21. 8.

Moskva Jindřichův Hradec

Belluno Thalgau Chicago Peiting

Plážový volejbal OH – kvalifikace světová LOH

6.–10. 7. 11.–20. 8.

Soči Rio de Janeiro

Sportovní lezení MS

14.–18. 9.

Paříž

Sportovní střelba broková ME a MEJ MZJ LOH MČR MZ VC Perazzi

4.–18. 7. 10.–17. 7. 5.–21. 8. 19.–21. 8. 2.–4. 9.

Lonato Porpeto Rio de Janeiro Plzeň Brno

Sportovní střelba kulová MS LOH MČR

15.–23. 7. 5.–21. 8. 9.–11. 9.

Suhl Rio de Janeiro Plzeň

26. 6. – 10. 7. 11.–20. 8. 29. 8. – 18. 9.

Londýn Rio de Janeiro New York

Veslování LOH MS U23

8.–14. 8. 21.–28. 8.

Rio de Janeiro Rotterdam

Vodní slalom MS U23 a MSJ LOH ME U23 a MEJ SP SP – finále

13.–17. 7. 7.–11. 8. 25.–28. 8. 2.–4. 9. 9.–11. 9.

Krakov Rio de Janeiro Solkan Praha Tacen

Tenis MT Wimbledon LOH MT U.S. Open

Moderní pětiboj MS – masters ME LOH MS – biathle, triathle MS CISM MSJ

11.–14. 8. 25.–28. 8. 9.-–29. 9. 29. 9. – 2.10.

Připravil: Ivo Novák

MEDAILE – REKORDY – TITULY VSRUWRYFĤ$6&'8./$ ]DOHGHQ±þHUYHQ Sportovní akce

zlato

stříbro

bronz

celkem

Mistrovství světa

2

2

1

5

Mistrovství Evropy

2

1

6

9

Mistrovství světa juniorů

1

–

2

3

Mistrovství Evropy juniorů

1

–

–

1

Akademické mistrovství světa

–

5

–

5

Zimní olympiáda mládeže

–

–

1

1

CELKEM

6

8

10

24

www.duklasport.cz Podrobné výsledky

Zajímavosti www.facebook.com/AscDukla

Tituly mistra ČR: 47 celkem (38 seniorských, 9 juniorských) Český rekord: Lucie Hochman, Eva Planičková, Jarmila Machačová, Sára Kaňkovská (cyklistika, 4 km stíhací družstev – 4:52,475 min) Kateřina Šafránková (atletika, hod kladivem – 72,34 m) Kateřina Šafránková (atletika, hod kladivem – 72,47 m) Český juniorský rekord: Barbora Dvořáková, Kateřina Dvořáková, Tereza Semecká, Karolína Jirmanová (atletika, hala, štafeta 4× 200 m – 1:39,91 min)

Barbora Džerengová, Ema Kaňkovská (cyklistika, 4 km stíhací družstev – 5:03,688 min) Světový pohár (celkově): 1. Ester Ledecká (snowboarding, paralelní disciplíny celkem) 1. Ester Ledecká (snowboarding, paralelní obří slalom) 2. Eva Samková (snowboarding, snowboardcross) Připravila: Ivana Roháčková

0LQLVWU6WURSQLFNêRFHQLO0DVOiND/HGHFNRXDGDOãtPHGDLOLVW\'XNO\ Již tradičně ministr obrany Martin Stropnický 7. června přijal a  ocenil nejúspěšnější sportovce ASC DUKLA. Tentokrát to byli ti, kteří v  průběhu letošní zimní sezony vybojovali medaile na  mistrovstvích Evropy i  světa, glóby ve Světových pohárech či se umístili do šestého místa na  šampionátech. Společně se šestnácti sportovci ocenil i  jejich osobní trenéry a šéftrenéry armádních oddílů. „Dukla je jakousi výkladní skříní českého sportu. Přeji, aby se vám dařilo vysokou laťku udržet,“ řekl sportovcům ministr obrany a těm, kteří budou reprezentovat armádu a Českou republiku na Letních olympijských hrách 2016 v Riu, popřál, aby si tento výjimečný svátek sportu co možná nejvíc užili. Text a foto: Ivana Roháčková