ZVLÁDNÂTE STRES METODOU INNER GAME!

www.mgmtpress.cz

W. Timothy Gallwey Edd Hanzelik, John Horton

ZVLÁDNÂTE STRES METODOU INNER GAME! Jak se vyrovnat s nástrahami Ûivota a dosáhnout vnitrˇní stability

MANAGEMENT PRESS, PRAHA 2012

www.mgmtpress.cz

W. Timothy Gallwey, Edward S. Hanzelik, M.D., John Horton, M.D.: The Inner Game of Stress. Outsmart Life’s Challenges and Fulfill Your Potential

Copyright © 2009 by W. Timothy Gallwey, Edward S. Hanzelik, M.D., and John Horton, M.D. Illustrations © 2009 by Joan Swan Translation © Aleš Lisa, 2012 Předmluva k českému vydání © Michal Ondráček, 2012 Cover design © Petr Foltera, 2012 This translation published by arrangement with Random House, an imprint of Random House Publishing Group, a division of Random House, Inc. All rights reserved. ISBN 978-80-7261-243-7

www.mgmtpress.cz

Obsah Předmluva k českému vydání (Michal Ondráček, Koučink Centrum, Praha)

9

Předmluva: V čem jsme se poučili od svých pacientů (John Horton, M.D., a Edward S. Hanzelik, M.D.)

13

Úvod: Vnitřní hra a stres

17

ČÁST PRVNÍ – STRES

25

Kapitola 1 – Kdo potřebuje stres?

27

Kapitola 2 – Naše dvě Já

40

Kapitola 3 – Seznamte se: Tvůrce stresu

54

Kapitola 4 – Alternativa k chování Boj-Útěk-Strnutí

68

Kapitola 5 – Přeřazujeme na vyšší a nižší rychlostní stupeň

86

ČÁST DRUHÁ – JAK VYZRÁT NA STRES

101

Kapitola 6 – Osvojujeme si principy Vnitřní hry

103

Kapitola 7 – Strom stability

117

Kapitola 8 – Vytváříme si Osobní štít

126

Kapitola 9 – Staňte se generálním ředitelem vlastního života

137

ČÁST TŘETÍ – NÁSTROJE VNITŘNÍ HRY

147

Kapitola 10 – Nástroj 1: STOP

149

Kapitola 11 – Nástroj 2: Jsme generálním ředitelem vlastního života

158 7

www.mgmtpress.cz ZVLÁDNĚTE STRES METODOU INNER GAME!

Kapitola 12 – Nástroj 3: Tři otázky o míře kontroly

164

Kapitola 13 – Nástroj 4: Zkoušíme nový postoj

170

Kapitola 14 – Nástroj 5: Kouzelné pero

178

Kapitola 15 – Nástroj 6: Transpozice

182

Kapitola 16 – Nástroj 7: Redefinování

187

Kapitola 17 – Nástroj 8: Trojúhelník VUR

193

Kapitola 18 – Nástroje Vnitřní hry v praxi: Eileen a její příběh

197

Kapitola 19 – Používáme nástroje Vnitřní hry: Otázka života či smrti

205

Závěr: Vnitřní hra v životě člověka

215

Příloha A Poznámky lékaře: Stres, mozek a zdraví v otázkách a odpovědích

227

Příloha B Zdroje Vnitřní hry

237

Poděkování O autorech

239 244

8

www.mgmtpress.cz

Úvod: Vnitřní hra a stres

KDYSI MNE POŽÁDALA JEDNA VYNIKAJÍCÍ HRÁČKA GOLFU, ABYCH JI KOUČOval. Potřebovala zvládnout stres, jenž pociťovala na posledních jamkách pokaždé, když měla šanci na vítězství v turnaji. „Začnou se mi třást ruce a ztratím cit pro hůl.“ Pocit tlaku, který zakoušela, umocňovala skutečnost, že potřebovala vyhrát všeho všudy dva turnaje, aby byla zařazena na listinu kandidátů na uvedení do golfové síně slávy. Protože nebylo dost dobře možné napodobit okolnosti, za nichž zakoušela stres, položil jsem jí dvě jednoduché otázky: „Co je cílem při golfu?“ „Proč hraješ golf?“ Její odpovědi byly jasné a prosté. „Cílem při golfu je dokončit každé kolo s co nejmenším počtem úderů. A proč hraji golf? Za prvé, líbí se mi prostředí, v němž se golf hraje. Za druhé, hrozně ráda soutěžím. A za třetí, uspokojuje mne, když mohu uplatnit své nadání.“ Zatímco hovořila, pozorně jsem ji sledoval. „Až doteď se ti ruce netřesou,“ řekl jsem jí. Bylo tudíž zřejmé, že nic předvídatelného není hrozbou pro její hru. „Napadá tě ještě něco jiného, proč ses rozhodla upsat se golfu?“ zeptal jsem se. Na chvilku se zamyslela a potom řekla, že ano. „Za prvé, golfu dlužím za mnoho. Před tím, než jsem ho začala hrát, jsem nebyla 17


nikým. Díky golfu se to změnilo. A jsem vděčná a pociťuji určitý závazek i vůči svým věrným fanouškům, kteří se spoléhají, že budu na každém turnaji hrát o titul.“ Odmlčela se, podívala se na mne a řekla: Začínají se mi třást ruce, že ano?“ „Ano, je to tak,“ řekl jsem. Jakmile přešla v hovoru od toho, proč má tak ráda golf, k pocitům, které v ní vyvolávají soudy a očekávání druhých lidí, nevyhnutelně se dostavila nervozita vyvolaná představou, jaké to bude, až jí její příznivci přestanou být věrní nebo ztratí identitu profesionální hráčky golfu. Měla mimořádné schopnosti a dovednosti, ale její vnitřní stres – obavy, že nenaplní představy, které si sama o sobě vytvořila, nedostojí vlastnímu sebehodnocení nebo nenaplní dojem, který vyvolává u druhých lidí – se stal příčinou stresu, který zakoušela, a bránil jí podávat co nejlepší výkony a radovat se ze hry. Když si začala uvědomovat, co se jí staví do cesty, získala zpět dřívější vyrovnanost a klid a začala hovořit o úsilí nezbytném pro udržení vrcholné formy a dosahování nejlepších výsledků. Vypadalo to, jako by vážně zvažovala, zda to vůbec všechno stojí za to. Nakonec usoudila, že ano. Následující turnaj, jehož se účastnila, sice nevyhrála, ale ten další již ano. Její radost byla nefalšovaná – za osmnáctou jamkou zcela spontánně skočila samým nadšením do vodní nádrže. Tato profesionální hráčka golfu se potýkala s tím, čemu čelíme všichni: odlišit to, kým jsme, od toho, co děláme. V životě máme mnoho rolí – jsme rodiči, partnery, hráči golfu, vedoucími pracovníky – ale skutečnosti vnějšího světa a to, kým skutečně jsme, není totéž. Jedním z úkolů Vnitřní hry je tuto odlišnost jasně vymezit a umožnit tak sami sobě být úspěšní, umožnit svému Já vyniknout a zazářit, aniž bychom se při tom nechali omezovat imaginárními představami a očekáváními, jež nejsou v souladu s našimi cíli. Jakmile se nám to podaří, můžeme se zbavit stresu a dostat ze sebe to nejlepší, čeho jsme schopni – ať už při golfu, v práci nebo v životě jako takovém. V této knize naleznete mnoho příkladů lidí, kteří změnili své navyklé způsoby uvažování, jež u nich vyvolávaly stres 18

www.mgmtpress.cz Úvod: Vnitřní hra a stres

a stavěly se do cesty jejich růstu. Doufáme, že tyto příklady vás povzbudí k tomu, abyste i vy o těchto věcech přemýšleli a nalézali vlastní způsoby, jak se stresu zbavit.

O Vnitřní hře Než se do toho pustíme, měl bych říci pár slov o Vnitřní hře (Inner Game). Každý člověk hraje svoji Vnitřní hru, ať už si to uvědomuje nebo ne. Jinak řečeno, zatímco hrajeme vnější hry (překonáváme překážky ve světě kolem nás ve snaze dosáhnout externích cílů), čelíme, a to všichni bez rozdílu, vnitřním překážkám a bariérám, jako jsou obavy a strach, pochyby o sobě samých, pocity marnosti, bolest, narušení pozornosti. Tyto vnitřní překážky nám brání naplno projevit v plném rozsahu veškeré své schopnosti a potenciál, zakoušet co největší radost z toho, co děláme, mít pocit dobře stráveného času. Základní předpoklad a východisko Vnitřní hry – její principy, metody, postupy a nástroje – jsou přitom stále stejné: úspěch v životě závisí na tom, jak se nám podaří vyvážit pozornost věnovanou oběma těmto hrám. Metodologie Vnitřní hry vychází ze tří principů, které tvoří její základ: 1. nehodnotící vnímání; 2. důvěra v sebe sama; 3. svobodná, vědomá volba. Metodologii učení se založenou na těchto principech jsem původně použil při koučování sportovců. Později jsem ji aplikoval rovněž ve firemním prostředí. Zjistil jsem, že lidé se mohou naučit překonávat vnitřní překážky a bariéry. Aniž by jim někdo poskytoval technické instrukce a sděloval, co a jak mají dělat, dokáží zlepšit jakoukoli dovednost, opustit neproduktivní mentální a fyzické návyky – a přitom se bavit a mít radost z toho, co dělají. Když jsem byl při koučování sportovců a vedoucích pracovníků den za dnem svěd19


kem toho, že je to skutečně možné, začal jsem být hluboce přesvědčený, že každý člověk se může učit přirozeně a dosáhnout změn, po nichž v životě touží. O tom, že vnější události mohou vyvolávat stres, není pochyb. Jestliže se obáváte, že přijdete o práci, což je v dnešní době běžné, je to významný stresující faktor. Jde o to, zda dokážete oddělit svou práci od sebe samých, zda mezi nimi dokážete rozlišovat. Schopnost odlišit sebe samé a okolnosti, v nichž se nacházíme, je možné si osvojit. Výsledkem úsilí, které na to vynaložíme, je schopnost vnímat věci jasně, takové, jakými skutečně jsou, a v perspektivě, jež umožňuje zmírnit stres a pomáhá nám dosáhnout svých vnějších cílů. Mistrovské zvládnutí vnitřní hry umožňuje vyrovnat se s obtížemi života a zvládat výzvy, jimž musíme čelit, a to bez zdravotních obtíží a znechucení vyvolaných chronickým stresem. Tajemství úspěchu spočívá v tom, uvědomit si, že si můžeme volit, jak se budeme dívat na vnější události, jak je budeme vymezovat, jaký význam jim budeme připisovat a jak na ně budeme mentálně a emocionálně reagovat. Vnitřní hra staví na přesvědčení, že každý člověk disponuje vnitřní moudrostí umožňující nechat stranou pocity marnosti, frustrace, znechucení a strachu, jež jej vtahují do negativního cyklu prohlubujícího se stresu. Uvedu příklad. Když jsem pomáhal tenistům učit se zlepšovat jejich údery – podání, forehand a backhand – pomáhal jsem jim učit se efektivněji hrát jejich vnitřní hru. Učit se učit se bylo důležitější než zasáhnout míček na kurtu; naučit se překonat obavy a strach bylo důležitější než vyhrát ten či onen zápas. Umění uvolněného soustředění můžeme uplatnit při jakémkoli snažení – na kurtu i mimo něj. To, čemu se naučíme při sportu, má proto význam i v každodenním životě. Když byly vnitřní a vnější hra dobře sladěné a propojené, hráči byli méně ve stresu, zlepšil se jejich výkon, učili se přirozeně a samovolně, zakoušeli větší radost ze hry. Někteří sportovci v této souvislosti hovoří o tom, že „hrají v zóně“. Vnitřní hra nás učí hrát ve své zóně v běžném, každodenním životě. Vnitřní hra a její nástroje mají ale i další cenný rys – napojují nás na náš vrozený potenciál uspokojovat základní potřeby. Dar, jímž je 20


schopnost učit se, si člověk může uchovat po celý život. Děti se naučí chodit, mluvit a zabavit se, protože je to baví a jsou zvídavé. To, co dělají, je pro ně přirozené a těší je to. Naučit se dosáhnout rovnováhy mezi tím, kdy zařazujeme na vyšší rychlostní stupeň a chystáme se čelit obtížím a problémům, a tím, kdy přeřadíme na nižší rychlostní stupeň a zvolníme tempo, abychom si odpočinuli a uvolnili se, může být proto rovněž prosté, snadné a příjemné. Máme vrozenou, přirozenou schopnost, jež nám umožňuje jednat rozumně a rozvážně uprostřed záplavy každodenních útrap a střetů. Ve světě, v němž žijeme, stojí za to tuto schopnost rozvíjet a kultivovat.

Spolupráce s lékaři V sedmdesátých letech, kdy jsem psal knihu The Inner Game of Tennis,1 jsem se spřátelil s dvěma pozoruhodnými lékaři, Johnem Hortonem a Eddem Hanzelikem. Hodně jsme spolu hovořili o tom, čím se zabýváme, a zjistili jsme, že o mnoha věcech uvažujeme obdobně. John a Edd se ve své lékařské praxi zaměřovali na jiný přístup k pacientům, než s jakým se běžně setkáváme – uplatňovali celostný pohled a podněcovali pacienty, aby se co nejvíce sami podíleli na péči o své zdraví – protože byli přesvědčeni, že lidské tělo má vrozený potenciál uzdravovat se. U svých pacientů viděli, že chronický stres je příčinou mnoha onemocnění. Hledali proto možnosti, jak je stresu zbavit, aniž by jim ordinovali různá léčiva a medikamenty. Zjistili, že pro tento účel jsou mimořádně relevantní a vhodné principy a nástroje Vnitřní hry. Když jsme se začali s Eddem a Johnem scházet a domlouvat na tom, zda bychom mohli společně vést seminář o stresu, uvědomil jsem si, že stres je mnohem závažnější problém než jenom „pouhá“ překážka vynikajících výkonů sportovců a vedoucích pracovníků. Pochopil jsem, že stres se podílí na zdravotních problémech 1

Česky vydalo v roce 2011 pod názvem Vnitřní hra tenisu nakladatelství Management Press. Pozn. překl. 21


mnohem více, než jsem si do té doby myslel – že otevírá dveře a je rozhodujícím faktorem vzniku onemocnění u nezanedbatelné části pacientů, kteří vyhledají pomoc lékaře. Protože jsem uvažoval o spolupráci s lékaři, vybavila se mi vzpomínka na to, jak jsem při jedné příležitosti pomáhal očnímu lékaři vytvořit program kursu zaměřeného na provádění specifických a komplexních očních operací. Představa, že v sázce nejsou body v tenisu nebo hráčovo ego, ale zrak lidí, mě tehdy přiměla uvažovat velmi rozvážně a realisticky. Stejný pocit jsem zakoušel i nyní, kdy jsme hovořili o stresu. V sázce bylo lidské zdraví a kvalita života. Byla to šance dokázat něco významného, překročit dosavadní hranice, rozšířit své poznání a pochopení Vnitřní hry. Spolupracovat s Eddem a Johnem mě přiměly i některé další věci. Chronický stres byl mnohem rozšířenějším a škodlivějším jevem, než jsem si do té doby uvědomoval. A jak se zdálo, jeho příčinou bylo do značné míry to, jak lidé vnímají události a okolnosti svého života – nikoli skutečnost jako taková. Zjistil jsem, že úleva od chronického stresu, kterou nabízejí lékaři, je často založena na medikamentózní léčbě a obvykle neřeší jeho příčiny. Dostatečnou pomoc ze stejného důvodu nenabízejí ani další standardní, samy o sobě dobré a prospěšné postupy, jako jsou fyzické cvičení, vhodná strava a odpočinek. Nejnovější výzkumy, s nimiž mě moji přátelé seznámili, navíc ukazovaly, že principy a metody Vnitřní hry jsou při řešení tohoto problému na místě a pomohly mi pochopit, jak získat přístup k lidským schopnostem, jež se nacházejí hlouběji, než je „pouhá“ schopnost fyzické nebo intelektuální koordinace. Začal jsem si uvědomovat, že Vnitřní hra by mohla lidem umožnit pojmenovat, pochopit a uchopit příčiny jejich obav, strachu, pocitů marnosti a bolesti, nacházející se ve sféře vnímání, a to způsobem, jenž by jim pomáhal – prostřednictvím poznávání sebe sama – učit se. Tento proces by spíše než zbavit se stresu směřoval k cíli dosáhnout dynamické vnitřní stability, která má neodmyslitelný význam a hodnotu pro každého člověka bez ohledu na to, zda je či není vystaven stresu. 22


Příslib a potenciál Vnitřní hry Primárním cílem našich seminářů o stresu je pomoci lidem dosáhnout takové vnitřní stability, aby byli odolní vůči vnějším faktorům způsobujícím stres, s nimiž se nevyhnutelně v životě setkáváme. V této knize předkládáme čtenářům plody našeho úsilí – naše poznatky a pochopení toho, jak této stability dosáhnout – a s nimi i naši naději, že můžeme žít, aniž bychom byli vystaveni škodlivým účinkům chronického stresu. Na následujících stranách se spolu s Johnem, Eddem a se mnou vydáte na cestu osvojení si umění Vnitřní hry, tak jak jsme ji rozvinuli na základě mé práce se sportovci a vedoucími pracovníky, životních příběhů mnoha pacientů a medicínských poznatků. V Části 1 se zabýváme principy Vnitřní hry, a to ve vztahu ke stresu. Pomůžeme vám udělat si představu o hladině (úrovni) vašeho vlastního stresu. Zjistíte, že již po jejím přečtení se, jakmile vše pochopíte, vaše odezva na stres začne měnit. V tom spočívá krása skutečného, nefalšovaného učení se, které není pouhým abstraktním, teoretickým procesem osvojování si nových poznatků, ale přirozeně mění náš pohled a odezvu na věci kolem nás. V Části 2 vám pomůžeme určit, z čeho vyrůstá vaše stabilita. Pozornost zde spíše než na stres, jemuž jste vystaveni, zaměříme na vaše vrozené zdroje, jež vám umožní tváří v tvář stresu neztrácet půdu pod nohama. Jak prohlásil jeden z účastníků našich seminářů o stresu: „Když se něco podělá, nemusíte se podělat taky.“ Ukážeme vám, jak je důležité vybudovat si pevné základy vlastní stability, jež vám umožní neochvějně setrvat na nesnadné a dlouhé cestě života, jak si vytvořit štít proti všem faktorům vyvolávajícím v běžném, každodenním životě stres. V Části 3 naleznete praktické a efektivní nástroje, které vám pomohou posílit vaši stabilitu a zápasit s podněty vyvolávajícími stres. Již mnoho let učím sportovce a vedoucí pracovníky, jak je používat, a využíváme je i na našich seminářích o stresu. Můžete po nich sáhnout, kdykoli budete stát před obtížným úkolem či problémem, stejně jako se na ně spolehnout při každodenních záležitostech. Zvolte 23


si ty, které jsou pro vás vhodné. Už to, že víte, že máte k dispozici takové účinné nástroje, posílí vaši sebedůvěru a vnitřní jistotu. Dokážete díky tomu změnit ty věci, které ve vašem životě skutečně změnit chcete. Tato kniha obsahuje rovněž různá cvičení, jež vám umožní aplikovat to, o čem v ní píšeme, na svou životní situaci. Rozhodněte se, jak chcete tato cvičení využít. Můžete použít jenom některá a k dalším se vrátit později. Můžete si zaznamenávat své reakce do počítače. Můžete si je pouze přečíst a přemýšlet o nich. Doufáme, že naleznete svůj vlastní způsob, jak je co nejlépe využít. KDYSI JSEM SLYŠEL OTCE TIGERA WOODSE, když koučoval svého syna ve snaze pomoci mu překonat stres při golfu. Řekl mu, že nevadí, pokud pociťuje na golfovém hřišti jakékoli emoce, pokud u nich nesetrvá déle než deset kroků. V mysli se člověku rázem vybavuje Tiger Woods, jak kráčí po fairwayi směrem ke greenu, klidný a plný sebedůvěry. Vypadá, jako by si vůbec neuvědomoval zástupy diváků, byl plně ponořen do vlastního světa naplněného pohodou, prostoupený klidnou silou a soustředěností. Nejde o to, že by si nebyl vědom ničeho kolem sebe, že by byl izolován od diváků. Je to věc schopnosti „zůstat ve své kůži“, nebýt sám sobě na překážku. Tuto schopnost můžeme mít všichni.

24

www.mgmtpress.cz

Kapitola 10

Nástroj 1: STOP STRES MÁ SVÉ VLASTNÍ ZÁKONY PŮSOBENÍ. JE JAKO KULEČNÍKOVÁ KOULE, do které narazila jiná koule. Mnoho lidí, kteří jsou ve stresu, se chová podobně. Něco je pošťouchne a oni se dají do pohybu – ne tam, kam chtěli, ale tam, kam je nasměroval náraz, jemuž byli vystaveni. Když se jich zeptáte, proč udělali něco sebedestruktivního, řeknou vám: „Protože jsem měl dnes v práci mizerný den,“ nebo „Pohádal jsem se s manželkou.“ Být jako kulečníková koule je stresující! Život v takovém případě sestává z čekání na to, kdy nás opět něco zasáhne a postrčí do dalšího propadliště. Co když jsme ale dostatečně stabilní, takže s námi nic z toho, co nás zasáhne, nepohne? Co když se pohneme určitým směrem jenom tehdy, když se pro to rozhodneme my sami? Pokud hrajete golf, možná máte s touto negativní pohybovou energií zkušenosti. Brzy po zahájení hry zahrajete mizerný odpal a pošlete míček do křovin mimo hřiště. Začnete si myslet: „Zatraceně, je to tady. Děsivej odpal. Tahle hra je v … Dneska mi to opravdu nejde, to je fakt smůla.“ A tak dále. Pokud začnete takto uvažovat, můžete si klidně sbalit hole a jet domů. Vaše vnější hra se nejspíš nezlepší, protože jste již prohráli svoji vnitřní hru. Co když si ale místo toho dopřejete pár vteřin a v klidu si řeknete: „Proč jsem si šel dneska zahrát? Co je mým cílem?“ Samozřejmě, že chcete do149


stat míček do jamky. Co je ale vaším skutečným cílem? Bavit se hrou, mít z ní radost. A bavíte se, když se pranýřujete za nepovedený úder? Nejspíš ne. Jednoho z našich seminářů se účastnil inteligentní muž ve skvělé kondici. Bylo mu kolem šedesátky a běhal maratón. Prodělal ale několik záchvatů a musel být hospitalizován. Uvědomil si, že: „Byl jsem tak zaneprázdněný, že jsem neměl čas se zastavit a vypnout.“ Neschopnost podívat se na svůj život z odstupu, vystoupit z koloběhu každodenního životního shonu, se podepsala na jeho zdraví. Jak se můžeme nejlépe vyrovnat s takovýmto negativním hybným momentem? Tím, že se zastavíme – a to doslova.

Je to jednoduché Během pětatřiceti let koučování sportovců, lidí z byznysu a dalších jsem zjistil, že tím nejefektivnějším postupem je použít nástroj, který nazývám STOP. Tisíce manažerů působících ve společnostech po celém světě mi řekly, že je to nezbytné, pokud chtějí s plným vědomím vykonávat svoji práci. O technice STOP můžeme s klidem a bez váhání prohlásit, že je to matka všech nástrojů Vnitřní hry, protože pokud se nezastavíme, nemůžeme žádný další nástroj použít. Na našich seminářích o stresu je proto úplně prvním nástrojem, s nímž účastníky seznamujeme. Všichni chápou, o co jde a proč je to rozumné, protože většina lidí používá nějakou variantu tohoto nástroje. Rodiče říkají, že dají dětem „čas, aby se vzpamatovaly“. Jiní si vzpomenou, že jim někdo radil před tím, než něco udělají, počítat do deseti. Většina sportovních týmů využívá přerušení hry nejenom k tomu, aby si hráči odpočinuli, ale také aby zvážili změnu strategie nebo taktiky. STOP je překvapivě jednoduchý nástroj, který znamená přesně to, co říká: Zastavte nevědomé působení hybného momentu, který na vás působí, a začněte jednat vědomě. Tento nástroj sestává ze čtyř částí:

150

www.mgmtpress.cz Nástroj 1: STOP

Podívejte se na vše s odstupem. Oddělte se více či méně od situace, v níž se nacházíte. Přemýšlejte. Jaká je tato situace doopravdy? Co je na tom, co se odehrává, pravdivé a skutečné? Co vyvolává stres? Jaké jsou vaše priority? Vaše možnosti? Jakým překážkám a bariérám čelíte? Uspořádejte si myšlenky. Jaký máte plán, co uděláte? Pokračujte. Nezůstaňte na místě, postupujte kupředu, jděte dál, podnikněte další kroky, tentokrát ale s jasnějším pochopením celé situace.4 Podívejme se na každý z těchto kroků podrobněji.

4

V originále Step back, Think, Organize your thinking, Proceed. Pozn. překl. 151


Díváme se na věci s odstupem Když se na věci podíváme s odstupem, zastavíme (přerušíme) působení hybného momentu. Vystoupíme z toho, co děláme – ať už je to fyzická, mentální nebo emocionální aktivita – stejně jako když boxer v ringu na vteřinu ustoupí z dosahu soupeře. Když se na věci podíváme s odstupem, dokážeme vidět i ty věci, které uprostřed boje nepostřehneme – získáme odlišný pohled a tím i více možností. Jednoho z našich seminářů o stresu se účastnil George – generální ředitel jedné ze společností zařazené v žebříčku Fortune 500. Technika STOP ho zpočátku znechutila. Prohlásil, že to není nic jiného než odkládání řešení problémů a že on na něco takového nemá ani v nejmenším čas. Vysvětlil jsem význam a smysl STOP jako nástroje umožňujícího uchovat si rovnováhu a získat náhled na problém. Objasnil jsem účastníkům, že STOP může vyžadovat jenom několik vteřin – nebo dokonce jenom se rozhodnout nejednat. George souhlasil, že vše zkusí. Když o týden později přišel na další seminář, byl sám se sebou velmi spokojený. Použil techniku STOP, která se ukázala velmi funkční. Vylíčil nám, jak mu jednou ráno jeho sekretářka zavolala, že má na lince jednoho z výše postavených vedoucích. Okamžitě pocítil stres. Na okamžik vypnul, aby zjistil, proč se tak cítí. Uvědomil si, že je tomu tak proto, že dotyčný manažer mu volá jenom tehdy, když má nějaký problém a chce po Georgeovi, aby mu ho pomohl vyřešit. Řekl proto sekretářce, aby mu řekla, že nemá čas. Když se ho zeptala, kdy má manažer zavolat, řekl jí, že dnes určitě ne. Sekretářku to překvapilo, ale udělala to. Když George zavěsil, zpočátku se cítil trochu provinile, ale záhy pocítil úlevu. Ve skutečnosti si dokonce zatančil po své kanceláři něco jako „vítězný tanec“, když si uvědomil, že uchránil své dopoledne na práci, kterou potřeboval udělat. Když mu o několik dní později dotyčný manažer opět zatelefonoval, George tentokrát nepociťoval žádné obavy ani stres. Přijal hovor – jenom proto, aby zjistil, že manažer vše vyřešil sám. George učinil taktický krok, dopřál si odstup, aby získal určitý, i když nevelký prostor. Větším, strategickým krokem může být vzít si volno a znovu vyhodnotit své cíle. Ale i tu nejkratší pauzu může152


me využít k tomu, abychom neztratili kontakt se smyslem toho, co děláme, s našimi cíli, a změnili nevyhnutelný běh událostí – odezvu na stres. Cvičení: Hledáme a využíváme svůj tvůrčí koutek Jeden celý den pokaždé, když vedete komunikaci, která ve vás vyvolává stres, se před tím, než odpovíte, na dvě, tři vteřiny odmlčte. I ta nejkratší pauza umožní vašemu mozku přepnout z reaktivního na vědomý modus. Na konci dne se zamyslete, jak a v čem se vaše konverzace odlišovala.

Přemýšlíme Pokud získáme od situace odstup, můžeme o ní přemýšlet. V době, kdy na ni zaměříme své uvažování, se můžeme ptát sami sebe: „Co na této situaci vede k tomu, že pociťuji strach či obavy, co ve mně vyvolává pocity zmaru a bolesti? Proč to dělám? Čeho se snažím dosáhnout? Co chci dokončit? Co mi v tom brání? Jakými vnitřními a vnějšími zdroji (prostředky) disponuji? Jaké jsou mé možnosti?“ Brilantnost a genialita lidského mozku spočívá v tom, že díky němu si dokážeme vytvořit místo, kam se můžeme uchýlit a mentálně se vypořádat se svými záležitostmi – „místo pro přemýšlení“, jak mu říkám. Pro některé lidi je takovým místem zcela konkrétní křeslo, v němž mohou v klidu tiše přemýšlet. Jiní jdou do kavárny a dají si kávu. Znám lidi, kteří si s oblibou představují, že sedí ve vrtulníku a vznášejí se nad krajinou své situace a sledují ji z nadhledu. Jakmile se zbavíme nevědomého setrvačného pohybu, můžeme zapojit myšlení a využít své vědomí (znalost). Jedna žena nám na našem semináři o stresu vyprávěla, jak ji stresuje každoroční telefonní hovor s jejím bývalým manželem, který musí podstoupit, aby mohla podat daňové přiznání. Jejich debata se nemohla nevyhnout starým problémům a ona nevěděla, co říci. Brzy poté, co se seznámila s nástrojem STOP, nastal opět čas na tento nepříjemný telefonní hovor. Když zjistila, že jí vše stále více stresuje, řekla: „Moment, musím něco udělat.“ Vzdálila se od tele153


fonu a rychle si stručně poznamenala, co chce říci. Když se vrátila, sdělila svůj názor přesvědčivě, jasně a srozumitelně. Jejího bývalého manžela to poněkud zaskočilo. Pokusil se tak jako obvykle na ní vyzrát a přechytračit ji, ale ona se nedala. Trvala na svém a když jejich hovor skončil, cítila uspokojení. Bylo to poprvé, co se jí něco takového podařilo, a byla na sebe pyšná. Cvičení: Najděte si své místo pro přemyšlení Najděte si fyzický prostor, vzdálený od toho, co vás stresuje – místo, které vám pomáhá při přemýšlení. Může to být kancelář, obývák, ložnice – ale stejně dobře to může být i koupelna nebo záchod! Znovu se zamyslete nad situací, která ve vás vyvolává stres (viz předešlé cvičení). Následující otázky vám pomohou se nad ní zamyslet. Nezapomínejte, že myšlení není záležitost pouze rozumu (zdůvodnění) nebo logiky, ale zahrnuje i jiné způsoby poznání (vědění), jako jsou pociťování, intuice a pochopení.     

   

Jaká je tato situace doopravdy? Jaké pocity ve mně tato situace vyvolává? Co jsou mé priority? Jsou mé činy nebo myšlenky sladěny s mými prioritami? Co mi brání směřovat k výsledkům, o jejichž dosažení usiluji? Jaké předpoklady činím? Jaké další možnosti mám, pokud jde o mé kroky? Jaké zdroje, vnitřní i vnější, mohu využít? Jak mohu v této situaci nalézt radost a potěšení?

Dokonce i když si položíte jenom některé z těchto otázek, může to stačit na to, abyste přestali jednat automaticky a začali jednat vědomě.

154


Uspořádáváme si myšlenky Myšlenky většinou nenásledují v logickém, postupném toku. Musíme je proto před tím, než můžeme podniknout smysluplné kroky, uspořádat. Dejme tomu, že jdete na běžnou, rutinní kontrolní prohlídku a lékař objeví podezřelou bulku. Chce vás proto okamžitě poslat na biopsii. Začne vás zachvacovat panika. Začnete se potit, pociťujete naprostou bezmoc a děsíte se, co se stane, když se nebudete přesně řídit pokyny lékaře. Místo toho, abyste věcem nechali volný průběh a propadli bezbřehé, neopodstatněné panice, použijete STOP a usoudíte, že jednou z možností je obrátit se na jiného lékaře a zjistit, co si myslí on. Možná potvrdí názor vašeho ošetřujícího lékaře, možná ne. To ale není jediné, o co tu jde. STOP vám umožní přestat panikařit a získat pocit, že máte situaci pod kontrolou. Vyzbrojeni dvěma názory můžete o všem uvažovat, uspořádat si možnosti a rozumněji se rozhodnout. Cvičení: Uspořádejte si myšlenky Poté, co jste strávili určitý čas na svém místě pro myšlení a hledali odpovědi na otázky, které jste si položili, se zeptejte sami sebe, jak byste mohli uspořádat tyto myšlenky tak, abyste mohli postoupit kupředu a učinit další, tentokrát vědomé kroky.

Pokračujeme Nyní jste připraveni jednat (nebo nejednat) na základě vědomé volby, vědomého rozhodnutí. Dokonce i když později usoudíte, že jste se mohli rozhodnout lépe, můžete postoupit kupředu a dozvědět se něco o sobě samých, být příště moudřejší. Jakmile dokážete myslet jasně a nereagujete pod vlivem stresu, jednejte. Přemýšlet a nejednat je jako chodit o jedné noze. Pokud nebudete jednat, jestliže neučiníte žádné kroky, když po přemýšlení nebude následovat čin, ničeho nedosáhnete a ve skutečnosti se ničemu nenaučíte. Takže – je čas přestat debatovat se sebou samými, dát 155


se do práce a vrhnout se do víru událostí. Smyslem a cílem STOP je dokázat začít znovu, s jasnou myslí a větším pocitem cíle a kontroly. Někteří manažeři, které jsem koučoval, se zpočátku obávali, že když svým pracovníkům doporučí, aby používali techniku STOP, dají jim tím souhlas k tomu, aby polevili v práci, nebo že ze sebe přestanou vydávat vše, co je v nich nejlepší. Opak je pravdou. Když na nás působí a naše kroky určuje prostředí, v němž se nacházíme, místo abychom působili na své prostředí, chybujeme. A chyby nás okrádají o spoustu času. Chvilka, kterou využijeme k tomu, abychom jednali vědomě a se znalostí věci, se nám mnohonásobně vrátí a ušetří nám mnoho času. Když se lidé dokáží zastavit, naplánovat si další kroky a získat kontrolu na děním, budou mnohem výkonnější. Cvičení: Pokračujeme Uveďte jednu činnost, v níž jste připraveni pokračovat v nejbližší budoucnosti. Konkretizujte každý z kroků, které podniknete, abyste vše dokončili.

Dlouhá zastavení a krátká zastavení Některé situace vyžadují delší STOP – potřebujeme se zastavit a přestat s tím, co děláme, na hodinu, den, týden nebo dokonce i měsíc – podle toho, o jak závažné rozhodnutí jde. Například pokud uvažujete o zásadní změně kariéry, někdo blízký vám onemocněl nebo zemřel, navázali jste vážný vztah nebo jste vstoupili do manželství, lámete si hlavu nad smyslem svého života, nebo jste zjistili, že na teploměru stresu máte vyšší teplotu, než jste ochotni připustit, budete potřebovat delší STOP na to, abyste o všem dokázali uvažovat s jasnou hlavou a zvolit ty nejlepší kroky. Už tím, že čtete tuto knihu, jste se rozhodli pro STOP – doufáme, že toho nebudete litovat a bude to pro vás z dlouhodobého hlediska prospěšné.

156


Cvičení: Zvolte si svá STOP Občas STOP slouží jako štít, který nám umožní uprchnout před hybným momentem stresu. Jindy ho můžeme aktivně využít k vytváření stability a prevenci stresu. Využít kterýkoli nástroj, o němž v této knize hovoříme, vyžaduje nejdříve získat odstup a přemýšlet. Každý den se asi tak třikrát zamyslete, kdy by použít STOP pro vás bylo užitečné, a plánujte v předstihu. Například: 









STOP na začátku a na konci každého dne, jež vám umožní zamyslet se a přemýšlet. STOP pokaždé, když máte pocit, že jste lapeni v nevědomém hybném momentu a ztrácíte kontrolu nad děním. STOP před tím, než jdete na poradu či jednání, abyste se mohli zamyslet nad jejich smyslem, cíli a předvídanými překážkami. STOP před tím, než vyzvednete dítě ze školy, abyste se mohli zamyslet, jak dáte smysl s ním strávenému času – před tím, než se oba dva budete věnovat svým věcem. STOP před tím, než zajdete s přítelem na večeři, abyste se mohli zamyslet, o čem s ním chcete hovořit.

Jakmile si na STOP zvyknete a stane se pro vás návykem, budete ho používat často. Zjistíte, že k problémům začnete přistupovat jinak než dosud. A teď jedno varování: Často se stává, že když STOP potřebujete ze všeho nejvíce, pravděpodobnost, že ho použijete, je nejmenší. Uprostřed víru stres vyvolávající situace, s Tvůrcem stresu za zády, můžete mít sklon být v předstihu a mít tak nad stresem navrch. Jenže se tak často připravujeme o rozumná rozhodnutí a volby učiněné s jasnou myslí. To nejrozumnější, co můžeme udělat, je ze všeho nejdříve se zastavit, získat odstup a přemýšlet. Výsledek bude vždy lepší, když budete stresu čelit na vlastním hřišti.

157

www.mgmtpress.cz

O autorech

W. TIMOTHY GALLWEY je autorem série bestsellerů o Vnitřní hře, v nichž představil nový metodologický přístup k rozvoji osobních a profesních dovedností v různých oblastech života. Posledních dvacet let aplikuje tento přístup ve sféře korporací hledajících lepší způsoby řízení změn. Žije v Malibu v Kalifornii. EDD HANZELIK, M.D., je uznávaný internista, který již více než třicet let využívá při péči o pacienty nové přístupy. Více než patnáct let spolupracuje s Dr. Johnem Hortonem a W. Timothym Gallweyem při hledání praktických, v praxi upotřebitelných řešení problémů souvisejících se stresem. JOHN HORTON, M.D., spolupracuje s W. Timothym Gallweyem již více než třicet let na sérii knih o Vnitřní hře a s Dr. Eddem Hanzelikem posledních patnáct let vede semináře o stresu.

244

www.mgmtpress.cz

W. Timothy Gallwey Edward S. Hanzelik, M.D., John Horton, M.D.

ZVLÁDNĚTE STRES METODOU INNER GAME! Jak se vyrovnat s nástrahami života a dosáhnout vnitřní stability Z anglického originálu The Inner Game of Stress. Outsmart Life’s Challenge and Fulfill Your Potential vydaného v roce 2009 nakladatelstvím Random House, Inc., New York, USA, přeložil Aleš Lisa V roce 2012 vydalo nakladatelství Management Press, s. r. o., nám. W. Churchilla 2, Praha 3, jako svou 432. publikaci Obálku navrhl Petr Foltera Vydání 1. Sazba Studio CADIS, Praha Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. ISBN 978-80-7261-243-7 www.mgmtpress.cz

ZVLÁDNÂTE STRES METODOU INNER GAME!

Recommend Documents