Zrníčko
11/13
-1-
Farní časopis pro Skalici a Bašku Svatý Martin Svatému Martinovi je zasvěceno asi přes 4,5 tisíce kostelů a kaplí po celém světě. Nejvíce jich je však v Evropě, zejména ve Francii, kde jich můžeme napočítat přes 1500. V Česku je známá také Rotunda svatého Mrtina na Vyšehradě, či kostel sv. Martina ve Frenštátě pod Radhoštěm. Martin je patronem jeho rodné Szombthely, Buenos aires, diecézí Rottenburg – Stuttgart a Mohuč, Burgelandu a kantonu Szchwyz. Je velmi oblíbený také v Latinské americe, kde bývá často nazýván San Martín Caballero (kvůli svému častému zobrazování na koni). Rada Evropy v roce 2005 prohlásila trasu mezi maďarským Szombathely (rodištěm sv. Martina) a francouzským Tours za evropskou kulturní stezku. Cílem této trasy je ukázat nejvýznamnější památky spojené s životem tohoto oblíbeného světce. Jméno Martin patří též k oblíbeným. V Česku se slaví jeho svátek 11. listopadu a je s ním spojeno mnoho tradic či pranostik. Jedni čekají, že Svatý Martin přijede na bílém koni (čekají první sníh), druzí ochutnávají první letošní, tzv. Svatomartinské víno. Tento svátek je dnem, kdy se lidé setkávají s dobrými přáteli nebo s celou rodinou a kdy zasednou nad martinskou husou či martinským pečivem. Sv. Martin je totiž mj. patronem hus, což vzniklo díky legendě, kdy se Martin zdráhal přijmout biskupský úřad v Tours. Schoval se do hejna hus, ale ty ho svým hýkáním prozradily, a tak musel tu poctu přijmout. V Amiensu u jedné z městských bran se v roce 335 za jednoho velmi mrazivého zimního večera odehrála nejznámější událost ze života sv. Martina. Martin se tudy na koni vracel do vojenského tábora. U brány ho oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože u sebe Martin neměl ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl, jak by člověku pomohl. Tu ho však napadla myšlenka: vzal svůj velký důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se aspoň trochu zahřál. Legenda dále vypráví, že Martin spatřil příští noc Ježíše, který byl oděn půlkou pláště. A uslyšel, jak Ježíš říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ Tato Kristova slova znamenají to, co je napsánu v evangeliu: „Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil.“ Scéna dělení pláště patřila po celá staletí k nejznámějším a nejoblíbenějším o. Radek světeckým motivům umělců. Odpověď na soutěžní otázku z minulého čísla: Z jakého dřeva postavil Noe archu? Noe postavil archu ze dřeva stromu Gofer— pryskyřičný strom zvaný cypřiš. (Gn 6,14). Správně odpovědělo pět soutěžících.
Informace Při velké sbírce na opravy v měsíci říjnu se vybralo 8650Kč. (Sk 5450, Ba3200). Následující velká sbírka na opravy se bude konat 17.11.2013. Pán Bůh zaplať za Vaše dary. Poděkování patří také všem, kteří se zapojili do skupinek určených k zvelebení a úklidu našich chrámů. Díky vám se jistě v kostele můžeme cítit jako doma. A o to vlastně jde, aby atmosféra byla sváteční, je potřebné pro to něco udělat. Když každý přiloží alespoň trochu ruku k dílu, výsledek je ihned poznat. Díky. Zápis intencí mší sv. na rok 2014 je možný v sakristiích kostelů po bohoslužbách. K dostání jsou také kalendáře na příští rok. Ostrava – „Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat“ zní slova jedné z písní, které se v kostelích zpívají během dušičkového týdne. V prvních osmi listopadových dnech bychom však na zemřelé měli myslet v modlitbách právě my živí. V den slavnosti Všech svatých (1. 11.) a v den vzpomínky na všechny věrné zemřelé (2. 11.) a v následujících dnech až do 8. 11. máme možnost získat plnomocné odpustky pro duše v očistci. K získání plnomocných odpustků je však třeba splnit několik podmínek. Patří mezi ně svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce. Další podmínkou pro sváteční dny 1. a 2. 11. je návštěva kostela a modlitby Otče náš a Věřím v Boha. Od 1. do 8. 11. lze plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci, získat také návštěvou hřbitova, při které se pomodlíme třeba i v duchu za zemřelé. Pro ty, kteří v tyto dny ze závažných důvodů nemohou navštívit hřbitov, uděluje Svatý Stolec věřícím českých a moravských diecézí povolení získat plnomocné odpustky přivlastnitelné duším v očistci již od 25. října. Toto povolení platí od 8. října 2012 na dobu 7 let. V ostatní dny lze takto získat odpustky částečné.
Ostrava – Předčasné parlamentní volby přinesly do české politiky nové politické strany a návrat křesťanských demokratů. Ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze překvapil nezájem lidí o volby, kterých se zúčastnilo jen 59,48 % oprávněných voličů. „Co se týče letošních voleb, především překvapila - nepřekvapila více než dvoupětinová neúčast ve volbách. Je opravdu zarážející, jak velký počet lidí asi nemá zájem na dění v naší vlasti. To je jedna negativní zpráva z těchto voleb. A výsledek? Jistě, že lze najít některá pozitiva, ale celkově je to asi velký zmatek a je teď na představitelích politických stran, aby ten uzel jaksi rozvázali a udělali z toho něco, co bude k životu,“ zhodnotil výsledek předčasných voleb biskup František Václav Lobkowicz. „Myslím, že tady dál pokračuje úkol křesťanů modlit se za to, aby i když o tom mnozí nevědí, přece jen Duch svatý ukázal cestu, jak dál. Jistě to nebude jednoduché, ale naději chceme mít, vždyť i to patří k vybavenosti věřícího člověka. Takže jediné východisko: modlete se i nadále za naši vlast,“ vyzval věřící biskup Lobkowicz. Všemohoucí věčný Bože, na přímluvu svatého Václava, dědice české země, přijmi naše prosby za ty, kteří nám vládnou: dej jim ducha moudrosti a prozíravosti; ať respektují Tvůj spravedlivý řád, hájí lidskou důstojnost a život každého člověka od početí až do přirozené smrti; ať podporují zdravou rodinu založenou na celoživotním věrném svazku muže a ženy; ať poctivě spravují svěřený majetek a svým jednáním dávají dobrý příklad celé společnosti;ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím, probouzejí touhu po dětech a jejich dobré výchově. Nás pak naplňuj Svatým Duchem a veď ke svědomitosti, abychom svým životem přispívali ke šťastné budoucnosti národa a zodpovědně se rozhodovali. O to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
11/13
Proužek: Chraňte se před chamtivostí. (Lk 12,15)
Dopis z misií Milý otče Radku a všichni farníci z Bašky i Skalice, už to bude nějaký ten měsíc, co jsme se spolu rozloučili, abych s manželkou odcestoval na opačnou stranu světa pracovat na jedné z misií na Vanuatu. Za tu dobu jsem na vás všechny mnohokrát myslel. Mohl jsem jistě napsat už dříve, pravda. Ty měsíce tady mi ale umožnily, abych do hloubky poznal fungování misie ve Lowanatomu a naší školy a abych vám o nich mohl mnohem lépe vyprávět. Psal jsem, že jsem na vás často myslel a myslím … především tehdy, když vidím naše studenty pracovat na počítačích v učebně informatiky nebo když vidím krásné domky učitelů. Obojí se podařilo díky vašim modlitbám, zapojení se a štědrým darům. S vaší pomocí se tady udělalo mnoho dobrého a já bych si jen přál, aby každý z vás mohl tohle dobré dílo vidět na vlastní oči. Fakt, že jde o, a to bez přehánění, nejlépe zařízenou a organizovanou školu v celé provincii není způsoben tím, že by měla nejvíce finančních zdrojů. Opak je pravdou. Je to proto, že se tu se zdroji nakládá co nejšetrněji a že, jak jsem se měl spoustu krát možnost přesvědčit, práce v naší škole není pro bratry a ostatní personál zaměstnání, ale povolání. Ty tři měsíce mi také umožnily poznat zblízka, jak bratři nakládají s financemi, které obdrželi jako dar. Mohu potvrdit, že ani koruna z vašich darů sem poslaných nebyla vynaložena zbytečně anebo na něco jiného, než k čemu byla určena. S nově otevřeným gymnáziem prožívá celá škola rozvoj, i co se týče infrastruktury. Novým studentům už nestačí dosavadní kapacity školní vodárny, internát děvčat i chlapců praská ve švech a bude třeba je rozšířit, ale na nic z toho zatím nejsou peníze. Jak víte, veškerý rozvoj školy probíhá jen díky darům. Proto jsem vždycky opravdu rád, když do školy občas přijede někdo, jako nedávno místní otec biskup, a bratr Antonio, když jej provádí školou, ukazuje na domky učitelů a říká: „Tohle jsme mohli postavit díky pomoci našich přátel z Česka.“ Zmínil jsem se o tom, že misijní škola není ani tak zaměstnáním, jako povoláním. Myslím, že krásně to ukazuje bratr Antonio. Učí ve škole - i když mu vláda už dva roky nevyplatila mzdu – a zvládá k tomu ještě i spoustu práce jako člen provinciální rady bratrů Nejsvětějšího Srdce. Každý večer od půl osmé do devíti a někdy i déle navíc ošetřuje studenty. Obvykle jich přichází za večer padesát, někdy i mnohem více. Různá drobná zranění, která se ve zdejším klimatu rychle zanítí, tropické vředy, mykózy kůže. Ve vesnicích, odkud studenti pocházejí, není k dispozici ani ta sebemenší lékařská péče a tak má Antonio po večerech o práci postaráno. Léky a lékařský materiál se nikde na ostrově nedá koupit a tak se musí spolehnout na to, co dostane jako dar poštou z Evropy. Když léky dojdou, nedá se nic dělat. Když jsem se jej jednou zeptal, jak ke své večerní práci přišel, odpověděl prostě: „Nebyl tu nikdo jiný, kdo by se o ně postaral.“ Když jsem vám trošku povyprávěl o škole, asi by vás teď zajímalo, co přesně tu dělám. Tento trimestr … školní rok tady není, jako v Česku, rozdělný na pololetí, ale na tři trimestry … zastupuji jednu z učitelek na mateřské, učením matematiky v sedmé třídě. Jinak je ale hlavní náplní mé práce učení informatiky v deváté,
-3-
Soutěž: Za jak dlouho začaly vody s Noemovou archou ustupovat a opadávat? Odpovědi piště na:
[email protected] nebo +420 731277243 , nezapomeňte se podepsat!
11/13
-4-
jedenácté a dvanácté třídě. Začínáme tu od nuly a to ve všech ohledech. Jsem první učitel informatiky, který sem přišel a s jistotou můžu tvrdit, že jsem jediný doktor informatiky učící na Vanuatu vůbec. Navíc jsme jediná škola v celé provincii, která má učebnu informatiky a navíc i internet. Místní školství nemá žádné osnovy pro učení informatiky, a tak je třeba, abych si je vytvořil sám. Na druhou stranu studenti, a to ani ti větší, kterým bude osmnáct a devatenáct let, mnohdy v životě počítač neviděli. Jen asi tři z našich současných téměř 190 studentů mají svůj vlastní počítač. Valná většina pochází z vesnic, které nemají ani elektřinu. Nedávno jsem zkoušel jednu studentku z desáté třídy. Mohlo jí být šestnáct let. Ptám se jí, kam v počítačové skříni přijde zapojit elektrický kabel. Nevěděla a tak jsem jí chtěl poradit. Našel jsem kabel k počítači a zeptal se jí, kterým koncem přijde zapojit do zásuvky ve zdi … doufal jsem, že pak už snadno najde podle tvaru druhého konce kabelu správnou zástrčku v počítači. Jen na mě bezradně koukala. Po hodině jsem se s ní náhodou setkal znovu a trochu jsme si povídali. Pochází z vesnice úplně na severu ostrova. Nemají tam ani elektřinu, ani tekoucí vodu. Samozřejmě nemohla vědět, kterým koncem přijde kabel do zdi … pravděpodobně v životě ani žádný elektrický spotřebič nezapojila. S tím vším je třeba počítat. Je na tom krásné, že můžu být u toho, kdy se zdejší první generace mladých začíná učit práci s počítači. A neumět pracovat na počítači znamená dnes, ať už jste na Vanuatu, nebo v Evropě, být v podstatě negramotný. Život tady je prostý a zdaleka ne jednoduchý. Před pár dny například odešel kabel od jedné z obrazovek. Nahradil jsem jej posledním záložním, který mám. Další se nedá koupit nikde jinde, než v hlavním městě v jediných dvou obchodech s počítačovými součástmi v zemi. Naštěstí tam bratr Antonio náhodou příští týden musí jet něco vyřizovat, a tak mi kabel přiveze. Jinak bychom si museli zaplatit přepravu. Zkrátka, většinu z věcí, pro které si vy skočíte do obchodu přes ulici, musíme tady objednávat v hlavním městě na ostrově vzdáleném 250km a čekat, až sem doplují lodí. Kvůli tomu je cokoli, co se neurodí na ostrově, často i několikanásobně dražší, než v Česku. Pokud chceme koupit něco k jídlu … taro, maniok, banány, sladké brambory a další tropické plodiny, je třeba jet s bratry autem do správního centra ostrova, do Lénakelu asi pět kilometrů od nás. Tam se v pondělí a pátky koná trh. Lidé z okolních vesnic tam prodávají, co jim urostlo na poli naštěstí za docela příznivé ceny. Život tady na misii uprostřed Pacifického oceánu pro nás má skoro každý den nějaká překvapení. Člověk se musí spoustu nového naučit, spoustě věcí se přizpůsobit a občas i něco oplakat. Dalo by se toho povídat ještě spousta a spousta. Pokud chcete, klidně mi napište. Budu moc rád. Zatím se spoléhám na vaše modlitby a děkuji vám ještě jednou za vaši pomoc … finanční i modlitební. Jsou to „zrnka, která padla na úrodnou půdu“. Rozloučím se s vámi v jazyce místních lidí. „Rawut o, imam ilao!“ Mějte se hezky, na shledanou. Ať vás Pán Bůh opatruje Dominik
11/13
-5-
Lovíme na internetu
Hnutí pro život Hnutí Pro život je neziskové občanské sdružení působící v České republice. Formálně založeno bylo roku 1992 jako Hnutí Pro život, na současný název bylo přejmenováno v roce 1999, kdy se z jihlavské organizace stalo organizací s celorepublikovou působností. Je největší českou pro-life organizací.
http://prolife.cz/ Stojí za (ne)pozornost... Štěstí není třeba hledat Člověk má podivnou schopnost hledat věci na nepatřičných místech. Domnívá se například, že bude spokojen, až si opatří nové …, až bude mít víc času na ... . A přestože stále znovu zakouší, že tyto věci jeho srdce na dlouho neuspokojí, ve shánění pokračuje. Pořád se chytá nových nadějí, které ale vedou k dalším zklamáním. Je ale omyl domnívat se, že štěstí je mimo nás. Štěstí je v našem nitru! "Boží království je mezi vámi", říká Ježíš (Lk 17,21). Šťastnými nás nemohou učinit žádné věci. Hluboko v srdci každého z nás je chrám Boží, jehož láskou jsme obklopeni. Není tedy třeba štěstí „hledat“. Stačí si uvědomit, že tento poklad nosíme v sobě a obrátit svou pozornost k němu. Bůh žije v našem nitru. Zapomněli jsme na to. Naše bohatství je v tom, že zůstaneme s Bohem a přestaneme hledat štěstí mimo sebe. Zpracováno podle knihy W. Stinissena „I dnes je den Boží“ – rozjímaní na celý rok, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
11/13
-6-
Seznamte se ...
Už jste někdy potkali „anděla“? (svědectví) Taky znáte ten pocit, že neustále nic nestíháte, honíte se a vlastně nevíte kam a proč, a život Vám jakoby mizí mezi prsty? A přitom ztrácíme-li schopnost žasnout, přestáváme žít, radovat se a stáváme se otroky dnešní doby. Možná právě proto Pán občas připraví situaci, která nás z tohoto shonu vytrhne a přinutí nás aspoň na okamžik zastavit se. Vzpomínám si na dvě takové situace, které se mi staly a které už asi navždy zůstanou v mém srdci živé. První z nich se odehrála v nemocnici, kde jsem měla podstoupit operaci. Lékaři mi v té době oznámili dosti nemilou prognózu, že vzhledem k závažnosti mého onemocnění mě čeká do 10 let invalidní vozíček. Což by v případě, že by mi bylo 70 let a víc, asi nebyl takový problém, jako když mi bylo 24 roků. Byla to pro mě dosti nepředstavitelná budoucnost. Navíc na celém cévním oddělení jsem byla jediná v tomto věku, věkový průměr mohl být tak 60 let. Připadala jsem si sama a bylo mi smutno. Vyšla jsem z pokoje, že se půjdu projít do zahrady, která k nemocnici patřila a kam jsem ráda chodívala přemýšlet. Na chodbě mě však zastavil postarší muž, který ze svého vozíčku sledoval televizi. Dal se se mnou do řečí, protože tak mladé děvče zde ještě nikdy nepotkal. Neměla jsem chuť se s ním vybavovat, ale vyzařovalo z něj něco zvláštního, co mě přinutilo přisednout si a začít s ním rozhovor. Ptal se mě, co tady dělám, tak jsem mu velmi stručně řekla, že čekám na operaci, která by měla zpomalit odumírání končetin a tak oddálit vyhlídku amputace končetin. Cítila jsem se velmi trapně, protože onen muž měl jednu nohu již amputovanou a seděl přede mnou právě na takovém vozíčku. On se usmál, podíval se mi hluboce do očí a pronesl slova, která nikdy nezapomenu: „Víš, já jsem prodělal těžkou trombózu a lékaři mi museli vzít jednu nohu, a dnes mi pan doktor řekl, že už nezachrání ani tu druhou, že mi ji budou muset rovněž amputovat. Ale naučil jsem se chodit o berlích i bez jedné nohy a naučím se to i bez obou.“ Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou a ani na okamžik jsem nezapochybovala, že to skutečně dokáže. Měl tak velikou vnitřní sílu, že jsem se v duchu musela zastydět nad svou nevírou. Ten člověk mi svou sílu dokázal předat, přestože jeho stav byl neskonale horší než ten můj. Vždycky, když na mě jdou chmury a mám tendenci propadat falešné sebelítosti, vzpomenu si na něj a cítím velikou vděčnost jemu i Bohu, který má můj život pevně ve svých rukou a který ví, jak povzbudit člověka. Onen muž byl pro mě jako Boží posel, skrze kterého mi Pán dodal odvahu a novou sílu nevzdat se. www.vojtechkodet.cz
11/13
Bohoslužby v Bašce
3.11. 31. neděle v mezidobí 6.11. Středa
10.00 Za živé a + občany Kunčiček 8.00 Růžencová
8.11. Pátek
18.00 Za + Jana Křístka, rodiče a kmotr\
10.11 32. neděle v mezidobí
10.00 Za + Adélku Gebauerovou
13.11. Středa, sv. Anežka
-7-
8.00 Za + Terezii Kulhánkovou a manžela 18.00 Za + Justinu Žákovou, manžela a rodiče z obou
17.11 33. neděle v mezidobí
10.00 Za + Annu Fišerovou, manžela a dva syny
20.11. Středa
stran
8.00 Volná intence
22.11. Pátek, sv. Cecílie
18.00 Za + z rodiny Kolenové
24.11 Slavnost Ježíše Krista Krále
10.00 Za + Jana Pernického, manželku, celou živou
27.11. Středa 29.11. Pátek 1.12 1. neděle adventní 4.12. Středa, roráty 6.12. 1. pátek v měsíci 7.12. 1. sobota v měsíci, 8.12. 2. neděle adventní
a + rodinu
8.00 Volná intence 18.00 Za + Jindřišku Fišerovou (výr. 100 let od nar.) a manžela
10.00 Za + Jindřicha Čajánka a živou a + rodinu Čajánkovu
7.00 Růžencová 18.00 Za + Vítězslava Čapčucha a rodiče 7.00 Volná intence 10.00 Za + rodinu Staníkovou a Gavlasovou
Úklid kostela v tomto měsíci: skupina č. 1.
15.11. Pátek
Bohoslužby ve Skalici 3.11. 31. neděle v mezidobí
-8-
8.30 Za + Josefa Pašku, rodiče z obou stran a živou rodinu
5.11. úterý
17.00 Za + Karla Dorňáka a rodiče
7.11. čtvrtek
17.00 Za + Bruna a Lydii Budinských
8.11. pátek
17.00 Za + Marii Gřundělovou
10.11. Pouť sv. Martina
11/13
8.30 Za živé a + farníky z Raškovic 10.00 Za + Annu, Jana a P. Josefa Holka a za celou rodinu Holkovou z Žermanic
11.11 Malá Pouť sv. Martina
17.00 Za + rodiče Alžbětu a Františka Moškořovy, jejich syna Bohumíra, snachu Anežku a ostatní + z rodiny Moškořovy, Damkovy, Hruškovy a Kravčinských
12.11. úterý
17.00 Za + Josefa Tesarčíka, za rodiny Tesarčíkovu, Rusinovu, Drabinovu a Nytrovu
14.11. čtvrtek
17.00 Za + P. Františka Hrabce a rodiče, za + Josefa Žvaka, rodiče a za Jana Skotnicu, sourozence, rodiče a za duše v očistci
17.11. 33. neděle v mezidobí
8.30 Za + Andělu Kacířovou a manžela Stanislava a Andělu a Františka Zelinovy
19.11. úterý
17.00 Za + Buhuslava a Boženu Drabinovy a rodiny z obou stran
21.11. čtvrtek
17.00 Za + Karla Mikoláše a rodiče z obou stran
24.11. Slavnost J. K. Krále
8.30 Za + Ludmilu Muchovou, manžela Antonína, syna Otakara a za živou rodinu Muchovou
26.11. úterý
17.00 Za + Annu Osinovou
28.11. čtvrtek
17.00 Za + Josefa Horáka a Albínu Horákovou
1.12. 1. neděle adventní
8.30 Za + Františka Kozla, manželku Vlastu, syna Jiřího a vnuka Petra
3.12. úterý
17.00 Děkovná s prosbou o další milosti
6.12. 1. pátek v měsíci
17.00 Za + Zdeňka Kocicha a rodinu Bezecnou
8.12. 2. neděle adventní
Úklid kostela v tomto měsíci: skupina č. 4.
10.11. Pouť sv. Martina
8.30 Za rodinu Ščerbovou s prosbou o dary Ducha svatého a požehnání
Římskokatolická farnost Skalice u F-M, Skalice č. 91, 738 01, Frýdek Místek 1. Administrátor farnosti: P. Mgr. Radek Drobisz, tel..: 605 539 056, e-mail:
[email protected] Online na: http://fara.farnostskalice.cz/ Určeno pro vlastní potřebu farnosti. Náklad 250ks. Neprodejné. Registrační značka MK ČR E 15550. Náklady na jeden výtisk: 5,-Kč Obsah: redakční tým, šéfredaktor: P. Mgr. Radek Drobisz, e-mail redakce:
[email protected] Design: Dominik Ramík, e-mail:
[email protected], Sazba: MS Publisher, Times New Roman a Bookman
