Zpravodaj obcí Doubravice, Velehrádku a Zálesí

Zpravodaj obcí Doubravice, Velehrádku a Zálesí vychází 12. ledna 2014 Slyšíte, jak zvoní? Jak duní a ozývá se každou vteřinu, minutu, hodinu, den, týden, měsíc, rok … ten spravedlivý čas. Jak přichází, aby hned zase odešel? Jak bleskově dokáže z budoucnosti udělat minulost a my, aniž bychom dostali sebemenší příležitost ho na chvíli zastavit, jen se němě ohlížíme a snažíme se ho alespoň trochu vrátit zpátky k nám? Bohužel

elektronická verze Výběr z čísla:   

čas je daleko rychlejší sprinter, ono známé perpetum mobile, a nám

 

zůstávají prázdné ruce, protože lapit ho, chytit za límec a přimáčknout si



ho k sobě, to zkrátka nelze. Nezbývá nám než se za ním ohlédnout a přitom stát a nechat ho plynout skrze nás, skrze naše myšlenky, vzpomínky, naděje, ideály, představy, sny … Kdy jindy než na přelomu roků starého a nového je ta správná doba pro bilancování? Právě teď a právě tady. Člověk si před sebou rozevírá pomyslnou rozvahu, která má dvě nemilosrdné strany – zisky a ztráty.

   

rozhovor s V. Paulou z kroniky obce povídání se sběratelem veteránů z pera D. Ruščákové moučníková kuchařka „500 let“ kulturní a společenské dění v obci JK Zálesí a rok 2013 novinky SDH Doubravice hostinec U Hrdinů oznamuje ZŠ Dubenec informuje

Spoléhat se na to, že se nám jednou v životě splní sen, kdy naše soukromé „vyúčtování“ bude pouze plné výnosů, je naivní stejně jako malé dítě věřící na Ježíška. Všude je poměr a stejně tak je tomu i v této situaci. Pravda – některé momenty jsou silnější, jiné se ozývají z velké dálky pro svou maličkost, ale všechny do jednoho patří do souhrnu, který odhaluje, jaký rok byl ten uplynulý. Mnozí přes slzy bolesti nevidí na řádky plné pozitivních zpráv, druzí dokážou nad neúspěchem mávnout rukou a povýšit své plusy na maximum – tak moc záleží na osobním pohledu na věc, na duševním rozpoložení, na aktuální náladě, na osudu. Někdy mám pocit, že vše dobré se musí vykoupit něčím zlým. Jako by tohle nepsané pravidlo mělo fungovat automaticky a my tím pádem očekáváme, že daří-li se nám příliš dlouho, MUSÍ něco přijít, co nás srazí zpátky na zem. Nevím, jestli to jde změnit, ale tato verze mě zkrátka nebaví. Nelíbí se mi, že bych měla padat dolů jenom proto, že jsem se předtím měla až příliš báječně. Chci se mít příliš báječně stále, avšak nezapomínat na pokoru a vděčnost právě proto, jak jsou štěstí a osobní pohoda pomíjivé. Jak snadno lze přijít o tyhle dary – o lásku, o klid, o jakési nebe. Možná, že by úplně stačilo

1

jen očekávat – zcela otevřeně počítat s tím, že se za vámi pohrnou jen dobré zážitky, že kolem vás budou fajn lidé a že překážky, které samozřejmě občas přijdou, vždy vyřešíte ke své spokojenosti tak, aby váš štít byl stále čistý a vy si mohli za další rok při bilancování snadno spočítat, že ztrát bylo mnohem méně a to vše na úkor zisků.

Z celého srdce vám přeji, ať vám všechny dny příští přinesou skutečně jen minimum nepříjemností a proti tomu maximum všeho dobrého. Neodhánějte od sebe štěstí a lásku, věnujte svou pozornost všem, na kterých vám záleží, užívejte si toho, že se máte. Radujte se a těšte z každé maličkosti, která se vám podaří. A bude-li to takto fungovat pořád, bude příští rok vaše rozvaha vypadat možná mnohem veseleji než ta letošní. Držím vám pěsti!

Vaše RD 

Zprávy z „radnice“ Rozhovor s již bývalým starostou, panem Vítem Paulou Na zasedání obecního zastupitelstva 17. 12. 2013 oznámil pan Vít Paula svou rezignaci na funkci starosty obce k 10. 1. 2014, následně proběhla volba starosty nového, stal se jím pan Miloš Valášek. Fungování naší obce bylo s panem starostou Paulou spojeno až na krátkou přestávku v letech 2009 – 2010 (starostkou byla paní Petra Samková) celé „polistopadové“ období, poprvé funkci starosty přijal v roce 1990. Za jeho působení byly v obci realizovány některé velké investiční akce, např. obecní vodovod, rekonstrukce Ježkova domu, plynofikace, rekonstrukce komunikací,… Hned první den „bez starostování“, tedy 11. 1., vznikl následující rozhovor.

Vzpomenete si, co Vás v roce 1990 motivovalo ke vstupu do komunální politiky? V první řadě chci poděkovat redakci Občasníku za zájem o mé názory. V roce 1990 jsem neuváženě široce odpověděl na dotazník, který obíhal vesnicí. Jeho autorky se ptaly, co by bylo v obci potřeba změnit a kam by se měla ubírat. Po nějaké době jsem byl dotázán, jestli bych své představy také uměl realizovat. V celé zemi vládlo nadšení z toho, že věci půjdou měnit stejně rychle a jednoduše, jako když se na náměstích zacinkalo klíči. Měl jsem stejné pocity a kandidaturu jsem přijal. Pokud byste se se svými současnými zkušenostmi znovu ocitl v roce 1990, usiloval byste opět o funkci starosty? K odpovědi na tuhle otázku nemám dost velký časový odstup. Navíc starostování, když se nedělá partajnicky, není zaměstnání, ale způsob života. Obec je živý organizmus a tady neexistuje něco jako pracovní doba, nebo soukromí. Člověk je denně ve styku se svými voliči i s těmi, kteří by ho nevolili ani náhodou. A pro všechny musí svou práci vykonávat stejně. Mockrát se mi to nepovedlo, ale snažil jsem se.

2

Určitě uplynulá léta hodnotíte za svou osobu, co Vám ta léta dala, co naopak vzala? Neuvěřitelné množství lidských příběhů, trápení, radostí, průšvihů a jejich řešení tam, kde by je nikdo nečekal. A také zkušenosti. Například, že řada titulů před a za jménem ještě nedělá z člověka osobnost. Nebo, že čest ještě není pro spoustu lidí prázdný pojem. A není vůbec snadné zůstat poctivý a čestný s prázdnou kapsou! Mám zkušenost, že právě tihle lidé splatí svůj dluh do koruny a hanbou by se propadli, kdyby selhali. Co mi ta léta vzala? Nějak mi v tom kalupu proteklo mezi prsty dětství našich holek. A nejhorší je, že se to nedá vrátit. Jsou úžasné a mám je rád. Největší dík patří mojí Daně, protože bez její podpory a trpělivosti bych tuhle práci nemohl dělat Vím, že jste člověk skromný a že je Vám samochvála zcela cizí, ale přesto: za Vašeho "starostování" v obci proběhlo několik významných investičních akcí. Kterou sám za sebe považujete za největší úspěch? Jednoznačně vodovod. Bez zásoby kvalitní a kontrolované vody pro všechny nemá žádné lidské sídlo budoucnost. V době, kdy se projekt vodovodu realizoval, dosahovala kontaminace dusičnany a dusitany ve většině cca 7 metrových studních velmi nepříjemných hodnot. V loňském roce se podařilo získat další zdroj kvalitní vody. Naopak, čeho jste chtěl dosáhnout, a nepodařilo se? V roce 1996 jsme měli reálnou šanci na postupnou realizaci kanalizace. Proběhlo územní řízení a připravovala se žádost o dotaci. Jen pro představu, předpokládaný rozpočet všech tří etap činil 26 miliónů /v cenách r.1996/. Bohužel, vládní vyhláška rozdělila obce podle počtu obyvatel a podle jejich polohy na ty, které mají šanci na dotaci, a na ty ostatní. A ještě se mi nepodařila spousta dalších věcí. Je něco, co byste svým nástupcům poradil či popřál? Popřál bych jim, aby se jim podařilo uskutečnit právě projekt kanalizace. Nebude to jednoduché, ale není to už tak beznadějné jako v minulých letech. A také, aby si zastupitelé a všichni lidé v obci navykli uvažovat o Zálesí, Velehrádku a o Doubravici jako o naší obci, o které si do značné míry rozhodujeme sami. Není to jen otázka sebevědomí, ale hlavně odpovědnosti. Máte plány do budoucnosti bez starostovského břemene? Nebylo to břemeno, byla to čest! Máme s Danou hodně plánů, hlavně v oblasti záchranného stopování – mantrailingu, ale i v dalším studiu. Doufáme, že nám to zdraví dovolí. Jinak jako zastupitel nekončím a budu se snažit zvládat, co bude zapotřebí. Děkuji Vám za dotazy a přeji Doubravickému Občasníku a jeho redakčnímu týmu vytrvalost a chuť překonávat nesnáze. A prosím – podporujte svého starostu!

I já Vám děkuji nejen za odpovědi na mé otázky, ale hlavně za vše, co jste pro naši obec vykonal, a přeji Vám do dalších let pevné zdraví a spokojenost. Lucie Baliharová

3

Vyhodnocení dotazníkového šetření MAS za obec Doubravice Největší prioritu, tedy co je potřeba v obci provést/vybudovat, má u obyvatel Doubravice jednoznačně vybudování kanalizace, poté oprava návsi a komunikací. Důležité je pro občany také vyřešení zahradních odpadů formou sběrného dvora či kompostárny. To koresponduje s tím, že obyvatele velmi trápí pálení odpadů v zahradách. Jako druhou prioritu nejčastěji obyvatelé uvedli chodníky v obci. Vícekrát se v dotaznících objevila také oprava kapličky a vybudování dětských hřišť a sportovišť. Nejvíce si občané cení jednoznačně přírody a životního prostředí, dále pak dobré dopravní dostupnosti, nového plynovodu a vodovodu (?), klidu a sousedských vztahů. Do budoucna se Doubravičtí nejvíce obávají nezaměstnanosti, nárůstu kriminality a uzavření pošty.

Naše obec zahájila spolupráci se spotřebitelskou organizací dTest Naše obec projevila zájem o spolupráci se spotřebitelskou organizací dTest na poli větší informovanosti spotřebitelů o jejich právech, ale i povinnostech. Spolupráce s touto neziskovou organizací by měla být neformální a obec nebude nijak zatěžovat. DTest poskytuje určité informace, které se můžeme rozhodnout využít a šířit je mezi své občany. K tomu tato organizace zcela zdarma a na vlastní náklady dodá materiály v tištěné či elektronické podobě. Cílem je větší informovanost lidí o jejich spotřebitelských právech. Potřeba být lépe informován je nyní o to aktuálnější, neboť od začátku roku 2014 vstupuje v účinnost nový občanský zákoník, který se dotýká každodenního života nás všech.

(dTest je nezisková organizace založená v roce 1992 pod názvem Občanské sdružení spotřebitelů TEST. Posláním dTestu je poskytnout spotřebiteli komplexní spotřebitelský servis. Na stránkách časopisu dTest, webových stránkách www.dtest.cz, prostřednictvím brožur i na poradenské lince jsou každý měsíc publikovány testy výrobků, srozumitelně přibližována práva spotřebitelů a povinnosti prodávajících či poskytovatelů služeb. Poskytuje rady, jak je aplikovat v běžném životě a na co si dávat pozor. Srovnávače a kalkulačky dTestu usnadňují spotřebitelům například výběr mobilního tarifu, radí se spořením či energiemi. DTest varuje také před nebezpečnými výrobky díky neustále aktualizované databázi, upozorňuje na klamavé praktiky podnikatelů, vzdělává podnikatele i spotřebitele. Během své existence dTest odhalil již více než 500 nebezpečných výrobků, které ohrožovaly zdraví dětí i dospělých. Detailním testům podrobil již více než třináct tisíc výrobků, jejichž výsledky ukazují často jinou skutečnost, než jakou se spotřebitel dozví z reklamy.)

Pracovnice dTestu, Mgr. Jana Fialová, nám zaslala nabídku aktivit a informačního materiálu, které dTest bezplatně poskytuje.

4

Spotřebitelská poradna Neuspěli jste s reklamací zboží? Chcete odstoupit od nevýhodné smlouvy? Přišlo vám podezřelé vyúčtování za telefon? Nebo si jen nejste jisti, jaká práva jako spotřebitel máte? dTest spotřebitelům nabízí své bezplatné poradenské služby: * Poradenství v oblasti spotřebitelských práv (reklamace, nedodání zboží v termínu, poškození oděvu v čistírně, předváděcí akce, ubytování v hotelu nižší kategorie, vysoké vyúčtování za energie, podmínky pojistných, úvěrových a leasingových smluv a jiné) na telefonní lince a přes elektronickou poradnu. Poradenství je zdarma, platí se pouze cena běžného hovoru. Telefonní linka: 299 149 009, Provozní doba: Po – Pá 9 – 17 hod Elektronická poradna: www.dtest.cz/spotrebitelska-poradna/ * Mimosoudní řešení sporů VašeStížnosti.cz, které zprostředkovává dosažení dohody ve sporech mezi spotřebiteli a podnikateli. Jde o internetovou službu přístupnou každému na webových stránkách www.vasestiznosti.cz. Jejich prostřednictvím může spotřebitel zadat stížnost, sledovat postup případu a v závěru ohodnotit přístup podnikatele k řešení jeho stížnosti. *

Databázi

nebezpečných

výrobků

volně

zpřístupněnou

na

webových

stránkách

www.nebezpecnevyrobky.cz s možností si zvolit pravidelné zasílání nových informací k vybrané kategorii výrobků * Vzory - vybrané vzory právních listin a podání vypracované pro konkrétní účel (volně ke stažení na webových stránkách www.dtest.cz) * Elektronické příručky: Jak nespadnout do pasti (informační brožura o marketingových praktikách prodejců na předváděcích akcích a při podomním prodeji), Pomocník na cesty, Jak na koupi ojetého vozu, Omyly českých spotřebitelů, Potravinářský kompas, Spotřebitelská práva v novém a další. web: http://www.dtest.cz/ Dozvíte se, jak postupovat při reklamaci a vrácení zboží, co dělat s nebezpečným výrobkem, jak odstoupit od smlouvy uzavřené na předváděcích akcích či přes internet, jaká práva máte, když si vezmete spotřebitelský úvěr a mnoho dalšího. Spotřebitelská poradna dTestu je tu pro vás. V blízké době budou na OÚ zdarma k dispozici některé brožury i v tištěné podobě.

Zasedání zastupitelstva obce Doubravice 17. prosince 2013 Celý zápis je k nahlédnutí na OÚ, případně jeho upravenou verzi najdete na stránkách obce (www.doubravice.cz) 1) Informace starosty 2) Přijetí dotace na volby do PS 3) Návrh rozpočtových pravidel na rok 2014 4) Rozpočtová opatření 5a) Změna usnesení č. 16/04/13 ze dne 19. 9. 2013

5

b) Možnost dotace na obnovu kapličky 6) Změna dodavatele rozborů odpadních vod 7) Žádost Městské knihovny v Trutnově 8) Žádost OS Piškotky 9) Žádost města Miletín 10) Žádost obce Lanžov 11) Žádost o proplacení nákladů 12) Žádost Hospice Anežky České 13) Žádost Farní charity Dvůr Králové n. L. 14) Vyhláška o nakládání s odpady 15) Žádost o zproštění poplatku na TKO k čp. 139 16) Žádost o zproštění poplatku na TKO k čp. 117 17) Možnost získání dotace na počítačové vybavení do knihovny 18) Žádost o příspěvek při narození dítěte 19) Rezignace starosty 20) Volba starosty 21) Volba místostarosty 22) Vánoční výzdoba smrku u OÚ 23) Diskuze, různé, závěr

MAS Královédvorsko pracuje na strategii území Pracovní skupiny V úterý 14. listopadu proběhlo první setkání pracovní skupiny s cílem tvorby Integrované strategie území Královédvorska (ISÚ). Zúčastnilo se cca 25 občanů regionu, kteří svůj zájem o spolupráci vyjádřili v říjnovém dotazníkovém šetření. Na základě výsledků prvního veřejného jednání a debaty na místě bylo vybráno 12 hlavních okruhů, kterými by se měly budoucí pracovní skupiny zabývat. Účastníci se rozdělili do 5 skupin podle vybraného tématu a snažili se vytvořit pro dané okruhy vize pro rok 2020. Při této práci se již také rodily první nápady na konkrétní kroky, jejichž přesnější definice si však vyžádá pomoc odborníků na danou problematiku. Vyhodnocení dotazníkového šetření V říjnu proběhlo na území celé MAS Královédvorsko dotazníkové šetření. Zpět se nám vrátilo 290 vyplněných dotazníků, z nichž byla cca polovina tištěných a zbylá část byla vyplněna na internetu. Děkujeme tímto všem, kteří nám vyplněním dotazníku pomohli definovat prioritní oblasti k řešení, se kterými budeme dále pracovat. Shrnutí, ale i podrobné výsledky najdete na internetových stránkách www.maskd.cz. Poděkování za dobrovolné příspěvky Občanské sdružení Místní akční skupina (MAS) Královédvorsko je financováno pomocí dotací a členských příspěvků. Povinné poplatky za členství jsou stanoveny až od příštího roku. Za zaplacení letos dobrovolného příspěvku děkujeme paní Nancy Engelen z hotelu Pod Zvičinou, obci Mostek, městu Dvůr Králové n. L., Farní charitě Dvůr Králové n. L. a Klubu kaktusářů Dvůr Králové n. L. 2. veřejné jednání

6

V úterý 26. listopadu 2013 se uskutečnilo 2. Veřejné jednání ke strategii regionu Královédvorska. Cílem 2. veřejného jednání bylo vytvoření SWOT analýzy (silné, slabé stránky - příležitosti, hrozby) území Královédvorska. Po zahájení byla nejprve veřejnost informována o výsledcích dotazníkového šetření, které probíhalo v celém regionu v průběhu října, a byly sděleny informace z 1. setkání pracovní skupiny, které se konalo 14. 11. 2013. Následně proběhlo, pro nastartování pracovní atmosféry, představení prezentačního videospotu z 1. veřejného jednání MAS Královédvorsko, které se uskutečnilo 22. 10. 2013. Samotná SWOT analýza se vytvářela ve 4 pracovních, náhodně sestavených skupinkách, kde každá skupina měla za úkol uvést jeden bod vnitřních silných a slabých stránek a jeden bod vnějších příležitostí a hrozeb regionu. Následovala společná diskuze nad uvedenými položkami a protřídění jednotlivých bodů s úkolem určit klíčové položky, kterým je potřeba se detailně věnovat. Tyto klíčové body se budou dále diskutovat na 2. setkání pracovní skupiny v lednu 2014, konkrétně 9. 1. 2014 a konkrétní cestu, jak realizovat společné vize, budeme společně hledat na 3. veřejném setkání - 21. 1. 2014. TRÉNINKOVÁ VÝZVA Od pondělí 9. 12. 2013 byly na stránkách www.maskd.cz zveřejněny podmínky tzv. tréninkové výzvy na podporu jednorázových akcí pro širokou veřejnost na území MAS Královédvorsko v oblasti kultury, sportu a volnočasových aktivit realizovaných subjektem (musí mít přidělené IČ), který působí na území MAS Královédvorsko.

Lenka Křížová, Jan Holan Projektoví manažeři MAS Královédvorsko

Z kroniky obce Doubravice

rok 1922 - dokončení

Československá církev prožívala dětské nemoci nové náboženské společnosti. Valné shromáždění církve bylo 22. 1. Volby konány nebyly, poněvadž dosud nebyl schválen organisační řád církve. Náboženská daň byla stanovena 5 – 8 Kčs na osobu. 31. 5. byla společná schůze obcí v Lanžově, kde se měla projednati stavba Sboru a ustálen nový obvod duchovní správy. Tehdá byl ve Velkém Vřešťově obětavý, ušlechtilý kněz B. Rykrt. Práce jeho na poli duchovním se dařila, neboť občanstvo v jeho osobě spatřovalo vzor pravého českého kněze. U nás vyučoval čsl. náboženství a dětmi byl ctěn. Ve Vřešťově došlo k zabrání římskokatolického kostela. Proti zabrání se postavily státní úřady a kostel musel býti vrácen. 13. 8. Byla u nás před školní budovou sloužena mše, kterou konal Stanislav Kordule, pozdější biskup církve. Členů církve v Doubravici bylo 518, v Zálesí a Řečici 70, celkem 588. V obci i okolí stále přibývalo příslušníků církve. V římskokatolických kostelích při kázáních byli příslušníci církve nazýváni odpadlíky a hrozeno jim věčnými tresty. Oba tábory ostře stály proti sobě.

7

Příslušníkům církve byl odepírán hrob na hřbitovech, proto vystoupila v popředí otázka stavby obecního hřbitova v Doubravici. Národní demokracie: Fr. Josífko, říd. učitel, předseda. Frant. Munzar, hajný, jednatel. Fr. Komárek, pokl. Byl to jediný politický spolek – organisace v obci. Zvláštní bylo, že u organisace byla také řada dělníků. V obci byl Osvětový svaz, který samostatně větších akcí nepodnikal, byl spíše usměrňovatelem kulturních podniků v obci. Předsedou byl František Josífko, říd. učitel, jednatelem Josef Černý, učitel, a pokladníkem Frant. Josífko, učitel. Veškeré místní spolky byly v Osvětovém svazu zastoupeny svými delegáty. Jednatelem Okresního osvětového svazu byl obětavý a nadšený kulturní pracovník, učitel Jar. Janoušek ze Dvora Králové n. L. Veškerou kulturní práci konal nezištně. Často ještě doplácel z vlastní kapsy. Ve vesnicích konali kulturní práci většinou učitelé s obětavými místními pracovníky. Porota – Na rok 1922 byl vylosován za hlavního porotce Emanuel Lhota, továrník, č. p. 72. Na zasedání poroty dojížděl do Hradce Králové. Pokud povaha trestného činu dovolovala, vyprávěl nám v užším kroužku řadu zajímavých a často smutných příběhů z porotní síně. Presidentem krajského soudu tehdá byl Sláma. Přiškolení statku Josefa Klesala – Velkostatek Josefa Klesala patří katastrem na Velehrádek a tím je přiškolen do Lanžova, ačkoli odpradávna děti z tzv. Ovčína, nyní velkostatku, chodily do obecní školy v Doubravici. Veškeré platy na školu byly odevzdávány do Lanžova. Místní školní rada uvážila stávající poměry a připojila se k žádosti Josefa Klesala o přiškolení k nám. Místní školní rada – Školnici Barboře Rejlové upraven plat na 800,- Kčs. Připraven rozpočet na rok 1923. Místní školní rada svědomitě plnila svoje povinnosti ke škole a měla o ni zájem. Předseda m. š. r. Em. Lhota sám osobně se několikráte do roka přesvědčil o stavu školy a navštěvoval ve všech třídách vyučování. Lidová škola hospodářská – Správcem lidové školy hospodářské byl Frant. Josífko, řídící učitel. Vyučování navštěvovalo 19 žáků. Na škole vyučovali: Frant. Josífko, říd. učitel, Frant. Josífko, učitel, Jos. Černý, učitel, a Marie Černá, choť učitele. Vyučovala vychovatelství, vaření. Toho času byla jediná v obci, která absolvovala hospodářskou školu v Německém Brodě a vařiti se učila v Hořicích. Z těchto důvodů svolilo ministerstvo zemědělství k tomu, aby na l. š. h. vyučovala. Předsedou výboru l. š. h. byl Josef Klesal, jednatelem a pokladníkem Frant. Josífko, říd. učitel. Při zakládání l. š. h. bylo od rolníků dosti námitek proti jejímu založení. Starší rolníci nechápali nutnost a potřebu odborného vzdělání. Jim stačilo, čeho životní praxí získali. Mladší rolníci školu podporovali a měli zájem o její rozkvět. Ministerstvo zemědělství zřídilo při škole odbornou knihovnu a opatřilo ji novými zemědělskými knihami a pomůckami. Žáci i rolníci odborných knih dosti používali a tím se šířilo mezi rolníky odborné vzdělání. Největší zájem se soustřeďoval na praktický výcvik. Do vaření

8

docházely také starší dívky, které ani l. š. h. nenavštěvovaly. Ženy rolníků byly rády tomu, že vaření je, a práci školy podporovaly. Názor na školu se měnil.

(zkráceno)

Příště vstoupíme do roku 1923.

Lucie Baliharová

Pocta Pragovce aneb Povídání se sběratelem veteránů, Martinem Urbanem pokračování Jaký z vašich pojízdných exemplářů je výrobně nejstarší? Asi ta Praga Alfa z roku 1913, se kterou jsi mě viděla na Zvičině. Jedná se o zcela původní vůz, který se dědil v rodině Kubíčkových. Poslední pan Kubíček, veteránský nestor se s ní účastnil celé řady závodů, auto půjčoval i do filmů, např. se objevil v Hostinci U Kamenného stolu nebo ve filmu Dědeček automobil. Pan Kubíček se v roce 1966 se svým vozem vypravil spolu s Emilem Příhodou (o něm ještě bude řeč) a s prvorepublikovou automobilovou závodnicí, Eliškou Junkovou, na 1.Tour de la principate de Monte Carlo, jeli na pneumatikách, které jsou na této Alfě dodnes, jeli po vlastní ose po tři dny a dojeli tam. Pan Kubíček zemřel v roce 1979, vůz vlastnila jeho dcera, od níž jsme ho nakonec koupili. Původně byla tato pragovka černá, asi v sedmdesátých letech byla přestříkána na bílou, což byla jediná zásadní úprava, které se dočkala. Její karosérie je celodřevěná, na jasanovou výdřevu jsou připevněny místo plechů topolové „pláty“, kola jsou také dřevěná, loukoťová. Průměrně jede kolem 30 km/h, nejvíc tak 60 km/h. Poslední dobou jsem ji dost „rozjezdil“, věřím, že by byla znovu schopna dojet do Monte Carla. Do nádrže jí liju Natural 95, ale musím samozřejmě přidávat i olovo, má výkon 15 HP (koní), tři rychlosti a spotřebu asi 8 litrů na 100 km. Nová tehdy stála 7500 rakouských korun, měla být relativně dostupným lidovým vozem. Do první světové války se jí vyrobilo 51 kusů, za války byla výroba přerušena a obnovena byla až v roce 1922, stále to byla Alfa, ale šlo už vlastně o úplně jiné auto. Ale zpátky k tomu našemu exempláři. Gumy se foukají na 0,65 MPa (jsou úzké), motor ještě nezažil generálku, byl jen několikrát rozebraný a vyčištěný. Zvláštností všech starých pragovek je plynový pedál uprostřed, tedy mezi plynem a brzdou. Volant je samozřejmě na pravé straně (vlevo se u nás jezdilo až do jara roku 1939, tedy do vzniku Protektorátu Čechy a Morava). Zajímavostí je také horská vzpěra, tyč připevněná na lanku, která pomáhá auto zablokovat v případě, že nevyjede kopec a hrozí nekontrolované couvání, ještě jsem ji nevyužil. V předních světlech se svítí acetylenem, vzadu byla olejová lampička, ale ta se nedochovala. Blinkry tento vůz samozřejmě nemá, jako ukazatel směru jízdy sloužila plechová červená šipka, která se ručně přehazovala. Praga Alfa této modelové řady se dochovala pouze ve dvou exemplářích, ta druhá se nachází v Technickém muzeu v Praze, protože sloužila účelům rakousko–uherské armády, je v barvě holubí šedi. Pak se dochoval ještě jeden původní podvozek, na něm je postavena nová karosérie,

9

typově je však jiná, majitel při rekonstrukci nedodržel autenticitu. Na Zvičinu jezdím s našimi veterány poměrně často, je to pro ně taková zatěžkávací zkouška. Když vyjede, je dobrý. Tahle poprvé od Třebihoště nevyjela, tak jsem to vzal přes Chroustov, což se podařilo. Jenže trasa od Třebihoště je výzvou. Podruhé vyjela s odřenýma ušima, pak zase o něco lépe, teď to celé zvládne na dvojku, až těsně před vrcholem zařazuju jedničku. Jak jsem říkal, rozjezdil jsem ji. (směje se)

Účastníš se nějakým závodů? Jen na podzim královédvorské soutěže Než vypustíte vodu z chladičů a Memoriálu Ing. Petra Muchy na Sázavě.

Jaký z vašich vozů je tvým největším „mazlíčkem“? To se nedá říct, jako táta nemůže říct, které dítě má raději. Ale dost jsem si oblíbil asi tuhle vyrobenou před první světovou válkou. Když pak přesednu z téhle na novější, z roku 1926, porovnávám rozdíly – ta mladší jede 75 km/h, má čtyři rychlosti, lepší pérování,… Dost mě také těší získání vozu Praga Golden, tato modelová řada se vyráběla před druhou světovou válkou, v letech 1935 – 1938, vyrobilo se jich asi 160 kusů, ale existují jen tři a jeden podvozek. My jsme se k tomu našemu dostali přes inzerát. Vydali jsme se do Uničova, auto tam stálo, ale úplně jiné, než jsme byli zvyklí. Bylo v neobyčejně zachovalém stavu. Stálo u hasičů, jeden z nich ho zachránil před sešrotováním. V tomto autě se vozil gen. Syrový (legionář, předseda čsl. vlády v období mnichovského diktátu), po příchodu Němců, kteří měli své vozy, byl předán hasičům v Mostkovicích, kde měl být roku 1956 sešrotován, ale jak už bylo řečeno, jeden z hasičů ho zachránil, po jeho smrti bylo auto prodáno nějakému výrobci strojů na brikety, my se s ním náhodou seznámili, on potřeboval peníze a byl svolný auto prodat za rozumnou cenu. Lámali ho i nějací Pražáci, tlačili ho ke snížení ceny, takže byl nakonec rád, že jsme auto koupili my.

Zmiňoval jsi jistého pana Příhodu… Emil Příhoda je dvaaosmdesátiletý sběratel, jemuž je vlastní svérázný humor. S nadsázkou tvrdí, že jsem jeho úhlavní nepřítel. Spřátelili jsme se. Jednou jsme si povídali o jiném sběrateli, panu Procházkovi. O něm pan Příhoda prohlásil, že sice nemá tolik železa jako my, ale je takový urputný. S panem Příhodou se pravidelně setkáváme, sdělujeme si zkušenosti, chlubíme se svými úlovky. Nedávno se mě ptal, opět se svým typickým humorem, zda už mám pohřebák, že on jo.

Ještě bys měl nějakou zajímavou historku? Těch je! Vlastně starší než už zmiňovaná Alfa je Praga V Charon z roku 1909, byla vyrobena ve francouzské licenci značky Charon. Jeden exemplář vlastní i pan Příhoda, ale ta jeho nejezdí. Jeden podvozek je také v Technickém muzeu v Praze (Nějaký chytrák přišel kdysi s tím, že se nemusí uchovávat celý vůz, že stačí podvozek, tak karosérii zničili.) V Sověticích u Hořic bydlel jistý pan Bukač,

10

jeden z prvních sběratelů veteránů, v polovině sedmdesátých let Jugoslávci natáčeli film Sarajevský atentát a potřebovali tento model auta, ten pán měl určité fragmenty a pro filmaře vůz postavil, pak vystřídal několik majitelů, až se dostal k nám. Jenže já jsem puntičkář a chci mít vše originální, takže sháním součástky, v Technickém muzeu mi slíbili půjčit podvozek na dostavbu chybějících součástí… Úsměvné historky jsou spojeny s maskoty. V letech 1925 – 1931 byl maskotem značky Praga atlet s vavřínovým věncem představujícím volant, připevňoval se na chladič. Tento maskot pocházel ze sousoší od prvorepublikového akademického sochaře Bohuslava Šalouna, které bylo putovní cenou v celorepublikové soutěži spolehlivosti. Pokud někdo tuto cenu vyhrál třikrát po sobě, již mu zůstala, což se firmě Praga povedlo. No a kolega Příhoda tohle sousoší našel jednou během návštěvy v pragovce na WC. Ještě zajímavější je historie maskotu z let 1915 – 1919, byl jím hlemýžď, symbol dokonalého kopcolezce, který ne třeba rychle, ale s jistotou zdolá každý kopec. Na začátku první světové války se do Vídně vydal Ing. Kec, aby velitelství armády nabídl vozy značky Praga, jenže na velitelství nebyl právě žádný kompetentní vyšší důstojník, tak se zatím šel projít do města. V nějakém obchůdku viděl šneka, koupil ho a přiletoval k vozu. Na velitelství nakonec uspěl a Praga dodávala rakouské armádě vozy typu Grand. Poptávku nestíhala uspokojovat, tak se vozy licenčně vyráběly v Raabě v Uhrách a ve vídeňské automobilce Austro-Daimler. Když jsem získal svého Granda, získal jsem k němu i šneka, jenže nebyl přidělaný. S Příhodou jsme se hádali, kde má být. Já získal informace, že má být na víčku nalévacího hrdla do chladiče. Pan Příhoda má chladič novější a na něm šneka přišroubovaného, jenže už tam vlastně vůbec nemá být. Tak o takové věci se přeme. (směje se) Jiná historka se vztahuje k vozu Praga Grand. V roce 1912 měl tento typ Ing. Kec teprve na papíře a už ho přihlásil do soutěže Alpská jízda. Až poté byla zahájena výroba, tři vozy poslali do soutěže, všechny dojely a jeden byl absolutním vítězem. Po další dva roky tuto soutěž opět vyhrály pragovky, pak se už kvůli válce nejezdilo. Letos se tam majitelé pragovek sešli.

Kde získáváte informace a náhradní díly? Pan Příhoda napsal knihu „Devadesát let výroby automobilů Praga“, ale k ní je potřeba přistupovat kriticky, tedy nebrat ji zcela vážně, některé skutečnosti si autor trochu přizpůsobil. Nejlepší je čerpat z dobových materiálů. Ještě za Rakouska-Uherska vycházel časopis Auto, který vydával Autoklub (založený 1907). Ing. František Kec s Františkem Malým, což byl šéf propagace a prodeje, vydávali populárně-naučný materiál Automobil a jeho obsluha, to je můj hlavní zdroj informací. Na svět přišlo několik vydání, 1913, 1917 atd., měnila se podle aktuálního vývoje nových modelů. Mám čtyři vydání, ale to z roku 1913 ještě ne. Náhradní díly sháníme na burzách, na inzeráty, dále spolupracuji se slévárnou v Bílé Třemešné a na výkovky mám šikovné, takové přemýšlivé kováře v Žirči, jsem ale náročný zákazník, mnohokrát mou zakázku předělávali. (směje se)

Počítáte s tím, že byste se o své veterány podělili s veřejností, tedy že byste otevřeli muzeum?

11

Zatím určitě ne, tento záměr určitě oddaluje neustálé řešení sousedských sporů… Možná jednou, až budu v důchodu. Mockrát děkuji za zajímavé vyprávění a přeju, ať se vám podaří nějaký další úžasný veteránský úlovek! Lucie Baliharová

Z pera Dagmar Ruščákové Sedím v rychlíku jedoucím ze Dvora Králové do Pardubic a raduju se. Je krásný letní den, vlak je čistý, jede na čas a motorové soupravy zvané rakve patří

Klikyhák

k tomu lepšímu, co České dráhy nabízejí. Najednou mi pohled zabloudí na velké prosklené dveře. Krucinál, aby jim ty pracky upadly! Do bezpečnostního skla je surovou rukou vedenou tupou hlavou vyryt jeden z těch idiotských klikyháků, kterým se zbytečně vznešeně říká „tagy“. A občas se to někdo snaží vydávat za graffiti. Už víte, o čem mluvím? Jestli dokážu s podmínkou vhodného prostoru považovat tzv. opravdové graffiti za jistý druh umění, tyhle klikyháky, jinak prý osobní podpisy jejich tvůrců, nikdy. Tady jde jen o ekvivalent proudu moči zpod zdvižené nohy psů, značících si své teritorium. Jsem tady a jsem takhle velkej! A blbej, dodal by člověk hořce, když vidí zničené fasády, protože tito experti nejraději píší nebo sprejují své výtvory na čerstvě opravené domy – pokud jde o historický objekt, jen líp. Jedna moje kamarádka má byt v centru Prahy. Nedávno byl dům krásně opraven, stejně jako tři další v jeho sousedství. Všechny domy dostaly nové stylové dřevěné dveře. Stačila jedna noc, pár blbů a celá řada domů včetně nových dveří skončila posprejovaná sítí nesmyslných klikyháků. To jen jeden případ za mnohé. Vím, že graffiti není novinka, že to obvykle bývala řeč ulice, místo, kde vybublávaly emoce v těžkých časech. Tagy ale do této skupiny nepatří. To je jen a jen ten počůraný patník – a pokud se majitelé objektů brání nepopisovatelnými materiály, vandalové ryjí do skel – ve vlacích, tramvajích, metru, výtazích. Nevím, jestli existují lidé, které ony tagy plní respektem k jejich tvůrcům. Já v tomto případě přemýšlím o výprasku, pokutě a odstraněných škodách. Protože posprejované ulice nejsou jen nehezké – otvírají totiž dveře horší kriminalitě a zvou ji dál.

Podokapník

12

„Tati, koukej, vezmeme tenhle, ten je krásnej!“ „No právě proto ho nevezmeme, byla by ho škoda. Hledáme totiž podokapníka! Tedy stromek,

který roste pod jiným a nemá tak šanci pořádně dorůst. Pro nás doma bude krásnej dost.“ Tak tohle byla lekce, kterou jsem dostala jako úplně malá holčička, když jsme šli s tatínkem u nás na chalupě hledat vhodný vánoční stromek. Kousek našeho lesa byl sice vyvlastněn, ale nikdo o něj od té doby nedbal. Byl na tak prudkém svahu, že se tam nedostala technika ani koně. A lidem se tam dřít nechtělo. Takže taťka i nadále les čistil a pečoval o něj, jak mu síly stačily. Odměnou byla možnost uříznout si vlastní vánoční stromek. A tak jsem dostala tu první praktickou lekci slušného chování k živé přírodě. Nikdy jsem na to nezapomněla, takže jsem se automaticky naježila, když jsem tuhle uslyšela v rádiu výzvu, aby lidé hledali ten nejkrásnější smrk pro vánoční trhy na Staroměstském náměstí v Praze. A protože jsem zvyklá se se svými myšlenkami přít, začala jsem hledat argumenty, proč každoročně porazit desítky nádherných stromů pro vánoční ozdobu městských náměstí. Přiznám se, že jsem sama pro sebe moc přesvědčivá nebyla, ale podokapníci holt na ozdobu města nestačí. U nás na vsi je to jednoduché – máme obecní smrk, který roste na návsi a jedinou potíž představuje fakt, že už z nakoupených světýlek vyrostl natolik, že připomínají spíš bederní pás. Představila jsem si, v jakých podmínkách by museli růst městské stromy. Ten náš má louky a les na dohled a trápit ho může maximálně zahradník, když mu se sekačkou na trávu drbe některé z vystouplých kořenů. Ty městské smrky by se dusily mezi asfaltem a dlažbou, osamělé a zranitelné. Nechtěně jsem musela uznat, že to asi jinak nejde, protože myšlenka umělých vánočních stromů by se nejspíš z nejrůznějších důvodů neujala. Nicméně pokud jde o mě, já bych takový krásný strom hledačům nikdy neprozradila!:))

Moučníková kuchařka „500 let“

část třetí

Čapkovy rohlíčky Těsto: 1/2 kg hladké mouky, 18 dkg cukru moučky, 1/4 kg másla (Hera), 2 žloutky, na špičku nože amonia (cukrářské droždí) – dáme do formiček a upečeme při teplotě asi 160°C Krém: 1/4 kg másla, 1/4 kg cukru moučky (utřeme), 1/2 mléka a 1 vanil. puding – uvaříme a vychladlý vmícháme do krému. Přidáme trochu rumu, můžeme přidat i kakao nebo lžičku mleté kávy. Pekla: J. Exnerová

Moravské koláče Těsto: 1 kg hrubé nebo polohrubé mouky, 20 dkg cukru, 30 dkg tuku, 5 žloutků, 6 dkg droždí, sůl, 1/2 l mléka, 4 lžíce rumu

13

Nechat 1 hod. kynout. Plnit tvarohovou náplní. Obrátit, udělat důlek. Plnit povidlovou náplní. Nasypat drobenku. Nechat na plechu s pečícím papírem ještě kynout a pak péct. Po vyndání z trouby nechat vystydnout a pak sníst. Jsou výborné. Dobrou chuť! Pekla: V. Grzegorzová

Výborní šneci Listové těsto rozválíme na placku, potřeme boloňskou omáčkou a klademe anglickou slaninu, plátkový sýr a dále co chceme. Zavineme jako štrúdl. Krájíme cca 1 cm silná kolečka, přendáme na plech, pomažeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme strouhaným sýrem. Pečeme do červena. Obměnit je možné boloňskou omáčku za kečup, anglickou slaninu za šunku.

Strouhaný tvarohový dort Těsto: 260 g hladké mouky, 100 g moučkového cukru, 40 g kakaa, 200 g tuku Hera, 1 vejce Náplň: 500 g měkkého tvarohu v kostce, ½ citronu, 2 vejce, 100 g krupicového cukru, 1 balíček vanilkového cukru, moučkový cukr na posypání Ze všech ingrediencí připravíme těsto. Mouku prosijeme s moučkovým cukrem a kakaem. Přidáme na kousky nakrájený tuk, vejce a zpracujeme na hladké, pevné těsto. Těsto rozdělíme na polovinu. Jednu část uložíme do chladničky a druhou dáme asi na jednu hodinu do mrazničky. Připravíme si tvarohovou náplň a dáme do ní ušlehané bílky. Tvaroh smícháme s nastrouhanou kůrou a vymačkanou šťávou z poloviny citronu, přidáme žloutky, krupicový cukr, vanilkový cukr. Bílky vyšleháme na pevný sníh a zlehka ho vmícháme do tvarohové náplně. Rozválený plát těsta opatrně vložíme do dortové formy. Odleželé těsto z chladničky rozválíme na kulatý plát o průměru dortové formy (24 cm) a vložíme na dno formy. Pak rozetřeme tvarohovou náplň, na povrch nastrouháme těsto z mrazničky a dáme péci. Pečeme v předehřáté troubě při 160°C asi 45 minut. Po upečení necháme vychladnout ve formě a pak formu opatrně sundáme. Před podáváním pocukrujeme. Těsto se může rozválet i na plech. Pekla: M. Mašková

Kostky „z rohu do rohu“ Těsto: 4 vejce, 200 g cukru moučky, 100 ml studené vody, 100 ml oleje, 200 g hladké mouky, 1/2 prášku do pečiva, 2 lžíce kakaa, tuk a hrubá mouka na formu Náplň: 200 ml mléka, 200 g cukru krupice, 200 g jemně nastrouhaných vlašských ořechů, 40 ml rumu Na dohotovení: 150 g sušeného mléka, 200 g cukru moučky, 200 g 100% ztuženého pokrmového tuku, 100 g čokoládové polevy, lískové oříšky na ozdobení

14

Žloutky utřeme s cukrem do pěny. Přilijeme vodu s olejem, vsypeme mouku s kypřícím práškem i kakaem a promícháme. Zlehka zapracujeme ušlehaný sníh z bílků. Těsto rozetřeme do vymazaného a vysypaného pekáčku nebo menšího plechu s vyšším okrajem. Pečeme ve vyhřáté troubě při 180 °C, přibližně 30 minut. Korpus necháme krátce zchladnout ve formě a vyklopíme. Mléko svaříme s cukrem a ořechy. Po vychladnutí ochutíme rumem. Náplň rozetřeme na vychladlý korpus a dáme do ledničky ztuhnout. Sušené mléko s cukrem moučkou prosijeme do mísy a utřeme s nakrájeným tukem na hladkou nelepivou hmotu. (Pokud se příliš lepí, přidáme ještě trochu sušeného mléka.) Hmotu rozválíme mezi dvěma mikrotenovými foliemi na tenký plát, kterým opatrně zakryjeme ořechovou náplň. Moučník rozkrájíme na čtverce a diagonálně je namáčíme do rozpuštěné polevy. Necháme ztuhnout a ozdobíme lískovými oříšky. Pekla: L. Kuncová

Vitacitové řezy Těsto: 4 vejce, 2 dkg kakaa, čtvrtlitrový hrnek cukru moučka, čtvrtlitrový hrnek vody. Vše smícháme a přidáme: Dva čtvrtlitrové hrnky polohrubé mouky, 1 lžíci hladké mouky, 1 prášek do pečiva. Upečeme a necháme vychladnout. Náplň na upečenou buchtu: 1 máslo, 20 dkg cukru moučka, 4 lžíce rumu. Máslo a cukr ušleháme a po částech přidáváme 2 tvarohy. Poleva: 1 l vody, 3 vanilkové pudinky (prášek), 6 lžic cukru krupice, 1 balíček vitacitu citronového. Uvaříme a teplé nalijeme na tvarohovou náplň. Vitacitový prášek je k dostání v Tescu. V rodině nám všem chutná a doufám, že bude chutnat i ostatním, kdo si ji upeče. Dobrou chuť! Pekla: J. Mikešová

Kulturní a společenský život v obci Poslední dva měsíce roku 2013 byly nabité kulturními a společenskými akcemi, některé byly již tradiční, jiné nové. Pozitivní ohlasy však byly na všechny. Celý podzim přinášel ve čtrnáctidenních intervalech díky týmu hostince U Hrdinů a jeho kuchařovi gurmánské zážitky. Okusili jsme různé druhy pečených mas, slovenské speciality, svatomartinské menu, jemuž kralovala samozřejmě husa, zvěřinové speciality a tradiční zabijačkové dobroty. Celoroční výčet akcí pak hostinec završil silvestrovským programem. Dvě novinky, jejichž hlavní organizátorkou se stala nápady sršící Kristýna Bielicová, si kromě zábavy a sousedského setkání daly za cíl na dobrovolných příspěvcích získat finanční prostředky pro

15

opravu obecní kapličky. První z těchto akcí byla Halloweenská cesta 2. listopadu, při níž účastníci do připravené kasičky vhodili celkem 1748,- Kč. 25. prosince pak u

Vánoční příběh Účinkovali: Eliška Gajdulová – uvaděčka, anděl Manon J. Bouteiller – krčmářka, král, pastýř Mikuláš Brich – Herodes Filip Lapka – Josef Vladislav Hak – krčmář Nicola Rudelová - Marie Anna Svobodová – anděl Aneta Válková – pastýř, král, Magdaléna Homolová – posel, král, pastýř Maruška Pomikálková – anděl

vánočního stromu při zpívání koled k této částce přibylo dalších 1160,Kč. Již tradiční jsou v adventním čase akce konané v sále hostince U Hrdinů, vánoční tvořivá dílna a vystoupení dramatického kroužku Dráček. Vánoční dílna doprovázená návštěvou Mikuláše a čertů letos doplňovala víkend s vepřovými hody, konala se odpoledne 7. prosince. Večer pak ještě následovala Mikulášská taneční zábava se skupinou Algol Petra Havlíčka z Doubravice. Odpoledne 22. prosince se do sálu hostince nevešli všichni ti, kteří si závěr adventu chtěli zpříjemnit

Pavlína Derdová – režie Ivana Hellingerová – scéna, kostýmy Pan Tureček – hudební doprovod

roztomilým dětským představením Vánoční příběh. Stejný příběh jsme měli možnost zhlédnout již o adventu 2012, v repríze ale účinkovalo několik nových představitelů novozákonních postav, scéna byla ještě

dokonalejší než při premiéře,…. Na Vánoční příběh pak hned navazoval krátký adventní koncert, Anička Svobodová hrála vánoční koledy na zobcovou flétnu, Magdaléna Homolová pokračovala hrou na keyboard a program završila Manon J. Bouteiller hrou na violoncello a zpěvem překrásné vánoční písně Chtíc, aby spal. I poslední den roku mohli rodiče s dětmi strávit příjemné odpoledne v přírodě během Silvestrovské cesty za pokladem. Organizátorský tým byl podobný jako o prvním ročníku této cesty, vůdčími osobnostmi byli Jana Farská s bratrem Honzou Štěpánem. Cesta značená šipkami a fáborky a zpestřená úkoly vedla jinudy, ale cíl byl stejný – velký Zátlucký rybník, zde byl pro děti schován poklad, připraveny buřty, čaj a pro dospělé grog a svařák. U rybníka se sešlo více než čtyřicet dětí a dospělých. Lucie Baliharová

Halloweenské ohlédnutí První ročník Halloweenské cesty máme zdárně za sebou. Ačkoliv počasí nebylo na naší straně, přesto jsme

se

rozhodli,

že

cestu

uskutečníme. Tak tedy 2. listopadu od 17 hodin u budovy obecního úřadu

dvě

hodné

čarodějnice

rozdávaly tašky na odměny a kartičky foto: Ing. Stanislav Sedláček

16

na razítka. Krátce na to čekal děti upír s nevěstou, kterému upadlo oko do nádoby se slizem. Dále po cestě byla připravena čarodějnice se svou kuchyní, kde si děti mohly umíchat pravý kouzelný lektvar. Poté narazily na vypravěče, který jim vyprávěl krátký příběh o Jacku o´lanternu. Ten hlídal jablíčka a děti si je měly utrhnout, aniž by byly chyceny. S mumií a kostlivcem si zahrály kostky, věštec jim z karet přečetl budoucnost a převaděči je odvedli do bažin k bludičkám a vodníkovi. Potom děti absolvovaly malý výšlap, směrovka je navedla k dračí jeskyni. Zde narazily na zloděje, který hledal dračí vejce a prodával je kupci. Ale nyní už do jeskyně nemohl, tak poslal děti. Na konci je čekal kupec, který vejce vyměnil za odměny. U kapličky se děti s pomocí smrťáčka podepsaly na pergamen. Celou cestu zakončilo občerstvení U Dvou babek. Taky si všichni mohli dát dětský svařák, čaj a sladkou tečku. Přes nepřízeň počasí přišlo 35 dětí s rodiči a dobrovolnými příspěvky se získalo 1.748,- Kč na opravu kapličky v centru naší obce. Ráda bych poděkovala všem účastníkům, kteří přišli. Veliké díky si také zaslouží všichni účinkující, kteří podali úžasné herecké výkony. Příští rok na cestě na viděnou. Kristýna Bielicová

Vánoční tvořivá dílna Jako každý rok v čase předvánočním jsme se sešli 7. prosince v hostinci u Hrdinů, abychom potěšili malé i velké a vytvářeli

společně

pár

zajímavých a kreativních věciček. A co že jsme všechno dělali? U jednoho stolu jsme se pustili do výroby nádherných adventních věnců, které byly celé z přírodních materiálů. U druhého

stolu

jsme

tvořili

foto: Jiří Exner

papírové hvězdičky či jiné skládačky a vystřihovánky. A hurá ke stolu číslo tři. Tady na nás čekaly hned dvě aktivity. Jednou z nich byla výroba slámovo-papírových řetězů a druhou byla výroba papírové rukavičky k pověšení. To ještě nebylo zdaleka vše. U dalšího stolu jsme se pustili do výroby vánočních přáníček. Někomu se sice pořádně lepily ruce a celý se leskl, ale musím říct, že se přáníčka povedla na výbornou. Celý sál provonělo vánoční cukroví, které si děti samy vykrajovaly a po upečení i snědly. K tradičním vánočním svátkům patří neodmyslitelně i zdobení perníčků, které má u dětí vždy velký úspěch. Kouzlo Vánoc jsme prožívali při výrobě nádherných sněhobílých andílků, které zajisté potěšily

17

nejednu maminku či babičku pod vánočním stromečkem. Celé odpoledne završil tradičně příchod Mikuláše a jeho družiny. Jejich bohatá nadílka rozradostnila každého přítomného "pozemšťánka". V průběhu celého odpoledne připravoval personál hospody pro děti malé občerstvení v podobě lahodných lívanečků. Chtěla bych moc poděkovat všem nadšeným maminkám, které se na celé akci podílely a nemalý dík patří i personálu hostince, který nám poskytuje příjemné zázemí. Tuto akci i Silvestrovskou cestu za pokladem finančně podpořila Obec Doubravice. Děkujeme! Jana Farská

Vánoční zpívání u stromečku Odpoledne

na

Boží hod vánoční se před vraty hasičské zbrojnice u

nazdobeného

vánočního stromu sešlo okolo

sedmdesáti

zpěváků. Poprvé se totiž konalo Vánoční zpívání u stromečku

aneb

foto: Ing. Stanislav Sedláček

sousedské setkání. Nápad vzešel od Katky Hornychové a Kristýny Bielicové, která se rozhodla nápad realizovat a oslovila některé doubravické hudebníky, zda by do poslední chvíle neznámý pěvecký sbor doprovodili. Nápad přišel poměrně pozdě, takže na sehrání nástrojů nebyl dostatek času, premiéře předcházela vlastně jen jedna zkouška. Role „kapelníka“ se ujal Petr Havlíček, sám hrál na kytaru, na stejný nástroj hrál i Vlasta Hornych, za keyboardem seděla Lenka Skurčáková a za violoncellem její dcera Anežka. Příčné flétny ovládaly Eliška Baliharová a Pavlína Marková (z Rohoznice), na zobcovou flétnu hrála Anežka Hornychová. Zpívání slovem doprovázela Renata Derdová. Počasí sice neodpovídalo foto: Ing. Stanislav Sedláček

datu a bylo nezvykle teplo, přesto

hudebníkům

chladem

tuhly prsty a hlavně se po chvíli vlivem zimy a vlhka rozladily nástroje, také sbor zpíval zprvu dost

nesměle.

Celková

atmosféra však byla příjemná a

18

až na ojedinělého rejpala, kterému vadily chvílemi trochu falešné tóny a který zřejmě očekával profesionální hudební představení, a tedy nepochopil smysl celé akce, jsem zaznamenala jen pozitivní ohlasy. Příští rok s touto akcí budeme počítat s dostatečným předstihem a dokonce již nyní přislíbila sólové vystoupení doubravická rodačka. Během celé akce mohli dobrovolníci přispívat do kasičky na opravu obecní kapličky, sešlo se 1160, - Kč. Lucie Baliharová

Odstartovali jsme! 8. listopadu u nás v Doubravici

začal

fungovat

všestranně zaměřený oddíl. Scházíme se každý pátek v 17 hodin v Ježkově domě. Už jsme se stihli naučit pár uzlů a nahlédli jsme do tajů morseovky. Také jsme si zahráli na sběrače surovin, upírky a naučili jsme se hru Heja. Z tvoření se nejvíce povedli pečení andílci a také nás navštívil Mikuláš s čerty. Dále nás čekají další zajímavé hry, budeme pokračovat v zálesáckých

dovednostech.

Vypravíme se do přírody za hrami a dobrodružstvím. A foto: Bc. Kateřina Hornychová Baliharová

mnoho dalšího :) Pokud se vám bude

chtít, rádi vás uvítáme mezi námi. Kdy tedy? Každý pátek od 17 hodin v Ježkově domě. Na viděnou na oddíle! Kristýna Bielicová

19

JK Zálesí – poohlédnutí za rokem 2013 Přestože pro nás rok 2013 nezačal moc příznivě, neboť pro přetrvávající dlouhodobé zdravotní problémy byl uspán koník Astrolog, který spolu s Terezkou pro náš klub získal mnoho zlatých a dalších umístění, a provedli jsme nepříjemné organizační změny ve sdružení, zbytek roku se nakonec vydařil a navázalo se na předcházející úspěšné společné akce, jak pořadatelské, tak i v účasti na jezdeckých závodech. Stihli jsme si zajet i na společný výlet, jenom drakiáda se nezdařila díky absolutnímu bezvětří. V loňském roce jsme se zúčastnili celkem 13 jezdeckých závodů, národních i hobby, z nichž jsme přivezli 29 dekorovaných umístění za 1. – 6. místo. Opět se udělal velký krok kupředu v postupu do vyšších kategorií skokových soutěží v naší účasti i v pořadatelství, které je dílem věrných příznivců, jimž patří velké poděkování. Pro rok 2014 nás v JK čekají změny dle nového občanského zákoníku – občanské sdružení se mění na spolek. Od 1. 1. 2014 se Východočeská oblast ČJF rozděluje i na Královéhradeckou oblast. Náš klub zůstává členem stávající Východočeské oblasti. Na rok 2014 jsou opět nahlášeny dva termíny národních závodů na Zálesí, a to 31. 5. 2014 a 23. 8. 2014, s tím, že při srpnových závodech budeme pořadateli OBLASTNÍHO MISTROVSTVÍ VÝCHODOČESKÉ OBLASTI ve skocích pro děti a juniory. Budeme se těšit na vaši účast a podporu soutěžících. Všem čtenářům přeji do roku 2014 hodně zdraví, štěstí a osobní pohody.

Ilona Sedláčková

Co nového u výjezdové jednotky doubravických hasičů V Občasníku ze srpna 2012 jste byli informováni o zřízení jednotky doubravických hasičů, jedná se o jednotku s místní působností, tj. kategorie JPO V (dle vyhlášky č. 226/2005 Sb.). Jednotky této kategorie zasahují u požárů, technických pomocí v rámci katastrálního území svého zřizovatele – obce. Od července 2012 má jednotka k dispozici funkční hasičský automobil Avia A-30, který však bylo potřeba postupně vybavit nezbytnou technikou, stejně tak členové jednotky museli projít potřebným školením. V roce 2013 jeden člen výjezdové jednotky získal po absolvovaném školení osvědčení strojníka a tři členové získali osvědčení velitele. Z obecních finančních prostředků bylo do výjezdového vozidla zakoupeno: motorová pila Husqvarna, kombinovaný kanystr, ochranná přilba, těžařská lopatka, sekera a příslušenství k motorové pile. Na vozidle byla svépomocí provedena výměna palivové nádrže a oprava palivového systému. Dále dobrovolníci v rámci jarní úklidové akce uklidili hasičárnu, vytřídili a urovnali technické prostředky na výjezdovém vozidle a přívěsu. V letošním roce se výjezdové vozidlo doplní plovoucím čerpadlem a nakoupí se ochranné oblečení pro členy jednotky. Naše vozidlo by si též zasloužilo nový kabát. Vlastimil Hornych

20

Hostinec U Hrdinů oznamuje

Historický mezník – od 10. ledna 2014 hostinec U Hrdinů nekuřácký S dostatečným předstihem byli zákazníci hostince U Hrdinů informováni o plánovaných změnách. S platností od 10. ledna 2014 bude totiž celý hostinec pouze nekuřácký. Před hostincem bude připraven vysoký popelník, v sortimentu budou i nadále k prodeji cigarety a doutníky. Toto opatření zavádíme po konzultaci s většinou kuřáků, kteří navštěvují doubravický hostinec. S převahou zvítězil souhlas se zavedením zákazu kouření. Věříme, že tímto krokem přispějeme k větší pohodě při posezení a k příjemnějšímu prostředí. Snížíme náklady na vytápění a zvýšíme komfort zejména v zimních měsících, kdy je neustále nutné odvětrávat kouř ven. Každý jistě ocení, že nebude muset veškeré oblečení ihned hodit do pračky, když přijde z hostince domů. Pobyt v hostinci bude zdravější jak pro personál, tak zejména pro naše zákazníky. Kuřákům tímto krokem jistě snížíme výdaje za cigarety a v neposlední řadě očekáváme, že zvýšíme návštěvnost a tím i atmosféru hostince. Věříme, že tento krok oceníte. Omlouváme se všem našim zákazníkům, kteří s tímto krokem nesouhlasí, a děkujeme za pochopení. Váš tým hostince U Hrdinů

Malé zamyšlení nekuřáka Hurá! Tým hostince U Hrdinů svým revolučním krokem strčil do kapsy naše zákonodárce, kteří dosud předváděli jen liknavý postoj k ožehavému tématu úplného zákazu kouření v restauracích. Jsem ortodoxní a dost nepříjemný odpůrce kouření a rozhodnutí personálu doubravického hostince mě opravdu potěšilo. Současně jsem totiž člověk společenský a kuřáci mi bránili uspokojovat mou potřebu společensky žít, setkávat se sousedy, něco dobrého pojíst a vše samozřejmě zapít lahodným chmelovým nápojem. Argument sobeckého kuřáka, že zákaz kouření omezuje jeho svobodu, neobstojí, neboť on svým kouřením nejenže omezuje mou svobodu, ale ještě mi ničí zdraví. Často jsem zatoužila vyrazit mezi lidi, jenže představa, že: a) oblečení do pračky, vlasy umýt, b) nemá cenu si malovat oči, během chvilky budou slzet, c) často ještě ten večer, zaručeně druhý den ucpaný nos a škrábání v krku, to vše mě od záměru odrazovalo. Raději jsem si zalezla s knihou či k televizi, na druhou stranu jsem ušetřila. Nabízela se možnost navštívit hostinec co nejdříve po otevření, „když tam ještě nejsou lidi“, ale tím jaksi není splněn ten původní cíl, tj. vyrazit mezi lidi. Provozovatelům hostince přeju, aby ve svém počínání vytrvali a hlavně, aby se naplnila jejich očekávání a zvýšila se návštěvnost, je mi jasné, že moje osoba to nevytrhne! Lucie Baliharová

21

Z dopisů čtenářů - Martinská husa Přes Doubravici jezdím minimálně dvakrát týdně. Vždy se zájmem prohlížím starší i novější zástavbu, sleduji oznamovací cedule vyzývající k prodeji pozemku nebo chalupy. Mnohdy se divím, že je to tak často. Vždyť Doubravice je příjemné místo k bydlení s pěknou přírodou i možností nákupu v blízkém městě. Sleduji-li vnitřní život obce, tak musím konstatovat, že je přinejmenším pestrý, ne-li zajímavý. Může se pochlubit kulturní i sportovní činností. Ukázkou schopností občanů byla i výborně připravená červnová

oslava

výročí

založení

I vy máte možnost podílet se na podobě Doubravického občasníku. Své příspěvky, nápady, náměty, tipy, pozitivní i negativní zážitky... zasílejte na: [email protected]

obce

s

pěkným

programem

a

velkou

návštěvností.

V poslední době si vede dobře i pohostinství "U Hrdinů", které vytváří dobré podmínky pro společenskou aktivitu a jiné akce. Sám jsem byl s několika přáteli mile překvapen v sobotu 9. 11. 2013 příjemnou obsluhou i dobrou chutí při plném talíři, na kterém přistála "Martinská husa", obložená dvojím zelím a

třemi druhy knedlíků. Dobře jsme ji zapili vínem i pivem, pobavili se a spokojeni odjeli domů, abychom

v

sobotu

a

klidu

domova

strávili

„Svatomartinskou

husu“.

I toto patří k dobrému jménu a image obce Doubravice. Díky. M. Kněžour

Diakonie ČCE Dvůr Králové informuje Dvorské středisko Diakonie se vedle jiných činností věnuje i problematice péče o osoby s kognitivní poruchou (demencí), spolupracuje s Českou alzheimerovskou společností, ve svých prostorách provozuje oddělení pro osoby takto postižené. Náš Občasník byl požádán o zveřejnění informací o aktivitách Diakonie ve Dvoře Králové v rámci uvedené problematiky.

VYŠETŘENÍ PAMĚTI V DIAKONII Kontakt: Vladimíra Derdová 499 621 094 nebo 724 230 270

Pokud se u Vás objevují problémy s pamětí, můžete se i v roce 2014 objednat na bezplatnou konzultaci a vyšetření v rámci projektu České alzheimerovské společnosti Dny paměti. Po vyšetření, které trvá přibližně jednu hodinu, zjistíte, zda jsou Vaše potíže projevem fyziologického stárnutí

nebo jde o příznaky onemocnění. Ve druhém případě dostanete doporučení k návštěvě specialisty, který provede doplňující vyšetření, stanoví příčinu a zahájí léčbu. Vyšetření se provádí anonymně, na adrese: Diakonie ČCE, Nábřeží Benešovo 1067, Dvůr Králové nad Labem – směr k zoologické zahradě.

22

SVÉPOMOCNÁ SKUPINA Pečujete o svého blízkého, který má potíže s pamětí, s orientací (časem, místem, osobou), postupně se jeho stav zhoršuje? Nevíte si rady? Potřebujete chvíli jen pro sebe? Potřebujete poradit

Kontakt: Lenka Stádníková 739 244 728, 499 621 094 [email protected]

s problematikou sociálních dávek? Můžeme Vám pomoci. Naše skupina se setkává 1x za 2 měsíce a navzájem si pomáháme ve zvládání péče o člověka s demencí. Každý z vás pečujících má zajímavé zkušenosti, o které se může s dalšími lidmi podělit.

Termíny setkání:

5. 2. 2014 (středa); 9. 4. (středa); 11. 6. (středa), od 17:00 hodin

Kde: Diakonie ČCE – středisko Diakonie ČCE, Nábřeží Benešovo 1067, Dvůr Králové n/L

ZŠ Dubenec informuje PLES UNIE RODIČŮ 2014 Letošní ples Unie rodičů a přátel školy při ZŠ v Dubenci proběhne v pátek 28. 2. 2014 v penzionu Na Faře v Dubenci od 20 hodin. Vstupné 70,- Kč. Předprodej vstupenek u vedení školy na tel. čísle 499 694 138.

ZÁPIS DO 1. TŘÍDY Základní škola v Dubenci zve k zápisu do 1. třídy rodiče s dětmi, které se narodily do 31. srpna 2008. Na základě žádosti rodičů je možno přijmout i děti narozené do 31. prosince 2008.

v pondělí 27. 1. 2014

12,00 – 17,00 hodin

s sebou: občanský průkaz a rodný list dítěte Obec Dubenec přispívá každému prvňáčkovi při prvním nástupu do školy v Dubenci 2 000,- Kč na výbavu.

RODINNÁ ATMOSFÉRA

MALÉ POČTY DĚTÍ VE TŘÍDÁCH

KLIDNÉ A BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ

VELKÝ VÝBĚR ZÁJMOVÝCH KROUŽKŮ

MODERNÍ VÝUKOVÁ TECHNIKA

NOVĚ ZREKONSTRUOVANÁ BUDOVA

www.zsdubenec.cz

23

Společenská kronika Významná životní jubilea oslavili a oslaví: leden  Antonín Seifrt  Ewa Jarolímková  Václav Sajdl 

Srdečně blahopřejeme!

únor  Alena Marková  březen  Jiří Marek  Miloš Valášek 

V hostinci U Hrdinů připravujeme

Doubravický ples

Husička

v sobotu 1. března od 20 hodin hraje Jari Kurri Band

autorská divadelní hra rohoznického rodáka Štěpána Haka v podání Pivovarské zahrádky Miletín plánujeme na únor o přesném termínu budete včas informováni

vstupné 90 Kč předprodej a rezervace přímo v hostinci nebo na tel. č. 724 697 811, 724 698 134

Pro bystré hlavy

z dílny ing. Josefa Brože

Poznávání stromů Čtyři dívky měly podle pěti obrázků poznávat pět různých stromů - dub, jasan, buk, olši a habr. Víme, že: - Eva poznala o tři stromy více než Věra - Irena správně určila tolik stromů jako Monika - buk poznala pouze jedna dívka - všechny správně určily dub - jasan nepoznala žádná z dívek - celkem bylo na obrázcích správně určeno 11 stromů A ptáme se: Kolik stromů poznala Irena?

24

Skrývačky (části těla) Tam nahoru každý nevyleze.

Nože brousíme každé pondělí.

Potom postav to kolo k oknu.

Cukr koupíš zítra odpoledne.

Už zase mohu chodit do školy.

Čím jste hnojili ten záhonek?

Tak daleko lenoši nepůjdou.

Toho zajíce nemůžeš dohonit.

Kopr stále roste na zahrádce.

Každý tu mohl tančit celou noc.

Řešení: Poznávání stromů: Irena poznala tři stromy (dub, olši a habr). Eva – dub, buk, olše, habr, Věra – dub, Monika – dub, olše, habr. Skrývačky: ruka, oko, ucho, koleno, prst, žebro, krk, stehno, jícen, hltan

Tištěnou podobu zakoupíte na OÚ, v hostinci U Hrdinů a v Ježkově domě.

Svůj Občasník najdete také na: www.doubravice.cz O zasílání dalších čísel na váš e-mail si napište na: [email protected]

Doubravický občasník Vydává kulturní a sociální komise OÚ v Doubravici. Vychází nepravidelně. Odpovědný redaktor Mgr. Lucie Baliharová. Grafická úprava Mgr. Štěpánka Odrášková. Vaše příspěvky zasílejte na: [email protected] Adresa redakce: Obecní úřad Doubravice, www.doubravice.cz Registrováno referátem Okresního úřadu v Trutnově č. j. Kult. MK ČR E 12881.

25