Způsoby ochrany vůči obaleči jablečnému ve výsadbě kdouloní Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin

Způsoby ochrany vůči obaleči jablečnému ve výsadbě kdouloní Diplomová práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc.

Brno 2010

Vypracoval: Bc. Jana Kotalová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Způsoby ochrany vůči obaleči jablečnému ve výsadbě kdouloní vypracoval(a) samostatně a pouţil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis ……………………….

diplomanta

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat vedoucímu mé diplomové práce, prof. Ing. Vojtěchu Řezníčkovi, CSc. a Ing. Evě Hrudové, Ph. D. za jejich zájem, připomínky a čas, který věnovali mé práci. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu při studiu a zpracovaní diplomové práce.

ABSTRAKT Způsoby ochrany vůči obaleči jablečnému ve výsadbě kdouloní Práce byla zaměřena na způsoby ochrany proti obaleči jablečnému (Cydia pomonella L.) ve výsadbě kdouloní (Cydonia oblonga Mill.). Konkrétně na zjišťování účinnosti pouţívaného insekticidu

Calypso

480 SC.

Vlastní

pokus

začal

vyvěšením

feromonových lapáků. Po zjištění první letové vlny obaleče bylo provedeno chemické ošetření. Po desíti dnech následná kontrola. Monitoring, pomocí feromonových lapáků, byl prováděn i nadále aţ do vyvrcholení druhé letové vlny. Po zjištění druhého náletu obaleče jablečného do feromonových lapáků byl proveden další postřik. Kontrola účinnosti druhého postřiku byla poté provedena při sklizni plodů. I Přes provedené chemické ošetření byla červivost plodu vysoká.

Klíčová slova: rezistence, insekticid, obaleč

Ways to protect the apple quince from the codling moth The work is focused on the ways of protecting the apple quince (Cydonia oblonga Mill.) from the codling moth (Cydia pomonella L.). Specifically, the efficacy of the applied insekticide, Calypso 480 SC. The actual trial began with posting pheromone traps. After detecting the first wave of flying moths, chemical treatment was carried out. After ten days, a follow-up check ensued. Monitoring by use of pheromone traps was implemented and continued until the climax of the second wave of moths‘ flight. After finding out about the second raid of moths into the pheromone traps, more insecticide spraying followed. Monitoring the effectiveness of the second spraying was carried out after the harvest of fruits. Fruit infestation with worms was high despite the chemical treatment.

Key words: resistance, insecticide, Moth

OBSAH 1 ÚVOD ………………………………………………………………………………..9 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ………………………………………………………….10 2.1 Kdouloň obecná ………………………………………………………………….10 2.1.1 Systematické zařazení ………………………………………………………. ...10 2.1.2 Historie pěstování …………………………………………………………....10 2.1.3 Význam …………………………………………………………………….....11 2.1.4 Morfologie, charakteristika …………………………………………………12 2.1.5 Nároky na stanoviště ………………………………………………………....13 2.1.6 Choroby ……………………………………………………………………....13 2.1.7 Škůdci ………………………………………………………………………..17 2.2 Čeleď obalečovití ……………………………………………………………....18 2.2.1 Systematické zařazení ……………………………………………………......18 2.2.2 Morfologie …………………………………………………………………....18 2.2.4 Bionomie …………………………………………………………………......19 2.2.5 Obaleč jablečný ……………………………………………………………...19 2.2.6 Obaleč zimolezový ……………………………………………………….......24 2.2.7 Obaleč východní …………………………………………………………......26 2.2.8 Obaleč jabloňový …………………………………………………………….28 3 CÍL PRÁCE ………………………………………………………………………..30 4 METODIKA A MATERIÁL ……………………………………………………...31

4.1 Monitoring ……………………………………………………………………....31 4.2 Metody hodnocení ……………………………………………………………….31 4.3 Charakteristika pokusné plochy ……………………………………………….32 4.3.1 Charakteristika výsadby …..…………………………………………………..32 4.3.2 Půdní podmínky ………………………………………………………………33 4.3.3 Klimatické podmínky ………………………………………………………....33 4.4 Insekticid …………………………………………………………………….......34 5 VÝSLEDKY ……………………………………………………………………….36 5.1 Hodnocení monitoringu ………………………………………………………....36 5.2 Hodnocení chemické ochrany …………………………………………………..36 5.3 Hodnocení vlivu ve způsobu …………………………………………………....36 5.4 Hodnocení napadení monilií …………………………………………………....37 5.5 Hodnocení množství plodů ………………………………………………………37 6 DISKUZE …………………………………………………………………………..38 7 ZÁVĚR …………………………………………………………………………….39 8 PŘÍLOHY …..………………………………………………………………….......40

8

1 ÚVOD Ovoce je neodmyslitelnou součástí výţivy člověka. Ročně se ve světě spotřebuje cca čtyři sta milionů tun ovoce. S rostoucí spotřebou roste také produkce. Tak velké mnoţství ovoce by však nebylo moţné vypěstovat bez pouţití minerálních hnojiv a pesticidů. S pouţitím těchto přípravků souvisí nejen otázka reziduí v ovoci či půdě, ale také vznikající rezistence u organismů, proti nimţ jsou tyto přípravky pouţívány. Obaleč jablečný (Cydia pomonella L.) patří mezi nejzávaznější škůdce jabloní. V Evropě, kde jablka tvoří 22 % produkce ovoce a jsou po produkci hroznů druhým nejpěstovanějším

ovocným

druhem,

se

stává

rezistence

obaleče

jablečného

k pouţívaným insekticidům problémem. V řadě evropských zemí a v USA byla zjištěna rezistence u obaleče jablečného k široké škále přípravků, zahrnujících vedle organofosfátů, pyretroidů a karbamátů i inhibitory syntézy chitinu a juvenoidy. V roce 1991 byla v Kalifornii zaznamenána rezistence obaleče jablečného k azinphosmethylu, o tři roky později byla rezistence k azinphosmethylu zjištěna také v Itálii a v roce 1994 také v Jiţní Africe. V Itálii byla zjištěna rezistence i k dalším účinným látkám, jako je diflubenzuron, indoxacarb a tebufenozid. Rezistence obaleče jablečného k diflubenzuronu se vyskytla v roce 1996 také ve Švýcarsku, kde byla rovněţ potvrzena rezistence k tebufenozidu, fenoxycarbu, deltamethrinu a phosalonu. Sauphanor et al. (1998) potvrzují nárůst rezistence obaleče k diflubenzuronu, deltametrinu a phosalonu ve Francii. Cross-rezistence byla zaznamenána u řady účinných látek (teflubenzuron, bifenthrin, lambda-cyhalothrin…). V České republice nebyla rezistence obaleče jablečného k insekticidům tak váţným problémem, jako například v zemích západní Evropy. V posledních letech přibývá zpráv o sníţené účinnosti některých insekticidů proti obaleči jablečnému i v ČR. Chemická ochrana však není jediným způsobem ochrany proti tomuto škůdci. Dalším hojně rozšířeným způsobem ochrany je ochrana biologická (vyuţití bakuloviru – Cydia pomonella granulovirus, či přípravku na bázi Bacillus thuringiensis var. Kurstaki), jenţ má největší uplatnění v ekologickém zemědělství. Mezi další způsoby ochrany proti obaleči jablečnému patří také feromonové matení samců aj. Obaleč jablečný neškodí pouze v sadech jabloní, můţeme ho nalézt také na hrušních, meruňkách, ořešácích a kdouloních. 9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Cydonia oblonga - Kdouloň obecná Mill. Cydonia vulgaris Pers. Pyrus cydonia L. Druh s původním rozšířením v Íránu, Zakavkazí, Střední Asii a na jihu Arabského poloostrova je dnes rozšířen téměř po celém světě (RAK, 2007). Vytváří keř nebo strom velmi dekorativního vzhledu, dorůstající výšky 6 – 8 m (SCHIRMER, 2002).

2.1.1 Systematické zařazení Kdouloň řadíme do: Třídy – Rosopsida Řádu – Rosales Čeledi – Rosaceae Druh Cydonia je rozdělován do dvou poddruhů, subsp. oblonga Mill. a subsp. integerrima Lobacz, přičemţ kaţdý poddruh má šest variet. Poddruh subsp. oblonga má variety plano - cyclocarpa, maliformis, ovalis, lusitanica, oblonga, obpyriformis. Poddruh subsp. integerrima má variety orbiculato – compalnata, pomiformis, ovalicarpa, urceolata, integerrima, obpyricarpa (KLIMENKO, 1993).

2.1.2 Historie pěstování Kdouloň přivezli do Evropy Řekové jiţ před více jak 3000 lety. V této oblasti dostala také svůj latinský název, který je odvozen od krétského města Cydon (dnes Kanaea) (NUZZO, XILOYANNIS, 1999).

10

První písemné zmínky o kdouloni pochází z poloviny 7. st. př. n. l. Antičtí Řekové však její plody znali jiţ zřejmě dávno předtím. Athénský básník Solón (640 – 558 př. n. l.) se zmiňuje o tom, ţe kdoule byla symbolem štěstí, lásky a plodnosti. Do Říma se kdouloň dostala asi ve 3. st. př. n. l. a odtud poté do celé Evropy (KOVÁČ, 1991). V písemnostech věnoval, tomuto ovoci, pozornost římský klasik Cato ve svém díle De re rustica. Zmínku o ní však najdeme také v proslulém spisu Capitulare de vilis francouzského krále a později císaře Karla Velikého, ale také v bylináři německé léčitelky a abatyše Hildegardy. Ve středověku byla hojně pěstovaná v klášterních a panských zahradách, a to především jako léčivá rostlina (KOVÁČ, 1991). Dnes lze kdouloň nalézt mimo místa svého původního rozšíření také v Sýrii, Alţírsku, Tunisku, Zambii, Izraeli, ale také ve Střední a Jiţní Americe, dokonce i v Austrálii. V Evropě je rozšířena zejména kolem Středozemního moře, v Itálii, Řecku a Španělsku (zde dostala jméno marmelo). U nás se pěstuje v teplých, jiţních oblastech (ŠAMLA, 1993). Od poloviny dvacátého století dochází v Evropě k poklesu produkce (SCHIRMER, 2000).

2.1.3 Význam Ve vyuţití má kdouloň široké spektrum. V lékařství, kde se vyuţívá především plodů, zejména při ţaludečních potíţích (KOVÁČ, 1991). Vyuţití v potravinářství se liší dle oblasti, ve které je ovoce pěstováno. Kdoule pěstované v tropických oblastech jsou měkčí, šťavnatější, nejsou plstnaté, a proto jsou v těchto místech oblíbené jako čerstvé ovoce (NUZZO, XILOYANNIS, 1999). Naproti tomu kdoule pěstované ve vyšších polohách jsou v čerstvém stavu nepoţivatelné, mají však široké spektrum zpracování (ţelé, sirupy, rosoly, kompoty, víno, marmelády, příp. nakládané v lihovinách, octu nebo víně), (KOVÁČ, 1991). Vyuţití má kdouloň také v ovocnictví, a to nejen v produkci. Nachází zde uplatnění jako podnoţ vhodná především pro hrušně (DLOUHÁ et al. 1997). Můţe se vyuţít také jako podnoţe pro okrasné hlohy (ŠAMLA, 1993). V okrasném zahradnictví se vyuţívá především jako solitéra. Snahou šlechtitelů je vyšlechtit pro dekorativní účel mrazu odolné kultivary zajímavých tvarů korun nebo olistění, např. Cydonia oblonga 'Pyramidalis', Cydonia oblonga 'Maliformis' (HIEKE, 1994) nebo Cydonia 'Marmorata' dekorativní svým pestrým olistěním (POKORNÝ, 1994).

11

2.1.4 Morfologie, charakteristika Kdouloň je beztrnný keř, nebo opadavý, pomalu rostoucí strom, náchylný ke keřovitému růstu, jestliţe se neupravuje řezem (ŠAMLA, 1993). Koruna stromu je hustší, široce rozloţitá, kulovitého aţ oválného tvaru (KUTINA, 1992). Šířka koruny můţe být aţ 7 m (SCHIRMER, 2000). Borka kmene je tmavá a drsná, někdy kaštanové barvy (SCHIRMER, 2000). Mladé letorosty jsou bělavě plstnaté, barvy šedozelené aţ šedohnědé (KUTINA, 1992). Starší větévky jsou lysé s tmavohnědou lesklou kůrou s výskytem četných červenohnědých lenticel (ŘEZNÍČEK, 2008). (obr. 3 a 4) Pupeny jsou spirálovitě rostoucí, střídavě postavené, šedohnědé, s obalovými šupinami (ŘEZNÍČEK, 2008). Tvar listových pupenů je kuţelovitě zašpičatělý. Pupeny květní jsou pak větší, oválnější, tupěji zakončené (KUTINA, 1992). Ve spodní části stonku a listů se nachází dva opačné palisty. Jsou asi 6 – 12 mm dlouhé a 3 – 6 mm široké, obvykle vejčitého aţ obdélníkového tvaru. Vrchní strana palistů je lysá, jejich okraj zřetelně zubatý. Opadají během kvetení nebo brzy po odkvětu (SCHIRMER, 2000). Temně zelené listy mají okrouhle vejčitý, mírně zašpičatělý tvar. Jsou asi 150 mm dlouhé a asi 100 mm široké (SCHIRMER, 2000). Okraj je celokrajný aţ mírně pilovitý. Řapík je kratší aţ středně dlouhý. Na podzim se listy barví výrazně ţlutě (KUTINA, 1992). (obr. 7 a 8) Květy jsou samosprašné, pětičetné, narůţovělé barvy. Průměr květů je 50 – 60 mm, tvoří se jednotlivě na jednoletých výhonech. Kalich je plstnatý, semeník srostlý s květním lůţkem. Rozkvétají aţ po olistění, tj. v květnu aţ červnu (ŘEZNÍČEK, 2008). (obr. 1 a 2) Plodem je plstnatá, mnohosemenná, velmi aromatická malvice různého tvaru. Tvar je buď hruškovitý ´cv. Pyriformis´ nebo hrbolatě jablkovitý ´cv. Maliformis´. Barva plodu je zprvu ţlutozelená později ţlutá. Duţnina je tuhá, aromatická, natrpklá, často i s výskytem sklereid a s vysokým obsahem pektinu (ŘEZNÍČEK, 2008). Dozrává v říjnu (MIKULA, 1989). (obr. 5 a 6)

12

2.1.5 Nároky na stanoviště Kdouloni vyhovují nejlépe plochy s nadmořskou výškou okolo 250 m n. m., s průměrnou roční teplotou 7 °C a průměrným ročním úhrnem sráţek do 600 mm. Vhodné jsou teplé, chráněné polohy s dostatkem světla (ŘEZNÍČEK, 2008). Půdy vyţaduje středně těţké, hlinitopísčité, humózní, záhřevné, přiměřeně vlhké a bohaté na ţiviny (SCHIRMER, 2000). Půdní reakce by měla být v rozmezí 5,8 – 7 pH (SCHIRMER, 2000). Obsah uhličitanu vápenatého (CaCO3) nad 10 % nesnáší (vznik kalcióz), (ŘEZNÍČEK, 2008). Výţiva by měla být vyváţená, hlavně v obsahu dusíku. Ten ovlivňuje násadu a vývoj plodů. Minimální mnoţství prvků jako je draslík, vápník a hořčík vede k většímu růstu dřeva, niţším výnosům a náchylnosti ke skládkovým chorobám. Optimální hodnoty na 100 g půdy jsou 15 – 25 mg oxidu draselného (K2O) 15 – 20 mg oxidu fosforečného (P2O5), 12 mg oxidu hořečnatého (MgO) a 8 mg bóru (SCHIRMER, 2000).

2.1.6 Choroby Z virových chorob to je především kaménkovitou hrušně, způsobena patogenem Pear stone pit, způsobující deformace plodů. Z bakteriálních chorob pak bakteriální spála růţovitých – Erwinia amylovora (Burrill, 1882). Z houbových chorob jsou nejčastějšími moniliová

hniloba – Monilia

fructigena (Brooks, 1953) a padlí jabloňové –

Podosphaera leucotricha (Salmon), (ŠIMÁNEK, 1997).

Erwinia amylovora - Bakteriální spála růžovitých Burrill, 1882 Bakteriální spálu růţovitých řadíme do: Třídy – Gammaproteobacteria Řádu – Enterobacteriales

13

Symptomy Patogen je polyfágní; napadá hloh, jabloň, kdouloň, aj. Napadá všechny části rostlin. Květy vodnatí, hnědnou a usychají. Plůdky jsou černé, scvrklé, zůstávají viset na stromech. Letorosty hnědnou, černají, usychají, na vrcholu se hákovitě ohýbají. Na kůře větévek a větví se objevují nekrotické leze. Na všech napadených orgánech najdeme za vlhka bakteriální sliz (HLUCHÝ et al., 1997).

Bionomie Přeţívá v nekrotizovaných korových pletivech výhonů, větví a kmenů. Z jara se v nich mnoţí a šíří se do okolního pletiva ve formě bělavého slizu. V kapkách se objevuje na povrchu napadených orgánů. Z kapek se šíří větrem, hmyzem, deštěm a ptáky na květy a letorosty. Do rostlin proniká bliznami a čnělkami do semeníku a květními stopkami do větévek stromů (HUDEC, GUTTEN, 2007).

Ekologie Minimální teplota pro šíření patogena je 18,5 °C, optimální teplota pro růst a mnoţení 23 – 30 °C. Časté deště a následné teplé počasí v průběhu kvetení a prodluţovacího růstu jsou vhodným podmínkami pro šíření patogena (HLUCHÝ et al., 1997).

Ochrana Dle platných právních norem musí být podezření na výskyt ohlášen na Státní rostlinolékařské zprávě nebo obecním úřadu. Ověřený výskyt se likviduje a v oblasti výskytu jsou vyhlášena karanténní opatření (BÖHMER, WOHANKA., 2003).

14

Podosphaera leucotricha – Padlí jabloňové E. S. Salmon anamorpha Oidium farinosum (Cooke 1887) Padlí řadíme do: Třídy – Ascomycetes Řádu – Erysiphales

Symptomy Při primární infekci nalézáme bělavě moučnatý povlak na letorostech, listech, květech i mladých plodech. Povlaky tvoří podhoubí, na němţ se na konidioforech diferencují konidie. Poškozené části se zbarvují šedozeleně, dochází k redukci růstu, deformacím aţ k zasychání. Napadené květy jsou morfologicky pozměněny. Korunní a kališní lístky jsou ztlustlé, korunní lístky mají nazelenalou barvu, tyčinky srůstají, pyl neklíčí. Sekundární infekce je oproti primární infekci méně nápadná. Projevuje se především na vyvinutých listech v podobě světle zelených neohraničených skvrn s nenápadným porostem podhoubí. Dochází k mírným deformacím listů (HLUCHÝ et al., 1997).

Bionomie Podhoubí patogena přezimuje v pupenech. Ty jsou infikovány jiţ koncem června, k největší infekci však dochází v červenci. Na jaře prorůstá částmi rostlin (především vrcholovými) bělavé podhoubí s konidioforami, na kterých se vytváří konidie. Konidie jsou zdrojem sekundární infekce (HLUCHÝ et al., 1997).

Ekologie Patogen se šíří zejména za teplého počasí a vyšší nebo střídavé vlhkosti vzduchu. Teplota pro šíření se pohybuje v rozmezí 10 – 32 °C, optimální teplota je 22 – 24 °C. Příznivé pro rozvoj jsou také dešťové přeháňky, mlhy a rosy (ČAČA et. al, 1990).

15

Ochrana Z nepřímé ochrany je to především komplex preventivních pěstebních opatření, jejichţ cílem je optimalizovat růst, a sníţit tak vnímavost k infekci. V přímé ochraně je to vyuţití fungicidů, pouţívaných v chemické ochraně jabloní (HUDEC, GUTTEN, 2007).

Monilinia fructigena – Moniliová hniloba (Aderh. & Ruhland) Honey, 1936 anamorpha Monilia fructigena (Schumach. 1801) Monilii řadíme: Třídy – Ascomycetes Podtřídy – Eurotiomycetidae Řádu – Helotiales

Symptomy Patogen napadá především plody, méně často větévky, výjimečně květy. Na plodech vznikají hnědé skvrny, duţnina hnědne a celý plod postupně hnije. Pod pokoţkou se vytvářejí

sporodochia a na povrchu plodů nacházíme svazky konidioforů, které

vytvářejí typické světlé polštářky bělavé barvy. Ty jsou obvykle uspořádány do soustředných kruhů. Napadené plody opadávají nebo zůstávají v korunách stromů, kde mumifikují (HUDEC, GUTTEN., 2007).

Bionomie Přezimuje myceliem v napadených částech rostliny, na nichţ na jaře vyrůstají porosty konidioforů a konidii, výjimečně se na mumifikovaných plodech vytváří apothécia s vřecky a askosporami. Primární infekce je způsobena konidiemi i askosporami, v průběhu vegetace konidiemi (HLUCHÝ et al., 1997). 16

Ekologie Patogen se za vegetace šíří větrem, vodou nebo hmyzem. K infekcím dochází především po poranění, nejčastěji za deštivého a teplejšího počasí. Optimální teplota pro infekci je v rozmezí 20 – 22 °C, nutné ovlhčení nebo vysoká vlhkost vzduchu (HLUCHÝ et al., 1997).

Ochrana Základem ochrany jsou preventivní opatření. Odstranění a likvidace napadených částí rostlin, opatření omezující poranění plodů. Dále řez zajišťující vzdušnost koruny, vhodný spon, výběr vhodného stanoviště a vhodných odrůd (ČAČA et.al, 1990).

2.1.7 Škůdci Kdouloň jako taková nemá specifické škůdce (ŠIMÁNEK, 1997). Na listech způsobují poškození

motýli

z řádu

Lepidoptera,

konkrétně

druhy

klíněnka

hlohyňová

(Phyllonorycter leucographella Zeller, 1850) a podkopníček ovocný (Lyonetia clerkella Linnaeus, 1758), jejichţ larvy minují listy (ŠEFROVÁ, 2005). Dalším škůdcem je mera hrušňová (Caccosylla pyricola Foerster, 1848), která sáním poškozuje mladé listy (kadeření, zasychání a opad) a mladé výhony (zčernání a odumírání). Dřevo poškozuje bělokaz švestkový (Scolytus mali Bechstein, 1805). Plody poškozují především motýli z rodu Tortricidae (ŠIMÁNEK, 1997).

17

2.2 Tortricidae – obalečovití 2.2.1 Systematické zařazení Třídy – Insecta Řádu – Lepidoptera Čeledi – Tortricidae Čeleď Tortricidae je na druhy neobyčejně bohatá čeleď, která je jen v palearktické oblasti téměř zastoupena 1000 druhy. Ve světě bylo doposud popsáno kolem 5000 druhů těchto motýlů. V českých můţeme najít přes 300 druhů (KOLEŠKA, 2009).

2.2.2 Morfologie Obaleči jsou dobře poznatelní podle tvaru křídel. Přední křídla jsou téměř zaobleně obdélníková, někdy i lichoběţníková, neboť jak přední, tak i vnitřní kraj křídel jsou hned za kořenem silně zakřivené, takţe pak probíhají téměř rovnoběţně. Jen u některých druhů mají tato křídla jen trojúhelníkový obrys. Také zadní křídla mají většinou lichoběţníkový tvar. V zadních křídlech je vţdy vyvinuta anální ţilka, v předních křídlech je jen u dvou podčeledí. Také zbarvení křídel je charakteristické. Přední křídla bývají často zdobena zbarveným zrcátkem, opatřeným zpravidla černými čárkami nebo tečkami. Na předním kraji pak leţí nezřídka řada skobovitých skvrn, od nichţ pak vycházejí kovově zbarvené čáry (MILLER, 1956). V klidu jsou křídla sloţena střechovitě. Rozpětí křídel je 15 – 20 mm (KOLEŠKA, 2009). Hlava obalečů je kryta přilehlými šupinkami, tykadla jsou nitkovitá poměrně krátká, velmi často obrvená u některých druhů i dvojitě hřebínkovitá. Sosák je většinou dobře vyvinut, podobně jako makadla (STARÝ, 1956). Pohlavní rozdílnost (ve zbarvení) není nikterak nápadně vyvinuta, projevuje se spíše v rozdílné velikosti těla a křídel a jejich tvaru (STARÝ, 1956). Většinou se jedná o noční ţivočichy. Samičky, ač schopné letu, létají jen málo (MILLER, 1956). Housenky jsou v dorostlém stavu válcovitého, na obou koncích zúţeného tvaru těla. Mají tři páry nohou a na článcích zadečku pět párů věncovitých panoţek (KOLEŠKA, 18

2009). Hlava a šíjový štít jsou silně chitinosní, hnědé nebo černé. Články zadečku mají jemné většinou jen řídké tečkovité bradavky a chloupky (STARÝ, 1956). Vajíčka obalečovitých jsou plochá, čočkovitá nebo jen na jedné straně vypouklá, na opačné plochá okrouhlého obrysu. Jsou zpravidla zelenavě zbarvená (KOLEŠKA, 2009).

2.2.3 Bionomie Většina housenek ţije mezi zapředenými listy, kde se často i kuklí. Jiné housenky se spouštějí po vláknu a kuklí se na různých chráněných místech (v zemi, v listí, pod kůrou). Housenky některých obalečů ţijí v plodech, pupenech, v dřeni větví a kořenů. Před kuklením si housenky tkají kokony (KOLEŠKA, 2009). Obalečovití mají v jednom roce jedno aţ dvě pokolení. Mnoho druhů obalečů má široký okruh hostitelů a patří k obávaným škůdcům (KOLEŠKA, 2009).

2.2.4 Cydia pomonella – Obaleč jablečný Linnaeus , 1785

Carpocapsa pomonella Grapholita pomonella Laspeyresia pomonella .

Enarmonia pomonella

Areál rozšíření Evropa, severní Afrika, Rusko. Pochází pravděpodobně z palearktické oblasti, obaleče jablečného nyní nacházíme ve většině mírných oblastí světa, kde se pěstují jablka, včetně Číny, Severní Ameriky, Jiţní Ameriky, Jiţní Afriky, Austrálie a Nového Zélandu (MEIJERMAN, ULENBERG, 2000).

19

Škodlivost Napadá jabloně, hrušně, kdouloně, meruňky a ořechy. Napadené plody bývají výrazně zbarveny, přičemţ v kaţdém plodu lze nalézt vţdy jen jednu housenku. Housenky první generace způsobují předčasný opad mladých plodů. Na spadlých plodech je vidět otvor vyplněný trusem. Housenky druhé generace způsobují červivost plodů. Chodbičky způsobené ţírem směřují k jádřinci. Napadené plody bývají často druhotně infikovány monilií (HLUCHÝ et al., 1997).

Morfologie Motýl má v rozpětí křídel 14 – 18 mm, na délku má cca 10 mm. Přední křídla jsou široká, k vnějšímu kraji poněkud rozšířená, krajní ţilka je rovná nebo mírně prohnutá, vnější okraj šikmý, vypouklý, zadní křídla jsou široce zaoblená, kraj pod vrcholem ploše skrojený. Přední křídla jsou popelavě šedá s tmavými, černými nebo hnědočernými příčkami v kořenovém a středním poli. Kořenové pole je jen mírně tmavšími vlnkami a skoro rovně ohraničené silnější černavou dvojitou linií. Meziprostor dvojité linie je často vyplněn hnědavě. Od středu krajní ţilky jsou nejasné, tmavé, příčné čárky, které jsou před špičkou křídla zřetelnější a mezi prostory jsou často bělavé a jemně, tmavě dělené. Plocha nad tornusem je převáţně aţ ke špičce křídla měděně hnědá, směrem k basi ztemnělá několika kolmými černými liniemi a ostře ohraničená, ke krajní ţilce rozmazaná. Vnitřní prostor této velké skvrny se nazývá zrcátko, které je směrem k basi uzavřeno delší, směrem k okraji kratší měděně lesklou linií. Také v tornusu křídla je ještě lesklá skvrnka, zevnitř s červenými ţilkami. Třásně jsou na basi šedé, směrem ven tmavohnědé, lesklé s černou dělící linií bez světlého očka. Zadní křídla tmavohnědá, třásně bledší, ţlutavě šedohnědé s černou dělící linií. Hlava a hruď jsou tmavě popelavě hnědé, zadeček šedohnědý (MILLER, 1956). (obr. 9 a 10) Dospělá housenka je dlouhá 20 mm, jasně růţové barvy, po přezimování však zbělá. Během ţivota prochází housenka pěti instary a čtyřikrát se svléká. Housenka se od čtvrtého instaru neliší od dospělce kromě velikosti. Kukla je tmavá s čokoládovým odstínem, dlouhá 9 – 10 mm (MILLER, 1956). (obr. 11 a 12) 20

Vajíčka tohoto motýla jsou téměř okrouhlá, plochá, velká 1mm. Zpočátku je barva vajíček mléčně bílá, později se na obvodu objevuje bílý prouţek, který růţový aţ červená. Před vylíhnutím je vajíčko tmavé (NEČAS, KRŠKA, 2006).

Bionomie V teplejších oblastech má obaleč jablečný dvě generace, v chladnějších podhorských oblastech má generaci jen jednu (HLUCHÝ et al., 1997). Přezimují dorostlé housenky v zámotku na různých místech (v prasklinách borky, v půdě nebo podrostu). Housenky první generace lze nalézt do dubna, housenky druhé generace v červenci (HRUDOVÁ, 2009). Housenky po přezimování nepřijímají potravu. Typ kukly krytá (KAZDA, 2001). Motýli první generace se objevují v květnu aţ červnu, druhá generace se objevuje v červenci aţ srpnu (HRUDOVÁ, 2009). Samičky kladou jednotlivě na plody a okolní listy (jedna samička naklade zhruba 80 – 120 vajíček). Ke kladení dochází na večer při teplotách 16 °C a vyšších. Vajíčka jsou na plodech nebo listech přilepená celou plochou (HLUCHÝ et al., 1997). Po 8 – 15 dnech se líhnou housenky, které se po krátkém povrchovém ţíru zavrtávají do plodu (jedna housenka zničí 2 – 3 plody). Vývoj housenky trvá cca čtyři týdny, v průběhu nichţ projde housenka pěti instary. Kuklí se v úkrytu (HLUCHÝ et al., 1997).

Ochrana Obaleč jablečný má mnoho přirozených nepřátel, jako jsou např. škvoři, dravé ploštice (z čeledí Miridae a Anthocoridae), drabčíci, chalcidky, lumčíci a lumci (např. Pimpla turionellae), které lze vyuţít v biologické ochraně. Podporu těchto predátoru a parazitoidu řadíme do nepřímé ochrany, která dále zahrnuje izolační vzdálenost (minimálně 100 m od hnízdišť motýlů), pouţití lepových pásů k vychytání dorostlých housenek (pásy 0,10 – 0,15 m široké, připevněné na kmeni ve výši 0,8 – 1 m), podpora sýkor v zimě. Monitoring lze provádět feromonovými, případně světelnými lapači. „Metoda dezorientace“ nebo „metoda matení“ je celoplošná aplikace syntetického samičího feromonu ve formě výparníku. Samci vyhledávají samičky následováním tzv. 21

feromonové vlečky, která se vine vzduchem od zdroje „volající“ samičky. Samička uvolňuje feromon v krátkém období, kdy je připravena k páření. Samec vyhledá samičku podle zvyšující se koncentrace feromonu, avšak vlivem prosycení prostředí feromony není feromonová vlečka pro samce rozpoznatelná a samice zůstávají neoplozené. Dochází tak k výraznému poklesu obaleče na stanovišti. Účinnost této metody je podmíněna populační hustotou obaleče (FALTA et al., 2008). Za podmínek nízké počáteční populační hustoty obaleče jablečného (0,01 – 0,1% červivost, v lepenkových pásech méně jak 0,1 housenek na jeden strom), je moţné aplikovat tuto metodu zpravidla bez potřeby korekčních zásahů insekticidy. Při střední populační hustotě (0,2 – 4% červivost, v lepenkových pásech 0,2 – 3 housenek na jeden strom) je tato metoda účinná ve spojení s korekčními zásahy pomocí insekticidů nebo přípravků na bázi entopatogeních mikroorganismů a metodu lze pouţít aţ po redukci populační hustoty na střední nebo nízkou hladinu. Je-li populační hustota škůdce vysoká (červivost víc jak 4 %, v lepenkových pásech jsou víc jak 3 housenky na jeden strom), je vhodné redukovat populační hustotu pomocí selektivních insekticidů nebo přípravků na bázi entopatogeních mikroorganismů (FALTA et al., 2008). V řadě evropských zemí byla v 90. letech zjištěna rezistence obaleče jablečného k široké škále přípravků, zahrnujících vedle organofosfátů, pyretroidů a karbamátů i inhibitory syntézy chitinu a juvenoidy. V roce 1993 byla v Itálii zjištěna rezistence k diflubenzuronu (Dimilin) a dalším účinným látkám, jako je indoxacarb (Steward) a tebufenozid (Mimic). O tři roky později se rezistence obaleče jablečného k diflubenzuronu vyskytla také ve Švýcarsku, kde byla rovněţ potvrzena rezistence k tebufenozidu, fenoxycarbu (Insegar), deltamethrinu (Decis) a phosalonu (Zolone). Také ve Francii byl v roce 1998 zjištěn nárůst rezistence obaleče k diflubenzuronu, deltametrinu a phosalonu. Cross-rezistence byla zaznamenána i vůči dalším účinným látkám, jako je teflubenzuron (Nomolt), tebufenozid, bifenthrin (Talstar) a lambdacyhalothrin (Karate), (KOUCOREK, STARÁ, 2008). V České republice nebyla vzhledem k relativně nízké intenzitě chemické ochrany rezistence k insekticidům tak váţným problémem, jako například v zemích západní Evropy a v USA. V posledních letech však i v České republice přibývají zprávy o sníţené účinnosti některých insekticidů proti obaleči jablečnému (KOUCOREK, STARÁ, 2008).

22

To vedlo k testování některých přípravků. Pro testy rezistence obaleče jablečného k insekticidům byly vybrány dvě lokality, Velké Bílovice a Praha – Ruzyně, s rozdílnou intenzitou ochrany proti obaleči jablečnému. Komerční sad Velké Bílovice byl vybrán z důvodu selhávání ochrany proti obaleči jablečnému v posledních letech. Jedná se o intenzivně chemicky ošetřovaný jabloňový sad v reţimu integrované ochrany rostlin. Obaleč jablečný má v této lokalitě obvykle dvě generace ročně. Červivost při sklizni dosahuje na neošetřovaných plochách 60 – 80 %. Na intenzivně chemicky ošetřovaných plochách se červivost v posledních letech pohybovala od 5 % do 30 %, coţ je z hlediska ekonomického velký problém. Sad byl chemicky ošetřován organofosfáty (Zolone 35 EC a Reldan 40 EC), inhibitory tvorby chitinu (Dimilin 48 SC a Nomolt 15 SC) a juvenoidy (Insegar 25 WP). V posledních letech byly do ochrany zařazeny také neonikotinoidy (Mospilan 20 WP a Calypso 480 SC), (KOUCOREK, STARÁ, 2008). V posledních, desetiletích se počet aplikací proti obaleči pohyboval od pěti do osmi za sezónu. Druhá lokalita Praha-Ruzyně byla vybrána jako lokalita s očekávanou nízkou úrovní rezistence obaleče jablečného k insekticidům. Jedná se o experimentální sad jabloní VÚRV, v. v. i., Praha. V této lokalitě má obaleč jablečný zpravidla jednu generaci ročně. V kontrolním porostu dosahuje červivost při sklizni 20 – 30 %. Do roku 1999 nebyl sad ošetřován chemickými insekticidy. V letech 1999 a 2000 byl v sadu proti obaleči aplikován Nomolt 15 SC s frekvencí postřiků tři aţ pět za sezónu. Od roku 2001 byla aplikována metoda dezorientace a attract and kill (KOUCOREK, STARÁ, 2008). U vzorků populace obaleče jablečného z lokality Praha-Ruzyně byla testována rezistence k přípravkům Dimilin 48 SC, Nomolt 15 SC a Zolone 35 EC pomocí topikálních aplikací na přezimující housenky odebírané z pásů vlnité lepenky. Vzorky populace obaleče jablečného z lokality Velké Bílovice byly testovány rovněţ na rezistenci k přípravkům Dimilin 48 SC, Nomolt 15 SC a Zolone 35 EC pomocí topikálních aplikací a také byly testovány na rezistenci k přípravkům Dimilin 48 SC a Insegar 25 WP po aplikaci na nakladená vajíčka (KOUCOREK, STARÁ, 2008). Z výsledků byla zjištěna cross-rezistence populace obaleče jablečného z lokality Velké Bílovice k fenoxycarbu, teflubenzuronu a phosalonu (KOUCOREK, STARÁ, 2008). Populace z lokality Praha – Ruzyně byla mírně rezistentní k phosalo a teflubenzuronu. Rezistence k diflubenzuronu aplikovaného na housenky pátého instaru nebyla u vzorků z testovaných populací prokázána, protoţe hodnota LC50 stanovená pro housenky 23

pátého instaru populace z Velkých Bílovic se překrývala s konfidenčním intervalem LC50 pro citlivý laboratorní kmen. Hodnoty LC50 stanovené pro housenky pátého instaru z Prahy - Ruzyně ze dvou sledovaných let byly dokonce niţší neţ LC50 pro citlivý laboratorní kmen (KOUCOREK, STARÁ, 2008). V biologické ochraně lze účinně vyuţít bakulovirus Cydia pomonella granulovirus (CpGV) původce granulózy obaleče jablečného (ZÍCHOVÁ, 2010). Genom je tvořen cirkulární dvouřetězcovou DNA sbalenou do kapsidy tyčinkovitého tvaru. V roce 2001 byl osekvován in vivo klonovaný M1 genotyp, který byl objeven v Mexiku v roce 1963. Přestoţe byly v 80. letech 20. století popsány i další izoláty CpGV (CpGV-R z Ruska a CpGV-E z Anglie) do komerčního biopreparátu,

byl

donedávná pouţíván jen CpGV-M (CROOK et al., 1985). Skutečný zájem o nové izoláty započal poté, kdy byly v Evropě zaznamenány první potíţe s účinností CpGV-M (ZÍCHOVÁ, 2010). Později byla potvrzena rezistence lokálních populací obaleče jablečného k CpGV-M a byly popsány nové izoláty, které mají genetické i biologické odlišnosti od CpGV-M (STARÁ, 2009).

2.2.5 Adoxophyes orana - Obaleč zimolezový Fischer v. Röslerstamm, 1834

Adoxophyes reticulana Cacoecia reticulana Capua orana Capua reticulana Capua tortrix

Areál rozšíření Evropa (od Velké Británie a Skandinávie po Řecko), Malá Asie, země bývalého Sovětského svazu (z Karélie na Kavkaz, Ural, Jiţní Sibiř a Dálný východ), Čína, Korea, Japonsko, hory Barmy a Indie (MEIJERMAN, ULENBERG, 2000).

24

Škodlivost Tento druh je nebezpečný škůdce všech listnatých stromů a keřů, zejména ve vlhkých oblastech. Druh je polyfágní, housenky škodí na jabloni, růţi, švestce, třešni, meruňce, rybízu, angreštu, lísce, ale i bříze, buku, olši, vrbě, topolu, javoru a mnoha dalších. (MEIJERMAN, ULENBERG, 2000). V plodech jsou vykousané mělké, drobné aţ rozlehlé, korkovým pletivem se zacelující, nebo nekrotizující poţerky. Listy jsou ţírem často jen skeletovány. Housenky druhé generace jsou škodlivější neţ housenky generace první (HLUCHÝ et al., 2007).

Morfologie Rozpětí křídel činí u samečků 15 – 19 mm, u samiček činí 18 – 22 mm. V předních křídlech jsou obě vřetenní ţilky, které objímají špičku křídla, dlouhé a zřetelně stopkaté. Přední křídla jsou u samců ţivě červenavě okrová, u samic šedohnědá. Od basální třetiny krajní ţilky probíhá směrem k zadnímu rohu křídla červenohnědý prouţek a v distální čtvrtině další, uţší a s ním rovnoběţný prouţek. U samiček jsou místo prouţků zpravidla jen šikmé tlustší čáry. U samců je při kořeni křídel tmavohnědé, šikmo ohraničené políčko. U samiček bývá z něho zachována jen tmavší šikmá hraniční čára, probíhající téměř souběţně se středním prouţkem. Ţilky křídel jsou zpravidla tmavé. Zadní křídla jsou hnědošedá (MILLER, 1956). (obr. 16) Vajíčka jsou plochá, světle ţluté, nebo ţlutozelené barvy. Mladší housenky jsou zbarveny ţlutozeleně. Dospělé housenky mají zbarvení olivově nebo tmavě zelené (obr. 17). Kukla je 8 – 13 mm dlouhá. Má úzký, podlouhlý tvar. Barva je hnědá se zeleným odstínem (MEIJERMAN, ULENBERG, 2000).

25

Bionomie Přezimují housenky druhého aţ třetího instaru, v bílém zámotku na nejrůznějších místech (v trhlinách kůry...). Na jaře (obvykle od konce dubna) při teplotách 9 °C začínají být housenky aktivní. Poškozují ţírem květní pupeny a mladé rašící lístky. V období konce květu jabloní se housenky kuklí (HLUCHÝ et al., 2007). Vývoj kukly trvá 10 – 12 dnů. Motýli létají od června do září, optimální teplota je cca 18 °C. Aktivita dospělých jedinců ustává při teplotách 12 – 14 °C a niţší (OVSYANNIKOVA, GRICHOV, 2008). Samička klade vajíčka ve skupinách (30 – 80 vajíček v jedné snůšce) především na hladké horní plochy jabloňových listů, ale i na hrušně a mnoho dalších. Během první generace, také na výhonky a plody (OVSYANNIKOVA, GRICHOV, 2008). Ke kladení vajíček dochází při teplotách 15 – 32 °C. Nízká vlhkost a teplota vzduchu v létě výrazně omezuje plodnost samiček. Vývoj všech instarů je moţný pouze při 60% vlhkosti vzduchu i vyšší, a při teplotě v rozmezí 10 – 30 °C. Vylíhlé housenky migrují pasivně pomocí větru, visící na hedvábí. V září aţ říjnu začínají upadat do diapauzy (BALACHOWSKY, 1966).

Ochrana Housenky jsou intenzivně parazitovány blanokřídlými parazitoidy čeledi Eulophidae, Braconidae a Ichneumonidae. Nejvýznamnějšími parazitoidy jsou Colpoclypeus florus, Meteoru ictericus a Apanteles ater. Hromadné snůšky vajíček jsou často parazitovány vaječnými parazitoidy rodu Trichograma (HLUCHÝ et al., 2007).

2.2.6 Grapholita molesta - Obaleč východní Busck, 1916 Laspeyresia molesta Cydia molesta

26

Areál rozšíření Předpokládá se, ţe pochází ze severozápadní Číny. Ze střední Asie se dostal přes peckoviny rostoucích v různých oblastí do jiných částí Asie, Evropy, Jiţní a Severní Ameriky, severní Afriky, na Střední Východ, Nový Zéland a Austrálii. Hlavní prostředek pro jeho šíření byl bezpochyby člověk (MEIJERMAN, ULENBERG, 2000). Seznam zemí v Eurasii: ČR, Rakousko, Bulharsko, Německo, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Malta, Slovensko, Španělsko, Turecko, Čína, Japonsko, Korea… Ostatní regiony: Mauricius, Maroko, Kanada, Mexiko, USA, Argentina, Brazílie, Chile, Uruguay, Austrálie, Nový Zéland (MEIJERMAN, ULENBERG, 2000).

Škodlivost Napadá druhy z rodů Prunus, Pyrus, Malus, Cydonia, Mespilus, Cotoneaster a Crataegus. Napadení letorostů se škodlivě projevuje pouze ve školkách. Napadení plodů bývá v teplejších oblastech v některých letech poměrně významné. Obecně jsou více napadány pozdnější kultivary broskvoní. Škodlivost na ostatních druzích ovocných dřevin je zanedbatelná (HLUCHÝ et al., 1997). Housenky první generace napadají letorosty, které v délce asi 10 – 15 cm vadnou a zasychají. Housenky druhé a třetí generace napadají plody. Plody bývají napadené v blízkosti stopky nebo přímo stopkou (HLUCHÝ et al., 1997).

Morfologie Motýli jsou habituálně téměř nerozlišitelní od obaleče švestkového (HLUCHÝ et al., 1997). Rozpětí křídel činí 14 – 16 mm. Přední křídla jsou fialově hnědá, zadní křídla jsou tmavá (KAZDA, 2001). (obr. 14) Housenka je polypodní, dlouhá 10 mm. Zbarvení prvních tří instarů je ţlutavě bílé s černou hlavou, poslední dva instary jsou růţové s hlavou hnědou. Kukla je krytá, světle hnědé barvy (BALACHOWSKY, 1966). (obr. 15)

27

Bionomie Housenky posledního pátého instaru přezimují v hustých zápředcích v borce u paty kmene. Na jaře se housenky v zápředku kuklí, v květnu se objevuje první generace motýlů (HLUCHÝ et al., 1997). Housenky první generace se vţírají do zelených konců letorostů (HLUCHÝ et al., 1997). Dorostlé housenky se kuklí přímo na stromě. Housenky následných dvou generací se vyvíjejí v plodu (KAZDA, 2001). Vývoj od vajíčka po dospělce trvá v závislosti na teplotě 30 – 50 dnů. Ve střední Evropě má obaleč východní tři generace (HLUCHÝ et al., 1997).

2.2.7 Hedya nubiferana - Obaleč jabloňový Haworth, 1811 Argyroploce nubiferana Hedia nubiferana Hedia variegana Hedya variegana Olethreutes nubiferana Olethreutes variegana

Areál rozšíření Z Evropy se dostal na Sibiř a do Malé Asie. Vyskytuje se také v Severní Americe (MEIJERMAN, ULENBERG, 2000).

Škodlivost Napadá jabloň, hrušeň, jeřáb, mandloň aj. V pozdním létě housenky tohoto obaleče povrchově poškozují plody. Na jaře pokračují housenky v ţíru a napadají rašící listové a květní pupeny (HLUCHÝ et al., 2007). 28

Morfologie Motýl má v rozpětí křídel 18 – 20 mm. Přední křídla jsou směrem k vnějšímu kraji rozšířená, trojúhelníkovitá. Krajní ţilka je ohnutá. Zadní křídla jsou široká, zaokrouhlená. Hlava a hruď jsou tmavohnědé, zadeček šedohnědý. Kořenová část předních křídel, která zaujímá více neţ polovinu jejich délky, je tmavohnědá, stříbřitě šedomodře lesklá, zbytek křídel je bělavý. (KOLEŠKA, 2009). (obr. 18) Housenky jsou dlouhé 20 mm, olivově zelené barvy (KOLEŠKA, 2009). Hlava, hrudní i hřbetní štítek a nohy jsou leskle černé (HLUCHÝ et al., 1997). (obr. 19)

Bionomie Přezimuje housenka druhého aţ třetího instaru. Ta do poloviny května dokončuje vývoj a kuklí se mezi sepředenými listy. Z kukly se asi po čtrnácti dnech líhne motýl. Druh má jednu generaci v roce. Motýli se objevují od května do července. (HLUCHÝ et al., 1997). Samičky kladou vajíčka jednotlivě nebo v malých skupinkách. Housenky napadají přednostně plody v místech, kde k nim přiléhají listy. K přezimování si housenky spřádají v prasklinách kůry nebo pod šupinami pupenů husté kokony (HLUCHÝ et al., 1997).

Ochrana Nepřímá ochrana: podpora antagonistů ozeleněním meziřadí. Z přímé ochrany, pokud je nutná, lze vyuţít přípravky na bázi Bacillus thuringiensis, v systému integrované produkce také regulátory růstu a vývoje hmyzu, případně ekotoxikologicky přijatelné organofosfáty (HLUCHÝ et al., 2007).

29

3 CÍL PRÁCE Cílem práce je sledování vývojového cyklu obaleče jablečného a jeho působení na mladé plody kdouloní. Současně byl sledován jeho výskyt u jednotlivých odrůd a vliv přímé a nepřímé ochrany. Spolu s obalečem jablečným bude monitorován obaleč jabloňový, zimolezový a východní.

30

4 METODIKA A MATERIÁL 4.1 Monitoring obaleče jablečného Samičky k sobě lákají samečky odpařováním sexuálních feromonu. Ty jsou pro daný druh specifické. Do feromonových lapáků s vyměnitelnou lepovou vloţkou na dně se zavěšuje pryţový odparník napuštěný sexuálním atraktantem, který láká samečky příslušného druhu, kteří nakonec sednou v lapáku na lep. Lapáky se vyvěšují před začátkem letové aktivity sledovaného druhu. Vyvěšují se na větve přibliţně ve 2/3 od středu koruny, ve výšce cca 1,6 m, tak aby byly vletové otvory dobře přístupné, pokud moţno orientované ve směru převládajícího větru. Na jedno stanoviště se rovnoměrně vyvěšují 2 – 3 lapáky, ve vzdálenosti 50 m od sebe. Kontrola lapáku se provádí 2x týdně. Účinnost odparníků je 6 – 8 týdnů, poté je nutné odparníky vyměnit. Lepové vloţky obměňujeme v závislosti na mnoţství nalepeného hmyzu (NEČAS, KRŠKA, 2006).

4.2 Metody hodnocení rezistence obaleče jablečného Pro testování rezistence obaleče jablečného k insekticidům je nezbytné nejprve stanovit tzv. diskriminační koncentrace (LC90) insekticidů při aplikaci na vajíčka, housenky prvního instaru (L1), případně housenky pátého instaru (L5) obaleče jablečného z laboratorního chovu citlivého k insekticidům. Stanovení LC50 a LC90 testovaných přípravků, tj. koncentrací způsobujících po aplikaci na cílové stádium mortalitu 50 % resp. 90 % jedinců, se zjišťuje na základě závislosti mortality testovaného stádia obaleče na koncentraci insekticidu. Stanovené koncentrace insekticidů slouţí poté jako výchozí pro testování rezistence na vzorcích polní populace. Stupeň rezistence testované populace k danému přípravku charakterizuje tzv. koeficient rezistence (RR). Výpočet koeficientu rezistence se provádí na základě porovnání LC50 zjištěné u polní populace (LC50 polní) a LC50 stanovené na laboratorní populaci (LC50 lab) a prakticky vyjadřuje, kolikrát je LC50 insekticidu zjištěná u polní populace vyšší neţ LC50 zjištěná u laboratorní populace citlivé k insekticidům. Nejobtíţnějším úkonem pro

31

zjištění rezistence vybrané populace obaleče je získání ţivého materiálu pro testy. Pro testy rezistence k přípravkům s ovicidním a ovolarvicidním účinkem je třeba získat dospělce polní populace buď pomocí světelného lapače umístěného v korunách jabloně přes noc, nebo přímo pomocí smýkací sítě za soumraku, kdy jsou motýli obaleče aktivní. Pro získání dostatečného mnoţství vajíček a posléze L1 housenek pro testy je třeba zajistit dospělcům obaleče z přírody vhodné podmínky pro kladení, tj. simulovat co nejvíce podmínky v přírodě umístěním dospělců do místnosti s přístupem přirozeného světla a dostatečnou vlhkostí vzduchu. Získání housenek L5 pro testy rezistence k přípravkům s larvicidním účinkem je poněkud snazší. Odebírají se přezimující housenky obaleče jablečného v sadech pomocí pásů z vlnité lepenky (KOUCOREK, STARÁ, 2007).

4.3

Charakteristika pokusné plochy

Pozemek, na kterém byl experiment prováděn, je součástí pokusných ploch Školního zemědělského podniku Ţabčice. Oblast se nachází v Dyjsko-svrateckém úvalu, který je tvořen převáţně neogenními sedimenty. Pozemky jsou rovinného charakteru s nadmořskou výškou 179 m n. m. Půda je písčitohlinitá aţ hlinitopísčitá s nedostatkem humusu, pH neutrální.

4.3.1 Charakteristika výsadby Výsadba kdouloní, na kterých byl pokus prováděn, byla zaloţena v roce 2000 na podzim. Spon výsadby činí 4,00 x 2,50m. (příloha 8 a 9) Vysazeny byly tyto odrůdy kdouloní: Asenica, Bereckého, Blánar, BO-3, Brna, Buchlovice 1, Doubravnická, Hemus 1, Hemus 2, Hruškovitá, Champion, Ironda, Izobilnaja, Jurák, Juranská, Kocúrova, Leskovačka, Mir, Morava, Muškátová, Otličnica, Pinter, Selena, Šuranská, Triumph, Úspěch, Vranja, Praţská a Ukrajinská (příloha 10). Porost je udrţován jako pásová výsadba. Koruny stromů byly upraveny na dutý tvar se čtyřmi kosterními větvemi a dvojnásobným počtem polokosterních větví.

32

Meziřadí je pravidelně kultivováno (4-6x) a udrţované jako černý úhor. Příkmenný pás stromů je nastýlán slámou. Porost je přihnojován na podzim a na jaře Cereritem v dávce 35g.m2.

4.3.2 Půdní podmínky Půda je písčitohlinitá aţ hlinitopísčitá s nedostatkem humusu a vysokou hladinou spodní vody. Sorpční vlastnosti jsou dobré. Půdní reakce je neutrální, zásoba snadno přístupných ţivin je většinou dobrá.

Výsledky agrochemického rozboru půdy dle

Melicha III: zastoupení fosforu dobré (155 mg.kg-1), draslíku dobré (241 mg.kg -1), hořčíku dobré (239 mg.kg-1), vápníku 1419 mg.kg-1 a dusíku (N-NO3) 30 mg.kg-1.

4.3.3. Klimatické podmínky Charakteristika klimatické oblasti dle Quitta (1971): klima – teplé, počet letních dní 60 – 70, počet mrazových dní 100 – 110, počet dnů se sněhovou pokrývkou 40 – 50, sráţkový úhrn v zimním období 300 – 350 mm, sráţkový úhrn ve vegetačním období 300 – 350 mm. Sráţkový úhrn, ve sledovaném roce 2010, činil 590,5 mm. Největší úhrny sráţek byli v měsících květen aţ srpen, přičemţ úhrny v květnu byly největší, kdy v dané lokalitě spadlo 102,4 mm sráţek. V následujících třech měsících se úhrn sráţek pohyboval v rozmezí 75,8 – 87,9 mm. Květen byl na mnoţství spadlých sráţek a jejich rozloţení v průběhu měsíce extrémem. Oproti předešlým rokům, kdy byly sráţky v daném měsíci rovnoměrně rozloţeny a počet sráţkových dnů byl přibliţně stejný jako počet dnů beze sráţek, byly sráţky daný měsíc, ve sledovaném roce, prakticky neustále, výjimkou sedmi dnů, kdy nebyly zaznamenány sráţky ţádné. Výrazný byl také druhý den v červnu kdy spadlo na daném území 35,4 mm sráţek lokálně (vinohrady) aţ 39,6 mm sráţek. Nejmenší sráţky pak byly v měsíci březnu, kdy úhrn sráţek činil 9,8 mm.

33

Průměrná denní teplota činila ve sledovaném roce 9 °C. Sumy efektivních teplot pro začátek letové vlny obaleče bylo dosaţeno ke konci měsíce března. Sumy efektivních teplot pro začátek letu druhé generace bylo dosaţeno kolem 15.7. Nejteplejším měsícem byl červenec, kdy průměrná denní teplota činila 21,9 °C. (graf 2) Feromonové lapáky byly z důvodu dlouhodobého poklesu denních teplot pod spodní hranici vývoje obaleče jablečného vyvěšeny v polovině dubna.

Škodlivý činitel

Sledovaná událost (fáze)

SET [°C]

zavěšení feromonových lapačů 1.generace Obaleč jablečný

počátek letu motýlů

115

počátek kladení vajíček - ovicidní přípravky

238

počátek líhnutí housenek - klasické insekt.

314

počátek letu motýlů

593

2.generace počátek kladení vajíček počátek líhnutí housenek

4.4

83

680 774

Insekticid

Pouţit byl insekticid Calypso 480 SC s účinnou látkou Thiacloprid [3-(6-chloro-3pyridylmethyl)-1,3-thiazolidin-2-ylidenecyanamid]. Tato účinná látka ze skupiny chloronicotinylů, působí jako kontaktní a poţerový jed. Způsob účinku spočívá v narušení přenosu impulsů uvnitř nervového systému hmyzu. Mechanismus účinku je obdobný jako u acetylcholinesterázy, avšak thiacloprid je pouze pomalu inaktivován. Jeho trvalé působení vede k celkové dysfunkci nervového systému a následnému usmrcení zasaţeného cílového organismu. Přípravek je označen jako zdraví škodlivý, zejména při vdechnutí a poţití. Dále je označen jako hořlavina čtvrté třídy. Je škodlivý pro vodní organismy a vodní prostředí. Pro včely je relativně neškodný. Registrační číslo přípravku ECE5100543 Exp. 11/2011 34

Aplikace insekticidu byla prováděna v závislosti na výsledcích monitoringu letové vlny obaleče jablečného. Insekticid byl aplikován pomocí zádového a motorového postřikovače LERA. Přípravek byl aplikován pouze na první čtyři řady porostu, pátá řada byla ponechána jako kontrola. Přípravek byl ředěn v dávce 0,2 l na ha. První aplikace byla z důvodu nepříznivého počasí provedena začátkem měsíce června. Druhá aplikace insekticidu pak byla provedena jiţ dle signalizace. Ke kulminaci druhé letové vlny došlo kolem 18.7. , ošetření pak bylo provedeno 25.7. Z důvodu jemného deště po provedení druhé aplikace byla tato zopakována o pět dní později. V laboratorních podmínkách pak byly připraveny koncentrace 0,02 a 0,025% testovaného přípravku (dávka přípravku doporučená výrobcem 0,2 – 0,25 l na ha pro cílový organismus). Jako kontrola byla pouţita destilovaná voda. Do takto připravených roztoků a kontrolního vzorku byly pomocí pinzety umístěny housenky obaleče jablečného. Následně se hodnotila mortalita housenek v čase (příloha 15). Na kaţdou koncentraci bylo testováno čtyřicet housenek. V kontrolním vzorku bylo testováno housenek dvacet. Pro opakování experimentu byly pouţity housenek z jiné lokality (Zemědělské a obchodní druţstvo Brno). Ve výsledku se tento fakt projevil jako zkreslující údaj. Proto nebyly výsledky dál zpracovávány. Housenky byly odchyceny pomocí vlnité lepenky umístěné na kmeni stromů. Kontrola účinnosti přípravku byla v terénu prováděna vizuálně deset dní po první aplikaci přípravku. Další kontrola proběhla při sklizni plodů. Při sklizni nebylo hodnoceno pouze mnoţství napadených plodů obalečem jablečným, ale také četnost výskytu moniliové hniloby, která se na sledovaném porostu rovněţ vyskytovala. Dále byla zhodnocena samotná sklizeň, mnoţství sklizených plodů, jejichţ konečné mnoţství bylo v letošním roce výrazně ovlivněno podmínkami počasí.

35

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Hodnocení monitoringu obaleče jablečného Výsledný graf nevypovídá přesně o průběhu letové křivky obaleče jablečného ve sledovaném roce. Tato skutečnost je dána faktorem počasí, jenţ nedovolil monitoring v měsíci květnu z důvodu nezvyklého rozsahu a mnoţství sráţek v daný měsíc. (graf 1)

5.2 Hodnocení chemické ochrany Účinnost pouţitého přípravku Calypso 480 SC nelze zhodnotit z důvodu absence laboratorní části pokusu. Ta byla zapříčiněna nepříznivým počasím a krátkou dobou pokusu. Při pohledu na mnoţství napadených plodů, lze diskutovat o neúčinnosti pouţitého přípravku a výskytu dalších druhů obalečů, zejména obaleče východního, který jiţ v minulosti činil problém v přilehlé výsadbě broskvoní. (graf 3 a 4)

5.3 Hodnocení vlivu ve způsobu udržování porostu Lze říct, ţe na populaci škůdců v porostu má významný vliv to, jakým způsobem je sad udrţován. Byly srovnány plochy výsadby jabloní, jenţ je v příkmenném pásu udrţována v bezplevelném stavu (černý úhor), meziřadí je zatravněno, a výsadby kdouloní jenţ je udrţovaná jako černý úhor, přičemţ příkmenný pás je nastýlán slámou. Mnoţství napadených plodů bylo u výsadby jabloní procentuálně niţší, avšak vzhledem k pouţitému prostředku lze hodnotit tento parametr pouze v rovině moţného úkrytu pro přezimující housenky obaleče jablečného.

36

5.4 Hodnocení napadení monilií Napadení monilií bylo četné a odpovídá napadení obalečem. (graf 5 a 6 )

5.5 Hodnocení množství plodů Mnoţství sklizených plodů bylo ve sledovaném roce silně ovlivněno počasím v průběhu vegetace, respektive v období květů aţ nasazování mladých plůdků. Nejvíc se tato skutečnost projevila na odrůdové skladbě porostu. Většina raných odrůd, jako jsou Hruškovitá (23 ks), Champion (27 ks) aj. měla mnoţství sklizených plodů silně podprůměr. Naopak u pozdních odrůd, jako jsou Buchlovice 1 (377 ks) a Úspěch (247 ks), bylo mnoţství sklizených plodů největší. (graf 7 – 9). Uvedené mnoţství plodů u kaţdé odrůdy je sklizeň ze tří stromů. Podle průměrné hmotnosti jednoho plodů můţeme jednotlivé odrůdy, rozdělit do tří skupin. Odrůdy se silně podprůměrnou sklizní plodů (míň jak 0,20 kg) BO-3, Buchlovice 1, Dobravnická, Hemus 2, Hruškovitá, Ironda, Jurák, Juranská, Kocúrova, Otličnica, Selena, Šuranská, semenáče, Ukrajinská. Odrůdy s podprůměrnou aţ průměrnou sklizní plodů (0,20 – 0,30 kg) Asenica, Bereckého, Blanár, Brna, Hemus 1, Leskovačka, Morava, Mir, Muškátová,

Triumph, Úspěch. Odrůdy s průměrnou aţ

nadprůměrnou sklizní (0,30 kg a více) Champion, Izobilnaja, Vranja a Praţská. (graf 10 – 12)

37

6 DISKUZE Při úvahách nad tím, zda účinnost pouţitého chemického prostředku, proti obaleči jablečnému selhává, vyvstává otázka výskytu a škodlivosti dalších druhů obalečů. Výskyt ani poškození rostlin způsobené obalečem zimolezovým nebylo ve výsadbě ani v blízkém okolí zaznamenáno. Výskyt obaleče východního byl zaznamenám, avšak nebyl výrazný. Přímá ochrana byla směřována především proti obaleči jablečnému. Toto směřování ochrany byla moţná příčinou červivosti plodů. Budeme-li uvaţovat o změně pouţívaného chemického přípravku, můţeme začít diskutovat nad způsobem udrţovaní půdního pokryvu výsadby a jeho vlivu na ochranu rostlin. Mnoho prací ukazuje, ţe porosty, jenţ jsou zatravněny, jsou v mnohem lepší kondici, neţ porosty pěstované jako černý úhor. Výsledky zlepšené kondice porostu se projevují nejen na úrodě, ale i v méně viditelném výsledku, a to na stavu půdy. Toto se do jisté míry projevilo i ve sledovaném roce. Do výsadby kdouloní se nedalo dostat ještě dlouho poté, co déště ustaly, do výsadby jabloní, kde je meziřadí zatravněno, se dalo jít jiţ krátkou dobu poté. Druhové spektrum zatravňovací směsi by se mělo řídit okolní vegetací a podmínkami dané lokality. Budu- li se řídit klimatickými podmínkami dané lokality, budu vybírat směs do suších poloh, například směs kostřavy červené (Festuca rubra), ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius,) poháňky hřebenité (Cynosurus cristatus), s bylinou příměsí čičorky pestré (Coronilla varia). Tyto úvahy mají v roli ochrany rostlin a daných podmínkách smysl, pokud nově pouţívaný chemický přípravek bude selektivního účinku, nebo bude pouţito přípravku na bázi viru granulózy či Bacillu turigiensis.

38

7 ZÁVĚR Experimentální část diplomové práce byla prováděna na ovocných, pokusných plochách Školního zemědělského podniku v Ţabčicích, konkrétně ve výsadbě kdouloní. Ve sledované výsadbě bylo dosaţeno těchto závěrů: 1) Monitoring – byl prováděn pomocí feromonových lapáků. Výsledný graf letové křivky obaleče jablečného nebyl vlivem nepříznivého počasí v průběhu května sledovaného roku plně vypovídající. 2) Chemická ochrana – v porostu byl proveden opakovaný postřik insekticidem Calypso 480 SC. Účinnost této ochrany nebyla dostačující, červivost v ošetřených řadách činila v průměru 44%, u neošetřené kontroly pak 61%. Z ošetřovaných řad byla nejvíce napadená řada sousedící s neošetřovanou kontrolou. Moţná příčina nedostačující ochrany daným přípravkem byl vliv nepříznivého počasím v průběhu sezony, ošetřování porostů a výskyt dalšího druhu obaleče. 3) Sklizeň plodů – sklizeň plodů byla ve sledovaném roce silně podprůměrná. To bylo zapříčiněno především deštivým počasím v průběhu kvetení stromů. Výnos z pohledu mnoţství plodů, byl zaznamenám pouze u pozdně kvetoucích odrůd, jako jsou, Buchlovice 1´ a ,Úspěch´. Výnos ve vztahu k hmotnosti Champion, Izobilnaja, Vranja a Praţská. Náchylnost jednotlivých odrůd k napadení obalečem jablečným nebyla u ţádné odrůdy prokázaná, porost byl napaden rovnoměrně. 4) Napadení monolií – náchylnost jednotlivých odrůd k monilií nelze hodnotit vzhledem k tomu, ţe hodnoty napadení monilií korespondují s napadením obalečem.

39

8 PŘEHLED LITERATURY ALFORD D.V., PESTE OF FRUIT CROPS A COLOR HANDBOOK, 2007, London Academic press, 461 s., ISBN 978-0-12-37 BALACHOWSKY A.S., ENTOMOLOGIE APPLIQUÉDE A LÁGRICULTURE TOME II, 1966, Paris, Masson et C12 Editeurs, 1053s.

BELLINI E. , GIORDANI E. , CONSRVATION, EVATUATION EXPLOITATION AND

COLLECTION

OF

MINOR

FRUIT

TREE

SPECIES

QUINCE

[online], Department – University of Florence – Italy, 1999, [cit.03/02/2010], Dostupné z www: http://www.unifi.it/ueresgen29/ds6.htm BÖHMER B., WOHANKA W., ATLAS CHOROB A ŠKŮDCŮ OKRASNÝCH ROSTLIN, OVOCE A ZELENINY,2003, Praha, Brázda, 240, ISBN 80-209-0317-8 BLAŢEK J. et. al, OVOCNICTVÍ, 1998, Praha, Květ, 383 s., ISBN 80-85362-33-3 ČAČA Z. et.al, OCHRANA POLNÍCH A ZAHRADNÍCH PLODIN, 1990, Praha, Státní zemědělské nakladatelství,368 s. ISBN 07-102-90 DLOUHÁ J., RICHTER M., VALÍČEK P., OVOCE 1 VYD., 1997, Praha, Aventium, 223 s., ISBN 80-7151-768-2 FALTA V., KOCOUREK F., STARÁ J., METODA DEZORIENTACE V OCHRANĚ OVOCNÝCH SADŮ PROTI ŠKODLIVÝM OBALEČŮM, 2008, Praha, Výzkumný ústav rostlinné výroby, 30 s., ISBN 978-80-87011-89-8 HIEKE K., LEXIKON OKRASNÝCH DŘEVIN, 1994, Praha, Helma, 730 s.

40

HORÁČEK P., ENCYKLOPEDIE LISTNATÝCH STROMŮ A KEŘŮ, 2007, Computer press a.s, 278 s., ISBN 80-251-1708-8 HLUCHÝ M., ACKERMANN P., ZACHARDAM., BAGAR M. JETMAROVÁ E., VANĚK G., OBRÁZOVÝ ATLAS CHOROB A ŠKŮDCŮ OVOCNÝCH DŘEVIN A RÉVY VINNÉ, 1997, Brno,287 s., ISBN 80-901874-2-1 HLUCHÝ M., ACKERMANN P., ZACHARDA M., BAGAR M. JETMAROVÁ E., VANĚK G., OCHRANA OVOCNÝCH DŘEVIN A RÉVY V EKOLOGICKÉ A INTEGROVANÉ PRODUKCI, 2007, Český Těšín, 415 s., ISBN 978-80-901874-7-4 HRUDOVÁ E., STUDIJNÍ MATERIÁL PRO OBOR ROSTLINOLÉKAŘSTVÍ, 2009, Brno HUDEC K., GUTTEN J., ENCYKLOPEDIE CHOROB A ŠKŮDCŮ, 2007, Brno, Computer press a.s, 359 s., ISBN 978-80-251-1768-2 KAZDA J., CHOROBY A ŠKŮDCI POLNÍCH PLODIN, OVOCE A ZELENINY, 2001, str.89, 96;

KLIMENKO S.V., AJVA OBYKNOVENAJA, Kiev, Akademija nauk Ukrajiny, centralnyj botanyčejskij sad im N.N. Griško, 1993, 285 s. KOCOUREK F., STARÁ J., REZISTENCE OBALEČE JABLEČNÉHO K INSEKTICIDŮM

V ČR

[online], zahradaweb, 2008, [cit. 03/02/2010], Dostupné

z www: http://www.zahradaweb.cz/projekt/clanek.asp?cid=5263&pid=241 KOCOUREK F., STARÁ J., METODIKA HODNOCENÍ REZISTENCE OBALEČE JABLEČNÉHO

K INSEKTICIDŮM

A

NÁVRHY

ANTIREZISTENTNÍCH

STRETEGIÍ [online], 2007, [cit. 03/02/2011], Dostupné z www: http://www.vurv.cz/files/Publications/ISBN978-80-87011-30-0.pdf KOLEŠKA Z., ROSTLINOLÉKAŘ, 05/2009, Historie výzkum obalečů a …,17-18 s., Profi Press s.r.o 41

KOVÁČ P., KDOULE PODLOUHLÁ [online], Naše léčivé rostliny 1/1991, 21 s., [cit. 14/01/2010], Dostupné z www: http://firesnake.pise.cz/106163-kdoule-podlouhla.html KUTINA J., POMOLOGICKÝ ATLAS 2, 1992, Praha, Brázda, 300 s., ISBN 80-2090192-2

MARTINEZ V.R. a kol., PHENOLOGICAL STAGES OF THE QUINCE TREE, Annals-of-Applied-Biologiy, 2001, vol. 139, no. 2, 189 –192 s., ISSN 0003-4746

MEIJERMAN L., ULENBERG S.A.,

WORLD BIODIVERSITY DATABASE

[online], 2000, [cit. 01/02/2010], Dostupné z www: http://ip30.eti.uva.nl/bis/ MIKULA A., VANKE P., PLODY PLANÝCH A PARKOVÝCH ROSTLIN, 1989, , Státní pedagogické nakladatelství Praha, ISBN 80-04-23826-2 MILLER F., ZEMĚDĚLSKÁ ENTOMOLOGIE, 1956, Praha,

Nakladatelství

Československé akademie věd, 1056 s. NEČAS T., KRŠKA B., ERWINIA AMYLOVORA [online], interaktivní databáze chorob a škůdců ovocných dřevin, 2006, [cit. 01/02/2010], Dostupné z www: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/erwina.pdf NEČAS T., KRŠKA B., PROSTŘEDY PRO MONITOROVÁNÍ ŠKŮDCŮ[online], interaktivní databáze chorob a škůdců ovocných dřevin, 2006, [cit. 01/02/2010], Dostupné z www: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/prostredky_monit.pdf NEČAS T., KRŠKA B., NEPŘÍMÉ METODY [online], interaktivní databáze chorob a škůdců ovocných dřevin, 2006, [cit. 01/02/2010], Dostupné z www: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/neprime_metody.pdf

42

NUZZO B.D. , XILOYANNIS C: , DESCRIPTION AND USE OF QUINCE FOR FRUIT PRODUCTION [online], Dipartimento di Produzione Vegetale, Universita degli Studi di Potenza 1999 [cit. 14/01/2010], Dostupné z www: http//:www.unifi.it/project/ueresgen29/ds6.htm.

OVSYANNIKOVA E.I., GRYCHANOV I.Ya., INTERACTIVE AGRICULTURAL ECOLOGICAL ATLAS OF RUSSIA AND NEIGHBORING COUNTRIS [online], 2008, [cit. 14/01/2010], Dostupné z www: http://www.agroatlas.ru/en/content/pests/Adoxophyes_orana/ POKORNÝ V., ZAHRADNICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ 1 A-C 1 VYD., 1994, Praha, 440 s., ISBN 80-81520-51-8 RAK L., CYDONIA OBLONGA MILL. – KDOULOŇ OBECNÁ / DULA PODLHOVASTÁ [online], botany.cz, 2007, [cit. 07/10/2009], Dostupné z www: http://botany.cz/cs/cydonia-oblonga/ ŘEZNÍČEK V., KDOULE – MÉNĚ ROZŠÍŘENÝ DRUH OVOCE [online], 2008, [cit. 07/10/2009], Dostupné z www: http://www.zahradaweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=5261

SCHIRMMER M., DIE QUITTE: EINE FASTVERGSSENE OBSTRART, 2000, Eching bei München, 413 s., ISBN 90-6505-236-X

STANCEVIC A., MORAVANEW QUINCE CULTIVAR, 1990 JugoslonskoVocarstvo, vol.24, no.3, p.11-16 STARÁ J., VIRUS GRANULÓZY OBALEČE JABLEČNÉHO V INTEGROVANÉ A ORGANICKÉ PRODUKCI, 2009, Praha, Výzkumný ústav rostlinné výroby, 28 s., ISBN 978-80-7427-022-2 STARÝ B. , OBALEČ JABLEČNÝ A OCHRANA PROTI ČERVIVOSTI JABLEK A HRUŠEK, 1956, Praha,45 s. ŠAMLA J., SUBTROPY I. 1. vydání, 1993, Brno, Edice citrusář, 167 s. 43

ŠEFROVÁ, MINUJÍCÍ DRUHY ŘÁDU LEPIDOPTERA NA DŘEVINÁCH ARBORETA MZLU V BRNĚ – DRUHOVÉ SLOŢENÍ, PŮVOD A VLIV NA ZDRAVOTNÍ STAV DŘEVIN [online], Acta universitatis agriculturae et silvicultuare Mendelianae brunensis, sborník Mendelovy Zemědělské a Lesnické Univerzity v Brně, 2005, [cit. 14/01/2010] Dostupné z www: http://www.sefrova.com/publication/sefrova_02.pdf ŠIMANEK J., MENEJ ZNÁMÉ OVOCNINY, 1. vydání, 1997, Bratislava, Príroda, ŠTĚPÁNEK P., OBALEČ JABLEČNÝ [online], agromanual.cz » atlas » škůdci [cit.07/10/2009], Dostupné z www: http://www.agromanual.cz/cz/atlas/skudci/skudce/obalec-jablecny.html ZÍCHOVÁ T., CITLIVOST POPULACÍ OBALEČE JABLEČNÉHO K VIRU GRANULÓZY OBALEČE JABLEČNÉHO V ČR [online], 2010, [cit. 14/01/2010] Dostupné z www: http://www.zahradaweb.cz/informace-z-oboru/ovocnarska-vyroba/Citlivost-populaciobalece-jablecneho-k-viru-granulozy-obalece-jablecneho-v-CR__s513x48112.html

44