č. 1, 2
Základní zásady pracovněprávních vztahů
ZÁKONÍK PRÁCE Základní zásady pracovněprávních vztahů 1.
Nerovné zacházení v oblasti odměňování a veřejný pořádek
Právní úprava: § 1a, § 16 odst. 1 a § 110 ZP Novelou ZP provedenou s úãinností od 1. 1. 2014 zákonem ã. 303/2013 Sb., kter˘m se mûní nûkteré zákony v souvislosti s pfiijetím rekodifikace soukromého práva, byly základní zásady pracovnûprávních vztahÛ vyjmenované pfiíkladmo v ustanovení § 1a ZP (novû v jeho odst. 1) oznaãeny za ty, které vyjadfiují smysl a úãel ustanovení tohoto zákona, a nûkteré z nich pak dle druhého odstavce stejného ustanovení ZP vyjadfiují hodnoty, které chrání vefiejn˘ pofiádek. Jednou z takov˘ch zásad je téÏ zásada rovného zacházení se zamûstnanci a zákaz jejich diskriminace. Kolegium bylo dotázáno, zdali lze pod zmiÀovanou zásadu zafiadit téÏ princip stejné odmûny za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty dle ustanovení § 110 ZP a zdali mÛÏe b˘t tedy poru‰ení tohoto principu povaÏováno za poru‰ení vefiejného pofiádku s následkem absolutní, nebo relativní neplatnosti v závislosti na posouzení míry takového poru‰ení. To mÛÏe b˘t sporné proto, Ïe základní zásada uvedená v ustanovení § 1a (od 1. 1. 2014 odstavci 1) písmenu c) ZP, tj. spravedlivé odmûÀování zamûstnance, nebyla v novém odstavci 2 zafiazena mezi zásady, vyjadfiující vefiejn˘ pofiádek.
Stanovisko ze dne 18. 10. 2013: Vzhledem k tomu, Ïe povinnost zamûstnavatele zaji‰Èovat rovné zacházení se v‰emi zamûstnanci dle ustanovení § 16 odst. 1 ZP se t˘ká v˘slovnû rovnûÏ odmûÀování za práci a ustanovení § 110 téhoÏ právního pfiedpisu je konkretizací této povinnosti ve vazbû na vymezení sloÏitosti, odpovûdnosti a namáhavosti vykonávané práce a na dal‰í uvedená hlediska, lze poru‰ení povinnosti zamûstnavatele poskytovat zamûstnancÛm za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejnou mzdu, plat nebo odmûnu z dohody povaÏovat za poru‰ení zásady rovného zacházení a tedy za poru‰ení vefiejného pofiádku.
2.
Jednání před uzavřením pracovní smlouvy
Právní úprava: § 1 písm. d) a § 1a odst. 1 písm. a) ZP Kolegiu byla poloÏena otázka, zdali se jedna ze základních zásad pracovnûprávních vztahÛ, totiÏ zásada zvlá‰tní zákonné ochrany postavení zamûstnance [viz ustanovení § 1a odst. 1 písm. a) ZP, ve znûní úãinném od 1. 1. 2014], vztahuje rovnûÏ na jednání pfiedcházející vzniku pracovního pomûru, napfi. smûfiující k uzavfiení pracovní smlouvy. V˘znam odpovûdi na tuto otázku spoãívá v tom, Ïe poru‰ení povinností spojen˘ch s tímto procesem mÛÏe v takovém pfiípadû znamenat zároveÀ poru‰ení uvedené základní zásady, a protoÏe tato zásada vyjadfiuje hodnoty, které chrání vefiejn˘ pofiádek (viz ustanovení
15
ZÁKONÍK PRÁCE
č. 3
§ 1a odst. 2 ZP, ve znûní úãinném od 1. 1. 2014), lze pfii jejím zjevném poru‰ení uvaÏovat o absolutní neplatnosti právního jednání ve smyslu ustanovení § 588 NOZ, ke které soud pfiihlédne i bez návrhu (pÛjde o jednání, které odporuje zákonu a souãasnû je jím zjevnû naru‰en vefiejn˘ pofiádek).
Stanovisko ze dne 18. 10. 2013: Kolegium se shodlo na tom, Ïe i na jednání pfiedcházející vzniku pracovního pomûru (stejnû jako dohod o pracích konan˘ch mimo pracovní pomûr) a smûfiující k uzavfiení pracovní smlouvy (dohody o pracovní ãinnosti nebo dohody o provedení práce) je nutné vztáhnout zásadu zvlá‰tní zákonné ochrany postavení (budoucího) zamûstnance. Pfiedmûtem úpravy obsaÏené v ZP je dle ustanovení § 1 písm. d) tohoto právního pfiedpisu téÏ úprava nûkter˘ch právních vztahÛ pfied uzavfiením pracovnûprávních vztahÛ, v˘‰e popsaná jednání smûfiují k úpravû práv a povinností z pracovnûprávních vztahÛ, jde ãasto o práva a povinnosti z hlediska existence pracovnûprávního vztahu naprosto zásadní (vymezení doby trvání pracovního pomûru, sjednání zku‰ební doby, apod.) a není tedy dÛvod, aby se na tato jednání nahlíÏelo bez vazby na dotãenou základní zásadu pracovnûprávních vztahÛ, vãetnû úvahy o jejich pfiípadné absolutní neplatnosti, pokud budou odporovat zákonu a poru‰ení vefiejného pofiádku bude shledáno jako zjevné. Nelze tedy souhlasit s názorem, Ïe jednání zamûstnavatele a uchazeãe o zamûstnání, vãetnû samého sjednávání základního pracovnûprávního vztahu, je v˘luãnû v reÏimu NOZ, s odÛvodnûním, Ïe uchazeã je‰tû není zamûstnancem.
Závislá práce 3.
Právní meze činnosti jednatele při poskytování zdravotních, ale i jiných služeb
Právní úprava: § 2 a 3 ZP V advokacii mÛÏe jednatel advokátní kanceláfie v právní formû s. r. o. vedle své ãinnosti jednatele poskytovat téÏ právní sluÏby jako advokát (aniÏ k tomu z charakteru dané profese potfiebuje mít ve spoleãnosti pracovní pomûr, byÈ i ten je nyní právními pfiedpisy umoÏnûn). Tato vzdálená paralela se podle zku‰eností nûkter˘ch ãlenÛ Kolegia pfielévá i do dal‰ích oblastí, napfi. do oblasti zdravotnictví, konkrétnû v poslední dobû do ãinnosti praktick˘ch lékafiÛ. Objevují se dotazy, zda v pfiípadû poskytovatele zdravotních sluÏeb v právní formû s. r. o., ve které bude vedle sebe pÛsobit spoleãnû napfi. 5 lékafiÛ, jeÏ jsou v‰ichni zároveÀ jednateli této spoleãnosti, vyÏaduje právní úprava nutnû existenci pracovnûprávního vztahu mezi jednatelem (fakticky téÏ lékafiem) a dotãenou spoleãností, nebo zda jednatel s odbornou zpÛsobilostí lékafie mÛÏe poskytovat zdravotní sluÏby jiÏ z titulu svého jednatelství v dané spoleãnosti. Zdravotnické pfiedpisy totiÏ samy o sobû nelimitují v˘kon zdravotnick˘ch povolání toliko na v˘kon závislé práce.
16
č. 3
Závislá práce
Stanovisko ze dne 23. 11. 2012: Pracovní právo nijak nebrání tomu, aby jednatelé ãi dokonce spoleãníci (zdravotnické) s. r. o. „pracovali“ pro takovou spoleãnost, aniÏ by k tomu nutnû potfiebovali mít uzavfienu pracovní smlouvu znûjící na druh práce „lékafi“, apod. Je totiÏ potfieba vycházet z definice závislé práce uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 ZP, tedy Ïe pojmov˘m znakem závislé práce jsou nadfiízenost zamûstnavatele a podfiízenost zamûstnance, osobní v˘kon práce zamûstnancem, jménem zamûstnavatele a podle jeho pokynÛ. Z tûchto ãtyfi povinn˘ch pojmov˘ch znakÛ závislé práce by v pfiípadû ãinnosti lékafiÛ, ktefií jsou souãasnû jednateli ãi spoleãníky s. r. o., s nejvût‰í pravdûpodobností nebyl splnûn minimálnû pojmov˘ znak nadfiízenosti zamûstnavatele a podfiízenosti zamûstnance a v˘kon práce podle pokynÛ zamûstnavatele. Dotyãní lékafii, ktefií jsou souãasnû jednateli ãi spoleãníky „zdravotnické s. r. o.“, se rozhodují sami, nepodléhají podfiízenosti nûjakého vedoucího zamûstnance, nepodléhají ani jeho pokynÛm, tudíÏ nejde o závislou práci v právním slova smyslu. Tomuto závûru navíc odpovídá i dikce ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) ZDP, která v˘slovnû poãítá s tím, Ïe jednatelé i spoleãníci mohou pro spoleãnost konat práci (bez nutnosti existence pracovnûprávního vztahu), kdyÏ uvádí, Ïe pfiíjmy ze závislé ãinnosti jsou téÏ „pfiíjmy za práci ãlenÛ druÏstev, spoleãníkÛ a jednatelÛ spoleãností s ruãením omezen˘m, komanditistÛ komanditních spoleãností a fieditelÛ obecnû prospû‰n˘ch spoleãností, a to i kdyÏ nejsou povinni pfii v˘konu práce pro druÏstvo nebo spoleãnost dbát pfiíkazÛ plátce, a pfiíjmy za práci likvidátorÛ“. Shora uveden˘ právní závûr, tj. Ïe lékafi odbornû zpÛsobil˘ napfi. jako ambulantní specialista ãi praktick˘ lékafi pro dospûlé mÛÏe vykonávat práci lékafie v obchodní spoleãnosti, ve které pÛsobí jako jednatel ãi jako spoleãník, jiÏ z titulu tohoto jednatelství ãi úãastenství coby spoleãník (bez nutnosti pracovnûprávního vztahu), nemusí b˘t ale v praxi pouÏiteln˘ bez v˘jimky ve v‰ech pfiípadech. Je totiÏ tfieba rozli‰ovat jednak mezi men‰ími a vût‰ími obchodními spoleãnostmi, jednak mezi organizaãním zaji‰tûním a technologií v té které obchodní spoleãnosti. Zatímco men‰í zdravotnické s. r. o. v reálné zdravotnické a pracovnûprávní praxi skuteãnû Ïádné fiízení, udûlování pokynÛ, nadfiízenost vedoucího atd. vyÏadovat zpravidla nebudou, je moÏné a dokonce pravdûpodobné, Ïe v pfiípadû vût‰ích obchodních spoleãností bude jistá „dûlba moci“ a také jistá podfiízenost jednotliv˘ch lékafiÛ centrálnímu fiízení naopak nezbytná. V takovém pfiípadû by jiÏ znaky závislé práce naplnûny byly. To platí obdobnû i pfii jiném pfiedmûtu ãinnosti. Dal‰í související: Kontrola nelegální práce viz stanovisko ã. 204
17
č. 4
ZÁKONÍK PRÁCE
Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku 4.
Vypověditelnost některých smluvních ujednání
Právní úprava: § 4 ZP, § 582 ObãZ a § 1998 a násl. NOZ ZP je postaven na podpÛrném pouÏití právní úpravy obsaÏené v ObãZ (nyní NOZ). To platilo jak do 31. 12. 2011, tak platí tím spí‰e po novele ZP s úãinností od 1. 1. 2012. Do konce roku 2011 byly v nûkolika ustanoveních ZP v˘slovné odkazy na konkrétní ustanovení ObãZ. Ty byly pozÛstatkem dfiíve uplatnûného principu delegace a po nálezu Ústavního soudu, publikovaného pod ã. 116/2008 Sb., ztratily svÛj pÛvodní v˘znam. Kolegium se zab˘valo dotazem, zdali lze pfii uplatnûní principu subsidiarity pouÏít na smlouvy a dohody pracovnûprávního charakteru, které byly uzavfieny smluvními stranami na dobu neurãitou a u nichÏ není ZP stanoven ani jejich smluvními stranami sjednán zpÛsob zru‰ení, ustanovení § 582 ObãZ (nyní obdobnû ustanovení § 1998 a násl. NOZ). Toto ustanovení upravuje v˘povûì jako jeden ze zpÛsobÛ zániku závazkÛ a vypl˘vá z nûho, Ïe pokud byla „sjednána smlouva na dobu neurãitou, jejímÏ pfiedmûtem je závazek k nepfietrÏité nebo opakované ãinnosti, nebo závazek zdrÏet se urãité ãinnosti anebo strpût urãitou ãinnost a nevypl˘vá-li ze zákona nebo ze smlouvy zpÛsob její v˘povûdi, lze smlouvu vypovûdût ve lhÛtû tfií mûsícÛ ke konci kalendáfiního ãtvrtletí“. To se mÛÏe t˘kat napfi. dohody o provedení práce (ZP nevyluãuje její sjednání na dobu neurãitou, jestliÏe v kalendáfiním roce bude dohodnut a dodrÏen zákonem povolen˘ maximální rozsah práce). Vedle toho bylo Kolegium dotázáno, zdali lze vypovûdût tfieba jen ãást smlouvy (napfi. ujednání v pracovní smlouvû o krat‰í pracovní dobû nebo o bydli‰ti zamûstnance coby místû v˘konu práce), pokud na tom mají smluvní strany zájem, resp. jestli dopadá moÏnost vypovûditelnosti také napfi. na dohodu zamûstnavatele se zamûstnancem dle ustanovení § 93 odst. 3 ZP o práci pfiesãas nad rámec 8 hodin t˘dnû a 150 hodin v kalendáfiním roce.
Stanovisko ze dne 23. 10. 2010 a 2. 2. 2011: Ustanovení § 582 ObãZ (nyní ustanovení § 1998 a násl. NOZ) je pfii splnûní tam uveden˘ch podmínek pouÏitelné i v pracovnûprávních vztazích. Není tedy vylouãeno, aby jeden z úãastníkÛ pracovnûprávního vztahu vyuÏil daného ustanovení, a pokud právní úprava nebo dohoda úãastníkÛ neupravuje zpÛsob zru‰ení, aby smlouvu sjednanou podle pracovnûprávních pfiedpisÛ vypovûdûl. Kolegium má za to, Ïe s ohledem na ustanovení § 2 odst. 3 ObãZ (nyní ustanovení § 1 odst. 2 NOZ), kter˘ umoÏÀuje úãastníkÛm odchylovat se od zákona a je postaven na principu „co není zakázáno, je dovoleno“, je pfiípustné, aby si smluvní strany pracovnûprávního vztahu sjednaly vypovûditelnost i smluv sjednan˘ch na dobu urãitou. Nedávalo by smysl, kdyby to bylo smluvním stranám zapovûzeno, jestliÏe jim ObãZ vedle toho umoÏÀuje ve svém ustanovení § 48 sjednat si moÏnost odstoupení (nyní podle ustanovení § 2001 a násl. NOZ). Ustanovení § 582 ObãZ (nyní ustanovení § 1998 a násl. NOZ) fie‰í vypovûditelnost smlouvy jako takové. Mohlo by dojít k popfiení základního úãelu nûkter˘ch pracovnûprávních smluv, kdyby bylo moÏné dohodnout se na vypovûditelnosti jen nûkter˘ch jejích náleÏitostí
18
Odchylná úprava práv a povinností
č. 5
(napfi. druhu práce coby podstatné náleÏitosti pracovní smlouvy). Pokud jde o dohodu o práci pfiesãas sjednanou na dobu urãitou, a to mimo pracovní smlouvu, nebyla-li sjednána její vypovûditelnost nebo moÏnost odstoupení od ní, nelze tûchto zpÛsobÛ zániku závazku vyuÏít. To ale neznamená, Ïe by zamûstnanec musel ve v‰ech pfiípadech práci pfiesãas konat.
Odchylná úprava práv a povinností 5.
Možnost odchylování se od zákona
Právní úprava: § 1 odst. 2 NOZ a § 4a ZP Novelou ZP s úãinností od 1. 1. 2012 byl zru‰en odstavec 2 v § 363, kter˘ obsahoval v˘ãet ustanovení tohoto právního pfiedpisu, od kter˘ch se není moÏné odch˘lit. V fiadû tûchto ustanovení pak byla zmûnûna jazyková dikce, aby z ní vypl˘vala povinnost, kategorick˘ pfiíkaz ãi zákaz a tím pádem téÏ kogentnost a nemoÏnost odch˘lit se. Ne ve v‰ech zmínûn˘ch ustanoveních ZP do‰lo ale ke zmûnû jazykového vyjádfiení, a proto si Kolegium poloÏilo otázku, zdali je tím pádem moÏné se od tûchto ustanovení pfiípadnû odch˘lit.
Stanovisko ze dne 4. 11. 2011: Kogentnost pfiíslu‰ného ustanovení ZP je nutné posuzovat nejenom dle jeho jazykového vyjádfiení, ale téÏ v kontextu celé právní úpravy, napfi. téÏ ve vazbû na základní zásady pracovnûprávních vztahÛ, novû obsaÏené demonstrativním v˘ãtem v ustanovení § 1a ZP (nyní v jeho prvním odstavci). Není proto moÏné napfi. odch˘lení se od pravidla obsaÏeného v ustanovení § 110 ZP, Ïe za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty pfiíslu‰í v‰em zamûstnancÛm stejná mzda, plat nebo odmûna z dohody, protoÏe toto pravidlo je konkrétním promítnutím základní zásady rovného zacházení se zamûstnanci, a to v oblasti odmûÀování. Po novele ZP s úãinností od 1. 1. 2012 není naopak vylouãeno odch˘lit se napfi. od ustanovení § 138 ZP (sjednání odmûny z dohod o pracích konan˘ch mimo pracovní pomûr v dohodû) nebo od ustanovení § 223 odst. 1 a 4 ZP (krácení dovolené za kalendáfiní rok pro pfiekáÏky v práci, které se pro úãely dovolené neposuzují jako v˘kon práce, a pro v˘kon trestu odnûtí svobody). Je pfiípustné, aby zamûstnavatel odmûnu z dohody o pracovní ãinnosti nebo dohody o provedení práce zamûstnanci jednostrannû stanovil (podobnû jako zamûstnanci v pracovním pomûru mzdu mzdov˘m v˘mûrem nebo plat platov˘m v˘mûrem) ãi sjednal v kolektivní smlouvû, nebo aby rozhodl, Ïe ke krácení dovolené zamûstnanci pro uvedené pfiekáÏky v práci (nebo v˘kon trestu odnûtí svobody, i kdyÏ to není pfiíli‰ praktické) vÛbec nepfiistoupí, a zamûstnanci tak poskytne nekrácenou dovolenou.
19