CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ SLEZSKA A SEVERNÍ MORAVY

CZ.1.07/2.2.00/28.0149

Rozvoj a inovace výuky ekologických oborů formou komplementárního propojení studijních programu Univerzity Palackého a Ostravské univerzity „EKOLOS“

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ SLEZSKA A SEVERNÍ MORAVY

Václav Dvořák a Martin Dančák

‹F›AQ Proč absolvovat kurz EKO/CHUMS? Co je jeho cílem? Co od něj očekáváme my a co vy? Co bude třeba k úspěšnému absolvování? Dostaneme přednášky?

Sylabus  

         

1. Úvod 2. Historický vývoj ochrany přírody a vzniku chráněných území ve Slezsku a na severní Moravě 3. CHKO Litovelské Pomoraví + MCHÚ v působnosti Správy 4. Přírodní poměry; centra diverzity Slezska a severní Moravy 5. CHKO Beskydy + MCHÚ v působnosti Správy 6. CHKO Jeseníky + MCHÚ v působnosti Správy 7. CHKO Poodří + MCHÚ v působnosti Správy 8. Management v chráněných územích, příkladové studie 9. Exkurze / Terénní cvičení 10. Exkurze / Terénní cvičení 11. Exkurze / Terénní cvičení 12. Závěrečný seminář

Geopolitické členění Co je Severní Morava? Severomoravský kraj ustanoven 11.4. 1960 zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu (se sídlem v Ostravě). Zahrnuje severní části historické Moravy + České Slezsko.

Geopolitické členění II České Slezsko (± Rakouské Slezsko po roce 1742, mimo Hlučínsko, resp. polské Těšínsko) V kontextu doby:

1918-1992 Československé Slezsko (1918-28 země Slezská) 1938-1945 Sudetské Slezsko Uvažujeme-li o Českém Slezsku nesmíme opomenout části historického Javorského knížectví v Krkonoších a Jizerských horách.

Literatura k předmětu

EKO/CHUMS IV. přednáška

Přírodní poměry Centra diverzity Slezska a severní Moravy

Martin Dančák

Přírodní poměry    



Geomorfologie Klima Geologie Hydrologie Flóra a fauna

Geomorfologie Věda o tvarech zemského povrchu Ovlivňuje biotu (fádní georeliéf=chudší biota, pestrý georeliéf=pestřejší biota) Morava má poměrně pestrý georeliéf Hercynský systém - Hrubý Jeseník - Králický Sněžník - Nízký Jeseník Alpsko-Himálajský systém - Moravskoslezské Beskydy

kary, morény, sopky, propasti, náplavy, bradla, soutěsky, kamenná moře, vodopády

Klima Teploty Srážky Lysá hora (cca 1530 mm ročně)

Jeno z nejdeštivějších míst v ČR

Geologie Geologický podklad výrazně ovlivňuje georeliéf a skladbu vegetace Krystalinikum Českého masívu Kulm Českého masívu Karpatský flyš Neogenní sedimenty

Hydrologie Povodí Odry (úmoří Baltského moře) Povodí Moravy (úmoří Černého moře) (Povodí Labe) Největší řeky: - Morava - Odra - Bečva - Opava Stojaté vody

Flora a fauna V regionu se stýkají tři biogeografické oblasti: Hercynská Polonská (jinde v ČR se nevyskytuje!) Západokarpatská Území protíná jedna z nejvýznamnějších biogeografických hranic Evropy Moravská brána

Flora a fauna Polonská biogeografická podprovincie Modřín opadavý Nepukalka plovoucí Horské druhy v nížinách (sedmikvítek evropský, kýchavice Lobelova) Nížinné bučiny (Černý les u Šilheřovic)

Flora a fauna Hercynská biogeografická podprovincie Jesenické endemity (lipnice jesenická, zvonek jesenický, jitrocel tmavý sudetský, hvozdík kartouzek sudetský, pupava Biebersteinova sudetská) Alpínské bezlesí (Hrubý Jeseník, Králický Sněžník) Vrchoviště (Rejvíz)

Flora a fauna Kapatská biogeografická podprovincie Karpatské endemity (oměj tuhý moravský, ladoňka karpatská, kyčelnice žláznatá) Velehorský reliéf (masív Radhoště) Štěrkonosné řeky (Morávka, Ostravice, Bečva)

Centra diverzity 1.

2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Hrubý Jeseník (NPR Praděd - Velká Kotlina, NPR Rejvíz, NPR Šerák-Keprník Šumárník) NPR Králický Sněžník Hanušovické vápence a hadce Javoříčský kras Kosíř a Prostějovsko Litovelské Pomoraví Grygovské vápence Hranický kras Opavsko a Hlučínsko Podbeskydské štěrkonosné toky (Morávka, Ostravice, Bečva) Rybníky Poodří Javorníky a Vsetínsko Beskydské pralesy Radhošťský hřeben Štramberské vápence

Centra diverzity

2

1

1 1

3

9

11 6

4

10

15

10 5

7

8

13

14

10

13 12

Centra diverzity Jesenická centra Hrubý Jeseník (NPR Praděd - Velká Kotlina, NPR Rejvíz, NPR Šerák-Keprník Šumárník) NPR Králický Sněžník Hanušovické vápence a hadce (PR Na hadci, PP Poláchovy stráně-Výří skály)

Centra diverzity Beskydská centra

Podbeskydské štěrkonosné toky Javorníky a Vsetínsko Beskydské pralesy

Radhošťský hřeben

Centra diverzity Středomoravská centra

Javoříčský kras Kosíř a Prostějovsko Litovelské Pomoraví

Grygovské vápence Hranický kras

Centra diverzity Moravskoslezská centra

Opavsko a Hlučínsko Rybníky Poodří Štramberské vápence

EKO/CHUMS II. přednáška

HISTORICKÝ VÝVOJ OCHRANY PŘÍRODY A VZNIKU CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ VE SLEZSKU A NA SEVERNÍ MORAVĚ

Václav Dvořák

Prehistorie ochrany přírody 

Proč chránit přírodu? 

Statut Konrádův (1189) Maiestas Carolina (1355) Kniha Rožmberská (1360)

Dekret krále Zikmunda (1436)

Šlechta – 18./19. století, osvícenský romantismus, systematická péče o krajinu, která dnes odpovídá statusu zvláště chráněných území

Šlechtic = dobrý hospodář? NP Podyjí vs. NP Thayatal vlastník: stát rody Pilati a Waldstein Fürstenbergové (†; lesy na Křivoklátsku) Buquoyové (Nové Hrady, Rožmberk, Přísečnice) Schwarzenbergové (Šumava) Harrachové (Jilemnice, Jan Nepomuk - první krkonošská rezervace, čas. Živa) Thunové (Labské pískovce) Lobkovicové (České středohoří, Krušné hory)

Lichtensteinové (Lednicko-valtický areál, Pálava, první jesenická rezervace) Silva-Taroucové (Arnošt Emanuel - dendrologie)

Věda a výzkum v OP Začátkem 20. století vzniká OP jako kontinuitní hnutí především díky přírodovědcům (botanikům). Činnost koncentrována ve vlasteneckých spolcích: Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci (1883) Klub přírodovědecký v Prostějově (1898) Klub přírodovědecký v Brně (1904) Významní botanici pro oblast Severní Moravy a Slezska: Heinrich Laus, Václav Spitzner, Josef Podpěra, Gustav Weeber, Vladimír Krist

Věda a výzkum v OP II Hugo Conwentz – spis „péče o přírodní památky“ (Naturdenkmalpflege) Jan Svatopluk Procházka (1926/27) – první knižní dílo o OP

Po roce 1945 Jaroslav Veselý a tým přírodovědců (Josef Mařan, František Novák) -

Stoupá také role vysokých škol a AV

ÚTOK (60. léta), později ÚKE (Emil Hadač, ES Čs. biologické společnosti)

-

1968 program MAB (u nás pod vedením ČSAV)

-

90. léta transformace SÚPPOP na AOPK

Zákon a výkon – OP v praxi 1854 – Prügelpatent Bez úspěchu skončilo dalších 8 návrhů do roku 1956 1919 – „konzervátoři ochrany přírody“ Rudolf Maximovič – zakladatel úřední ochrany přírody Zákon o státní ochraně přírody č. 40/1956 Sb. (v Ústavě ČSSR od r. 1960) – v rezortu pro kulturu a památkovou péči

„právo o ochraně životního prostředí“ rozpracoval a zavedl Zdeněk Madar V roce 1958 vzniká SÚPPOP – žádné výkonné pravomoci, až do roku 1989 výkon OP závisel na dobrovolnících Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. (200/2004 Sb.)

Výkon OP – občanské organizace Ca 1860-1950 „okrášlovací hnutí“ (na Moravě od roku 1905; 1923 Svaz na ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku)

1912 – ČBS 1969 – TIS – Svaz pro ochranu přírody a krajiny 1972 – Hnutí Brontosaurus 1979 – ČSOP 1989 – Děti Země (2001 Arnika) 1991 – Sagittaria 2002 – Sdružení Actaea

Chráněné části přírody Počátky vyhlašování = „univerzální šíření dobra“. 3 vývojové etapy chráněných územích Do roku 1918 vyhlášeno 12 CHÚ. Pozemky zůstávaly v rukách vlastníků. 1933 – 16 lokalit na Moravě a ve Slezsku 1938 – 29 lokalit 1944 – SnOPaD pronajímal 46 lokalit 1947 – Jan Šmarda, návrh sítě rezervací pro Moravu a Slezsko (Alois Zlatník síť lesních rezervací) 1956 – CHKO Moravský kras Druhová ochrana – „esteticko-etická záležitost“, kritika výběru druhů až ke konci 60. let minulého století Oběžník Zemské správy 1922 – první seznam chráněných rostlin

EKO/CHUMS V. přednáška

CHKO BESKYDY

Martin Dančák

CHKO BESKYDY Vyhlášeno: 1973 Výměr: 1160 km2 (největší v ČR) Počet ZCHÚ: 57 (7 NPR, 26 PR, 24 PP) v působnosti Správy: NPR Čantoria a NPP Skalická Morávka. NATURA 2000 - EVL, 2xPO Pralesovité formace, karpatská fauna a flóra, unikátní krajinný ráz

Geologie Flyšové pásmo Západních Karpat Příkrovové pohoří – slezský a magurský příkrov Druhohorní odolný kyselý flyš, třetihorní méně odolný bazičtější flyš sedimenty – pískovce, jílovce, slepence mohutné zvětralinové pláště svahové pohyby

Geomorfologie    



Moravskoslezské Beskydy Hostýnsko-Vsetínská hornatina Javorníky Rožnovská a Jablunkovská brázda Podbeskydská pahorkatina

Nejvyšší bod: vrchol Lysé hory (1324 m n. m.) Nejnižší bod: hladina Krhovského potoka v Krhové (325 m n. m.) Maximální výškový rozdíl je tedy 999 m. Beskydský pseudokras: Kněhyňská jeskyně (hl. 57,5 m) Cyrilka (délka 370 m)

Pedologie Kambizemě (hnědé lesní půdy) Podzoly Pseudogleje Fluvizemě (aluviální půdy)

Hydrologie Pramenná oblast Bečvy a Ostravice Pramení zde přítoky Odry a Olše Beskydská vrchoviště – zatopená přehrady: Šance Morávka Stanovnice Štěrkonosné toky

Klima Převážně chladná klimatická oblast Průměrná roč. teplota na Lysé hoře 2,6°C, podhůří až 7°C Teplotní inverze Srážkově bohatá oblast Lysá hora cca 1500 mm Povodně Vysoká a dlouhotrvající sněhová pokrývka (150-180 dnů)

Lysá hora max. 491 cm

Zonace CHKO I. zóna: jen 5,6 % území II. zóna: 39,5 % území III. zóna: 50,5 % území

Valašská kolonizace    

16. až 17. století Významná přeměna krajiny Odlesnění hřebenových partií Intenzívní využívání krajiny

Fytogeografie Oreofytikum  99a. Radhošťské Beskydy Mezofytikum  82. Javorníky  80a. Vsetínská kotlina  80b. Veřovické vrchy  84a. Beskydské podhůří  76a. Moravská brána vlastní  84b. Jablunkovské mezihoří

Flóra a vegetace víc jak 1300 druhů rostlin

Relikty a exklávní prvky: Aremonia agrimonoides, Cardamine trifolia, Crocus albiflorus Teplomilné druhy: Veronica teucrium, Rosa gallica, Trifolium alpestre, Vincetoxicum hirundinaria, Teucrium chamaedrys, Laserpitium latifolium, Inula ensifolia

Karpatské endemity a subendemity: Aconitum firmum subsp. moravicum, Centaurea mollis, Dentaria glandulosa, Valeriana simplicifolia, Crocus heuffelianus, Euphrasia slovaca, Gentianella lutescens

Oreofyty: Senecio hercynicus, Potentilla aurea, Phleum alpinum, Homogyne alpina, Athyrium distentifolium, Ribes petraeum, Cicerbita alpina, Adenostyles alliariae, Streptopus amplexifolius

Fauna

NPR Mionší 1954, 169,7 ha Největší plocha karpatského jedlobukového pralesa na území ČR

NPR Kněhyně-Čertův mlýn 1989, 195 ha Přirozené horské lesy Pseudokrasové jevy

NPP Skalická Morávka 2007, 102 ha V ČR zcela ojedinělé zbytky přirozeného divočícího toku ve štěrkových náplavech. Myricaria germanica, Salix daphnoides, S. elaeagnos, Calamagrostis pseudophragmites

NPR Salajka 1956, 21,9 ha Jeden z nejzachovalejších jedlobukových karpatských lesů

NPR Razula 1933, 23,5 ha Jedlobukový pralesovitý porost

PR Galovské lúky 1952, 21,6 ha Orchidejové louky Dactylorhiza sambucina (až 6 tisíc jedinců) Traunsteinera globosa Orchis morio Gentianella lutescens Botrychium lunaria

NPR Pulčín-Hradisko 1989, 72,7 ha Největší skalní město v pískovcích moravské části Karpat

CHKO Beskydy

Drosera rotundifolia, PP Obidová PR Kudlačena, rašelinná louka

Crocus heuffelianus

Phyllitis scolopendrium

Negativní vlivy -

Kulturní smrčiny Změny hospodaření Urbanizace krajiny Rozvoj turistické infrastruktury

EKO/CHUMS VI. přednáška

CHKO POODŘÍ

Martin Dančák

CHKO POODŘÍ Vyhlášeno: 1991 Výměr: 81,5 km2 Počet ZCHÚ: 10 (1 NPR, 7 PR, 2 PP)

v působnosti Správy: NPR Kaluža, NPR Hůrka u Hranic, NPP Landek, NPP Odkryv v Kravařích, NPP Šipka a NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně NATURA 2000 – EVL, PO Součást: Ramsar Meandrující tok Odry s navazujícími systémy mrtvých ramen a tůní Lužní lesy Rybniční soustavy

Geologie Neogenní sedimenty Spraše Glacifluviální sedimenty Fluviální sedimenty Povodňové hlíny Hlouběji v podloží kontakt Českého masívu a Karpat

Geomorfologie Západní Karpaty - Vněkarpatské sníženiny Moravská brána: Oderská brána (Oderská niva, Bartošovická pahorkatina, Klimkovická pahorkatina)

Nejnižší bod: 212 m (hladina Odry u Polanky n. O.) Nejvyšší bod: 310 m (Šenov u Nového Jičína)

Maximální výškový rozdíl 98 m Převážně rovina, okraje pahorkatinné Meandry, přirozený nížinný tok Odry

Pedologie Fluvizemě (nivní půdy) Pseudogleje Gleje Hnědozemě Luvizemě

Hydrologie Odra a její přítoky karpatské:Ondřejnice, Lubina, Sedlnice, Jičínka oderské: Bílovka Povodně Rybníky (57 o celkové výměře 694 ha) Kanály, příkopy, ramena

Zonace CHKO I. zóna: 9 % území II. zóna: 35 % území III. zóna: 13 % území IV. Zóna 43 % území

Flóra a vegetace Lesy (10 % rozlohy)

hlavně lužní lesy (PR Polanský les, NPR Polanská niva, PR Koryta) karpatské dubohabřiny (PR Bařiny) Louky

psárkové louky, pcháčové louky, tužebníková lada, porosty vysokých ostřic (NPR Polanská niva, PR Bartošovický luh, PP Meandry Staré Odry) Rybníky mezotrofní rybníky s extenzívním chovem ryb (PR Kotvice, PR Bažantula) Tůně a mrtvá ramena

mělké stojaté vody, rákosiny, obnažená dna (PR Rákosina, PP Pusté nivy, PP Meandry Staré Odry, NPR Polanská niva, PR Polanský les)

Flóra a vegetace Lužní lesy

Flóra a vegetace Louky

Flóra a vegetace Rybníky

Flóra a vegetace Tůně a mrtvá ramena

NPR Polanská niva 1985, 122,3 ha Mimořádně hodnotná část nivní krajiny s přirozeně meandrujícím tokem Odry a odstaveným říčním ramenem, lužní les, aluviální louky a část rybniční soustavy.

NPR Polanská niva

PR Polanský les 1970, 59,17 ha Tvrdý luh se starými říčními koryty a periodickými tůněmi, místy pralesovitého

charakteru.

PR Kotvice 1970, 105,48 ha Cenný příklad části rybniční soustavy Poodří s výskytem vzácných druhů rostlin.

PR Koryta 1998, 12,93 ha Lužní les hadilka obecná kozlík celolistý sněženka podsněžník Carabus variolosus

PR Bartošovický luh 2003, 296,91 ha Část nivní krajiny zahrnující přirozeně meandrující tok Odry, Horní Bartošovický rybník s přilehlými mokřady a rákosinami, souvislý pás aluviálních luk.

PR Bařiny 2002, 42,2 ha Porosty dubohabřin na svazích s četnými prameništi a bažinné olšiny.

NPR Kaluža 1969, 57,03 ha Údolí řeky Moravice u obce Lesní Albrechtice (okres Opava) Porosty přirozených květnatých bučin a suťových lesů.

NPR Hůrka u Hranic 1952, 37,45 ha Hranická propast (min. 442,5 m hluboká)

NPP Šipka 1960, 29 ha Masív vrchu Kotouč u Štramberka (okres Nový Jičín) Ochrana významného archeologického naleziště a lokality reliktní květeny.

Negativní vlivy Intenzifikace zemědělství ve 20. století Intenzifikace rybníkářství Vyhnání německého obyvatelstva po 2. sv. válce Urbanizace krajiny Budování infrastruktury (komunikace, energovody) Znečištění ovzduší Biologické invaze

EKO/CHUMS VII. přednáška

CHKO JESENÍKY

Václav Dvořák

CHKO Jeseníky Vyhlášeno: 1969 Výměr: 740 km2 Počet ZCHÚ: 28 (4 NPR, 1 NPP, 19 PR, 6 PP) Nejvyšší bod: Praděd (1491 m n.m.) Nejnižší bod: přítok Bělé v Mikulovicích (318 m n.m.) I. zóna: 7 %

II. zóna: 23 % III. zóna: 66 % IV. zóna: 4 %

Geologie/Geomorfologie Výchosudetská jednotka – silezikum, ohraničena na SZ a V Geologické jednotky na území CHKO: 

keprnická klenba - biotitické pararuly, staurolitické svory, migmatity a ortoruly

(keprnická rula 1,4 mld. let) 

zóna Branné - fylity s vložkami vápenců, křemence a velmi čisté krystalické vápence



desenská klenba - biotitické a dvojslídné ruly slabě migmatitizované



pásmo vrbenské skupiny - slepence přecházející v kvarcity a různé typy fylitů



rejvízská oblast - kvarcity a granáticko-staurolitické svory



andělskohorské souvrství kulmu Nízkého Jeseníku - břidlice a středně zrnité droby



jesenický a sobotínský amfibolitový masív - amfibolity, amfibolicko-erlánové stromatity, aktinolitické břidlice, gabra, gabrodiority až diority

Geologie/Geomorfologie Trupovité pohoří se členitým stupňovitým reliéfem. Vliv denudační činnosti – vznik paroviny v oligocénu. Mladé tektonické pohyby – narušení paroviny – krajina horského rázu, prudkých svahů, širokých sedel. Základní kry: 

centrální kra Pradědu,



severozápadní kra Keprníku,



severovýchodní soustava malých poklesových ker, tvořících Jesenickou kotlinu,



severovýchodní kra Medvědího vrchu.

Při jejich zvedání oživena erozní činnost vodotečí – vznik zařízlých údolí ve tvaru V.

Geologie/Geomorfologie Činnost ledovce: Pramenné mísy a amfiteátry

Mrazové zvětrávání: Kryoplanační terasy, mrazové sruby, balvanové proudy, thufury

V postglaciálu vznik rašelinišť a vrchovišť. Krasové jevy: Jeskyně Na Pomezí

Vodopády: Bílá Opava, Stříbrný potok,…

Hydrologie Rozvodí Dunaj-Odra. Západní část povodí Moravy (Branná, Desná, Oskava).

Zbytek povodí Odry (Bělá, Opava, Moravice).

Klima Horská část Jeseníků – oblast chladného klimatu (CH) Zbytek – mírně teplá oblast (MT)

Osídlení a lidská činnost 12. – 14. století: kolonizace podhůří 15. – 16. století: těžba rud (Ruda, Stříbrné Hory), velká spotřeba dříví, ústup horní hranice lesa vlivem těžby i pastvy Lichtensteinové, Řád německých rytířů, vratislavské arcibiskupství Konec 18. století: cílevědomé hospodaření – umělá obnova (síje, sadba) lesů, ústup od holosečí, vyloučení pastvy Přelom 19./20. století: zalesňování Pinus mugo, P. cembra, Picea abies

Architektura Lidová architektura: Roubený či zděný jednodům Socialistická architektura: Vysílač Praděd 1968-1980

Praděd + 162 m místo kamenné rozhledny

Dlouhé stráně 1978-1996

Mravenečník vrch zmenšen o 3m

Fauna Stále velké rezervy v průzkumu a fragmentární znalosti území. „Jeseníky nejsou v kurzu?“ Glaciální relikty a endemity Jeseníků

Ptáci

3

1 Linduška horská (80-130 párů)

Pěvuška podhorní (15-20 párů)

Chřástal polní

Jeřábek lesní

2 1 Diarsia mendica 2 Neagolius bilimeckii 3 Erebia epiphron silesiana 4 Erebia sudetica sudetica

4

NPR Praděd Praděd – Petrovy kameny – Velká a Malá kotlina

Rok vyhlášení: 1991 (spojením 6 rezervací z roku 1955) Výměra: 2031 ha -

ekosystémy „jesenické arkto-alpínské tundry“

-

výjimečná geneze subalpínského stupně

-

Zbytky horských smrčin a klenových bučin

Petrovy kameny Praděd – Petrovy kameny – Velká a Malá kotlina

Společenstva vysokohorských holí a dominanta v podobě skalky z fylitických břidlic.

Velká kotlina Praděd – Petrovy kameny – Velká a Malá kotlina -

Původně svah Vysoké hole

-

Menší horský ledovec x trvalá sněžná pole

-

Svahové procesy, laviny, sesuvy, eroze

-

485 druhů rostlin (historicky ca 630 druhů)

Praděd – Petrovy kameny – Velká a Malá kotlina

Velká kotlina Praděd – Petrovy kameny – Velká a Malá kotlina

Prunella grandiflora, Corydalis cava

Juncus trifidus, Diphasiastrum alpinum

CHLADNO TEPLO SVĚTLO Ajuga genevensis, Gentiana verna

SUCHO Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus, Aster alpinus

VLHKO

Phragmites australis, Trollius altissimus, Allium schoenoprasum subsp. alpinum, Caltha palustris

Velká kotlina Praděd – Petrovy kameny – Velká a Malá kotlina

Pseudocalliergon trifarium – bařinatec třířadý; CR Kučera & Váňa 2003

Kamzík v Jeseníkách Ožírač vzácných rostlin x miláček veřejnosti

1910: Řád německých rytířů žádá arcivévodu Evžena. 1912: Kamzíci povoleni. 1913: 5 kamzíků na aklimatizaci v oboře. 1913-1919: Hynutí kamzíků

1914: Narození 2 mláďat. 1924: 21 kamzíků vypuštěno do přírody. 1945: ca 100 ks 1975: 500 ks 1979: Plánovitý chov. 1993-2003: Redukce počtu z 630-900 ks. Plán péče 2014-2023: únosná míra 200 ks

NPR Šerák-Keprník Rok vyhlášení: 1933 Výměra: 1170 ha (172 ha jako rezervace již v roce 1904) Subalpínské hole, klimaxové smrčiny, kryoplanační terasy, thufury

NPR Králický Sněžník Rok vyhlášení: 1990 Výměra: 1700 ha

Kleč v Jeseníkách Vysazována od 80. let 19. století (nyní ca 180 ha) PROČ? Zvýšit hranici lesa, zabránit sesuvům lavin a půdy 2005-2008 studie vlivu kleče: Thufury – narušení: kořenový systém borovic, teplotní režim 

Chemismus půd – zvýšení minerálních látek  Rostlinný podrost, společenstva bezobratlých – snížená diverzita  Introskeletová eroze, půdní pohyby – 40-70% pokryvnost kleče – stabilizace  

Managment = vyřezávání: 1973-1975: Velká kotlina 1988-2003: Malá kotlina 2009: Keprník (490000 Kč/ha) Výhledově: 21 ha na hřebenech Vyřezávání na Šeráku, 2010, B. Brandová

NPR Rejvíz Rok vyhlášení: 1955 Výměra: 329 ha Největší komplex vrchovištního rašeliniště, rašelinných lesů a luk na severní Moravě a ve Slezsku.

Pino rotundatae-Sphagnetum

Sphagno recurvi-Caricion canescentis

„Return of the king“ Cystopteris sudetica A. Br. & Milde – puchýřník sudetský A1

C1, §1, ČK

Kdysi: mezi Pradědem a Rejvízem, Malý Děd, Jelení loučky, údolí Bílé Opavy, Šerák Naposled: 1949

Nyní: 2010-2012: 7 mikrolokalit na východní svazích vrchu Malé Bradlo V podrostu klenové bučiny Aceri-Fagetum pralesovitého charakteru

Ptilium crista-castrensis – pérovec hřebenitý

Jeseníky národním parkem? Jaké jsou argumenty PRO PROTI CO Z TOHO PLYNE ?!?

EKO/CHUMS III. přednáška

CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ

Václav Dvořák

CHKO LP Vyhlášeno: 1990 Výměr: 96 km2 (páté nejmenší) Počet ZCHÚ: 25 (2 NPR, 1 NPP, 8 PR, 14 PP) Součást: Ramsar „Montreaux record“ NATURA 2000 - EVL, PO, EECONET

Geologie -

-

-

Rozhraní Českého masivu a Karpat Brunovistulikum – horniny staroprvohorního krystalinika Hornomoravského úvalu

Nejstarší sedimenty: devon, šedé vápence, masiv Třesína Variská orogeneze (karbon) – moře Paleogén, neogén: karpatské vrásnění, vznik předhlubně v podobě Hornomoravského úvalu

Geomorfologie Třesínský práh 2 geomorf. provincie: Západní Karpaty, Česká vysočina Osu CHKO tvoří řeka Morava. Nejvyšší bod: Jelení vrch (345 m n.m.) Nejnižší bod: řeka Morava (210 m n.m.)

Pedologie V nivě: kvartérní šterkopísky ve třech terasách překryté holocenními hlínami. Fluvizemě – přerušená akumulace humusu, podzemní vody

PR Moravičanské jezero

Hydrologie Řeka v Morava v délce 40 km – většinou regulovaná. NPR Vrapač, NPR Ramena řeky Moravy Meandry, smuhy – anastomózní říční systém Lužní les – periodické jarní tůně Vodohospodářská problematika!!!

PR Kenický, NPR Ramena řeky Moravy

Osídlení Starší doba kamenná: Mladečské jeskyně Mladší doba kamenná: soustavné osídlení nivy Převaha měkkého luhu s topoly, na spraších smíšené doubravy – později tvrdé luhy Příchod Slovanů – rozsáhlá hradiště v nivách Raný středověk – mýcení, žďáření, silné záplavy, ústup tvrdého luhu 14. – 19. století – rozvoj rybníkářství, „selské hráze“ Do roku 1945 – úsovské panství Lichtenštejnů, Nové Zámky Těžba štěrkopísku.

PP Třesín

Zonace CHKO I. zóna: jen 5 % území II. zóna: téměř 60 % území Nedostatky: Řada MCHÚ vyhlášených po roce 1990. Výměra TP ve III. a IV. zónách. IV. zóna příliš zeširoka, III. zóna zahrnuje i urbanizovaná území

Flóra a vegetace Kolem 1100 druhů cévnatých rostlin 70

Počet taxonů

60 50 40 30 20 10 0 A1-A3

C1

C2

C3

C4

Kategorie ohrožení

Vodní a mokřadní biotopy: Nuphar lutea, Sparganium minimum, Naumburgia thyrsiflora, Utricularia australis, Sagittaria sagittifolia, Butomus umbellatus

Teplomilné druhy: Anthericum ramosum, Carex michelii, C. praecox, Malva alcea, Phleum phleoides, Polygonatum odoratum, Potentilla alba, Pyrethrum corymbosum, Trifolium alpestre, Vincetoxicum hirundinaria a Geranium sanguineum

Demontánní prvky: Aconitum variegatum, Anthriscus nitida, Prenanthes purpurea, Silene dioica, Veratrum album ssp. lobelianum, Petasites album, Calamagrostis villosa, Thalictrum aquilegifolium

PR Plané loučky 1952 20,8 ha

NPR Špraněk 1949 28,7 ha

Matteuccia sthruthiopteris, PR U Zámecké Dianthus superbus, Moravy Černovír Hottonia palustris, PR Kačení louka

Viola stagnina, PR Daliboř

Svinutec tenký Anisus vorticulus

Leptestheria dahalacensis Škeblovka rovnohřbetá

Negativní vlivy -

Invazní druhy Vodohospodářská problematika Průmysl? Těžba? Výstavba? Infrastruktura?

EKO/CHUMS VIII. přednáška

Management v chráněných územích, příkladové studie

Martin Dančák

Přehled



Louky CHKO Poodří Vliv zvěře na stav a vývoj obnovy les v NPR Vrapač Péče o lesy v CHKO Beskydy Péče o lesy při horní hranici lesa v Jeseníkách NPR Králický Sněžník Biodiverzita VVP Libavá PP Ježůvka PR Choryňský mokřad



Managementové nešvary

  

   

Typy managementu Péče o CHÚ (management) ASANAČNÍ  • Velký jednorázový zásah, obvykle návrat do požadovaného (např. přirozeného) stavu (př. vykácení křovin, narušení povrchu)  • Obnovuje, rekonstruuje, restauruje, revitalizuje, likviduje

REGULAČNÍ  • Blokování stádií vývoje (př. sukcese na TTP)  • Usměrňování samovolného vývoje (př. změna druhové skladby lesa)  • Eliminace nežádoucích vlivů (př. eutrofizace)  • Udržuje, usměrňuje

Louky v CHKO Poodří 



V Poodří největší plocha zaplavovaných luk v ČR Psárkové louky

Management  Kosení 2x ročně  Vyloučení rychloobnovy, přísevů a použití biodiců  Vyloučení mulčování

Louky v CHKO Poodří

Louky v CHKO Poodří Speciální management  Péče o druhovou diverzitu lučního hmyzu

Louky v CHKO Poodří Speciální management  Péče o kružníka Rossmaesslerova

Louky v CHKO Poodří Speciální management  Péče o modráska bahenního

Louky v CHKO Poodří Speciální management  Péče o luční ptactvo  posun seče do mimohnízdní doby  seč od středu k okraji

Vliv zvěře na les v NPR Vrapač 

  

   

NPR Vrapač - jeden z nejzachovalejších lesů v LP Tvrdý nížinný luh pralesovitého charakteru Nepříznivá věková struktura porostů Okus zvěří: srnec, daněk Znemožnění přirozené obnovy Úplná eliminace (jilm) Okus dominantní faktor Řešení: snížení stavů zvěře

Vliv zvěře na les v NPR Vrapač

Péče o lesy v CHKO Beskydy     

 



V Beskydech 70 % lesů Převážně smrčiny Roztříštěné vlastnictví Ptačí oblasti (hlavně lesní ptáci) Šplhavci a další druhy vázané na narušené dřevo Podpora přirozené skladby a struktury Ponechání potenciálně vhodných stromů při obnově Zachování genofondu (semena z přírodních

Péče o lesy v CHKO Beskydy

Péče o lesy v CHKO Beskydy

Péče o lesy v CHKO Jeseníky   



 

Horské klimaxové a rašelinné smrčiny Difúzní hranice lesa, cca 1350 m Narušení obnovy okusem zvěří – nutná ochrana Šetrný management – zamezení eroze a poškození Větro-kůrovcová dynamika Kůrovec: - aplikace biocidů versus odkornění u ležících kmenů - odkornění u stojících stromů

Péče o lesy v CHKO Jeseníky

Péče o lesy v CHKO Jeseníky

Péče o lesy v CHKO Jeseníky

Beauveria bassiana

NPR Králický Sněžník    

99 % les, subalpínské bezlesí 99% jehličnaté lesy, 1 % listnaté Špatná věková struktura Zachování a obnova biodiverzity: - přeměna kulturních smrčin na přírodě blízký les - rovnováha mezi stavy spárkaté zvěře a obnovou - kůrovec - ochrana a využití původního genofondu

NPR Králický Sněžník

Biodiverzita VVP Libavá     

  

Kulm = kyselé, minerálně chudé podloží Mokřadní louky Ptáci (tetřívek aj.) Korýši (žábronožka letní a listonoh letní) Nikdy nenastala intenzifikace zemědělství Bezlesí udržuje vojenská výcviková činnost Mechanické narušování, odstraňování náletu Unikátní krajinná mozaika

Biodiverzita VVP Libavá

Biodiverzita VVP Libavá

PP Ježůvka 

jalovcové pastviny



vápnitá prameniště



ve druhé pol. 20. st. po vyhlášení CHÚ ukončení hospodaření následované sukcesní degradací

PP Ježůvka 

částečné odstranění dřevin



požár (výrazná redukce dřevin)



pravidelná seč, rozšiřování bezlesí odstraňováním porostů náletových dřevin

PP Ježůvka

PR Choryňský mokřad 

původně vlhké louky



po obnově rybníka v pol. 20. st. zvýšení hladiny podzemní vody



z větší části ponecháno samovolné sukcesi – expanze rákosu, keřovitých vrb a olše lepkavé

PR Choryňský mokřad 

v 90. letech 20 stol. vybagrování tůní



obnova pravidelné seče



odstraňování dřevin (vrba popelavá, olše lepkavá)

PR Choryňský mokřad

Managementové nešvary „aneb také ochranář se někdy utne“ 

tůně pro obojživelníky



pálení sena na lokalitě



kompostování sena na lokalitě



oddalování seče



vynechávání seče



preference pastvy/seče

Managementové nešvary I „Tůně pro obojživelníky“ NPP Kusá Hora – Dactylorhiza incarnata

Managementové nešvary II Pálení sena na lokalitě 

eutrofizace



poškození vzrostných vrcholů hemikryptofytů



poškození humusových půdních horizontů



pálení na mokřadech

Managementové nešvary III Kompostování sena v na okraji lokality v křoví nebo v lese 

je nutné odvézt a zkompostovat nebo spálit jinde



riziko eutrofizace



riziko ruderalizace



mulčování



obnova (semenáčky)

Managementové nešvary IV Oddalování seče Z pohledu zemědělce:  Raná seč zvyšuje kvalitu píce a snižuje obsah sušiny, pozdní seč působí opačně  V druhově bohatých polopřirozených trávnících na rozdíl od intenzivně obhospodařovaných travních porostů kvalita píce neklesá tak rychle, popř. stoupá s postupující vegetací, což může umožnit oddálení první sklizně bez ekonomických ztrát pro zemědělce Z pohledu ochranáře:  Pozdní seč podporuje generativní rozmnožování fenologicky pozdních druhů  Riziko zesílení konkurenčně silných expanzivních druhů

Managementové nešvary V Vynechávání seče  vysoké riziko eutrofizace  hromadění stařiny  ovlivnění klíčení  většinou je možné vynechat 1 rok

Managementové nešvary VI Pastva je lepší než seč a naopak 









Pastva = nerovnoměrné (postupné, mozaikovité) odstraňování travní hmoty Výhody: zvyšuje mikroheterogenitu prostředí, podporuje regeneraci ze semen, odstraňuje biomasu a zároveň vrací živiny, blokuje sukcesi Nevýhody a rizika: nedopasky s přítomností expanzivních a ruderálních druhů, nadměrný sešlap a narušení drnu, eutrofizace, přílišné vypasení, náročná na organizace Jsou podporovány druhy nechutné (hořké) a trnité (pcháče, pupavy aj.). Vliv pastvy závisí hodně na druhu hosp. zvířete