ZPRAVODAJ
¡ OCHRANY PRÍRODY
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
Modrásek bahenní Abeceda zkamenelin ¡ Štramberského krasu
Geopark Podbeskydí Hlušinové odvaly oèima botanika
1/2012
Vážení ètenáøi, na konci ledna uplynuly již dva roky, kdy jsme se, jako státní podnik Lesy Èeské republiky, stali partnerem projektu LIFE+ „Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko“. Jsme rádi, že nám byla dána možnost podílet se na informovanosti veøejnosti v oblasti ochrany pøírody spolu s ostatními partnery projektu. Èasto jsme kritizováni, že nám jde jen o døevo a nic jiného nás nezajímá. Není tomu tak. Ochrana pøírody je pro nás neménì dùležitá, stejnì jako ekonomická stránka vìci, a každoroènì nás jen v Moravskoslezském kraji stojí øádovì desítky milionù korun. Dnes už snad nikdo nepochybuje o nutnosti využívání pøírodních zdrojù trvale udržitelným zpùsobem. Døevo je obnovitelná surovina a hospodáøský les je jeho nejdùležitìjším zdrojem. Dobøe víme, že udržení a podpora biodiverzity (druhové pestrosti) je nejen nutná z pohledu ochrany pøírody, ale je prospìšná i z pohledu stability a vývoje vlastního hospodáøského lesa. Na druhou stranu je nutno si uvìdomit, že žijeme v kulturní krajinì a ta bez dalších lidských zásahù není schopna existovat v podobì, jakou známe. Proto také, když se kácí jednotlivé stromy nebo i èást lesa, tak se hned nejedná o devastaci životního prostøedí a drancování pøírodních zdrojù. Naše zejména hospodáøské aktivity se i díky tomuto èasopisu snažíme postupnì pøiblížit široké veøejnosti. Jako, dovolím si napsat, nejvýznamnìjší hospodáøi v krajinì se nìkdy dostáváme do sporù s požadavky ochrany pøírody, a to nejen v chránìných krajinných oblastech, v územích systému Natury 2000 nebo maloplošných zvláštì chránìných územích, ale i pøi našem bìžném hospodaøení mimo tato území. Proto spolupráce a zejména otevøená komunikace „ochranáøských“ organizací s „hospodaøícími“ subjekty je nanejvýš žádoucí a nutná. Je pøece v zájmu nás všech, aby naše lesy byly co nejvíce zdravé a stabilní a zároveò nám poskytovaly dostatek kvalitního døíví – obnovitelné suroviny. To jde ruku v ruce s podporou biodiverzity a trvale udržitelným hospodaøením. O to více si vážíme naší spoluúèasti na tomto projektu. Václav Langer LÈR, s.p. - KØ Frýdek-Místek
Rubrika -
NATURA 2000
Evropsky významná lokalita Èervený kámen Rozloha: 250 ha Nadmoøská výška: 319–629 m n. m. Datum vyhlášení: 26. 10. 2009
Polská republika
Krnov
PL Pøedmìt ochrany: - Extenzivní seèené louky nížin až podhùøí (biotop T 1.1 Mezofilní ovsíkové louky) - Petrifikující prameny s tvorbou pìnovcù (R 1.3 Lesní pìnovcová prameništì) - Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích (biotop L 4 Suové lesy)
Ostrava
EVL Èervený kámen Olomoucký kraj
Nový Jièín Zlínský kraj
Èlenitý lesní komplex s mozaikou nelesních spoleèenstev (louky, vápnomilná skalní vegetace) a výskytem øady vzácných rostlinných a živoèišných druhù nacházející se v Šostýnských vrších (cca 1 km od mìsta Kopøivnice). Biota
vázáno množství hmyzu, z nìhož si pøi procházce územím nelze nepovšimnout zejména hojného výskytu dnes již z pøírody stále více mizejících motýlù. Pùvodními lesními porosty na Èerveném kameni byly suové buèiny s javorem a lípou. I když velké plochy tìchto porostù byly v minulosti vytìženy a pøevedeny na „výnosnìjší“ smrkové monokultury, naštìstí zùstalo na území této evropsky významné lokality zachováno i dostatek ploch s porosty pùvodních smíšených buèin. V jejich bylinném patøe pak lze dodnes objevit nìkteré zajímavé lesní rostliny, které vypovídají o zastoupených lesních typech porostù v minulosti - z buèinných prvkù zde rostou
Území evropsky významné lokality skýtá mozaiku rùzných typù stanoviš – kombinace pestrých a zachovalých luèních spoleèenstev, køovinatých lemù a lesních porostù vytváøí jedineèné prostøedí pro výskyt široké škály rostlinných a živoèišných druhù. Na zachovalých obhospodaøovaných loukách se vyskytují vzácné orchideje (napøíklad vstavaè mužský, bradáèek vejèitý a vemeník dvoulistý). Vlhká a podmáèená stanovištì provázejí prstnatec májový a prstnatec Fuchsùv. Na bohaté bylinné patro je
2
Foto: D.Kvita
všechny tøi druhy kyèelnic, dále jeèmenka evropská, rozrazil horský, šalvìj lepkavá. Pøítomnost suových lesù pak potvrzují napø. mìsíènice vytrvalá, kapradina Braunova, árón východní, kerblík lesklý a samorostlík klasnatý. V zaøíznutých údolích jsou vyvinuty fragmenty olšovojasanových luhù s ostøicí øídkoklasou a ostøicí pøevislou, které provází øada vlhkomilných lesních druhù, napøíklad øeøišnice køivolaká, pøeslièka lesní aj. V neposlední øadì je pak potøeba zmínit i biotop, který byl pro své kvality a význam na lokalitì zaøazen mezi jeden z pøedmìtù ochrany – zastínìná lesní pìnovcová prameništì. Pìnovcová prameništì se vyznaèují srážením uhlièitanu, pøípadnì síranu vápenatého z prameništní podzemní vody na zemském povrchu a vegetaci. Na povrchu pùdy, na kamenech, vìtvièkách a rostlinkách mechù se pak vytváøí bílá krustièka vysráženého uhlièitanu vápenatého (tzv. pìnovce). Pìnovcová prameništì však poznáme i podle rostlin, které zde rostou a jež jsou specializovány na zvýšené množství vápníku ve vodì, èasto jsou velmi bohatì pokryty zejména mechorosty.
Zjara kvetoucí kyèelnice devítilistá Foto: D.Kvita
Ohrožení
Zajímavosti
Mìsíènice vytrvalá
Celé území je pod mírným vlivem turistického ruchu a sportovního vyžití obyvatel pøilehlého mìsta Kopøivnice a okolí (bìžná turistika podpoøená vybudovanou nauènou stezkou). Vrcholová kóta Èerveného kamene je známým startovacím místem paraglidistù. Luèní spoleèenstva je potøeba pravidelnì udržovat extenzivní pastvou nebo seèí tak, aby byly zajištìny pøíhodné podmínky pro výskyt vzácných druhù. V rámci lesního hospodaøení je potøeba dbát zejména na zachování pùvodních cenných porostù a nedopustit jejich pøemìnu na lesy s vyšším podílem smrku.
Území evropsky významné lokality Èervený kámen a její okolí je pro návštìvníka velmi atraktivní, a to tím, že je zde na pomìrnì malé ploše koncentrováno velké množství pøírodovìdných, kulturních a historických zajímavostí a hodnot. Velmi dobrým prùvodcem návštìvníka v tomto pozoruhodném území mùže být známá Lašská nauèná stezka s 16 zastaveními, která prochází nejatraktivnìjšími místy v Kopøivnici a jejím blízkém okolí a která pøibližuje návštìvníkovi poutavým zpùsobem zajímavosti z historie, zoologie, botaniky, lesnictví, mykologie, dendrologie, geologie a hydrologie tohoto území.
Lenka Øondíková Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Modrásek bahenní patøí svým zpùsobem života mezi nejzajímavìjší druhy živoèichù u nás. Tento pomìrnì nenápadný motýl žije na vlhkých loukách, ale i v pøíkopech podél silnic èi železnièních tratí. Podmínkou pro výskyt druhu je pøítomnost živné rostliny krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) a kolonie mravencù žahavých (Myrmica rubra). První dospìlí motýli se objevují na lokalitách zaèátkem èervence a jsou témìø ihned pøipraveni se páøit a klást vajíèka. K tomuto vyhledávají ty nejvìtší a nejvíce rozvinutá kvìtenství totenu. Po vylíhnutí se larvy zavrtávají do jednotlivých kvítkù a živí se zpoèátku na kvìtech a pozdìji na rozvíjejících se semenících. Na jednom kvìtenství je schopno pøežít 3 – 6 larev. Okem sotva viditelné housenky vážící jen nìco málo pøes jeden miligram (tj. 2 – 3 % z finální hmotnosti housenky pøed kuklením) se po uplynutí 2 – 3 týdnù vydávají na nebezpeènou pou do nitra mravenèí kolonie. S pøíchodem veèera malé housenky modráskù opouštìjí kvìty, padají na zem a èekají, až budou objeveny dìlnicemi mravencù žáhavých, což trvá nejèastìji okolo pìti minut. Bìhem této „èekací doby“ vyluèují larvy feromony velmi podobné tìm, které produkují mravenèí larvy. Tvar a vùnì larev motýla natolik mravence zmate, že je adoptují a odnesou je mezi své vlastní potomstvo do mraveništì. V mraveništi se pak larvy modráska živí larvami hostitelských mravencù a zároveò jsou dokrmovány mravenèími dìlnicemi. Bìhem jara následujícího roku získávají housenky modráska svou koneènou velikost, a tak se zaèátkem léta mohou, stále ještì v mraveništi, zakuklit a o 2 – 3 týdny pozdìji opustit své hostitele jako dospìlí motýli.
3
Foto: A. Czernik
Modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
Modrásek bahenní na kvìtu krvavce totenu
Ohrožení a ochrana
Foto: Archiv AOPK
Pøestože tento druh není u nás v souèasné dobì ohrožen, jsme povinni jej chránit jako èlenský stát Evropské unie pro zachování pøírodního evropského dìdictví. V západní Evropì se totiž za posledních 50 let jeho stavy snížily o 20 – 50 %. Tìžištì evropského výskytu modráska bahenního je v dnešní dobì ve
støední Evropì, nejvíce recentních populací pøežívá v Èeské republice, jižním Polsku a v Nìmecku. Bìhem posledních let bohužel zaèaly lokality ubývat i u nás. Napø. donedávna bohaté populace v údolí øeky Opavy se zmìnily v izolované malé mikrokolonie èítající nižší desítky jedincù. A èím ménì pøežívá jedincù na lokalitì, tím je populace náchylnìjší k zániku.
Rubrika -
Hlavním dùvodem vedoucím k ohrožení druhu na bytí jsou zmìny ve zpùsobu obhospodaøování vlhkých luk, pøedevším odvodòování a následnì pøehnojování nebo rozorávání stanoviš. Na druhé stranì jsou to i sukcesní zmìny po zanechání luèních ploch ladem – zarùstání náletem køovin a døevin, èasto také nástup invazních druhù rostlin. Ohrožujícím faktorem bývá i aplikace insekticidù v okolí lokalit. Z pohledu zemìdìlského obhospodaøování luk je modrásek schopen pøežít jen tam, kde jsou louky obhospodaøovány extenzivnì. Jsou koseny v první seèi nejpozdìji do 15. 6. tak, aby se do doby letu dospìlých jedincù dostateènì vyvinuly kvìty krvavce totenu, druhá seè je provádìna teprve zaèátkem podzimu, kdy je vìtšina housenek již bezpeènì ukryta v mraveništích. Je však lepší druhou seè úplnì vynechat. Vhodné je také provádìt mozaikovitou seè èi pastvu v pruzích nebo ještì lépe šachovnicovì. V souèasné dobì probíhá mapování modráska bahenního na území celé ÈR. Pokud se vám podaøí na toulkách pøírodou v èervenci a srpnu pozorovat modráska bahenního na kvìtech krvavce totenu, budeme velice vdìèní, pokud nám pošlete lokalizaci vašeho Biotop modráska bahenního nálezu tak, abychom mohli následnì lokalitu provìøit. Zprávu mùžete zaslat na emailovou adresu:
[email protected]. Ivona Kneblová Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí a Krajské støedisko Ostrava
Zajímavosti z kraje
Hlušinové odvaly v OKR oèima botanika
Poèty druhù cévnatých rostlin na sledovaných lokalitách
4
se v pùvodní zemìdìlské krajinì nevyskytovaly. Uvedený fakt se pokusím demonstrovat na pøíkladu hlušinových odvalù, a to vèetnì nastínìní jejich m o ž n é h o b u - Obr.2. Pùvodem asijský merlík hroznovitý na termicky aktivním doucího vývoje. odvalu Dolu Heømanice. Pøedstavu o druhové diverzitì odvalové kvìteny poskytují práce FILIPOVÉ (2007) a KOUTECKÉHO (2011), kteøí na území OKR provádìli botanická šetøení celkem na 21 lokalitách. Na všech sledovaných územích dohromady zaznamenali 506 druhù vyšších rostlin, z èehož 103 druhù tvoøily døeviny. Poèty druhù na jednotlivých lokalitách jsou zobrazeny na grafu, z nìhož je zøejmé, že druhovì nejbohatší byly rozsáhlé odvaly (odval Dolu Hedvika, odval Dolu Doubrava a odvalový komplex Dolu Petr Bezruè). Pestrost odvalové kvìteny však není determinována zdaleka jen velikostí odvalu, ale také rozmanitostí stanovištních pomìrù, charakterem a stáøím vegetaèního krytu a samozøejmì i okolní krajinou. Druhové spektrum je znaènì rùznorodé, pøièemž nejvìtší zastoupení mají euryekní taxony. V iniciálních sukcesních stádiích jsou èasté ruderály, pøièemž na plochách bez døevinného patra je Foto: T. Koutecký
Èeská republika patøí mezi zemì s velmi bohatou historií hornictví. Právì nerostné bohatství bylo prakticky bìhem celého historického vývoje Èeských zemí jedním z urèujících parametrù ekonomického rozvoje. Zatímco v døívìjších dobách pøevažovala tìžba rud a drahých kovù, od prùmyslové revoluce se do popøedí dostala fosilní paliva, zvláštì èerné a hnìdé uhlí. Vedle relativní ekonomické prosperity tìžba pøinesla také výraznou devastaci krajiny a životního prostøedí v zasažených oblastech. V ÈR je hornickou èinností devastováno pøibližnì 0,9 % území státu. Na Ostravsku je historie dobývání uhlí dlouhá víc než 200 let. Uhlí zde bylo objeveno roku 1763, k rozvoji tìžby však došlo až v 30. letech 19. století. Pùvodnì zemìdìlská krajina se postupnì promìnila v sídelní konurbaci, charakteristickou vysokou koncentrací tìžkého prùmyslu a znaèným podílem ploch, jež musely být vyèlenìny z bìžného užívání. Jedná se zvláštì o odvaly hlušin, kalové nádrže a zvodnìlé poklesové kotliny. Z pøírodovìdného hlediska však tìžba nepøinesla pouze rozsáhlou devastaci zasahující snad všechny složky krajiny, ale také zapøíèinila vznik nových a èasto velmi cenných lokalit, jaké by
Foto: T. Koutecký
charakteristický vyšší podíl nepùvodních druhù èeské flóry. Pod staršími porosty døevin se naopak objevují typické lesní druhy. Na hlušinových odvalech se také mùžeme setkat s rostlinami zaøazenými do regionálního i celostátního èerveného seznamu a v ojedinìlých pøípadech i s druhy zvláštì chránìnými. Nìkteré taxony se dokonce mimo odvaly na Ostravsku prakticky nevyskytují. Pøíkladem mùže být zástupce flóry suových lesù kapraï laloènatá, teplomilná strdivka sedmihradská, v Ostravské pánvi dlouho nezvìstná divizna švábovitá nebo zvláštì chránìný kruštík tmavoèervený. Významné jsou rovnìž nálezy zvláštì chránìných orchidejí – okrotice dlouholisté, vemeníku dvoulistého a kruštíku bahenního. Zvláštností holých hlušinových pøekryvù vè. termicky aktivních odvalù je pùvodem asijský merlík hroznovitý. Zajímavé poznatky o vývoji vegetace lze získat na základì rozboru fytocenologických snímkù. Srovnání diverzity bylinného patra 20–75 let starých porostù døevin vzniklých buï pøi rekultivacích, nebo pùsobením spontánní sukcese na 17 odvalech OKR zpracoval KOUTECKÝ (2011). Jako nejvýznamnìjší faktor ovlivòující složení odvalových spoleèenstev se ukázaly s v ì t e l n é p o m ì r y, podmínìné zápojem døevinného patra. Jeho hustota je podmínìná nejen døevinnou skladbou, ale také vìkem porostu. Ve spontánních náletech do vìku pøibližnì 50 let dominuje bøíza, pod níž se postupnì objevuje nárost lesních døevin, které se postupnì dostávají také do hlavní úrovnì. Vznikají tak bohatì strukturované porosty s pestrou Kruštík tmavoèervený se na Ostravsku vyskytuje døevinnou skladjen na odvalu Dolu Doubrava a odvalu Hraneèník. bou. Rekultivaèní výsadby jsou naopak stejnovìké a mezi 20 až 40 rokem obvykle kompaktnì zapojené (zvláštì v pøípadì druhù s hustými korunami, jako jsou napø. javory, lípy, buk, dub èervený aj.). Zatímco u svìtlých náletových porostù se v bylinném patøe vyskytuje rùznorodá smìs druhù s velkou druhovou diverzitou (od zástupcù raných sukcesních stádií až po druhy lesní), zapojené rekultivaèní výsadby hostí chudší bylinné patro tvoøené pøevážnì druhy stinnìjšími, s vyššími nároky na vlhkost a živiny. Z hlediska dalšího vývoje je potøeba poèítat s výraznými zmìnami fyziognomie zejména nynìjších náletových porostù. Hodnotíme-li aktuální sukcesní zralost odvalových spoleèenstev na podkladì velkého vývojového cyklu lesa, lze konstatovat, že nejstarší sukcesní porosty (obvykle okolo padesáti let) již opouštìjí typ lesa pøípravného a postupnì se stávají lesem pøechodným s pestrým døevinným patrem a pøíznivou prostorovou strukturou. V horizontu dvaceti let do tohoto stavu dospìje velká èást dnes hojných tøicetiletých
Termicky aktivní temeno odvalu Dolu Heømanice
bøezových náletù a není nejmenší dùvod tomuto vývoji jakkoliv bránit. Také øada rekultivaèních výsadeb má potenciál nabýt pøírodì blízký charakter a vytvoøit ekologicky stabilní vegetaèní kryt. Je však tøeba aplikovat vhodnou pìstební péèi, pøi které nedojde k provádìní schematických zásahù bìžnì využívaných v hospodáøských lesích (jak se bohužel v souèasnosti èasto dìje). V tomto smìru se jako ideální fytotechnika jeví pozitivní výbìr cílových stromù (postupné uvolòování perspektivních jedincù), který umožní prostorovou i vertikální diferenciaci porostu (uvedené samozøejmì platí i pro spontánní nálety). Další možností je ponechat i rekultivaèní výsadby samovolnému vývoji. Že i tato cesta by mohla pøinést uspokojivé výsledky, mùžeme pozorovat napøíklad na odvalu Jámy Hlubina u Karviné. Najdeme zde spontánnì se vyvíjející, avšak nejspíš umìle založený sedmdesátiletý porost s pestrou døevinnou skladbou s duby, habry a kleny a bohatým bylinným patrem, které si svým složením nijak nezadá s opravdovým lesem (obr. 5). Za úspìšnì rekultivované nech je považováno takové území, kde si ani pøírodovìdec není jistý, jestli právì studuje výsledek sukcese nebo rekultivaèních prací. Pøejme si, aby v OKR bylo takových pøíkladù co nejvíce.
Foto: T.Kooutecký
Foto: T.Kooutecký
Tomáš Koutecký Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU v Brnì
70 let starý smíšený porost charakteru dubohabøiny na odvalu Dolu Hlubina v Karviné II – Dolech. Znamenitá ukázka možné budoucí podoby odvalových spoleèenstev.
5
Inspirace pro vznik loga geoparku - øez zkamenìlým amonitem
hradù (napø. Šostýn v Kopøivnici, Starý Jièín, Hukvaldy, Štramberk), ve štramberské mìstské památkové rezervaci si mùže prohlédnout pøes sto tøicet chránìných staveb, v jednotlivých mìstech geoparku má mož nos t navš tívi t expozice nìkolika muzeí. Geoparkem prochází dvanáct nauèných stezek, naleznete zde rovnìž nìkolik zámkù, rozhleden èi koupališ, svlažit se mùžete napø. ve štramberském minipivovaru. Možnosti ubytování jsou více než pøíznivé, informaèní centra jsou dennì otevøená. K vidìní je toho samozøejmì mnohem více. Pro výèet všech lákadel geoparku bychom však potøebovali samostatné èíslo èasopisu. Proto nám nezbývá nic jiného, než Vás k návštìvì Geoparku Podbeskydí srdeènì pozvat, abyste si tak mohli sami prohlédnout právì to, co Vás nejvíce zajímá. Eva Arnošt, Dalibor Kvita O. s. Hájenka
Foto: D.Kvita
V minulém èísle jsme Vás krátce informovali o zøizovaném geoparku v Podbeskydí. Nyní Vás s ním blíže seznámíme a øekneme si, co se vlastnì pojmem geopark rozumí. Jako geopark oznaèujeme geologicky cenná území, na nichž jsou za spolupráce místních obyvatel a organizací (státních, neziskových i soukromých) vyvíjeny aktivity na podporu udržitelného využívání geologického dìdictví dané oblasti, šetrného rozvoje území a na podporu návštìvnosti a vzdìlanosti. Vznik geoparku tak není èistì geovìdním projektem. Kromì významných geologických objektù a jevù jsou pøedmìtem zájmu také další zajímavosti daného území – kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky apod. Geoparky jsou u nás definovány Ministerstvem životního prostøedí Èeské republiky. Pokud se nejedná o území mající již nìjaký ochranný status (CHKO, národní parky a další chránìná území), neomezuje definování geoparku lidskou èinnost na dané lokalitì. Geopark Podbeskydí nalezneme v centrální èásti Podbeskydské pahorkatiny na území tøiceti ètyø katastrálních území, celková rozloha geoparku je 530 km2. Na severu je geopark ohranièen sníženinou Oderské brány, na východì úboèím Palkovických vrchù, z jihu prvním høebenem Moravskoslezských Beskyd a ze západu úboèím Kojetínských vrchù. Celá plocha je geologicky velmi pestrá. Hlavním cílem geoparku je prezentovat široké veøejnosti problematiku karpatských pøíkrovù na jejich severozápadním okraji a ukázat tak, jak pestrý a komplikovaný geologický podklad pøedurèuje pøírodní i kulturní rozmanitost lokality. Na území geoparku se nachází velké množství lokalit, díky kterým mohou návštìvníci poznat geologickou minulost geoparku od prvohor po ètvrtohory. Nalezneme zde napø. jeskynì, lomy, pískovny, vývìry minerálních vod èi bludné balvany. Mnohé z tìchto lokalit jsou maloplošná chránìná území, z nichž nìkterá jsou území geologicky velmi významná (napø. PP Polštáøové lávy u Straníka, PP Pikritové mandlovce u Kojetína, PP Kamenárka, NPP Šipka, PP Travertinová kaskáda a další). Oblast v pøedpolí Moravskoslezských Beskyd je díky svému znaènì rozrùznìnému a pestrému geologickému podkladu velmi hodnotná i po stránce botanické, zoologické i kulturní. V rámci geoparku nalezne návštìvník také nìkolik zøícenin
Foto: D.Kvita
Geopark Podbeskydí
Polštáøové lávy u Straníku
6
Myslíkovské Lurdy
Rubrika -
Lesní okénko
Management lesních maloplošných zvláštì chránìných území (MZCHÚ): Lesy obhospodaøované: hospodáøské zpùsoby
dospìlého porostu na jaøe namrzat. Po dostateèném odrostení zmlazených døevin je zmýcen mateøský porost opìt v pruhu o maximální šíøi na výšku prùmìrného stromu starého porostu. Na dobøe oslunìné holinì pak odrùstají na svìtlo nároèné døeviny. Náseèným HZ lze tedy obecnì obnovovat lesy smíšené z druhù s rozdílnými požadavky na svìtlo. Vzhledem k tomu, že pøi HZ náseèném je obyèejnì využívána maximální povolená velikost holé seèe (1 ha), nelze tento HZ obecnì doporuèit pøi obnovì lesù v MZCHÚ. Naopak ve velkoplošných zvláštì chránìných územích (VZCHÚ) je tento HZ mnohdy velmi vhodný.
Foto: M. Žárník
Jak bylo vysvìtleno v minulých dílech, rozlišuje hospodáøská úprava lesù obhospodaøované lesy podle toho, jestli vyrostly ze semene, obražením (zmlazením) z paøezù anebo kombinovanì na „vysoké, nízké a støední“. Jedná se o tzv. tvary lesa. Podle toho, jak je les obhospodaøován, tzn. jak a kdy je kácen a jakým postupem je zajištìn vznik (obnova) nového lesa, rozlišuje souèasná èeská hospodáøská úprava lesù 4 tzv. hospodáøské zpùsoby (HZ) – holoseèný, náseèný, podrostní a výbìrný. HZ holoseèný – Pøi tomto zpùsobu hospodaøení je dospìlý les mýcen jednorázovì na souvislé ploše. U nás mùže mít holá seè v bìžných podmínkách rozlohu do 1 ha a nesmí být širší než dvojnásobek prùmìrné výšky stromu v mýceném porostu. Za holinu se považuje paseka o rozloze již od 0,04 ha. V MZCHÚ je obecnì pøípustné použití pouze nejjemnìjší formy holoseèe, a to tzv. maloplošné skupinové holé seèe (obr. 1). Jedná se obyèejnì o oválnou èi kruhovou holou seè o délce (šíøce) odpovídající maximálnì prùmìrné výšce stromu v mýceném porostu. Tento zpùsob hospodaøení je vhodné aplikovat v tìch MZCHÚ, kde chceme zajistit i v následující generaci lesa pøítomnost (alespoò malého množství) na svìtlo nároèných døevin, napø. dubù, modøínu opadavého a borovice lesní. Mikroekologické pomìry na takto malé holinì nejsou nijak extrémní a vyhovují i mnohým na vlhkost nároènìjším èistì lesním druhùm bioty.
Obr. 2: Hospodáøský zpùsob náseèný
Foto: M. Žárník
HZ podrostní (obr. 3) – Pøi tomto zpùsobu hospodaøení je les mýcen na celé obnovované ploše postupnì, bez vzniku holiny – starý les je postupnì proøeïován. Nový les tak vzniká pod ochranou starého. Mateøský les je proøeïován obyèejnì ve 2 – 3 tìžebních zásazích (posledním zásahem jsou odtìženy i poslední stromy), takže nové generaci lesa je pøísun svìtla navyšován postupnì. Tento obnovní postup má tu výhodu, že omezuje v poèátcích obnovy lesa konkurenci na svìtlo nároènìjších trav, bylin a keøù. V MZCHÚ je ze seèí podrostního hospodaøení obecnì nejvhodnìjší použití nejjemnìjší formy, a to tzv. maloplošné skupinové clonné seèe. Této seèe lze optimálnì použít pouze pro obnovu lesa složeného ze stín snášejících druhù døevin. Použitím clonných seèí lze také pøevádìt lesy „vysoké“ na „støední“. HZ výbìrný (obr. 5) – Zatímco lesy obhospodaøované
Obr. 1: Hospodáøský zpùsob holoseèný – forma: maloplošná skupinovitá holá seè
Foto: M. Žárník
HZ náseèný (obr. 2) – Jedná se de facto o formu holoseèného HZ, protože les je zde taktéž mýcen jednorázovì na souvislé ploše. Šíøe holé seèe zde ale nesmí pøesáhnout prùmìrnou výšku stromu v mýceném porostu. Hlavní rozdíl oproti holoseènému HZ je v tom, že nová generace lesa zde vyrùstá nejen na holinì, ale souèasnì i tìsnì vedle pod starým (až pozdìji mýceným) lesem pøiléhajícím k holinì. Protože nový les odrùstá pod starým lesem (v zástinu) pomaleji než na holinì, je postup mýcení a obnovy nového lesa obecnì daleko pomalejší než u HZ holoseèného. Výhodou náseèného HZ ale je, že pod starým porostem (v zástinu) lépe odrùstají na svìtlo ménì nároèné døeviny, jako napø. jedle bìlokorá nebo buk lesní, které mohou na holinì špatnì snášet sušší roky, a navíc mohou bez ochrany
Obr. 3: Hospodáøský zpùsob podrostní
7
ostatními HZ jsou nanejvýš dvouetážové, v lesích obhospodaøovaných výbìrným zpùsobem rostou na malých plochách souèasnì stromy rùzného stáøí – od semenáèkù až po dospìlé stromy. Zatímco pøi aplikaci pøedchozích HZ dochází zmýcením mateøského porostu k dramatické zmìnì celého ekosystému, výbìrné hospodaøení zajišuje stále stejné
Foto: archiv ÚHÚL
ekologické pomìry. Tato bohatá (mnohoetážová) struktura lesa tak umožòuje nepøetržitou tìžbu omezeného množství stromù. Tento HZ je nástrojem (i výsledkem) nejjemnìjšího (nejdetailnìjšího) možného managementu lesù ve støedoevropských podmínkách. HZ výbìrný je nejlepším zpùsobem, jak co nejrychleji pøizpùsobit „typický hospodáøský les“ podobì pùvodních podhorských a horských pøirozených lesù. Postupy HZ výbìrného by mìly být povinnì aplikovány ve vybraných MZCHÚ po dobu až nìkolika desetiletí pøed nástupem režimu samovolného vývoje. Hospodáøské zpùsoby jsou hospodáøskými postupy urèenými pøedevším pro lesy s primárnì døevoprodukèní funkcí. Dlouhodobì je lze aplikovat jen ve vybraných (národních) pøírodních památkách a ve VZCHÚ mimo nejcennìjší lokality. V 1. zónách NP a (N)PR urèených primárnì pro ochranu pøirozených procesù by mìly být tyto metody aplikovány pouze doèasnì po dobu obyèejnì maximálnì nìkolika desítek let, pøed pøechodem na režim samovolného vývoje. Milan Žárník Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù, poboèka Frýdek-Místek
Obr. 5: Hospodáøský zpùsob výbìrný
Ochrana lesa pøed hospodáøsky škodlivými druhy hmyzu
které nepøedstavuje významné hospodáøské škody a velkoplošné odumírání smrkových porostù. K tomu využíváme naší každoroèní evidence kùrovcového døíví, Požerek lýkožrouta smrkového ze které poèítáme nastavení poètu obranných opatøení pro jednotlivé porosty a ohniska výskytu tìchto škùdcù. Lýkožrouty lákáme od jara do podzimu v zásadì dvìma zpùsoby. Prvním zpùsobem je lákání lýkožrouta na pokácené stromy pøikryté chvojím – to jsou tzv. lapáky. Tady napodobujeme pøírodu (zlomy a vývraty) a po nalétnutí lapáky odvezeme k dalšímu zpracování z lesa pryè, odkorníme nebo v nejnutnìjším pøípadì asanujeme chemicky. Druhou variantou jsou tzv. lapaèe – feromonová odchytová zaøízení, kde využíváme zpùsobu komunikace kùrovcù mezi sebou. Jejich tvar mùže být rùzný. Základem je odparník se synteticky vyrobeným feromonem, který brouky do lapaèe pøiláká, my je pak ze záchytné èásti pravidelnì vybíráme a likvidujeme. K tìmto dvìma základním zpùsobùm èasto pøidáváme i kombinaci obou opatøení, napøíklad umístíme feromonový odparník i na lapák nebo stojící strom a máme stojící lapák. Nenahraditelnou èinností lesníkù je systematické vyhledávání napadených stromù v lese a jejich následná asanace. Musíme si uvìdomit, že žijeme v kulturní krajinì, o níž je nutno se starat. V Evropì už dnes nemáme žádné èlovìkem neovlivnìné území, kde stále plnì fungují pøirozené autoregulaèní procesy, a bylo by možné ponechat pøírodu samu sobì. Exhaláty z továren a dopravy se dlouhá desetiletí dostávají i na ta poslední dosud Foto: V.Langer
Foto: archiv O.s.Hájenka
Vážení milovníci pøírody a návštìvníci lesa, v minulém èísle jsme se Vám pokusili vysvìtlit èinnosti, které provádíme za úèelem ochrany mladých lesních porostù proti lesní buøeni a proti zvìøi. V tomto èísle se zamìøíme na starší porosty a jejich ochranu proti podkornímu hmyzu, zejména proti kùrovcùm. Broukù z èeledi kùrovcovitých u nás žije nìkolik desítek druhù a vìtšina z nich je z hospodáøského hlediska nevýznamných. Výjimku tvoøí nìkolik druhù, z nichž nejvìtší hrozbu pro naše smrkové hospodáøské lesy pøedstavuje lýkožrout smrkový a v posledních letech stále èastìji se vyskytující pøivandrovalec ze severské tajgy lýkožrout severský. Lýkožrout smrkový (Ips typographus), lidovì bìžnì zvaný kùrovec, je 4,5 až 5,5 mm velký brouk, jehož larvy se živí lýkem pøedevším smrku ztepilého. Každé jaro sameèci nalétávají zejména na vývraty a zlomené èásti starších smrkù, ale také na fyziologicky oslabené stojící stromy a v jejich kùøe vyhlodávají tzv. snubní komùrky, do kterých lákají svými feromony samièky. Ty po oplodnìní vykousávají v lýku mateèné chodby, ve kterých kladou po stranách vajíèka, ze kterých se líhnou larvièky. Ty se živí lýkem a dotváøejí tak charakteristický požerek. Celkový vývoj trvá v závislosti na poèasí 6 až 10 týdnù. V našich podmínkách má lýkožrout smrkový nejèastìji dvì generace a ve vyšších polohách generaci jednu. Pøi pøíznivém, teplém poèasí mívá celkovì o jednu generaci více. Lýkožrout smrkový je nejvážnìjším škùdcem smrkových porostù v Evropì. Zprávy o jeho kalamitních pøemnoženích v pùvodních lesích støední Evropy pocházejí již ze sedmnáctého a osmnáctého století. Ve dvacátém století pak nalezl pøíhodné podmínky pro svùj vývoj zvláštì ve smrkových monokulturách, jimiž byly nahrazeny pùvodní smíšené lesy. Pøemnožení tohoto škùdce je spojeno se zdravotním stavem porostù, dostupným materiálem pro jeho namnožení a s prùbìhem poèasí. Proto lesníci proti kùrovcùm každoroènì provádìjí obranná opatøení. My, Lesy Èeské republiky, s. p. máme jasnou koncepci ochrany lesa proti kùrovcùm. Naším cílem není vyhubit tyto brouky, ale udržet je v základním stavu, tedy takovém množství,
Feromonový odchytový lapaè
8
nepøístupná místa a fyziologicky oslabují stromy, èímž narušují pøírodní rovnováhu ve prospìch škodlivých organismù, jako je napø. lýkožrout smrkový. Na námi spravovaném území máme jen v Moravskoslezském kraji desítky rezervací ohrožených kùrovci. Samozøejmì rozumíme zvláštnímu poslání rezervací, ale s úplným zákazem likvidace kùrovcových ohnisek se nemùžeme smíøit ani v národních pøírodních rezervacích. Jsme lesníci, chápeme
Rubrika -
význam mrtvého døeva v lese, ale stále je pro nás normální barva lesa zelená. I nedávná historie nám ukázala, jak rychle se dokáže kùrovec pøemnožit a zpustošit tisíce hektarù lesa. Nemyslíte, že právì stromy v rezervacích staré mnohdy pøes dvì stì padesát let si zaslouží pomoci v dnešním, díky èlovìku nevyrovnaném boji?! Václav Langer Lesy Èeské republiky, s.p. KØ Frýdek-Místek
Geologické zajímavosti
Abeceda zkamenìlin Štramberského korálového útesu Bílé vápence tìžené na Kotouèi u Štramberka již 130 let se staly proslulé bohatstvím jurských zkamenìlin. Svým zpùsobem jde o „jurský park“, který však na rozdíl od toho filmového neobývali dinosauøi, ale bohatá fauna korálového útesu. Vápence se totiž usazovaly na okraji oceánu Tethys nìkde na jihovýchod od Èeského masívu. Druhová rozmanitost uchovaná ve štramberském vápenci je úctyhodná a udává se kolem 1000 druhù zkamenìlin. Pøesnì nikdo poèet druhù nezná a bude nepochybnì vìtší. Ekosystémy korálových útesù patøí k druhovì nejbohatším na Zemi a i v juøe tomu jistì nebylo jinak. Problém je v tom, že mnohé skupiny fauny dosud èekají na odborné zpracování. Trochu to pøipomíná problém poznání druhového bohatství tropického deštného pralesa. S tìžbou døeva mizí nenávratnì druhy, které žijí tøeba jen na jediném svahu nebo rokli, a vìdci je už nikdy nepopíší. Ve Štramberku je druhové bohatství jurského korálového útesu zase pohlcováno tìžbou vápence. Naštìstí alespoò v posledních letech probíhají záchranné sbìry zkamenìlin s podporou tìžební spoleènosti. Pro laiky, kteøí neholdují paleontologii ani moøské biologii, bývá problém poznat pøi nálezu zkamenìliny, jakému zvíøeti zbytky patøí. Spokojí se zpravidla s oznaèením „mušlièka“ apod. Jako struèný prùvodce na pomoc všímavým laikùm uvádím níže abecednì seøazené nejèastìjší skupiny jurské fauny. Tato abeceda není zdaleka kompletní a nezbývá než doufat, že budoucnost pøinese podrobnìjší poznání o obyvatelích zaniklého korálového útesu u Štramberka.
Amoniti – schránky amonitù pøipomínají ploše vinutou ulitu plže velkou zpravidla nìkolik centimetrù a obvykle rùznì žebrovanou. Ve skuteènosti jde o vyhynulé hlavonožce, kteøí stejnì jako jejich dnešní vzdálení pøíbuzní aktivnì plavali a byli vybaveni chapadly. Belemniti – z belemnitù se nacházejí ve vápencích vøetenovité útvary z tmavého vláknitého kalcitu pøipomínající projektil. Rovnìž šlo o hlavonožce, jejichž nejbližšími pøíbuznými jsou dnešní sépie a olihnì.
Desetinožci – za tímto názvem se skrývají obecnì známí raci a krabi. Zejména krabi jsou ve štramberských vápencích místy èastí. Snadno je pøehlédnete, nebo jejich krunýøe jsou nejèastìji do 2 cm v prùmìru (navíc chybí klepeta a nohy, které po smrti snadno upadnou). Houby – moøské (živoèišné) houby jsou ve štramberském vápenci èasté a jedná se o typy s vápnitou kostrou. Nejèastìjší jsou drobné kyjovité nebo válcovité tvary.
Ježovky – kostry ježovek se v zásadì neliší od tìch, které známe z dnešních moøí. Pomìrnì èasté jsou ve Štramberku typy s robustními kyjovitými ostny charakteristické pro útesové prostøedí (adaptace na silný pøíboj, který by tenké ostny polámal). Koráli – koráli jsou pro štramberské vápence snad nejtypiètìjší. Vždy se taky jedná o korálové vápence. Vyskytují se rùzné tvary vìtevnatých, plástevných a „mozkových“ korálù, jak je známe ze souèasných tropických moøí. Lilijice – lilijice jsou ostnokožci pøipevnìní k podkladu stvolem, na jehož konci je kalich s pìti chapadlovitými rameny. To vše se skládá z jednotlivých vápnitých „souèástek“. Po smrti lilijice se kostra rozpadne na tyto jednotlivé souèástky charakteristických tvarù. Mlži – lastury nejrùznìjších mlžù (høebenatek, ústøic, datlovek aj.) jsou ve vápencích hojné. Obzvláštì charakteristické jsou však schránky dicerasù. Byli to velcí robustní mlži, jejichž misky s protaženými a šroubovitì zakroucenými vrcholy pøipomínají beraní rohy. Plži – rozmanitost tvarù ulit je charakteristická pro prostøedí korálového útesu. Specialitou jurských útesù oceánu Tethys jsou nerineidní plži s vysoce vìžovitou ulitou. Teprve po podélném rozøíznutí vyniknou komplikované záhyby a lišty uvnitø závitù ulity. Ramenonožci – zdánlivì pøipomínají mlže, ale mají blíže ke kroužkovcùm. Na rozdíl od mlžù je jedna miska vždy vìtší a z otvoru v jejím vrcholu vycházel stvol, kterým byl živoèich pøipevnìn k pevnému podkladu.
Sedivci – jsou kroužkovci obývající drobné vápnité rourky pøitmelené na korály, lastury aj. Žijící zástupce jste nejspíše potkali u moøského pobøeží, kde vystrkují do vody pestrá chapadélka tvaru kvìtiny a pøi vyrušení je bleskovì zatáhnou do své rourky. Miroslav Bubík Èeská geologická služba
9
Rubrika - Aktuality Narozeninový dort s dvaceti svíèkami Je mu dvacet, fandí mu všechny vìkové kategorie, a kde se objeví, pøíroda zajásá. Málokoho by napadlo, že øeè je o finanèním nástroji Evropské komise pro podporu projektù v oblasti životního prostøedí, o programu, jehož výstižné jméno je LIFE. Mezi prvními žadateli o dotaci z tohoto programu byl v Èeské republice Moravskoslezský k ra j . P ro j e k t ov é návrhy do programu LIFE mohou podávat soukromé i veøejné subjekty, a to nejen samostatnì, ale i ve spolupráci s dalšími partnery. A to je pøípad i Moravskoslezského kraje, který je v souèasnosti úspìšným držitelem grantu od Evropské komise v rámci programu LIFE už podruhé. Nejenže spolu s partnery, Ministerstvem životního prostøedí, Agenturou ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky, Lesy Èeské republiky, s.p., Základní organizací Èeského svazu ochráncù pøírody Salamandr, Obèanským sdružením Hájenka a Actaeou, spoleèností pro pøírodu a krajinu, realizuje projekt zamìøený na zvýšení povìdomí o ochranì pøírody, na implementaci soustavy Natura 2000, na posílení úèinné komunikace a šíøení informací k øešení vybraných problémù souvisejících s ochranou pøírody (název projektu: Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko), ale dosud sklízí plody pøedchozího projektu zamìøeného na potlaèení výskytu invazních rostlin, zejména køídlatek, na ploše 350 ha biologicky a geomorfologicky cenného území v povodí Morávky (název projektu: Záchrana lužních stanoviš v povodí Morávky).
Na svou dobu a svým rozsahem ojedinìlý projekt byl realizován v letech 2007 – 2010 a partnerství s Agenturou ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky, Základní organizací Èeského svazu ochráncù pøírody Salamandr, Lesy Èeské republiky, s.p., Povodím Odry, s.p., a Plzeòským Prazdrojem, a.s., posílilo jeho pøínosné výsledky. E v ro p s k á ko m i s e vyhodnotila tento projekt jako jeden z nejlepších projektù (Best Nature Projects 2011) a vyzvala Moravskoslezský kraj k osobnímu pøevzetí èestné plakety u pøíležitosti oslav 20. výroèí programu LIFE na slavnostním ceremoniálu 23. 5. 2012, uspoøádaném v rámci tzv. Zeleného týdne (Green Week) v Charlemange Building v Bruselu. Tak se stal projekt, jemuž realizátoøi pracovnì neøeknou jinak nežli LIFE (pøíp. Morávka), nositelem již druhého prestižního ocenìní. V roce 2010 byl totiž vyznamenán národní cenou Energy Globe Award. A protože dvacáté výroèí si zaslouží svùj narozeninový dort, Moravskoslezský kraj se rozhodl toto jubileum podpoøit uspoøádáním mezinárodní konference na téma 20 let programu LIFE v konferenèních prostorách hotelu VISTA v Ostravì dne 21. 5. 2012. Pøínosem pro všechny úèastníky byla nejen vzájemná výmìna zkušeností z oblasti realizace LIFE projektù v Èeské republice, na Slovensku i v Polsku, ale také inspirace pro další práci na poli ochrany životního prostøedí. Bylo mu dvacet, fandí mu ženy stejnì jako muži a pouze ten, kdo ho nezná, nevyhledává jeho spoleènost … Roxana Macháèková Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Krnovany do pøírody lákají akce kampanì "Krnov – mìsto v pohybu" Která zvíøátka žijí v lese? Co do lesa nepatøí? Znáš zdejší studánku a víš, jak o ni peèovat? Poznáš podle této vìtvièky, z kterého je stromu? I na takové otázky odpovídaly dìti, které se se svými rodièi zúèastnily na konci bøezna krnovské poznávací vycházky Putování po studánkách. Trasu pøímìstským lesem dlouhou dva a pùl kilometru vedoucí k Jelení studánce a zakonèenou na lesním odpoèívadle Ježeèkùv palouèek zdolalo dvì stì úèastníkù. Kromì toho, že se prošli probouzející se jarní krajinou a dozvìdìli se øadu informací o pøírodì a její ochranì, se také zapojili do celomìstské kampanì "Krnov – mìsto v pohybu 2012". „V kampani jsme se zamìøili na zdravý životní styl, pohyb, pøírodu, rozvoj mìsta i sociální aspekty. Kampaò zaèala v lednu novoroèními výstupy na Pradìd a Šelenburk, pokraèovala sportovními podniky, Putováním po studánkách,
10
oslavami Dne Zemì, turistickými pochody nebo pøírodovìdnou soutìží pro žáky základních škol a osmiletých gymnázií Betula pendula. A øadu akcí máme ještì pøed sebou. Nejvíce jich smìøujeme k záøijovému Evropskému týdnu mobility a Dni bez aut,“ uvedla koordinátorka kampanì Jana Vágnerová z odboru životního prostøedí Mìstského úøadu v Krnovì. Kampaò "Krnov – mìsto v pohybu" navazuje na své dvì úspìšné pøedchùdkynì. První z nich byla v Krnovì zahájena v roce 2008 po vítìzství v celostátní soutìži "Mìsto stromù" a vìnovala se zvyšování zájmu obèanù nejen o životní prostøedí mìsta. Následující kampaò "Krnov – mìsto mezi øekami 2010/2011" probíhala od záøí 2010 do srpna 2011 a její organizátoøi prostøednictvím pøednášek, besed, soutìží a jiných akcí seznamovali obèany Krnova s krnovskou vodou – podzemní i povrchovou. Cílem kampanì bylo, aby lidé poznali, že vodní živel mìstu pøináší nejen øadu problémù zejména v podobì povodní, ale je pro mìsto také velkou devizou, významným prvkem pro rekreaci èi aktivní odpoèinek a podstatnou podmínkou jeho rozvoje. O pokraèování v nastoupeném trendu bylo rozhodnuto na shromáždìní partnerù na podzim loòského roku pøi hodnocení právì ukonèené kampanì "Krnov – mìsto mezi øekami". Argumentem partnerù bylo, že spoleèné akce stmelují rùzné generace Krnovanù, inspirují je k tomu, aby se zajímali o život ve mìstì, v nìmž žijí nebo studují, a zároveò vychovávají dìti k aktivnímu obèanství, uvedla Jana Vágnerová. Na kampaních se podílí celá øada partnerù: mateøské, základní a støední školy, zájmové organizace a sdružení dìtí i dospìlých, Mìstský úøad v Krnovì, Mìstské informaèní a kulturní støedisko Krnov, Místní agenda 21 Krnov, Lesní správa mìsta Krnova, Lesy ÈR, Moravskoslezský kraj a další. Více informací najdete na www.krnov-mpz.cz.
Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR SPRÁVA CHRÁNÌNÉ KRAJINNÉ OBLASTI POODØÍ
HLEDÁ dobrovolné strážce pøírody partnery pro zajištìní lepší ochrany pøírody
Stráž pøírody je tvoøena dobrovolníky, kteøí pomáhají státním úøadùm chránit naši pøírodu. Strážce sleduje dìní v pøírodì a informuje pracovníky CHKO o vìcech, které by jim jinak mohly uniknout. V terénu napomíná neukáznìné návštìvníky, zastavuje èinnosti, pøi nichž hrozí poškození pøírody, a mùže také udìlovat pokuty za porušování zákonù a vyhlášek. Jeho hlavní funkce však spoèívá v pozici rádce, který informuje a pomáhá návštìvníkùm chránìných území. Pøedpoklady pro zájemce: - kladný vztah k pøírodì - chu trávit èas v terénu - èistý trestní rejstøík Máte-li vážný zájem, hlaste se elektronickou poštou na adrese
[email protected] nebo písemnì na adrese Trocnovská 2, 702 00 Ostrava. Ve své žádosti uveïte Vaše pøedpoklady pro práci strážce a Vaši motivaci k této èinnosti. Více informací na webových stránkách www.poodri.nature.cz nebo mob. tel. +420 725 044 049
¡ SOUTEŽ
èi exotický druh. Musí však jít o døevinu esteticky nìjak zajímavou. Mùže jít také o strom s nìjakým zvláštním pøíbìhem nebo osudem. Ètyøi vítìzné fotografie, které vybere porota složená ze èlenù redakce a redakèní rady, budou otištìny v pøíštím Zpravodaji a tøi nejlépe ohodnocení fotografové budou odmìnìni. Fotografie posílejte pouze v elektronické podobì nejpozdìji do 31. 10. 2012 na adresu
[email protected].
Vážení soutìžící, z došlých odpovìdí, kterých bylo mimoøádnì hodnì, jsme vylosovali tøi výherce. Jsou jimi Marek Janík, Jana Kasanová a Jindøich Hrbáè. Výhercùm gratulujeme a posíláme drobné výhry. Všem ostatním dìkujeme za odpovìdi a reakce na èasopis. V tomto èísle nenajdete vìdomostní minisoutìž jako v èasopisech minulých, ale zasoutìžit si mùžete jinak. Tentokrát pùjde o zkoušku dovedností fotografických. Pošlete nám fotografii zajímavé døeviny ve Vašem okolí. Nemusí být zvláš starý, ani nemusí jít o zvláštì chránìný
Velikost fotografie nesmí pøesáhnout 3MB.Zasláním fotografie do soutìže souhlasíte s jejím pøípadným uveøejnìním a potvrzujete Vaše autorství.
11
Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) Šikoušek zelený je druh mechu rostoucí na tlejících padlých kmenech a paøezech zejména po jehliènatých døevinách. Nejèastìji jde o smrky nebo jedle ležící podél bøehù lesních potokù nebo prostì jen tlející ve stinných lesních porostech. Bez tobolek zùstává tento druh - vzhledem ke své velikosti a barvì lidskému oku neviditelný. Redukované lístky na prvoklíèku jsou velké maximálnì milimetr a jejich hnìdé zbarvení splývá s barvou døeva. Protože rostlinky nejsou zelené a nemohou se vyživovat fotosynteticky, pøežívají díky symbiotickému vztahu s houbami, které rozkládají døevo. Èím menší je však rostlinka, tím nápadnìjší je tobolka. Tvarem je naprosto unikátní, a nedá se tudíž zamìnit s jinými epixylickými (na døevì rostoucími) mechorosty. Tobolky mùžeme najít – v rùzném stádiu vývoje – po celý rok, nicménì nejlépe vyvinuté jsou v podzimních mìsících. Na témìø centimetr vysokém, èervenohnìdém, bradaviènatém štìtu se nachází vzpøímená zelená tobolka. Výtrusnice je dlouhá kolem 7 mm a má výraznì vydutou svrchní stranu (viz foto). Dozráváním se postupnì zbarvuje žlutohnìdì a lehce se nakloní na stranu. Na špièce tobolky je soustava zoubkù, tzv. obústí, které se za pøíznivých podmínek otevírají a umožòují tím vyprášení výtrusù. Tìch je až kolem 5 milionù. Prázdná tobolka se poté rozpadá, ale štìt je schopen pøetrvat na tlejícím døevì i nìkolik let. Rozšíøení Z hlediska celkového rozšíøení jde o holarktický druh, vyskytující se na území Severní Ameriky, Asie a Evropy nejèastìji v oblastech s kontinentálním klimatem. V ÈR byl šikoušek zelený pozorován na více než 80 lokalitách (stav k r. 2012), pøièemž nejvíce lokalit se nachází na Moravì, a to v Jeseníkách a Beskydech. Tento mech je považován za bioindikátor pøirozených horských smíšených lesù a klimaxových smrèin. Nicménì obèas bývá nalezen i v hospodáøsky využívaných lesích. Podle údajù AOPK ÈR se 56% lokalit nachází na území EVL (Evropsky významné lokality) a 62% lokalit se nachází v lesnicky využívaných lesích.
Foto:V. Plášek
Foto:V. Plášek
Ohrožení a management Buxbaumia viridis vykazuje obrovskou nadprodukci spor, která je øádovì 4-5x vyšší než u jiných epixylických mechù. Nicménì problémy s nízkou klíèivostí a nedostatek vhodného substrátu v našich lesích silnì ztìžují úspìšnou distribuci tohoto druhu. I z tohoto dùvodu je šikoušek zelený hodnocen v ÈR jako EN [silnì ohrožený] a je i souèástí Èervené knihy; v rámci Èerveného seznamu Evropských mechorostù je v kategorii V [ohrožený] a byl také zaøazen do sítì NATURA'2000. Pro pøežívání mechu Buxbaumia viridis a obsazování nových lokalit není vhodné tzv. „èisté hospodaøení“ v lesích, kdy se z lesního porostu odstraòuje veškerá ležící døevní hmota. Je tøeba i rozumnì a citlivì kácet, aby nedošlo ke zmìnám ve vlhkostním režimu stanovištì. Optimální je vhodný lesnický management, který nechává èást tlejícího døeva v lese, což zvyšuje druhovou diverzitu nejen mechorostù, ale i hub, hmyzu a dalších organismù. Pozn.: U nás je možné se setkat ještì s jedním šikouškem, a to bezlistým (Buxbaumia aphylla). Je velmi podobný, ale má hnìdou (nikoliv zelenou) tobolku a hlavnì nikdy neroste na tlejícím døevì. Mùžeme jej najít na obnažené pùdì v lesích nebo na bøezích lesních cest. Také není nijak hojný, v ÈR je øazen do kategorie VU [ohrožený, zranitelný druh]. Vítìzslav Plášek Ostravská univerzita Radka Dlouhá O. s. Hájenka
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje vychází v rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj s finanèní podporou programu Evropské unie LIFE+. Vychází 2x roènì nákladem 1000 výtiskù. Toto èíslo vyšlo 15.7. 2012. NEPRODEJNÉ Vydává: O. s. Hájenka, Janíkovo sedlo 36, Kopøivnice, 74221,IÈO: 64629881 Editor: Petr Arnošt, e-mail:
[email protected], www.hajenka.koprivnice.org Redakèní rada: Roman Barták, Jan Filgas, Ivona Kneblová, Tomáš Kotyza, Dalibor Kvita, Roxana Macháèková Jazyková úprava: Eva Arnošt Tisk: Zeman Art Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje je periodickou tiskovinou evidovanou pod è?slem MK ÈR E 19580
