Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) Redakce Zpravodaje

číslo 1/2009, ročník II.

Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) DEUS . REX .

PATRIA

www.korunaceska.cz Krátké zprávy:

5. ledna 1858 Zemřel Jan Radecký z Radče, český šlechtic a rakouský maršál. (*2.11.1766) Roku 1784 vstoupil do rakouského kyrysnického pluku, v letech 1788 – 89 se účastnil tažení proti Turkům. Jeho vzestup byl nejznatelnější v bitvách u Chlumu a u Lipska (1813). R. 1831 dostal pod své velení rakouské armády v Lombardii a Benátsku, sídlem jeho štábu byl Milán. R. 1836 získal titul polního maršálka za významné povznesení vojenského výcviku. Své nejslavnější dny zažil v rozmezí let 1848 – 49. V severní Itálii probíhala v té době, téměř jako v celé Evropě, revoluce, kde povstalci s pomocí sardinského krále Karla Alberta donutili rakouské vojáky opustit Milán. Vše začalo tím, že sardinský král Karel Albert vyhlásil v březnu 1848 válku Rakousku. V červenci 1848 však Radecký obrátil jeho armádu na útěk po bitvě u Custozy . V březnu 1849 Radecký sardinská vojska opět porazil, tentokrát k tomu došlo u Novarymá . rád Kdo chce vládnout,

republiku. Kdo (Wikipedie) si přeje, aby mu dobře vládli, touží jedině po monarchii. Joseph Joubert

Vážení monarchisté, sympatizující, čtenáři Zpravodaje, vítáme Vás v novém roce 2009. Nevíme jaký bude, ale nevíme ani dost dobře, jaký byl ten starý. To zjistíme teprve za pár let, z odstupu, až budeme mít k dispozici nějaké měřítko, kterým bychom mohli poměřovat a hodnotit, až budeme vědět vzhledem k čemu a s čím chceme tento rok 2008 porovnávat. V každém případě je před námi otevřená krajina nezmapované budoucnosti, v níž se zcela jistě skrývají vrcholy našich snah, ale i propasti a pouště. Nový rok je doposud divočinou a nevedou jím žádné dálnice a vyježděné cesty. Budoucnost je však vždy prostorem pro naději, kterou můžeme upínat jen a jen k budoucnosti, neboť minulost je uzavřena a přítomnost je bez rozměru. Přítomnost můžeme vnímat jako pouhou dělící čáru mezi uzavřeným a otevřeným prostorem. Přesto však přítomnost nějaký rozměr i prostor nabízí, a sice prostor k rozhodnutí. Přítomnost je místem, kde se rozhodujeme, budoucnost je místem k naplnění takových rozhodnutí. Osobní rozhodnutí sebou nese osobní odpovědnost jedince, kterou od rozhodnutí nelze oddělit. Snad proto se dnes tolik lidí vyhýbá možnosti činit rozhodnutí, pojmenovat ho a vyslovit, přijmout a nést jeho důsledky, stát za ním. Celé davy čekají až to rozhodne někdo jiný a oni se budou moci jen nezávazně přidat, vézt se dál spolu. Celé davy přehazují nutná rozhodnutí na někoho jiného a ten zase na jiného. Nikdo nerozhoduje a všichni dohromady se stávají manipulovaným stádem v rukou těch, kdo se nebojí rozhodovat, ale nemají vždy čisté a dobré úmysly. Necháváme za sebe rozhodovat jiné, abychom se necítili být zatíženi odpovědností. Dáváme jim mandát k nakládání s našimi životy, s naší zemí, s naší budoucností, tedy s prostorem, který byl původně určen pro nás, a pak si připadáme nesvobodní, manipulovaní. Moc manipulátorů je však iluzorní a zhroutí se, jakmile se sami začneme rozhodovat, jakmile začneme jednat a činit v souladu se svým rozhodováním, jakmile se ke svým rozhodnutím a činům přiznáme a řekneme: Toto jsem já a toto chci, neboť si myslím, že je to dobré. Toto je má budoucnost, neopracovaný blok kamene, z něhož vytesám sochu, pro jejíž tvar jsem se rozhodl. A vy mne musíte přesvědčit, nebo zabít, ale já už jsem udeřil do kamene. Pokud se zajímáme o minulost, pak proto, že v ní nacházíme vzory a příklady těch velkých, kteří dostáli výzvám své doby a rozhodli se, přijali odpovědnost a začali zabydlovat svou tehdejší budoucnost. Naše budoucnost bude nepochybně jiná, než byla ta jejich, ale výzva k tomu, abych měl jméno, aby mé jméno znamenalo rozhodnutí a aby rozhodnutí následoval čin, aby to vše bylo ve vnitřním, souladu a jednotě, tato výzva je stejná. Náš Zpravodaj a jeho obsah nabízejí jen pouhý návrh či soubor návrhů k tomu jak se rozhodnout, kam se postavit a kudy jít, jak naši budoucnost zabydlet a naplnit. Můžeme Zpravodaj číst, můžeme s mnohými návrhy, názory a podněty souhlasit, ale to ještě není rozhodnutí. Respektive je to jen reflexe možnosti svézt se na tomto názorovém voze. Dalším krokem by bylo, kdybych své rozhodnutí veřejně pojmenoval, kdybych svému okolí závazně přiznal, že jsem monarchistou a chci totéž, co chtějí lidé, kteří do Zpravodaje píší a o kterých Zpravodaj píše. To by bylo již závazné, ale jen ve smyslu přiznaného rozhodnutí, že se tedy povezu na monarchistickém voze. Zcela jiným druhem rozhodnutí by bylo takové rozhodnutí, za nímž by následovala má aktivita v některé skupině, nebo Místní společnosti Koruny České, zorganizování akce, napsání a zaslání článku, účast na některém podniku, finanční podpora společné věci, nebo dokonce aktivní spoluutváření vize, programu a postupů k jejich naplnění. Zkrátka starost o vůz, který je třeba táhnout i tlačit, opravovat i promazávat. Kdo tedy jsi a kým budeš v tomto novém roce, milý čtenáři? Tím kdo stojí stranou ve stínu, dívá se jak věci dopadnou, pro jistotu nemá názor, aby si neuzavřel možnost svézt se nakonec na voze vítězů? Tím kdo má sice názor a rozhodl se pro nějakou stranu, ale nepřijme za toto své rozhodnutí odpovědnost a bude mlčet, aby neměl potíže, kdyby to dopadlo špatně? Tím, kdo se rozhodl, přiznal se ke svému rozhodnutí veřejně, ale nechá druhé aby to vybojovali a pak pasivně přijme budoucnost, kterou mu vytvořili oni? Tím, kdo vzal věci do svých rukou a svými činy se připojil k těm, kteří jsou mu svou vizí nejbližší? Kdybychom mohli hovořit s některým z těch opravdu velkých z naší minulosti, jistě by nám řekli zhruba toto: Raději bych stál tváří v tvář neúprosnému nepříteli, který bojuje za svoji vizi a otevřeně mi říká co chce, než abych ovládl svět bez odporu a v zádech měl milión takových, co neříkají nic a čekají, až je zadarmo svezu v odměnu za to, že zůstali neutrální a nijací. Neutralita není zásluha a neodměňuje se. Neutralita neobsahuje rozhodnutí a nevytváří žádnou budoucnost. Neutralita, nevědomost, neangažovanost a vyčkávání nám nabízejí jen depresivní svět bez budoucnosti. Ano, budoucnost může a asi bude bolet, ale bolest je znakem života. Bolest je úderem kladiva, které dává něčemu tvar. Nerozhodnout se, nás může uchránit bolesti jen proto, že mrtvé nic nebolí. Zveme tě, milý čtenáři, tedy do života, jeho obtíží a jeho bolestí, ovšem i radostí, požehnání a hlavně nadějí. Zveme tě do prostoru, který je třeba zabydlit a dát mu tvar. Nabízíme ti jeden z mnoha způsobů, kterým by se to dalo udělat, podle nás smysluplně. Rozhodnout se však musíš sám a rozhodnutí po kterém nenásledují činy, žádným skutečným rozhodnutím není. Zveme tě ke spoluúčasti, neboť ledy se hnuly a pouhá sympatie již jaksi Redakce Zpravodaje nestačí.

VÝZVA PŘEDSEDŮM MÍSTNÍCH SPOLEČNOSTÍ (v Čechách)

Vážení pánové, v roce 2009 nás čekají volby do evropského parlamentu, ve kterých samozřejmě zajistíme našim kandidátům všemožnou publicitu a využijeme jich jak k aktivizaci členské základny, tak i ke zviditelnění celé strany a věci panovníka. Protože však nepůjde o činnost tak náročnou, jako bývají například krajské či komunální volby, měli bychom tento rok zasvětit (před rokem parlamentních a komunálních voleb), získávání členstva, zakládání nových MS, aktivizaci stávajících MS a zkrátka výstavbě solidní základny pro následující klíčový rok 2010. Během roku se uskuteční tradiční setkání a akce jako jsou zemské sněmy (Český 15. – 17. května, Moravský v říjnu), Generální sněm a 28. října i monarchistický pochod Prahou. Plzeňáci jsou rozhodnuti zorganizovat opět v dubnu Západočeskou konferenci (volné setkání monarchistů s rodinami a přáteli na faře v Domaslavi). Stále se uvažuje o monarchistickém plesu a ve hře zůstává i reinstalace pomníku maršála Radeckého v Praze. Jako hejtman pro České země bych od předsedů MS rád obdržel: - Zprávu o každé MS (jak často se setkáváte, kolik a jaké máte členstvo, jaké jsou vaše možnosti a problémy, čím vám může pomoci hejtman či představenstvo KČ, jaká je vaše akceschopnost co do zorganizování akce, kampaně apod.) - Zprávu o tom, kolik členů vašich MS nemá zaplaceny členské příspěvky. - Provizorní či úplný kalendář akcí, které budete během roku pořádat a akcí, kterých se zúčastníte jinde. Přivítal bych také možnost podívat se na některou z vašich akcí a schůzí a přivítal bych od členů KČ, doposud nezapojených v konkrétní MS, návrhy na založení nové MS ve vašem okolí. Místní společnosti představují jakousi kostru a základnu strany. Bez jejich aktivity a nápadů může představenstvo jen planě teoretizovat. Každý člen KČ má samozřejmě plné právo existovat a rozvíjet činnost i samostatně a nespolupracovat se žádnou konkrétní MS. Pokud mu však chybí podněty a informace, měl by se jich domáhat právě u nejbližší MS, jejíž předseda by mu je měl zajistit a zprostředkovat. Předpokládám, že letošní Zemský sněm bude uspořádán v Pohledi v daném termínu (téměř geografický střed Čech) a že se technického zajištění sněmu zhostí tamní MS, se kterou budu náležitě spolupracovat. Další Zemské sněmy mohou být uspořádány v podstatě kdekoliv, kde se vyskytne zájem i MS schopná sestavit technický tým a zajistit takovouto akci. Přeji vám v tomto roce požehnání a mnoho úspěchů. Nenechte se otrávit, ani uspat. Krize konzumu, která nabírá na síle, nám poskytuje nepřeberné příležitosti hovořit k lidem, kteří se probouzejí a začínají se ptát, začínají být vnímaví k dějinným výzvám. Nedopusťme, aby se krize systému stala i krizí monarchistické věci. Viribus Unitis. Jan Drnek, hejtman.

MS král. m. Plzně vyzývá monarchisty (členy KČ či sympatizanty) v krajích Plzeňském a Karlovarském, aby s ní ráčili vejít v kontakt a mohli se tak pokusit viribus unitis zakládat další MS nebo jinak sloužit králi a zemi. Kontakt: [email protected]

Zajímavý odkaz: http://www.royaltyguide.nl/

NÁPAD Z MARKRABSTVI (Z OLOMOUCE) Dovolujeme si doporučit ctěné pozornosti čtenářů Zpravodaje iniciativu člena představenstva KC, pana Blatáka z Olomouce. Podařilo se mu rozchodit na serveru Lidových novin vlastní blog na adrese http://blatak.bigbloger.lidovky.cz/ a shodou okolností se mu právě daří vyhrávat všechny statistiky návštěvnosti a čtenosti na celých Lidovkách. Blog se jmenuje Deník posledního desetiletí republiky a má v titulku "Monarchistův pohled na domov a svět", Odezva je velmi silná a zvláště před volbami mohou takové počiny nabýt klíčového významu. Domníváme se (redakce), že iniciativa pana Blatáka je skvělým příkladem skutečnosti, že když se chce, tak to jde a nějaké cesty se najdou. Přesně toto nám totiž znatelně chybí. Ochota a odvaha jít s kůží na trh, vstupovat do diskusí a do veřejných polemik, neschovávat se za anonymitu řadového člena, který přece hlasuje pro nás a tím splnil svoji povinnost vůči králi a vlastní budoucnosti. (red)

JAK VRÁTIT KRÁLI SUVERENITU? Nijak. Nic takového nelze. Suverénem je pouze ten, kdo si moc vezme a s nikým o tom nediskutuje. Komu moc věnují masy, suverénem není. Současné monarchisty trápí poněkud zarážející lhostejnost šlechty a dědiců českého trůnu k úsilí obnovit v Čechách monarchii. Nesnažíme se dělat vše vlastně pro ně? Ne tak docela. Podívejme se na věc zevrubněji. Česká šlechta, tedy její nejstarší vrstva, byla původu rodového a vznikla z bohatnoucích rodin členů českého kmene. Tato šlechta se ovšem ještě nesměla povyšovat nad jiné svobodné muže kmene a fakticky ji kompletně vybil Boleslav I. krátce po zavraždění bratra Václava. Výjimku tvořili pouze přemyslovští levobočkové Slavníkovci, které vybil Boleslav II. (spekuluje se, že podnět dal některý z jeho synů). Nejstarší skutečnou šlechtu vytvořili povýšenci, vlastně potomci důstojníků přemyslovské knížecí ozbrojené družiny, dosazení na správní hrady coby kasteláni. Panovník zde vlastnil veškerou půdu země. Zemské správní oblasti propůjčil nové šlechtě a ti propůjčovali dále svým oblíbencům. Později se královské právo na všechen lid a všechnu půdu země stalo formálním a propůjčování se proměnilo v darování. Darovalo se též církvi a nově vznikajícím královským městům. Bohaté spektrum české šlechty doplňovala šlechta přistěhovavší se ze zahraničí, různé nákupy a směny majetků a držav. Šlechtic byl tedy od samého počátku tím, kdo za své panství vděčil panovníkovi a spravoval je pro něho. Šlechtictví sice opravňovalo k užívání a využívání majetku, ale vyznačovalo se jasnou povinností spravovat a starat se. Tento stav trval až do roku 1848, kdy císař František Josef I. nahradil patrimoniální správu správou krajskou a de facto předal tuto povinnost úřednické vrstvě, vrstvě v níž z pohledu panovníka neexistoval rozdíl mezi šlechticem a schopným měšťanem. Od samého počátku, tedy od okamžiku, kdy panovník potvrdil rodům bývalých kastelánů držbu majetku, narůstalo napětí mezi stavy a panovníkem. Postavení panovníka se od postavení šlechty zprvu diametrálně lišilo, především faktem, že Přemyslův rod byl jediným rodem v zemi, který vykazoval nepřetržitou kontinuitu moci z prehistorických dob. Přemyslovcům vždy nějak patřila země i lid. Nikdy jim toto panství a vláda nebyly nikým přiděleny, vždy je měli. Byli zkrátka a jednoduše, narozdíl od běžné šlechty, suverény. Teprve po vyhynutí Přemyslovců došlo k legalizaci dvojitého vztahu v němž Zemský sněm (všechny stavy) dostal právo potvrzovat českého krále na jeho trůnu, což znamenalo zásadní zlom ve vztahu měst, šlechty, kléru a panovníka. První pokus o návrat k absolutismu panovnické vlády učinil král Jiří Poděbradský, který významně posílil vrstvu a moc královských úředníků. Předchozí husitské války pozvedly prestiž a vliv stavů, zejména neurozených měšťanů, ale i jednotlivých šlechtických rodů, a oslabily postavení panovníka. Doba vyžadovala koncentraci sil i zdrojů království do jediných rukou, aby země obstála před tlaky zvenčí. Od této chvíle se latentní válka mezi panovníkem, šlechtickými rody a neurozenými, ale bohatnoucími měšťany, stala permanentním stavem. V Polsku, kde tuto válku vyhrály silné šlechtické rody, se panovník stal víceméně formální funkcí a v praxi fungovala jakási šlechtická republika. To způsobilo slábnutí státu v neustálých sporech a rozbrojích a vedlo k zániku Polska. V českých zemích tento zápas vyvrcholil po nástupu Habsburků, kteří nejprve zlomili moc měšťanů a pak, na Bílé Hoře, definitivně i moc stavů jako celku. Díky takovému vývoji ovšem habsburské soustátí a s ním i české království, přežily až do světové války. Absolutismus sice učinil trůn panovníka, ze strany šlechty, nedotknutelným a nedosažitelným, ale na druhé straně potvrdil roli šlechty při správě panství, základní správní jednotky země. Politická moc měst byla téměř anulována, ekonomická moc měšťanů však nikoliv. Zrušení patrimoniální správy v roce 1848 bylo ze strany šlechty vnímáno jako zrada panovníka a jeho krok k sebevražednému vychýlení dosavadní mocenské rovnováhy. Panovník se opřel namísto o šlechtu, o neurozený měšťanský stav. Vydal se do rukou vrstev, které měly politické ambice, měly majetek již srovnatelný se šlechtickým a nenesly břemeno zodpovědnosti za panství. Ta byla nahrazena jen profesní zodpovědností za výkon funkce, nepředávala se dědičně a trvala jen po dobu výkonu úřadu. Ze systému se vytrácela rodová dynastická tradice a nahrazovala ji krátkodechá profesní hrdost. Nově vznikající vrstvě podnikatelů a finančníků pranic nezáleželo na správě území a necítili starost o lid, jako dříve šlechta. Jejich zodpovědnost a starost se upínala jen k osobnímu prospěchu a majetku a dočasně také k udržování stavovské důstojnosti, což po roce 1918 zcela pominulo. Vytratil se veřejný a zůstal jen soukromý zájem. Tento krátký a zjednodušený výklad může napomoci k vysvětlení dnešní, pro nás těžko pochopitelné lhostejnosti šlechty k narůstajícímu monarchistickému hnutí, které přichází tentokrát zdola, jako podoba a forma obnovy mravního povědomí a vědomí historické kontinuity, jako pokus zvrátit společenský rozklad a vzmáhající se hodnotový nihilismus ve společnosti. Šlechta si není zcela jista, zda si má přát obnovení trůnu a zastřešující role panovníka, který by měl možná opět tendenci spojovat se spíše s měšťany (z nichž rozklad vychází), než se šlechtou samou. Šlechta i panovník jsou z principu suverény. Nemohou své postavení a svou moc přijmout zdola, z rukou lidového hnutí, byť by to bylo hnutí monarchistické a byť by bylo natolik úspěšné, že by mohlo šlechtě a panovníkovi nabídnout moc k obnovení společenského řádu. Suverén nemůže být zavázán lidu a přitom si udržet svoji suverenitu. Pro panovníka by bylo pravděpodobně problémem i to, kdyby měl moc přijmout z rukou šlechty, natož z rukou měšťanstva a lidu. Sloužit „svým národům“ může dost dobře i z pozice, ve které se již nachází. Vládnout jim by mohl jen jako suverén. Suverenitu však nelze darovat, té se lze pouze podvolit. Je docela dobře možné, že šlechta a panovník čekají na okamžik, kdy se neurozenost současných vládců a zpupnost plebejství projeví totálním společenským rozkladem a selháním. Pak snad nastane okamžik, kdy mocnými zůstanou pouze ti, kdo si udrželi vědomí odpovědnosti a řádu, nutnosti existence pravidel a autorit. Ti pak nové uspořádání věcí masám propadlým bezhlavé anarchii prostě vnutí a tím se opět projeví ve své suverenitě. Moc, ku prospěchu ovládaných, si zkrátka vezmou nazpět a nebudou za ni nikomu zavázáni. Tím se dostáváme k otázce, co by mělo dělat úspěšné monarchistické hnutí v okamžiku, kdy dosáhne úspěchu, kdy přesvědčí masy o nezbytnosti návratu krále, kdy představitelé této strany a hnutí přijdou legitimní potomky královského rodu požádat o převzetí moci a král ji z rukou lidu odmítne převzít? Co měli dělat představitelé německého spolkového sněmu ve Frankfurtu, když pruskému Hohenzollernovi v roce 1848 nabídli německou královskou korunu a on ji odmítl přijmout z rukou revoluce, jakkoliv šlo o lákavou nabídku? Stane se monarchistické hnutí u nás nakonec revolučním hnutím? Jakákoliv revoluce je vždy suverénem a panovník si to velmi dobře uvědomuje. Pokud skutečným suverénem nebude panovník, nemá valného smyslu obnovovat monarchii. To bychom měli vědět. Jak z této logické pasti vybruslit, nevím. Snad bychom mohli přestat přemýšlet o re-instalaci monarchie podle našich představ a uloupenou korunu i trůn, bez jakýchkoliv podmínek, prostě poctivě vrátit majiteli. Jan Drnek, Plzeň.

Z TISKU

Středočeská univerzita vznikne, Rath už má jméno 17:03 | 26.1.2009 www.aktualne.centrum.cz

Praha - Středočeská univerzita nakonec podle všeho vznikne. Ponese jméno Královská univerzita ve středních Čechách a rektorát bude mít v bývalé Jezuitské koleji v Kutné Hoře. První studenti se zapíší za tři až čtyři roky. "První krok máme za sebou. Víme, jak se bude škola jmenovat. Jméno jsme vybrali na základě ankety mezi středoškoláky a širší veřejností," řekl v pondělí hejtman Středočeského kraje David Rath (ČSSD). Zítra prý kraj přistoupí k druhému kroku. "Mám schůzku s rektorem Karlovy univerzity Václavem Hamplem, který by nám měl se zakládáním nové školy poradit a pomoct," řekl Rath. V polovině února pak předloží legislativní podklad a začít jednat o podpoře v parlamentu. "Máme předjednanou politickou podporu napříč všemi stranami, takže by to neměl být žádný problém," dodal hejtman.

Farmacie a dějiny umění Podle hejtmanova náměstka Marcela Chládka by se měla škola zpočátku pyšnit jen čtyřmi až šesti fakultami, výhledově by ale měla mít nějakou fakultu v každém větším středočeském městě. Fakult, které budou nabízet bakalářské, magisterské i doktorandské studium, by mohlo být až dvanáct. "Například v Příbrami by mohla vzniknout fakulta farmaceutická, v dalších městech bychom rádi viděli fakultu zaměřenou na dějiny umění a restaurátorství, nebo na veřejnou správu. Ta by vychovávala kvalifikované úředníky," vysvětlil. Zároveň připomněl, že ve středních Čechách žije kolem 1,2 milionu lidí a působí tam velké množství středních škol a gymnázií. "Většina maturantů ale nakonec mizí v Praze. Je potřeba tady mladé lidi udržet."

Liška: Jsme připravěni jednat Založení zbrusu nové středočeské univerzity by mělo podle Davida Ratha stát zpočátku kolem tří milionů korun, v rozpočtu peníze najde hejtmanství. Rath počítá také s penězi z Evropských fondů. Provoz školy by pak měl platit stát. Expert na školství Walter Bartoš (ODS) ale o nápadu založit středočeskou univerzitu trochu pochybuje. "Myslím, že těch škol je u nás dostatek. A argument, že studenti odjíždějí za vzděláním do Prahy, je nesmyslný," prohlásil. Naopak ministr školství Ondřej Liška (SZ) se nápadu nebrání. "My jsme připraveni na jednání," potvrdila jeho mluvčí Kateřina Böhmová.

Všechny doposud vydaná čísla MZ lze najít na adrese www.kc-plzen.cz podpořte petici www.zrusmeprezidenty.cz

Korunovace v Gruzii Prezident Michael Saakašvili slíbil rozdělit se o moc s členy Gruzínského parlamentu. Nicméně do rozhodování, čím Gruzie bude, přibývá další možnost. 8. února 2009 Gruzínský patriarcha Ilja II. korunuje 32 letého prince Davida Bagration-Muhranskogo , syna hlavy Gruzínského královského rodu Jiřího Irakleviče a jeho současné ženy Anny Muhraneli z větve Bagration-Georgian. „Je to významný krok k znovuobrození konstituční monarchie,“ řekl vůdce Unie Gruzínských tradicionalistů a bývalý předseda parlamentu Akaki Asatiani. Obřad se bude konat během svátku Vzpomínky na velkého gruzínského cara XI.-XII.století Davida Strojitele z Bagrationské rodiny, jejíž původ se datuje do r. 1008. Obřad bude probíhat v chrámu Svetišoveli ve starém hlavním městě Gruzie Mtshete západně od Tbilisi. Přejato z angličtiny: www.socialmedian.com

překlad OBr. ml.

RůZNÉ DOBY OSVÍCENÉ A TEMNÉ Když hovořím o monarchismu s lidmi doposud netknutými moderní podobou této myšlenky, dostává se mi překvapivých otázek. Předem pominu otázky typu – Vy byste chtěli aby mělo panstvo opět právo první noci? Další otázkou pak bývá, zda bychom chtěli, aby se do naší osvícené a svobody plné doby vrátilo temno panské zvůle, nevolnictví a roboty. Ptají se tak lidé, kteří současně oslavují někdy koncem června den kdy obrazně řečeno přestávají pracovat na daně a začínají vydělávat pro sebe. Vůbec jim nepřijde divné, že dobrou polovinu z každého roku robotovali na státním. Když přihlédneme k tomu kam peníze získané z naší roboty plynou, mám na mysli nejrůznější miliardové tunely, úniky, zbytečně placená penále za nefungování justice, předražené zakázky v systému všeobecného klientelismu apod., robotovali jsme vlastně i na panském. Jen se tomu tak neříká. Situace je ovšem ještě daleko horší. Podle oficiálně zveřejněných statistik má velká část koupěschopného obyvatelstva našich zemí značné potíže se splácením spotřebitelských i jiných úvěrů a okolo jejich domovů jako supi krouží stěhovací vozy exekutorských firem. Tyto naše, mnohdy značné dluhy, jsou obchodovatelnou komoditou. Řečeno prostě a jasně: statisíce a snad již milióny našich obyvatel jsou ke koupi. Jejich dluhy může od úvěrových ústavů odkoupit například jejich zaměstnavatel, nebo určitá bohatší politická strana. Zkuste zaměstnavateli odepřít jít v neděli do práce, nebo si stěžujte, že vás vzadu ve skladu osahával, když pouze na něm záleží, jestli dokážete splácet svůj dluh a jestli přijede exekutor či nikoliv. Člověk, který je na prodej, se odjakživa nazývá otrok. Dnes se tomu tak pochopitelně neříká. Také dnes máme panstvo, které nepodléhá stejným zákonům a stejné justici jako my ostatní, díky skandální instituci doživotní poslanecké imunity. Svobodný člověk by za těchto poměrů zřejmě již dávno táhl ve statisícových davech ulicemi a z oken paláců by se sypalo sklo. Máme tedy zřejmě i poddané, kteří skloní hřbet a nechají vše tak jak to je. Osvícená moderní doba si zachovala všechny vymoženosti temné minulosti. Nadřazené kasty, otroctví i robotu. Vše spojeno a podvázáno vírou v pokrok, ve vědu, v lidská práva. Chybí jen majestát, vznešenost a úcta. Aby nechyběly, když chybí Bůh. Jan Drnek, Plzeň.

ČEŠI V DĚJINÁCH NOVÉ DOBY - Podiven Pod kryptonymem záhadné osobnosti z doby knížete Václava, jistého Podivena, se skrývá trojnožka autorů: MUDr. Petr Příhoda - lékař, psychiatr a publicista Doc. JUDr. Petr Pithart – právník, politilog a historik PHDr. Milan Otáhal – historik HÚ ČSAV Rukopis objemné knihy vznikal ještě před rokem 1989 a byl zřejmě vůbec prvním pokusem vyprávět české dějiny jako srozumitelný příběh. Autoři konečně jasně oddělují dějiny novodobého českého národa od dějin původních Bohemanů, kteří ovládali Čechy od kontinuálně od šestého století do Třicetileté války, ve které zanikly jejich elity a střední ze-manská šlechta, což mělo za následek ztrátu srozumitelného vztahu mezi pánem a poddaným a inklinování k novému modelu občan – stát. Vznik nového českého národa v 18. a 19. století je zde analyzován jako konstrukt inspirovaný přílivem česky hovořícího venkovského obyvatelstva do měst a motivovaný snahou středostavovských měšťanů získat nacionální politickou páku k vlastní seberealizaci. Dílo po krátkém zamyšlení nad středověkým světem Bohemanů, zkoumá období počínaje tzv. národním obrozením po selhání pokusu o samostatnost v letech 1938 – 39 a to z hledisek katolických i konzervativních. Zřejmá je snaha zbavit české dějinné sebevnímání předsudků a mystifikací, jejichž základy stály již u jeho vzniku. Z hlediska dnešního čtenáře jde o velmi podnětné dílo nabízející vhled do naší současné situace a porozumění této situaci v kontinuitě jejího vývoje: „Samostatný československý stát tedy vznikl nejprve de jure, uznáním jeho exilové vlády. Tato okolnost vypovídala o mnohém: doma nebylo žádného vytrvalého a cílevědomého hnutí odporu, naopak, řádně zvolení zástupci národa byli až do jara či léta 1918 prorakouští, zasazovali se nanejvýš o práva českého jazyka a o nedělitelnost českých zemí. Státní samostatnost nebyla v programu žádné z politických stran (kromě nejradikálnějšího křídla radikálních státoprávníků). Myšlenka na samostatný stát dokonce s republikánským zřízením se ujala v české veřejnosti teprve na samém sklonku války, když už se fronty rozpadaly.....Česká státnost nebyla tedy vyvzdorována, tím méně vybojována, nýbrž obratně vyjednána hrstkou exulantů. Nedokáže-li demokracie čelit vlastnímu úpadku, tíhne v prvém případě k bezduchému liberalismu, v němž vzájemná lhostejnost a nelítostný soutěživý všech proti všem jsou jevovou podobou téhož sobectví, byť okrášleného rétorikou lidských svobod. V druhém případě pak tíhne k stejně bezduché vládě většiny, tedy k vládě pouhé většiny, případně k vládě jménem většiny, od níž je jen krůček k totalitnímu režimu. Demokracie jakožto jediná nadějná forma organické integrace společnosti však předpokládá sdílenou duchovní půdu v podobě obecného – spíše právě žitého než proklamovaného – konsensu o smyslu základních hodnot, jež umožňuje přivyknout dobrovolně přijímaným obtížím vládnutí v podmínkách mocenské plurality. K odpovědnosti za hospodářství republiky se dokonce nikdo ani nehlásil. V tomto vakuu proto zavládla živelnost. Organizačně zdatné skupiny soupeřily o to, která z nich se dříve stane parazitní parastrukturou, připomínající gang. Podařilo se to agrárníkům. Když se v roce 1934 obrátili na rakouského kancléře Dollfuse katolicky smýšlející aristokraté a v předtuše nacistického puče mu radili, aby jednoduše restauroval habsburskou monarchii, odpověděl, nikoliv bez humoru: Ano pánové, to bych udělal ze všeho nejraději. Jenže Mussolini by mě pak nacpal Hitlerovi rovnou do držky. Když se v roce 1938 v předtuše anšlusu tajně sešel nový kancléř Schuschnigg s Ottou Habsburským a ve stísněné náladě spolu probírali rakouské šance, nadhodil syn posledního císaře: A proč neozbrojíte dělníky z Floridsdorfu? “ Knihu v druhém vydání vydala Academia, nakl. Akademie věc České republiky v roce 2003. Má 689 stran a v době vydání stála 249,-Kč.

Kontakty

KORUNA ČESKÁ – organizace Čechy - Praha 4 Tel.: Mobil: E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Čechy - Liberec Tel.: 485 150 925 Mobil: 606 135 455 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ - Praha - Královské Vinohrady Tel.: Mobil: 604 238 059 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Čechy - Hradec Králové Tel.: Mobil: 603 232 186 E-mail: [email protected] www: www.korunaceskahk.org

KORUNA ČESKÁ - organizace Čechy - Praha 1 a 5 Tel.: Mobil: 602 838 213 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ - organizace Čechy - Praha 6 Tel.: Mobil: 603 276 990 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Čechy – Teplice Tel.: Mobil: 737 435 624 E-mail:

KORUNA ČESKÁ - organizace Čechy – Děčín Tel.: Mobil: 604 544 881 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Morava - Valtice Tel.: Mobil: 608 706 570 E-mail: [email protected]

Důležité informace: Monarchistický zpravodaj Koruny České Periocidita: Občasník Adresa: KORUNA ČESKÁ Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1 IČO: 44266740 Bankovní spojení: 1928428359/0800 (CZK) Account: 1721719263/0800 (EUR) www.korunaceska.cz [email protected] www.kc-plzen.cz [email protected] http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm Další odkazy: www.zrusmeprezidenty.cz www.volebnipreference.cz Copyright © OBr. 2008

Redakce: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Čechy - Plzeň Tel.: Mobil: 737 919 876 E-mail: [email protected] www: www.kc-plzen.cz

KORUNA ČESKÁ – organizace Čechy - Tábor Tel.: 381 486 156 Mobil: 608 076 057 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Čechy - Hořice Tel.: Mobil: 728 362 390 E-mail: [email protected] www: www.mshorice.ic.cz

KORUNA ČESKÁ - organizace Čechy - Pohleď Tel.: 569 452 532 Mobil: 776 771 203 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ - organizace Čechy - Všetaty Tel.: Mobil: 603 280 780 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Morava - Brno Tel.: 544 223 108 Mobil: 775 156 305 E-mail: [email protected] www: http://kc-brno.ic.cz/

KORUNA ČESKÁ – organizace Morava / Slezsko - Ostrava Tel.: 596 725 434 Mobil: 723 509 421 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Morava - Olomouc Tel.: Mobil: 602 730 715 E-mail: [email protected]

KORUNA ČESKÁ – organizace Morava - Strážnice Tel.: Mobil: 731 749 436 E-mail: [email protected]

BÝVALÉ LÁZNĚ KYSELKA U KARLOVÝCH VARŮ Synoptická obrazově textová studie historie a současného stavu Zpracováno: na základě objednávky Odboru památkové péče Ministerstva kultury České republiky z původní studie pro připravovaný TV dokument pro Českou televizi Zpracoval: Pavel P. Ries 27. 11. 2006

Fotodokumentace současného stavu kulturní památky bývalých lázní Kyselka u Karlových Varů, doplněná textovou studií vázající se k historii a současnému stavu. Kultivovaný podnikatel 19. stolení, císařský dvorní rada Heinrich von Mattoni (11.8. 1830 - 14. 5. 1910), dosáhl svého postavení, a posléze povýšení do šlechtického stavu, za propagaci své země v celém světě, a to vývozem minerální vody z lázní Kyselka. Jeho životním heslem bylo: „Beru-li něco z této země, musím do ní zpět také něco dávat.“ Když v roce 1910 Heinrich Mattoni umírá, zůstane po něm světoznámá značka minerální vody Mattoni a jedny z nejkrásnějších lázniček v Evropě.

▲ Obr. 1 - Heinrich von Mattoni foto z roku 1908 ◄ Obr. 2 - Heinrich von Mattoni obraz kolem r. 1890

▼ Obr. 3 – Kyselka kolem r. 1900

2

Podívejme se nyní, jak s tímto kulturním dědictvím naložili dědicové. Kdo jsou? Především je to obec Kyselka, dále pak Magistrát města Karlových Varů a Karlovarské minerální vody Mattoni. Níže uvedené snímky myslím nepotřebují obšírného komentáře. Pan Mattoni se musí otáčet v hrobě a kulturní člověk zůstává v šoku!

▲ Obr. 4 - Takto vypadala kolonáda chránící nejcennější Ottův pramen kolem r. 1902. Kolonáda vybudována Mattonim ▼ Obr. 5, 6, 7 - Současný stav kolonády

3

Obr. 8 – Zde, v rumišti kolonády, vyvěrá Ottův pramen, který díky Dr. Lıschnerovi a Mattonimu, proslavil Kyselku a jméno Mattoni po celém světě.

J

e otázkou, co dnes firma Mattoni plní do lahví. Mattoniho proslavila distribuce především Otova pramenu. Těžko by zřejmě uspěl jakýmsi mixem z různých pramenů míchaných dnes v obří nerez nádrži, poté plněný do lahví a přesycovaný kysličníkem.

Řecký král Otto I., za svého pobytu v Karlových Varech, navštívil dne 23. srpna 1852 Kyselku. Se svolením panovníka byl hlavní pramen Kyselky nazván jeho jménem – Pramen krále Otty. Na královu žádost bylo poté do Athén odesláno 450 džbánků kysíbelské vody.

N

evím zda Karlovarské minerální vody dnes vyváží Mattonku do Athén. Pokud ano, tak to z největší pravděpodobností nebude ta z Ottova pramene. Stačí v Kyselce ochutnat tu z Ottova pramene, a tu z lahve, a poznáte to také. Je v Kyselce volně dostupná. Na další stránce můžete vidět jak „kultivovaně“ se k ní lidé dostávají.

Obr. 9 – Portrétní medailon řeckého krále Otty I. z roku 1850

4

Obr. 11

Obr. 10

Ne, nejsme v nějaké rozvojové africké, či asijské zemi, to co vidíte na obr. 10, je „jímání“ dalšího vývěru Pramene krále Otty v Kyselce 21. století. Heinrich Mattoni postavil pro tento pramen skvostnou kolonádu. Kulturní český národ nechal tento stánek zdevastovat a králův pramen jímá do umolousaného kanistru s vyříznutým otvorem. Gumovou hadicí je pak pramen veden po svahu do niky ve zdi bývalého lázeňského domu, kde si ho veřejnost dnes a denně soukromě plní pro vlastní potřebu (obr. 11). Na obr. 12 a 13 vidíte onen lázeňský dům v době Mattoniho a dnes. (Dle neověřených zpráv nový majitel „lázní“ toto veřejné čepování zathl.) O O Obbbrrr... 111333

Obr. 12

5

O O Obbbrrr... 111555

Obr. 14

Obrázek 14 ukazuje vývod oné gumové hadice, jdoucí po stráni a vedoucí sem Pramen krále Otty z onoho kanistru. Na obrázku 15 je zachycen výklenek, jak vypadal v lepších časech Kyselky. Byla v něm umístěna busta věhlasného lékaře a balneologa Dr. Josefa von Lıschnera, který jako první vědecky popsal prameny Kyselky. Ani v nejhorším snu se jistě panu doktorovi nemohlo zdát, že jeho zamilované lázně budou v moderním 21. století vypadat takto Obr. 16

Obr. 17

Obr. 19

6

Stejně tak přítel pana doktora Lıschnera Heinrich Mattoni jistě neměl tak šílené sny, ve kterých by viděl, co v Kyselce postaví jednou firma, vydělávající na jeho jméně a bez uzardění přitom přihlížející devastaci lázní, které on vybudoval pomocí vody tekoucí ze skály. Tato firma nejen že, alespoň z úcty k jeho jménu, na kterém bohatne, jeho dědictví dále nebuduje, ačkoliv by na to měla, ale přispívá k nekulturní devastaci krajiny vybudováním monstra stáčecí haly, které takto „citlivě“ (viz. níže) zakomponovala do jeho staveb. Dokonce dostala povolení příslušného památkového odboru vyjmout část této kulturní památky z památkové péče. Při žádosti, vyjmout zbytek staveb z památkové ochrany, aby je mohla zbourat taktéž, naštěstí narazila na Ministerstvo kultury, které v tomto případě dostálo svému názvu.

O O Obbbrrr... 222000

O O Obbbrrr... 222111

O O Obbbrrr... 222222

7

Na obr. 20, na předchozí straně, si můžete všimnout artefaktu železničních kolejí. Po nesmírném několikaletém úsilí se Heinrichu Mattonimu podařilo získat povolení vybudovat železniční přípojku ke své stáčírně. Osvobodil tak lázně od hluku těžkých vozů plně naložených lahvemi Mattonky, které celý den lázněmi projížděly. Povolení dostal ale jen za tu cenu, že celou trať vybuduje na své náklady a na své náklady ji také bude provozovat. Musel tak vybudovat most (viz. níže – je začleněn do technických památek a v pol. r. 2007 byl částečně restaurován), zakoupit vlastní lokomotivu s nákladními vozy a postavit nádraží. K ničemu takovému dnes benevolentní vláda současnou firmu Mattoni nenutí, a tak klidně může nekončící řada kamiónů ničit životní prostředí Kyselky a celé malebné krajiny kolem řeky Ohře, až po Karlovy Vary. Za ušetřené peníze si tak mohla společnost Mattoni koupit barokní palác na Mariánském náměstí v Praze, jako své luxusní sídlo. Přišel ji na necelých 500 mil. Kč.

O O Obbbrrr... 222333

A to se dostáváme k dalšímu pohledu, ne méně šokujícímu než ty, co zde zatím byly uvedeny. Všimněte si poměrně zachovalé kapličky na snímku vpravo nahoře. Vypíná se na skále přímo nad obludnou stáčírnou. Kaple je postavena v novorománském slohu z režného zdiva a byla zasvěcena sv. Anně. Peníze na stavbu kaple darovala hraběnka Anna Nosticová-Rieneck z vděčnosti za své uzdravení zdejšími prameny. Kaplička byla postavena v r. 1884. Její oltář zdobila socha sv. Anny s Pannou Marií.

V

roce 1967 byla v kapli objevena kovová schránka s dokumenty z června roku 1884, kdy byla kaplička vysvěcena. Ve schránce byly seznamy významných lázeňských hostů v Kyselce, mince a publikace o Kyselce. Obraťte list a podívejte se na kapličku detailněji. Opět upozorňuji – jen pro otrlé! Paní hraběnko Nosticová a sv. Anno, odpusťte hříšníkům, neb nevědí co činí. Odpustit ale lze, dle mého názoru, jen pokud barbar své činy napraví!

8

Obr. 24

Obr. 25

Obr. 27

I

když je to k nevíře, opravdu vidíte dobře. Ne, není to oltář se sochami sv. Anny a Panny Marie, ale ohniště pro opékání masa s digestoří, jejíž roura jde proraženou novogotickou klenbou do střechy. Vidět kouřící kapličku a cítit z ní pečené maso, to je snad pohled k potěše ďábla, pokud nějaký existuje. A to vše kousek nad stáčírnou minerální vody Mattoni! Podívejte se ještě jednou na předchozí stránku jak blízko. Mimochodem, v této kapličce se Heinrich Mattoni denně modlil za uzdravení své nemocné dcery Kamilky, která měla tuberkulózu.

P

ůjdete-li od kaple po skalnatém ostrohu, přijdete k dalšímu dílu Heinricha Mattoniho, a to ke stanici lanové dráhy, kterou tu vybudoval, aby mohl od pramene svážet naplněné kontejnery kyselky a dole ve stáčírně z nich plnit lahve.

Obr. 26

T

o, „díky“ vrtům, už dnes firma Mattoni dělat nemusí, a tak ji tento objekt nezajímá. Úžasný vztah k historii firmy, že? Přitom by to mohla být nádherná technická památka, ale není. Co je, můžete vidět na další straně.

9

Obr. 29

Obr. 30

Obr. 28

Obr. 32

Obr. 31

10

V

šichni si jistě dobře pamatujeme televizní reklamní šot na minerální vodu Mattoni, kdy osazenstvo baru je vyděšeno sdělením číšníka že – MATTONI UŽ NENÍ! Je dobře, že Heinrich Mattoni už v Kyselce není, protože kdyby tu byl, tak by pohled na devastaci lázní, které s takovou láskou vybudoval, jistě nepřežil. Konečně není tu již ani jeho socha. O její přežití byly obavy, a tak skončila v lapidáriu muzea v Karlových Varech. Alespoň o tu sochu, že bylo postaráno. Obr. 33

Obr. 34

Jako synoptickou obrazově textovou studii sestavil Pavel P. Ries na základě objednávky Odboru památkové péče Ministerstva kultury České republiky a České televize. v Praze 27. 11. 2006 Doplněno: 30. 12. 2007 Kontakt na autora: Pavel P. Ries, Suchý vršek 2099/49, 158 00 Praha 5 tel: 222 967 674; mobil: 777 183 077; e-mail: [email protected] Použité textové a obrazové materiály: Použité texty: Použité fotografie:

text P.P.Riese a použité výňatky z publikace Stanislava Burachoviče – Mattoni a lázně Kyselka 1- 4, 9, 13, 15, 24, 32, 33 – z publikace Mattoni a lázně Kyselka 5 – 8, 10 – 12, 14, 16 – 23, 25 – 31, 34 – © Pavel P. Ries 2006

Poznámky: 1. V současném době je majitelem celého lázeňského areálu firma CTS: http://www.cts.cz/index.php?id=1&lang=cz Ta vlastní i pozemky a má jistou studii na záchranu nejcennějších budov. Je prý i v poměrně dobrém vztahu s firmou Mattoni, a ta prý by byla ochotna, za určitých okolností, se do obnovy lázní i zapojit a případně i znovu obnovit železniční přípojku, aby tak kamiony jezdily od Chomutova do Vojkovic. Připravovaný dokument by tak mohl končit optimisticky? 2. Tato synoptická studie není určena pro veřejnou prezentaci. Slouží pouze pro interní potřebu k jednání zúčastněných stran. 3. Poznámka z listopadu 2008: Optimismus se nekoná. CTS celé území bývalých lázní obehnala plotem a zamezila veřejnému odběru kyselky, který byl sice poněkud v asiatských podmínkách, ale léta zde byl k dispozici kolemjdoucím. Rekonstrukce budov lázní se nijak nevyvíjí (tak jako webové stránky CTS, které jsou v této podobě 3 roky) spíše dále chátrají. MK ČR po odchodu Dr. Koubové uložilo věc k ledu a nikdy na můj podnět k prošetření nereagovalo.

11