Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 1
ZPRAVODAJ Domu klidného stáří
Číslo: 85 Termín vydání: červenec - srpen 2015 Vydává: Dům klidného stáří, Okružní 67, 591 01 Žďár nad Sázavou Zpravodaj Domu klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou je k dostání na recepci domova. Zpravodaj poskytuje čtenářům možnost seznámit se s aktuálními informacemi ze života v našem Domově. Též slouží k prezentačním účelům.
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 2
Rodné město Znám město pod cimbuřím hor s bohatstvím lesních tišin na dosah, s alejí třešní, lip a kaštanů jichž koridor byl útočištěm v dětských hrách. Jak modelka bývá připraveno umělce dílu přinést vznět, ať jaro je či kterýkoliv čas. Sem malíři jdou pro námět, by proslavili jméno. Jak vytepaná brož na smaragdové hrudi je Chotěboř. A stále mladší zdá se být. Kéž její obraz v srdci je pro rodáky zbroj a štít.
Věra Merunková
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 3
Cesta k manželství V lidském životě probíhá hodně problémů. Zvládnout a dovést vše k cíli stojí někdy hodně úsilí. Mimořádně náročné je výběr partnerky pro svazek manželský, je to vždycky náročná záležitost. Bylo to v období první republiky, když se Václav Komárek rozhodl uzavřít svazek manželský. Chalupnický syn, majetkově s chalupnickou výměnou polí a jejich obdělávání s pomocí páru tažných krav. Protože byl vyučený truhlář, otevřel si navíc vlastní dílnu. Chyběla jen hospodyně v domácnosti. Václav taky potřeboval peníze, aby vyplatil podíl bratrovi, který plánoval přiženit se na chalupu do sousední obce. S pomocí příbuzných se našla dívka Amálka, která byla ochotna se za něj provdat. Václav byl starší mládenec a také nebyl žádný krasavec. Byl pracovitý, ale také mimořádně zatížený na peníze. Bylo o něm známo, že při výdeji peněz se vždycky nešťastně roztřásl. V dohodnutou neděli Václav zajel na bicyklu do bydliště dívky na uzavření dohody. Při jednání bylo věno úspěšně dohodnuto, ale zbývalo dořešit následující: Amálka nebyla panna, ale v určitém měsíci těhotenství. Další jednání bylo tvrdé. Václav požadoval jako doplněk věna, na zakrytí těhotenství určitou částku peněz, jak bylo tehdy zvykem. Nakonec rodina pod tlakem ustoupila, aby zakryla nenarozené dítě pláštěm manželským a jménem budoucího otce. Na úhradě se také podílel i pokrevní otec, který nechtěl splnit svoji otcovskou povinnost. Nakonec bylo jednání dovedeno ke zdárnému konci a byla veselá svatba. Václav měl radost z vyženěných peněz, za které chtěl přikoupit další kus pole a do chléva novou krávu. Tady vidíte, že s pomocí diplomacie a finanční úhrady se dovede vše k úspěšnému konci. Stejné problémy měl Pepík Kopáček, kandidát ženitby a vyučený zedník. Zjevem byl štíhlý, blonďák s vlnitými vlasy a modrýma očima. Byl sice pěkný zjevem, ale mírně omezený duchem. S pomocí příbuzných, kteří přivezli Aničku na seznámení s Pepíkem do jeho bydliště, tyto námluvy skončily špatně. Pepík ale Aničce říkal, jaké má pěkné kaštanové vlasy, jak ty šaty jí moc sluší a že by rád, aby se stala jeho ženou a matkou jeho dětí. Položil Aničce otázku, jaký bude mít přínos a věno. Tím námluvy skončily. Anička si uvědomila, že doma bude mít muže, který jí nikdy neřekne, že ji má rád, ale touží jen po penězích. Oldřich Zedníček
ČERVENEC, SRPEN 2015
Zpravodaj DKS
Strana 4
INFORMACE Římskokatolická bohoslužba 31. 7. 2015 v 9.30 hodin (pátek) 28. 8. 2015 v 9.30 hodin (pátek) Bohoslužby se konají ve společenské místnosti. Před mší svatou je vždy možnost vykonat svátost smíření.
Bohoslužba slova Bohoslužba slova se koná 1x za měsíc v pátek od 9.30 hodin ve společenské místnosti. O termínu konání budeme včas informovat.
Evangelická bohoslužba V červenci a v srpnu se evangelické bohoslužby nekonají.
Výplata důchodů prováděna přes hromadný seznam 15. 7. 2015 (středa) 14. 8. 2015 (pátek) Výplata důchodů probíhá na pokojích obyvatel.
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 5
Kadeřnice Kadeřnice, slečna Renata Staňková, dochází do Domova 1x měsíčně. O přesném termínu její návštěvy domov obyvatele včas informuje prostřednictvím pracovníků a informačních nástěnek. Požadavek na návštěvu kadeřnice lze sdělit ošetřujícím pracovníkům, kteří zájemce zapíší do objednávkového sešitu. Kadeřnice také provádí barvení vlasů - nutné předem domluvit s paní Nečasovou. Cena za ostříhání: 50,-Kč. Cena za barvení vlasů – dle domluvy s kadeřnicí. Pedikúra Na domově provádí pedikúru paní Libuše Klusáčková. Požadavky na provedení pedikúry lze nahlásit pracovníkům Domova, kteří zájemce zapíší do objednávkového sešitu. O přesném termínu návštěvy paní Klusáčkové Domov obyvatele včas informuje prostřednictvím pracovníků a informačních nástěnek. Cena za pedikúru: 150,-Kč. Soutěž o nejlepší časopis domova pro seniory roku 2014 Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR ve spolupráci s Domovem pro seniory Heřmanův Městec vyhlásila 2. ročník soutěže Zlaté listy - o nejlepší časopis domova pro seniory roku 2014. Dům klidného stáří vydává Zpravodaj s kratšími přestávkami od roku 1999. Během několika let změnil podobu, ale účel zůstává stejný. Informovat obyvatele, jejich rodinné příslušníky, zaměstnance, ale i širší veřejnost o dění v Domově. Do soutěže jsme zaslali 2 výtisky Zpravodaje za rok 2014. Výsledky soutěže budou vyhlášeny dne 8. 10. 2015 v Táboře. Odborná porota bude hodnotit titulní stranu, grafické zpracování, nápaditost, originalitu. Všichni ocenění obdrží diplom a věcné ceny.
Zvýšení úhrady za ubytování Od 1. 8. 2015 došlo k navýšení úhrady za ubytování, které schválila Rada města Žďár nad Sázavou dne 29. 6. 2015. Nový přehled úhrad obdrželi všichni obyvatelé od sociální pracovnice Domova.
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 6
SPOLEČENSKÁ RUBRIKA V září a v říjnu oslaví narozeniny paní Kocourková Miroslava
12. 9.
paní Kořínková Vlasta
16. 9.
pan Zedníček Oldřich
21. 9.
paní Holoubková Irena
29. 9.
paní Vávrová Božena
19. 10.
pan Špaček Bohumír
27. 10.
paní Maršálková Magdalena
28. 10.
Všem oslavencům přejeme do dalších let mnoho zdraví, lásky, pohody a spokojenosti. Obyvatelé a zaměstnanci Domova.
V květnu a v červnu 2015 jsme přivítali tyto nové obyvatele paní Jaroslavu Skálovou z Vojnova Městce paní Kozlovou Marii ze Žďáru nad Sázavou paní Kořínkovou Vlastu ze Žďáru nad Sázavou paní Žákovou Olgu ze Žďáru nad Sázavou paní Pohankovou Jiřinu ze Žďáru nad Sázavou paní Procházkovou Josefu ze Žďáru nad Sázavou
S lítostí oznamujeme, že nás navždy opustily dne 13. 5. 2015 paní Juharová Helena dne 14. 5. 2015 paní Trávníčková Božena dne 27. 5. 2015 paní Junová Eliška
ČERVENEC, SRPEN 2015
Zpravodaj DKS
Strana 7
ZPRÁVY Z DOMOVA Školení pracovníků Domova Dne 18. května 2015 v dopoledních hodinách proběhlo v jídelně Domova školení pečovatelů na téma Základy první pomoci. Průvodcem školení byl pan Bc. Aleš Vosáhlo, záchranář s bohatými zkušenostmi. Pracovníci si osvěžili, jak mají postupovat např. při zástavě srdce, při popálení, při zasažení elektrickým proudem, při pádu apod.
Hudební vystoupení Ve středu 3. června 2015 v odpoledních hodinách jsme u nás přivítali žáky Základní umělecké školy pod vedením pana učitele Potůčka. Slyšeli jsme nejenom skladby A. Mozarta, M. Miloty, J. S. Bacha, L. Bethovena, ale také lidové či country. Ty známé jsme si rádi zazpívali. Věková skladba účinkujících byla rozmanitá a všem patří velký obdiv a dík.
Vycházka do Zahrady Vysočina V týdnu od 1. - 5. 6. 2015 se našim cílem vycházky stala Zahrada Vysočina. V Domově, v té době, byly na praxi velmi šikovné studentky ze Střední pedagogické školy Boskovice, které nám vypomohly při doprovodu obyvatel. Na Zahradě Vysočina jsme si prohlédli ZOO koutek, okrasnou zahradu a náš výlet jsme zakončili posezením v místní hospůdce.
Zakončení studia na Univerzitě třetího věku Dne 18. 6. 2015 někteří obyvatelé Domova naposledy zasedly do školních lavic na Střední odborné škole obchodní a služeb. Úplně poslední přednáška byla na téma Vliv hudby na pozitivní myšlení všech generací. S Mgr. Schmidtem a děvčaty ze sboru jsme si hezky od plic zazpívali známe i ty méně známé písničky. Další ročník Univerzity třetího věku bude začínat v září 2015. Bližší informace o účasti na Univerzitě třetího věku podá paní Josífková.
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 8
Oslava 103. narozenin paní Boženy Nejedlé Dne 12. 6. 2015 oslavila nejstarší obyvatelka Domu klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou paní Božena Nejedlá úctyhodné 103. narozeniny. K životnímu jubileu přišli paní Nejedlé popřát jak zástupci obce Vepřová, odkud paní Nejedlá pochází, tak i ředitel Sociálních služeb města Žďár nad Sázavou pan Mgr. Václav Šerák a zaměstnanci Domu klidného stáří. Navzdory věku je paní Nejedlá stále vitální, usměvavá a skromná žena. Doposud nejraději čte a zajímá se o dění kolem sebe. Paní Nejedlé ještě jednou přejeme vše nejlepší, pevné zdravíčko, spoustu životního elánu, klidu a Božího požehnání.
Připravujeme pro vás...
ZÁŘÍ Opékání špekáčků a loučení s létem Cestopisná přednáška s panem Romanem Veselským
ŘÍJEN 1. 10. 2015 ve 13.30 hodin v jídelně Domova Oslava mezinárodního dne seniorů s písničkami Karla Hašlera a s panem Karlem Šedivým Termíny na plánované akce budou upřesněny. ¨
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
FOTOGALERIE Výlet do Zahrady Vysočina
Strana 9
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 10
OKÉNKO ZAJÍMAVOSTÍ Hloupý ptačí mozeček? Ani náhodou! Je známo, že papoušci mohou mluvit, dovedou počítat nebo rozlišovat barvy a tvary. Ale stát se školeným tesařem? To tu ještě nebylo. Kakadu Goffinův, druh indonéského papouška se právě zapsal do dějin. A jak se mu to podařilo? Vědci zjistili, že kakaduové se mohou od svých druhů naučit vyrábět dřevěné nástroje a také je cíleně používat. Objev, na který přišel tým vědců, je považován za první důkaz o předávání zkušeností při používání nástrojů v ptačí říši! Ve volné přírodě už je to sice známo u vran novokalendonských, které loví hmyz z děr ve stromech pomocí větviček, ale nejspíš to mají v genech a nikdo je to neučil. U papoušků dosud nic takového nikdo nezjistil. Ani snad nejslavnější z nich, africký šedivý papoušek Alex, jehož v roce 2007 oplakávala celá Amerika, neznal používání nástrojů. A že toho uměl. Naučil se základy anglického jazyka, uměl 150 slov, dokázal počítat do šesti a věděl, co je nula. Kakadu Goffinův je zvláštní druh indonéského papouška, o kterém není známo, že by v divočině používal nástroje. V laboratoři v Rakousku ale vědci pozorovali, že dospělý sameček Figaro začal sám vytesávat zobákem tyčku z nosníku voliéry a pak si s ní přitahoval oříšky, které měl mimo dosah za mřížkou. Vědci chtěli zjistit, zda se Figarovu nápaditosti mohou naučit jiné kakaduové. Postavili ho do role učitele, který předváděl jedné skupince kakaduů, jak dovedně používá vyrobenou dřevěnou hůlku k přitahování oříšků. Druhá skupinka pak pozorovala to, co vědci nazvali "předvádění duchů" buď si tyčinky "samy" přitahovaly oříšky tím, že je vědci vodili pomocí magnetů pod stolem, nebo kakaduové mohli pozorovat, jak oříšky samy pomocí magnetů putují směrem k Figarovi, aniž by si je přitahoval tyčkou. Vědci pak papoušky postavili před stejný problém s
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 11
tím, že položili hotový nástroj na podlahu poblíž oříšků za mřížku. Tři samečci a tři samičky kakadů, kteří viděli Figara při práci, si vedli daleko lépe, než ti, kteří pozorovali "duchy". Zvedali tyčku a zajímali se o dosažení cíle. Nakonec se podařilo přitáhnout oříšky tyčkou jen třem samečkům ze skupiny, kterou učil Figaro, zatímco samičky z této skupiny a samečci i samičky z druhé skupiny, kteří pozorovali "duchy, cíle nedosáhli. Ale úspěšní kakaduové jen nenapodobovali Figarovy pohyby, jejich techniku používání nástroje byla jiná. Zatímco Figaro používal hůlku shora jako hrábě a musel udělat více pohybů, než si oříšek přitáhl, jeho druhové strčili hůlku na podlahu pod mřížku a oříšek bleskurychle přitáhli jedním tahem. Je jasné, že žáci byli vynalézavější, použili vlastní kreativitu a předčili svého učitele! Zbývalo vyzkoušet schopnost papoušků vyrobit nástroje. Dva úspěšní jedinci z první skupiny byli znovu postaveni před stejný úkol, ale tyčka chyběla. Místo ní jim vědci nabídli kus dřeva, ze kterého si ji mohli vyrobit. Jeden se ihned pustil do klování zobákem a udělal si vlastní tyčku. Druhý byl trochu pomalejší v chápání, ale když vědci nechali Figara, aby mu ještě jednou předvedl své umění, naučil se to také a tyčku si vykloval. To znamená, že kakadu Goffinův má nejen schopnost učit se, ale i plánovat, co v nejbližší chvíli udělá. (Zdroj: Časopis Epocha, 1/2015, 253. vydání)
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 12
PŘÍSPĚVKY OD OBYVATEL Vzpomínky na dovolené Na dovolenou jsem vždy někam vyrazila, ale nesnažila jsem se za každou cenu vyrovnat druhým, proto extra zážitky nemám. Do 25 let jsem měla možnost 3x navštívit hory na Slovensku Roháče, Vysoké a Belanské Tatry s partou ze Žďasu. Pak jsem si už na hory netroufla. Roku 1966 jsem poprvé dostala lázně v rámci dovolené, městečko na středním Slovensku. Hledat v jízdních řádech a poradit si s cestováním byl můj koníček a tak jsem to řešila - z Brna do Sliač letadlem, ze Zvolena autobusem a v poledne jsem byla na místě. Moc se mi tam líbilo, ale poukaz se už sehnat nedal, Češi si stěžovali, že tam není "lázeňský život". Byla jsem tam víckrát, ubytována soukromě, vše za vlastní. Ambulanti měli nástup v pondělí, tak cesta v neděli takový problém nebyla, hlavně busem. Ve Žďáře jsem ztratila dobré spojení na jižní Čechy za příbuznými, známí byli v Severních Čechách. Ubytování jsem vybírala ve městech, aby bylo dobré spojení do okolí např. Tábor, České Budějovice, na severu Čech Jablonec a Liberec. Také jsem nevynechala svůj Pelhřimov. Pokud byly blízko lázně, tak jsem jela situaci prozkoumat Bechyně, Kundratice, Libverda. Z Tábora do Bechyně jezdila elektrická dráha F. Křižíka, po dokončení mostu "bechyňská duha" asi 1930 byla protažena až do města. Navštívila jsem i místa, o kterých se nemluvilo - hrob prezidenta Beneše v zahradě v Sezimově Ústí, hrob biskupa J. Hlouchy v Českých Budějovicích i hřbitov v Chýnově, kde hodně náhrobků dělal sochař F. Bílek. Na severních Čechách mi nevyšlo projet se "zubatkou" z Tanvaldu do Kořenova, ale mezi Jabloncem a Libercem jsem používala známou tramvaj, které teď po úsecích opravují koleje. Jezdit stopem jsem použila jen 1x, když mi ujel autobus ze želivské přehrady na Pelhřimov a já se ten den musela vrátit do Žďáru. Sama jsem se přihlásila na zájezdy do SSSR letadlem, 2x kolem Moskvy staré kláštery a Leningrad a Novgorod. Teď by to bylo zajímavější, tzv. památníky architektury se opravují. Po úrazu kolen, operacích jsem dovolené trávila často v lázních, abych vydržela pracovat do nároku
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 13
na plný důchod. Na Slovensku jsem byla naposledy v roce 1989 v Trenčian. Teplicích. Líbilo se mi ve Slatinicích u Olomouce, Jáchymov mě moc nepotěšil, při rozpisu procedur měli přednost prominenti a cizinci. Po roce 2000 už jsem veřejnou dopravou cestovat nemohla - nástup do dopravních prostředků. Až budete číst tyto řádky, tak poznáte, že je lepší skromná dovolená pravidelně, než odkládat na velký zájezd a pak zdravotní stav může udělat tzv. čáru přes rozpočet. Milada Růžičková
Mnou psané věty jsou pravdou na věky Do našeho Domova ve Žďáru nad Sázavou byla jsem přijata v roce 1999 po úrazu ve svém domě se zahradou v Chotěboři. Zledovatělá země v únoru den co den byla mou nepřítelkyní při deštích v mrazu a severním prudkém větru. Rozumně jsem začínala práci v zahradě, aby moji přátelé neutrpěli, kdyby mne přišli navštívit a mně pomoci při nečekané mé povinnosti za povětrnostního počasí. Na ně jsem myslela, na sebe jsem zapomněla. Způsobila jsem si prudký pád na zahradních schodech a voda tekoucí z mračen bila zem, schody, prostě všechny cesty sloužící k chůzi. Byla již několik dní žalostnými pády hrozícím nepřítelem chodců. Zledovatělý déšť měl asi zlost, že i já se nesnažím pomáhat mu v jeho nepříjemné povinnosti. Na kluzkých, zledovatělých schodech ujely mi nohy a já se vším, co jsem nesla k zahradní práci, jsem těžce padla na jeden schod a poranila si páteř. Lékaři mi doporučili vzhledem k věku a nebude-li syn a nikdo z nejbližších v rodině chtít navzájem se přemístit do mého rodiště, abych dům prodala. Všichni z mých drahých již bydleli ve Žďáru 30 let a zvykli si na jeho život, zatím co Chotěboř ztrácela svou dobrou proslulost. I mně vadilo od mých 20 let, že mé rodiště je stranou hlavních tratí a bude mít klid bez krásného přírodního obrazu. Uvidíme, uvidíme - vždy měla dobré pracovníky a já jim držím palce na obou rukou. Já s láskou a dobrým oceněním vzpomínám a spokojeně žiji v novém svém zdejším domově. Od svého zdejšího ubytování jsem již o své rodině hodně napsala. Dovolte mi dotknout se svých kratších vzpomínek, které s citlivostí prožívám i po letech. Zajímavé, že vždy se cítím bohatší svými citovými smysly. Provázejí mne životem nikoliv jako moji nejvážnější vůdci, ale v roli průvodců, takže stávám se rozumnější.
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 14
Stále vidím a slyším mého syna Jiříčka, který ve svých 4 letech mne nesmírně překvapil svým chováním v Hradci Králové, kde po druhé světové válce jsme 5 let bydleli. Synovi se hrozně líbilo naše nové město a protože se klidně vyspinkal, nedal mi pokoj a brzo ráno oba dva jsme v kožichu museli jít nakupovat, kam jsme chtěli, ačkoliv nám stačilo vždy kupovat cokoliv jen v těsném sousedstvím v obchodech našeho bydliště. Synek nemohl si však zvyknout na krásné velkoměsto uprostřed zelených parků a tekoucích 2 řek - Labe a Ohře. Vzduch v zimní době po ránu býval často mrazivě ostrý, ale ani chlad jsme necítili, srdci jsme byli dokonalo protepleni. Hradcem Králové chodili jsme často, já vždy po chodníku, Jiříček po krajích. Tentokráte chlapeček zdál se mi myšlením svým vzdálený, něčím zaujatý. Ještě nikdy jsem ho neviděla, očima a postavičkou jakoby nepřítomného. Čím to je? Z dálky ze cvičiště vojenského se ozývali zpěvem vojáci. To přece není pro něho důležité. Je na vojáky a jejich vojenské parády zvyklý, bydlíme v Gočárově domě přímo v jeho vybudované čtvrti a dokonce přímo proti kasárnám. Jiříček měl rád hudbu a jak? Vojenské pochody!! Často rodině se všelijak předváděl... Každé roční čtvrtletí pohledem na vojáky ho těšilo... Pro nás bylo dítě nezkušené. A dnes ráno jsem sluchem, ba orgány ušními a překvapeným tělem vnímala jeho hlasitý pochod "Okolo Hradce v malé zahrádce rostou tam tři růže..." Tak začal, ale nekončil. Zpíval další písně, jak slýchával od vojáků a celým tělíčkem se choval tak, jak viděl vojáky. Uvolnil se tak, jak se chovají vojáci při pochodování na cvičiště. S nadšením lidí jdoucích nakupovat a zvláště ženy citově vnímaly a tvrdě občas setřely slzy, myslíce na poslední válečnou dobu. Jiříček mi nikdy nesvěřil, asi neměl vhodných slov, co při první roli prožíval a cítil. Já měla dojem, že jeho očka se ztratila v ranních mračnech. Ale byl šťasten a jeho role pěvce a vojáka se opakovala a vždy měl hradecké posluchače. Od jara já a Jiříček jsme chodili s příslušnými potřebami do parků již v podvečer. Bývali jsme tam již sami, večeři mívala jsem připravenou i pro mne a také pro manžela, kterého jsme často vítali až v noci doma. Často jsem nevěděla, kde se ve funkci kriminální služby zdržuje, aby lidem se klidněji žilo po válce. Také naše tříčlenná rodina musela se po válečné době přizpůsobovat. Nikdy jsem nevěděla, zda je v Hradci či v okolí a nebo tam, kde je nutno chovat se dle povinnosti kriminalisty třeba celé naší republice. Proto pozdě odpoledne s malým mým broučkem jsme v tu dobu chodívali do klidných městských parků. Ticho krásných parků mne těšilo, ovšem Jiříčka nutilo ke klidu, při jeho chuti k dětské práci a k výkonům, jež mu udělají radost v mozkovém nápadu. Uměl se využívat ve svém zájmu 4 let z toho, co mohlo těšit třeba mnohem starší děti. Jednou jsme našli jemně připravenou písečnou půdu do větší hloubky, promočenou pokropením a budoucí dětské práci připravenou. Kluk můj hned věděl, co
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 15
bude dělat. Žasla jsem, jak mu oči zájmem jiskřily ku práci. Vzal si svou malou motyčku a začal změklé pískoviště ještě více prohlubovat a o kousek dále dětským trakařem posilovat vlhkou zeminou místo, na které hned sypal matlavý měkký písek. Jiřík valil oči radostí, já ze své hlouposti, co to vyvádí. Koukám, že má připravené zdi. Našel dvířka a stavěl zdi pro první patro. Ani slůvkem jsem mu neporadila, však bych to byla neuměla. Naštěstí teplý večer měl vzdálenější tmu. Najednou k nám přiběhl Jiříkova věku malý chlapec. Vykulil oči - v čem asi a proč, že je neztratil a jako čaroděj z úst hlučel: "Ty máš oči..."a Jiříček rázně odpověděl: "A ty máš zrak"! Z úst mu vyklouzla věta v přesné tónině a napodobil hlubokým čubrněním našeho hosta. Ten však zcela již mlčel, své oči ztratil kolem Jirkova pracoviště. Bylo po vší zábavě kloučků a cizí chlapeček bez dalšího zájmu utekl. Teprve nyní jsme si všimla, že je téměř nahý. Utekl asi z polospánku a proto byl tak nedětsky vyjevený... Jiřík měl pokažený večer i svou práci. Poradila jsem mu, že je třeba, aby se rozumně a slušně choval, i když je mu to líto, že nezískal pomocníka, kterého jsem zjistila po svých otázkách. Od toho dne nemusela jsem nikdy synovi domlouvat, aby snažil se být laskavým. Po návratu do Chotěboře , našeho společného rodiště, když Jiřík měl rok před maturitou, jsem syna viděla, kterak je obklopen na ulici, cvičišti a prostě všude, kde byl určen vůdcem hodně mladších dětí, že byl jimi milován. Totéž dokázal v roli prince v divadle dětí a mládeže "Popelka". Tehdy jsem byla režisérem a pořadateli divadla vybrána k napsání zajímavého prologu divadelní hry. Kulturní odbor KNV Pardubice si mou práci ode mne vyžádal pro případnou krajskou potřebu. Vzpomínám často, ale již bez mého milého syna a - musím si poroučet, umět být alespoň vážná. Věra Merunková
Naše nejpěknější dovolená
a
nakonec
nejdivočejší
Je to už hodně dávno, hodně dávno. Tehdy našemu nejmladšímu synovi byli tři roky a další dva měli v rozmezí 2,5 roku. Konečně se trochu pootevřeli trochu státní hranice a tak se dalo sem tam někam vycestovat. Zatoužili jsme po koupání na poměrně blízkém Balatonu. Velké balení různého oblečení, sportovní pomůcky potřeby pro stanování, trochu jídla. Konečně vše zabaleno a před polednem vyjíždíme. Za šedou oktávií poskakuje náš HROŠEK. Je to sklapovací vozík na zavazadla.Ve chvilce
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 16
se dal proměnit na oválný stan na kolečkách. Na večer jsme zakotvili v lesíku blizoučko maďarských hranic a přenocovali. Ráno jsme po snídani bez problému projeli celnicí a zanedlouho už vybírali hezké tábořiště. Brzy jsme zjistili, že zde stanuje několik českých a slovenských rodin, Němci, skupina Francouzů a dokonce pár občanů z Ruska, což bylo dost nezvyklé. Docela pestrá mezinárodní společnost. Další probuzení bylo velmi příjemné. Pronikavý zvonek ohlašoval příjezd vozíčků s teplými plackami a úplně čerstvým pečivem. Prima služba. Jinak chodil na nákupy manžel s některým mládencem na nedaleké tržiště. Vraceli se obtěžkáni jako velbloudi s nákladem báječného čerstvého ovoce, vždy 3, 4 kg a dalším potřebným. Od té doby až do dneška jsme se už nikdy tak zdravě a levně nestravovali. Na to se nedá prostě zapomenout. Všechny tyto ceny potravin se změnily hned příští rok, jak se začal zvyšovat cestovní ruch do Maďarska. Při našem odjezdu nás nesměle zastavil při loučení náš soused s dotazem, pro kolik rodin jsme to všechno ovoce a zeleninu nakupovali. Nechtěl věřit, že to bylo jen pro naší rodinu a ne pro další české. A ještě zvláštnost tam byla. Denně jsme kupovali báječnou čerstvou šunku, která zde byla mnohem jemnější než salám a několika násobně levnější než slavný maďarský uherák. Po něm všichni šíleli. Tak jsem jednou také na zkoušku koupila 20 dkg. Špatně jsem pochodila, nikomu to nechutnalo a nakonec jsem ho musela rozdělit mezi všechny a nikdo nebyl nadšený. Konečně nastaly báječné odpočinkové dny. Voda čisťounká, teplá, někdy až příliš. Měla jsem ale jednu výhradu. V těchto místech byl Balaton velmi mělký, tak do pasu, mně dál do hloubky sotva po krk. Velmi ráda plavu, a tak jsem se snažila objevit nějakou hlubší vodu dál od břehu. Marně. Za to mě denně, tak 100 m od břehu (pořád mělko), odháněla bdělá vodní hlídka ve člunu. Neproklouzla jsem jim ani jednou. Dny ubíhaly jako splašené. Jedno ráno jsme zaspali a to proto, že se ten den sluníčko vůbec neobjevilo. Rozhodli jsme se tedy pro výlet lodí na Badačon. Cesta tam proběhla v pohodě, jemné vlnky čeřily hladinu, kolem překrásný výhled na vzdalující se pobřeží. Při přistání k Badačonu jsme zašli na radu kapitána na terasu blízké vinárničky. Za ní se šplhaly do mírného svahu nedozírné plochy vinic. Co ve vinárně? Samozřejmě ochutnat víno. Klukům donesli slabounké vinné střiky. Potud vše v pohodě. Ale závěr smutný. Na zpáteční cestě při návratu se zvedl ostrý vítr. Vysoké vlny stříkaly až na palubu, všichni
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 17
se křečovitě drželi zábradlí, aby je voda někde nespláchla. Pak se ukázaly další následky většího či menšího ovínění. Důsledek. Silné nevolnosti, všechno ze žaludku musí ven, jak hlásil kapitán "krmili jsme rybičky". Nakonec jsme to ale všichni přežili. Po vylodění většinou všichni rychle ulehli a v celém táboře byl již ve 20 hodin mimořádný noční klid. Všechno dobré jednou končí. A ani dovolená není pro nikoho nekonečná. Táborníci se začali radit, co by si měli koupit domů. Velmi žádaný byl pro nás neatraktivní uherák, který ale všichni ostatní chtěli, proto přišlo vládní nařízení, že smí každý převézt přes hranice jen půl šišky salámu na osobu a šiška musí být přepůlena. Další výhodné zboží byla velmi levná a jakostní vlna. Koupila jsem klukům na tři svetry a mikiny. Pro nás byl žádaný také včelí med, levná čokoláda a čokoládové figurky. Samozřejmě jsme zpátky vezli 3 melouny a plnou tašku ovoce. Naše oktávie se proměnila ve stěhovák. Kluci vzadu seděli na lůžkovinách s hlavami pomalu až u stropu. Ještě oběd, umýt nádobí a odjezd. Malá prohlídka Budapeště z okna a navečer dojíždíme k hranici. Byli jsme odbaveni celkem rychle, odmáván odjezd. Ale ouha. Najednou celník skočil před auto a přikázal auto zastavit. Dotaz. Kolik máte uheráku? Žádný. A pohroma byla na světe. To je vyloučené. Každý od nás veze uherák, všichni ven. Celníci vyklízejí zavazadla na chodník, proklepávají kola, nehanbí se ani za naši osobní prohlídku. Prohlídka trvala přes dvě hodiny. My hladoví, žízniví a kluci ospalí. Nic se nenašlo. Celníci se omluvili a já jsem se nakonec rozplakala. Povolili mi z toho nervy. Nějak jsme všechno nacpali do auta a přejížděli do blízkého lesíčka, kde jsme přespávali při přejezdu. Kluci dostali jako bolestné velkého čokoládového medvídka a hrst bonbónu. Nám se celníci omluvili. Tak skončila jedna nezapomenutelná dovolená. Něco zlé je pro něco dobré a od všeho kousek. Irena Holoubková
Poutě, poutní místa a já ( Uzávěrka pro podání článků je 31. 8. 2015)
ČERVENEC, SRPEN 2015
Zpravodaj DKS
Strana 18
TÝDENNÍ HARMONOGRAM AKTIVIT 10,15 hod.
9,30 hod. Pondělí
Kreativní techniky 1x za 14 dní canisterapie
Společné cvičení
13,30 hod. Individuální práce s uživatelem Společenské hry
Úterý
Středa
Nákupy
Společné cvičení
Trénování paměti
Ruční práce
Společné cvičení
Kavárna
Společné cvičení
Trénování paměti
společné cvičení
Individuální činnosti
1x měsíčně kadeřnice
Čtvrtek
Čtení z týdeníku Vysočina Besedy 1x za měsíc evangelická bohoslužba
Pátek
Drobné nákupy (pečivo, noviny)
První pátek v měsíci poslech mariánských písní
1x za měsíc římskokatolická bohoslužba
Sobota
Neděle
Individuální práce s uživatelem
Individuální práce s uživatelem
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 19
TRÉNINK PAMĚTI 1) Najděte slovo, které má více významů a) obchodní místnost, věc nemající žádnou cenu ................................... b) hračka, kus vepřového masa na svíčkovou
...................................
c) řeka na jihu Čech, druhé seno
...................................
d) prázdno v hlavě, část domu ve zdi
..................................
2) Pokuste se vyluštit následující hřebenovku. Co nesmí chybět správnému táborníkovi?
(Zdroj: http://www.lusk.cz/puzzle.php?id=5177)
ČERVENEC, SRPEN 2015
Zpravodaj DKS
Strana 20
ŘEŠENÍ Z MINULÉHO ČÍSLA A) Vzpomenete si, kolik co stálo a vůbec, jak jsme to měli s financemi před 25 lety? Pamatujete si na ceny před sametovou revolucí? A víte, kolik korun jsme brali a kde jsme peníze spořili? Vyzkoušejte si v testu, jestli si vzpomenete na dobu před čtvrt stoletím.
1. Jaký byl v roce 1989 průměrný měsíční plat? b) 3 170 Kčs 2) Kolik stál v roce 1989 obvykle obyčejný rohlík? b) 30 haléřů 3) Co, nebo kdo, byla za socialismu podpultovka? c) Nedostatkové zboží, které se nedostalo na pulty obchodů a prodávalo se jen známým. 4) Kam si mohli Češi před listopadem 1989 uložit koruny? a) Pouze do jedné banky, České státní spořitelny (Zdroj: http://finance.idnes.cz/)
B) Vymyslete slova a zapište do tabulky.
K
Á
V
A
R
Y
B
A
O
K
A
P
K
R
A
B
Ř
E
K
A
F
Ů
R
A
K
L
U
K
K
A
P
R
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 21
AKTUALITKY ZE ŽĎÁRSKA Tradice otevřených vrat, dveří i vrátek byla v sobotu 13. 6. na žďárském zámku opět dodržena. Paní hraběnka Tamara Kinsky přivítala na 4. nádvoří společně se starostou města Zdeňkem Navrátilem velký zástup nedočkavých návštěvníků. Byl otevřený park i zahrady, nabízela se také malá galerie fotografií v chodbách zámku na 3. nádvoří. Samozřejmostí bylo jako vždy pestré občerstvení, zmrzlina pro malé mlsálky. Hodinové instruktážní, velmi zajímavé přednášky o zahradní architektuře. Na čtvrtém nádvoří vystoupili dětské folklórní taneční skupiny Rozmarýnek a další. Nejrůznější hry a dovednosti se nabízely na několika místech venku i na chodbách. Prostě zábava a spousta radosti pro celé rodiny i jednotlivé návštěvníky. Příjemným tempem pokračuje obnova našeho města. Na schůzi zastupitelů města s občany se probírala plánovaná úprava Nádražní ulice. Začne se hned u pošty, pokračování k parku U Ivana. Nejprve kanalizace, povrch vozovky. Zeleň parku je v dobrém stavu, možná že by to chtělo ještě pár laviček. Celá tato ulice je vlastně jedinou starší typickou ulicí ve městě, jako spojnice obou nádraží s Náměstím republiky. Chystá se také úprava nejstaršího školního hřiště ve Švermově ulici. Den otevřených dveří na žďárské poliklinice připomněl, že zmodernizovaný objekt slouží občanům již 30 let. Velmi rozmanitý byl Den Žďáru. Program byl tak pestrý, že si vyžádal dokonce uzavření Náměstí republiky. Program určitě uspokojil velké i malé návštěvníky. Součástí byly i vyhlídkové autobusové jízdy po Žďáru. Slavnost pokračovala večer v Městském divadle křtem CD dětského pěveckého souboru Žďáráček. Novinkou začínající léta byly závody "Dračích lodí". Tentokrát se poprvé představily na Piláku. První soutěž velmi rozmanitých dračích lodí byla uspořádána již před 9 lety na Dářku. Tyto závody zde byly a budou dál. Jsou velmi oblíbené. Mají své stabilní posádky můžu a žen, a někteří i vlastní lodě. Pak jsou zde ještě veslaři rekreanti, kteří se domlouvají mezi sebou přímo na místě. Není to usilovné soupeření, ale i veliká zábava. Podmínky na Pilské nádrži jsou prý v některých ukazatelích ještě podstatně lepší než na Dářku. Faktem je, že i zde bylo hodně pozorných diváků a fanoušků. Moderátoři i závodníci se předvedli v tom nejlepším světle. Byl to příjemně strávený víkend a pravý břeh Piláku byl obsazen spoustou bavících se diváků. Vyřezávané dračí hlavy na plavidlech vypadaly docela romanticky a zajímavě. Pokud se závody budou za rok opakovat, diváků na Piláku bude určitě ještě víc.
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 22
Další velké zlepšení se plánuje na Zelené hoře v kostele sv. Jana Nepomuckého. Nová elektroinstalace, opravy oltářů a zákristie. Budou se rušit další hroby kolem kostela. To pro zdůraznění krásy kostela, který byl již před 20 lety prohlášen za žďárskou památku Unesco. Přijde na řadu také Městské divadlo. Chystá se celkové zateplení a vyřešení stylového hlavního vchodu. Postupně se bude opravovat přilehlé náměstíčko. Letos je veliká úroda různých výročí. Platí to také o podniku Tokoz - továrně na kovové zboží. Vyrábí již celých 95 let. Samozřejmě zase Den otevřených dveřích na pátek 19. 6. s velkým programem. Hned při příjezdu na hlavní vrátnici jsem měla štěstí na personálního ředitele Miloslava Gregora, který se mi obětavě věnoval. Pracuje zde již 4 roky. Pan Gregor hovořil o prosperitě závodu, která je stále na dobré úrovni. V minulém roce byla zbudována nová nástrojárna, zmodernizováno obrábění odlitků a další technické záležitosti. Pan personální ředitel také pohovořil o kolektivu paní Zdeny Kopecké a Marie Peškové jako vedoucí kolektivu, který získal pohár za kvalitu. Doslova fascinující byl test visacího zámku Gama 60 GS provedený maďarskými odborníky. Zámečníci se snažili nejprve věrně napodobit všechny dostupné zlodějské triky. Úplně marně. Nejprve pokusy tiché, pak se pokračovalo všemi dostupnými způsoby. Neuspěla těžká technika, vložku zámku neodstranila ani běžná fréza ani vrták. Další pokus použití střelných zbraní. Pistole a lovecké brokovnice. Po 30 minutách střelby zůstal zámek zcela funkční jen s mírně oprýskaným lakem. Můžete si ho prohlédnout v podnikové prodejně v Nádražní ulici. Pochvalu zaslouží zlepšené sociální zařízení a závodní restaurace. Podávají se denně 2 polévky, 5 druhů meny. V bufetu možno doplnit chuťovkami a různými saláty. Na pracovištích jsou k dispozici svačinové a nápojové automaty. Teď z jiného soudku. Například zajímavé besedy pořádají pro důchodce na jednotlivých pracovištích. Jejich vlastní důchodci mají nárok na 5 týdnů volna. Všichni pracují 7,5 hodiny, půl hodiny můžou obědvat. Velmi úspěšná je úzká spolupráce se žáky Střední obchodní školy sídlící na Stalingradě, kteří pravidelně docházejí do dílen. Teď už konečně o Dni otevřených dveří závodu Tokoz. Slaví 95. výročí a je nejstarší továrnou v regionu. První přivítání bylo pro všechny slovem i úsměvem v hlavní bráně. Docela blízko nafukovací dalmatin. To je veliká nafukovací skluzavka hlavně pro menší děti. Je bohatě využívaná. Stánek s obrázky nejrůznějších zámků a zámečků, k tomu zajímavý kvíz pro malé zvědavce. Odměnou jsou různé drobnosti. Nedaleko se usadila skupina šermířů Flamengo, kteří s dětmi cvičně šermují. Jsou stylově oblečeni i obuti a mají mezi sebou 4 markytánky, zde jsou jen 2. Ve Žďáře sídlí již 30 let, poslední stanoviště mají v Novoměstské ulici. Mají mezi
Zpravodaj DKS
ČERVENEC, SRPEN 2015
Strana 23
sebou historicky oblečeného šermíře z doby barokní. Ten vzbuzuje největší pozornost. Vyhlíží totiž velmi reprezentativně. Pro radost vyhrává dechový salónní orchestr města Žďáru pěkně řízně od podlahy. Mezi tím návštěvníci procházejí jednotlivými halami, kde se mohou velmi podrobně informovat o jednotlivých pracovních postupech. Komu vyhládlo, mohl se občerstvit v restaurační jídelně nebo přímo venku, kde mohl sledovat veškerý ruch. Také Tokozu se tento významný Den otevřených dveří opravdu vydařil. Dnešní aktuality chci uzavřít vzpomínkou na slavnostní přivítání naší Martiny Sablíkové, trojnásobné mistryně města v rychlobruslení. Přišla spousta fanoušků, nejen jejích, ale i trenéra Petra Nováka. To on z ní vychoval velikou bojovnici. Tady na náměstí se radovala z drobných dárečků, především od dětí. Nezbývalo jí nic jiného než podepisovat třeba i na ruku. Martina jen tak mimochodem prohodila, že se moc těšila domů a nejen domů, ale také na objednané maminčiny škubánky s mákem. To je její pevné zázemí. Milující rodina a nadšení fandové. Irena Holoubková
Redakční rada Bc. Eva Josífková, Regina Nečasová, Věra Merunková Kontakty Tel.: 725 959 341 E-mail:
[email protected] Internetové stránky domova: www.socsluzbyzdar.cz Za případné chyby v textu se předem omlouváme . Další číslo Zpravodaje bude vycházet září - říjen 2015.
