ZPRAVODAJ pomáháme zůstat doma Vy d á v á C S Z S P o d ě b r a d y o . p . s . - č í s l o 1 - r o č n í k 3 - 1 5 . z á ř í 2 0 1 0
10 let domácí zdravotní péče Rozhovor s ředitelkou CSZS Poděbrady o.p.s. paní Emílií Třískovou
Dali jsme lidem právo volby
Mezirezortní skupina odborníků, která vznikla v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí, připravuje novou koncepci systému zdravotních a sociálních služeb se zaměřením na dlouhodobou péči a péči o seniory a zdravotně postižené v jejich domácím přirozeném prostředí. Prakticky jsme předběhly dobu o deset let. Zatím, co dnes se Ministerstvo práce a soc. věcí myšlenkou propojení domácí zdravotní péče s pečovatelskou službou zabývá, my jsme potřebu jejich provázanosti viděli už před deseti lety a domnívám se, že jsme jednou z mála organizací v České republice s tak velkou územní působností, která služby tímto způsobem zajišťuje. Staráme se cca o 2000 občanů, zaměstnáváme tým 80 stálých pracovníků, služby poskytujeme v 87 obcích našeho regionu. Máme zkušenosti a dokážeme péči o klienta zajistit a postavit dle jeho možností a potřeb. Lidé, kteří se ocitnou v tíživé zdravotní či sociální situaci, se na nás mohou obrátit, poradíme jim, pomůžeme. Jak je možné, že máte takový náskok? Myšlenka rozšíření sociálních služeb o služby domácí zdravotní péče vznikla v roce 1993 a postupně se realizovala. Pracovala jsem dříve na pozici vedoucí poděbradského střediska a podílela se na přímé péči o klienty. Rovněž ostatní vedoucí, které jsou původní profesí zdravotní sestry, tuto potřebu provázanosti vnímaly. Poznaly jsme, že jedině tak budeme schopni zajistit komplexní péči o člověka na takové úrovni, aby mohl zůstat, důstojně žít a dožít doma. Zde musím vyzdvihnout zásluhy přednosty okresního úřadu ing. Vladislava Šťastného a MUDr.Heleny Štrobl Syrovcové, s jejichž podporou se nám podařilo náš záměr zrealizovat. MUDr.Syrovcová v té době pracovala ve funkci zdravotní radové a byla to právě ona, kdo pomohl zasadit pomyslné semínko domácí zdravotní péče na nymburském okrese. Začínaly jsme pouze ve třech, já s paní Součkovou a paní Pavelková - tři zdravotní sestřičky zajišťovaly zdravotní péči na celém okrese Nymburk a sbíraly zkušenosti. Dnes zaměstnáváme 22 sester! Kromě toho, že jste již 18 let ředitelkou celé organizace, pracujete ve funkci manažerky domácí zdravotní péče. V sociálních službách pracuji od roku 1987. V roce 2001 jsem získala Osvědčení o odborné způsobilosti pro výkon funkce – manažer agentury domácí péče, licenci v té
Z obsahu:
● Byl to krok správným směrem, říká v rozhovoru starosta Poděbrad Ing. J. Ďurčanský, strana 3 ● Týden sociálních služeb ● soutěž VÁNOCE, SILVESTR A NOVÝ ROK, strana 3
● Dobrou náladou se na Cidlině nešetří – setkání klientů a přátel Centra, vítězné básničky a spousta fotografií, strana 4 - 6 ● O chuti do života, Literárním klubu a pohodlí se službami Centra s paní Marií Farkašovou, strana 7 ● Informace o našich službách, strana 8 - 9 ● O prosazení domácí zdravotní péče, zkušenostech a spolupráci s Centrem vyprávějí MUDr. H. Štrobl Syrovcová, MUDr. I. Proxová a MUDr.L.Rumlová, strana 10. ● Nádorové onemocnění prsu - MUDr. Helena Štrobl Syrovcová z Preventivní onkologické poradny v Poděbradech, strana 11
● Výstava Šikovné ruce našich seniorů v Lysé nad Labem, příběhy a pocity vystavovatelů, strana 12 - 16 ● Srdečné vyznání zpěvačky Pavlíny Filipovské při prohlídce soutěžních prací, strana 16 Vydává CSZS Poděbrady o.p.s., editor PhDr. P. Linka, tisk: TNM Print
1
době vydával Okresní úřad, referát zdravotnictví. Dnes mám Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, které vydává Ministerstvo zdravotnictví. Jak váš záměr, poskytovat domácí zdravotní péči, přijímali lékaři? S lékaři jsme úzce spolupracovali již při poskytování sociálních služeb. V té době jsme každé zavedení sociální služby u občanů konzultovali s lékařem. Poskytování domácí zdravotní péče pro ně vlastně znamenalo jen rozšíření služeb pod jedním vedením, ve stávajícím zázemí, se stejnými kontakty, což bylo velikou výhodou. Pro získání hlubších poznatků jsme před vytvořením projektu uspořádali mezi praktickými lékaři anketu a na základě jejich kladných ohlasů jsme se rozhodli. Setkali jste se s pochybami, nedůvěrou? Neřekla bych, i když - byla to péče nová, neobvyklá. Bylo zažité, že lidé umírají v nemocnici. A najednou se mohli rozhodnout : Chci - či z pozice rodiny – chceme, aby náš blízký dožil doma nebo může dožít v nemocnici, v LDN, v domově seniorů. Dali jsme lidem právo volby. Pro lékaře to znamenalo pravidelnou komunikaci s námi, více administrativy a nutnost navštěvovat pacienta doma, pokud to jeho zdravotní stav vyžaduje, tedy i časovou zátěž. Domácí zdravotní péče je závislá na doporučení ošetřujícího lékaře, proto si nesmírně vážím všech praktických lékařů celého nymburského regionu, kteří dávají lidem šanci v domácím prostředí zůstat. A těší mě důvěra, s jakou se na nás přímo obracejí i kliniky a specializovaná pracoviště, třeba onkologie Bulovka nebo Motol při propouštění svých pacientů do domácí zdravotní péče. Vzpomínáte si na svého prvního pacienta? Jako by to bylo včera. Byl to pacient s onkologickou diagnózou. On sám i rodina si přáli, aby mohl dožít doma, v prostředí, které miloval, těšit se z malé vnučky…Celodenní péči zajišťovala manželka, pomáhal syn s rodinou. Věděli, že mohou kdykoli zdvihnout telefon, zavolat zdravotní sestře, pečovatelce, že sedneme do auta a přijedeme třeba o půlnoci. Dodávali jsme jim pocit jistoty, že nejsou na péči sami, že se na nás mohou spolehnout. A my jsme se utvrzovali v tom, že naše rozhodnutí o propojení zdravotních a sociálních služeb bylo správné. Ráno přicházela pečovatelka, pomohla s ranní hygienou, oblékáním a vším, co bylo potřeba. Já, zdravotní sestra, jsem pak ošetřila rozsáhlou ránu. Intenzita naší péče s vážností zdravotního stavu narůstala, k pacientovi docházela i lékařka, která zdravotní péči indikovala. Společně jsme rodině a hlavně manželce poskytovali tolik potřebný klid a jistotu, že je o jejich blízkého postaráno na maximální odborné úrovni. Dožil ve svém rodinném domku se zahrádkou, se svými blízkými, tak, jak si to přál. Jak spolupráce mezi zdravotní sestrou a lékařem probíhá? Když lékař předepisuje domácí zdravotní péči nebo je předepsaná přímo z nemocnice, informuje naše sestřičky a konkretizuje písemně svoje požadavky. Například jak často a čím se bude rána převazovat, jaké léky a masti se budou používat. Povinností sestry je plnit ordinaci lékaře a informovat ho o zdravotním stavu pacienta. Lékař musí vědět, že se na nás může stoprocentně spolehnout. Komu je tedy domácí zdravotní péče určena? Chtěla bych zdůraznit, že naše domácí zdravotní péče je plně hrazena zdravotními pojišťovnami a mají na ni nárok lidé všech věkových kategorií. Lze ji rozdělit do dvou skupin. Dlouhodobou péči o nemocné pacienty, kteří nutně nepotřebují nemocniční léčbu, ale jejich zdravotní stav vyžaduje pravidelnou péči kvalifikované zdravotní sestry, předepisuje ošetřující praktický lékař. Jedná se například o pacienty s nehojícími se proleženinami, po mozkových příhodách, s onkologickou diagnózou, diabetiky, nevyléčitelně nemocné apod. Druhou skupinou je tzv.
2
domácí hospitalizace - doléčení po operacích, úrazech, léčbě srdečních nebo nervových chorob... Tento druh péče předepisuje lékař, který pacienta propouští z nemocnice. O domácí zdravotní péči může požádat i sám pacient ležící v nemocnici, když vidí, že se léčba omezuje na úkony zdravotní sestry, injekce, převazy, podávání léků, odběry krve. Ještě bych chtěla připomenout hospicovou péči, péči o umírajícího člověka v domácím prostředí. Čím je práce domácí zdravotní sestry specifická? Sestra dochází k pacientovi domů a je povinna respektovat jeho prostředí.Vedle kvalifikačních předpokladů musí splňovat pětiletou praxi ve zdravotnictví, z toho mít odpracované dva roky přímé péče v nemocnici na oddělení. A je to tak dobře, v domácím prostředí se může setkat s různými situacemi, kdy jsou zkušenosti důležité. Musí se umět sama rozhodnout a pohotově reagovat. Musí být mobilní, vlastnit řidičský průkaz, používat počítač, mít všeobecný přehled a základní informace o činnostech dalších organizací v regionu. K této práci je potřeba ale i srdíčko, nedá se dělat stereotypně, bez vstřícného vztahu k lidem. Ne všechny zdravotní sestry tuto práci zvládnou, proto si těch našich za jejich dovednosti vážím. V čem je výhoda provázanosti pečovatelské a zdravotní péče? Když pominu ekonomické výhody, opět v komunikaci a službách „ pod jednou střechou“. Jsme okamžitě schopni reagovat na potřeby klienta. Například zdravotní sestra upozorní, že klient potřebuje nakoupit, vyprat prádlo, uklidit, pečovatelka to zajistí. Nebo naopak, pečovatelka při rozvozu obědů zjistí, že seniorka upadla a potřebuje ošetřit. Zavolá zdravotní sestru, ta klientku ošetří a její stav konzultuje s lékařem. Naše služby se mohou měnit ze dne na den, z hodiny na hodinu, není dané, že služba byla nastavena a tak to zůstane. V kombinaci obou služeb se dokážeme postarat i o osaměle žijící lidi, kterým nemohou pravidelnou pomoc poskytovat rodinní příslušníci, ať už z důvodu vzdálenosti bydliště nebo jiných důvodů a umožnit jim dožít doma. Další výhodou je i fakt, že občan, který využívá sociálních služeb a dojde u něho ke zhoršení zdravotního stavu, nemusí hledat dalšího poskytovatele zdravotní péče. Obě služby mají jednoho koordinátora. Pokud porovnáme průměrné měsíční náklady, je zřejmé, že péče o jednoho klienta v domácím prostředí je mnohonásobně nižší než péče v ústavním zařízení. Máte za sebou deset let zkušeností, dokážete citlivě a přitom profesionálně pomáhat lidem, co byste si přála do budoucna? Především musím říci, že jsem šťastná, že můžu takovou práci dělat. Dokážeme pomoci zajistit osaměle žijícím seniorům pohodlný život u nich doma. Pomáháme rodinám řešit problém, který vznikl prodloužením doby odchodu do důchodu, jak se postarat o své blízké, aby mohli zůstat v pozdním věku nebo nemoci doma, i když rodina musí do zaměstnání. Přála abych si, aby lidé byli více informováni o domácí zdravotní péči, která je hrazena ze zdravotního pojištění a neostýchali se lékaře o předepsání této péče požádat. Zejména rodiny s pacienty v těžkém zdravotním stavu a v terminálních stavech. Společně s námi a ošetřujícím lékařem zvládnou péči o své blízké, pomůžeme jim, když si nebudou s něčím vědět rady, můžou nám kdykoli zavolat, přijedeme třeba v noci, o víkendu. Jsme tady pro ně. Takové je také hlavní motto naší organizace: Domov je doma, pomáháme zůstat doma. A na závěr mám ještě jedno přání, které se týká i sociálních služeb: Aby měli starostové měst a obcí a zastupitelé tolik pochopení pro své potřebné občany jako měli doposud, protože bez jejich finanční pomoci bychom sociální služby nezajistili. Velice si jich vážím a jménem svým, všech našich zaměstnanců a hlavně seniorů a handicapovaných občanů jim děkuji.
Byl to krok správným směrem správným směrem. Každá rodina, každý člověk se může ocitnout v situaci, kdy bude potřebovat pomoc v sociální oblasti, případně v domácí zdravotní péči. A skutečnost, že právě ve chvíli, kdy pomoc nutně potřebují, ji najdou přímo ve své obci, protože zde působí instituce, která takový druh služeb poskytuje, je v těžkých životních situacích neocenitelná. Vím o čem mluvím. Mám osobní zkušenosti nejen ze svého okolí, ale také z vlastní rodiny. Říká v rozhovoru starosta Poděbrad Ing. Jozef Ďurčanský 22. června 2005 rozhodlo zastupitelstvo Města Poděbrady o založení Centra sociálních a zdravotních služeb Poděbrady o.p.s. Co vás k tomu vedlo a jaká je spolupráce s ostatními starosty? V době, kdy Středočeský kraj řešil přechod sociálních služeb na jiné provozovatele, považoval jsem za svoji občanskou povinnost převzít odpovědnost za tyto služby. S ohledem na dlouhodobou koncepci a šíři poskytovaných služeb, ujalo se funkce zřizovatele město Poděbrady. Svůj důvod sehrál i fakt, že sídlo Pečovatelské služby okresu Nymburk bylo v Poděbradech. Pro financování jsme použili vyzkoušený model, fungující při zajišťování ostatní dopravní obslužnosti a jsem rád, že se osvědčil i v sociálních službách. Pětiletá spolupráce s ostatními starosty je v dnešním společenském klimatu obdivuhodná, proto bych jim při této příležitosti rád poděkoval za pomoc a kvalitní spolupráci. Byla to vysoká škola praktického života. Jak s odstupem času hodnotíte tento počin? Jsem přesvědčen, že to byl dobrý krok
Co dělá město Poděbrady pro své seniory? Město vybudovalo v budově Pentagonu Centrum volného času, které slouží k setkávání místních klubů, spolků a je otevřené všem seniorským aktivitám. Bylo koncipováno jako součást dlouhodobého programu města v této oblasti. Spravuje je Centrum sociálních a zdravotních služeb o.p.s. a my se snažíme vytvářet podmínky pro tuto činnost, ale nezapomínáme ani na ostatní, kteří ne vlastní vinou potřebují spíše péči, pomoc a lidské pochopení. To všechno je možné také díky skvělému přístupu, osobním vlastnostem a pracovnímu nasazení paní ředitelky Emílie Třískové a kolektivu jejích spolupracovníků. Moc si jejich práce vážím. Každý z nás může jednou tyto služby potřebovat. Je rozsah a kvalita poskytovaných služeb běžným standardem v ČR? Není to všeobecně běžné. Modely poskytování tohoto druhu služeb jsou v jednotlivých místech republiky různé. Je jistě správné, že si každý region může zvolit způsob, který mu vyhovuje. Co však považuji za nesmírně důležité, je možnost poskytování sociálních služeb a domácí zdravotní
péče jednou institucí. Takto široký záběr běžný není. A přitom hranice mezi sociální a zdravotní službou je podle mých zkušeností často téměř nepostřehnutelná. Právě to, o čem se v sociální oblasti léta diskutuje, jsme uvedli do života. Ne jenom ve věku seniorů platí: Kdo rychle dává, dvakrát dává. K udržení tohoto pravidla v sociálních službách Poděbrad bych rád, pokud to bude možné, ještě trochu pomohl i v nastávajícím období.
VÁNOČNÍ SOUTĚŽ
Vyhlašujeme soutěž ve skládání básniček vážně i humorně na téma
VÁNOCE, SILVESTR A NOVÝ ROK
Nejzdařilejší si poslechneme v slavnostním programu při Vánočních koncertech v Divadle Na Kovárně v Poděbradech a zveřejníme v našem časopisu. Autory odměníme! Své příspěvky odevzdejte do 15.11.2010 na jednotlivých střediscích Centra SZS v Poděbradech, Městci Králové, Nymburce, Sadské, Lysé nad Labem a Milovicích.
!
T ý d en soc iálních služeb Centrum sociálních a zdravotních služeb Poděbrady o.p.s. se zúčastní druhého ročníku „Týdne sociálních služeb“, který vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Celostátní akce se uskuteční ve dnech 4. až 10. října 2010. Jejím cílem je prezentovat poskytovatele sociálních služeb v České republice a přispět k větší informovanosti zájemců o tyto služby. Během týdne proto několik set poskytovatelů otevře své domovy, denní stacionáře, azylové domy, centra sociálních a zdravotních služeb, poradny a jiná zařízení pro veřejnost. Den otevřených dveří bude u nás ve středu 6. října od 10 - 17 hodin. Využijte této příležitosti k nezávazné informační návštěvě našich středisek v Poděbradech, Nymburce, Sadské, Lysé nad Labem, Milovicích a v Městci Králové, denních stacionářů v Poděbradech v Tyršově ulici č.1359 a v Kluku nebo pobytového stacionáře v Sánech. Naši pracovníci Vás ochotně provedou, vysvětlí systém služeb a poradí i s žádostí o sociální příspěvek na péči. ( Adresy středisek na straně 8 - 9.)
3
3.místo Městec Králové
Dobrou náladou se na Cidlině nešetří!
Setkání klientů a přátel na Cidlině patří k největším a nejoblíbenějším akcím Centra SZS Poděbrady o.p.s. A víte proč? Protože na Cidlině se dobrou náladou nikdy nešetří! Stejně tomu bylo i letos: Účastníky vítaly nazdobené stany s voňavými pochoutkami, Taneční orchestr TOX hrál pěkně zvesela, úsměvy
Všichni jsme se těšili. jak se sejdem na Cidlině, ale ten rok minulý, vlek se jako šneček líně. Dneska jsme se dočkali, vylezli jsme z domečků a všichni se těšíme, jak se nacpem špekáčků. Honza už je pěkně dělá, potí se mu hlavička, trošičku mu přicmrduje jeho kámoš Houžvička. Sluníčko nám pěkně svítí, vypadá jak balón, všichni máme plný pupek, nacpaný jak meloun. Kdo ty slova vymyslel, ten by ale dostat měl, za tu dobu co jsme tady, nedáme to dohromady. Dneska slova těžká byla, nešlo nám to lehce, příště stejně přijedeme, z Číněvsi i z Městce.
2.místo Lysá nad Labem
sluníčka provázel příjemný vánek, a tak možná právě proto se tančilo s větším elánem, než kdykoli předtím. Gratulaci k svátku obdrželi všichni Janové i Honzíci, kapela vyhrávala písničky na přání a sóla si zatančili všichni, kteří v tomto roce slaví svá životní jubilea. Tradiční soutěž ve skládání básniček z náhodně zvolených slov: Honza, šnek, balón, domeček, špekáček a Cidlina byla, dle některých autorů, tentokrát mimořádně těžká. Městečtí, kteří v této
soutěži již mnohokrát zvítězili, svou nespokojenost s výběrem slov dokonce vtipně zakomponovali přímo v textu svého díla. Přestože se obávali, že „to nedají dohromady“, podařilo se jim získat 3.místo. Týmu z Lysé nad Labem šlo skládání naopak velmi lehce, na šest slov jim stačilo šest řádků a s básničkou o Honzovi obsadili 2.místo. Nejlépe si vedli poděbradští. Za optimistickou básničku, vystihující atmosféru setkání na Cidlině, jim porota udělila 1.místo. Starosta města Poděbrady Ing. Jozef Ďurčanský ocenil snahu všech
autorů, odměnil vítěze a poděkoval pracovníkům Centra nejen za uspořádání této příjemné akce, ale především za poctivou a obětavou práci, kterou denně odvádějí.
4
Kdo by to byl řek, že Honza leze jako šnek. Z domečku se blíží k Cidlině, na špekáček hledí nevinně. Bříško sobě naplnil, jak balónek tučný byl.
1.místo Poděbrady Honza bydlí v domečku na vysokém kopečku. Ráno chodí do práce, plouží se jak šnek. Spadne dolů z kopečku, nabije si hlavičku a nápad přijde hned. Poletíme balónem na Cidlinu tam a zpět. Svezeme tam přátele na veselici hned. Opečem‘ si špekáček a poletíme zpět. Sluníčko nám svítilo, všem se nám tu líbilo. Hudba krásně hrála a paní ředitelka se pořád smála. Děkujeme všem za ten krásný den.
Mezi hosty jsme našli mnoho zajímavých lidí, například předsedu Společnosti Parkinson ČR ing. Veselého s předsedou poděbradského Klubu Parkinson panem Růžičkou, paní Petru Pospíšilovou ze soc. odboru v Havířově a také skvělé party klubů seniorů, důchodců a klientů Centra.
●
Členky Klubu seniorek z Loučeně si zavzpomínaly, jak přišly na nápad „uplést“ loučenský zámek na výstavu Šikovné ruce našich seniorů v Lysé n. L. Paní Nováková vypráví : „Iniciátorem byla paní Šulcová, která přinesla fotografii, kde anglické dámy pletly ulici. A já jsem říkala, to je bezvadný nápad, my ale budeme originální - upleteme náš loučeňský zámek! Nápad to byl fantastický, a když jsme jej začaly promýšlet, zjistily jsme, že je možné ho zrealizovat. Z krabic na balíky jsme sestavily kostru, z menších krabiček a polystyrénové koule věž a začaly jsme oplétat.“ „Nejvíc přemýšlení nám dala sedlová střecha,“ vzpomíná paní Šulcová, „aby provedením i strukturou odpovídala skutečnosti. Pletly jsme ji z chemlonu a šlo to pomalu, protože materiál se rozdvojoval, chvílemi jsme myslely, že to snad i vzdáme, ale nakonec se nám dílo podařilo. Výsledek vyšel podle fotky i podle skutečnosti velmi dobře!“ ● Loučeňský klub seniorek funguje 4roky, podnikají výlety, pořádají přednášky a nyní podaly návrh na vybudování denního stacionáře, na jehož realizaci by se chtěly podílet. Zavzpomínaly, ještě plné dojmů, na zdařilý závěr klubové sezony, kam byl přístup jedině v klobouku. A že se sešlo modelů!
●
S kapelou si prozpěvovala také parta klientů z Ostré. „Cidlinu si nikdy necháme ujít,“ ujala se slova paní Hana Bímová, „jezdíme sem pravidelně a rádi se zúčastňujeme všech společenských akcí Centra.“
●
Nechyběly ani členky aktivního Klubu seniorek z Lysé nad Labem, jejichž ruční práce obdivují návštěvníci výstav a dokonce o nich natočila reportáž ČT do pořadu Barvy života! „Scházíme se stále pravidelně každý týden,“ vypráví paní Hradecká.„Věnujeme se ručním prácím, ale také slavíme mezi sebou svátky, narozeniny, pobavíme se a je nám spolu prostě báječně!“
5
Skvělá nálada byla odměnou všem organizátorům!
6
O chuti do života... Setkání na Cidlině si také užívala klientka Centra Poděbrady, příjemná a neuvěřitelně pozitivní paní Marie Farkašová, která by chuť do života mohla „vyučovat“, ačkoli její profesní specializací je český jazyk. Od dubna žije v Domě s pečovatelskou službou v Tyršově ulici a už se jí podařilo místní vody pěkně „rozvířit“ … Jak jste se ocitla v Poděbradech? Vybrali jsme si je s manželem. Jsem rodačka z Lysé nad Labem, Poděbrady jsem si zamilovala už v dětství, jezdívaly jsme sem často s maminkou. Pak jsem se trošku toulala po republice, ale stále mě to táhlo zpět, do rodného okresu. Pět let jsme sem s manželem jezdili do penzionu, až jsme se rozhodli zde zůstat natrvalo. Nejdříve jsme bydleli v pronájmu, později jsme si zažádali o byt v DPS. Máme skvělé děti, ale chtěli jsme být nezávislí a podzim života si užívat v místě, kde se cítíme nejlépe. Sehrála ve vašem rozhodování úlohu kvalita zdejšího systému sociálních služeb? Ano, pečlivě jsme si prostudovali veškeré dostupné materiály o místním Centru sociálních a zdravotních služeb. Pochopitelně jsme měli i velmi kladné reference od lidí, kteří již byli jejich klienty. Kdy jste začali služeb Centra využívat? Hned po přistěhování obědy, pedikúru a úklid. Když manžel onemocněl, pomáhaly mi pečovatelky s péčí o něho a byly mi velkou oporou. Manžel se bohužel bytu v DPS nedožil, zemřel mi vloni v létě, já jsem navíc musela podstoupit operaci kyčle. Letos jsem se přestěhovala do DPS, mám pěknou garsonku a na pohodlí se službami Centra jsem si už zvykla. Pečovatelky mají milý přístup k lidem, přinesou oběd, popřejí dobrou chuť, jejich vztah
ke stáří je úžasný. Máte za sebou velmi těžký rok, někdo by se stáhl do sebe, kdežto Vy jste založila Literární klub a máte další plány. Bude to asi způsobem mého života. Učila jsem češtinu a 15let jsem ředitelovala na ZŠ v Libčicích nad Vltavou, kde jsem 9 let vedla i Klub seniorů. Jsem ráda mezi lidmi a stále se snažím uplatnit. Ředitel DPS Mgr. Novák je velmi vstřícný, rozběhl zde mnoho aktivit a náš Literární klub je jednou z nich. Scházíme se každou středu. V úvodu probereme události
z novin, pak si přečteme vybranou povídku a povíme něco o autorovi - začínali jsme od Nerudy přes B.Němcovou až do současnosti. Schůzku končíme humornými příběhy z časopisu, abychom se rozcházeli v pozitivní náladě. V přípravě schůzek se střídáme s paní Svobodovou, se kterou klub vedeme. Lidé chodí rádi a nás velmi těší, že mají zájem. A jak je to s plány Klubu seniorů? Už jsem se domluvila s vedením a paní ředitelkou Centra Třískovou, že v našem DPS rozběhneme Klub seniorů, aby se i obtížně pohybliví lidé, kteří nikam dál nemohou, mohli scházet a pobavit se navzájem. Myslím si, že přístup ke stáří je v Poděbradech zcela výjimečný a svého rozhodnutí strávit zde zbytek života nelituji, jsem tady šťastná. „Ale počkejte, abych nemluvila jen všeobecně, někoho vám představím!“ Zastavuje pracovnici Centra, která jí právě přináší občerstvení. „Tohle je paní Vlasta Kličková, náš anděl! Obětavě se o nás starala, když ještě žil můj manžel a byli jsme oba po operacích. Chodila k nám domů, manžela oholila, udělala nám pedikúru, cokoli bylo potřeba, se vším nám pomohla. Je to člověk na svém místě a já jí při tomto rozhovoru moc děkuji!” Paní Kličková neskrývala dojetí a ochotně se o své práci rozpovídala: „Na středisku osobní hygieny v Poděbradech pracuji již 32 let. Koupu babičky, ostříhám a natočím jim vlasy, popovídám si s nimi… Vždycky jsem měla kladný vztah k lidem a chtěla jim pomáhat. A nejkrásnější na této práci je, že mi lidé mou péči vracejí svým úsměvem, když jsou spokojení, zkušenou radou nebo povzbudivým slovem. Před deseti lety mi zemřel manžel, prožívala jsem těžké chvíle a jen při této práci jsem na bolest v srdci dokázala trošičku zapomenout, tenkrát pomohli klienti mně.“
Paní Kličková “v akci”. 7
VE VŠECH TĚCHTO OBCÍCH JS Centrum sociálních a zdravot pečovatelská služba Nabízíme pomoc a podporu přímo u Vás doma, nebo v našem středisku osobní hygieny. Potřebujete pomoci při běžných denních činnostech spojených s Vaší osobou, které již sami nezvládnete? Jsme připraveni Vám zajistit pomoc při osobní hygieně, koupání (třeba i na lůžku, dle Vašeho zdravotního stavu), provádíme péči o vlasy a nehty. Připravíme a podáme Vám snídani, svačinu či večeři, dovezeme a podáme oběd. Pokud doma nemáte vhodné podmínky a nezvládli bychom tyto úkony ani společnými silami, odvezeme Vás na středisko osobní hygieny, které je vybaveno vanou se zvedacím zařízením. Potřebujete pomoci s údržbou a chodem Vaší domácnosti? Zajistíme Vám běžný i větší úklid, praní a žehlení prádla, nákupy i pochůzky. Třeba k lékaři nebo na úřady, kam si již sami netroufnete. Pokud byste ale potřebovali tyto záležitosti vyřídit osobně, rádi Vás doprovodíme.
Kontaktujte n
Lysá nad Labem, nám. B. Hrozn Městec Králové, Míru 5 Nymburk, Velké Valy 99 Poděbrady, Mírová 121
domácí zdravotní péče Byli jste propuštěni z nemocnice a je třeba doma doléčit pooperační ránu? Nebo máte nějaký jiný defekt, nebo bércový vřed? Netroufáte si tyto rány převazovat sami? Nemůžete se k nim sklonit, nevidíte si na ně nebo si na ně nedosáhnete? Máte cukrovku a musíte si „píchat inzulin“? T ř e s o u s e Vám ruce? Nevidíte malé dílky na injekční stříkačce nebo neslyšíte cvakání dávkovače inzulinového pera? Potřebujete provést odběr krve, ale cesta do ordinace Vašeho lékaře nebo do laboratoře je pro Vaše zdravotní potíže nemožná? Nabízíme Vám řešení i této situace poskytováním domácí zdravotní péče u Vás doma! Oslovte svého ošetřujícího lékaře a požádejte jej o zavedení domácí zdravotní péče. Pokud Vám lékař vyhoví, budou Vás ve Vašem domácím prostředí pravidelně navštěvovat zdravotní sestřičky z našeho pracovního týmu. Na základě doporučení lékaře budou provádět zdravotní a léčebné úkony. Tato zdravotní péče je hrazena ze zdravotního pojištění – je pro Vás zdarma.
denní stacionář
Vaši blízcí, děti, nebo ti, kteří o Vás pečují jsou ve všední dny v zaměstnání? A Vy nechcete nebo nemůžete být po celou dobu jejich nepřítomnosti sami doma? Chcete se spřátelit s jinými lidmi? Vyřešte tuto situaci návštěvami v denním stacionáři. Postaráme se o Vás od rána, kdy do našeho zařízení přijedete, až do Vašeho odpoledního odjezdu. Společně s našimi ostatními klienty se můžete účastnit různých her, ručních prací, cvičení nejen kondičního,
domov je doma - pom
4
SME PŘIPRAVENI VÁM POMOCI tních služeb Poděbrady o.p.s.
naše střediska:
ného 1722, telefon: 325 551 353 30, telefon:325 643 640 95, telefon: 325 513 954 17, telefon: 325 626 086
odlehčovací služby Pečujete o svoje staré, nemocné či handicapované blízké? Jste již unaveni stereotypem každodenní péče? Potřebujete si sami odpočinout, máte jednání na úřadech, u lékaře, ve městě, nebo si chcete „jen doběhnout ke kadeřnici“? Potřebujete prostě „jen tak chvíli vypnout“ a věnovat se sami sobě? Jsme tu pro Vás. Nabízíme Vám takzvané odlehčovací služby, které jsou určeny právě Vám ! Postaráme se o Vašeho blízkého po určitou dobu dne v denním stacionáři. Postaráme se o Vašeho blízkého po určitou dobu dne přímo ve Vaší domácnosti. Nestyďte se a bez „výčitek svědomí“ si odpočiňte a naberte sílu k dalšímu pečování. Naši kvalifikovaní pracovníci se zatím o Vašeho blízkého postarají. My víme, že pečujete rádi. Ale víme i to, že dlouhodobé „pečování“ je pro pečujícího člověka fyzicky i psychicky velmi náročné.
odlehčovací pobytové služby v Sánech Pečujete a cítíte se unaveni, potřebujete si odpočinout, odjet na dovolenou. Přesto byste chtěli dopřát svým blízkým péči v prostředí podobném domácímu? Umožníme Vám to. Tým zkušených pracovníků zajistí péči o Vašeho blízkého 24 hodin denně, dle potřeby po dobu 1 – 2 týdnů . V nových prostorách pobytového stacionáře v Sánech, v útulném prostředí s moderním vybavením, bezbariérovými polohovacími lůžky a křesly. Režim je přizpůsoben přáním a potřebám klientů.
www.centrum-podebrady.info ale i procvičování paměti. Společně si můžeme něco zajímavého přečíst, poslechnout, zazpívat si nebo se podívat na nějaký film či pohádku. To všechno v hezkém prostředí. Uvidíte, že s příjemným personálem a novými přáteli Vám den rychle uběhne a Vy se můžete těšit na odpolední shledání s Vašimi nejbližšími. Denní stacionář můžete, ale nemusíte navštěvovat každý všední den.
osobní asistence Vyžaduje Váš zdravotní stav dlouhodobější nebo stálou pomoc jiné osoby, ale chcete zůstat doma? Poskytneme Vám osobní asistenci v přirozeném prostředí vašeho domova, v předem dohodnutém rozsahu a čase. Naše asistentky Vám pomohou při zvládání běžných denních úkonů, při osobní hygieně a zajištění chodu domácnosti. Doprovodí Vás na procházky, zajistí Vám kontakt se společenským prostředím a pomohou i při prosazování Vašich práv a zájmů.
máháme zůstat doma
O prosazení domácí zdravotní péče, zkušenostech, využití a spolupráci s Centrem vyprávějí MUDr. H. Štrobl Syrovcová, MUDr. I. Proxová a MUDr. L. Rumlová. Když člověk pracuje ve zdravotnictví, nemůže se nikdy od sféry sociálních potřeb lidí odloučit.
Před deseti lety pracovala MUDr. Helena Štrobl Syrovcová ve funkci zdravotní radové okresu Nymburk a byla to právě ona, kdo se zasadil o realizaci domácí zdravotní péče na nymburském okrese. Jak na tu dobu vzpomínáte? Zavedení domácí zdravotní péče v propojení s pečovatelskou službou jsem považovala za potřebný krok k umožnění starým a nemocným lidem zůstat v domácím prostředí.V té době to byla naprostá novinka a pro její prosazení jsem se rozhodla i z důvodů ekonomických výhod – pod jedním vedením a počtem administrativních pracovníků jsou poskytovány kompletní služby. Důležitá je také komunikace pečovatelek a zdravotních sester o zdravotním stavu a potřebách klientů. Ale především jsme zavedením této služby pomohli lidem. Bylo těžké novou službu prosadit? Nejtěžší bylo prosadit v té době neobvyklý systém provázané péče u zdravotních pojišťoven. Museli jsme přesvědčivě prokázat, že provedení domácí zdravotní péče nebude ekonomicky slučováno s pečovatelskou službou a nebude na ni doplácet, což se nám podařilo. Každá služba je vyúčtovávána samostatně. Máte o práci CSZS přehled i nyní, když už ve funkci zdravotní radové nepracujete? Ano, v radiodiagnostické ordinaci mám hodně pacientů s onkologickou diagnózou a vím, že mnozí z nich služeb Centra využívají. I když nemohu domácí péči předepisovat, to je na praktických lékařích, v případě její potřeby a zájmu pacienta nebo rodinných příslušníků zkontaktuji CSZS a ti už všechno zařídí.
10
MUDr.Irena Proxová Patříte k lékařům, kteří domácí zdravotní péči svým pacientům od samého začátku předepisují. Jak zpětně hodnotíte počin zavedení této služby? Líbila se mi už samotná myšlenka poskytovat lidem péči doma a umožnit jim zůstat v domácím prostředí i v těžším zdravotním stavu.Uvědomovala jsem si, že stárnoucí populace bude potřebovat čím dál větší pomoc a budou přibývat lidé, kteří ji ocení. Nemocnice jsou od toho, aby poskytovaly péči pro akutní stavy, ale rozhodně se lidé při dlouhodobé péči cítí lépe doma a u seniorů to platí dvojnásob. Jak domácí zdravotní služby využíváte ? Každý pacient vyžaduje určitou péči. Někteří potřebují například denní převazy a nejsou sami schopní k lékaři dojíždět, musí je vozit rodina nebo sanitka. Těmto lidem umožňuji domácí zdravotní péči, kdy jim převazy zajistí zdravotní sestra. Sestry provádějí též odběry krve u obtížně pohyblivých nebo zcela ležících pacientů, kontroly zdravotního stavu a užívání léků u osaměle žijících pacientů nebo těch, kteří nedokáží sami zvládnout většinou velmi komplikovanou medikamentosní léčbu. Poskytují pohybovou edukaci po mozkových příhodách, po úrazech, zlomeninách a sehrávají významnou úlohu u nevyléčitelně nemocných lidí. V těchto případech pomáhají se zdravotní péčí o nemocného v době, kdy je rodina v práci, a jsou jim k dispozici radou i pomocí ve dne, v noci. Znamená to pro vás víc práce, než když pacienta pošlete do nemocnice?
V tomhle smyslu určitě ano, v tom bych však problém neviděla. Větší problém je administrativa pro pojišťovny, ale není to nic tak nepřekonatelného, aby to omezovalo moje požadavky na domácí zdravotní péči pro mé pacienty. Myslíte, že pacienti i lékaři si již na tuto službu zvykli? Nemohu mluvit za ostatní kolegy, já domácí zdravotní péči pro své pacienty využívám hodně. Snažím se, pokud si to přejí, aby zůstali co nejdéle v domácím prostředí, v domácí rodinné péči, aby nemuseli do LDN nebo do ústavní léčby. V tom mi domácí zdravotní péče velmi pomáhá. A myslím si, že moji pacienti to oceňují. Máte od pacientů zpětnou vazbu? Jak hodnotí práci zdravotních sester? Oni je mají strašně rádi! I rodiny hodnotí domácí péči velmi příznivě a musím říci, že za celých deset let jsem se nesetkala s žádnými problémy. Naopak, spolupráce s CSZS Poděbrady o.p.s. je velmi operativní a rychlá.
MUDr.Lilian Rumlová „Jsem ráda, že jsem mohla být u zrodu domácí zdravotní péče v našem okrese,“ říká pracovnice Krajské hygienické stanice Střed. kraje územního pracoviště Nymburk, MUDr. L.Rumlová. „Díky spojení původní pečovatelské služby a zdravotní péče Centrum SZS Poděbrady o.p.s. poskytuje komplexní péči a dokáže se o seniory skutečně postarat se vším všudy. Že takto koncipované služby nefungují všude a jak jsou výjimečné jsem zjistila, když jsem zhýčkaná vědomím, co všechno se u nás poskytuje, hledala stejnou službu pro své a manželovy rodiče v jejich bydlištích. Ani v Praze3 a ani na benešovském okrese jsem nepochodila, služby se omezovaly pouze na rozvoz obědů. Cením si také spolupráce Centra se Střední zdravotnickou školou, na které učím a kde se vzdělávají i budoucí sociální pracovnice. Ještě během studia umožňují našim studentům poznat v praxi, jak je tato práce důležitá a uvědomit si smysl a význam péče o staré a nemocné lidi.”
Nádorové onemocnění prsu „S nádorem je to jako s angínou - buď ji vyléčí antibiotika nebo se vyndají mandle… Je zbytečné děsit se doma nějakými představami, důležité je problém řešit… Ne každá bulka v prsu znamená nádor,“ říká v rozhovoru MUDr.Helena Štrobl Syrovcová z Preventivní onkologické poradny v Poděbradech, specializované na nemoci mléčných žláz. V jakém věku jsou ženy rakovinou prsu nejohroženější? Nejvyšší výskyt rakoviny prsu je u žen ve věku 45-60 let , ale na druhou stranu je v této skupině nejvíce vyšetřených pacientek, tedy i včas léčených. Je to dáno i tím, že všechny preventivní akce jsou zaměřeny na věkovou kategorii žen 45 – 68, případně až 72 let. Ženy nad 70let tvoří pouze malé procento vyšetřených a často jsou ukolébány myšlenkou, která je naštěstí pravdivá, že nádorové procesy u starších žen neprobíhají tak rychle, ale je nutné, aby přišly ihned, jakmile něco zjistí. Pravidelné vyšetření prsu na mamografu je tedy pro ženy důležité? Ano, velmi důležité. V České republice má na preventivní mamografické vyšetření zdarma právo každá žena od 45 let. Vyšetření je třeba podstupovat pravidelně, nestačí jen jednou za život. Ale ještě důležitější je, aby ženy, a to se týká všech věkových kategorií, samy sebe pravidelně alespoň jednou měsíčně vyšetřovaly. Jak žena pozná, že se v jejím prsu něco děje? Už samotným pohledem může žena zjistit změnu velikosti nebo tvaru prsu, otok,vtažení bradavky či zarudnutí kůže, změnu povrchu kůže - já tomu říkám pomerančová kůže. Při samovyšetření pohmatem lze přijít na hrbolek či bulku v prsu, u prsu, v podpaží. Další ze změn, která varuje, že se děje něco neobvyklého, je sekrece z prsu u žen ve vyšším věku. Každá změna nemusí znamenat zhoubné onemocnění, ale vždy, pokud se některé z uvedených příznaků objeví, je nutné okamžitě navštívit lékaře. Ten určí další postup vyšetření. U mladších žen sono, u žen starších mamografii, případně podle nálezu ultrazvuk a dnes je naprosto běžnou součástí všech vyšetření odebrání vzorku tkáně, které se provádí ambulantně. Je trošku nepříjemné, ale
nebolí. Ne každá bulka v prsu však znamená nádor. Z 90% se jedná o změny, kdy se tkáň mění ve vazivo.Tyto změny patří k normálnímu obrazu prsu. A nádor v prsu bolí? Dá se říci, že karcinom prsu nebolí. Jsou ženy, které pociťují bolesti a nic to neznamená, ale jsou také ženy, které při nádorovém onemocnění malé bolesti mají.. Může se stát, aby mezi pravidelnými kontrolami nádor narostl do takového stadia, že by se ženě nedalo pomoci? Ne, nemůže. Nejhorší jsou nádory, které má žena sedm, osm roků. Ale pokud chodí na pravidelné dvouleté prohlídky, je prokázáno, že nádor, který vznikne během tohoto intervalu, je vždycky léčitelný. Buď chirurgicky nebo léky. U žen, které nemohou podstoupit narkózu před operačním zákrokem většinou v pozdějším věku, se léčí jinými prostředky. I tak jsou velké úspěchy, nádor se dá zmenšit až na desetinu a při trvalé léčbě, třeba hormonální, žena funguje normálně dál a nemá problémy. Jak má postupovat žena, která ještě
nikdy na vyšetření nebyla, nebo když zjistí, že něco není s jejími prsy v pořádku? Měla by navštívit svého ošetřujícího lékaře, praktického nebo gynekologa. Ten jí dle obtíží doporučí další vyšetření. Nebo se může i bez doporučení obrátit na specializovanou poradnu pro nemoci mléčné žlázy, která je v každém okresním městě, ale třeba i u nás v Poděbradech. V Jubilejním domě je Prsní poradna při chirurgické ambulanci - chirurg je jedním z lékařů, který může vyšetřením zjistit o jak závažné onemocnění se jedná. A pak je zde Preventivní onkologická poradna, kde jsme specializováni přímo na nemoci mléčných žláz. Termín objednání je týden až čtrnáct dnů .V den, kdy je pacientka vyšetřována, je pro ni rezervované místo na mamografu, takže má najednou zajištěné kompletní vyšetření. Co byste ze svých profesních zkušeností vzkázala ženám? Aby nezastíraly své problémy, aby se nebály a přišly. Je zbytečné děsit se doma nějakými představami, důležité je problém řešit. Nechci toto onemocnění zlehčovat, ale je to jako s angínou – buď ji vyléčí antibiotika nebo se vyndají mandle.Skutečně všem ženám, které vyšetření ze strachu odkládají, se uleví, jakmile k nám vejdou a my se jejich problémem začneme zabývat. Většinou pak řeknou, že nejhorší bylo čekání „co bude“.Vědět, že je všechno v pořádku nebo mám co řešit, je lepší, než nejistota. Mnohdy přijdou a zase bez nálezu odejdou. A procento uzdravených žen stále stoupá.
11
Šikovné ruce našich seniorů
Rekordním počtem 4315 soutěžních prací z celé republiky a poprvé i ze Slovenska, což je téměř o tisíc více než v loňském roce, vstoupila výstava Šikovné ruce našich seniorů – pro radost a potěšení do druhé desítky. XI. ročník se konal 1.- 4. dubna na Výstavišti v Lysé nad Labem v rámci výstavy SENIOR – HANDICAP: aktivní život. V předcházejícím ročníku vyslyšeli pořadatelé návrhy seniorů k rozšíření soutěže o počítačové prezentace a literární práce, letos na jejich přání poprvé zařadili i kategorii fotografie, ve které soutěžící představili 203 snímků přírody. V počítačových prezentacích účastníci ztvárnili téma: Senior 21. století. Literární soutěž, rozdělenou na prózu a poezii, spojovalo v 75 pracích téma: Velikonoce. V této kategorii porotu zaujalo naprosto výjimečné dílo poezie pana Antonína Marečka z Mnichovic „Velikonoční“, s rytmickými verši s neotřelým rýmem, za které mu udělila 1.cenu. Nejobsažnější kategorií, se kterou soutěž původně začínala, byly ruční práce provedené nejrůznějšími technikami - od náročných výšivek, paličkované a háčkované krajky, drhání, pletení, batiky, drátování až po keramiku, dřevořezbu nebo třeba vizovické pečivo. Obzvlášť v tomto okruhu činností počet soutěžících a kvalita zpracování neustále stoupá, a tak porota neměla snadnou úlohu vybrat z nich ty nejzajímavější a ohodnotit nejlepší. Někdo si možná řekne - ruční práce, co mě tam může překvapit? Pravidelní návštěvníci však vědí, že jsou zde k vidění nejen překrásné ukázky klasického zpracování, ale že autoři dokáží vytvořit módní nápadité věci nebo pojmout soutěžní výrobek s nadsázkou a humorem. Sami pořadatelé, kterým za jedenáct let konání výstavy prošly rukama tisíce soutěžních prací, často žasnou nad kreativitou soutěžících. Už jste viděli háčkované jídlo, pletený pulitr piva s pěnou nebo upletenou věrnou kopii zámku? Každoročně zvyšující se zájem o prohlídku výstavy i účast v soutěži jednoznačně potvrzují, že o dobré nápady na této výstavě v žádném případě nouze není.
12
Vyhodnocení soutěžních prací se konalo v pátečním slavnostním programu za přítomnosti významných osobností veřejného života. Ocenění získalo celkem 60 soutěžících, všichni obdrželi květiny a nádherné dárkové kazety s přírodní kosmetikou od Botanicusu Ostrá. Programem provázel Alexander Hemala, v zábavných vstupech účinkovali Taneční orchestr TOX Jaroslava Trnky, sólista Karlínského divadla Josef Oplt a sólistka Hudby hradní stráže Praha Ivana Brožová. Písničky z šedesátých let si obecenstvo zazpívalo s Pavlínou Filipovskou. Během let se podařilo výstavu propojit s výtvarnou soutěží pro děti a mládež, mladí a senioři se navzájem inspirují a dochází i k předávání zkušeností. Ceny výtvarné soutěže na téma Velikonoce byly uděleny v sobotním zábavném programu spolu s cenami soutěže pro handicapované výtvar-
pro radost a potěšení níky „Svět mých radostí“. Ocenění si převzali také vítězové ankety „Cena návštěvníka výstavy – práce, která mě nejvíce zaujala.“ V zábavném programu účinkovala zpěvačka Heidi Janků a Taneční orchestr TOX, který v pavilonu Šikovných rukou bavil diváky po všechny čtyři výstavní dny. Tančilo se, zpívalo, povídalo.Výstavu si prohlédly tisíce návštěvníků a je zřejmé, že zájem roste nejen z řad seniorů, ale přicházejí celé rodiny - babičky, dědové i „mladí“ s vnoučaty.
Pořadatelům této ojedinělé akce - Centru sociálních a zdravotních služeb Poděbrady o.p.s. se daří motivovat seniory a handicapované, aby tvorbou soutěžních prací naplnili svůj volný čas. S mnohými jsou v průběhu roku v kontaktu a povzbuzují je k odhodlání, aby se svými dílky na výstavě pochlubili. Smyslem této soutěžní výstavy je dát příležitost k setkávání lidem, kteří, ačkoli jsou v pokročilejším věku nebo handicapovaní, mají stále co předvést a mohou předat své zkušenosti druhým. Pro mnohé z nich je už samotná účast velkou motivací a pamětní list, který obdrží všichni, bez rozdílu umístění, cenným uznáním jejich tvorby. Atmosféru a účel dokonale vystihují slova jednoho z účastníků : „Nemusím vyhrát, hlavně že jsem tady!“
Přehled oceněných prací v jednotlivých kategoriích a fotografie z výstavy naleznete na internetových stránkách www.centrum-podebrady.info. V příštím roce se bude výstava konat až v červnu, bližší informace naleznete v dalším čísle Zpravodaje a na našich internetových stránkách.
Senioři z Havířova představili zajímavý projekt, za který obdrželi Cenu hejtmana středočeského kraje. „Je to projekt našich seniorů z klubu na Studentské ulici,“řekla nám Petra
Pospíšilová z odboru sociálních věcí v Havířově, kde má na starosti volnočasové aktivity, „Panenky – hadračky pro nemocné děti. Vznikl na podporu diagnostiky a pro radost dětí, které musí strávit nějaký čas v nemocnici. Když dítě přijde do neznámého nemocničního prostředí, bývá problém s komunikací. Při nástupu si vybere panenku a na ní ukáže lékařům svá bolavá místa. Zvláštností tohoto projektu je i to, že děti samy dokreslí panenkám obličeje. Pro menší děti vyrábíme panenky s hotovými obličeji. Každá panenka má svůj „rodný list“s fotkou. Do projektu se zapojilo 113 seniorů a vyrobili už 863 panenek.”
13
Marie Kotašková, Branice
Drahoslava Drábková, Čelákovice - keramika
Cena návštěvníků výstavy práce, která mě nejvíce zaujala. „Letos jsem zde už asi naposledy,” oznámila nám překvapivě paní Kotašková, pravidelná vystavovatelka od prvních ročníků soutěže. Rok co rok přiváží překrásná díla vizovického pečiva a u svého stánku trpělivě zasvěcuje návštěvníky do jeho tvorby. „Už mě to nějak zmáhá a máme to sem z Branic v Jižních Čechách daleko.“ U stánku paní Kotaškové je vždycky plno, a tak věříme, že její náhlé rozhodnutí ovlivnila čtyřdenní únava a že se s paní Kotaškovou za rok opět setkáme.
„Tato výstava je pro mě velikou motivací a dá se říci, že i částečnou medicínou na mé neduhy. Stále mě to baví, dodává mi to ohromnou sílu,“ svěřila nám paní Drábková, která letos návštěvníkům představila nádhernou kolekci keramiky na téma „Mateřství“ . O tom, že se její práce líbila, svědčí Cena návštěvníků výstavy - práce, která mě nejvíce zaujala.
Oldřich Hercig, Ostrava – řezbářské plastiky
Klub důchodců, Lysá nad Labem
800 drobných dárečků - kytičky, motýlky, závěsy a malé dečky rozdaly návštěvníkům výstavy členky Klubu důchodců z Lysé nad Labem. „Návštěvníci jsou mile překvapeni, když od nás dostanou pozornost,“ vypráví paní Alena Hradecká a Marie Soukupová, které měly v sobotu „službu“. Dárky vyrábíme po celý rok na schůzkách klubu i doma. Baví nás dělat lidem radost, obdarovaly jsme i Pavlínu Filipovskou, když tady účinkovala v zábavném programu a přišla se na naši výstavu podívat. Děláme to moc rády a s láskou!“
14
Krásný příběh, jak spojit talent s životními zkušenosti, nám vyprávěl vystavovatel řezbářských plastik pan Oldřich Hercig z Ostravy, držitel Ceny návštěvníků výstavy: „Moje původní profese je spojař, později jsem učil na odborném učilišti, ale řezbářství, to je můj obrovský celoživotní koníček. Poprvé jsem vystavoval v Kopřivnici v r.2001 havířský betlem v 10 litrovém demižonu
znázorňující těžbu rud v 17.století. Nyní jsem v důchodu a představte si, že učím „svého koníčka“. Jednou šel kolem mého ateliéru ředitel Zvláštní školy, prohlédl si co dělám a navrhl mi, jestli bych se na jejich škole nechtěl ujmout výuky práce se dřevem. Jeho nabídku jsem s radostí přijal. Zpočátku to nebylo zrovna jednoduché, žáci chtěli být s prací rychle hotovi a odnést si ji domů. Ve spolupráci s terapeutkou se nám postupně podařilo, aby se dokázali k práci
vrátit, nechat si ji uloženou v dílně a pokračovat v další hodině. Každý z nich vyžadoval citlivý individuální přístup, přesně podle svých schopností a možností. Během půl roku se žákům zlepšila motorika a soustřední natolik, že se pan ředitel rozhodl čas i prostory pro výuku rozšířit. Mám z toho pochopitelně radost a možná, že za rok sem přivezeme návštěvníkům něco předvést.”
plastického ztvárnění oblohy, vody apod. Taky vás zajímá, proč opustil malbu a začal své obrazy vyšívat? „K vyšívání jsem se dostal náhodou, asi tak před 12 lety, “vypráví. „Moje dcera vyšívala obrázky podle předloh. Zadal jsem si u ní obrázek chaloupky se zátiším, ale měla malé děti a nějak se to nechýlilo ke konci. Takže jsem znervózněl a povídám, chápu, že nemáš čas, tak mě to nauč! Naučila mě základní křížkový steh, já jsem si obrázek dodělal a v podstatě mě to tak nějak chytlo. Vyšívání dostalo přednost před malováním, i když si dělám náčrtky, sám si koncipuji námět, téma a barvy, ale pro výšivku si dělám jenom záchytné body, nic nepřekresluji. Do své tvorby jsem se snažil přenést profesionální úroveň, o vyšívání jsem si prostudoval všechnu dostupnou literaturu. Víte třeba, že existuje přes 100 druhů vyšívacích uzlů na světě? Já používám tak 10 až 12 druhů, ale nikdy v jednom obraze najednou. Naštěstí mě manželka podporuje, převzala některé mé povinnosti a já se jí to snažím vynahradit, když zrovna nevyšívám. Pro představu, abyste si nemysleli, že já jen vyšívám a všechno ostatní je na mé ženě - třeba 2měsíce nevyšívám vůbec nebo hodinu za týden, a pak najednou 5dnů 12hodin za sebou. Někdy nápady přicházejí doslova ve snu, probudím se a říkám si : Ta bříza by měla vypadat takhle a dám se do vyšívání. Používám speciální bavlnky z jihu Francie z Toulouse, které si objednávám v jedné prodejně v Praze a ti mi je musí dovážet. Jsem asi jejich jediný mužský zákazník v republice,“ dodává s úsměvem. Sympatický Ing.Gregor je rodák z Lysé n. Labem, proto devadesát procent námětů jeho tvorby pochází odtud, zejména z památkové zóny. V roce 2005 vystavoval obrazy na společné výstavě s řezbářem p. Knápkem. Zajímavostí byla vyšitá a vyřezaná socha Měsíce dubna ze Zámecké zahrady, která jim oběma byla námětem. Zatím má na svém kontě 20 obrazů. A jak se cítí na výstavě Šikovných rukou? „Cenu jsem ještě nezískal, ale kvůli tomu určitě nevystavuji, hlavně že se mé obrazy lidem líbí a mají z této akce radost a potěšení, vždyť já si zdejší atmosféru taky pěkně užívám!“
Ing. Petr Gregor, Lysá nad Labem
Pravidelný vystavovatel Ing.Petr Gregor letos přišel s unikátní novinkou vyšívaných obrazů, které byste trošku z odstupu nerozeznali od olejomaleb. Vyvinul vlastní vyšívací techniku řasení bavlnek, kterou dosahuje
15
Cizelérské práce pana Jiřího Lukáška z Třebechovic pod Orebem byly unikátem výstavy. Návštěvníci se u jeho stánku zastavovali během dne mnohokrát a se zájmem pozorovali, jak se destička, na které měl zpočátku vyryté pouze obrysy, mění v plastické umělecké dílo. K této technice je potřeba nejen příležitost naučit se jí pod odborným vedením, ale i značný výtvarný talent. „Můj tatínek byl výtvarně nadaný,“vypráví pan Lukášek, „maloval oleje a byl návrhářem kožené galanterie v Gala Prostějov. Vytvořil
kolekci na výstavu EXPO 58 v Bruselu, která se velice líbila britské královně Alžbětě, tak ji po skončení výstavy od něho dostala. Tatínka pak kvůli tomu zavřeli jako třídního nepřítele.Velmi ho to psychicky zasáhlo. Já jsem chtěl studovat, jenomže, jak už to dříve bývalo, nebylo mi to umožněno. Jsem vyučený mědíkovec ve Škodovce. Práci s barevnými kovy nás učil prof. Artur Bartoška z Umělecko průmyslové školy v Turnově, který zde naštěstí založil kroužek cizelování a tepání kovů. Chodil jsem k němu 4roky, cizeloval jsem i na vojně, dokonce jsem vyhrál Armádní soutěž tvořivosti. Znovu jsem se pokoušel o studium, ale opět marně, až jsem na cizelování zanevřel. Počkal jsem si skoro padesát let, teprve v důchodu jsem se k cizelování vrátil. V současné době mám hotových asi 50 obrázků a letos jsem se rozhodl některé z nich návštěvníkům výstavy ukázat.”
“To jsou věci, které člověku přizdobí život,“ vystihla atmosféru výstavy herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská, která si mezi vystoupeními v slavnostním programu nenechala ujít její prohlídku.Původně jsme počítali s rozhovorem, ale jakmile jsme vstoupili do pavilonu Šikovných rukou, sama se v úžasu nad vystavenými díly ujala slova : „Před každým, kdo má šikovné ruce, kdo se dovede zabývat ručními pracemi, klekám s obdivem! Nevím, jestli se ještě vyučují ve škole, ale my jsme je měli povinně. Začalo to nevinným šněrováním bot, a už z těch jsem měla čtyřku! A pokračovalo, kdy už jsem tomu vůbec přestávala rozumět, háčkováním - krátký sloupek, dlouhý sloupek, žínka pro maminku, to byly pro mě přímo katastrofy. Pokud nebyla po ruce hodná spolužačka, kterou jsem přemluvila, aby žínku pro maminku za mě vyrobila, byl to průšvih.Vždyť já jsem byla z ručních prací na propadnutí! Proto všechno, co zde senioři vystavují, je pro mě zázrak. Podívejte, tady jsou vyšívané ubrusy, tam zase ažury a další krásné techniky, které já znám už jenom od babiček a dodnes je střežím jako oko v hlavě. Miluji je, jsou to věci, které člověku přizdobí život. Když si sednu ke stolu, na kterém je těžký vyšívaný ubrus a vzpomenu si, že kdysi ho měla v ruce moje babička z Přelouče nebo moje milovaná babička ze Žižkova, které se s touto prací uměly mazlit, tak je to pro mě pohlazení po duši a vím, že sedím u toho nejkrásnějšího stolu na světě. A to všechno je zde
16
vystavené! Ať kouknete kam kouknete – třeba ten háčkovaný svetr bych si mohla obléci i na slavnostní příležitost, jak je krásný. Vidíte, a to všechno já neumím.Tak se nedivte, že bych tu nejraději chodila „kolenačky“ a klaněla se.“
