ZPRAVODAJ TOHO JEŽÍŠE BŮH VZKŘÍSIL. Číslo 4 ročník 3 Vyšlo

ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE A SVITÁVKA Číslo 4 ročník 3

Vyšlo 3.4.2005

TOHO JEŽÍŠE BŮH VZKŘÍSIL Pepíček se soustavně špatně učil, samé čtyřky, ba i pětky. Otec mu vyhrožoval: „Pepíčku, když se budeš špatně učit, dám tě do křesťanské školy. Tam už si s tebou poradí.“ Protože se Pepíček nepolepšil, otec ho po půlroce přehlásil do křesťanské školy. A tu zázrak, Pepíček začal najednou nosit dvojky i jedničky. Nakonec se ho otec zeptal, čím to je. „Víš, tati,“ odvětil Pepíček, „když jsem poprvé přišel do křesťanské školy, na dvoře jsem uviděl jednoho ukřižovaného. Na školní chodbě visel druhý ukřižovaný. Vejdu do třídy, a na zdi další ukřižovaný. V té křesťanské škole to není žádná sranda, tam se s nikým dlouho nebaví.“ S tímto vtipem jsem se setkal již v mnoha obměnách. Jednou je hlavní postavou český Pepíček, jindy se jedná o židovského chlapce a tak podobně. I když se hlavní postava mění, nemění se ten, na koho se zde upozorňuje. Je to vždy ukřižovaný chlap pověšený na zdi. Do určité míry nám tento vtip ukazuje, jak vnímají mnozí lidé křesťanství, církev a hlavně Krista. Je to „ten ukřižovaný“. Zpráva o „ukřižovaném“ není nová. Tu již vydal – dokonce v písemné podobě – Pilát Pontský. A nebyl jediný. Všichni učedníci Kristovi to věděli a mluvili o tom. (Vzpomeňme si na ty, kteří putovali do Emaus.) Zpráva, jež je stále uchvacující, nepochopitelná a těžko přijatelná, je zpráva sv. Petra, který říká: „Toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, Bůh třetího dne vzkřísil … a my jsme toho svědky!“ Velikonoční doba – ta doba, kterou právě prožíváme – je dobou svědectví o Zmrtvýchvstalém. Přeji každému z vás, aby váš život i vaše slova byly svědectvím o tom, kterého Otec třetího dne vzkřísil. P.Miroslav Šudoma

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 2

Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 4.4. 23.4. 24.4. 1.5.

Slavnost Zvěstování Páně 1. sv. zpověď dětí v Boskovicích 1. sv. přijímání dětí v Boskovicích Vychází další číslo farního Zpravodaje 05/05

MATRIKY VYPRAVUJÍ KŘTY Soňa Marie Marková z Boskovic Erika Libuše Walletzká ze Šebetova Richard Ondrášek z Boskovic Adam Pavel Chlup ze Svitávky

26.3.2005 26.3.2005 26.3.2005 27.3.2005

BIŘMOVÁNÍ Soňa Marie Marková z Boskovic Erika Libuše Walletzká ze Šebetova Richard Ondrášek z Boskovic

26.3.2005 26.3.2005 26.3.2005

POHŘBY Jiřina Moltová z Boskovic Božena Synková z Úsobrna Josef Schůrek z Boskovic Jiří Horák z Jaroměřic Marie Vikušová z Boskovic Jan Rýzner z Úsobrna Radim Tůma z Boskovic Jiří Pulec z Vážan Josef Dohnálek z Boskovic Vlasta Fabiánková z Boskovic Josef Ryšávka z Boskovic Jiří Dosedla z Boskovic Hedvika Juřeková z Boskovic Augustin Krejčí ze Skalice nad Svitavou

*1917 *1919 *1939 *1955 *1943 *1924 *1976 *1936 *1935 *1929 *1926 *1937 *1912 *1922

3.3.2005 3.3.2005 3.3.2005 3.3.2005 4.3.2005 10.3.2005 11.3.2005 17.3.2005 18.3.2005 21.3.2005 21.3.2005 22.3.2005 29.3.2005 29.3.2005

FARNÍ DEN V rámci roku farnosti, který právě prožíváme, připravujeme na 15. května v boskovické farnosti farní den – bude to takový den otevřených dveří na faře. Bližší informace budou v dalším čísle farního Zpravodaje a na nástěnkách kostela. M.Šudoma, farář

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 3

Z FARNÍ KNIHOVNY Edward Górecki: CÍRKEV SE USKUTEČŇUJE VE FARNOSTI Co je to farnost, jak vznikla a vyvíjela se v minulosti, práva a povinnosti věřících, zvěstovatelská, posvěcující a řídící úloha kněží ve farnosti, právní rámec i potřebnost farnosti dnes – to je stručný obsah této knížky. Její autor kněz Edward Górecki získal titul doktora kanonického práva v roce 1971. Touto knížkou ukazuje pokoncilně chápanou službu kněží i laiků v církvi. Snad bude získání těchto znalostí prospěšné pro prožívaní roku farnosti. Vydala Matice cyrilometodějská s.r.o. , v Olomouci r. 1996 Jaro Křivohlavý: O ODPOUŠTĚNÍ Tato drobná knížka ukrývá čtyřicet krátkých úvah nad citáty Písma nebo různých osobností, jejichž společnou myšlenkou je právě odpuštění. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v r. 2004

PRVNÍ JARNÍ POUŤ VE SLOUPĚ Jednota Orel, Unie katolických žen a KDU-ČSL v Boskovicích uspořádaly dne l8.března 2005 zájezd na Květný pátek do Sloupu na tradiční první jarní pouť na celé Moravě. I když účastníci jeli až na poslední večerní mši, byli srdečně se všemi ostatními přivítáni panem farářem ze Sloupu P. Františkem Kozárem. Tuto první pouť navštěvuje po celý den spousta věřících, letos zde bylo i hodně dětí, protože v tomto týdnu všude v okolí byly jarní prázdniny a k Sedmibolestné Panně Marii mnozí poutníci přichází i pěšky, a to navzdory rannímu dešti a hromadám tajícího sněhu, který letos dlouho mnohé potrápil. Všichni účastníci poutě si do svých domovů odnesli mnoho hezkých duchovních zážitků a posilu do dalšího života. Pouť byla také pro mnohé už začátkem většího prožívání velikonoční doby a všichni zde po svém způsobu přivítali jaro a vzdávali hold Hospodinu. Děkovali, že sem mohli po roce zase přijet a uctívat ho ve svých písních a modlitbách... Marie Ženatová - Orel Boskovice

POZVÁNÍ na oslavu Svátku matek a slavnostní vernisáž výstavy malířky JANY HEJLOVÉ s názvem Pohlazení, která se bude konat v neděli dne 1. května 2005 od 14.00 hod. v Zámeckém skleníku v Boskovicích. V kulturním programu vystoupí děti s přáním maminkám a babičkám. Srdečně zveme všechny občany . Ing. Jaromíra Vítková Předsedkyně MěO KDU-ČSL

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 4

ROZHOVOR Na Bílou sobotu katechumeni Soňa Marková, Erika Walletzká a Richard Ondrášek byli pokřtěni a vstoupili do společenství církve. Po obřadech jsem se novokřtěnců zeptal: 1. Soňa: Erika: Ríša: 2. Soňa:

Erika:

Ríša: 3. Soňa: Erika: Ríša: 4. Soňa:

Erika: Ríša: 5. Soňa:

Jak jste prožívali obřady Bílé soboty a svůj křest? Pociťujete radost? Pociťuji nejen radost, ale i naplnění. Obřad jsem prožívala naplno, protože je to událost, na kterou v životě nezapomenu. Myslím si, že všechny obřady byly moc krásné a i přesto, že jsem se těchto obřadů obávala, tak se mi moc líbily a nikdy na ně nezapomenu. Pocit radosti, pokory a štěstí zároveň. Proč jste se rozhodli být pokřtěni v katolické církvi? Ani jsem neuvažovala, že bych šla k jiné víře. Prostě jsem tam, kde je moje rodina, a hlavně bych potěšila svoji prababičku, která mě naučila první modlitbičku. K tomuto rozhodnutí mi dopomohla nejlepší kamarádka, skautský oddíl a také to, že jsem studovala na zdravotní škole, kde jsem v nemocnici viděla mnoho radosti, ale i utrpení. Ze svého přesvědčení. Kdo nebo jaká událost vás nejvíce ovlivnila ve vašem rozhodnutí? Hlavně mě ovlivnila společnost mládeže, kterou jsem poznala, a zvědavost. Nejvíce mě ovlivnila asi moje kamarádka, s kterou jsem začala chodit do kostela. Hlavně já sám, rodina a přátelé z farnosti. Jak vaše rozhodnutí přijímalo vaše okolí, rodina, přátelé, známí? Rodina to vnímala jako moje rozhodnutí a přátelé a známí mně to tolerovali. Byla jsem velice ráda, že nikdo nebyl proti tomu, proč bych se neměla nechat pokřtít. Nikdo mi v tomto rozhodnutí nebránil a moje rodina i přátelé byli rádi, že jsem se tak rozhodla. Velmi pozitivně. Byly na vaší cestě přípravy na křest i krize? Nechtěli jste to někdy vzdát? To víte, že jsem měla pochybnosti a že jsem se dlouho rozhodovala, jestli věřit či ne. Na této cestě mi nejvíce pomohl pan farář Šudoma.

Zpravodaj Erika: Ríša: 6. Soňa: Erika: Ríša: 7.

Soňa:

Erika: Ríša: 8. Soňa:

3.4.2005 - strana 5

Žádné větší krize jsem nepocítila a svého přání jsem se nechtěla nikdy vzdát. Krize někdy ano, ale daleko více převažoval pocit být křesťanem. Jak vám pomáhali vaši kmotři? Moje kmotra Jana se mnou chodila na přípravy a nedovolila mi se toho vzdát. Můj kmotr mi pomohl hlavně na konci a doufám, že mi bude pomáhat i nadále. Radili a posilovali mě ve víře. Při přípravě na křest jste se seznamovali se základy katolické víry, s církví, se způsobem křesťanského života apod. Co pro vás bylo takovým radostným objevem, co vás nejvíce oslovilo? Hlavně mě oslovily Velikonoce, protože jsem nikdy netušila, proč zrovna pro křesťany jsou větším svátkem Velikonoce než Vánoce. Ale teď už vím proč. A díky tomu, že už to vím, se staly Velikonoce i pro mě radostnými. Příprava na křest byla zajímavá od začátku až do konce. Mnoho věcí jsem si při ní ujasnila. Poznání Krista, jeho života, utrpení i vzkříšení. Jakou pomoc byste ze strany ostatních věřících, farnosti nejraději uvítali na své další duchovní cestě?

Erika: Ríša:

Pomoc? Tak třeba, kdybych měla nějakou krizi, aby mě v tom nenechali a začali mě podporovat, a hlavně, aby mě ihned neodsuzovali. Byla bych moc ráda kdyby nás věřící přijali mezi sebe s radostí. Lásku k bližnímu, vlídnost, otevřenost a odpuštění.

Ríša:

Děkuji panu faráři Šudomovi a všem, kteří mě připravili a pomáhali. ptal se Antonín Klíč

PODĚKOVÁNÍ Mojí milí misijní pomocníci, jsem velmi rád, že se aktivně zapojujete do pomoci chudým dětem, kteří se často stávají sirotky a nemají kde bydlet, jsou těžce nemocní, žijí ve válce, nemohou chodit do školy, chybí jim oblečení i potraviny. Pro některé děti je jídlo, které mohou i díky vám dostat ve škole od misionářů, jediným jídlem za celý den. Proto vám všem chci moc poděkovat, že na tyto děti pravidelně myslíte. Jejich jménem vás také prosím o modlitbu, aby byl náš dobrý Bůh jejich velkým ochráncem. Za Papežské misijní dílo dětí P. Jiří Šlégr, v.r., národní ředitel PMD 3.2.2005, Špindlerův Mlýn

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 6

23. DUBNA, PAMÁTKA SV. VOJTĚCHA, BISKUPA A MUČEDNÍKA Vojtěch se narodil kolem roku 956 na hradě Libici. Pocházel z českého knížecího rodu Slavníkovců. Ve své době byl velice vzdělaným mužem, studoval v Magdeburku, kde přijal biřmovací jméno Adalbert po arcibiskupovi, který byl jeho vzorem a přítelem. V roce 981 byl vysvěcen na jáhna z rukou prvního pražského biskupa Dětmara a po jeho smrti roku 982 byl zvolen jeho nástupcem. Biskupské svěcení přijal v Itálii. V té době přijal s nadšením clunyjské reformní myšlenky a rozhodl se žít přísným životem. V Čechách měl Vojtěch nelehké postavení. Horlivě usiloval o odstranění dobových zlořádů, jako bylo pohanství, mnohoženství, příbuzenské sňatky, otrokářství, nekanonický život kléru. Proti těmto nešvarům Vojtěch nesmlouvavě vystupoval, čímž proti sobě poštval část kléru a některé šlechtice. Situaci navíc ztěžovaly rozpory mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Vojtěch se rozhodl odejít do Říma a požádat papeže o zproštění úřadu. Cestou navázal styky s uherským dvorem, kde pokřtil syna vévody Gejzy - pozdějšího uherského krále sv. Štěpána. Po příchodu do Říma jej papež Jan XIV. zprostil biskupského úřadu. Vojtěch vstoupil do benediktinského kláštera na římském Aventinu, kde složil mnišské sliby. Po čtyři roky se věnoval prohlubování duchovního života. Na přání papeže se vrátil do Prahy. Navázal přátelství s císařem Otou III. V roce 993 založil benediktinský klášter v Břevnově. Avšak barbarská vražda ve svatojiřském chrámě, zhoršující se vztahy mezi Přemyslovci a Slavníkovci a vzrůstající nebezpečí z Polska přiměly Vojtěcha k druhému odchodu z vlasti. Nejdříve odešel do Maďarska, kde se věnoval výchově Gejzova syna Štěpána. Poté putoval do Říma, tam vstoupil opět do kláštera, v němž se stal převorem. V Čechách došlo roku 995 k vyvraždění Slavníkovců na Libici. Vojtěch se chtěl stát misionářem, ale nový papež Řehoř V. ho přiměl, aby se vrátil do Čech; rovněž však svolil k hlásání víry „cizím a nevzdělaným národům“. Vojtěch do Čech nespěchal. Cestou se setkal v Mohuči se svým přítelem císařem Otou III., vykonal pouť do Toursu, St. Denis, Fleury a St. Maur. Po návratu do Mohuče připravoval misijní cestu, jež měla zprvu upevnit náboženský život v Polsku a pak se zaměřit k pohanským Luticům. Ale boje, jež vypukly za jeho polského pobytu, oddálily možnost misijní cesty k Luticům a světec se obrátil k pohanským Prusům, mezi nimiž dosáhl 23. 4. 997 mučednické koruny. Jeho tělo vykoupil Boleslav Chrabrý stejnou váhou zlata a dal slavnostně pohřbít v mariánském chrámu v Hnězdně. O jeho kanonizaci v roce 999 se zasloužil císař Ota III. Velmi brzy se rozšířil Vojtěchův kult v oblasti západního křesťanství, v Polsku a Uhrách, u nás až za knížete Břetislava I., který v roce 1039 slavnostně převezl jeho ostatky do Prahy. PhDr. Zdena Türková

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 7

ZPRÁVY Z CHARITY HISTORIE BETANY Denní stacionář – charitní dům Betany Boskovice - organizačně spadá pod Oblastní charitu Blansko. Historie vzniku se datuje od roku 1995.V Boskovicích, které měly v té době cca 12 tis. obyvatel, nebylo řádné zařízení, které by poskytovalo služby mentálně postiženým mladým lidem. Rodiče těchto dětí se snažili získat na svoji stranu MÚ a tehdejší představitele požádali o pomoc. Vznesli požadavek na zřízení stacionáře pod městem tak, jak tomu bylo v jiných částech republiky. Neuspěli. Jako důvod se již tehdy uváděl nedostatek finančních prostředků a otázka, zda je tato služba vůbec nutná. V té době již fungovala a byla založena Oblastní charita v Blansku. Rodiče se obrátili na představitele charity a celá problematika byla prodiskutována. Posláním charity je pomoc lidem v nouzi. Tak tomu bylo i v tomto případě. Pracovníci charity si byli plně vědomi, jak je těžké pro rodiče, kterým se narodily děti s postižením, odložit je do ústavu a nedat jim možnost dál se rozvíjet, dál žít v rodině a v prostředí, které mají rádi. V roce 1994 se rodině Mensdorff-Pouilly vrátil v restituci objekt na Dukelské ul., který po nutných stavebních úpravách splňoval podmínky pro vznik stacionáře. Jednání s rodinou Mensdorff-Pouilly bylo velmi konstruktivní, vstřícné a plné pochopení pro potřeby mladých lidí s postižením a jejich rodičů. Ve velmi krátké době byla sepsána smlouva o bezplatném pronájmu a mohlo se začít se stavebními úpravami. 1.3.1995 byla otevřena část upraveného objektu a byl zahájen provoz tohoto stacionáře. Původní záměr byl vybudovat prostor pro handicapované, kteří již ukončili školní docházku, a nabídnout jim služby v denním stacionáři. Ukázalo se , že je však nutné uvažovat i o zřízení speciální třídy, která bude bezbariérová a dostupná žákům s handicapem. Po vstřícném jednání s tehdejším ředitelem Školského odboru p. Pavlem Vlachem /dnešním tajemníkem MÚ/ a ředitelstvím Zvláštní školy v Boskovicích bylo zřízeno detašované pracoviště – speciální třída pro výuku dětí s handicapem dle osnov Pomocné a Zvláštní školy. 30.5.1995 byly dokončeny stavební úpravy a 30.6.1995 se konalo slavnostní otevření zrekonstruovaných prostor. Ceremoniálu se zúčastnil i brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který objekt vysvětil. Od 1.9.1995 začalo využívat služeb v Betany 18 klientů z Boskovic a blízkého okolí. Těmto mladým lidem tak byla dána možnost žít v prostředí, které důvěrně znají, kde se cítí dobře, a možnost denního styku s rodinou. Již při otevření stacionáře Betany bylo jasné, že je to jen začátek toho, čeho chceme dosáhnout. Myšlenka přiblížit život mladého člověka s postižením jeho vrstevníkům byla na začátku naší cesty. Pokračování příště

Marie Zouharová

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 8

RECENZE ČASOPISU časopis Immaculata Immaculata, tedy Neposkvrněná je dvouměsíčníkem, který vychází na území České republiky. Lze předplatit i pro čtenáře ze Slovenska. Vychází s církevním schválením brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho. Vydává jej konvent minoritů v Brně. Na první straně najdeme vždy úvodník br. Bohdana, úkon odevzdání se Neposkvrněné a úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné pro jednotlivé měsíce. Na pokračování zde vychází něco, co je ryze františkánského: Ze života sv. Františka z Assisi, a sice podle knihy Svatý František Serafický. V každém čísle je uvedena homilie nebo nějaká promluva Svatého otce, která je převzatá z rádia Vaticana. Další články jsou tematicky zaměřeny na Neposkvrněnou, případně na svatého Josefa či zázračnou medailku Neposkvrněné. Často je zde uváděno místo Lurdy a na toto téma i jeden z dalších článků. Součástí bývá zajímavý rozhovor s lidmi, kteří mají co říci (např. rodina s dvanácti členy, manželé, kteří slaví diamantovou svatbu apod.) Vždy je něco připraveno i pro malé čtenáře. To má na starosti P. Bohumil Kolář. Nedílnou součástí je rubrika Poděkování, kde se mohou angažovat čtenáři a někomu poděkovat. Časté bývá poděkování, za vyslyšení proseb na přímluvu Neposkvrněné, za záchranu života nebo na uzdravení. Někdy tímto způsobem čtenáři plní svůj slib veřejného poděkování. Poslední rubrikou bývají zprávy z domova i celého světa, které se týkají katolického života. Časopis je doplněn o barevné fotografie a obrázky, nechybí zde ani báseň. Časopis s oblibou čtou členové Rytířstva Neposkvrněné, nositelé zázračné medailky, nebo prostě příznivci a ctitelé Panny Marie. Jana Kučerová

POZVÁNKA SRDEČNĚ VÁS ZVEME NA „ DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ“ CHARITNÍHO AREÁLU BETANY v Boskovicích na Dukelské ul. /bývalá MŠ na Dukelské ul/ v pondělí 4. DUBNA 2005 od 8 hod do 16 hod. Na tento dne je pozván i hejtman Jihomoravského kraje pan Stanislav Juránek, který plánuje návštěvu Betany kolem 15. hod. Máte možnost setkat se nejen s klienty a pracovníky Betany , ale i s panem hejtmanem.

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 9

RECENZE PORTÁLU http://res.catholica.cz Tento portál zajišťuje aktuální zpravodajství z katolického světa. Server spravuje sdružení Res Catholica. Přináší denně zprávy ze světa i z domova, které se týkají života Církve. Tento server není zaměřen na pastoraci ani na duchovní život. Internetový zpravodajský server Res Catholica není oficiální server katolické církve. Sám o sobě tvrdí, že jsou loajální k papeži, biskupům, všeobecným koncilům a všem. Existuje zde tzv. archív zpráv a zprávy lze pravidelně zasílat na e-mail. Zprávy jsou zde rozděleny na zprávy ze světa, z domova, z Vatikánu a na dokumenty, které vycházejí v rámci Církve. Svět je zde rozdělen na Evropu, Severní a Latinskou Ameriku, Afriku, Střední Východ, Asii a Tichomoří. Do rubriky Zprávy z domova patří i události ze Slovenské republiky. Z každého článku je zde zobrazen jen jeho úryvek a kliknutím na něj se objeví článek celý; je zpravidla obohacen fotografií nebo obrázkem. Aktuálně se zobrazuje ikona s posledními zprávami v rozsahu asi deseti dní. Jsou zde uveřejněny odkazy na Svatý stolec – Vatikán, tedy na server www.vaticana.va, dalším je www.compassDirect.cz, kde lze najít informace z neproblematičtějších oblastí světa. Zpravodajství v němčině je zde zastoupeno serverem www.kat.net a zpravodajství v angličtině lze najít kliknutím na odkaz www.zenit. Další zajímavou ikonou je „Děkuji otče“, kde lze osobně poděkovat kterémukoli knězi i přesto, že na něj nemáme kontakt. Podle mého je to často využívané z řad laiků, ale zda je to navštěvováno i z řad kněží, lze jen těžko odhadnout. Doufejme, že sem rádi zabrousí a nechají se potěšit. Dále je zde ikona Výběr událostí, kde lze najít přehled zajímavých událostí ze světa. Myslím, že tento výběr je zde podstatný jen tehdy, nechce-li se nám prohlížet všechny nové zprávy, ale hledáme-li jen ty největší „trháky“. Poslední zajímavou ikonou, kterou jsem zde objevila je Kalendář akcí. Zde lze najít aktuální přehled akcí pořádaných v naší republice, popřípadě u některých našich sousedů. Nevýhodou je, že zde nejsou uvedeny ani zdaleka všechny, o kterých stojí zato mluvit. Ráda tento server navštěvuji, ale to jen proto, že jsem nenašla v češtině jeho konkurenci, proto je ho také těžké hodnotit. Myslím si, že pro běžný přehled stačí. Jana Kučerová

JUBILEUM Dne 15. 3. 2005 oslavil 80-té narozeniny boskovický rodák P. Josef Valerián. Po maturitě na boskovickém gymnáziu v roce 1944 studoval v brněnském Alumnátu a byl vysvěcen v roce 1949. K tomuto významnému životnímu jubileu přejeme dobré zdraví a hojnost Božího požehnání.

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 10

DIECÉZNÍ SETKÁNÍ S OTCEM BISKUPEM ZA NAŠEHO ZPĚVU… Bylo nebylo… ve středu 16.3. 2005 cca v 16 hodin to začalo. V dolní části boskovického náměstí, před kostelem sv. Jakuba a bydlištěm našeho pana faráře, se sešla hromada mladých zpěvuchtivých lidí s hromadou hudebních nástrojů. Úkol č.1: narvat tyto dvě hromady do dvou aut značky Škoda, jednoho kopretinového barkase a místního motoráčku. Úkol č.2: dopravit se do Brna na zkoušku v katedrále a poté na faru do Osové Bítýšky, nejlépe bez nehod a ještě dnes. Oba úkoly jsme zvládli, dokonce jsme se ještě zúčastnili prohlídky jedné zamrzlé přehrady. V Osové Bítýšce nás přivítal místní farář Otec Roman se svým teamem. Po večeři a krátké modlitbě v kapli jsme se nahrnuli na pokoje a strávili v nich noc na rozvrzaných dvoupatrových postelích. Vzbudila nás melodie z písně Michaela Jacksona, což měl být nejspíš budíček, takže jsme se vyhrabali z pokojů, společně se pomodlili a hurá na snídani alias včerejší večeři. Už po snídani se začala pomalu rozvíjet kariéra naší kapely s názvem „Chleba“. Celé dopoledne jsme strávili v sále, rozděleni na čtyři hlasy a doprovázeni klávesami, bicími, houslemi, flétnami všeho druhu a elektrickými i koncertními kytarami… Po náročné zkoušce jsme se nahrnuli do jídelny, kde nás čekal oběd v podobě polévky, neboli mastné slané vody s kousky chleba ☺. Odpoledne proběhlo opět v duchu hudebním. Během dne jsme se také stihli poprat u stolního fotbalu, který vyplňoval všechny naše volné chvíle. No a večer jsme se vrhli na batikování triček pro celou naši početnou scholu. Druhý den, tedy pátek, byl mnohem hektičtější než dny předešlé. Nejen že jsme měli na programu cvičení dalších písniček, ale odpoledne nás ještě čekala cesta do Brna. Takže jsme se po dalším rádoby obědě nasoukali do aut a vyrazili směr Brno. Tady nás čekala večeře a mše svatá v kryptě katedrály na Petrově. Po mši jsme se odebrali do katedrály a za pomoci ozvučovacího teamu jsme se pokoušeli ladit, nastavovat mikrofony, přerovnávat nástroje a také zpívat. Po opravdu náročné zkoušce jsme se přesunuli na místní benzinku, nakoupili litry pití na vyzpívané hlasivky a fofrem na faru, abychom se na náš velký den vyspali a nabrali síly. V sobotu ráno jsme byli nuceni vstát opravdu brzy, asi v 6 hodin. Plni očekávání jsme zamířili po schodech dolů a vlevo do kuchyně, kde naše nadšení do jídla zchladilo poznání, že „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ a že snídaně se tím pádem nekoná, takže jsme se zklamaní odebrali vpravo a zpět nahoru po schodech do pokoje. Se sbalenými krosnami a narvanými auty jsme zamířili opět směr Brno. V katedrále se už snažilo několik pořadatelů. Rázem jsme jim jejich snažení zpříjemnili svým zpěvem a po chvíli, asi v devět hodin, se do katedrály nahrnuly davy mladých lidí. Oslněni naším zpěvem obsadili všechny lavice a ti, na které nezbylo místo, se usadili na vytápěné podlaze. Jakmile byla kapacita katedrály zaplněna, začal program. „Přišli jsme se mu poklonit“ – takhle zahájila královská výprava s velbloudem a dalšími osobami celý den. Za maskou králů se skrývala Hladíkovic family, což byli tři sourozenci, kteří nás provázeli celým dnem. Po krátké scénce nastaly reklamy.

Zpravodaj

3.4.2005 - strana 11

Vtipnou a zábavnou formou nám ukazovali, co smíme ( např. chodit na WC ), co nesmíme ( např. tvořit neprůchodný dav bez uliček), kam můžeme ( např. na celosvětové setkání mládeže do Kolína nad Rýnem) a jak se mluví „kolínštinou“… Poté jsme přivítali našeho biskupa Vojtěcha Cikrleho, který nám sdělil několik pěkných slov a myšlenek. Celý program jsme zpestřovali svým zpěvem my, mladí lidé z Boskovic. Po promluvě otce biskupa jsme se odebrali do skupinek, které jsme si sami zvolili podle tématu nebo přednášejícího. Většina boskovického osazenstva si zvolila jáhna a psychologa Maxe Kašparů, jehož téma „Jak mít zdravé sebevědomí“ nás zaujalo a velice pobavilo. ( Rada pro čtenáře: „Nikdo se nesměje Vám, ale na Vás!“) Po programu ve skupinkách byl přichystán oběd pro každého, a sice párek a teplý čaj. Zatímco všichni mrzli a obědvali před katedrálou, my, jakožto zpívající, jsme se šli nachystat dovnitř, chvíli po nás se rozvalily hlavní dveře a stovky lidí byly rázem uvnitř a za našeho zpěvu se všichni soukali do lavic. Následovaly otázky na otce biskupa, potom opět něco z našeho repertoáru, no a poté upoutávky na celosvětové setkání mládeže v Kolíně a na Volontariát. Pak jsme svým nepříliš sebevědomým zpěvem zahájili mši svatou. (Co chcete dělat, když místo očekávaného zpěvu zjistíte, že chybí nástroje?!) Reputaci jsme si spravili při sólech u přijímání a na závěru celé akce, kdy se katedrála pomalu vylidňovala a ti, co nespěchali, zpívali s námi a vymáhali přídavky… ☺ Při odchodu všichni obdrželi sáček s kadidlem pro vzpomínku na tento příjemně strávený den, ve kterém se udála spousta věcí a většina z nás bude dlouho vzpomínat na tu příjemnou atmosféru, která se hned tak nezažije. Za všechny členy naší kapely „Chleba“ bych ráda poděkovala Božence Polákové, která nás měla na triku a která to zvládla i přes všechny ty stresy a menší nedostatky. A myslím, že s pomocí Boží se nám podařilo zpívat od srdce a pro všechny ty lidi, kterým se to snad taky líbilo. Veronika Roudná a Kateřina Konečná

LETNÍ TÁBOR KŘESŤANSKÝCH RODIN na Pavlátově louce u Nového Města nad Metují (13.-20.8., 20.-27.8.2005). Ubytování v šestilůžkových chatkách a ve zděném domku. Cena tábora: dospělý 1700 Kč, dítě (velká porce) 1450 Kč, dítě (malá porce) 1350 Kč, dítě do dvou let (bez stravy) 500 Kč. Zajišťujeme celodenní stravování (čtyřikrát denně). Program: chystáme soutěže, olympiádu, noční hru, táboráky, výlet, besedy o zajímavých tématech, batikování, savování, malování na hedvábí…Chceme, aby si s námi užili rodiče i děti!!! Bližší podrobnosti a přihlášky na adrese YMCA – Živá rodina, Na Poříčí 12, 110 00 Praha 1, tel. 224 872 421, mail [email protected]. Pro dopolední hlídaní dětí ve skupinkách hledáme „hlídače“ dětí, a to holky a kluky od 16 let věku. Bližší informace Iveta a Petr Nečasovi,Valchov, Tel: 516 453 774 mob: 602 171 157, e-mail: [email protected]

Zpravodaj

3.4.2005 – poslední strana

NĚCO PRO ZASMÁNÍ 

V hodině fyziky: „Jak jste se právě dozvěděli, těleso se v chladu smršťuje a v teple roztahuje, uveďte příklad.“ „No prosím, třeba prázdniny. V létě jsou delší a v zimě kratší!“



Výrok pacienta na operačním sále: „Tu masku si klidně můžete sundat, pane doktore. Stejně jsem vás poznal!“



Co znamená zkratka ČD na našich vlacích? Čekám dlouho.

TAJENKA Jak se jmenoval muž, který křtil Pána Ježíše? (Viz tajenka) 1.

1. 2. 3. 4. 5.

2.

3.

4.

Roční období Slaví svátek 26.7. Čichové ústrojí (mn.č.) Na květině je stonek, list a … Plodina (k výrobě cukru)

5.

6.

6. 7. 8. 9. 10.

7.

8.

9.

10.

Velká kočkovitá šelma Eskymácký dům Značka limonády Černé dřevo Ludmila domácky připravila Lidka Dobrozemská

ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti Boskovice a Svitávka. Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001Boskovice tel.: 516452156; e-mail: [email protected], e-mail pro příspěvky: [email protected] NEPRODEJNÉ!