Zpravodaj DKS ZÁŘÍ, ŘÍJEN 2015 Strana 1 ZPRAVODAJ. Domu klidného stáří. Vydává: Dům klidného stáří, Okružní 67, Žďár nad Sázavou

Zpravodaj DKS

ZÁŘÍ, ŘÍJEN 2015

Strana 1

ZPRAVODAJ Domu klidného stáří

Číslo: 86 Termín vydání: září - říjen 2015 Vydává: Dům klidného stáří, Okružní 67, 591 01 Žďár nad Sázavou Zpravodaj Domu klidného stáří je k dostání na recepci Domova. Zpravodaj poskytuje čtenářům možnost seznámit se s aktuálními informacemi ze života v našem Domově. Též slouží k prezentačním účelům.

Zpravodaj DKS


Strana 2

Člověče, lide dnešní doby oddechni si v samotě a jdi zas mezi lid. S ním spojen jsi chlebem a solí. Nedbej na hlohový věnec křivd a poznáš - co bolelo, již nezabolí. V samotě nesteskni, nevleč se s medúzou snění. Připrav smysly a srdce otevři! S hbitostí veveří blíží se kuropění. Jen vyjdi ze samoty, z bludiště zmaru. Jdi z činu v čin, svůj překroč stín, byť ležel sebedál! Raduj se z životních darů! Člověk je zázrak sám, když osud se ctí nese. Když rozřeší vlastní hlavolam, pak sílí každý sval a hrdostí hruď dme se. Věra Merunková

Zpravodaj DKS


Strana 3

Zdravá a nezdravá výživa Odborníci na zdraví nám stále říkají, co máme jíst a co jíst nemáme. Vychvalují nám zeleninová jídla, která jsou moc zdravá a mají hodně vitamínů. Je tu ale zádrhel, že všechna hodně zdravá jídla, nejsou zas tak dobrá, prostě nám nechutnají. Jako příklad uvedu: Ferdíkova žena Máňa vařila často hrách, proto jí Ferdík řekl: „ Máňo, nemůžeš pořád vařit hrách, mám po tom velké větry a bojím se, aby mě to neroztrhlo“. Takže luštěniny taky někdo nemůže. Proto vznikla říkanka, kde si Pepík Homolka v rodině stěžoval: „Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den, ale vdolky z bílé mouky jenom jednou za týden“! Pepík vůbec nepochopil, jak se z mouky práší do nosu. Nezdravá jídla, kde zdravotníci zvedají varovně prst, je uzená krkovice s knedlíkem a zelím. Nebo taky dozlatova upečená kachnička, se stejnou přílohou. Jen při pomyšlení na tato jídla jsou rozzářené oči a z pusy padají sliny. Odborníci na jídlo říkají, co to jsou nasycené mastné kyseliny a nenasycené kyseliny a také radí, jak je potřebný vitamín D, nebo K a taky vitamín E. Říkají nám, když se budeme řídit jejich radami, dožijeme se delšího věku nejméně o rok. Vzpomněl jsem si na jeden dobrý dnešní recept na dobrou bramboračku. Protože dobrých receptů není nikdy dost, chci se s vámi o jeden takový podělit. Nakoupíme suroviny v marketu. Příprava: Okrájíme brambory - dovoz z Francie, okořeníme to česnekem z Číny a na závěr do toho rozklepneme vajíčko z Polska. To si budete divit, jak taková mezinárodní bramboračka je dobrá. Zkuste to a uvidíte. Dobrou chuť! Oldřich Zedníček


Zpravodaj DKS

Strana 4

INFORMACE Římskokatolická bohoslužba 25. 9. 2015 v 9.30 hodin (pátek) 30. 10. 2015 v 9.30 hodin (pátek) Bohoslužby se konají ve společenské místnosti. Před mší svatou je vždy možnost vykonat svátost smíření.

Evangelická bohoslužba 10. 9. 2015 v 10 hodin (čtvrtek) 15. 10. 2015 v 10 hodin (čtvrtek)

Výplata důchodů prováděna přes hromadný seznam 15. 9. 2015 (úterý) 15. 10. 2015 (čtvrtek) Výplata důchodů probíhá na pokojích obyvatel.

Zpravodaj DKS

ZÁRÍ, ŘÍJEN 2015

Strana 5

Kadeřnice Kadeřnice, slečna Renata Staňková, dochází do Domova 1x měsíčně. O přesném termínu její návštěvy Domov obyvatele včas informuje prostřednictvím pracovníků a informačních nástěnek. Požadavek na návštěvu kadeřnice lze sdělit ošetřujícím pracovníkům, kteří zájemce zapíší do objednávkového sešitu. Kadeřnice také provádí barvení vlasů - nutné předem domluvit s paní Reginou Nečasovou. Cena za ostříhání: 50,-Kč. Cena za barvení vlasů – dle domluvy s kadeřnicí.

Pedikúra Na Domově provádí pedikúru paní Libuše Klusáčková. Požadavky na provedení pedikúry lze nahlásit ošetřujícím pracovníkům Domova, kteří zájemce zapíší do objednávkového sešitu. O přesném termínu návštěvy paní Klusáčkové Domov obyvatele včas informuje prostřednictvím pracovníků a informačních nástěnek. Cena za pedikúru: 150,-Kč.

Nákupy pro obyvatele Od 1. 9. 2015 probíhají nákupy pro obyvatele 1x týdně, zpravidla v úterý během dopoledne. Páteční nákupy byly zrušeny. Pokud by měl někdo z obyvatel zájem o zajištění předplatného svého oblíbeného časopisu, novin, může se obrátit na paní Evu Josífkovou.

Pečovatelka roku Domov se v letošním roce zapojil do soutěže "Pečovatel roku", jejímž vyhlašovatelem a organizátorem je Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a Diakonie ČCE. Cílem soutěže je zviditelnit a ocenit práci jednotlivců - pracovníků sociálních služeb, zvýšit prestiž a společenské uznání těchto profesí. Vedení Domova se rozhodlo do této soutěže nominovat paní Marcelu Pečínkovou, která v Domově pracuje od dubna 2012 na pozici pečovatelky. Paní Pečínkovou jsme se rozhodli nominovat za její obětavý a velmi lidský přístup k obyvatelům, kterým se vždy snaží pomoci v jejich nelehké životní situaci. Paní Pečínková je mezi obyvateli velmi oblíbená, o čemž svědčí i často slýchávaná chvála právě ze strany obyvatel.

Zpravodaj DKS

ZÁRÍ, ŘÍJEN 2015

Strana 6

Nákup elektrických zvedáků Od 17. 9. 2015 mají ošetřující pracovníci k dispozici dva nové elektrické zvedáky, které budou velkými pomocníky při přesunech imobilních obyvatel (přesun na vozíček, toaletní křeslo, při sprchování apod.) Elektrické zvedáky byly pořízeny díky dotaci, kterou Domovu poskytl Kraj Vysočina v rámci projektu "Investujeme v sociálních službách 2015". Dotace činila celkem 99.548,-Kč.

Zateplování pokojů Již řadu let se Domov potýká s problémy týkajícími se špatného zateplení některých pokojů, které se projevuje v zimních měsících velkým chladem na pokojích. Musí se poté řešit instalace přímotopů, což zvyšuje náklady za energii. V září 2015 proběhlo první zateplení pokoje ve 2. patře. Postupně se budou zateplovat i ostatní pokoje, kde je výše zmíněný problém.

Účast na Univerzitě třetího věku Od září 2015 začal druhý ročník Univerzity třetího věku. Z Domova se účastní 4 obyvatelé. Pokud by měl ještě někdo z obyvatel zájem o účast na této zajímavé aktivitě, nechť se obrátí na paní Josífkovou, která zajistí dodatečné přihlášení.

Návštěva solné jeskyně Ve Žďáře nad Sázavou funguje již nějaký čas solná jeskyně, která má blahodárné účinky na lidský organismus a napomáhá při léčení např. zánětů hrdla, hrtanu, nosu a chronického nachlazení, zápalu plic a průdušek, astma, alergie různého druhu, choroby srdce, dermatologické choroby, např. lupenka, vyrážka, exémy. Domov zvažuje možnost návštěvy solné jeskyně. Paní Nečasová bude zjišťovat u obyvatel zájem.

Zpravodaj DKS


Strana 7

SPOLEČENSKÁ RUBRIKA V listopadu a v prosinci oslaví narozeniny pan Hajný Josef

5. 11.

pan Mach Stanislav

9. 11.

paní Plišková Emilie

10. 11.

paní Kopecká Božena

19. 11.

paní Hajčmanová Milada

24. 11.

pan MUDr. Šemora Čestmír

25. 11.

paní Mivaltová Marie

26. 11.

paní MUDr. Krejsová Věra

6. 12.

pan Klement Josef

11. 12.

Všem oslavencům přejeme do dalších let mnoho zdraví, lásky, pohody a spokojenosti. Obyvatelé a zaměstnanci Domova.

S lítostí oznamujeme, že nás navždy opustili dne 13. 9. 2015 paní Zdeňka Jílková dne 13. 9. 2015 pan Petr Maruš


Zpravodaj DKS

Strana 8

ZPRÁVY Z DOMOVA Léto, slunce, teplo... Letní posezení na zahradě v doprovodu harmoniky a houslí. Tak by se dala charakterizovat návštěva našeho milého hosta, pana Sedlaříka a jeho kolegy. Přišli mezi nás v úterý 21. 7. 2015 a jejich návštěva je již předem zárukou úspěchu. A nebylo tomu jinak ani tentokrát. Každý z posluchačů si nechal zahrál svoji oblíbenou písničku a také si ji s chutí zazpíval. Nejenom hudba, ale i mluvené slovo na vtipnou notu byly zárukou dobré nálady. A tak velice rádi pana Sedlaříka zase mezi námi přivítáme. A ještě bychom chtěli přijít s kytičkou a gratulací, neboť pan Sedlařík oslavil v červenci krásné osmdesátiny. Takže pevné zdraví, hodně sil, elánu a optimismu do dalších let.

Pleteme čtverce pro Afriku Vše začalo v březnu 2015. S nápadem zapojit se do charitativního projektu Knit a Square přišla pracovnice Domova paní Kateřina Matoušková. Oslovila obyvatelky, které rády pletou, zda by neměly zájem díky své šikovnosti a zručnosti pomoci sirotkům, opuštěným dětem a dětem s AIDS z Jižní Afriky. Cílem bylo uplést či uháčkovat co nejvíce čtverců o velikosti 20x20 cm. Z těchto čtverců poté dobrovolníci v Africe vyrobí teplé, pestrobarevné deky, které poslouží nemocným a opuštěným dětem. Do projektu se s velkou chutí a odhodláním zapojily paní Marie Smejkalová a paní Františka Fňukalová. Veškerý svůj volný čas věnovaly pletení a po příchodu na pokoj bylo možné vidět krásné výtvory různých vzorů a barev. V červnu 2015 bylo odesláno do Jižní Afriky celkem 500 ks čtverců. Do balíků se čtverci byl přibalen i dopis s fotografií. Tak doufejme, že čtverce doputují v pořádku a poslouží dětem, které to potřebují.

Zpravodaj DKS


Strana 9

Vystoupení dívčího sboru ze Základní umělecké školy Páteční odpoledne 28. srpna nám zpříjemnila milá návštěva 3 dívek a pana učitele Základní umělecké školy Žďár nad Sázavou pana Mgr. Schmidta. Co bylo důvodem jejich návštěvy? Jak jinak než hudba a zpěv. Někteří naši obyvatelé jejich kvality již okusili na hodinách Univerzity třetího věku. A tak se chtěli podělit o zážitky i s ostatními. Hodinové vystoupení bylo na opravdu vysoké úrovni a všichni předvedli svůj obrovský hudební talent. Děkujeme a snad se můžeme těšit na další setkání.

Hudební vystoupení divadla Slunečnice 31. srpen nebyl jenom posledním dnem prázdnin, ale také dnem, kdy jsme mezi námi přivítali členy Divadla Slunečnice z Brna. Někteří z nás je znali již z minulého léta, tudíž věděli, že nás čeká hluboký kulturní zážitek. Písně našeho mládí jak se mnozí vyjádřili, zněly do okolí, neboť vystoupení se odehrávalo na zahradě Domova. A tak hudba z repertoáru Hany Zagorové, Milana Chladila, Waldemara Matušky a dalších známým osobností si posluchači nejen připomněli, ale také s chutí zazpívali. Jen vzpomenu například skladby Zlaté střevíčky, Babeta šla do světa, Sbohem lásko, Holubí dům ... Rozloučili jsme se duetem obou zpěváku - Anety a Kristiána Život je jen náhoda. Tak zase příští léto na shledanou!

Univerzita třetího věku Je po letních prázdninách a někteří z našich obyvatel opět usedli do školních lavic, aby mohli znovu načerpávat nové poznatky z přednášek, které pro ně připravila Vysoká škola polytechnická ve spolupráci s Krajem Vysočina v rámci Univerzity třetího věku. První školní den připadl na 3. září, kdy byla na programu přednáška s RNDr. Jitkou Macháčkovou na téma Ruce - reflexní terapie, masáže. V dalších týdnech nás čekají přednášky na téma: senior v dnešním světě financí, paměť našich předků, zdravá komunikace, slavnosti a svátky, jejich význam v životě, pohyb a cvičení v seniorském věku apod. 23. června se uskuteční slavnostní zakončení Univerzity třetího

Zpravodaj DKS


Strana 10

věku a předání certifikátů z rukou zástupce Krajského úřadu Kraje Vysočina a zástupce z Vysoké školy polytechnické Jihlava. Našim "studentům" přejeme mnoho sil a spoustu nabytých vědomostí.

Výlet do ZOO Jihlava Léto, to je čas dovolených a nejrůznějších výletů. Také my jsme se pro jeden takový rozhodli. Cílem naší cesty byla ZOO v Jihlavě. Původně byla sice naplánována na prázdniny, ale letošní, velmi teplé počasí nám plány překazilo a tak jsme termín posunuli na 10. září. Odbilo půl jedné a před Domovem zastavil objednaný autobus. S nadšením a plni očekávání jsme do něho nastoupili. Netrvalo dlouho a autobus se rozjel. Kolem půl druhé jsme byli na místě. Ještě společné foto před branami ZOO a prohlídka mohla začít. Počasí přálo nejen nám, ale i zvířatům, která tím pádem, byla ve volných výbězích. Pomalu jsme procházeli trasu, sledovali vše, abychom něco nepřehlédli. Nově vybudované pavilony a prostranství jsou opravdu poutavé a zajímavé, zkrátka je na co se koukat. Nebudu vyjmenovávat všechna zvířata, která jsme viděli, každého totiž zaujalo a nadchlo něco jiného a zážitky jsou různé. Velký obdiv a uznání si zaslouží paní Sedláková, paní Fňukalová a paní Smejkalová, které celou cestu absolvovaly pěšky, bez pomoci. Poděkování též patří dobrovolníkům, kteří s námi ochotně jeli. A tak závěrečné zvolání "Sláva, nazdar výletu" .... bylo na místě. Tak za rok nashledanou.

Rozloučení s létem Už je to tak! Opět nastoupilo na trůn září - tedy 1. podzimní měsíc. Léto tedy pomalu končí. 16. září byl jedním z posledních teplých letních dní a tak jsme uspořádali "zahradní slavnost" spojenou s opékáním "buřtů", harmonikou, lidovými písničkami a dobrou náladou. Vše se vydařilo, snad všichni odcházeli spokojeni. Poděkování patří všem, kteří se podíleli na organizaci a dobrém průběhu akce. Regina Nečasová a Eva Josífková


Zpravodaj DKS

Strana 11

Připravujeme pro vás...

LISTOPAD Hudební pohlazení s paní Šárkou Vavřinkovou za doprovodu kláves 9. 11. 2015 ve 14 hodin v jídelně Domova Hudební vystoupení pana Bergnera

PROSINEC Zpívání koled se žáky 5. Základní školy Žďár n. S. Vánoční vystoupení skupiny Viola 17. 12. 2015 ve 14 hodin v jídelně Domova Termín a čas plánovaných akcí bude včas zveřejněn.

Zpravodaj DKS


Strana 12

FOTOGALERIE Hudební vystoupení Jana Sedlaříka - 21. 7. 2015

Posezení při harmonice s panem Mirkem Růžičkou - 29. 7. 2015

Zpravodaj DKS


Divadlo Slunečnice - 31. 8. 2015

Výlet do ZOO Jihlava - 10. 9. 2015

Strana 13

Zpravodaj DKS


Loučení s létem - 16. 9. 2015

Strana 14

Zpravodaj DKS


Strana 15

OKÉNKO ZAJÍMAVOSTÍ 5x nej ze světa majáků: Nejstarší svítí už skoro 2 000 let. Nejstarší funkční

se nachází ve Španělsku. Původ Herkulovy věže nejstaršího funkčního majáku na světě navzdory svému názvu příliš pohádkový není. Na začátku 2. století ho za vlády římského císaře Trajána nechal postavit architekt Caius Servius Lupus a kromě majáku sloužila stavba také jako strážní věž, bdící nad nedalekým španělským přístavním městem Brigantium, které bylo na konci 12. století překřtěno na La Corunu. Svou současnou podobu získal maják po důkladné rekonstrukci, dokončené v roce 1791. Tehdy byl obložen 60 cm silnými žulovými bloky, dostal nové schodiště a byl prodloužen o osmihrannou věž. Svou výškou přesahuje Herkulova věž 50 metrovou hranici a její signál je viditelný na vzdálenost 37 kilometrů.

Nejvyšší svítí červeně a zeleně. Je zářivou perlou Jokohamského přístavu a největším lákadlem tamní turistiky. Řeč je o 106 metrů vysokém ocelovém obrovi Yokohama Marine Tower, který si svými úctyhodnými rozměry vydobyl titul nejvyššího majáku na světe. Moderní Jeddah Light, stojící v Saudské Arábii, je sice ještě o 27 metrů vyšší, původně však nebyl zamýšlen jako maják, stejně jako 107 metrů vysoký Perry Memorial Monument v USA. Monumentální japonská věž je zasazena do místního parku Jamašita, a to přesně od roku 1961, kdy byla při příležitosti oslav 100. výročí otevření Jokohamského přístavu slavnostně odhalena. Světlo majáku svítící střídavě zeleně a červeně, dokážou námořníci rozpoznat až na

Zpravodaj DKS


Strana 16

vzdálenost více než 40 km od pobřeží. Za jasného počasí mohou návštěvníci z jeho vyhlídkové plošiny dohlédnout až na posvátnou japonskou horu Fudži.

Nejslavnější zničí zemětřesení. Patří mezi sedmičku starověkých divů světa, o jeho kráse však dnes můžeme už jen snít. Z majáku, stojícího na ostrově Faros naproti tehdejší Alexandrii, dokončeného okolo roku 280 př. n. l. podle návrhu Sókrata z Knidu, zbylo už jen několik ohromných žulových bloků na mořském dně. Věž obložená bílým kamenem byla nejvyšší stavbou tehdejšího světa. Měřila úctyhodných 118 metrů a díky důmyslnému systému zrcadel, zesilujících účinnost hořáku, mělo její světlo dosah přes 50 kilometrů. To však zhaslo ve 4. století našeho letopočtu vlivem zemětřesení, které poškodilo celou stavbu. Ten samý přírodní živel pak maják v následujících staletích postupně změní v kamenné torzo. To začnou navíc rozebírat místní usedlíci, kteří zbytky majáku využívají jako stavební materiál. V roce 1326 pak za obdivovanou stavbu udělá definitivní tečku další ničivé zemětřesení.

Nejunikátnější

stojí uprostřed moře. Jeho stavba neměla být schopná realizace. Přesto dnes v Severním moři, 18 kilometrů od východního pobřeží Skotska, na skalnatém útesu Bell Rock, stojí stejnojmenná věž ze žuly a pískovce. Její autor, skotský inženýr Robert Stevenson, je za svůj nápad, postavit maják na místě, které si v průběhu staletí vyžádalo tisíce životů námořníků a po většinu dnů je ukryto pod mořskou hladinou, nejprve svými kolegy odměněn jen posměšným ťukáním na čelo. Přesto se nevzdá a mezi lety 1807 až 1811 vybuduje téměř 36 metrů vysokou stavbu, jejíž světlo je možné spatřit na vzdálenost 55 kilometrů a která se právem řadí mezi sedm divů technické civilizace.

Zpravodaj DKS


Strana 17

V nejstrašidelnějším narazíte na duchy správců. Esenci děsů a hrůzy nahání svým návštěvníkům maják St. Augustine na Floridě, poznamenaný hned několika tragickými událostmi. V 50. letech 19. století umírá po pádu z lešení při malování původní věže (ta současná tu stojí od roku 1874) její správce, vášnivý kuřák Joseph Andreu. Vůně jeho oblíbených doutníků je tu prý cítit dodnes, stejně jako zvuky jeho kroků. Štěstí nepotká ani dalšího ze správců, jehož dcery, třináctiletá Eliza a patnáctiletá Mary, se v roce 1873 nešťastnou náhodou nedaleko majáku utopí. V noci se prý stěnami budovy rozléhá jejich dětský smích a přízraky obou děvčat bloudí po věži. A na místě svého bývalého pracoviště údajně zůstávají i duše dalších správců.

Předchůdci majáků  V momentě, kdy námořníci objevili, že je možné udržovat správný kurz a orientovat se v nekonečném vodním prostoru pomocí hvězd, začali kromě dne k plavbám využívat i noc.  Aby však předešli roztříštění svých plavidel o zrádná rozeklaná skaliska, umísťovali do nebezpečných úseků varty - signální ohně, planoucí po celou noc, které lodím ukazovaly cestu. Zároveň však vyžadovaly neustálou lidskou pozornost, která je chránila před vyhasnutím.  Se vznikem prvních přístavů byly pak varty postupně vytlačeny silnějšími signalizačními zařízeními.

(zdroj. časopis Epocha, 262. vydání, 10/2015)


Zpravodaj DKS

Strana 18

PŘÍSPĚVKY OD OBYVATEL Poutě, poutní místa a já Zážitky z poutí Poutní slavnosti našich národních patronů svatého Cyrila a Metodějě na Velehradě a svatého Václava ve Staré Boleslavi přenáší vždy Česká televize. V minulých letech byl natočen seriál poutní místa, průvodce dělali J. Somr a L. Lakomý, jednalo se o místa stavebně či historicky zajímavá u nás. Mezi nimi byl i Křemešník, poutní místo mého dětství. O kostele sv. Trojice, škole, faře a okolí napsal knihu " Na krásné samotě" děkan Vaněk. Pod kopcem je studánka, od které vede nahoru křížová cesta. V kapličce u studánky byla i básnička, uvádím jen část: " Putovával jsem ke studánce vzhůru pružným krokem, teď po ní jen toužím v hloubi zakaleným okem. Toužím, hledím a vzpomínám, kam se děly časy, když se kol ní rozléhaly naše dětské hlasy". Pod kostelem s ambity je menší turistický hotel, uvnitř je zmodernizovaný, ale vzhled musel být zachován. Jako školáci jsme tam jezdili na kolech. Říká se, že až půjdete na Křemešník, nezapomeňte si deštník. Kopec je vyšší než okolní krajina a v době bouřek vždy od některé strany prší. V době 1. republiky bývaly velké poutě v Obyčtově, několik procesí na svátek Navštívení Panny Marie. Chodilo se prosit za odvrácení válek, z první světové války se všichni muži vrátili, obec nemá pomník padlých, což je na Vysočině výjimka. Některá místa se dočkala obnovy, jako Hejnice, je to na hranici 3 států - Čech, Polska a Německa. Škoda, že kněz, který se o obnovu tolik zasloužil, zemřel v 58 letech. V jižních Čechách je poutní místo Římov. Kostel s ambity, ale hlavně křížová cesta podle vzoru z Jeruzeléma. Je zasazena do krajiny tak, že od kaple poslední večeře se jde přes potůček - Cedron - do kopečka jako na Olivovu horu. Pokračuje se po okraji městečka, i lesem a končí na kopci Kalvarie. Má 24 zastavení a délku asi 5 km. Nově je zakončena kaplí sv. Ducha. Mně tehdy nepřálo počasí, prošla jsem začátek a vrátila se na silnici až k posledním zastavením. Zlatou

Zpravodaj DKS


Strana 19

Korunu, Klokoty u Tábora, Vranov u Brna a Křtiny jsem navštívila mimo hlavní poutě, ale jsou místa, kam jsem se nedostala. Po otevření hranic byla možnost dostat se na různá poutní místa. Organizovali to i věřící ve Žďáře, popř. v blízkém okolí. Já už jsem si netroufla. Připadlo mi těžké to zvládnout a druhým zkazit zájezd. Byla to nejen Evropa, ale i zájezd do Svaté země. Někdo cestuje do ciziny, aby mohl vykládat, ale co pěkného a zajímavého máme v republice, často neví. V našem domově se na velké obrazovce promítaly filmy z některých poutních míst v Evropě, díky jedné účastnici zájezdu. Klášterskou pouť jsem poznala až kolem roku 1960. Krámky od mostu se sochami až k hospodě U 3 hvězd, auto sotva projelo. Kolotoče na louce i pod Zelenou horou. Církevní věci byly omezené, ale nikdo si nedovolil udělat z poutě mírovou slavnost, jak se to stalo na Křemešníku. Rodákům je známo, jak to bylo s tou snahou pouť zakázat a jak to dopadlo. Starosta, co stěhoval pouťové atrakce k zimnímu stadionu měl obavy, jak to občané přijmou, ale dopadlo to ke všeobecné spokojenosti. Milada Růžičková

Co mě probudilo z duševní tísně Duševní tíseň mně neznámou mi tentokráte přinesla mimořádná atmosféra ovzduší do organismu. Nepříjemná horka těžce mne trápí, že se nemohu s mými myšlenkami seznámit. Ano, moje stáří najednou se mnou se nedokáže sblížit a získat normální rozum. Také zrak je obtěžován slunečním zářením a mé dnešní trápení se blíží naprosto nezvyklému životu. Poslední Zpravodaj DKS však mne přece jen probudil a přivedl do mé mysli můj citlivý rozum a přesvědčení, že si pamatuji to, co jsem prožívala od svého narození v roce 1921. Dík školnímu učení a svému dalšímu gymnazijnímu studiu jsem získala poznání o dějinách ze života mých rodičů za c. k. Rakouska, kdy v roce 1918 naše zem získala svou samostatnost. Již začátky mého školního roku a osmiletá doba mého středního školního vyučování a také moji rodiče mne naučili o našich spisovatelích, hudebnících a o všech našich světových

Zpravodaj DKS


Strana 20

občanech a umělcích. Jistě si pamatujete, kdo byl Jan Neruda, Božena Němcová, Eliška Krásnohorská, Karel Havlíček Borovský a další a další. Však jste se o nich ve škole učili. Dovedete si představit, že jsem jako devítiletá žákyně týden žila v domě, kde žil v mládí K.H. Borovský. Byla jsem z rodiny, která se stýkala s rodinou, která bydlela v domě v H. Borové, kde doufám ještě dnes je krásné rodiště K.H. Borovského. Smějte se, čtenáři, v představě, že taková žába jako jsem byla já, se cítila důležitá spát v bývalé ložnici žurnalisty, který měl krásnou sochu v H. Brodě. Náboženskému učení jsem se učila ve škole nařízenou dobou pro křesťany. Sedm let jsem se tedy ve škole náboženství učila z povinnosti a též potom chodila do kostela , kde mne lákaly další poznatky z Chotěbořska a z mé vlasti. Bohužel mé osobní zjištění od dětí první třídy znělo, že žádné poutě v našem městě neexistují. Tedy já zvyklá od rodičů pravdě, šla jsem při svátku sv. Anny, jejíž kaple stála na horské vyvýšenině za městem v přírodě a v níž každým rokem se konala mše sv. Anny. Toužila jsem zjistit něco o pouti. Nic však jsem nezjistila a cestou domů polykala slzy a bála se vyčítat rodičům, že mi nic neřekli o poutích u nás. Zjistila jsem pouze v přírodě kousek od kaple jen nehezkou stařenu, sedící na staré židli a vedle sebe mající malou židličku s vyschlými bonbonky na prodej. Nikdo však nepřišel... Ani v další době jsem nenašla na 3 místech uvidět jinou pouť. Snad stejná osoba seděla tak špatně oblečená a nikdo neměl náladu stejnou "sladkost" koupit. Děti z chudších rodin vypravovaly, jak se doma cukroví uvařilo a nic se nekupovalo. Zjištěné stařeny, kterých si nikdo nevšímal, stejně vždy si byly podobné a mně vždy zničily náladu. Rodičům jsem se nikdy již nesvěřila se smutnou náladou. Za rok již nikoho takového jsem nikde neuviděla. Každého roku s rodiči jsem potom chodila navštěvovat matčina bratra, žijícího ve svém statku v Libické Lhotce, patřící k obci Libice. Do mé maturity byl to můj druhý domov.Však již dříve jsem se o této mé lásce zmiňovala. Zde obcí Libice sjížděli se i občané ze vzdálenějšího okolí vzájemně spolu pracující. Zdejší kostel byl v pečlivém stavu. Značně velká hospoda vařila již řadu let velmi dobře a chutně. Proti hospodě byl velký zámek s parčíkem, kam moje rodina na dušičky nosila květiny a později s věkem byla jsem to já. Dva roky v mém zaměstnání jsem při vojenských odvodech pracovala v zámku, který se velmi dobře pro odvody hodil a kde jsme výborně byli v hospodě stravováni. Tolik vzpomínek mám na Libici a její Lhotku, že bych málem zapomněla na poutě, jak zde bývalo veselo... Obcí stále

Zpravodaj DKS


Strana 21

zněla lidová hudba, kterou doprovázely stále zpěvy občanů. Nejsem si již jistá, zda se nesešly kapely z okolních obcí, aby společná dobrá nálada ovládala krajinu po světové válce. Žádná opilost neměla úspěch při noční zpěvohře a ani o hulákání jsme nic druhého dne neslyšeli. Jistě i po nočním plese se ledacos ozvalo, ale nezažilo úspěch. Zde jsem prvně se seznámila s "ruskými koly", jež se kde komu velmi zalíbily jako záliba mládeže a lidí dospělých. Byl to opak navyklého kolotoče a ještě dnes jeho obliba se objeví na různých poutích v národě. Rovněž taneční zábavy byly oblíbené při svých večerních pouťových zábavách, kde jsem uviděla např. mazurky a národem chválené Besedy. Pro mne, bývalou studentku, to byla nová zjištění. Jeden z majitelů ruských kol se přátelsky zajímal o Chotěboř a nejméně 3 roky vždy v letních měsících zdržoval se v našem městě nejen s ruským kolem, ale i kolotočem běžným, houpačkami a střelnicí. Je pravda, že nás studenty si oblíbili, protože mu v práci pomáhali. Rozhodně na nás vydělával minimum. Pro některé z nás byl strýček a z toho se těšil. Před druhou světovou válkou zajistil si přírodní místo ve vonící přírodě, kde jsme studenti prožívali krásnou podvečerní dobu. Dnes ještě z radia a televize slyším Kmochovu hudbu, národní písně a tehdejší písně moderní. Jsem ráda, že o tom mohu psát a mít radost. Věra Merunková

Poutě, poutní místa a já Přijela k nám pouť a ne ledajaká. Radostné konstatování nedočkavců. Slovo pouť je odvozeno od putování. Již před řadou let to bývali katolíci, kteří se vydávali třeba na několikadenní cestu na některé známé poutní místo. Tak třeba na Svatý kopeček, Hostýn, do Kutné Hory, do chrámu Petra a Pavla na Vyšehradě a do řady dalších. Vycházeli časně ráno s modlitbou na rtech, v prostém oblečení se skromným oblečením, bosí s botami přes rameno, aby je ušetřili. Modlitba růžence zněla celý den až do chvíle, kdy se ukládali někde ve stodole či v chlévě na otepi slámy. Káli se, vyprošovali odpustky, prosili o dar zdraví a Boží milost. Celá dlouhá léta totality se nesměla žádná procesí konat. Zbýval jen ten veselý konec s

Zpravodaj DKS


Strana 22

pouťovými atrakcemi a k tomu byla odsloužena jedna někdy dvě mše svaté k oslavovanému svatému či svaté. Bylo mi asi 6 let, když nás taťka s mým mladším bráškou Pepou dovezl k naší milované babičce do Mnichova Hradiště. Celý týden zde bývala Anenská pouť nedaleko zámku. Na malém náměstíčku stojí již několik století kostel Panny Marie, ke kterému je z boku přistavena hrobka zámeckých pánů z rodu Valdštejna. Celý prostor z boku kostela je ohraničen zídkou a v druhé části je řada mohutných lip. Ty nám svými dutými kmeny nabízely nevídané úkryty při našich dětských hrách. Zbytek zaplňovaly pro naše dětské oči úžasné pouťové atrakce. Především houpačky, nejméně tři velikosti. Na ty největší zvali statní mládenci své slečny, aby jim dokázali svou sílu a dovednost. Pestré stánky střelnic, samozřejmě mnohem menší než jsou ty dnešní. Ty bývají až třípatrové. Také získané trofeje tehdejší a dnešní nesnesou srovnávání. Stejně bylo věcí cti, aby střelec třeba i po řadě neúspěchů přece jen vystřelil, alespoň jednu papírovou růži a tu pak daroval dámě svého srdce. Nezbytné bylo zakoupení perníkového srdce s cukrovým nápisem "Z lásky" či větší, tím je láska žhavější. Nezbytnou nutností bylo také zakoupení nasekaného tureckého medu plného mandlí. Ale muselo se dávat pozor na zuby. Vrcholem všech zážitků byl na tehdejší dobu poměrně vysoký řetízkový kolotoč. Jeho sedačky v plné rychlosti létaly až nad kamennou hrobku. Za bujného veselí mládenci během jízdy rozhoupávali své vyvolené na sedačkách, různě přitahovali a odtahovali. Jednomu se to ale nevyplatilo. Na vlastní oči jsem jako dítko viděla, jak se překroucená sedačka utrhla a vyletěla i s mládencem na blízkou hrobku. Prorazila část střechy.Ta se zřítila s pasažérem dolů. Všichni, kdo to zahlédli přestali hrůzou dýchat. Vypadalo to hrůzostrašně , ale nakonec to odnesla jen zlomená ruka. Několikadenní pouťové veselí končívalo bujnou tancovačkou. Ti praví poutníci často hodně z daleka si však odnášeli z poutě naději na vyprošené zdraví pro sebe a své drahé. Doufali v lehčí život a v neposlední řadě nekonečnou přízeň boží. To si vyprošují po letech i dnešní poutníci. Irena Holoubková

Téma pro další číslo Zpravodaje je libovolné. (Uzávěrka pro podání článků je 31. 10. 2015)


Zpravodaj DKS

Strana 23

TÝDENNÍ HARMONOGRAM AKTIVIT 10,15 hod.

9,30 hod. Pondělí

Kreativní techniky 1x za 14 dní canisterapie

Skupinové cvičení

13,30 hod. Individuální práce s uživatelem Společenské hry

Úterý

Středa

Nákupy


Trénování paměti

Ruční práce


Kavárnička


Trénování paměti


Individuální práce s uživatelem

1x měsíčně kadeřnice

Čtvrtek

Čtení z týdeníku Vysočina Besedy 1x za měsíc evangelická bohoslužba

Pátek

Sobota

Neděle

1x za měsíc římskokatolická bohoslužba

První pátek v měsíci poslech mariánských písní




Zpravodaj DKS

Strana 24

TRÉNINK PAMĚTI 1) Kvíz o Praze Doplňte k následujícím uvedeným slovům vždy jedno podstatné jméno, které bude pasovat ke všem třem slovům uvedeným na jednotlivých řádcích a vztahovat se k Praze. a) Karlův, Palackého, Jiráskův

...................................................

b) Národní, Stavovské, Dejvické

...................................................

c) Masarykovo, Hlavní, Smíchovské ................................................... d) Rašínovo, Masarykovo, Alšovo

...................................................

e) Matyášová, Prašná, Písecká

...................................................

f) Náprstkovo, Národní, Zemědělské ...................................................

2) Doplňte název Doplňte název díla tak, jak zní jeho pokračování za spojkou "aneb". a) Jak utopit doktora Mráčka aneb

...................................................

b) Limonádový Joe aneb

...................................................

c) Fidlovačka aneb

...................................................

d) Strakonická dudák aneb

...................................................

3) Dvojice Přiřaďte k sobě známé partnerské (manželské či milenecké) dvojice. Nemusí se vždy jednat o muže a ženu. 1) John Lennon

a) Richard Burton

2) Sokratés

b) Joséphine

3) Napoleon

c) Xantippa

4) Elizabeth Taylorová

d) Yoko Ono

(zdroj: www.jitkascuha.cz/public/ukazky-z-knihy/)

Zpravodaj DKS


Strana 25

ŘEŠENÍ Z MINULÉHO ČÍSLA 1) Najděte slovo, které má více významů a) obchodní místnost, věc nemající žádnou cenu

KRÁM

b) hračka, kus vepřového masa na svíčkovou

PANENKA

c) řeka na jihu Čech, druhé seno

OTAVA

d) prázdno v hlavě, část domu ve zdi

OKNO

2) Pokuste se vyluštit následující hřebenovku. Co nesmí chybět správnému táborníkovi? KŘESADLO.

(Zdroj: http://www.lusk.cz/puzzle.php?id=5177)

Zpravodaj DKS


Strana 26

AKTUALITKY ZE ŽĎÁRSKA Léto budiž pochváleno Bylo a je stále víc než letní. Nebyl prakticky snad ani jeden význačnější den, který by byl ohrožen vytrvalým deštěm. Úžasně se vydařil den otevřených zahrad v zámku ve Žďáře nad Sázavou. Slavnostní zahájení na 4. nádvoří, všude zněla hudba, představily se taneční i folklórní soubory. Byla řada odborných přednášek, nejen se zahradní tématikou. Několik organizovaných prohlídek v bazilice minor, zasvěcené Nanebevzetí Panny Marie. To bylo v sobotu 13. června 2015. V neděli bylo v areálu spousta dalších akcí. Hlavně pro děti skákací hrad, v sadu různé soutěže, pohádky. Něco pro radost si našel opravdu každý. Zůstaňme ještě v zámku. V srpnu byla v bývalém pivovaru otevřena univerzální výstava se zcela ojedinělou technikou výstavnictví. Expozice se skládá ze třech částí z 18. století opata Vejmluvy, který pozval stavitele Jana Blažeje Santiniho- Eichla k vybudování vrcholného díla poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. První část je historií cisterciáckého kláštera, další představuje dobu největšího rozkvětu. Muzeum je pojato jako kombinace divadla a výtvarných inscenací. Návštěvníci dostávají audio průvodce se sluchátky. Expozice začíná v přítmí a jemný dívčí hlásek pak provází návštěvníka po celou dobu expozicí. Jednotlivé vjemy si můžete zopakovat, znovu si je vrátit. Na vytvoření rozsáhlé výstavy se podílela řada významných muzeí, galerií i knihoven. Expozice je velmi zajímavě a originálně vytvořena, takže je předpoklad, že se sem návštěvníci budou znovu vracet. Předsálí tvoří pokladna a příjemné občerstvení. V nabídce najdete například sedm druhů kávy, nechybí ani vinný list. Na Zelenou horu se do chrámu sv. Jana Nepomuckého znovu vrátí zvony. Byly zabaveny za 2. světové války. Bude to sv. Cyril a Metoděj, sv. Zdislava a sv. Václav. Odlije je Petr Rudolf Manoušek, který nemá teď, bohužel, stálé pracoviště. Jeho dílna na Zbraslavi u Prahy byla zcela zničena povodní v roce 2002. Příjemné bylo setkání věřících na farské zahradě. Samozřejmě že s hudbou, opékáním buřtů a grilováním. Nezapomnělo se ani na zábavu pro děti.

Zpravodaj DKS


Strana 27

V srpnu nezklamal ani Horácký džbánek. Letos po třiatřicáté. Sešlo se přes tisíc věrných diváků. Pořadem provázel jako již řadu let Jiří moravský Brabec. Velký úspěch mělo vystoupení Dědy Mládka. Již pošesté přijeli bratří Čadíkové s pojízdným kinem. Jako jedněm z mála počasí nepřálo, ale diváci byli připraveni a zazimováni i na druhém promítání, na farských humnech. Čadíkové ve Žďáře vybrali na dobrovolném vstupném přes 32 tisíc korun. Peníze bratři odevzdávají nejrůznějším nadacím a spolkům např. Pomozte dětem, onkologii apod. Zajímavá zpráva. Městské divadlo bude z části pokryto keramickým obkladem. Vzhledově vypadá jako skutečný kámen. Samozřejmě bude trvanlivější. Velmi mne zaujal článek v časopisu 5+2. Píší, že minutou ticha uctili nejen v Japonsku 70. výročí shození jaderné pumy na Hirošimu a Nagasaki. Zároveň byla uveřejněna fotografie průmyslového paláce v pozadí, který výbuch přečkal. Budovu projektoval Jan Letzl, rodák z Náchoda. Veliký odborník, který hovořil 5 světovými jazyky. Po jednom zemětřesení se vrátil do Prahy v roce 1925 a ještě v témže roce zemřel. Nepříjemné je nařčení Michala Olšiaka z diletanství. Opak je pravdou. Jeho poslední veliké dílo je socha Zubra pro městečko Zubří. Je před dokončením a zapadá do krajiny právě tak dobře, jako všechna ostatní. Určitě se na něj přijede podívat spousta návštěvníků s dětmi i bez nich. Ze strany kritiků - umělců, se bohužel jedná jen o obyčejnou závist. Umělec se dokázal v tisku vhodným článkem obhájit sám. Teď už poslední a radostná tečka pro aktuality. Již 12. diecézní pouť rodin se konala poslední sobotu v srpnu. Program byl rozsáhlý po duchovní stránce. Nechybělo ani zábavné centrum. Hlavním celebrantem byl biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v 10 hodin. Jedna z velmi zajímavých přednášek byla na téma Naším posláním je láska. V zámeckém sadu byl program pro celou rodinu až do 15.30 hodin. Malování na obličej, různé hry. Divadlo Špílberg zahrálo na hlavním pódiu pohádku "O rybáři a zlaté rybce". Vlastně o tom, jak se chamtivost nevyplácí. Odpoledne se konala ještě adorace s komunitou Emmanuel. Několik dalších zajímavých přednášek. Na závěr diskuse s rodinami. Byl to celý sváteční den modliteb, rozjímání a také příjemné zábavy. Byl ukončen závěrečným požehnáním brněnského biskupa Vojtěcha

Zpravodaj DKS


Strana 28

Cikrle. Ten dostal na pódiu prvního nádvoří velikánské papírové srdce s drobnými obrázky od dětí. Motto 12. diecézní poutě rodin zní " Naším posláním je láska". To je výzva , která platí pro všechny dobré lidi. Irena Holoubková

Diecézní pouť rodin. Autor fotografie: Deník/Lenka Mašová

Redakční rada Bc. Eva Josífková, Regina Nečasová, Věra Merunková Kontakty Tel.: 725 959 341 E-mail: [email protected] Internetové stránky domova: www.socsluzbyzdar.cz Za případné chyby v textu se předem omlouváme . Další číslo Zpravodaje bude vycházet listopad - prosinec 2015.

Zpravodaj DKS ZÁŘÍ, ŘÍJEN 2015 Strana 1 ZPRAVODAJ. Domu klidného stáří. Vydává: Dům klidného stáří, Okružní 67, Žďár nad Sázavou

Recommend Documents