„Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR“
Zpráva ze stáže vedoucích pracovníků škol JmK ve slovinských školách a zařízeních ve dnech 7.5.- 13. 5. 2014
V rámci vzdělávacího programu s akreditací MŠMT ČR č.j.12 785/2013-201-204 podpořeného Evropským sociálním fondem jsem absolvovala týdenní stáž vedoucích pracovníků na několika slovinských školách v Ljubljani a Koperu. Jako přípravu na stáž jsme absolvovali v naší ZŠ 40 hodinový elearningový kurs. Účastníci stáže byli v jeho průběhu seznámeni s možnostmi, které poskytuje elearningové prostředí, získali zde kontakty a odkazy na materiály poskytnuté k tématu slovinskými lektory. Součástí tohoto kursu byly informace o studijním programu Erasmus+, o fungování portálu eTwinning a možnostech, které poskytuje pro rozvíjení mezinárodní spolupráce mezi školami a způsobech zapojení do mezinárodních projektů. Součástí stáže byla návštěva a beseda s pracovnicemi Pedagogické fakulty a vedoucím Fakulty sportu Univerzity v Ljubljani. Díky doc. RNDr. Jiřímu Matyášovi, CSc. a jeho dlouhodobým kontaktům v univerzitním a pedagogickém prostředí jsme měli při diskusi s prof. Dr. Barbarou Bajdovou a doc. dr. Darjou Skribe Dimecovou, zabývajícími se přípravou budoucích pedagogů na PdF Univerzity Ljubljana, ojedinělou příležitost seznámit se podrobně se systémem vzdělávání učitelů ve Slovinsku, který je v mnohém velmi podobný systému v České republice, odlišnosti jsou minimální. Možná je to i důsledek velmi dobré spolupráce která, pokud jsem dobře pochopila, panuje na úrovni PdF Univerzity v Lublani a v PdF MU po mnoho let Vybavení Fakulty sportu, která se kromě přípravy učitelů tělesné výchovy věnuje i
přípravě trenérů, na mě působilo špičkovým dojmem. Měli jsme možnost sledovat průběh práce studentů fakulty při jejich výzkumných úkolech. Přesto, že byl právě víkend, byly prostory zaplněné studenty, dětmi i rodiči. Fakulta má k dispozici několik větších i menších hal, tělocvičen, samozřejmostí je bazén a specializované laboratoře. Sportovní sály i bazén jsou využívány nejen pro potřeby akademické, ale také pro širokou veřejnost. Evidentně je tělovýchově a sportu ve Slovinsku věnována velká pozornost, což se zřejmě odráží také na vynikající úrovni ve sportovním vybavení základních škol i gymnázií, na novém nebo renovovaném vybavení tělocvičen, dostupnosti a četnosti různých sportovišť a musí to mít konečné důsledky i v životním stylu a trávení volného času. V žádné škole nechyběla tělocvična přímo v areálu budovy, mnohde jich bylo i víc a téměř všechny byly pojaty jako víceúčelová zařízení, která se v případě nutnosti změní v prostor pro různá kulturní vystoupení, besedy apod. Na variabilitě zařízení, promyšlenosti, účelovosti a bezpečnosti tělovýchovných prostor téměř ve všech navštívených školách se podílela v mnoha případech firma Elan. Vedoucímu stáže se podařilo ve spolupráci s touto firmou zajistit prohlídku největšího tělovýchovného zařízení v Ljubljani a také několika venkovních sportovišť, která v námi navštívených školách také nikde nechyběla. Na Gymnáziu Vič v Lublani, na Základní škole Milana Šuštaršiča , Základní škole s pedagogikou Montesori v Lublani a později i na Základní škole v Koperu jsme mohli obdivovat kromě tělocvičen současně nádherně vybavené knihovny. Žáci zde mohli využívat soukromé koutky pro studium odborně naučné literatury, časopisů, beletrie, ale opět byly prostory uzpůsobeny tak, aby zde bylo možné uspořádat besedu pro velký počet lidí nebo jinou společenskou akci. Pochopila jsem, že na vybavení knihoven dostávají školy finance od státu a tuto skutečnost slovinským školám závidím. Náš stát, potažmo ministerstvo, mluví o tom, že bychom měli více pracovat na výchově ke čtenářské gramotnosti, ale finančně tato oblast není nijak dotována a podmínky ve srovnání se Slovinskem jsou, podle mého názoru, u nás nesrovnatelně horší. Prostředky na ostatní neinvestiční výdaje u nás dostačují stěží k pokrytí výměny a obnovy učebnic. Při té příležitosti bych ráda zmínila, že v některých navštívených školách jsem zaznamenala, že žáci mají dokonce učebnice dvě. Jednu pro práci ve škole a jednu pro domácí přípravu, aby je nemuseli nosit. Velmi zajímavá byla návštěva Waldorfské školy, která je soukromou společností, rodiče zda platí školné, které se pohybuje od 70 do 120 EUR. Školné má zajišťovat nadstandard, standard zajišťuje stát, ovšem škola musí stejně jako státní školy plnit základní vzdělávací program a účastnit se státních srovnávacích zkoušek. I tato škola měla nádherně vybavenou tělocvičnu, opět využitelnou a technicky přizpůsobenou i pro jiné aktivity. Za naší přítomnosti zde probíhala např. zkouška školního pěveckého sboru, jindy se zde konají divadelní představení. Zvláštností této tělocvičny bylo její umístění pod zemí, kvůli nedostatku volných ploch pro nové stavby v Ljubljani.
Při diskuzích s ředitelkami škol a zástupci jsme se dozvěděli, že zatím jsou osnovy stejné pro všechny školy, úroveň vzdělávání žáků se zjišťuje ve státních srovnávacích zkouškách, které jsou organizovány zcela totožným způsobem, jako nyní naše maturitní zkoušky. Výstupy jsou prozatím určeny potřebám školy a stát jich neužívá k tvorbě veřejného porovnání škol. Vzdělávání v základních školách je v podstatě rozděleno na tři období. Na konci 1.-3. ročníku se zatím srovnávací zkoušky nekonají, na konci šestého a posléze devátého ročníku se konaly ve všech školách právě v období, kdy jsme školy navštívili. V současné době je v běhu příprava na tvorbu obdoby našich ŠVP, což je prozatím vnímáno nejednotně. Školy již nyní mají poměrně volnou možnost zařadit například výuku jazyků podle podmínek školy a zřejmě i požadavků rodičovské veřejnosti. Setkali jsme se s tím, že jedna škola měla výuku anglického jazyka až od 4. ročníku, jiná od 2. nebo 3. ročníku. Další, Základní škola v Koperu, který je v lokalitě, kde část obyvatelstva hovoří italsky, vyučuje od 1. ročníku italštinu, anglický jazyk potom učí rovněž od 4. ročníku. Žáci na základních školách mají určitou dotaci povinných předmětů, kterou doplňují povinně volitelné předměty, nabízející různé aktivity na způsob našich zájmových kroužků. Nejvíce jsou to různé sportovní a kulturní aktivity. Prestižní Gymnázium Vič jich nabízí až 70, zájem je mnohem nižší, než nabídka.Na škole přitom studuje přibližně 750 studentů. Ve školách se stejně jako u nás projevuje tlak na pedagogy ze strany rodičů ohledně zmírnění klasifikace a nároků kladených na žáky a studenty. Také ve Slovinsku se potýkají s úbytkem žáků, důsledkem čehož druhý stupeň škol má mnohdy zaplněné kapacity jen něco málo nad polovinu dřívějších počtů, velká část žáků přechází na gymnázia a chybí studenti učebních oborů. Následně chybí v praxi řemeslné profese a projevuje se velká nezaměstnanost učitelů. Při besedách s představiteli škol i učitelkami nás samozřejmě také zajímalo platové ohodnocení učitelů obecně a praktický dopad fungování kariérního řádu pro učitele. Základní plat se pohybuje v rozmezí 750 - 1400 EUR, stoupá částečně s věkem, částečně v souvislosti s kariérním řádem. Existuje i možnost, že déle působící učitel má nižší úvazek než nastupující pedagog. V současné době se pozastavil dopad kariérního postupu na plat učitele, protože je nedostatek finančních prostředků, ale učitelé vůči tomuto systému neměli žádné závažné výhrady a myslím, že ho považují za smysluplný, pokud se obnoví provázání na platové podmínky. Na jedné ze škol mě zaujala propracovanost systému evidence pracovní doby. Jak všichni víme, je naše pracovní doba stejná jako u všech ostatních profesí, čili 40 pracovních hodin týdně. Úvazek učitele ve Slovinsku se pohybuje od 22 do 24 hodin, podle typu školy. Počet skutečně odučených hodin se přepočítává určitým koeficientem. Úvazek ve školní družině má nižší koeficient, výuka o něco vyšší, jiné koeficienty jsou používány na přepočítání času stráveného na poradách, rodičovských schůzkách, suplování a další. Počet takto přepočítaných odpracovaných hodin musí činit, v průměru za rok, týdně právě zmíněných 40 hodin. Pokud má učitel odpracováno více, může si vybírat náhradní volno v průběhu roku nebo o prázdninách. Přesčasy se neproplácejí. Žáci mají prázdniny ve stejném období jako v České republice, ale dovolená učitelů je o 10 dní kratší. Tento systém přepočítávání různým koeficientem není státem nařízen a v různých školách se využití a evidence pracovní doby řešila odlišně. Je zcela běžné, že provoz školní družiny zajišťují učitelé, samostatná profese vychovatel v té formě, jak ji známe, prakticky
neexistuje. Je také obvyklé bakalářské nebo vysokoškolské vzdělání učitelek v mateřských školách. Můj zájem se soustředil zvláště na oblast vybavení škol ICT. Ve všech navštívených školách byly kvalitně až nadstandardně vybavené učebny informatiky, každá třída i sborovna byla vybavena PC pro učitele, projektorem a projekční plochou, většinou promítacím plátnem nebo bílou popisovatelnou tabulí. Ne ojedinělým, ale rozhodně málo častým jevem ve třídách pak byla interaktivní tabule. I ta, jak mi bylo sděleno, je nejčastěji využívána pouze pro projekci a ne k využití interaktivních prvků. Ředitelka Základní školy v Koperu vyslovila názor, že rodiče preferují elektronickou komunikaci, ale škola se snaží spíše o zachování co největší míry osobního kontaktu. Tento názor je mi velmi blízký. V diskuzi několik učitelů připustilo, že vyučovací metody na běžných školách jsou především frontálního charakteru, pouze na Waldorfské škole a škole s prvky pedagogiky Montessori se používá širší spektrum metod. Ovšem naplněnost nižších ročníků tříd obou typů škol se velmi blížila naplněnosti běžných tříd a za těchto podmínek je používání specifických výukových metod značně ztíženo. Na všech navštívených školách vládla vysoká úroveň čistoty a pořádku, velká pozornost byla evidentně věnována sběru a třídění odpadu, zaznamenala jsem i jednotné třídící nádoby, takže se domnívám, že i tato činnost je organizována centrálně. Čistotou, kulturním prostředím a nádhernou přírodou mě Slovinsko naprosto okouzlilo. Ljubljaň je opravdu krásné město s množstvím cyklostezek, které protkávají i centrum města. Z fundovaného výkladu doc. Jiřího Matyáška jsme získali podrobný přehled o architektuře Ljubljaně, v níž dominují především Plečnikovy stavby. V průběhu exkurse městem nás provedl a seznámil nás s historií i geografií města a jeho okolí. Park Tivoli, rovněž s prvky Plečnikovy architektury a hojně využívaný obyvateli Lublaně k rekreačním aktivitám a sportu, nabízel v době naší stáže zajímavou fotografickou výstavu slovinské přírody. Zajímavým způsobem byl zmapován vývoj slovinského vzdělávání ve Školním muzeu v Ljubljani. Nepřeberné množství informací jsme od vedoucího stáže doc. Matyáška získali také z oblasti geologie, karsologie a přírodních zajímavostí oblasti Slovinska od Lublaně po Koper. Krásnou demonstraci zvláštního přírodního jevu, který představuje Cerknické jezero, jsme mohli sledovat na maketě soukromého muzea, předtím jsme ovšem podnikli výstup na lokalitu, ze které jsme mohli spatřit jezero v celé jeho přírodní kráse a rozloze, což nebývá v tomto období samozřejmé. Krátký film, jež byl součástí prohlídky muzea, mapoval vliv Cerknického jezera na způsob života lidí v jeho okolí od minulosti do dnešních dnů. Přínosné pro nás byly geologické i historické zvláštnosti přímořské oblasti mezi městy Portorož, Piran a Koper, exkurse historické části Piranu a návštěva Muzea mořeplavby. I při programu mimo školu jsme byli v kontaktu s některých učitelkami ze Základní školy v Koperu a měli jsme možnost diskutovat o dalších odlišnostech, v případě Slovinska spíše podobnostech, našich vzdělávacích systémů. Navázali jsme velmi přátelské a neformální kontakty. Z materiálů, které jsme na školách obdrželi, máme možnost podrobněji prostudovat jednotlivosti, které jsme nestačili v průběhu stáže postřehnout. První kontakty byly navázány
a jsem přesvědčena, že přínos se projeví ještě v budoucnu dalším prohlubováním vzájemné spolupráce. Všichni ředitelé škol jistě vědí o existenci portálu eTwinning, ale podle mého názoru byla tato stáž komplexnější. Obsahovala esenci osobní zkušenosti, přímého mezilidského kontaktu a poskytla naší skupině kvanta informací získaných přímo ve školách i v terénu. Můj dík patří vedoucímu Česko –slovinské společnosti doc. RNDr. Jiřímu Matyášovi, CSc. Bez jeho osobního úsilí, vypracování grantu, zajištění kvalitních lektorů, organizačnímu zajištění celé akce a přímé účasti na vedení stáže by moje znalosti o Slovinsku a jeho školství byly o mnoho chudší. Mgr. Marie Magerová, ředitelka ZŠ a MŠ Ivančice-Němčice, okres Brno-venkov
