ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku
Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci. únor 2008
Peníze na opravu kostela? Kněží dávají ze svého Olomouc - Mít na starosti stovky let starý kostel, který každoročně potřebuje nějakou tu opravu, je pořádné břímě. Někteří kněží jich přitom mají na bedrech několik. Kde ale pořád brát peníze? Bez dárců to nejde, říkají kněží. Za kým ale pořád chodit, když kamarády podnikatele, s nimiž kdysi ministrovali, obešli nedávno? Často nezbývá, než sáhnout do vlastní kapsy. Podle farářů je zcela běžné, že část, nebo dokonce celý plat v případě nejstarších kněží, putuje na rekonstrukce kostelů. „Když žili rodiče, přispíval jsem jim. Zemřeli a já nemám než ten kostel, kam investuji. Žiji z důchodu a plat dávám na opravu kostela. Za ty roky je to už několik stovek tisíc korun,“ popisoval čtyřiasedmdesátiletý farář z Olomoucka. Jméno si nepřál zveřejnit. „Nedělám nic výjimečného,“ zakroutil hlavou kněz. Tři kostely, které na Olomoucku spravuje, jsou v dobrém stavu. „Co se neopravilo, snad zvládnu letos,“ plánuje. Kde shání další peníze? „Kolegové z finanční rady mi říkají, že by mě chtěli mít doma za ekonoma a kde že to pořád peníze beru. Tak jsem jim to tajemství prozradil: ve sklepě na ně mám tiskárnu,“ zažertoval. Nashromáždit peníze, například na generální opravu fary, je podle něj někdy nad lidské síly. Čas od času přispějí místní podnikatelé a objeví se sponzoři. Někdy poskytne příspěvek obec. Vše ale záleží na „šikovnosti“ faráře a jeho kontaktech. „Obcházím kamarády, někdy uspěji, jindy ne. Nedávno přijel známý a dal mi obálku - je z něj úspěšný podnikatel - nebylo slušné otevřít ji před ním, tak jsem poděkoval a až jsme se rozloučili, nahlédl jsem do ní a napočítal pětačtyřicet tisíc korun. I to se stane. Ale spíše výjimečně,“ popisoval farář. To, že kněží na opravu kostelů dávají peníze, potvrzuje i olomoucký farář Antonín Basler, který spravuje chrám svatého Michala v Olomouci a zároveň bystročický kostel. „Je běžné, že sami přispíváme penězi na opravu kostela. Lidí do kostela nechodí tolik a nemůžeme po nich chtít, aby dávali tisíce. Běžná sbírka u Michala, kam chodí v neděli asi 120 lidí, je kolem čtyř tisíc, a když se sbírá na opravy kostela, tak je to kolem šesti tisíc. V některých měsících jsou sbírky i na společné účely, takže už sbírku na opravu kostela nedávám. Co ale chcete za vybrané peníze opravit? Není jiné cesty než podávat granty, hledat sponzory a snažit se,“ uvedl Basler. Například jeho kostel v Bystročicích byl v havarijním stavu. Podobně na tom byl i chrám svatého Michala. „Kostel v Bystročicích byl na spadnutí. Statiku jsem tam opravil během dvou let za půl milionu korun. Peníze se podařilo sehnat přes arcibiskupství z peněz ministerstva, které dává část peněz na opravy komise na arcibiskupství pak rozhodne, která farnost peníze dostane. Samozřejmě počet těch, kteří žádají, stonásobně převyšuje to, co mohou rozdělit,“ řekl farář. „Pak zemřel jeden devadesátiletý obyvatel Bystročic a odkázal veškerý svůj majetek na opravu kostela. Jsou to skoro dva miliony a díky tomu jsme už téměř za milion a půl kostel opravili. Hotový by měl být letos,“ dodal. (Petra Pášová, Daniela Tauberová) OD 7. 2. 2008
1
V Konici mizí památky pod silničním průtahem Zastupitele a občany města Konice rozdělil v posledních týdnech odlišný názor na významnost takzvané staré školy v porovnání s budováním silničního průtahu městem. Tato stavba však nezasáhne pouze starou školu, ale také další objekt – prostor takzvané Dolní zahrady. Její osud je poněkud stranou pozornosti. Na parcele Dolní zahrady plánovalo na sklonku éry socializmu komunistické vedení města stavbu kulturního domu, ze které sešlo mimo jiné pro značný odpor občanů. Uchovala se alespoň v podobě travnaté plochy a zbytku nenápadné obvodové zdi. Obnovou dřevin a paprskovitého uspořádání inspirovaného barokní zahradou podle dokladů z 19. století by byl vytvořen unikátní prostor s prvkem podobným například tomu, jaký znají návštěvníci zahrady Trojského zámku v Praze. O konické Dolní zahradě píší Irena Blažková a Jozef Laššák z Národního památkového ústavu v Olomouci: „Jedná se o historicky mimořádně cenný prostor. Zahrada tvořila v určitém úseku historie reprezentativní předpolí zámku a je žádoucí, aby tato funkce zůstala zachována a nebyla narušena nevhodnými úpravami či zástavbou.“ Současné vedení města mělo o uspořádání prostoru vlastní představy a připravilo přeměnu rozsáhlé části parcely na parkoviště – spolu s demolicí sousedící staré školy. Místní občanka, paní Klevetová, však v přesvědčení o kulturní hodnotě obou objektů navrhla jejich zařazení mezi nemovité kulturní památky. Památkový ústav vypracoval kladný posudek na vyhlášení obou objektů jako součásti rozšíření již památkově chráněného zámeckého areálu o celý další soubor nemovitých kulturních památek. Ministerstvo kultury tento návrh vyhodnotilo jako zčásti důvodný a zahájilo řízení o prohlášení za kulturní památku v případě Dolní zahrady s pozemkem, Malé zahrady u zámku s ohradní zdí a pozemkem i dalších okolních budov a pozemků. Schází malý krok k tomu, aby se široký areál kolem zámku zařadil mezi uznávané památkové objekty. Už v tuto chvíli se však mají tyto objekty podle právních předpisů chránit. Stavba silnice s parkovištěm je přesto v plném proudu a ohrožuje uchování zahrady v historicky hodnotné podobě. Při probíhajících pracích je to nereálné. Jakýmsi kompromisním krokem je jednání mezi městem, památkáři a ministerstvem kultury o změně parametrů parkoviště nebo například o zachování a skrytí opěrné zdi zahrady pod povrchem stavby. Stavbě silnice ustupuje také takzvaná stará škola. V jejím případě se hodnocení významu liší nejen u laiků, ale i u ministerstva a památkářů. Starou školu hodnotí Irena Blažková jako v regionu ojediněle dochovanou klasicistní stavbu s možným barokním jádrem. V návrhu na vyhlášení objektu nemovitou kulturní památkou píše: „Stavba je cenným dokladem rozvoje školství téměř od jeho počátků. ... Budova se uplatňuje jako důležitý urbanistický prvek historického jádra města – seskupení zámku, kostela, fary, drobné zástavby na místě špitálu, školy a hospodářského dvora kolem centrálního prostoru Dolní zahrady je jedinečným příkladem rozvoje venkovského sídla, v daném případě spjatého s působením opatů olomouckého premonstrátského kláštera Hradisko,“ a uvádí řadu pozoruhodných prvků budovy. Ministerstvo však konstatuje, že stará škola nesplňuje kritéria kulturní památky. Je zajímavé porovnat názor obou institucí. Tuto příležitost mají uživatelé internetu na webové stránce http://www.volny.cz/zamek.konice. (Vlastimil Čicháček) MFD 25. 2. 2008
Hradním varhanům se už brzy vrátí hlas Když se kastelánky Bouzova Zuzany Markové zeptáte, co se stalo s hradními varhany, které na hradě mají už od romantizující přestavby, odpoví, že jsou ve velmi špatném stavu. A že se na ně nedá hrát. Od března by to ale mohlo být jinak. Olomoučtí památkáři totiž vypsali výběrové řízení na generální opravu nástroje. Oprava vzácných jednomanuálových varhan s pedálem a šesti rejstříky by měla nástroji kromě původní podoby vrátit i „hlas“. „Varhany jsou dnes v žalostném stavu, mají zkřivené píšťaly, jsou zanesené prachem a nečistotami a neogotické řezby či ryté reliéfy na varhanní skříni rozežírá červotoč,“ vyjmenovává organolog Petr Lyko z katedry muzikologie na olomoucké univerzitě. „Přitom se jedná o velmi cenný nástroj. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století jej totiž vyrobila uničovská firma Brauner, která tehdy na Moravě kvalitou a technickými novinkami patřila k těm nejlepším a sloužila jako doklad takzvaného romantického varhanářství na Moravě,“ dodává Lyko, který odhaduje, že rekonstrukce varhan si vyžádá až několik měsíců. Ačkoliv by restaurátoři část své práce měli zvládnout přímo na Bouzově, kastelánka si s narušením provozu těžkou hlavu nedělá. „Nástroj není součástí návštěvní trasy, takže nás opravy v ničem omezovat nebudou,“ vysvětluje Zuzana Marková a plánuje, jak opravený nástroj co nejvíc využije: „Chtěli bychom na něm návštěvníkům i zahrát, samozřejmě jen při výjimečných příležitostech. Myslím, že to nástroji jenom prospěje,“ míní Marková. Stejného názoru jsou i olomoučtí památkáři. „U
2
hudebního nástroje je uvedení do provozu žádoucí, navíc to bude jen příležitostně, takže to varhanům rozhodně neuškodí,“ je přesvědčen František Chupík z Národního památkového ústavu v Olomouci. A jak generální oprava stylově romantických varhan s charakteristickými jemnými barevnými hlasy vůbec proběhne? Nástroj, který obsahuje kolem tří stovek až třímetrových píšťal, budou restaurátoři nejdříve muset rozložit a vyčistit. „Nejhůře jsou na tom píšťaly, řada těch kovových je zdeformovaná. Bude to chtít opravit, nebo rovnou vyměnit,“ dodává Lyko. Poté přijde na řadu napouštění skříně proti červotočům a dřevokazným houbám. (Lenka Strnadová) MFD 19. 2. 2008
Hasiči našli desítky chyb v památkách Prověřovali, jak hrady a zámky chrání proti ohni Olomoucká kraj - Špatně označené únikové cesty nebo nesprávně umístěné hasicí přístroje. To jsou hlavní chyby, které objevili hasiči při rozsáhlé kontrole národních kulturních památek v Olomouckém kraji. Záchranáři postupně prošli sedm nejvzácnějších historických budov v regionu, pracovníci Národního památkového ústavu poté museli napravit celkem dvě desítky chyb. Protipožární opatření uvnitř památek během loňského roku prověřovali hasiči v celém Česku. Pokud totiž někdo ochranu historických budov před ohněm dříve bral jako formalitu, po požáru hradu Pernštejna, který způsobil škodu za sto milionů korun, je všechno jinak. „V Olomouckém kraji jsme zkontrolovali všech sedm národních kulturních památek, u kterých je zvýšené nebo dokonce vysoké požární nebezpečí,“ řekl Zdeněk Zapletal, šéf oddělení hasičského sboru, které má kontroly na starosti. Chyběly hlavně tabulky Hasiči prohlédli například hrady Bouzov a Šternberk, zámek i ruční papírnu ve Velkých Losinách nebo kostel sv. Mořice v Olomouci. A výsledek? „Celkem jsme objevili dvacet závad. Šestkrát šlo o nesprávné vybavení hasicími přístroji, i když ani jednou se nestalo, že by nefungovaly. Sedm případů se týkalo nedostatečného označení tabulkami, s čímž jsme ale v interiérech kulturních památek tak trochu počítali,“ dodal Zapletal. Ostatní chyby už hasiči našli pouze „na papíře“ v protipožárních plánech. Podle ředitele pobočky Národního památkového ústavu v Olomouci Pavla Konečného už technici všechny problémy napravili. „Nikdy nešlo o žádné závažné chyby, takže jsme většinou doplnili značení únikových cest nebo správně umístili hasicí přístroje,“ řekl Konečný. „Například na Bouzově jsme ale museli ještě připravit nový protipožární plán, protože hasiči hrad zařadili do vyšší skupiny ohrožení. Jde totiž o budovu vyšší než čtyřicet metrů, takže zásah by tady byl složitější,“ dodal šéf památkářů. Podle hasičů je detailní příprava v těchto případech klíčová. „Požár může památku nenávratně poškodit nebo zničit. Proto jsme souběžně s preventivními kontrolami posuzovali také to, jak nejvhodněji vést případný zásah, abychom minimalizovali nenahraditelné ztráty kulturního dědictví,“ podotkl šéf hasičských kontrolorů Zdeněk Zapletal. „Hasiči u nás také pravidelně zásahy nacvičují, před časem to bylo v zámku Jánský vrch nebo na Bouzově. Další cvičení se určitě budou konat i v budoucnu,“ dodal ředitel památkového ústavu Konečný. Se současnou důkladnou přípravou na krizové situace souhlasí také Andrea Pytlounová z Olomouce, která v minulých letech pracovala jako průvodkyně na několika moravských hradech. „Bylo to ještě před požárem Pernštejna a tehdy jsme znali jen prohlídkové trasy, žádné nouzové cesty nebo východy. Kdybych uprostřed prohlídky zjistila, že hoří, a měla vyvést lidi rychle ven, nevím, jestli bych to zvládla,“ popsala bývalá průvodkyně. „Někde se třeba místnosti průběžně zamykaly a nedovedu si představit, že bych na úprku před ohněm musela všechny ty klíče hledat a odemykat. Jednou jsem z hradu musela rychle vyvést těhotnou paní a to mi úplně stačilo, když jsem zoufale hledala jeden klíč za druhým,“ dodala. MFD 9. 2. 2008
Zámek mohou lidé vidět na internetu JAVORNÍK - Prostory zámku Jánský vrch v Javorníku na Jesenicku si mohou prohlédnout zájemci poprvé také na internetu. Nové stránky nabízejí návštěvníkům virtuální pohled do jeho komnat, seznámit se mohou i s prohlídkovými okruhy a se samotnou historií této památky. Orientovat se zde mohou také cizinci, stránka je totiž vícejazyčná. Na adrese www.janskyvrch.cz jsou zprávy i o akcích či opravách zámku. (ČTK) MFD 18. 2. 2008
3
Lipník přispěje na opravu fasád historických objektů Lipník nad Bečvou - Také v letošním roce přispěje lipnická radnice majitelům na opravu objektů v městské památkové rezervaci. Příspěvek je určen na venkovní úpravy domů. „Majitelé objektů si mohou letos podat žádost o tento příspěvek do 13. března,“ upřesnila mluvčí lipnické radnice Magdalena Gladišová. Město na tyto příspěvky pro letošní rok vyčlenilo ze svého rozpočtu 150 tisíc korun. „Podrobnosti o tom, co vše je nutné k žádosti doložit a další podrobnější informace zájemcům sdělí úředníci na odboru regionálního rozvoje městského úřadu,“ dodala Gladišová. Lipník nad Bečvou je jediným městem na Přerovsku, které se může chlubit městskou památkovou rezervací. „Majitelé domů v historickém centru však mají poněkud ztíženou pozici při jejich opravách. Město se jim tímto příspěvkem snaží alespoň trochu vypomoci,“ podotkla Gladišová. (Dagmar Rozkošná) HD 28. 2. 2008
Vzácné stavby v kraji sčítalo 24 památkářů sedm let Olomoucký kraj - Důkladnou kontrolou prošly v uplynulých sedmi letech všechny památkově chráněné objekty v Olomouckém kraji. Výsledkem revize je nová písemná a fotografická dokumentace včetně digitalizovaných zakreslení vzácných staveb v katastrálních mapách. „Památky musely novou identifikací projít hlavně kvůli rozsáhlým proměnám vlastnických vztahů v minulých letech,“ vysvětlila Iva Orálková z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu a dodala: „Informace o památkové ochraně se při nich někdy ztrácely, takže majitelé někdy ani nevěděli, že vlastní chráněný objekt. Údaje často nejsou ani v katastru nemovitostí.“ Mnohé historické budovy a nemovité památky jsou dnes v jiném stavu nebo stojí dokonce na jiném místě než v době zapsání na seznam. Některé jsou zničené nebo nenávratně znehodnocené. Například na Prostějovsku zaniklo více než dvacet domů chráněných většinou jako doklad lidové vesnické architektury. Byl mezi nimi například větrný mlýn v Horním Štěpánově, ze kterého dnes zbyly jen dva rozpadlé mlýnské kameny. Odbornice upozornila, že počet památek v současnosti vzrůstá, protože části nemovitostí se stávají samostatnými památkami, jak vyžaduje nová legislativa. „Týká se to například oltářů, kostelních varhan nebo soch v jejich blízkosti,“ vysvětlila. Nejvíce staveb se na seznam těch „chráněných“ dostalo v šedesátých letech minulého století. Celkově jich je na Olomoucku evidováno 2107. Dokončení opětovné identifikace si vyžádalo práci čtyřiadvaceti památkářů. Projekt financovalo ministerstvo kultury. Získané informace z celé České republiky skončí v kartotéce Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek a budou zveřejněny na internetových stránkách www.npu.cz. „Navazující projekt nyní sbírá informace o movitých památkách,“ doplnila Orálková. (ČTK) MFD 14. 2. 2008
Hledá se kotviště pro unikátní keltskou loď Olomouc, Mohelnice - Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci připravují poslední fázi konzervace unikátní keltské lodi ze 3. století př. n. l. a dokončují rekonstrukci nového objektu v Denisově ulici za sto milionů korun, kam loď v říjnu poputuje a kde ji také vůbec poprvé ukážou lidem. Na tom by nebylo nic zvláštního. Jenže... Pětatřicet kilometrů dál, v Mohelnici, organizují petice a zpracovávají projekty. Stále totiž doufají, že se loď, nalezená v červnu roku 1999 v pískovně bagrák u Mohelnice, vrátí „domů“. „Loď by se stala symbolem města a zaštítila by všechny archeologické skvosty, které v okolí pískovny a Mohelnice byly nalezeny a vlastně se stále nacházejí,“ míní Hana Heidenreichová, bývalá vedoucí Muzea Mohelnice a členka Spolku přátel historie Mohelnicka. Lokalita u mohelnické pískovny bagrák je skutečně výjimečná. Kromě keltské lodi z jednoho kmene stromu, takzvaného monoxylu, se v nejsevernější části jezera v blízkosti řečiště Moravy našla i řada opracovaných kotvicích kůlů, což poukazuje na někdejší přístaviště z doby laténské. „Kdysi tu zřejmě
4
sídlili Keltové, zdatní obchodníci, kteří na svých kupeckých lodích po Moravě převáželi nejrůznější skleněné ozdoby, keramiku či železné předměty,“ je přesvědčen archeolog a šéf Archeologického centra v Olomouci Jaroslav Peška, který ve stejné lokalitě později nalezl až osm tisíc let staré dřevěné studny. Poslední objevy pocházejí z dubna loňského roku, kdy se do jezera ponořila skupinka německých potápěčů z univerzity v Kielu. „Specialisté mapovali nejzajímavější místo severní lokality, kde z příkrého břehu nad hladinu trčí obrovské prastaré fošny a ze dna vystupuje trojitá řada kůlů zřejmě ze 16. století,“ vysvětluje Peška. Všechny tyto nálezy by se podle něj mohly stát základem ke zřízení takzvaného archeoskanzenu, jakéhosi netradičního muzea v přírodě, který by lidem praktickou formou přiblížil život na pravěké řece a kolem ní. „Písčité a jílovité podloží mohelnické pískovny dokáže konzervovat dřevo staré až sedm tisíc let, což nikde jinde v republice není. Tyto organické zbytky ukazují, jak tehdy lidé žili a čím se zabývali,“ zdůrazňuje Peška, který stále čeká na provedení ověřovací studie, která by měla celý projekt odstartovat. „V současné době stále hledáme finanční prostředky na studii, která by prokázala proveditelnost našich plánů,“ dodává. Vybudování archeoskanzenu v blízkosti mohelnického jezera jsou nakloněni i lidé ze Společnosti přátel historie Mohelnicka. Hana Heidenreichová věří, že právě v archeoskanzenu by nakonec mohla zakotvit i keltská loď. „Obdrželi jsme vyjádření ředitele odboru ochrany movitého kulturního dědictví muzeí a galerií ministerstva kultury. V něm se píše, že pokud budou vMohelnici vytvořeny podmínky pro dlouhodobé vystavování monoxylu ze zdejší pískovny, tak po dokončení odborné konzervace lodi nic nebrání tomu, aby se tak stalo,“ vysvětluje Heidenreichová, která kromě archeoskanzenu zvažuje i další možnosti, kde by loď mohla být vystavena. „Místní muzeum se nakonec ukázalo jako technicky nevyhovující, a tak jsme se v roce 2003 pustili do přípravy projektu Loď k lodi,“ vysvětluje Heidenreichová. Projekt za několik desítek tisíc, který počítá s výstavbou nové výstavní síně v těsném sousedství muzea a kostela sv. Tomáše, zpracovali architekti Petr Všetečka a Robert Václavík. Téměř desetimetrová keltská loď by podle architektonické studie měla být zavěšena na ocelových lanech v prostoru pod světlíkem, který by z dolního pohledu navozoval dojem vodní hladiny. Lidé by ale mohli nahlédnout i do vnitřku lodi, stačilo by jen vystoupat pár schodů na můstek se zábradlím. „Projekt Loď k lodi, jehož uskutečnění by nemělo přesáhnout milion korun, v roce 2003 schválil Památkový ústav v Olomouci, podpořili ho i někteří zastupitelé města a významné podnikatelské subjekty, které přislíbily i finanční pomoc. Zatím se ale nic neděje,“ nastiňuje Heidenreichová s tím, že snahu dostat loď do Mohelnice podpořilo peticí už téměř dva tisíce lidí. Ať už se Mohelnickým podaří naplnit své plány nebo ne, pro návštěvníky a příznivce historie z toho plyne jedno. Unikátní keltskou loď již brzy uvidí - buď položenou na kamení a v doprovodu ještě jednoho menšího monoxylu v klimatizovaných katakombách olomouckého Vlastivědného muzea, nebo zavěšenou v proluce u mohelnického muzea či zakotvenou v improvizovaném přístavu v archeoskanzenu. (Lenka Strnadová) MFD 8. 2. 2008
Sloup už je památkou, teď čeká na opravu Mírov - Sloup se sochou Panny Marie Bolestné z roku 1706, který stojí před kostelem v Mírově na Šumpersku, čeká po nedávném zapsaní mezi památky na svou opravu. Podle Jaroslava Jílka, starosty Mírova, se jí však nedočká dříve než příští rok. Podle památkářů je sloup hodnotnou sochařskou prací, která dotváří historické prostředí obce. Proto si zápis mezi nemovité kulturní památky zasloužil. „Expresivní vyznění díla je zvýrazněno kovovým mečem vetknutým do prsou figury. Sloup stál původně uprostřed náměstí a před vchod do kostela byl přemístěn koncem šedesátých let minulého století,“ upřesnil mluvčí olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu Tomáš Tichák. Dodal, že sloup se sochou nejsou v dobrém stavu. To, že sloup potřebuje restaurátora, připustil také mírovský starosta Jaroslav Jílek. „Ze zákona se obec musí o památky starat, ale letos to už určitě nestihneme. Budeme to muset odložit na příští rok. Restaurátorské práce jsou odhadovány na téměř čtvrt milionu korun, přitom chceme investovat také do kanalizace a inženýrských sítí,“ řekl starosta Jílek. Mírov chce totiž navíc podle něj plánovaně opravit boží muka ze šestnáctého století, která stojí v katastru obce. „Na opravu přispějeme sto padesáti tisíci korunami, což je polovina nákladů. Druhou část by měla pokrýt dotace,“ uvedl starosta Jaroslav Jílek. Na Mírovsku jde o druhý sloup zapsaný mezi památky. Další sloup Nejsvětější Trojice stojí v sousední Řepové a za památku byl prohlášen v roce 1988. (ČTK) MFD 2. 2. 2008
5
Kunzovský zámek už má nového majitele Přerovsko - Další památku na Přerovsku, zámek v Přestavlkách, se jeho majiteli nedaří prodat kvůli majetkoprávním problémům. V nabídce realitních kanceláří se loni objevily dvě kulturní památky z regionu - hrádek Kunzov na Hranicku a zámek v Přestavlkách na Přerovsku. Zatímco unikátní hrádek už svého nového majitele získal, prodej přestavlckého zámku v barokním stylu byl zastaven. Přestavlky už byly skoro prodané „Měl jsem zájem zámek prodat, ale kvůli majetkoprávním nesrovnalostem to nelze. Už tři roky se hádám s vedením obce a se státem kvůli rozkradenému majetku. Tuhle záležitost bude muset rozseknout asi až soud. Přitom zámek mohl dávno sloužit lidem. Projevili o něj v minulosti zájem zahraniční investoři. Jeden z nich zde chtěl zřídit dokonce sanatorium,“ řekl současný majitel historického objektu Martin Klein. Ten se loni s obcí přel například o příjezdovou cestu k zámku, což ale nebyl jediný problém. „Kvůli řadě dalších majetkoprávních nesrovnalostí jsem musel prodej zámku zastavit. Nebudu přeci nabízet objekt zatížený žalobou, kterou hodlám podat, a to i přesto, že jsem z celé záležitosti už hodně unaven a znechucen,“ doplnil Klein. Jedna ze zlínských realitních kanceláří sice na svých internetových stránkách přestavlcký zámek stále nabízí k prodeji, ale podle majitele nemovitosti jde o nedorozumění. „Asi tento inzerát zapomněli stáhnout ze své nabídky,“ vysvětlil. Kunzov koupili Holanďané Dalším historickým objektem, který se loni objevil v nabídce realitní kanceláře, byl letohrádek Kunzov. Ten se nachází mezi Radíkovem a Hrabůvkou na Hranicku. O jeho prodej usilovala přes realitní kancelář hranická firma Femax. „Snažili jsme se ho prodat asi dva roky, ale nakonec se to podařilo samotnému majiteli po vlastní ose,“ sdělil realitní makléř olomoucké společnosti David Jelínek. Za kulturní památku byl hrádek vyhlášen teprve v loňském roce. Podle neoficiálních informací ho loni zakoupil holandský investor. „S majitelem a jeho obchodními partnery jsme se sešli, abychom je informovali, jak mají správně postupovat v případě stavebních úprav na záchranu tohoto objektu,“ řekl pracovník Národního památkového ústavu v Přerově Josef Březina. (Dagmar Rozkošná) HD 27. 2. 2008 (PvD)
Po letech chátrání vyléčili desítky památek Jeseník - Po letech chátrání se vloni dočkaly oprav desítky zchátralých i téměř zdevastovaných památek na Jesenicku. Památkáři mají radost ze záchrany střech několika kostelů, oprav fasády zámku v Javorníku i zahájení restaurátorských prací, do kterých se pustili díky dotacím z Unie. Podobné úspěchy si pochvalují také v sousedním Šumpersku. Za největší úspěch památkáři považují obnovu fasády javornického zámku Jánský vrch, která byla zároveň loňskou nejrozsáhlejší stavební prací. Pomohly jí peníze z Programu záchrany architektonického dědictví. „V rámci téhož programu se oprav dočkaly i střechy kostelů svatého Kříže v Javorníku a Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku, zachráněn byl i kostel v Horním Údolí, který byl v havarijním stavu,“ vyjmenovala Eva Pulkrtová z šumperské pobočky olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Obnovy se dočkaly i další památky na Jesenicku, například věž kostela svatého Mikuláše v Jeseníku, kostela Panny Marie v Černé Vodě a kostela Stětí Panny Marie v Písečné. K památkářským úspěchům loňského roku řadí odborníci také restaurátorské práce. „Bylo dokončeno restaurování
6
Priessnitzova památníku v Jeseníku, mariánského sloupu v Žulové, sousoší svatého Jana Nepomuckého ve Vidnavě nebo další zastavení křížové cesty v Travné,“ doplnila Eva Pulkrtová. Na Šumpersku považují památkáři za největší loňský úspěch opravu gotického kostela Všech Svatých v Líšnici-Vyšehorkách a renesanční tvrze Kobylků z Kobylího z roku 1551 v Mohelnici-Podolí. Památkáři loni na Šumpersku také zpracovali dalších třináct podkladů k prohlášení za kulturní památku. (ČTK) MFD 4. 2. 2008
Pevnost bude za korunu, město si ji ale pohlídá Olomouc - Rada města na posledním zasedání schválila podobu smlouvy, podle které by radnice měla odprodat areál Korunní pevnůstky za jednu korunu. Z unikátního historického objektu bude muzeum olomoucké pevnosti. „Smlouva ještě nebyla podepsána, ale rada její text už odsouhlasila a předloží jej v pondělí ke schválení zastupitelstvu. Smlouva magistrátu zaručuje předkupní právo na památku až na dvacet let a také je do ní zapracováno právo průchodu pro veřejnost,“ řekl Martin Novotný, primátor Olomouce. Novým majitelem historického areálu by se už v dohledné době mělo stát občanské sdružení Muzeum Olomoucké pevnosti. Podle slov Markéty Záleské, která sdružení předsedá, jde o velice pozitivní krok. „Odprodej pevnůstky je nerychlejším způsobem, jak uvést věci do pohybu. Brzké vyřešení majetkových vztahů nám pomůže v získávání dotací na rekonstrukci tohoto objektu. Už dnes máme na vyčištění vnitřního areálu a korunní hradby k dispozici sedm milionů korun a minulý týden jsem zažádali o další milion z havarijního programu ministerstva kultury,“ řekla Záleská. Záměrem rekonstrukčního projektu je vybudování interaktivního pevnostního muzea. Kromě něho by se v areálu měly objevit i prostory pro volněčasové aktivity dětí a také dospělých. „Předkupní smlouva nám zaručuje, že město úplně neztratí kontrolu nad pevnůstkou ani v průběhu rekonstrukcí v ní. Také jsme se tímto způsobem zabezpečili proti jejímu prodeji do nesprávných rukou,“ dodal primátor. (Matej Slávik) OD 14. 2. 2008 (P 19. 2. )
Olomoucký bulvár čeká další proměna Olomouc - Pokračování oprav dopravní tepny protínající historické centrum Olomouce je opět o krok dál. Olomoučtí radní již mají jasno v tom, kdo připraví projekt na rekonstrukci ulic 1. máje a 8. května navazující na nedávno opravenou část Denisova - Pekařská. Olomoučtí radní vybrali vítěze veřejné soutěže na zpracovatele projektové dokumentace pro rekonstrukci ulic 1. máje a 8. května. Tato přestavba naváže na opravu Denisové a Pekařské ulice. Projektová dokumentace je ale teprve prvním krokem. „Vítězné sdružení uchazečů Stavoprojekt Olomouc a Dopravní stavby Projekce by podle smluvních podmínek mělo do 31. listopadu předložit konečnou podobu dokumentace. Na její vypracování město vyčlenilo 3,6 milionu korun,“ řekl Martin Major (ODS), náměstek primátora. Náklady na rekonstrukci podle současných odhadů budou asi 160 milionů korun. „Dlouhodobě se snažíme získat prostředky na opravu komunikací v centru města mimorozpočtově, z prostředků Evropské unie a některých dalších dotací. Předpokládáme, že bychom mohli získat prostředky z fondů EU ve výši 75 procent z plánovaného rozpočtu,“ dodal Major. V úseku budoucího olomouckého bulváru, který byl dokončen loni, nahradila původní historické kočičí hlavy nová dlažba. Stanovisko památkářů je v této věci jednoznačné. „Historické objekty se vyvíjí. K určité architektuře patří jisté povrchy a ty, co byly odstraněny z Denisovy a Pekařské ulice, tam z našeho pohledu měly určitě zůstat. Stejně se díváme i na ulice 1. máje a 8. května,“ řekla Zdenka Bláhová z Národního památkového ústavu. Podobný názor zastává Kateřina Manková, která v Denisově ulici bydlí. „Nový povrch se mi vůbec nelíbí, myslím, že ulice ztratila svého historického ducha. Vadí mi také kontrast moderní části ve srovnání s klasickými domy. Když se ulice rekonstruovala, byla jsem přesvědčená, že se žulové kostky vrátí na své místo, ale nestalo se tak,“ řekla. „Ještě nemáme v rukou projektovou dokumentaci, a tak jsme neřešili ani diskutovaný problém, jestli ponechat na těchto ulicích historické kostky, nebo použít desky stejně jako tomu bylo při posledních úpravách. Při jednáních bychom ale určitě chtěli zohlednit zájmy a potřeby občanů,“ řekl Deníku Major. Pokud bude projektová dokumentace hotova ve smluvním termínu, rekonstrukční práce na zbývajících ulicích olomouckého bulváru začnou nejdříve v polovině roku 2009. Do té doby je diskuse o povrchu ulic otevřená. (Matej Slávik) OD 15. 2. 2008
7
Dům U Zlaté štiky: dříve ruina, nyní okrasa náměstí Olomouc - Dům U Zlaté štiky, který dlouhodobě chátral, dnes zaujme svojí zrekonstruovanou podobou. Z centra města tak zmizela ruina, která mnoho let neměla žádné využití. „Pamatuji si doby, kdy dům chátral a člověk se bál kolem něj přejít bez toho, aby na něho něco nespadlo. Osobně jsem rád, že se s tím pohnulo správným směrem, protože se už nemusím stydět před kamarády z Anglie, kteří nemohli pochopit jak taková budova může stát v centru města a nikdo se o ní nestará,“ řekl Milan Krankus, který kolem domu často chodí do muzea. Se zrekonstruovanou podobou nepřehlédnutelné dominanty v ústí Ztracené ulice jsou spokojeni i památkáři. „Stavba je jedenou z nejcennějších objektů v historickém centru města. Její zachrana nás určitě těší,“ uvedl Jan Kubeš z Národního památkového ústavu. Současný majitel objektu, společnost Moravská výrobní, zahájil rekonstrukci v roce 2000. „První co jsme museli v objektu udělat, bylo vyvezení padesáti až šedesáti kontejnerů domovního odpadu. Dům byl totiž patnáct let obydlen bezdomovci a my jsme v každé místnosti nacházeli nejrůznější smetí,“ Jaroslav Švarc, člen představenstva Moravské výrobní. O dům U Zlaté štiky mělo zájem mnoho uchazečů. Město vyhlásilo veřejnou soutěž, podmínkou které byla rekonstrukce tehdy zchátralého objektu. Vítěz soutěže, společnost Moravská výrobní, získala na pět let objekt do pronájmu. Zavázala se také k proinvestování deseti milionů na opravu statiky, fasády, střechy a spodní části určené pro obchody. Po splnění svých závazků společnost dům odkoupila za cenu čtyř a půl milionů.
Unikátní nález: U Zlaté štiky odkryli pět set let starou dlažbu Olomouc - (UVNITŘ FOTOGALERIE) V domě U Zlaté štiky ve Ztracené ulici se při vyklízení stavebního rumoviska povedl dělníkům unikátní objev. Ve sklepení, asi metr a půl pod úrovní země, odkryli za asistence odborníků výjimečně zachovalou dlažbu pravděpodobně z 15. století. „Jde se o gotickou dlažbu, která byla v pozdním středověku v městských domech rozšířená. Při stavbách se používaly valony, jinak řečeno oblázky, které lidé sbírali z ramen řeky Moravy. Takto dobře zachovalá dlažba je v Olomouci jednoznačně raritou,“ řekl Pavel Michna, z odboru archeologie Národního památkového ústavu. Historikové se s podobným nálezem nesetkávají často. Mezi materiály, ze kterých jsou zachované dobové podlahy vyrobeny, je právě oblázkový povrch výjimečný. V historickém centru Olomouce je tato dlažba jedním z nejstarších prvků. „Měšťanské domy, které jsou postaveny kolem Horního náměstí, mají své základy vytasené přímo do skály Michalského vrchu. Pod dlažbou nejsou už žádné kulturní vrstvy. Tyto domy jsou cenné zejména proto, že jejich vnitřní konstrukce nebyly nikdy přestavovány,“ dodal Michna. Majitel domu, společnost Moravská výrobní, plánuje po dokončení úprav sklepní prostory pronajmout. Není zatím známý jejich přesný účel, předpokládá se však, že by tam později mohla vzniknout vinárna nebo čajovna, která by zachovala historizující charakter sklepu. (Matej Slávik) OD 21. 2. 2008
Sbírka pomůže opravit kostel Řadu let opuštěný kostel sv. Barbory v Zábřehu se dočká postupné rekonstrukce, kterou se chystá realizovat stejnojmenné občanské sdružení. Část prostředků na rozsáhlé opravy objektu má pomoci obstarat veřejná sbírka. Ačkoli je kostel sv. Barbory, přestavěný do své barokní podoby v 18. století, kulturní památkou, musel být v 90. letech minulého století kvůli svému havarijní stavu uzavřen. Od farnosti a města Jeho důkladná obnova má proběhnout ve dvou etapách. Letos je naplánována například oprava stropu, podlahy, výměna oken a přístavba sakristie za asi tři milióny korun. „Od farnosti jsme získali výtěžek předchozích darů a sbírek ve výši 376 tisíc korun, dalších 500 tisíc korun přislíbilo město. Chceme zažádat i o peníze z krajských grantů,“ uvedl Josef Klimek z občanského sdružení sv. Barbora. Zbytek financí chce podle něj sdružení získat ve sbírce, která byla vyhlášena začátkem ledna. Celkové náklady na rekonstrukci kostela jsou odhadovány na 8,5 miliónu korun. (Bedřich Novotný) P 6. 2. 2008
8
Barokní sýpku Zábřeh zatím neprodá Zábřeh - Stará sýpka v Krumpachu, která by si zasloužila zařadit na seznam památek, zůstane zatím v majetku města. Zastupitelé po krátké diskusi zamítli návrh skupiny muzikantů, kteří ji chtěli koupit a po rekonstrukci využít mimo jiné jako zkušebnu a country klub. „Nemohu hlasovat pro zveřejnění prodeje, protože zájemci nechtějí ve smlouvě garantovat přesné podmínky budoucího využití,“ řekl zastupitel Jiří Černý (KSČM). Dalších patnáct zastupitelů se k jeho rozhodnutí připojilo. Skupina lidí kolem kapely Yentacky plánovala založit občanské sdružení, za sýpku byla ochotná dát půl milionu korun, což je suma, za kterou město objekt v roce 2005 koupilo. Do oprav vložilo už asi čtvrt milionu korun, i s cenou pozemků by zřejmě od kupce požadovalo celkem milion korun. „Na takovou cenu nemůžeme přistoupit vzhledem ke stavu, v jakém budova je a jaké investice potřebuje,“ řekl zástupce žadatelů Zdeněk Bednář. Objasnil také důvod, proč nejsou ochotni garantovat podmínky smluvně. „Podle osobního jednání na radnici by s námi město uzavřelo smlouvu o smlouvě budoucí a objekt by nám převedlo teprve po opravě a po splnění podmínek. A s tím nemůžeme souhlasit. Projekt se může na něčem zadrhnout nebo se z finančních důvodů zdržet a všechno by mohlo nakonec ztroskotat na nesplnění nějaké podmínky. Do takového rizika nepůjdeme,“ řekl Bednář. Čtyřpatrová sýpka, jejíž stropy podpírají řady dřevěných sloupů, pochází z 18. století. Krovy, sloupy i dřevěné podlahy jsou dobře zachovalé. Město ji koupilo od Agrodružstva Zábřeh s cílem památku zachránit. „Byl to nápad tehdejšího starosty Petra Fabiána a bylo to dobré rozhodnutí. Jinak už by sýpka skončila rozebraná na trámy,“ řekl zastupitel Edgar Horák (KSČM). (Stanislava Rybičková) PvD 20. 2. 2008
Opravy kostelů: církev se spoléhá na věřící Přerovsko - Zástupci farností jsou čím dál zoufalejší při hledání prostředků na generální opravy kostelů, na jejichž vzhledu se neúprosně podepsal zub času. Peníze na opravy zchátralých objektů je totiž složité získat, a to i přesto, že mohou žadatelé o příspěvek využít programů ministerstva kultury, obrátit se na města a obce nebo na Olomoucký kraj. Právě žádosti o peníze z programu na obnovu kulturních památek v uplynulých dnech shromažďovali úředníci Olomouckého kraje. Poslední zájemci je mohli podat do konce ledna. Kokory: oprava odhalila malbu z roku 1724 Jen v loňském roce bylo na obnovu kulturních památek v kraji vyčleněno 12 milionů korun. Podmínkou pro získání financí ale je, aby se jednalo o památkově chráněné objekty,“ uvedl vedoucí odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu v Olomouc Jindřich Garčic. S pomocí peněz z programu Obnovy kulturních památek v Olomouckém kraji se třeba podařilo v minulých letech na Přerovsku provést generální opravu barokní kapličky v Kokorách, která byla postavena v roce 1724. „Oprava této významné památky si vyžádala náklady ve výši 929 tisíc korun, z toho 465 tisíc poskytl kraj, zbývajících více než 485 tisíc pak uhradila obec ze svého rozpočtu,“ informovala starostka Kokor Hana Zittová. Podle jejích slov se ale investice vyplatila. „Restaurátoři se dobrali až k původním nástěnným malbám z roku 1724 a pro obec je kaple opravdovým kulturním klenotem,“ dodala starostka. Kde vzít peníze? Podle vedoucího odboru kultury Garčice existuje více možností, jak získat prostředky na opravy kostelů a církevních památek. Ne všechny jsou ale dostupné. „Je možné čerpat také peníze z takzvaných Norských fondů. Norové totiž podobně jako Švýcaři uvolňují peníze na tyto rozvojové programy, přestože nejsou součástí Evropské unie,“ vysvětlil Garčic.
9
Získání peněz z fondů je ale administrativně náročné, což mnohé žadatele odradí. V minulosti proto s žádostí o příspěvek uspěly pouze významné památky v Olomouci, jako třeba kostel sv. Václava nebo chrám na Svatém Kopečku. Havarijní stav fary: oprava za dva miliony „Budeme žádat kraj o dotaci na opravu fasády kostela v Předmostí a na opravy sochařských prvků na kapli před kostelem. Jedná se o investici za více než 1 milion korun. Žádáme o příspěvek na fasádu ve výši 500 tisíc korun, na sochy pak 50 tisíc,“ shrnul přerovský farář Pavel Hofírek. Podle jeho slov je nyní v havarijním stavu také střecha na faře. „Se sháněním peněz na opravy ale bude problém, protože objekt není na seznamu památek,“ zdůvodnil farář Pavel Hofírek. Římskokatolická farnost v Přerově se proto obrátila na město. „Půjdeme asi cestou půjčky, část prostředků máme přislíbenu od města a něco se nám snad podaří získat formou sbírek mezi věřícími,“ poznamenal. Oprava střechy fary přitom přijde podle faráře na dva miliony korun. Půjčky pro farnosti Jednou z možností, jak mohou obce a farnosti získat prostředky na opravu církevních objektů, je požádat o peníze metropolitní kapitulu svatého Václava v Olomouci. „Zásada je taková, že metropolitní kapitula poskytuje půjčky, ale ve smlouvě je uveden splátkový kalendář, ze kterého je patrné, kdy bude půjčka splacena,“ řekl ekonom metropolitní kapituly Břetislav Baran. Podle jeho slov poskytuje kapitula půjčku na opravy kostelů až do výše jednoho milionu korun. Spoléhají na věřící Někteří farníci se ale spoléhají spíše na pomoc věřících. „V loňském roce jsme potřebovali opravit střechu a topení na faře, což byla investice za zhruba 500 tisíc korun. Z toho nám 100 tisíc poskytla obec a 400 tisíc se sešlo díky sbírce mezi věřícími,“ informoval o místní situaci farář z Troubek Radek Sedlák. HD 7. 2. 2008
Netopýří sčítání na šternberském hradě Šternberk - Zooologové, kteří studují populace netopýrů, v úterý odebírali vzorky DNA na hradě ve Šternberku. Ten je společně s místním kostelem Zvěstování Panny Marie největším zimovištěm netopýra hvízdavého v České republice. „Známých a takto dobře přístupných míst na odběr materiálu pro výzkum je minimum. V České republice se v podstatě jedná jen o Šternberk,“ řekl Tomáš Bartonička z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity. Biologové kromě sčítání jedinců odebírali také vzorky z křídel netopýrů. „Genetické informace o populacích získáváme neinvazivní metodou pomocí speciální jehly z chirurgické oceli. Několika jedincům odebereme vzorek ve velikosti asi tři milimetrů z kůže na křídlech,“ doplnil Bartonička. „V minulosti, kdy jsme výzkum prováděli odlišnými metodami, jsme strávili kroužkováním netopýru i celý týden,“ uvedl Zdeněk Rumler, který se na šternberský hrad kvůli výzkumu vrací už od roku 1967. Podle něj jsou zimní měsíce pro studium těchto savců nejvhodnější, protože zvířata upadají na podzim do hibernačního spánku. Netopýr hvízdavý je jedním z druhů, které se zdržují ve štěrbinách domů a skal. Dožívá se asi patnácti let a samička ročně přivede na svět jedno až dvě mláďata. V letních měsících, kdy je nejaktivnější, může migrovat do několika set kilometrů vzdálených oblastí. (Matej Slávik) OD 13. 2. 2008
10
Zámek se změní na centrum pro turisty Prostějov - Prostějovská památka má šanci získat dotace z Evropské unie. Bez nich by byla šance na opravu velmi malá. Zámek na Pernštýnském náměstí v Prostějově může být jedním ze šesti míst v České republice, kde vznikne regionální centrum turistického ruchu. Šanci má přitom velkou. „Už během letošního roku bude jasné, zda v projektu, který má vzniknout za podpory evropských peněz z integrovaného operačního programu ministerstva kultury, uspějeme,“ konstatoval místostarosta Pavel Drmola (ODS). Jak podotkl, je to aktuálně jediná šance, jak na rekonstrukci památky v centru města sehnat peníze, protože prostředky z regionálních fondů jsou nedostatečné. Šance na úspěch je podle koordinátora projektu regionálních center Martina Ježka, externího pracovníka jihočeské firmy GPL-invest, vysoká. „Ministerstvo kultury se k projektu staví kladně,“ uvedl Ježek. Zlomové mají být v jednáních následující dva měsíce. „Úředníci ministerstva již řekli, že šanci uspět máme, v únoru či březnu by potom měli svá slova potvrdit,“ sdělil s tím, že zhruba v polovině roku se o projektu rozhodne definitivně. „Peníze, pokud to vyjde, budou k dispozici příští rok,“ poznamenal Ježek. Spolu s Prostějovem mají být páteřními body sítě regionálních turistických center i Hradec Králové, Liberec, České Budějovice, Brno a Horažďovice. Žadatel o finanční podporu na síť center bude přitom jeden společný. Žádný článek sítě regionálních center turistického ruchu tedy nesmí selhat. Jak má síť fungovat? „Jednotlivá centra budou mezi sebou spolupracovat na nejrůznějších aktivitách, vyměňovat si programy a mluvit o reakcích na ně,“ informoval koordinátor projektu Ježek. Jak doplnil, projekt vznikl na základě francouzského modelu. Propojují se v něm neziskové organizace spolu s veřejným sektorem a právě to vyhovuje koncepci ministerstva kultury pro poskytování peněz z integrovaného operačního programu. Zdá se, že následný provoz zámku bude stát především na penězích z prostějovské obecní kasy. „Základem chodu zámku budou aktivity, jejichž náklady bude hradit město,“ řeklprostějovský místostarosta Miroslav Pišťák (ČSSD) a jako příklad uvedl informační středisko, kanceláře pracovníků městských lesů nebo třídy základní umělecké školy. (Havlík) PvD 1. 2. 2008
Radnice opraví dvě památky ŠTERNBERK – Šternberská radnice nechá letos za bezmála 600 tisíc korun restaurovat dvě cenné nemovité památky. Jde o krucifix na Uničovské ulici a sochu Salvator mundi, která se nachází v nice východního křídla vstupního nádvoří bývalého augustiniánského kláštera. Právu to řekla mluvčí radnice Irena Černocká. „Město má zpracovány restaurátorské záměry a vydáno rozhodnutí o povolení k restaurování těchto památek. Odborník s licencí ministerstva kultury by měl s restaurováním začít v dubnu letošního roku a práce by měly být ukončeny do listopadu,“ uvedla mluvčí. Náklady na restaurování krucifixu z roku 1824 činí podle ní 316 tisíc korun a na opravu sochy Salvator mundi, která pochází z roku 1744, jsou spočítány na 283 tisíce korun. Radnice podle Černocké požádala o dotaci na restaurátorské práce olomoucké hejtmanství. „Začnou však i v případě, že ji město nezíská,“ dodala mluvčí. (mhr) P 23. 2. 2008
Kaple v Čuníně se konečně opravuje Čunín - Kaplička zasvěcená Nejsvětější trojici projde kompletní opravou. Jasně o tom vypovídá lešení a stavební ruch nad střechou. Jak dlouho rekonstrukce potrvá záleží ale na penězích. „Kaplička byla postavená počátkem 19. století a je kulturní památkou. O opravách jsme uvažovali už několikrát, obyvatelé Čunína sepisovali i petice, ale jednání vždy ztroskotalo na financích,“ uvedl místostarosta Konice, kam Čunín spadá, František Novák. Protože pokusy o získání dotace od státu nebyly úspěšné, odsouhlasili zastupitelé Konice v rozpočtu pro letošní rok 250 tisíc korun na opravu střechy a krovů. „Je to jen začátek. Chceme pokračovat opravou fasády, ale předpokládám, že letos to nebude. Prozatím bude objekt alespoň zajištěný, aby do něj nezatékalo,“ dodal Novák. (Eva Ševčíková) PvD 2. 2.2008
11
Škola pamatující Hrabalova strýce Pepina končí Stará škola v Konici zanikne. Zastupitelstvo města už před časem jednoznačně rozhodlo, přesvědčeno o tom, že budova, do níž mířili koničtí žáci více než 130 roků za výchovou a vzděláním, je především dopravní závadou a nepoužitelnou ruinou. Občanských hlasů na záchranu této historické klasicistní stavby z roku 1843, vyrostlé ostatně na základech mnohem starší doslouživší školy, jejíž kořeny sahají pravděpodobně až do doby kolem roku 1630, se pozvedlo málo. Takže milióny korun na demolici stavby, překážející vzmáhající se autodopravě, jsou již připraveny stejně jako buldozery, které brzy vyjedou naplnit dílo bourání. Kromě nezpochybnitelných architektonických, urbanistických a historických hodnot tak navždy zanikne genius loci tohoto místa, bude navždy vymazán kus paměti města. Vždyť je to jen obyčejná oprýskaná stará škola, řekne někdo. Určitě by s ním nesouhlasil herec Jaromír Hanzlík, a především spisovatel Bohumil Hrabal, kdyby žil, stejně jako jeho strýc Pepin (Josef Hrabal, nar. 1882) známý z knížky a filmu Postřižiny, který se v Konici stejně jako otec Bohumila Hrabala narodil. Do staré školy to měl z ulice Na Příhonech kde tenkrát za říčkou Romží bydleli, jen kousek a dozajista prožil v lavicích školy nepočítaně zajímavých historek, a které nezažil, ty si vyfantazíroval, aby je pak Bohumil Hrabal učinil nesmrtelnými ve svých knížkách. Třeba tu o učiteli Látalovi z Postřižin: „Látal to byl učitel! Loni se zřítil z prvního poschodí, když vykládal, co to je čas rovnoměrné, a že to je, jako když vlak jede, jede, jede, jede, jede, jede a Látal sekal oběma rukama a jako vlak poskakoval k votevřenýmu voknu, a z teho vokna vypadl a celá třída se radostně nahrnula k voknu, jistě si pan učitel zpřelámal nohy v tulipánech, ale Látal už tam nebyl, obešel to dvorem a po schodech nahoru a zase, vlak jede, jede, jede, jede a tak zase vstoupil do třídy za zády žáků, kteří se vykláněli z okna.“ Ostatně neméně známá Hrabalova knížka Taneční hodiny pro starší a pokročilé je vlastně Pepinovým monologem, kde rovněž neopomněl zaznamenat scénku z konické školy, tentokráte velice pravděpodobnou: „… učitel Látal mlátil a pral žákům hlavou do tabule, že kluci špatně ovládali měřické tvaroznalectví.“ Texty zmíněných knížek jsou kromě jiného i kronikou života strýce Pepina, a tedy i místa, v němž více než čtyřicet let žil a pracoval jako švec. Konická stará škola v ní měla své nezastupitelné místo. Prohlásit starou školu za nemovitou kulturní památku se nepodařilo, takže to vypadá, že nutně musí zaniknout. Ke škodě místní historie. Rovné průtahy městem pro rychlá auta mají všude, ale škola, do níž chodil Pepin z Postřižin, byla jen jedna. (Autor je ředitelem olomouckého územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu) P 21. 2. 2008 (MFD 25. 2.)
Škola v Konici ustoupí bezpečné dopravě Konice - „Ten barák měl dávno zmizet,“ říkají jedni. Mají se o co opřít, protože jejich názor už dříve podpořili zastupitelé. „Je to památka a kus našeho života. Nebourejte ho,“ volá druhá skupina, která naopak na poslední chvíli vyrazila do boje a sepsala petici, aby „barák“ přežil. Spor je o budovu staré školy v Konici. Objekt na rohu ulic Chmelnice a Kostelní brzy zmizí. „Naposledy se v něm učilo asi před pětatřiceti lety. A to ve třídách, kde padaly stropy, a které proto podpíraly mohutné trámy,“ říká konický starosta Jaroslav Mazur. Když školáci odešli, zůstalo přízemí prázdné. V horních místnostech pak ještě nějakou dobu fungoval sklad civilní obrany a klubovna červeného kříže. Škola se stala problémem: chátrala, nesloužila a zavazela dopravě. Vystupuje totiž do silnice a vytváří v zatáčce nebezpečné místo. Proti demolici byla jediná výtka Město pro ni nenašlo využití a zastupitelé rozhodli, že se zbourá. Nikdo fakticky neprotestoval. „Jediná výtka, která snad zazněla, byla ta, že demolici by měla provést některá místní firma,“ potvrdil Mazur.
12
Demolice začala před pár dny na začátku února. A vynořil se problém: někteří lidé z Konice se pokusili na poslední chvíli bourání zastavit. Škola podle nich patří k objektům, které by měly zůstat zachované. Mimo jiné se v lednu obrátili na ministerstvo kultury a navrhli, aby byla zařazena mezi památky. Sepsali také petici, pod niž posbírali asi dvě stovky podpisů. „Chtěli jsme, aby škola byla součástí památkové zóny kolem konického zámku, do níž logicky patří,“ uvedl Milan Kýr, konický zastupitel a člen petičního výboru. Ministerstvo potvrdilo, že z Konice dostalo podnět, aby zámecký areál prohlásilo za kulturní památku. Zahájilo správní řízení a jeho pracovníci předpokládají, že součástí zóny bude kromě zámku bývalý hospodářský dvůr (později prostor strojní traktorové stanice), dále dolní zahrada, to je celá zelená plocha před zámkem, stará šatlava a travnaté plochy za zámkem. „Z areálu vyloučilo bývalý obytný domek u šatlavy, komunikaci před zámkem a tak zvanou starou školu,“ nahlíží starosta Mazur do dokumentů. Zbourání školy je součástí rozsáhlé rekonstrukce krajské komunikace ze Slavětína přes Konici do Runářova. Město chystalo akci dva roky V Konici bude v rámci této investice opravený rovněž úsek nad zámkem od Moděvy směrem k Runářovu. „A to je také místo, kde stojí stará škola. Na stavbu máme řádné stavební povolení od roku 2006. Investici chystáme dva roky a všechny smlouvy jsou připravené. S ničím nebyl problém, protože akci všichni schválili,“ připomíná Mazur. Město dá na opravy silnice na svém katastru z vlastního rozpočtu deset milionů korun. Až škola padne, dojde v tomto úseku k narovnání vozovky (běžně se při rekonstrukci směr silnice nemění a opravuje se jen v dané trase) a pod silnicí směrem k zámku vznikne nové parkoviště, možná až pro padesát automobilů. „V místě se zvýší bezpečnost dopravy a parkoviště dobře poslouží lidem z Konice i turistům,“ doplnil Mazur. Budovu, která od samého začátku sloužila jako škola, nechal postavit v polovině devatenáctého století továrník Příza, který vlastnil i konický zámek. V zámku také visí pamětní deska, přemístěná ze staré školy, která připomíná její zrod. „Možná proto vznikly úvahy o tom, jestli historický odkaz školy nepřevažuje nad bezpečnostním hlediskem. Já si to určitě nemyslím. Na radnici nejsme žádní kulturní barbaři a od rozhodnutí, že školu zbouráme, nikdo nenavrhl, aby se stala kulturní památkou,“ uzavřel Mazur. (Jiří Gorčík) PvD 24. 2. 2008
Z malé laguny se stala přírodní památka Přerov - Přírodní památkou se stala malá laguna v Přerově. Ta byla stejně jako sousední velká laguna součástí Národní přírodní rezervace Žebračka. Protože však došlo loni ke zmenšení území této rezervace asi o šest hektarů, byly z ní obě laguny vyčleněny. V okolí malé vodní nádrže se však vyskytuje množství vzácných rostlin a živočichů. Aby nezůstala bez ochrany, získala statut přírodní památky. Tento záměr posvětil v tomto týdnu Olomoucký kraj. „Kraj schválil udělení statutu přírodní památky malé laguně, neboť se zde vyskytují chráněné a ohrožené druhy,“ vysvětlil vedoucí odboru životního prostředí Pavel Juliš. Podle něho tímto krokem však nedojde v okolí malé laguny ke zpřísnění režimu pro veřejnost. „To znamená, že návštěvníci se budou smět v této lokalitě nadále pohybovat a budou moci také využívat tamní pozorovatelnu, která je součástí naučné stezky Přerovským luhem,“ dodal Juliš. S tím, že malá laguna se stala přírodní památkou, jsou přerovští ochránci přírody spokojeni. Například podle mykologa Jiřího Polčáka se v této lokalitě vyskytují druhy hub, které se nacházejí v jiných koutech republiky jen zřídka. „Jedná se třeba o kačenku náprstkovou, kozáka topolového, čirůvku kroužkatou či chřapáč Queletův. Tyto druhy jsou dokonce uvedeny v červeném seznamu chráněných a ohrožených druhů hub,“ vyjmenoval Polčák. Malou lagunu si však oblíbila i celá řada vzácných druhů opeřenců. „Lze zde pozorovat například výskyt moudivláčka lužního, slavíka obecného či potápky malé, což jsou chráněné a ohrožené druhy,“ sdělil přerovský ornitolog Jiří Šafránek.
13
Malá laguna byla uměle vytvořena v sedmdesátých letech. Přerov se už jednou přírodní památkou může chlubit. Jedná se o lokalitu na Čekyňském kopci. (Dagmar Rozkošná) PD 17. 2. 2008 (MFD 18. 2.)
Z chrámu zmizel relikviář OLOMOUC – Zatím neznámý zloděj odcizil z chrámu sv. Mořice v centru Olomouce volně postavený barokní relikviář. „Ke krádeži došlo někdy v průběhu února. Odcizením byla způsobena škoda za 140 tisíc korun,“ řekla Právu v úterý olomoucká policejní mluvčí Marta Vlachová. Podle zástupců církve nejde jen o hmotnou, nýbrž zejména historickou ztrátu. Relikviář totiž patřil do páru, který v chrámu zdobil boční oltář. „S něčím podobným jsme se zatím nesetkali. Až dosud jsme jen párkrát zaznamenali vykrádání pokladniček,“ informoval Právo duchovní správce kostela. Podle něj existuje fotografie památky, ale ke zveřejnění zatím poskytnuta nebude. To, zda ji mají k dispozici alespoň policisté, kteří po zloději relikviáře o rozměrech 91x66 centimetrů pátrají, se Právu v úterý nepodařilo zjistit. Schránka na ostatky svatých může podle odborníků skončit pravděpodobně ve starožitnictví nebo v soukromé sbírce. (mhr) P 13. 2. 2008
Pro veterány mají 23 lůžek Olomoucká vojenská nemocnice včera otevřela léčebnu pro válečné veterány, první na Moravě Olomouc - První váleční veteráni se zabydlují v olomouckém Klášterním Hradisku - v nové léčebně dlouhodobě nemocných. Jde o první zařízení tohoto druhu na Moravě, další funguje pouze v Praze. V opravené bývalé budově hospodářského dvora v těsné blízkosti vojenské nemocnice vzniklo také nové oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče i středisko pro prevenci a léčbu závislostí. V léčebně je třiadvacet lůžek a nebude problém je zaplnit. „Zatím jsme přijali čtyři pacienty, ale máme přes dvacet žádostí,“ řekl při včerejším slavnostním otevření ředitel vojenské nemocnice Lubomír Dobeš. Místa jsou určená veteránům, jejichž zdravotní stav neumožňuje pobyt v penzionech. „Naše zařízení je unikátní v tom, že poskytujeme nejen ošetřovatelské služby, ale v případě potřeby i lékařskou péči na specializovaných odděleních v nemocnici,“ poznamenal Dobeš. Kromě účastníků bojů druhé světové války, kterých u nás žijí téměř čtyři tisíce, jsou za veterány považováni i příslušníci zahraničních misí. Lidí, kteří budou potřebovat stálou ošetřovatelskou péči, proto bude přibývat. Podle krajského předsedy Československé obce legionářské Ivana Solovky by se měla armáda o své lidi postarat. „Pořád se o tom jenom mluví. Pro řadu našich členů už přichází pomoc pozdě, protože se jí vůbec nedožili. Přesto jsem rád, že léčebna funguje, je to první krok. Sám jsem si už taky žádost podal,“ říká pětaosmdesátiletý Solovka. Kromě Olomouce je u nás jen léčebna s šestadvaceti lůžky v pražské Ústřední vojenské nemocnici, kterou otevřeli začátkem února. Veteránům ještě slouží penzion v Karlových Varech. „Zařízení v Olomouci by mělo stačit pro celou Moravu. Možná, že v příštích letech se ukáže potřeba kapacitu zvýšit,“ uvedl náměstek ministryně obrany František Padělek. Původně mělo vzniknout v celé republice asi osm léčeben pro veterány, projekt ale kvůli nedostatku peněz ztroskotal. „Nyní hledáme další možnosti hlavně v Praze a okolí, kde těchto lidí žije nejvíce,“ dodal Padělek. V areálu Klášterního Hradiska vzniklo vedle léčebny také v regionu první oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče. Na deseti lůžkách jsou umístěni pacienti, kteří musí být dlouhodobě napojení na přístrojích. Na druhém oddělení funguje záchytka a detoxikační středisko, kde se zdravotníci a psychologové o klienty starají od akutní intoxikace až po možný přechod k dlouhodobé léčbě závislosti. „Tady máme připravených patnáct lůžek,“ dodal ředitel Dobeš. Přestavba dvou křídel bývalé budovy hospodářského dvora, který je součástí olomoucké národní kulturní památky Klášterní Hradisko, stála téměř dvě stě milionů. Většina šla ze státních peněz . V ceně jsou i náklady na nákup přístrojů a zdravotnické techniky. (Jana Burešová) MFD 22. 2. 2008
Příběh vojenského hřbitova v Černovíře Česko – země neznámá Olomoucká místní čtvrť Černovír, širší veřejnosti známa především v souvislosti s ničivými povodněmi v roce 1997, by mohla pozornost lidí přitahovat i kvůli zcela jiné věci. Nachází se zde zcela unikátní vojenský hřbitov.
14
„Hřbitov je mimořádný především způsobem pohřbívání: Během I. světové války byli zemřelí vojáci pohřbíváni po dvou do jednoho hrobu, a to bez ohledu na národnost, vojenskou hodnost a státní příslušnost, tedy bez ohledu na to, na které straně ve válce museli bojovat a padli. Byl však ctěn rozdíl náboženského vyznání, a proto jsou na témž hřbitově, ale odděleně, pohřbeni vojáci vyznávající islám, v jiné lokalitě Hebrejci a odděleně zase příslušníci pravoslavné církve. Největší část hřbitova byla vymezena pro křesťany římskokatolického a evangelického vyznání. Nikde jinde u nás není hřbitov, kde by došlo k podobnému způsobu pochovávání padlých a zemřelých vojáků! Jenom zde na jednom hřbitově leží vedle sebe mrtví všech náboženských vyznání při dodržení zvláštností každé víry, jinak bez ohledu na hodnost, národnost, barvu pleti nebo politický postoj zemřelého vojáka – neb po smrti jsou si všichni rovni. Nemohl by právě tento vojenský hřbitov připomenout naší současné společnosti tolik potřebnou toleranci, snášenlivost mezi vyznavači Mohameda a Krista?“ Tato slova napsal Josef Šváb v publikaci Vojenský hřbitov v Černovíře – památkově chráněný objekt? (www.militaria.cz) Sotva by se jedinečnost hřbitova dala vyjádřit výstižněji. Oč je samotný hřbitov zajímavější, o to smutnější je jeho osud. Projdeme-li se dnes mezi vzrostlými stromy původní aleje, narazíme tu a tam na sokl po ulámaných a uřezaných litinových křížích. Najdeme i několik náhrobků muslimských, které byly vyrobeny z umělého kamene, kovové destičky se jmény padlých však chybějí. Našim očím neuniknou dva vznosné pavilóny, křesťanský a muslimský, pamatující slavnější éru černovírského vojenského hřbitova. Jako by neexistovaly mezinárodní úmluvy zavazující jednotlivé státy, na jejichž území vojáci padli, pečovat o jejich hroby. A tady jsou jich téměř čtyři tisíce. Ze hřbitova už se ztratilo mnohé, ale snad není ztraceno vše a jeho osud zpečetěn. Existuje již architektonický návrh ing. arch. Ivety Trtílkové na obnovu tohoto památkově chráněného pietního místa. Je také vůle příslušných institucí do obnovy hřbitova investovat nemalé finanční prostředky. Ty ale na rozdíl od dobré vůle chybějí. Snad se to jednou povede a padlí vojáci najdou věčný klid na místě o něco důstojnějším než dnes. Celý příběh vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře uslyšíte na všech regionálních stanicích Českého rozhlasu tuto neděli v dalším dílu cyklu Česko – země neznámá. Zjistíte, co se ze hřbitova dochovalo do dnešních dnů, jaké byly osudy některých padlých, i to, jak by měl celý areál vypadat v budoucnosti. (Jaromír Pavlík) P 29. 2. 2008
SEZNAM SLEDOVANÝCH LISTŮ MFD OK ŠaJD PVT HD
Mladá fronta dnes Olomoucký kraj Šumperský a Jesenický deník Prostějovský deník Hranický deník
P PD ŽUP OD TnS
Právo Přerovský deník Žurnál UP Olomoucký deník Týden na severu
ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku ROČNÍK XVII. 2008 Vychází měsíčně pouze jako elektronické noviny Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci Adresa redakce: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, Petrášův palác, Horní náměstí 25, P.O. BOX 97, 771 11 Olomouc 585 204 111, e-mail:
[email protected], www.npu.cz
15
