Zrcadlo reality aneb kde je zakopaný pes?

Zrcadlo reality aneb kde je zakopaný pes? Tento článek bych nechtěl, aby byl vnímán čtenáři jako reakce na 2 ne zrovna povedené poslední víkendové turnaje (ne vždy se daří a vyhrává, i hokej je „jen“ sport a když nejde o život jde o h…), ale spíše jako zmapování a pojmenování příčin, proč jiní jsou na tom lépe a dál než my a co je potřeba zlepšit, abychom je min. dohnali. Počty a výběr dětí Již řadu let se český hokej a vůbec sport potýká s nedostatkem aktivních dětí mající zájem o sport. Je např. propastný rozdíl mezi výběrem dětí do přípravky ledního hokeje ve velkých městech a spádovými oblastmi velikosti Litoměřicka. U velkých měst je tomu tak, že školičku bruslení navštěvují desítky dětí, kde z nich ty šikovnější jsou vybráni do přípravky týmu. Všichni pěkně srovnáni do jednoho ročníku a tudíž všichni v relativně stejného vzrůstu i startovních dovedností. Už zde je patrný rozdíl, neboť v menší oblasti jsou kluby obecně rádi za každé příchozí dítě, a pokud je ještě k tomu optimálně rostlý a šikovný a má zájem on i rodiče, dá se hovořit již možná o velkém štěstí. Chybí tedy přirozený výběr těch šikovných s dobrými předpoklady pro lední hokej a těch, kteří mají předpoklady být úspěšní v jiném sportovním odvětví. Vzhledem k tomu, že právě v menších městech úbytek aktivních dětí (i rodičů) toužící po sportu je již několik let problém, pak se nelze divit, že dochází k míchání různě starých dětí do jednoho týmu, což v řadě případů právě v nižších věkových kategoriích vede k znevýhodnění těchto menších klubů oproti klubům z větších měst. Proto prosím buďme soudní v tom, jaký výběr dětí máme k „dispozici“ a z této situace také při našem rodičovském hodnocení vycházejme. Taková je situace a berme to jako výzvu vůči větším městům a klubům ne jako nevýhodu. Tolik tedy k dětem. Nyní bych uvedl něco málo základního z teorie výuky LH, abych mohl následně projít a pokusit se objektivně zhodnotit naši situaci, tedy jak jsme na tom. Faktorů, které mají na celkovou výkonnost a úspěšnost týmu zásadní vliv, je z mého pohledu několik zásadních: Tréninková příprava (TP) Asi se jednoznačně shodneme, že alfou a omegou je metodicky dobře vedená tréninková příprava a její četnost na ledě i mimo něj. Četnost jednotlivých tréninků (odborně tréninkových jednotek - TJ) je dána i pro tyto nejmladší věkové kategorie 3x týdnu jako minimální pro udržení výkonnosti, ale bez prostoru pro další rozvoj a zdokonalení. Jako optimální počet TJ se doporučuje 4-5x v týdnu (z toho min. 3x na ledě). Do TJ se ovšem počítá i jiná fyzická aktivita dětí s charakterem tréninku (fotbal, kolo, plavání, vše ve vysoké intenzitě alespoň 60 minut). Trénink je prostě základním stavebním kamenem úspěšného rozvoje dovedností a schopností sportovního v našem případě hokejového týmu i jeho jednotlivců. Obecně toto samozřejmě platí při jakoukoli činnosti, ve které je cílem člověka/dítě v této činnosti zdokonalit. Pro žákovské kategorie, kam patří i naši malí, je velmi důležitý vedle četnosti a intenzity zatížení také např. jeho forma. Děti by tréninky měly bavit a hrou/soutěží splnit cíle tréninku, tedy nějaké konkrétní procvičení nebo zdokonalení konkrétní činnosti. Z toho vyplývá, pokud dítě neabsolvuje dostatečné množství tréninků a opakování, neosvojí si správně a úplně z hlediska fyz. schopností ani ty základní a za ostatními buď zaostává, nebo je dokonce zdržuje. Co mám na mysli těmi základními fyz. schopnostmi, které je třeba u dětí-hokejistů rozvíjet (a to nejen na ledě): Obratnost - rozvoj a zdokonalení pohybů-motoriky jako jsou např. běh, obraty, změny směrů, kotouly, šplh, hody, … a také důležité z hlediska přehledu při hře je rozvoj prostorové orientace,

…. . Prostě aby děti nebyly nemotorný trdla v tělocvičně, ve škole, louce, lese či na hřišti (ať už jakémkoli) Pohyblivost - je velmi důležitou oblastí a jako předpoklad dobře zvládnuté techniky pohybů, které jsou potřeba pro provádění činnosti dítěte/hráče. Dobrá pohyblivost je i dobrou prevencí proti zraněním typu natažení či přetržení svalu. Zkrácení svalů a omezení pohyblivosti naopak vede např. ke špatnému bruslení díky omezení rozsahu pohyblivosti kyčlí tzv. krátkému skluzu (dítě pak spíše po ledě běhá, než klouže). Síla - toto je klíčová schopnost i už u tak malých dětí. Bez fyzické síly nemá žádný hokejista i ten sebešikovnější šanci prosadit se mezi silnější konkurencí. Bez síly nezíská tolik potřebnou rychlost bruslení, nevyhraje buly, nevybojuje puk u hrazení pro svůj tým. Rychlost - k rozvoji této vlastnosti bych použil zlaté obecné pravidlo hokeje: V hokeji rozhodují první 3 kroky, kdo je zvládne rychleji, ten je lepší a vítězí. Vytrvalost - toto je jediná vlastnost, kterou není třeba v mladších žákovských kategoriích příliš rozvíjet, ale nechat ji až na později a svůj význam získává až s věkem hráčů.

Následně pak všechny uvedené schopnosti umět využít při získávání technických dovedností a umět je použít a využít při hře, kterou máme všichni tak rádi. Technickými dovednostmi mám na mysli již konkrétní činnosti, které děti potřebují ke zvládnutí tak rychlé a pohybově komplexní hry, kterou lední hokej je. Tzn. činnostmi každého hráče, kterými jsou například bruslení, přihrávka, příjem přihrávky, odebrání kotouče, střelba nebo činnostmi více hráčů jako jsou herní kombinace a systémy. Vedle rozvoje těchto již speciálních dovedností dochází samozřejmě kolektivním sportem a působením v kolektivu dětí k rozvoji řada sociálních prvků, mezi asi nejdůležitějšími jsou nové prvky v životě dětí jako parta kamarádů (tým) a soudržnost při kolektivním výkonu (společné výhry i prohry).

A jak je to tedy u nás? Tréninková příprava a především tedy četnost tréninků a účast na nich je velmi diskutovanou oblastí v našem týmu (alespoň mezi námi trenéry), proto jsem ji zvolil jako první. S časy a počtem ledů se perou snad úplně všechny dětské týmy, se kterými jsme měli za několik těch let možnost se potkat. To je prostě fakt a je na nás (vedení týmu), abychom byli schopni vzhledem k již uvedeným číslům nezbytnosti četnosti TJ dostatek ledů zajistit a s vedením klubu domluvit. Všichni víte, že je to v letošním roce velmi problematické z důvodu zavření a rekonstrukce haly v Litoměřicích, přesto se stále pokoušíme s vedením jednat, tlačit na ně a získat v rozumných časech ledů pro nás co nejvíce. Ne vždy se nám to daří, ale pokusíme se ještě přitlačit. Absenci ledů v Lovosicích se snažíme kompenzovat domluvenými přípravnými zápasy či turnaji nebo např. domluvením tělocvičny. Na Vás jako rodiče bychom však apelovali a požádali Vás o maximální snahu, aby se Vaše děti mohly tréninků účastnit. Hokej není jen o turnajích a zápasech, ale také o tvrdé dřině při tréninku. Zápasy jsou v podstatě pro děti (nejen) svátkem, kde by děti měly předvést, co se na trénincích naučily. Navíc u takhle malých „špuntů“ je časté opakování skutečně nesmírně důležité, velmi rychle totiž ztrácejí nabyté dovednosti a dohnání ztráty např. v případě týdenní nemoci se často dohání i několik dalších tréninků. Vzhledem k nízkému věku dětí se na tréninky ještě nějakou dobu nebudou moci dopravovat sami a jsou v této oblasti plně závislí na Vás. Uvědomte si prosím, že jejich čas strávený na tréninku není Vaším ztraceným časem, kdy jste mohli být někde jinde, ale je to čas věnovaný Vašim dětem a tomu, co je baví a něco je naučí. Pokud se pokusím shrnout do několika málo čísel, pak za posledních 10 týdnů, jsme měli možnost celkem 30 hodin na ledě a v tělocvičně. To samo o sobě splňuje onen min. limit 3 tréninků týdně, což je skutečně úplné minimum na udržení natrénované výkonnosti dětí, avšak při jejich 100% účasti. Pokud si od toho každý z Vás z přiloženého záznamu docházky jednoduchou matematikou odečte tréninky svého dítěte, které z různých důvodů nemohlo nebo nemělo možnost absolvovat, dostáváme se do oblasti, kdy děti ztrácí z nedostatku tréninků svou výkonnost a klesá zákonitě i jejich dovednost. Není to tedy jen o nás trenérech a metodice tréninku, ale i o Vaši disciplinovanosti a snahy docházky na pokud možno maximum ne-li všechny tréninky. Nezapomínejte také, že Vy rodiče jste pro své děti hlavním příkladem ve všech činnostech, je tedy velký předpoklad, že pokud budete vůči svým povinnostem směrem k dětem a jejich tréninkům důslední i oni takový budou (bohužel i naopak). Pro ilustraci přikládám čísla všech konaných / skutečně absolvovaných tréninků našich dětí. Upřímně u některých to není nic moc a na ledě je to na nich secsakramentsky vidět.

Schopnosti a dovednosti Ve vztahu k výše uvedenému je jasné, že některé z našich dětí mají více rozvinuté schopnosti již v tomto raném věku a tomu u nich odpovídají i získané dovednosti na bruslích a ledě. To je naprosto normální a běžné. Je nejen na nás trenérech, ale i na Vás rodičích, abyste nám (týmu) pomohli tím, že budete své dítě pozorovat (jistě ho z hlediska pohybu znáte lépe než my) a pomůžete nám mimo běžné tréninky s rozvojem těch oblastí, které mu až tolik nejdou. Nezapomínejte, že všech 5 schopností je stejně důležitých, ale právě v tomto věku je rozvoj obratnosti a pohyblivosti tím nejdůležitějším pro další rozvoj dítěte (a to nejen pro lední hokej). Až na pár výjimek na tom pohybově děti nejsou zase až tak špatně a každý trénink se rozvojem pohyblivosti min. 15 minut po zahřátí organismu věnujeme a je to na nich vidět. Co se týče obratnosti i zde je z naší strany této oblasti věnována velká péče, ale přeci jen budeme muset být při trénincích na děti ještě důslednější při technickém provádění některých cvičení. Některé děti stejně tak jako dospělí mají totiž tendenci věci ošvindlovat a pro sebe snadněji provést, a toto by se jim mohlo v pozdějším věku vymstít. Pokud si totiž v tomto věku zafixují něco špatně, jen velmi těžko se tohoto zlozvyku budou v pozdějším věku zbavovat. Velké rezervy také vidíme vedle techniky a obratnosti bruslení i v jiných základních činnostech jako jsou držení hole při bruslení s a bez kotouče, v samotném vedení kotouče, v přihrávce a přijmutí přihrávky, a také ve střelbě, na které s ohledem na jiné týmy budeme muset hodně zapracovat a pro zbytek sezóny se na tyto základní dovednosti zaměříme. Hra a výsledky Další diskutabilní oblastí je vlastní hra a otázka do jaké míry již děti v tomto věku svazovat nějakou herní taktikou. Všechna dostupná literatura věnující se výuce LH hovoří jasně, děti v tomto věku max. instruovat základními pokyny typu, kde se na hřišti pohybovat a co je cílem hry. Stanovit tedy jen několik málo hlavních (útočných a obranných) úkolů. Víc nemá smysl, dokud děti mentálně nevyzrají a nezvládnou pochopit smysl kolektivní stránky této hry. Také je důležité vysvětlit vazbu mezi tím, co trénují a jak a co při hře použijí. To, co ale je velmi nutné do dětí vštípit již teď, a to jak my trenéři, tak také i Vy rodiče, to je ještě více vůle chtít vyhrát, chtít být lepší a naučit děti těšit a radovat se z úspěchu, hrát srdíčkem a prahnout po vítězství. I prohraný zápas, pokud je odehrán s maximální bojovností a nasazením může být hodnocen týmem i diváky velmi kladně. Tomu, co jsem se právě snažil popsat, se odborně říká herní projev. Je to tedy něco zcela odlišného od výsledků jednotlivých zápasů či pořadí turnajů. Co se vlastních výsledků týče, jestli gól dal ten nebo ten není vůbec důležité (i když je třeba to alespoň rámcově vést v patrnosti), ale vybudování pozitivního a bojovného herního ducha týmu a jednotlivců je jedním z hlavních úkolů jak pro nás trenéry tak pro Vás rodiče. To je asi vše co se mi tak motalo hlavou, když jsem po celý víkend i v noci přemýšlel, co a jak děláme a zda to skutečně děláme dobře a nešlo by dělat lépe. Uplynulé období, a to, co jsem uvedl v textu, bych skutečně byl rád, kdyby si min. každý z Vás našich rodičů přečetl a věřím, že se v drtivé, pokud ne ve všem, shodneme(alespoň v to věřím). Je tedy jen na nás jak dobře naše děti hokej budou hrát a k němu přistupovat, zda tak, že hokeji jako rodiče budeme přistupovat jako k jednomu z kroužků, kam dítě několikrát v týdnu „odložíme“ a máme čas na vyřízení svých „dospělých“ záležitostí nebo přizpůsobíme a podřídíme své zájmy (osobní a rodinné) zálibě svého dítěte. Je mi jasné, že u vícečlenných rodin lední hokej resp. záliba jednoho sourozence nemůže být prosazována na úkor druhého či dalších dětí, ale zkuste si v tom najít svůj systém. I my trenéři máme své děti a své rodiny, přesto náš volný čas, který bychom mohli věnovat pouze jim, věnujeme i dětem Vašim. Prosím zkuste se nad touto problematikou zamyslet i třeba nad dosavadním svým přístupem a i Vy svému dítěti a týmu v tomto pomoci. Lední hokej patří podle mého názoru (a nejen mého) mezi

nejnáročnější sporty vůbec, jde o spojení fyzicky i technicky náročného kolektivního sportu v kombinaci s prostorovou orientací a čtením hry, proto je i velmi náročná i jeho tréninková příprava. Nic zde neuspěcháte a ani nemá smysl věci lámat přes koleno, ono to přijde, chce to trpělivost pečlivost, důslednost, ale chtít musí všichni. Je přeci fajn vidět, když se dětem na ledě daří a že je to baví. Na druhou stranu se i my trénováním dětí spoustu věcí učíme, a to především z oblastí, které s hokejem jako hrou vlastně vůbec nesouvisí. Díky, pokud jste dočetli až sem. Trenéři 