Sborník ze semináře konaného ve dnech 12.–13. 5. 2015 v Městské knihovně Havířov
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace
KNIHOVNA PRO VŠECHNY
Sborník ze semináře konaného ve dnech 12.-13. 5. 2015 v Městské knihovně Havířov
Sestavila Marie Šedá Obálka Zuzana Ulmannová Fotografie Jana Leparová Grafická úprava Repronis s.r.o. Vydala Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace Vydání 1. Ostrava 2015 ISBN 978-80-7054-221-7 (pdf)
Vážení přátelé, ve dnech 12.–13. 5. 2015 se u nás v Havířově v Městské knihovně Havířov konal odborný knihovnický seminář „Knihovna pro všechny“. Záštitu nad seminářem přijal primátor statutárního města Havířov Bc. Daniel Pawlas. Akce se konala u příležitosti 60. výročí založení města Havířov a knihovny a měla obrovský úspěch. Na účastníky čekala celá řada zajímavých odborných témat, která v současnosti hýbou knihovnickým světem, např. Benchmarking knihoven (hodnocení činnosti knihoven a vzájemné porovnání výkonů), Lákáme děti do knihovny… a lákáme nejen je, odborné vzdělávání, budoucnost českého knihovnictví atd. Večer na všechny čekalo překvapení – slavnostní hornický večer „Skok přes kůži“ ve spolupráci se členy Klubu přátel hornického muzea – pobočka Havířov. ** Akce mohla proběhnout i díky spolupráci s našimi partnery: • Statutární město Havířov, • Moravskoslezský kraj, • Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, • SKIP, • Mgr. Herbert Pavera, poslanec za MSK, starosta obce Bolatice, • SKIPLUING PYREX, • Klub přátel hornického muzea v Ostravě, pobočka Havířov, • ARJEN technika s.r.o., • Klub hornických důchodců Dolu František Horní Suchá. ** Jsme rádi, že jsme v naší knihovně opět uspořádali větší odborný seminář pro knihovníky z celé republiky. A je to hlavně proto, že jsme v roce 2012 získali od našeho zřizovatele novou budovu centrální knihovny, a ta svým prostorovým uspořádáním ke konání podobných akcí přímo vybízí. Současně si moc vážíme spolupráce s Moravskoslezskou vědeckou knihovnou, která se podílela na sestavení odborné náplně konference. A nesmím zapomenout ani na naše zaměstnance, kteří velice obětavě pomáhali. Všem opravdu vřele děkuji a věřím, že se společně opět setkáme při další podobné příležitosti. Ing. Dagmar Čuntová ředitelka Městské knihovny Havířov 3
Každá obec i město by měly mít dobrou občanskou vybavenost, mj. školu, kostel a také knihovnu. O škole a kostele téměř nikdo nepochybuje, o knihovnách mnozí ano. A je to velká chyba. Knihovny jsou místem, kde se lidé setkávají, vzdělávají, tráví smysluplně svůj volný čas a mnohdy zde naleznou nejen spřízněnou duši, ale také i radu na svou bolest či problém. Tam, kde je opravdu dobrá knihovna, je i kvalitní kulturně-společenský život a větší soudržnost občanů. Živé a tvůrčí knihovny vytvářejí nejen dobré knihovnice, ale i vášniví čtenáři. Havířovský seminář Knihovna pro všechny byl místem setkání pro knihovníky, kteří systematicky rozvíjejí své znalosti, inspirují se druhými, sdílejí své znalosti, zkušenosti a tím ještě více zkvalitňují svou práci. Osobně jsem upřímně rád, že jsem se této akce mohl zúčastnit, protože jsem díky tomu poznal mnoho zajímavých odborníků a seznámil se s odbornými tématy i faktickými zkušenostmi teoretiků i praktiků z oboru. Seminář byl pro mne inspirující a rád bych tyto poznatky využil i při dalším rozvoji naší knihovny v Bolaticích. Závěrem bych rád poděkoval organizátorům za pozvání na seminář a popřál všem přednášejícím i účastníkům, aby měli nadále spoustu elánu a dobrých nápadů ve své práci, aby zažívali hodně radosti z nadšení svých čtenářů z četby knih, návštěv knihoven a knihovních akcí. Především jim ale přeji, aby měli ve svých zřizovatelích osvícené lidi, pro které bude podpora knihoven prestižní záležitostí a kteří budou jejich činnost dostatečně finančně, materiálně i morálně podporovat. Věřím, že čtenářům a návštěvníkům knihoven budou knihy nadále přinášet potěšení z prožívaných příběhů i spokojenost z nabytých vědomostí a že se knihovny pro ně stanou místem setkávání, sdílení zážitků, místem kulturního prožívání – tedy místem kvalitní veřejné služby. Mgr. Herbert Pavera poslanec za Moravskoslezský kraj, starosta obce Bolatice
4
VÝZKUM, KTERÝ PŘESAHUJE HRANICE KNIHOVNICTVÍ
INSPIRACE NEZISKOVÉ SFÉRY VE SFÉŘE ZISKOVÉ Veřejné knihovny patřící do neziskové sféry jsou plně závislé na financujících subjektech. Přestože poptávka po službách knihoven narůstá, ne vždy na tuto skutečnost reagují poskytovatelé finančních zdrojů. Jednou z cest, jak zřizovatelům a provozovatelům knihoven ukázat změny, kterými knihovny procházejí, je využití postupů používaných v ziskové sféře. V posledních letech se stále více hovoří o moderních metodách jako benchmarking, návratnost investic (ROI), společenská odpovědnost (CSR) a také spolupráce se stakeholders. Těmto tématům byly věnovány následující příspěvky.
5
Benchmarking knihoven a německý Bibliotheksindex Příklad srovnání českých a německých veřejných knihoven PhDr. Vít Richter
Úvodem Projekt Benchmarking knihoven1 zahájila Národní knihovna ČR ve spolupráci s NIPOS2 v roce 2005. První sběr dat a porovnávání knihoven se uskutečnilo s daty za rok 2006. V roce 2015 bylo do projektu zapojeno 250 českých knihoven. Po dohodě se Slovenskou národní knihovnou v Martině byl projekt v dubnu 2012 rozšířen i na slovenské knihovny. Do slovenské části benchmarkingu v roce 2015 vstoupilo 59 knihoven. Celkový počet zapojených knihoven dosáhl v roce 2015 téměř 300. Vstup slovenských knihoven byl mimo jiné podnětem k tomu, aby ekonomické indikátory vyjádřené doposud pouze v českých korunách bylo možné převést do měny €. K tomuto účelu se využívá jednotný směnný kurz stanovený Ministerstvem financí ČR.3 Největší inspirací pro vznik českého benchmarkingu byl německý projekt BIX – Bibliotheksindex4, který byl zahájen v roce 1999 s podporou Berstelmannovy nadace. BIX je rozpracován pro dva rozdílné typy knihoven: pro veřejné knihovny provozované obcí a pro vědecké knihovny. V roce 2015 se zúčastnilo projektu BIX 146 veřejných knihoven a 64 vědeckých knihoven. V následujícím příspěvku informujeme o pokusu porovnat vybrané indikátory, se kterými se pracuje pro oblast veřejných knihoven v obou projektech, tj. v česko‑slovenském 1 RICHTER, Vít. Benchmarking knihoven: jak porovnávat výkony knihoven. Knižnica: časopis pre knižnú kultúru. Martin: Matica slovenská, 2013, 14(3), s. 3-15. ISSN 1335-7026. Dostupné také z: http://www.snk.sk/images/snk/casopis_kniznica/2013/ marec/03.pdf 2 NIPOS: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [online]. [cit. 201509-14]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/ 3 RICHTER, Vít. Srovnávání knihoven se vyplatí. Čtenář. 2015, 67(5), s. 163-166. ISSN 0011-2321. 4 BIX: Bibliothexindex [online]. 2015 [cit. 2015-09-14]. Dostupné z: http://www.bix-bibliotheksindex.de/ 6
Benchmarkingu knihoven a německém projektu Bibliotheksindex. Pro srovnání jsme využili data veřejných knihoven za rok 2013.
Metodika srovnávání Veřejné knihovny jsou v obou projektech rozděleny do velikostních kategorií podle počtu obyvatel v daném městě. Česká i Slovenská republika jsou typické podstatně větším počtem obcí s malým počtem obyvatel, tomu potom odpovídá i podrobnější členění knihoven do osmi kategorií. Proto, abychom mohli provést korektní srovnání, jsme české a slovenské knihovny přerozdělili podle německých kategorií. V kategorii nejmenších německých knihoven (do 15 000 obyvatel) jsou zařazeny nejmenší obce s počtem cca 7 000 obyvatel a vyšším, proto jsme do této kategorie zařadili české a slovenské obce s počtem obyvatel 7 000 a vyšším. Knihovny působící v menších městech jsme pro účely srovnání vyřadili. Kategorie českých a slovenských krajských knihoven byla přerozdělena podle počtu obyvatel v krajských městech, protože BIX nemá zvláštní kategorii pro krajské knihovny.
Kategorizace knihoven ČESKÉ A SLOVENSKÉ KNIHOVNY
1 do 1 000 obyvatel 2 od 1 001 do 3 000 obyvatel 3 od 3 001 do 5 000 obyvatel 4 od 5 001 do 10 000 obyvatel 5 od 10 001 do 20 000 obyvatel 6 od 20 001 do 40 000 obyvatel 7 více než 40 000 obyvatel 8 krajské knihovny
1 2 3 4 5
NĚMECKÉ KNIHOVNY – BIX
do 15 000 obyvatel 15 001 až 30 000 obyvatel 30 001 až 50 000 obyvatel 50 001 až 100 000 obyvatel nad 100 000 obyvatel
Předmětem vzájemného srovnávání nakonec bylo 213 německých knihoven a 167 knihoven z ČR a SR5. Jak je vidět z tabulky, která uvádí počet zastoupených knihoven, nebyl počet knihoven v jednotlivých kategoriích vždy optimální. Kategorie nejmenších měst č. 1 a 2 má optimální pokrytí, u kategorií č. 3 a 4 (města od 30 do 100 tisíc obyvatel) je počet českých a slovenských knihoven zhruba poloviční. Nejhůře je pokryta kategorie velkoměst nad 100 tisíc obyvatel, kde BIX uvádí 49 knihoven, 5 V souboru bylo 41 knihoven ze Slovenské republiky. 7
zatímco české a slovenské knihovny jsou v této kategorii pouze čtyři. Z tohoto důvodu je nezbytné výsledky srovnání této kategorie hodnotit jako velmi orientační, i z toho důvodu, že se jedná o knihovny skutečně velmi odlišné6.
Počty srovnávaných knihoven
KATEGORIE KNIHOVEN
1 2 3 4 5
Do 15 000 obyvatel 15 001 až 30 000 obyvatel 30 001 až 50 000 obyvatel 50 001 až 100 000 obyvatel nad 100 000 obyvatel celkem
NĚMECKÉ ČESKÉ A SLOVENSKÉ KNIHOVNY KNIHOVNY
27 47 46 44 49 213
60 54 26 23 4 167
Oba srovnávací systémy se odlišují především počtem hodnocených indikátorů. Zatímco benchmarking hodnotí celkem 32 indikátorů, německý BIX si vystačí s 18 indikátory. Oba systémy umožňují, aby každý indikátor byl hodnocen zvlášť, ale BIX navíc indikátory shlukuje do čtyř skupin podle různých kritérií: • nabídka, • efektivnost, • využívání, • rozvoj. ** V BIX jsou hodnoty jednotlivých indikátorů přepočítávány na indexy (od toho je odvozen i název celého projektu Bibliotheksindex), což umožňuje jejich součet a vzájemné porovnávání ve výše uvedených skupinách. Knihovny si tak mohou například zjistit, že dosahují velmi dobrého indexu ve skupině nabídka a naopak zaostávají ve skupinách využívání i efektivnost. Zjistí tak, na které oblasti se v budoucnu mají více soustředit.
6 Knihovna města Plzně, p. o., Knihovna města Ostravy, p.o., Moravská zemská knihovna, Knihovna Jiřího Mahena v Brně 8
Indikátory sledované v projektu Benchmarking knihoven Č.
INDIKÁTOR
Č.
knihovní jednotky/1 000 1 obyvatel procento obnovy knihovního 2 fondu 3 přírůstek KJ/1 000 obyvatel 4 počet periodik/1 000 obyvatel pracovní stanice s interne5 tem/1 000 obyvatel plocha pro veřejnost m2/1 000 6 obyvatel počet studijních míst/1 000 7 obyvatel pracovní úvazky/1 000 8 obyvatel pracovní úvazky/1 000 regis9 trovaných uživatelů pracovní úvazky/1 000 10 návštěvníků roční provozní doba/1000 11 obyvatel % roč. provozní doby z cel12 kové pracovní kapacity
17 návštěvy/1 obyvatel 18 virtuální návštěvy/1 obyvatel 19 % návštěv internet 20 počet výpůjček/čtenář 21 obrat knihovního fondu 22
kulturní a vzdělávací akce/1 000 obyvatel
23 internetové služby 24
provozní náklady/1 000 obyvatel
25 výdaje na nákup KF/1 obyv. 26 výdaje na nákup EIZ/1 obyv. 27 28
13 týdenní provozní doba 14
INDIKÁTOR
29
% výdajů z rozpočtu města na 30 knihovnu
15 % obsluhované populace
31
16 % mládeže
32
9
výdaje na nákup KF/1 vý půjčka % provozních nákladů z celkových výdajů % nákladů na nákup KF z celkových výdajů % osobních nákladů z celkových výdajů % získaných dotací z celkových příjmů % vlastních příjmů z celkových příjmů
Indikátory sledované v projektu Bibliotheksindex Č. NABÍDKA
1
2 3 4
knihovní jednotky/1 obyvatel plocha pro veřejnost m2/1 000 obyvatel pracovní úvazky/1 000 obyvatel stanice s internetem/10 000 obyvatel
5
internetové služby
6
kulturní a vzdělávací akce/1000 obyvatel
Č. VYUŽÍVÁNÍ
11 návštěvy/1 obyvatel 12 virtuální návštěvy/1 obyvatel 13 výpůjčky/1 obyvatel 14 obrat knihovního fondu 15
efektivnost
roční provozní hodiny/1000 obyvatel rozvoj
výdaj na nákup KF/1 vý7 16 procento obnovy KF půjčka v € roční pracovní kapacita/roční procento hodin na vzdělávání 8 17 provozní doba z celkové pracovní kapacity 9 návštěvy/1 provozní hodina 18 výdaje na investice/1 obyvatel 10 provozní náklady €/1 návštěva
Srovnání vybraných indikátorů Pro vzájemné porovnávání českých a slovenských knihoven s německými knihovnami7 jsme vybrali indikátory, které využívají oba systémy. Rozhodující pro výběr srovnávacích indikátorů také bylo, aby definice jejich obsahu byly zcela shodné. Některé indikátory nejsou v benchmarkingu využívány, ale bylo možné je pro účely srovnání propočítat ze základních uložených dat. • Počet knihovních jednotek na 1 obyvatele • Výdaje na nákup knihovního fondu na 1 výpůjčku • Procento obnovy knihovního fondu • Počet výpůjček na 1 obyvatele • Obrat knihovního fondu za rok • Počet návštěv knihovny na 1 obyvatele za rok 7 Pro přesnost je nezbytné uvést, že v BIX nejsou zastoupeny pouze německé veřejné knihovny, ale také knihovny z některých německy mluvících zemí, například z Rakouska a Švýcarska. 10
• Virtuální návštěvy na 1 obyvatele za rok • Roční provozní doba na 1 000 obyvatel x • Roēní provozní doba na obyvatel hodinu Počet návštěv za1000 1 provozní x • Poēet návštĢv za 1 provozní hodinu Provozní náklady knihovny na 1 návštěvu x Provozní náklady knihovny na 1 návštĢvu • Počet pracovníků (úvazků) na 1 000 obyvatel x Poēet pracovníkƽ (úvazkƽ) na 1000 obyvatel • Počet kulturních a vzdělávací akcí na 1 000 obyvatel x Poēet kulturních a vzdĢlávací akcí na 1000 obyvatel Počet celkových pracovních hodin nahodinu jednu provozní hodinu x • Poēet celkových pracovních hodin na jednu provozní 2 2 • Plocha knihovny pro veřejnost v m na 1 000 obyvatel x Plocha knihovny pro veƎejnost v m na 1000 obyvatel x • Poēet pracovních stanic s internetem na 1000 obyvatel Počet pracovních stanic s internetem na 1 000 obyvatel ** z BIX byly získány z veƎejnĢ pƎístupné webové stránky projektu. Vybraná data o ēeských Údaje Údaje z BIX byly získány z veřejně přístupné stránky projektu. Vya slovenských knihovnách byla novĢ propoēítána podle webové stanovených kategorií. PƎedmĢtem braná data o českých a slovenských nově propočítána podle vzájemného srovnání jsou prƽmĢrné hodnoty knihovnách zjištĢné v rámcibyla jednotlivých velikostních kategorií knihoven. stanovených kategorií. Předmětem vzájemného srovnání jsou průměrné hodnoty zjištěné v rámci jednotlivých velikostních kategorií knihoven.
Knihovní fond/1 obyvatel
7,9
5,0
5,0
4,6 3,4
2,6 1,9
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
1,6
C+SR
1,5
SRN
C+SR
SRN
1,5
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
GrafGraf 1 –1Počet jednotek 1 obyvatele - poēetknihovních knihovních jednotek na 1na obyvatele Jedním z klíēových parametrƽ pro hodnocení knihovny je objem knihovního fondu, který knihovna Jedním propoužíváme hodnocení knihovny je objemjednotek knihovnabízí svým z klíčových uživatelƽm. Proparametrů toto porovnání indikátor poētu knihovních na jednoho Na prvníknihovna pohled je zƎejmé, že knihovní fondy nĢmeckýchPro knihoven ve vĢtšinĢ níhoobyvatele. fondu, který nabízí svým uživatelům. toto jsou porovnání pƎípadƽ dvakrát menší než knihovní fondyknihovních ēeských a slovenských knihoven. S velkostí knihovny objem používáme indikátor počtu jednotek na jednoho obyvatele. knihovního fondu ēeských a slovenských knihoven výraznĢ narƽstá. Tento rƽst lze vysvĢtlit tím, že do Na první pohled je zřejmé, že knihovní fondy německých knihoven jsou tĢchto kategorií spadá vĢtšina krajských knihoven, které plní v R a SR také archivní a konzervaēní ve většině případů dvakrát menší než knihovní fondy českých a slovenúlohu a v rƽzném rozsahu využívají právo povinného výtisku.
ských knihoven. S velkostí knihovny objem knihovního fondu českých a slovenských knihoven výrazně narůstá. Tento růst lze vysvětlit tím, že do těchto kategorií spadá většina krajských knihoven, které plní v ČR a SR také archivní a konzervační úlohu a v různém rozsahu využívají právo povinného výtisku. 11
9,0 Kē 8,0 Kē
7,8 Kē
7,3 Kē
7,0 Kē 7,0 Kē 7,0 Kē 9,0 Kē 5,6 Kē 6,0 Kē 7,8 Kē 8,0 Kē 7,3 Kē 7,0 Kē 7,0 Kē 7,0 Kē 5,0 Kē 4,1 Kē 7,0 Kē 4,0 Kē 3,4 Kē 5,6 Kē 6,0 Kē 2,9 Kē 2,6 Kē 3,0 Kē 5,0 Kē 4,1 Kē 2,0 Kē 4,0 Kē 3,4 Kē 1,0 Kē 2,9 Kē 2,6 Kē 3,0 Kē 0,0 Kē 2,0 Kē SRN C+SR SRN C+SR SRN C+SR SRN C+SR SRN C+SR 1,0 Kē 0,0 Kē
7,0 Kē
Do 15000
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf Výdaje nákup fondu 1 výpůjčku Graf 2 - Výdaje nákupknihovního knihovního 1C+SR výpƽjēku SRN 2 – C+SR SRNna na C+SR SRN C+SR fondu SRN na na SRN C+SR
Pokud jde o hodnocení výdajƽ15000 na až nákup fondu jeho využívání formou Do 15000 30000 knihovního 30000 až 50000 50000 sažvazbou 100000 na 100000 a více Pokud jde o hodnocení výdajů na nákup knihovního s vazbou na výpƽjēky, lze konstatovat, že výdaje nĢmeckých knihoven jsou dvakrátfondu a v nĢkterých pƎípadech Graf 2 Výdaje na nákup knihovního fondu na 1 výpƽjēku ijeho tƎikrátvyužívání vyšší než knihoven v R výpůjčky, a SR a ve všech velikostních kategoriích se pƎibližují hodnotĢ 7,- Kē formou lze konstatovat, že výdaje německých Pokud hodnocení výdajƽ na domácích nákup knihovního fondu s vazbou na jeho využívání formou (0,3 €)jde na ojednu výpƽjēku. Výdaje knihoven se pohybují v rozmezí od 2,6 Kē dokniho4,1 Kē za knihoven jsou dvakrát a v některých případech i třikrát vyšší než výpƽjēky, lze konstatovat, že výdaje nĢmeckých knihoven jsou dvakrát a v nĢkterých pƎípadech výpƽjēku. Urēitou výjimku tvoƎí nejvĢtší knihovny v R a SR, kde se výdaj na nákup knihovního fondu ven v ČR a SR a ve všech velikostních kategoriích se přibližují hodnotě i tƎikrát než knihoven v R €) a SR a ve všech velikostních se pƎibližují na jednu výpƽjēku 5,6 Kē (0,22 alespoŸ ēásteēnĢ pƎibližuje kategoriích prƽmĢrné hodnotĢ BIX. hodnotĢ 7,- Kē 7 Kčvyšší (0,3 €) na jednu výpůjčku. Výdaje domácích knihoven se pohybují (0,3 €) na jednu výpƽjēku. Výdaje domácích knihoven se pohybují v rozmezí od 2,6 Kē do 4,1 Kē za v rozmezí od 2,6 Kč do 4,1 Kč za výpůjčku. Určitou výjimku tvoří nejvýpƽjēku. Urēitou výjimku tvoƎí nejvĢtší knihovny v R a SR, kde se výdaj na nákup knihovního fondu větší knihovny v ČR a SR, kde se výdaj na nákup knihovního fondu na na jednu výpƽjēku 5,6 ēásteēnĢ pƎibližuje prƽmĢrné hodnotĢ BIX. 11,6 11,5Kē (0,22 €) alespoŸ 11,1 jednu výpůjčku 5,6 Kč (0,22 €) alespoň částečně přibližuje průměrné 10,8 10,8 hodnotě BIX. 11,6
11,1
10,8
10,8
%
11,5
4,9 3,8
3,3
3,2
%
3,7
4,9 3,8
3,7 SRN
C+SR
Do 15000 SRN
C+SR
SRN
C+SR
3,3
3,2 SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf ProcentoSRN obnovy knihovního SRN 3 - C+SR C+SR SRN fondu C+SR
SRN
C+SR
Celkový objem knihovních knihoven zpravidla udržován stejném rozsahu, Do 15000 fondƽ 15000 veƎejných až 30000 30000 až 50000je50000 až 100000 100000na a více protože u tohoto typu knihoven se nepoēítá s archivní funkcí, tzn., že nové knihy jsou prƽbĢžnĢ GrafGraf 3 –3a Procento obnovyobjem knihovního fondu -pƎibližnĢ Procento stejný obnovy knihovního fondu nakupovány ēi jinak získávány médií je z knihovního fondu souēasnĢ Celkový objem knihovních fondƽ veƎejných knihoven je zpravidla na stejném vyƎazován. Pokud hodnotíme procento obnovy knihovního fondu,udržován tj. kolik knih a dalšíchrozsahu, médií je protože tohoto roku typu získáno knihovena souēasnĢ se nepoēítá s archivní funkcí, tzn., že nové knihovny knihy jsousvé prƽbĢžnĢ v rámciujednoho vyƎazeno, zjišƛujeme, že nĢmecké knihovní nakupovány ēi jinak získávány a pƎibližnĢ stejný objem médií je z knihovního fondu souēasnĢ vyƎazován. Pokud hodnotíme procento obnovy knihovního fondu, tj. kolik knih a dalších médií je 12 v rámci jednoho roku získáno a souēasnĢ vyƎazeno, zjišƛujeme, že nĢmecké knihovny své knihovní
Celkový objem knihovních fondů veřejných knihoven je zpravidla udržován ve stejném rozsahu, protože u tohoto typu knihoven se nepočítá s archivní funkcí, tzn., že nové knihy jsou průběžně nakupovány či jinak získávány a přibližně stejný objem médií je z knihovního fondu současně vyřazován. Pokud hodnotíme procento obnovy knihovního fondu, tj. kolik knih a dalších médií je v rámci jednoho roku získáno a současně vyřazeno, zjišťujeme, že německé knihovny své knihovní fondy obměňují zpravidla třikrát rychleji než knihovny v ČR a SR. Pro srovnání je možno uvést český Standard pro dobrou knihovnu8, který doporučuje, aby se knihovní fondy veřejných knihoven obnovovaly ročně v rozsahu deseti procent. Tuto hodnotu německé knihovny v průměru běžně fondy obmĢŸují zpravidla tƎikrát rychleji než knihovny v R a SR. Pro srovnání je možno uvést ēeský Standard pro dobrou knihovnu , který doporuēuje, se schopny knihovní fondy veƎejných knihoven dosahují, tzn., že své 8knihovní fondy aby jsou obnovit přibližně obnovovaly roēnĢ v rozsahu procent. Tuto hodnotu nĢmeckéfondů knihovny v prƽmĢrua bĢžnĢ jednou za deset let. deseti Celková obměna knihovních českých slodosahují, tzn., že své knihovní jsou schopny obnovit v rozmezí pƎibližnĢ jednou za 5 deset venských knihoven se fondy v průměru pohybuje 3 až %, let. cožCelková znaobmĢna knihovních fondƽ ēeských a slovenských knihoven se v prƽmĢru pohybuje v rozmezí 3 až 5 mená, že k obměně knihovního fondu dochází za 25 až 30 let. Vysoké %, což znamená, že k obmĢnĢ knihovního fondu dochází za 25 až 30 let. Vysoké procento obnovy procento obnovy knihovních fondů německých knihoven lze vysvětlit knihovních fondƽ nĢmeckých knihoven lze vysvĢtlit pƎedevším tím, že nĢmecké knihovny velikost především tím, že německé knihovny velikost svých knihovních fondů svých knihovních fondƽ udržují zhruba na poloviēní úrovni než je tomu v R a SR a souēasnĢ vydávají udržují zhruba na na poloviční úrovni, než je tomu v ČR a SR, a současně více finanēních prostƎedkƽ nákup nových pƎírƽstkƽ. vydávají více finančních prostředků na nákup nových přírůstků. 10,2 9,4
Výpƽjēky
7,9 6,1
5,9
7,3 5,4
7,3 5,2 3,6
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf Poēet výpƽjēek obyvatele Graf 4 –4 -Počet výpůjčeknana obyvatele
Jedním z dƽležitých parametrƽ hodnocení veƎejných knihoven je poēet výpƽjēek na jednoho 8 NÁRODNÍ KNIHOVNA ČESKÉ REPUBLIKY – KNIHOVNICKÝ obyvatele za rok. Srovnání ukazuje, že nĢmecké knihovny uskuteēní roēnĢ cca 7INSTITUT. až 10 výpƽjēek na Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury jednoho obyvatele, zatímco v R a SR se tato hodnota pohybuje v rozpĢtí 4 k vymezení až 6 výpƽjēek na standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami obyvatele. Zajímavé je zjištĢní, že obyvatelé menších mĢst si pƽjēují v prƽmĢru o nĢco více knih než zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. Praha: obyvatelé vĢtších mĢst a velkomĢst. Tyto rozdíly jsou výraznĢjší u nĢmeckých knihoven. VysvĢtlení, Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2012. ISBN 978-80-7050proē si616-5. v NĢmecku obyvatelé v prƽmĢru více knih, není jednoduché, ale z našeho srovnání Dostupné také z:pƽjēují http://knihovnam.nkp.cz/docs/bench/Standard_pro_dobrou. pdfže jednou z možných pƎíēin mƽže být skuteēnost, že nĢmecké veƎejné knihovny nabízejí vyplývá, svým návštĢvníkƽm podstatnĢ vĢtší množství nové a aktuální literatury. Vysoký zájem uživatelƽ 9, 10 o novou a aktuální literaturu potvrzuje Ǝada prƽzkumƽ . 13
Jedním z důležitých parametrů hodnocení veřejných knihoven je počet výpůjček na jednoho obyvatele za rok. Srovnání ukazuje, že německé knihovny uskuteční ročně cca 7 až 10 výpůjček na jednoho obyvatele, zatímco v ČR a SR se tato hodnota pohybuje v rozpětí 4 až 6 výpůjček na obyvatele. Zajímavé je zjištění, že obyvatelé menších měst si půjčují v průměru o něco více knih než obyvatelé větších měst a velkoměst. Tyto rozdíly jsou výraznější u německých knihoven. Vysvětlení, proč si v Německu obyvatelé půjčují v průměru více knih, není jednoduché, ale z našeho srovnání vyplývá, že jednou z možných příčin může být skutečnost, že německé veřejné knihovny nabízejí svým návštěvníkům podstatně větší množství nové a aktuální literatury. Vysoký zájem uživatelů o novou a aktuální literaturu potvrzuje řada průzkumů 9. 4,8
4,8
4,8
4,8
Obrat
4,1
2,7 1,8
SRN
C+SR
Do 15000
2,2
2,1
SRN
C+SR
SRN
C+SR
2,2
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf 5 -Obrat Obrat knihovního fondu Graf 5 – knihovního fondu
Indikátor obratu knihovního fondu dokládá, kolikrát byla jakákoliv kniha z knihovního fondu bĢhem Indikátor obratutj. ukazuje knihovního kolikrát jednoho roku pƽjēena, nám mírufondu intenzitydokládá, využití knihovního fondu.byla StejnĢjakákoliv jako u výše uvedených parametrƽ lze konstatovat, že obratjednoho knihovníchroku fondƽpůjčena, nĢmeckých tj. knihoven je pƎibližnĢ kniha z knihovního fondu během ukazuje nám dvojnásobný oproti intenzitĢ pƽjēování v R a SR a pohybuje 4,1 do 4,8 výpƽjēekuvedeza rok. míru intenzity využití knihovního fondu.v rozmezí Stejněodjako u výše
ných parametrů lze konstatovat, že obrat knihovních fondů německých knihoven je 4,4 přibližně dvojnásobný oproti intenzitě půjčování v ČR a SR a pohybuje se v rozmezí od 4,1 do 4,8 výpůjček za rok10. 3,3
3,3 3
NávštĢvníci
3,3
2,7
2,5
2,4
2,5
2,4
C+SR
SRN
C+SR
SRN
9 RICHTER, Vít. Srovnávání knihoven se vyplatí. Čtenář, 2015, 67(5), s. 163-166. ISSN 0011-2321. 10 TRÁVNÍČEK, Jiří. Překnížkováno: co čteme a kupujeme (2013). Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7491-256-6. 14 SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
jednoho roku pƽjēena, tj. ukazuje nám míru intenzity využití knihovního fondu. StejnĢ jako u výše uvedených parametrƽ lze konstatovat, že obrat knihovních fondƽ nĢmeckých knihoven je pƎibližnĢ dvojnásobný oproti intenzitĢ pƽjēování v R a SR a pohybuje v rozmezí od 4,1 do 4,8 výpƽjēek za rok. 4,4
3,3
3,3 3
NávštĢvníci
3,3
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
2,7
2,5
2,4
2,5
2,4
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
- Poēetnávštěvníků návštĢvníkƽ nana obyvatele za rokza rok GrafGraf 6 –6Počet obyvatele
NávštĢvnost veƎejných knihoven je ve srovnávaných zemích pƎibližnĢ na stejné úrovni a pohybuje se Návštěvnost knihoven je ve srovnávaných zemích přibližně v prƽmĢru kolem tƎíveřejných návštĢv za jeden rok. Urēitou výjimkou je návštĢvnost nĢmeckých knihoven v kategorii od 7úrovni do 15 tisíc obyvatel, kde pƎesahuje ētyƎ návštĢv knihovny za na stejné a pohybuje senávštĢvnost v průměru kolemhodnotu tří návštěv za jeden rok. rok. Určitou výjimkou je návštěvnost německých knihoven v kategorii od
7 do 15 tisíc obyvatel, kde návštěvnost přesahuje hodnotu čtyř návštěv knihovny za rok. 2,0
2,0
1,9
1,8
NávštĢvy
1,7 1,4 1,2
SRN
1,2
1,1
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
1,2
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
- Virtuální návštěvy návštĢvy nana obyvatele za rokza rok GrafGraf 7 –7Virtuální obyvatele
NávštĢvnost webových stránek veƎejných knihoven je v R a SR pƎibližnĢ o tƎetinu vyšší, než je tomu u nĢmeckých knihoven. Návštěvnost webových stránek veřejných knihoven je v ČR a SR při-
bližně o třetinu vyšší, než je tomu u německých knihoven. 189
ny
127
137
15 123
116
Do 15000
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf 7 - Virtuální návštĢvy na obyvatele za rok
NávštĢvnost webových stránek veƎejných knihoven je v R a SR pƎibližnĢ o tƎetinu vyšší, než je tomu u nĢmeckých knihoven. 189
137
127
Hodiny
123
116
78
78 47
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
36
SRN
C+SR
SRN
36
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf 8 – Roční provozní doba knihovny
Roční provozní doba knihovny vypovídá o tom, jak je knihovna otevřena veřejnosti. Jedná se o údaj, který je získáván standardizovaným výpočtem11. Srovnání údajů benchmarkingu a BIX ukazuje, že knihovny v ČR a SR nabízejí veřejnosti dvakrát až třikrát větší provozní dobu, než je tomu v případě německých knihoven. Nejvýraznější rozdíly se projevují u knihoven v městech s velikostí 30 až 100 tisíc obyvatel. Zde mají české a slovenské knihovny v průměru až třikrát delší provozní dobu, než je tomu v Německu.
11 Návod pro výpočet hodnoty roční provozní doby knihovny: Pokud knihovna sídlí
v jedné budově, uvede týdenní provozní dobu nejdéle otevřeného útvaru knihovny poskytujícího knihovnické služby (tj. to, co se nyní vykazuje ve statistice), například 40 hodin. Nezapočítává se provozní doba neknihovnických provozů, např. kina, galerie apod. Tento počet hodin vynásobí počtem týdnů, kdy byla knihovna v průběhu roku otevřena. Vychází se ze základního počtu celých týdnů v roce, tj. 52 týdnů. Pokud byla knihovna několik týdnů uzavřena, provede se odpovídající snížení počtu týdnů, například: knihovna byla uzavřena 3 týdny v době prázdnin a jeden týden v době Vánoc, tj. odečítají se čtyři týdny (52 – 4 = 48). Roční provozní doba potom činí: 40 hodin x 48 týdnů = 1 920 hodin za rok. Obdobně proveďte propočet pro dočasně zkrácenou provozní dobu. Pokud knihovna provozuje pobočky nebo specializovaná oddělení s knihovnickou činností mimo hlavní budovu knihovny (např. hudební oddělení), provede se stejným způsobem výpočet roční provozní doby každé jednotlivé pobočky (oddělení) a následně se udělá celkový součet s hlavním provozem knihovny. Tento součet se uvede jako roční provozní doba knihovny. 16
nĢmeckých knihoven. NejvýraznĢjší rozdíly se projevují u knihoven v mĢstech s velikostí 30 až 100 tisíc obyvatel. Zde mají ēeské a slovenské knihovny v prƽmĢru až tƎikrát delší provozní dobu, než je tomu v NĢmecku.
69
NávštĢvníci
67
69
68
SRN
C+SR
44 37 29
25
24
18
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
GrafGraf 9 –9Počet 1 provozní hodinu - Poēet návštěv návštĢv nana 1 provozní hodinu Zcela opaēný rozdíl zjišƛujeme u údaje v poētu návštĢvníkƽ na jednu provozní hodinu. Zde se ukazuje, rozdíl hodin zjišťujeme u údaje v dvakrát počtu vyšší, návštěvníků jednu žeZcela intenzitaopačný využití provozních je v NĢmecku zpravidla než je tomu vna knihovnách ukazuje, ževe intenzita provozních hoRprovozní a SR. Výraznáhodinu. odlišnost jeZde opĢt se patrná u knihoven velkomĢstechvyužití (nad 100 tisíc obyvatel), kde je din je v veNěmecku zpravidla vyšší, než tomu v rozpĢtí knihovnách návštĢvnost všech knihovnách témĢƎ dvakrát shodná a pohybuje se v je minimálním 68 až 69 návštĢvníkƽ na jednu provozní hodinu. je opět patrná u knihoven ve velkoměstech ČR a SR. Výrazná odlišnost
(nad 100 tisíc obyvatel), kde je návštěvnost ve všech knihovnách téměř shodná a pohybuje se v minimálním rozpětí 68 až 69 návštěvníků na jednu provozní hodinu. 250 Kē
196 Kē 196 Kē 11 Návod pro výpoēet 200 Kēhodnoty roēní provozní doby knihovny: Pokud knihovna sídlí v jedné budovĢ, uvede týdenní provozní dobu nejdéle otevƎeného útvaru knihovny poskytujícího knihovnické služby (tj. to, co se nyní vykazuje ve statistice), 154 Kē provozƽ, napƎ. kina, galerie apod. Tento poēet hodin napƎíklad 40 hodin. Nezapoēítává se provozní doba 149 Kē neknihovnických 135 Kēknihovna v prƽbĢhu roku otevƎena. Vychází se ze základního poētu celých týdnƽ v roce, tj. Kē kdy vynásobí poētem150 týdnƽ, byla 52 týdnƽ. Pokud byla knihovna nĢkolik týdnƽ uzavƎena, provede se odpovídající snížení poētu týdnƽ, napƎíklad: knihovna 101Roēní Kē provozní byla uzavƎena 3 týdny v dobĢ prázdnin a jeden týden v dobĢ Vánoc, tj. odeēítají se ētyƎi95 týdny Kē (52 - 4 = 48). Kē x 48 týdnƽ 80=Kē doba potom ēiní:100 40 hodin 1 920 hodin za rok. ObdobnĢ proveěte propoēet pro doēasnĢ zkrácenou provozní 69 Kē dobu. Pokud knihovna provozuje poboēky nebo specializovaná oddĢlení knihovnickou ēinností mimo hlavní budovu 58sKē knihovny, (napƎ. hudební oddĢlení), provede se stejným zpƽsobem výpoēet roēní provozní doby každé jednotlivé poboēky 50 Kē (oddĢlení) a následnĢ se udĢlá celkový souēet s hlavním provozem knihovny. Tento souēet se uvede jako roēní provozní doba knihovny. 0 Kē SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000
SRN
C+SR
50000 až 100000
SRN
C+SR
100000 a více
Graf 10 – náklady 1 návštěvu Graf Provozní 10 - Provozní nákladyknihovny knihovny nana 1 návštĢvu NĢmecké knihovny mají zpravidla o 100 % vyšší provozní náklady na jednu návštĢvu, než je tomu knihovny mají zpravidla o 100 vyšší provozní na vNěmecké knihovnách R a SR. Podobný rozdíl jsme již dƎíve zjistili % pƎi hodnocení výdajƽ na náklady nákup knihovního jednu(viznávštěvu, než je Výdaje tomu nav nákup knihovnách Podobný rozdíl fondu hodnocení indikátoru knihovního ČR fondua naSR. 1 výpƽjēku). Ze vzájemného srovnání lze odvodit, že i personální a provozní náklady budou v nĢmeckých knihovnách výraznĢ vyšší. NĢmecké veƎejné knihovny jsou tedy výraznĢ „dražší“, než knihovny v R a SR. Tento rozdíl 17 zƎejmĢ obecnĢ vyplývá ze smĢnné hodnoty kurzƽ a rozdílné úrovnĢ personálních a provozních nákladƽ ve srovnávaných zemích.
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000
SRN
C+SR
50000 až 100000
SRN
C+SR
100000 a více
Graf 10 - Provozní náklady knihovny na 1 návštĢvu
jsme již dřívemají zjistili přiohodnocení výdajůnáklady na nákup knihovního NĢmecké knihovny zpravidla 100 % vyšší provozní na jednu návštĢvu, nežfondu je tomu v knihovnách R a SR. Podobný rozdíl jsme již dƎíve pƎi hodnocení výdajƽ na nákupna knihovního (viz hodnocení indikátoru výdaje nazjistili nákup knihovního fondu 1 výfondu (viz hodnocení indikátoru Výdaje na nákup na 1 výpƽjēku). a provozní Ze vzájemného půjčku). Ze vzájemného srovnání lzeknihovního odvodit,fondu že i personální srovnání lze odvodit, personální a provozní náklady budou v nĢmeckých výraznĢ náklady budoužev i německých knihovnách výrazně vyšší.knihovnách Německé vevyšší. NĢmecké veƎejné knihovny jsou tedy výraznĢ „dražší“, než knihovny v R a SR. Tento rozdíl řejné knihovny jsou tedy výrazně „dražší“ než knihovny v ČR a SR. zƎejmĢ obecnĢ vyplývá ze smĢnné hodnoty kurzƽ a rozdílné úrovnĢ personálních a provozních Tento rozdíl zřejmě obecně vyplývá ze směnné hodnoty kurzů a rozdílné nákladƽ ve srovnávaných zemích. úrovně personálních a provozních nákladů ve srovnávaných zemích. 0,65
Úvazky/1000 obyvatel
0,56
0,60
0,56
0,49
0,3 0,21
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
0,21
0,20
C+SR
SRN
C+SR
SRN
0,21
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf 11 – Počet pracovníků (úvazků) 1 000 obyvatel Graf 11 - Poēet pracovníkƽ (úvazkƽ) nana 1000 obyvatel Velmi citlivým údajem pro vzájemné srovnání je údaj o personálním zajištĢní ēinnosti knihoven. Velmiindikátorem citlivýmproúdajem pro srovnání je (pƎepoētený údaj o personálním Hlavním hodnocení tétovzájemné oblasti je poēet pracovníkƽ na poēet celých úvazkƽ) na tisíc obyvatel. Pro hodnocení tohoto parametru lze obecnĢ konstatovat, že knihovny v R zajištění činnosti knihoven. Hlavním indikátorem pro hodnocení této a oblasti SR mají kje dispozici dvakrát až tƎikrát vyšší pracovní kapacitu, než nĢmecké knihovny. Zatímco počet pracovníků (přepočtený na počet celých úvazků) na tisíc
obyvatel. Pro hodnocení tohoto parametru lze obecně konstatovat, že knihovny v ČR a SR mají k dispozici dvakrát až třikrát vyšší pracovní kapacitu než německé knihovny. Zatímco v domácích knihovnách se pohybuje personální zajištění přibližně na úrovni 0,5 pracovního úvazku na tisíc obyvatel, v Německu je tato hodnota přibližně 0,2 pracovního úvazku na tisíc obyvatel. Tento podstatný rozdíl lze vysvětlit především rozsahem nabízené provozní doby pro veřejnost, která je u knihoven v ČR a SR většinou trojnásobná oproti situaci v SRN.
18
v domácích knihovnách se pohybuje personální zajištĢní pƎibližnĢ na úrovni 0,5 pracovního úvazku na tisíc obyvatel, v NĢmecku je tato hodnota pƎibližnĢ 0,2 pracovního úvazku na tisíc obyvatel. Tento podstatný rozdíl lze vysvĢtlit pƎedevším rozsahem nabízené provozní doby pro veƎejnost, která je u knihoven v R a SR vĢtšinou trojnásobná oproti situaci v SRN. 16
16
Poēet akcí
12 9
8,6
9
6,4 5
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
4,7
SRN
C+SR
SRN
4,7
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf 12 – kulturních na 1 000 obyvatel Graf Počet 12 - Poēet kulturnícha vzdělávacích a vzdĢlávacích akcíakcí na 1000 obyvatel Hlavní a nejvíce využívanou službou veƎejných knihoven je pƽjēování a zprostƎedkování knih a dalších Hlavní a nejvíce využívanou veřejných je půjčování médií pƎedevším formou výpƽjēních služeb.službou V posledním období se veknihoven veƎejných knihovnách výraznĢ a zprostředkování médií především výpůjčních prosazuje trend k rozšiƎováníknih služeba dalších knihovny tak, aby knihovna pƽsobilaformou jako informaēní, kulturní, vzdĢlávací komunitní centrumobdobí obce. Prose hodnocení tĢchto aktivit mƽžeme využít indikátor poētu služeb.a V posledním ve veřejných knihovnách výrazně prokulturních vzdĢlávacích akcí na tisíc obyvatel. sazujeatrend k rozšiřování služeb knihovny tak, aby knihovna působila
jako informační, vzdělávací a komunitní centrum obce. Srovnání tohoto indikátorukulturní, je pro ēeské a slovenské knihovny velmi pƎíznivé. Knihovny v RPro a SR realizují v prƽbĢhutěchto roku více než dvakrát vĢtší poēet kulturních a vzdĢlávacích než je tomu hodnocení aktivit můžeme využít indikátor počtuakcí,kulturních v nĢmeckých knihovnách. Hodnocení indikátoru je také vysvĢtlením ēi zdƽvodnĢním vyšší a vzdělávacích akcí na tisíctohoto obyvatel. pracovní kapacity, kterou mají k dispozici knihovny v R a SR12.a slovenské knihovny velmi Srovnání tohoto indikátoru je pro české
příznivé. Knihovny v ČR a SR realizují v průběhu roku více než dvakrát větší počet kulturních a vzdělávacích akcí, než je tomu v německých knihovnách. Hodnocení tohoto indikátoru je také vysvětlením či zdůvodněním vyšší pracovní kapacity, kterou mají k dispozici knihovny v ČR a SR12.
12 Pro BIX i benchmarking je tento indikátor definován stejným zpƽsobem, ale je nezbytné si uvĢdomit, že kulturní a vzdĢlávací aktivity mohou mít rƽzné formy a kvalitu a ne vždy je možné je objektivnĢ posoudit v rámci jednoho kvantitativního parametru.
12 Pro BIX i benchmarking je tento indikátor definován stejným způsobem, ale je nezbytné si uvědomit, že kulturní a vzdělávací aktivity mohou mít různé formy a kvalitu a ne vždy je možné je objektivně posoudit v rámci jednoho kvantitativního parametru. 19
Pracovní hodiny/provozní hodiny za rok
30
28,4
25
20 15,2
15 10,9
10,2
10 6,3
4,8
5
12
12
8,9
5,5
0 SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
C+SR
15000 až 30000 30000 až 50000 50000 až 100000 100000 a více
Graf 13 – celkových hodin na jednu provozní Graf Počet 13 - Poēet celkovýchpracovních pracovních hodin na jednu provozní hodinuhodinu Zajímavým kritériem pro hodnocení efektivnosti využití pracovní kapacity knihovny ve vztahu Zajímavýmslužbám kritériem procelkové hodnocení efektivnosti využití pracovní kak poskytovaným je pomĢr roēní pracovní kapacity knihovny ve vztahu k pracovní pacitykterá knihovny venavztahu k poskytovaným službám je poměr celkové kapacitĢ, je vĢnována zajištĢní provozní doby knihovny urēené pro veƎejnost.
roční pracovní kapacity knihovny ve vztahu k pracovní kapacitě, která
Srovnávací graf ukazuje, že hodnota tohoto indikátoru je u nĢmeckých knihoven ve všech kategoriích je věnována na zajištění provozní doby knihovny určené pro veřejnost. nižší, pƎiēemž rozdíl se pohybuje v rozmezí dvou až pĢti hodin celkové pracovní kapacity na jednu Srovnávací grafrozdíl ukazuje, že hodnota indikátoru je u kulturních němecprovozní hodinu. Tento lze pƎedevším vysvĢtlittohoto poƎádáním vĢtšího poētu kých knihoven ve všech kategoriích nižší, přičemž rozdíl se pohybuje a vzdĢlávacích akcí v ēeských a slovenských knihovnách. Výrazný rozdíl je patrný v kategorii knihoven nad 100 tisíc obyvatel. rozdíl by bylo nutné vysvĢtlit podrobnou analýzou v rozmezí dvou Tento až pěti hodin celkové pracovní kapacity naobsahu jednuēinnosti provelkých knihoven. vozní hodinu. Tento rozdíl lze především vysvětlit pořádáním většího
počtu kulturních a vzdělávacích akcí v českých a slovenských knihov56 nách. Výrazný rozdíl je patrný v kategorii knihoven nad 100 tisíc obyvatel. Tento rozdíl by bylo nutné vysvětlit podrobnou analýzou obsahu činnosti velkých 44 knihoven. m2/1000 obyvatel
41
35
37
35
32
26
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
15000 až 30000
SRN
C+SR
SRN
26
C+SR
30000 až 50000 50000 až 100000
20
SRN
23
C+SR
100000 a více
provozní hodinu. Tento rozdíl lze pƎedevším vysvĢtlit poƎádáním vĢtšího poētu kulturních a vzdĢlávacích akcí v ēeských a slovenských knihovnách. Výrazný rozdíl je patrný v kategorii knihoven nad 100 tisíc obyvatel. Tento rozdíl by bylo nutné vysvĢtlit podrobnou analýzou obsahu ēinnosti velkých knihoven. 56
m2/1000 obyvatel
44
41 35
37
35
32
26
SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
15000 až 30000
SRN
C+SR
SRN
26
C+SR
30000 až 50000 50000 až 100000
SRN
23
C+SR
100000 a více
Graf 14 – Plocha knihovny pro veřejnost m2 na 1000 obyvatel
Standard pro dobrou knihovnu stejně jako standard pro veřejné knihovny v SRN13 doporučuje, aby knihovna pro svou činnost měla k dispozici plochu určenou pro veřejnost alespoň 60 m2 na 1 000 obyvatel. Tento rozsah provozní doby umožňuje knihovně poskytovat nejen tradiční výpůjční služby, ale současně dává prostor pro pořádání jiných aktivit kulturního a vzdělávacího charakteru. Ze srovnání je patrné, že veřejné knihovny jak v ČR a SR, tak i v Německu doporučené standardy v mnoha případech nesplňují. Z hlediska prostorové situace jsou na tom nejlépe německé veřejné knihovny v městech do 15 tisíc obyvatel, kde se průměrná hodnota plochy (56 m2) velmi blíží doporučenému parametru. Pro české a slovenské knihovny je příznivé, že s výjimkou knihoven ve velkoměstech mají k dispozici větší provozní plochu než knihovny v Německu. Hodnotu tohoto indikátoru je užitečné dát do kontextu s indikátorem rozsahu knihovního fondu (počet knihovních jednotek na 1 obyvatele). České a slovenské knihovny mají sice v průměru o něco větší provozní plochu, ale objem jejich knihovních fondů je výrazně vyšší než v německých knihovnách. Z dalších indikátorů vyplývá, že knihovny v ČR a SR jsou přeplněny zastaralou a nepoužívanou literaturou. České a slovenské knihovny nabízejí jen velmi omezený prostor k tomu, aby 13 Grundlagen für gute Bibliotheken: Leitlinien für Entscheder [pdf]. Berlin: BID, 2008 [cit. 2015-07-27]. Dostupné z: http://www.bideutschland.de/download/file/21%20GUTE%20GRUENDE-Anlagen_endg_16-1-09.pdf 21
Hodnotu tohoto indikátoru je užiteēné dát do kontextu s indikátorem rozsahu knihovního fondu (Poēet knihovních jednotek na 1 obyvatele). eské a slovenské knihovny mají sice v prƽmĢru o nĢco vĢtší provozní plochu, ale objem jejich knihovních fondƽ je výraznĢ vyšší, než v nĢmeckých knihovnách. Z dalších indikátorƽ vyplývá, že knihovny v R a SR jsou pƎeplnĢny zastaralou a nepoužívanou literaturou. eské a slovenské nabízejí volného jen velmi omezený tomu, uživatelé mohli v knihovně trávitknihovny více svého času, prostor mohlik relaaby uživatelé mohli v knihovnĢ trávit více svého volného ēasu, mohli relaxovat. Knihovny také nemají xovat. Knihovny také nemají dostatečný prostor pro pořádání kulturních, dostateēný prostor pro poƎádání kulturních, vzdĢlávacích a komunitních aktivit.
vzdělávacích a komunitních aktivit. 10
9,3
9 8
7,4
Poēet stanic
7 6 5
5,4
5,3
4,5
4,0
4
3
3
2,9
2,7
2,7
2 1 0 SRN
C+SR
Do 15000
SRN
C+SR
SRN
C+SR
SRN
15000 až 30000 30000 až 50000
C+SR
50000 až 100000
SRN
C+SR
100000 a více
Graf Graf 15 –15Stanice obyvatel - Stanices internetem s internetem nana 1010 000000 obyvatel V ēeských a slovenských knihovnách mají uživatelé k dispozici více než dvakrát vĢtší poēet stanic V českých a slovenských uživatelé k dispozici více nežlze pƎipojených k internetu, než je tomuknihovnách v SRN. Jedná semají o velmi pozitivní zjištĢní, ale do budoucna dvakrát větší počet stanic k internetu, než je tomu v SRN. pƎedpokládat, že poēet fyzických stanicpřipojených pƎipojených k internetu bude ve veƎejných knihovnách klesat, protože budou pozitivní mít k dispozici vlastní zaƎízení telefony, notebooky) Jednáuživatelé se o velmi zjištění, ale do(mobilní budoucna lzetablety, předpokládat, a budou mít vĢtší zájem o pƎipojení pomocí Wi-Fi. že počet fyzických stanic připojených k internetu bude ve veřejných
knihovnách klesat, protože uživatelé budou mít k dispozici vlastní zařízení (mobilní telefony, tablety, notebooky) a budou mít větší zájem o přiGrundlagen für gute Bibliotheken: Leitlinien für Entscheder [pdf]. Berlin: BID, 2008 [cit. 2015-07-27]. Dostupné z: pojení pomocí Wi-Fi. http://www.bideutschland.de/download/file/21%20GUTE%20GRUENDE-Anlagen_endg_16-1-09.pdf 13
Shrnutí základních výsledků srovnání • Německé knihovny nabízejí uživatelům dva až třikrát menší knihovní fond než české a slovenské knihovny. • Německé knihovny vydávají na nákup knihovního fondu cca dvakrát větší částku než knihovny ČR a SR. • Obnova knihovního fondu německých knihoven je asi třikrát rychlejší. • Knihovní fond německých knihoven je asi o třetinu více využíván. • Obrat knihovního fondu německých knihoven je dvojnásobný oproti situaci v českých a slovenských knihovnách.
22
• Počet fyzických návštěvníků německých i českých a slovenských knihoven je přibližně stejný. • Počet virtuálních návštěv webové stránky mají české a slovenské knihovny asi o čtvrtinu vyšší. • České a slovenské knihovny mají k dispozici dva až třikrát více pracovníků než německé knihovny. • České a slovenské knihovny nabízí svým uživatelům více než dvojnásobný rozsah provozní doby. • České a slovenské knihovny pořádají dvakrát až třikrát více kulturních a vzdělávacích akcí než německé knihovny. • Intenzita návštěv v průběhu provozních hodin je v německých knihovnách asi o 100 % vyšší než v knihovnách ČR a SR. • České a slovenské knihovny mají mírně vyšší objem pracovní kapacity na počet provozních hodin. • Provozní výdaje v německých knihovnách jsou o cca 100 % vyšší než v českých a slovenských knihovnách. • České a slovenské knihovny v průměru nabízí uživatelům o 15 % větší prostory než knihovny německé. • Lze dovodit, že nižší objem knihovních fondů v německých knihovnách umožňuje knihovnám nabídnout větší prostory pro jiné aktivity. • Nabídka počtu stanic připojených k internetu je v českých a slovenských knihovnách více než dvakrát větší než v německých knihovnách.
Závěr Analýza a srovnávání dat z projektu Benchmarking knihoven a ze systému BIX – Bibliotheksindex ukázaly, že je možné zjištěné údaje využít pro vzájemné srovnávání výkonů a efektivity. Analýza poukázala na slabé i silné stránky veřejných knihoven ve třech zemích. Systémy knihoven v ČR, SR a SRN mají mnoho společného, ale také se výrazně odlišují, například demografickou strukturou obyvatel a obcí, celkovou ekonomickou úrovní země, ve které působí, ale i různorodostí funkcí a tradicemi. Na závěr jsme se pokusili ze zjištěných údajů vytvořit jednoduchou SWOT analýzu. Můžeme se tedy zamyslet nad silnými a slabými stránkami našich veřejných knihoven, uvědomit si určité hrozby, ale především využít příležitosti, které se nám nabízí.
23
Silné stránky
Slabé stránky
• vyšší pracovní kapacita • větší rozsah provozní doby • větší počet kulturních a vzdělávacích akcí • více virtuálních návštěv • více počítačů připojených k internetu • lepší prostorové zajištění • nízké provozní náklady
• velký rozsah knihovního fondu • neaktuální knihovní fond • nízké prostředky na nákup knihovních fondů • menší využití knihovního fondu • nižší intenzita návštěv
• aktualizace knihovních fondů • zvýšení nákupu nové literatury, lepší nabídka pro uživatele • optimalizace rozložení provozní doby ve vztahu k potřebám veřejnosti • rozšíření prostor pro provoz knihovny • zpříjemnění prostor knihovny – oddechové prostory • rozšíření prostor knihovny pro pobývání a jiné aktivity v knihovně • snížení financí na nákup počítačů pro veřejnost, využití úspory na jiné oblasti činnosti • zaměření se na lepší využití pracovní kapacity (sdílená katalogizace, spolupráce apod.) • zvýšení počtu kulturních a vzdělávacích akcí
• nezájem veřejnosti o zastaralé knihovní fondy • provozovatelé knihoven mohou usilovat o snížení provozní doby • provozovatelé knihoven mohou usilovat o snížení pracovní kapacity knihoven • knihovny nebudou rozšiřovat svou činnost, poklesne zájem veřejnosti
Příležitosti
Hrozby
PhDr. Vít Richter je ředitelem Knihovnického institutu Národní knihovny České republiky, předsedou Ústřední knihovnické rady a také čestným předsedou SKIP. Neúnavně jedná s autorskými a ochrannými svazy, ministerstvy, knihovnami, státní správou i samosprávou. Publikační a přednášková činnost dr. Richtera je velice bohatá, stojí za mnoha projekty, např. Benchmarking knihoven, VISK, Kamarádka knihovna, Moje kniha, Kniha mého srdce a řadou dalších.
24
Environmentální etika v knihovně a/jako problém odpovědnosti za budoucnost Základní schéma Mgr. Marek Timko, Ph.D.
Anotace: Autor příspěvku se zabývá problémem společenské odpovědnosti knihoven ve vztahu k životnímu prostředí. Vychází z etické koncepce „principu odpovědnosti“ H. Jonase a filosofické koncepce „evoluční ontologie“ J. Šmajse. Navrhuje základní schéma pro zvýšení a zintenzivnění společenské odpovědnosti knihoven, a to přijetím konkrétních kroků, které mohou pozitivně přispět k možné biofilní transformaci kultury.
Úvod Tradiční antropocentrické etické koncepce uvažují o odpovědnosti jenom ve vztahu k „Druhému“, a tím „Druhým“ je myšlen člověk jako potenciální nositel etické reflexe a aktér morálního jednání. Jiným morálním subjektům (živým – zvířatům nebo rostlinám či neživým – abiotickým vrstvám pozemské přírody) se žádná morální relevance nepřikládá, resp. přikládá se jenom v souvislosti se vztahem k člověku a k naplňování jeho potřeb, čímž se ale prohlubuje odcizenost člověka od všeho mimolidského14 a jeho jednání se stává druhově sobeckým. Tuto situaci se snaží reflektovat (a řešit) neantropocentrické etické koncepce, zejména bioetika, etika environmentální či ekologická. V našem příspěvku o „společenské odpovědnosti firmy“, korporace, resp. knihovny, budeme vycházet ze dvou konkrétních pozic neantropocentrické etiky, a to z koncepce principu odpovědnosti15 německého filosofa a etika Hanse Jonase a z etické pozice, která vychází z koncepce evoluční ontologie brněnského filosofa Josefa Šmajse. 14 I k lidskému dílu tak člověk získává převážně instrumentální a čím dál, tím víc i konzumní vztah. 15 JONAS, Hans. Princip odpovědnosti: pokus o etiku pro technologickou civilizaci. Praha: OIKOYMENH, 1997. 25
Koncepce CSR Koncepce společenské odpovědnosti firem16 (dále jen CSR, z angl. Corporate Social Responsibility), která se prosazuje od 90. let 20. století, nejdříve ve Velké Británii a později i jinde, v sobě zahrnuje, kromě jiného, i „… dobrovolný závazek firem chovat se v rámci své činnosti odpovědně k přírodě a společnosti, ve které podnikají.“17 Firmy tak při plnění takového dobrovolného závazku překračují rámec zákonně stanovených povinností a pokouší se tedy svým jednáním pozitivně překračovat legalitu směrem k moralitě. Podniky, firmy či instituce, které se ke koncepci CSR hlásí, usilují nejenom o zlepšení vztahů a komunikace mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a zákazníky či – v případě knihoven – uživateli a o zkvalitnění poskytovaných služeb, ale usilují také o minimalizaci negativních dopadů své „existence“ či „produkce“ na životní prostředí. Odpovědnost za naše jednání a v jeho širších důsledcích i za „zdravotní stav“ Země nemáme jenom jako jednotlivci, ale i jako ontotvorní – kulturu vytvářející – nadindividuální subsystém. V kontextu koncepce CSR dnes už nemůžeme knihovny chápat jenom v jejich tradičně institucionálním pojetí, tedy jako uchovavatele a zprostředkovatele informací či poskytovatele informačních služeb (prostřednictvím naplňování potřeb uživatelů). Dokonce je nemůžeme chápat jenom s důrazem na atraktivní pojetí komunitní, kdy jsou knihovny vnímány jako místa pro vytváření silných sociálních vazeb mezi knihovníky a uživateli, jež spojuje nějaký společný zájem. V současné situaci neustále se prohlubujícího konfliktu mezi přírodou a kulturou, který se projevuje globální ekologickou krizí, musíme knihovnám rozumět a chápat je i z hlediska etického, tedy vnímat je i jako morální aktéry jednání, jako morální subjekty18, jejichž společenská odpovědnost je odpovědností za budoucí existenci sociokulturní informace (v podobě knih a různých typů dokumentů), ale přeneseně i odpovědností za životní prostředí. Existence lidských artefaktů totiž předpokládá existenci
16 I když se v českém jazykovém kontextu pod „korporací“ myslí převážně firma či ekonomický subjekt, můžeme v téhle souvislosti uvažovat i o neziskových subjektech, státní správě či právě knihovnách (jako o – ve většině případů – příspěvkových organizacích). 17 ŠMAJS, Josef (a kol.). Podnikatelská a environmentální etika. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 117. 18 ŠMAJS, Josef. Ústava Země: filosofický koncept. Banská Bystrica: Vydavateľstvo PRO, 2015. 26
jejich tvůrců – lidí. A lidé mohou žít dlouhodobě (a šťastně) jenom na Zemi nezpustošené a nedestabilizované protipřírodní kulturou19.
Odpovědnost v rámci orientace na budoucnost (Jonas vs. Šmajs) V souvislosti s vytvořením etiky orientované na budoucnost20 H. Jonas přibližuje model „odpovědnosti“ pomocí dvou příkladů – dvou paradigmat: 1.) paradigma rodiče a 2.) paradigma státníka. Oba tyto příklady, i přes dílčí rozdíly, spojují tři charakteristické prvky, které se neodlučitelně vztahují k životu a štěstí (nejen) lidských bytostí. Těmi prvky jsou totalita, kontinuita a budoucnost21. Rodič je odpovědný za svého potomka, a to bezpodmínečně, v celé jeho totalitě, tedy od „… prosté existence po nejvyšší zájmy“22. V rodičovské péči je odpovědnost zasazena už od „pouhého bytí potomka“ a směřuje až k jeho potenciálně „nejlepšímu bytí“. Stejně tak i státník má „… v plném smyslu tohoto slova po dobu výkonu svého úřadu či své moci odpovědnost za celek života pospolitosti, za takzvané veřejné blaho“23. Prvek kontinuity rodičovské odpovědnosti je charakterizován nepřerušovaným průběhem od narození potomka až do úmrtí rodiče. U státníka je prvek kontinuity vytvářen „politikou výchovy“, tedy působením státu na své občany, např. prostřednictvím jejich vzdělávání.24 V rámci kontinuity takové „politické výchovy“ mají svoji nezastupitelnou roli i knihovny. Prvek budoucnosti je ale tím nejtypičtějším, co propojuje obě paradigmata v rámci morálního jednání: „Především je to však budoucnost, jíž se týká odpovědnost za život za hranicemi jeho bezprostřední přítomnosti, ať již život jedince nebo obce“25. A právě v tomto prvku vidíme zatím jen nedostatečně využité možnosti pro vytvoření fungující koncepce CSR v knihovnách. S tím také souvisí i možnosti aplikace známého a slavného kategorického imperativu26 H. Jonase, např. do 19 ŠMAJS, Josef (a kol.). Podnikatelská a environmentální etika. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 31. 20 A může snad být etika orientovaná i jinak než na budoucnost? Jinak, než bez ohledu na důsledky, které vždy následují až po samotném jednání? 21 JONAS, Hans. Princip odpovědnosti: pokus o etiku pro technologickou civilizaci. Praha: OIKOYMENH, 1997, s. 152. 22 Tamtéž, s. 157. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž, s. 158. 25 Tamtéž, s. 163. 26 Tamtéž, s. 35. 27
etických kodexů knihovníků. Přijetí Jonasova kategorického imperativu do knihovnické praxe, a posuzování etičnosti jednání podle něj, by mohlo (a pomohlo) ustanovit tento imperativ jako morálního garanta pro výsledné hodnocení společensky odpovědného jednání knihoven.
Hledání východiska Hledat východisko z prohlubující se globální ekologické krize, která je způsobena expanzivním celoplanetárním růstem protipřírodně orientované kultury27, je také cílem koncepce evoluční ontologie Josefa Šmajse. Jediné možné řešení – v situaci současného vědeckého poznání – vidí J. Šmajs v biofilní28 transformaci kultury, a to jak materiální, tak i duchovní. Taková změna orientace kultury předpokládá co nejrychlejší opuštění současného predátorského paradigmatu lidského jednání29 a jeho nahrazení paradigmatem biofilním, tzn. orientaci na hodnoty a jednání život rozvíjející. Protipřírodní povahu současné techno-kultury ale nepůjde zmírnit bez radikální změny duchovní kultury, bez změny vzdělání a výchovy, bez změny ekonomiky a lidské práce. Další rozvoj kultury proto nesmí být založen na představě „trvalého růstu“ či „ekonomického zisku“. Cílem biofilní transformace kultury musí být „… zdraví a blaho lidí uvnitř zdravé biosféry“30. Tedy odpovědné jednání jak jednotlivců, tak i nadindividuálních subsystémů kultury (sféra politiky a ekonomiky, vzdělávací instituce apod.). Jiné pojetí odpovědnosti, ale vzhledem k orientaci na budoucnost neméně zajímavé, je chápání odpovědnosti skrze pojem „dědictví“ u francouzského filosofa J. Derridy. Ten tvrdí, že: „Pouze konečná bytost dědí a její konečnost ji zavazuje. Zavazuje ji k přijetí toho, co je větší, starší, mocnější a trvalejší než je ona. (…) Mimo zkušenost dědictví již pojem odpovědnosti nemá vůbec žádný smysl… (…) odpovědnost obecně („odpovídat za“, „odpovídat na“, „odpovídat svým jménem“) je nám zprvu uložena, a to veskrze jako dědictví. Jsme odpovědni před tím, co přichází před námi, ale i před tím, co teprve přijde, a tedy sami před sebou“31. Pokud bychom měli reagovat na toto pojetí optikou evoluční ontologie, 27 ŠMAJS, Josef. Filosofie – obrat k Zemi: evolučně ontologická reflexe přírody, kultury, techniky a lidského poznání. Praha: Academia, 2008, s. 125. 28 FROMM, Erich. Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky? Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 358. 29 ŠMAJS, Josef. Evoluční ontologie kultury a problém podnikání. Brno: Doplněk/Masarykova univerzita, 2012, s. 168. 30 Tamtéž, s. 231. 31 DERRIDA, Jacques a Élisabeth ROUDINESCO. Co přinese zítřek?: dialog. Praha: Karolinum, 2003, s. 13–14. 28
tak můžeme dojít k zajímavému „myšlenkovému prolnutí“. Šmajs vnímá hodnotu přírody jako hodnotu inherentní, vnitřní, jelikož vysoká uspořádanost a komplexita přirozených struktur umožnila vznik života na Zemi, potažmo vznik Homo sapiens sapiens, který jako jediný biologický druh „zažehl“ evoluci kultury. Odpovědnost vůči přírodě, Zemi a všemu živému na planetě máme ale také proto, že jsme to všechno dočasně „získali“ jako jistou podobu „dědictví“, kterou jsme povinováni předat dál (a to jak v intencích J. Derridy, tak i v intencích principu odpovědnosti H. Jonase). U všech tří filosofů se k odpovědnosti za budoucnost váže atribut „konečnosti“32 morálního subjektu.
Mohou knihovny přispět k formování odpovědného jednání ve vztahu k budoucnosti? Předpokládejme, že na takhle položenou otázku by všichni knihovníci a informační pracovníci rádi odpověděli kladně. Jaké jsou však jejich možnosti v konkrétní praxi? O co se při svém jednání mohou opřít? Jsou etické kodexy knihovníků dostatečnou oporou při rozhodování etických dilemat, která se v praxi velmi často vyskytují? V následující části textu se pokusíme o načrtnutí základního schématu, jež vychází z koncepcí zmiňovaných v předchozí části příspěvku. V rámci strategií CSR se morální aktéři často orientují podle hodnot, které jsou v institucionální podobě schváleny a vyjádřeny etickým standardem jednání, resp. konkrétním etickým kodexem (v rámci dané profese). Uvažujme jen o etickém kodexu pro profesi knihovníka, konkrétně o Kodexu etiky českých knihovníků33, který je výsledkem několikaletých diskuzí Sdružení knihovníků a informačních pracovníku České republiky (SKIP). Tento kodex se skládá ze stručného úvodu (preambule), v němž se definují role a cíle knihovny, a z 9 bodů, resp. etických doporučení profesionálního jednání knihovníka. Ani jeden z těchto bodů se však explicitně nevztahuje k problematice životního prostředí v intencích environmentální etiky. Z čehož plyne, že tudy cesta k odpovědnému jednání v kontextu budoucnosti zatím moc nevede.
32 Je zajímavé, že „konečnost“ jakékoliv entity či procesu souvisí v nepřímé úměře s jeho hodnotou. V situaci „neomezenosti“ či „nekonečného trvání“ se hodnota blíží nule. 33 Kodex etiky českých knihovníků. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) [online]. 2010–2015. [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: http://www.skipcr. cz/co-je-skip/kodex-etiky 29
Druhou možností je doplnění etického kodexu knihovníka34 o etickou zásadu, která by se v rámci strategie CSR jasně a jednoznačně dotýkala vztahu knihovny (jako „morálního subjektu“) k životnímu prostředí. V konkrétní realizaci by mohlo jít o přihlášení se k hodnotám biofilní orientace a jejího uskutečnění, např. v těchto krocích: • dodržování zásad a principů tzv. „zeleného úřadování“35 (či rovnou vytvoření zelené knihovny36); • snižování ekologické zátěže – tři úrovně: 1. snižování čerpání přírodních zdrojů; 2. snižování spotřeby energie; 3. snižování produkce odpadu;37 • informování o globální ekologické krizi (pochopení příčin a odstranění důsledků) a přijetí koncepce evoluční ontologie jako výchozího bodu pro vytvoření environmentální etiky a biofilní orientace jednání všech morálních subjektů. ** Věříme, že realizace navrhovaných kroků by mohla pozitivně zvýšit společenskou odpovědnost knihoven v kontextu environmentálního jednání, jako i přispět k biofilní transformaci kultury.
Použité zdroje: DANIHELKOVÁ, Kamila a Petr LEDVINA. Příručka zeleného úřadování a nakupování: pro zdravější a přírodě přátelštější kanceláře a úřady [pdf]. Brno: STEP, 2009 [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: http://www.ekoporadna.cz/domains/ekoporadna.cz/ images/Texty/Studie_na_web/Publikace/Prirucka_zeleneho_uradovani_a_nakupovani_2009.pdf DERRIDA, Jacques a Élisabeth ROUDINESCO. Co přinese zítřek?: dialog. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0542-2. FROMM, Erich. Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky? Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-323-4.
34 Toto doplnění může v kterékoliv knihovně provést knihovník oprávněný k takovému úkonu. 35 DANIHELKOVÁ, Kamila a Petr LEDVINA. Příručka zeleného úřadování a nakupování: pro zdravější a přírodě přátelštější kanceláře a úřady [pdf]. Brno: STEP, 2009, s. 3 [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: http://www.ekoporadna.cz/domains/ekoporadna.cz/ images/Texty/Studie_na_web/Publikace/Prirucka_zeleneho_uradovani_a_nakupovani_2009.pdf 36 Zelená knihovna [online]. Brno: Kabinet informačních studií a knihovnictví (KISK), 2012 [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: http://zelena.knihovna.cz/o_nas.html 37 Tyto tři úrovně ekologické zátěže vycházejí z koncepce evoluční ontologie. 30
HAVRÁNKOVÁ, Pavlína. Zelené úřadování a knihovny: environmentálně příznivý provoz knihoven. Opava, 2014. Diplomová práce. Slezská univerzita v Opavě. Vedoucí práce Mgr. Marek Timko, Ph.D. JONAS, Hans. Princip odpovědnosti: pokus o etiku pro technologickou civilizaci. Praha: OIKOYMENH, 1997. ISBN 80-86005-06-2. Kodex etiky českých knihovníků. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) [online]. 2010–2015. [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: http://www.skipcr. cz/co-je-skip/kodex-etiky ŠMAJS, Josef. Evoluční ontologie kultury a problém podnikání. Brno: Doplněk/Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-7239-298-8. ŠMAJS, Josef. Filosofie – obrat k Zemi: evolučně ontologická reflexe přírody, kultury, techniky a lidského poznání. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1639-3. ŠMAJS, Josef. Ústava Země: filosofický koncept. Banská Bystrica: Vydavateľstvo PRO, 2015. ISBN 978-80-89057-58-0. ŠMAJS, Josef (a kol.). Podnikatelská a environmentální etika. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4564-4. Zelená knihovna [online]. Kabinet informačních studií a knihovnictví (KISK), 2012 [cit.: 2015-08-31]. Dostupné z: http://zelena.knihovna.cz/o_nas.html
Mgr. Marek Timko, PhD., vystudoval učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů (v aprobaci filosofie – slovenský jazyk a literatura na Prešovské univerzitě), v r. 2009 obhájil doktorský titul na Masarykově univerzitě v Brně (téma Informace – evoluce – skutečnost). V současné době působí jako odborný asistent Ústavu bohemistiky a knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě i jako externí vyučující Kabinetu informačních studií a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Profesně se orientuje na problémy informační vědy, informační etiky, filosofie informace a v rámci evoluční ontologie se věnuje i vztahům přírody a kultury.
31
Takové divné slovo aneb není steak jako stake PhDr. Marie Šedá
Úvod Knihovny jsou úzce provázány se svým okolím a jejich role ve společnosti je jedinečná a nezaměnitelná. Jde o etablovaná kulturní zařízení a jejich vývoj korespondující s vývojem společnosti zahrnuje i změny v pojetí řízení knihoven, komunikaci s okolím a udržování i rozvíjení vztahů, což je základem teorie stakeholderského přístupu. Právě v oblasti knihovnictví sledujeme řadu změn – mění se paradigma knihovnické profese, knihovny se stále více orientují na zákazníka. Probíhá rozvoj informační společnosti a stále více se hovoří o společnosti znalostní. Knihovny se ocitají v novém společenském prostředí, dochází ke změnám v manažerském přístupu, který je stále více ovlivňován postupy užívanými v ziskové sféře. Důraz je kladen na společenskou odpovědnost firem a na otevřenou komunikaci. Přijetí těchto změn je vhodné pro ty, kdo chtějí zavádět nové metody řízení vztahů v organizaci, systematicky rozvíjet vztahy se svým okolím, a tím i lépe přistupovat k obhajování existence knihoven jako moderních otevřených organizací nezbytných pro kulturní a vzdělanostní rozvoj místa, ve kterém působí. Jde i o pochopení vztahů v místě a přijetí poznatku, že knihovny nemohou čekat na důležité partnery, až si jich povšimnou a zjistí, že knihovny vytvářejí významné hodnoty, ale samy musí vystupovat jako iniciátoři v komunikaci s okolím a budovat a rozvíjet vztahový marketing. Dnešní společnost zahrnuje různé lidi s mnoha zájmy, očekáváními a požadavky na instituce a organizace, které ovlivňují životní styl společnosti. Ty musí reagovat na potřeby a požadavky jednotlivců a skupin, které nebyly dříve vnímány jako součást fungování organizací, a to bez ohledu na to, zda jde o organizace ziskové či neziskové.
Stakeholders a jejich identifikace V poslední době se často kolem nás hovoří o stakeholders. Jaký je původ tohoto slova? Pochází z anglického výrazu složeného ze dvou slov – stake 32
a holder. Stake lze chápat jako sázku (nebo také osobu, která nese odpovědnost za výhru) a slovo holder jako podíl (chápáno jako osoba, která má podíl v určitém podniku, nebo je zapojena v organizaci a má zájem na jejím úspěchu). Jednotný český překlad slova stakeholder neexistuje, obvykle je vykládán jako zájmová strana, zúčastněná strana. Teorie stakeholderského přístupu je založena na prolínání mnoha oborů – strategického managementu, ekonomie, politické i morální filozofie, sociální psychologie a také environmentální etiky a etiky podnikání. U nás se teorií stakeholders blíže zabývala například Zuzana Dohnalová, která ve své habilitační práci38 analyzovala skladbu definic stakeholders. Uvádí, že definice jsou složeny ze dvou částí – první vymezuje, kdo jsou stakeholders (jednotlivci, skupiny), a druhá část postihuje vztah mezi stakeholders a organizacemi (stakeholders mají vliv, podporují organizace, ale také nesou jistou míru rizika). Ondřej Částek se definicemi pojmu stakeholders zabýval blíže a představil ve své práci39 celkem 29 různých definic. Jak si tedy definovat tento pojem? Z pohledu knihoven a jejich činnosti lze využít definici R. E. Freemana40˝, podle kterého je stakeholder „jakákoliv skupina či jednotlivec, který může ovlivnit nebo ovlivňuje cíle organizace.“41 Knihovny si mohou své stakeholders definovat pomocí mapování. Je vhodné položit si následující otázky: • Kdo jsou stávající i potencionální stakeholders? • Jaké jsou jejich zájmy či práva? • Do jaké míry se knihovny týkají jednotlivé skupiny? • Jak je knihovna ovlivňována určitými skupinami stakeholders? ** Poté může knihovna posoudit vliv jednotlivých skupin na svou činnost a podle toho určit, které skupiny jsou pro ni významné. Podle Mitchella, Agle a Woodové42 lze použít soustavu tří atributů, podle kterých lze 38 DOHNALOVÁ, Zuzana. Řízení vztahů podniku se stakeholdery: Stakeholder relationship management. Zlín, 2008. Habilitační práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky. 39 ČÁSTEK, Ondřej. Využití stakeholderského přístupu při strategické analýze podniku. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 40 R. Edward Freeman (*1951) je americký filozof zabývající se teorií stakeholders. 41 FREEMAN, R. Strategic management: a stakeholder approach [online]. Boston: Pitman, c1984 [cit. 2012-12-27]. ISBN 02-730-1913-9. Dostupné z: http://ebookbrowse. com/gdoc.php?id=42946468&url=8d92ef9d2208d6335945703b3c5413cb 42 Částek, Ondřej. Využití stakeholderského přístupu při strategické analýze podniku. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 26-27. 33
zjistit míru významnosti stakeholders: moc, legitimita a naléhavost. Překrýváním jednotlivých znaků je vytvářeno více tříd důležitosti. Pokud se knihovna rozhodne spolupracovat se stakeholders, měla by udělat následující kroky: • vyhodnotit seznam stakeholders a rozdělit je do skupin, • porozumět požadavkům a očekáváním jednotlivých stakeholders, • naplánovat proces navázání dialogu a spolupráce, • zahájit dialog, • udržovat komunikaci, spolupracovat a využívat zpětnou vazbu. ** Dobrá identifikace přináší mnohé výhody: • knihovna může využít názorů nejsilnějších stakeholders, může přizpůsobit svou činnost jejich požadavkům, • okamžitá a pravidelná komunikace s nimi s sebou nese jejich podporu, dobré a pozitivní vnímání organizace, • lze předvídat jejich reakce a zapracovat tyto odezvy do plánů a strategií.
Skupiny stakeholders v knihovnách V knihovnách můžeme zájmové skupiny rozdělit například na interní a externí: INTERNÍ
EXTERNÍ
zaměstnanci bývalí zaměstnanci dobrovolníci management odbory
autorské svazy distributoři knihovnické spolky média státní správa a samospráva místní organizace neziskové organizace jiné knihovny společnost uživatelé (návštěvníci, klienti) vláda vzdělávací instituce zřizovatelé…
Každá z těchto skupin ovlivňuje činnost knihovny. Velmi dynamickým prvkem jsou například uživatelé, jejichž potřeby se proměňují v závislosti 34
na rozvoji technologií. Je dobré zaměřit se na určitý segment uživatelů, kterým knihovna poskytuje své služby nejčastěji, snažit se o uspokojování jejich potřeb a naplňovat jejich očekávání. Nabízet jim služby na míru, vytvářet a nabízet personalizované služby a služby s přidanou hodnotou. Výhodné je to v místě, kde působí více různých knihoven, které spolupracují a nevytvářejí konkurenční prostředí.43
Komunikace se stakeholders Komunikace se stakeholders je proces, ve kterém instituce zahájí komunikaci se skupinami, které jsou pro ni důležité, tedy se skupinami, u kterých bere v úvahu jejich potřeby a přijímá jejich názory (ale nemusí se s nimi plně ztotožňovat). Je nezbytné si uvědomit, že jednotlivé zúčastněné strany jsou dynamické a komunikují i mezi sebou. Účinná komunikace se stakeholders je založena na vnímání jejich potřeb a odlišností. Podle toho je nutné vybrat vhodný způsob komunikace a komunikační kanál, např. zprávy o činnosti, e-mailová komunikace, web, sociální média, blogy, zpravodaje, bulletiny, brožury, letáky, výroční zprávy, formální i neformální setkávání, konference, semináře, schůzky s konkrétními osobami, porady, telefon apod. Dobré vztahy jsou dynamické, musí se rozvíjet a narůstat. Pokud se knihovna zaměří na strategické budování vztahů, měla by znát měnící se potřeby všech, se kterými komunikuje, vcítit se do jejich myšlení, problémů i do nároků vůči organizaci. Prostřednictvím výměny zkušeností, sdílení příkladů dobré praxe mohou knihovny pokračovat v budování a rozvoji své dobré pověsti. Efektivní komunikace pomáhá vytvářet knihovnu jako špičkovou neziskovou organizaci na místní i národní úrovni s přesahem do zahraničí. Takových knihoven je v Moravskoslezském kraji celá řada, výběrově můžeme jmenovat Knihovnu města Ostravy, Regionální knihovnu v Karviné nebo Knihovnu Petra Bezruče v Opavě. Není důležitá velikost sídla nebo knihovny, podstatný je přístup všech zaměstnanců při vytváření a budování dobrých vztahů.
43 Příkladem může být např. Ostrava, kde v relativně malé vzdálenosti od sebe působí Knihovna města Ostravy, Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě a také knihovna Vysoké školy báňské a Univerzitní knihovna Ostravské univerzity. 35
PhDr. Marie Šedá působí v Moravskoslezské vědecké knihovně jako krajský metodik. Její profesní cesta vedla z malé obecní knihovny přes knihovnu střediskovou i městskou, určitou dobu pracovala i v muzejní knihovně. V současné době se zaměřuje na hodnocení činnosti knihoven, ráda poznává změny, kterými knihovny procházejí. Působí také na Slezské univerzitě v Opavě.
36
PROCES A PRODUKTY SPOLUPRÁCE
Veřejné knihovny se stávají významnými kulturními, vzdělávacími a informačními centry. Stále větší důraz je kladen na role komunitní. To je dáno změnou poptávky uživatelů a návštěvníků knihoven, které se stále více stávají prostorem s „přidanou hodnotou“. Široká nabídka kulturních akcí ve vlastních prostorách nabízí neutrální místo vhodné pro setkávání všech skupin obyvatel. Knihovny reagující na potřeby společnosti a možnosti místa se stávají atraktivními i bezpečnými místy se smysluplnými aktivitami pro volný čas. To vše bylo obsahem druhého tematického bloku.
37
Komunitní prostředí pro veřejné knihovny – pojmová mapa PhDr. Libuše Foberová, PhD. „Nevíme, co bude tmelit budoucí společnost, ale jsme si vědomi toho, že cement současného světa se drolí.“ Václav Cílek
Úvodem Vize: „Naší vizí je, že se veřejné knihovny postupně přetvoří v komunitní knihovny, které budou stmelovat budoucí společnost.“ ** Redefinování rolí veřejných knihoven evokuje možné scénáře budoucího vývoje. Jedním ze scénářů je přerod knihovny v komunitní centrum města/obce a realizace poslání knihovny jako humánní instituce. Co znamená pojem humánní? Polidštění, zlidštění a zušlechťování lidské povahy. Současnou veřejnou knihovnu můžeme pokládat za zrcadlo společnosti, města, regionu a měřítko vzdělanosti lidí v ní. Knihovny od svého vzniku plní historickou úlohu – humanizovat myšlení a jednání lidí, shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat jejich poznání44. Svými vzdělávacími, kulturními, informačními a sociálními funkcemi má knihovna ve společnosti určité humanizační poslání, které naplňuje uspokojováním informačních potřeb a požadavků různých skupin obyvatel. Základním cílem knihoven je spojovat lidi a zaznamenané poznatky v plodném, lidském, co nejpřijatelnějším vztahu. Dnešní knihovna je podle M. Matthaeidesové místem lidí (individualit) – na jedné straně takových, kteří něco od knihovny očekávají, na druhé straně takových, jejichž posláním je tato očekávání naplňovat. V případě knihovníků hraje roli human relations (teorie lidských vztahů v profesi – orientace na motivaci, přání, zájmy a hodnoty i pracovníků služeb, zvyšování produktivity práce dobrými vztahy, příznivým sociálním klimatem, prostorem pro vlastní aktivitu pracovníků atd.). Základním humanizačním prvkem 44 MATTHAEIDESOVÁ, M. Humanizácia knižnično-informačných služieb z aspektu interpersonálnej komunikácie. Knižnica, 2004, 5(11-12), s. 500. ISSN 1335-7026. 38
je respektování a vytváření rovnocenných podmínek k přístupu a využívání informačních zdrojů bez ohledu na věk, rasu, pohlaví, náboženství, jazyk, zdravotní a sociální znevýhodnění, společenské postavení uživatelů služeb. Jde o polidšťování služeb, o jejich přiblížení lidské podstatě a přirozenosti, přínos ke kultivaci člověka. Jde zejména o humanizaci vztahu knihovník a uživatel. Při práci s lidmi hrozí syndrom vyhoření. Obranou je naučit se odolávat zátěži, stresu a frustracím. Jde o odstraňování komunikačních bariér a vůbec polidštění prostředí, v němž se služby odehrávají. Humanizace zároveň představuje vzdělávání a podmínky pro práci pro pracovníky ve službách. Hovoříme o unikátním prostředí veřejných knihoven, které je u lidí oblíbené, a tudíž je velmi vhodné pro vytvoření komunitního centra s přidanou hodnotou. Jednou z možností, jak mohou knihovny plnit historicky dané humanizační poslání, je přetvořit se v komunitní centra a zařadit tuto terminologii do svého slovníku. Nehumánní svět je plný humánních lidí a je potřeba, aby knihovny humánní lidi spojovaly a vracely do hry takové hodnoty, jako je láska a úcta k člověku a další. Komunity existovaly odjakživa, sousedské, školní, zájmové a podobně. Dnes však nabývají na novém významu. Vyspělý svět prochází vleklou krizí, ale i dlouhodobou transformací a přesunem od globalizace k re-lokalizaci (tzv. mysli globálně, jednej lokálně). Spontánně vznikají komunitní centra jako reakce na novou situaci. Ať už jako zařízení sociálních služeb, ve školách, pro různé zájmové skupiny – komunitní zahrady a další. Knihovny mají potenciál stát se komunitními centry s přidanou hodnotou. Příklady dobře fungujících komunitních knihoven u nás by mohly být vzorem.
Kvalitativní šetření – diskuse k položené anketní otázce: „Co si představujete pod pojmem komunitní knihovna?“ Kvalitativním šetřením chceme nabídnout pohled hlavních aktérů (knihovníci a uživatelé knihoven) na pojem komunitní knihovna. Taková zkoumání jsou důležitá pro hledání odpovědí v teorii knihoven a jejich komunitní role. V současnosti není u nás na toto téma zpracována komplexní studie. Jádrem ankety „Knihovny a jejich komunitní role“ je pomocí analýzy pojmu komunitní knihovna a jeho asociací včetně subjektivních výpovědí vyslovených danou cílovou skupinou respondentů zjistit názory na komunitní knihovnu. Jedním z hlavních předpokladů, ze kterých kvalitativní šetření vychází, je různost názorů na pojem komunitní knihovna. Proto se 39
nezabýváme pouze názory knihovníků, ale i uživatelů knihoven, což souvisí se skutečností, že chceme konfrontovat jejich názory. Jak komunitní knihovnu vnímají knihovníci a co si pod tímto pojmem představují uživatelé a potenciální uživatelé knihoven. Hlavním cílem je sumarizovat komplexní vhled na problematiku komunitních knihoven. Takto koncipovaný příspěvek se snaží poznat myšlení a motivaci knihovníků i samotných uživatelů. Dále zmapovat oblasti komunitního prostředí pro potřeby veřejných knihoven a získaná data ztvárnit prostřednictvím pojmové mapy.
Metodologie Kvalitativní šetření je zaměřené na zjišťování, jak jedinci nahlížejí na pojem komunitní knihovna a fenomény v něm přítomné. Používáme induktivní postup, kdy na základě sebraných dat konstatujeme tvrzení, ze kterých se dají vyvodit obecné závěry. Hledáme motivy a důvody, které stojí za jednáním oslovených respondentů, a význam, který řešeným jevům přisuzují. Kvalitativní šetření nám umožní odhalit a porozumět, co je podstatou představy pojmu komunitní knihovna. Jsme si vědomi toho, že nenabízíme hluboký vhled do této oblasti. Pracujeme s poměrně malým vzorkem respondentů – 87 vybraných osob podle zvoleného klíče. Naším cílem není vytvořit nové teorie týkající se knihoven a jejich komunitní role, ale spíše poukázat na nová témata dalších možných výzkumů. Výstupy z tohoto kvalitativního šetření je možné dále ověřovat kvantitativně. Výzkum probíhal ve dnech 27. 4. až 8. 5. 2015 ve vybraných knihovnách a mezi náhodně oslovenými potenciálními uživateli knihoven45. Podařilo se z celkového počtu 139 oslovených získat 87 odpovědí respondentů: 42 odpovědí knihovníků a 45 odpovědí uživatelů (včetně potencionálních uživatelů knihoven). Získané odpovědi jsme rozdělili do tří skupin: první skupinu tvoří odpovědi, ve kterých se shodli všichni respondenti, druhou skupinu tvoří odpovědi knihovníků a třetí odpovědi uživatelů. Vybrali jsme odpovědi, v nichž se nejvíce respondenti shodovali nebo naopak různili.
Parafrázujeme z odpovědí obou skupin respondentů Téměř všichni respondenti se shodli v odpovědích typu – stmelování komunity, vzdělávání komunity a rozvíjení komunitního života. 45 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4. 40
„Komunitní knihovnu si představuji jako prostor, kde se setkávají různí lidé. Stmeluje lidi, propojuje a vytváří různé komunity. Komunitní knihovna je knihovna co nejblíže k lidem. Jedná se o prostor, kde se setkávají všechny generace komunity. Komunitní knihovna je knihovna pro nejrůznější komunity – zájmové, etnické, sociální status ad. Sdružuje lidi společného zájmu. Umožňuje náhodná i cílená setkávání různých lidí v komunitě. Komunitní knihovna by měla být zejména vzdělávací institucí. Nabízet informační gramotnost, IT, mobilní a digitální technologie, filozofii, historii, hudbu, ale i ruční práce, kurzy čtenářské gramotnosti, předčítání, čtení nahlas atd. Komunitní knihovna je knihovna, která se zajímá o život komunit v místě a snaží se rozvíjet vzdělanostní, kulturní a společenskou úroveň lidí. Komunitní knihovna aktivizuje jednotlivce, ale i celé skupiny lidí. Komunitní knihovna by měla napravovat pošramocené mezilidské vztahy. Komunitní knihovna by měla být nedílnou součástí veřejného života. Komunitní knihovna jako místo, kde se uchovává a zprostředkovává jinakost a osobitost komunity. Komunitní knihovna podporující a rozvíjející genius loci.“ Dále řada dalších podobných odpovědí.
Parafrázujeme z odpovědí skupiny respondentů – knihovníků Respondenti se shodli, že veřejná knihovna je komunitní už samou podstatou. „Zápasím s termínem komunitní knihovna, není mi jasný rozdíl mezi termíny veřejná knihovna a komunitní knihovna. Domnívám se, že všichni mluví o komunitní knihovně, protože je to módní, ale definice schází. Veřejná knihovna je komunitní už svou podstatou, sdružuje menšiny se společným zájmem o knihy, informace a vzdělávání. Scházejí se v ní uživatelé z různých komunit. Podstatné je, aby komunitní knihovna nabízela veřejné knihovnické a informační služby (VKIS), jinak by komunita neměla důvod, proč se scházet právě v knihovně a ne kdekoliv jinde. Symbióza úspěšné veřejné knihovny a komunitního centra. Na definici nezáleží, komunitní knihovna je knihovna, která si sama vytváří čtenářskou komunitu, která ji potřebuje a využívá. Komunitní knihovna je veřejná knihovna, která se hlásí ke komunitní funkci. Veřejné knihovny přirozeně plní roli komunitního centra, rozvíjejí komunitní život, zapojují se do dění komunity, berou to jako samozřejmost a nemluví o tom. Měly by změnit rétoriku a přemýšlet o svém poslání v nových souvislostech. Zmodernizovat propagační rétoriku. 41
Komunitní knihovna by měla řešit problémy komunity, měla by se zapojit do veřejného života, měla by participovat na akcích města, měla by napomáhat rozvoji komunity. Komunitní knihovna by měla lépe reagovat na potřeby lidí. Knihovna, která nabízí aktivity, o které má komunita zájem. Knihovna, která zprostředkovává komunikaci napříč komunitou, nejen mezi čtenáři. Komunitní knihovna by měla propojovat veřejný a soukromý sektor. Knihovna spolupracující s místními organizacemi a institucemi. Komunitní knihovna je knihovna s identitou. Komunitní knihovna je knihovna, kde pracuje komunitní knihovník s odpovídajícími kompetencemi. Sebelepší hraní si jen na svém písečku je špatně. Komunitní knihovna se lépe propaguje. Komunitní knihovna je knihovna, která má šanci na přežití.“
Citujeme odpověď knihovnice (bývalé studentky) „Mě osobně fascinovalo, jak taková komunitní knihovna funguje v černé Africe, konkrétně v Zanzibaru. Tam je problém dostat se ke knize. Kniha je vzácnost, a to i pro gramotné lidi. Když jsem četla na pláži, v autobuse, prohlíželi si mě všichni jako děti děda Vševěda. Zajímalo je, o čem kniha je, chtěli do ní nahlédnout, zajímala je, i když byla psaná česky a neměla obrázky. Navštívila jsem místní knihovnu, která byla malinká a čítala pouhých padesát knih pro děti. Knihovny si tam všichni velmi považují, kniha je luxusní zboží. Pro nás je knihovna a kniha naprostou samozřejmostí. Pro ně je to jediná možnost, jak poznávat svět. Běžní lidé nemají televizi, přístup na internet nebo chytrý mobil. Přitom je v nich přirozená touha rozvíjet svůj osobní potenciál. Lační po informacích. Do školy nemůže chodit každé dítě, některé musejí pomáhat na poli a se sháněním obživy. Je to země, kde dokáže jedna kniha změnit život, poskytnout životní cíl. Recepční v hotelu hovořil dobře italsky. Když jsem se ho ptala, jak se italštinu naučil, překvapil mě. Dostal před šesti lety od jednoho hosta italskou knihu a z ní se vše naučil.“ „Komunitní knihovna má lidi sbližovat, ukazovat jim krásy vědění. Měla by být místem, kde se děti a dospělí baví, ne nudí. Hodně záleží na přístupu knihovníka, může pozitivně působit na lidi a má k tomu neomezené možnosti. To je na knihovnické profesi fascinující.“
Parafrázujeme z odpovědí skupiny respondentů – uživatelů Respondenti se shodli, že komunitní knihovna je pro ně ideální knihovnou, domáckou a především dostupnou. 42
„Komunitní knihovna je místo, kde se čtenář cítí jako doma. Komunitní knihovna je knihovna, která se snaží podporovat a utvářet vztah k místu, kde žijeme. Je informační tepnou daného místa. Je pamětí komunity. Komunitní knihovna využívá potenciál místních obyvatel a jejich formálních i neformálních uskupení. Komunitní knihovna je místo, kde mají lidé k sobě blízko, kde se cítí dobře, kde se těší a vždy se rádi zastaví, když mají cestu kolem, nejen pro knihy, ale přečtou si u šálku kávy třeba noviny, kde si lidé dávají dostaveníčko. Komunitní knihovna je knihovna, která zaujímá ve svém okolí významné místo, je součástí společenského a kulturního života. Otevírá se nejen svým uživatelům (komunitě knihomolů), ale všem. Komunitní knihovna by měla sloužit všem, nejen registrovaným uživatelům. Otevřená více lidem. Dostupná. Komunitní knihovna by měla nabízet klubovou činnost. Klub deskových her, čtenářský klub, klub tvůrčího psaní, klub přátel poezie, klub přátel knihovny ad. Komunitní knihovna by měla být kulturním centrem s kavárnou. Komunitní knihovna je místem, kde si lidé vyměňují knihy, pořádají čtenářské kluby, vyměňují zážitky z četby. Komunitní knihovna ve stylu komunitních zahrad pražských pavlačových domů, ale i jiných měst.“
TDKIV (Terminologická databáze knihovní a informační vědy) Definice komunitní knihovny: Veřejná knihovna typu městské či obecní aktivně pomáhající rozvoji komunity v místě svého sídla, a tak propojující tradiční knihovnické a informační služby s činnostmi komunitního centra46. ** Definice veřejné knihovny: Veřejná knihovna zřizovaná správou města pro uspokojování čtenářských zájmů, informačních a vzdělávacích potřeb obyvatelů města47.
46 Komunitní knihovna. TDKIV – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy [online]. ©2015 [cit. 2015-07-28]. Dostupné z: http://aleph.nkp. cz/F/7IRUTY2I7M8CINNCHS92T9J1CGI3M44N2MKY2345GMGR62LFTK36887?func=find-acc&acc_sequence=000059106 47 Veřejná knihovna. TDKIV – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy [online]. ©2015 [cit. 2015-09-18]. Dostupné z: http://aleph.nkp. cz/F/7IRUTY2I7M8CINNCHS92T9J1CGI3M44N2MKY2345GMGR62LFTK50726?func=find-acc&acc_sequence=000003488 43
Komentář Z obou definic vyplývají tyto skutečnosti: veřejná i komunitní knihovna slouží všem lidem v místě svého působení. Obě mají cíl uspokojit čtenářské, informační a vzdělávací potřeby lidí. Mají tedy společný základ, na kterém se dá postavit kvalitní komunitní centrum. Komunitní role knihoven nejsou ničím novým, nový je způsob, jak tyto skutečnosti ukotvit terminologicky a dát jim hlubší význam. Nahlížet na zkvalitňování komunitního života jinou optikou a definovat význam veřejných knihoven v tomto snažení. Přesvědčit zejména knihovníky, že komunitní centra v knihovnách jsou výzvou, kterou by neměly přehlížet. Uvádět příklady dobře fungujících komunitních knihoven u nás i v zahraničí a upozorňovat na jejich přínos. Přesvědčit zřizovatele, že knihovna je tou nejlepší alternativou pro vznik komunitního centra a má všechny předpoklady a nástroje, jak trvale zlepšovat komunitní život v obci/městě.
Nové definice komunitní knihovny Knihovník a uživatel Komunitní knihovna je místo, kde se uchovává a zprostředkovává jinakost a osobitost komunity. Komunitní knihovna je knihovna, která se zajímá o život komunit v místě a snaží se rozvíjet vzdělanostní, kulturní a společenskou úroveň lidí. ** Uživatel Komunitní knihovna je po domově a zaměstnání třetím oblíbeným místem v životě lidí. Komunitní knihovna je místo, kde mají lidé k sobě blízko, kde se cítí dobře, kde se těší a vždy se rádi zastaví, když mají cestu kolem, nejen pro knihy, ale přečtou si u šálku kávy třeba noviny, kde si lidé dávají dostaveníčko. ** Knihovník Komunitní knihovna je veřejná knihovna, která se hlásí ke komunitní funkci.
44
Pojmová mapa Komunitní prostředí pro veřejné knihovny
45
Diskuze k pojmové mapě V kruhu Paradigma: chování knihovny jako komunitního centra – knihovna je po domově a zaměstnání třetím oblíbeným místem v životě lidí.
Definice komunity Na nejednotu definování komunity poukazuje celá řada odborníků. Jedná se např. o Kellera, který tuto nejednotnost připisuje užívání pojmu komunita od konce 19. století. V tomto období se komunita nejvíce vztahuje k obci či vesnici. Až později se pojem komunita objevuje v kontextu městské aglomerace a nedefinuje pouze místní určení. V souvislosti s migrací a masivním rozvojem urbanizace se pojem komunity začíná vztahovat k rase, národnosti či jinak definované menšině. Na mnohoznačnost pojmu komunita upozorňuje dále Bell a Newby48, kteří našli více než devadesát definic pojmu komunita. Keller nalezl takovýchto definic více než sto. ** Komunita je společenství lidí, kteří mají společné duchovní vazby, jimiž může být společný původ, národnostní příslušnost, společná víra, vyznávání stejných hodnot. ** Komunita jako geografická oblast, ve které žijí lidé (sídelní komunity). V této komunitě jde o společné obývání sociálně vymezeného fyzického prostoru. Komunita je vymezena geografickou oblastí, etnickou příslušností, religiózní příslušností a jinakostí. ** Motivace komunity Cílem motivování v komunitě je aktivovat jednotlivé členy komunity, podnítit jejich vnitřní hnací síly a usměrnit jejich chování k dosažení konkrétního cíle. Pomocí motivace se vytváří a podněcuje u lidí vnitřní zájem, ochota a chuť angažovat se při plnění svěřených úkolů a cílů komunity. Klíčové je dosažení skutečného vnitřního odhodlání. **
48 BELL, C. & H. Newby. Community Studies. London: George Allen & Unwin, 1971. 46
Spolupráce napříč komunitou Spolupráce neboli kooperace je druh sociální interakce. Jedná se o základní formu sociálního chování. Spolupráce znamená společné úsilí zaměřené na dosažení prospěchu všech, kteří se na něm podílejí. ** Partnerství v místní komunitě Jedná se o cílenou spolupráci na propojení místních obyvatel, místní samosprávy, sdružení a skupin, abychom pomohli vytvořit silnou a tvůrčí místní komunitu, která bude společně prosazovat strategické cíle pro rozvoj regionu a nejbližší infrastruktury v okolí knihovny. ** Naplňování humanizačního poslání Cílem je hledat chyby v mezilidských vztazích. Pod pojmem humanizace se skrývají hodnoty, které by v komunitě neměly chybět, neboť patří ke všeobecnému vzdělání. Jak se dá naučit sociálnímu cítění, vztahům k ostatním, k multikulturnímu chování či k dobrovolné pomoci? Příkladem a vhodnými komunitními aktivitami. Humanizace si žádá dobré srdce. Tkví v lidech od pradávna, je třeba ji probudit a více používat. ** Revoluční myšlení – politici – vedení knihovny V případě komunitních aktivit jde o iniciativu zdola. Musejí je chtít samotní lidé (uživatelé, potenciální uživatelé a zejména knihovníci) a prostřednictvím vedení knihovny působit na místní politiky, kteří se s touto myšlenkou ztotožní a budou ji dále používat ve svém slovníku, podporovat a propagovat. ** Komunitní knihovník = komunitní koordinátor (tuto funkci mají nově vybraná města, komunitní školy) – měl by být kreativní, organizačně schopný a zejména komunikativní. Jeho úkolem je komunikace s vedením knihovny v otázkách plánování, komunikace se sociálními partnery knihovny, mapování jejich požadavků, příprava komunitních aktivit, organizace komunitních aktivit včetně finančního zajištění a koordinace všech činností. Současně se komunitní koordinátor stará o public relations a o propagaci aktivit knihovny (o webové stránky knihovny, o facebook ad.), především spolupracuje s médii a novináři. Zvláštním úkolem komunitního koordinátora je fundraising, kterým částečně zajišťuje chod komunitního centra. **
47
Sponzoři, přátelé, fanoušci komunity/knihovny, cílové skupiny Knihovna zde hraje roli spojovatele lidí v komunitě. Vytypovává si cílové skupiny, se kterými intenzivně pracuje. Z uživatelů knihovny i potenciálních uživatelů se rekrutují fanoušci knihovny, komunity, přátelé knihovny a komunity a případně možní sponzoři. Úspěšná a známá knihovna dokáže sponzory získat snadněji. Je ovšem nutné, aby knihovna uměla a dokázala pracovat s fundraisingem.
Komunitní aktivity – mezinárodní, národní, regionální Knihovny pořádají či spolupořádají řadu zajímavých akcí, jejichž cílem je propagovat knihovnu, její služby a informační zdroje. Knihovny jsou veřejné instituce a očekává se od nich, že budou pomáhat místním občanům a vytvoří prostor pro setkávání různých občanských komunit. Komunitní aktivity jsou zaměřeny na všechny občany, kteří mají zájem a chuť zlepšovat společenský život komunity. Jedná se o nejrůznější kulturní pořady, ale i vzdělávací činnosti. Národní aktivity jsou např. Noc s Andersenem, Týden knihoven ad. Z mezinárodních např. Světový den poezie, Mezinárodní den dětské knihy, Mezinárodní den seniorů ad.
Poradenství CŽV, IG – komunitní vzdělávání Komunitní vzdělávání je proces, který zapojuje lidi bez rozdílu věku do života komunity tak, že uspokojuje jejich vzdělávací, sociální, kulturní nebo rekreační potřeby.
Po obvodu kruhu Vhodným spojením lidí se dá úspěšně zvyšovat potenciál místa a zlepšovat vztahy v komunitě. Budovat komunitu je snazší, když se členové ztotožňují s komunitními rolemi a mají zájem žít lepší a kvalitnější život. Kvalitní život v komunitě, její smysluplné aktivity a příběhy jsou tou nejlepší propagací.
Rohy pojmové mapy Komunitní práce – fáze, zásady Komunitní práce jako taková se nedá časově okleštit, je to živý organismus a je třeba dlouhý časový úsek v řádu několika let k tomu, aby se
48
jednotlivé subjekty v komunitě naučily spolu komunikovat, spolupracovat a společně svépomocně zlepšovat podmínky svého života. Komunitní plánování – týmy pro komunitní plánování Podle časového horizontu, ve kterém se plánování odehrává, rozlišujeme strategické plánování, taktické plánování a operativní plánování. Dlouhodobým předvídáním dlouhodobého vývoje se zabývá prognózování. Podstatou plánování je určení cílů nebo cílových hodnot a případně způsobů jejich dosahování. Při plánování jsou brány v úvahu všechny relevantní vnitřní i vnější faktory ovlivňující úspěšné dosažení cílů nebo cílových hodnot. ** „Aktivita místních obyvatel nezůstane ležet ladem.“ ** Podpora aktivních obyvatel, organizací a spolků pomůže společně vytvořit zajímavé místo pro život a propojí všechny obyvatele v jednu komunitu. Potenciál knihoven je v tomto směru využíván minimálně. Příklady fungujících komunitních knihoven ukazují, že např. bohatá klubová činnost a komunitní činnosti mohou být klíčové v úspěchu komunitního života. Komunitní prostředí chápeme jak uvnitř knihovny, tak vně.
Klima knihovny Klima knihovny ovlivňuje styl práce s lidmi, znalost lidí, jejich zájmů, potřeb, aspirací, ale i osobních problémů. Důslednost v jednání. Motivace pro aktivní zapojení do práce, vlastní zapojení a míra využívání osobního potenciálu. Umění dotahovat věci do konce. Objektivnost v hodnocení odvedené práce, spravedlnost a zejména rovnost v hodnocení. Vůbec tolerance a porozumění. Klima knihovny tedy zjednodušeně vypovídá o tom, jak se jednotliví účastníci (uživatelé, knihovníci a vedoucí knihovníci) cítí v prostředí dané knihovny, jak je toto prostředí motivuje k práci, ke studiu. Klima se nedá nařídit ani naplánovat, přesto je nutné na něm intenzivně pracovat a cíleně je zlepšovat.
Asociace komunitních nadací v ČR Asociace komunitních nadací v České republice vznikla v roce 2006. Jejím cílem je podporovat rozvoj komunitních nadací a organizací, které se komunitními nadacemi nebo nadačními fondy chtějí stát, podporovat 49
jejich vzájemné kontakty a spolupráci a propagovat myšlenku působení komunitních nadací.
Duch místa – GENIUS LOCI – potenciál komunity Genius loci je latinské slovní spojení znamenající „duch místa“. V římské mytologii byl genius loci duch či bůžek ochraňující určité místo, často býval zobrazován jako had nebo jako postava s rohem hojnosti. Profesor Jaroslav Vencálek se dlouhodobě věnuje geografické problematice rozvoje krajiny. Jeho publikace analyzující genia loci jsou zcela ojedinělé.
Doslov k diskuzi Komunitnímu knihovnictví se věnuje i Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011–2015: konkrétně v kap. 9) Podporovat úlohu knihoven jako přirozených center rozvoje občanských komunit a jejich kreativity. Od roku 2002 funguje pod Svazem knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) Skupina pro komunitní aktivity, kterou vede Mgr. Z. Ježková. V roce 2003 byl realizován ve vybraných knihovnách cyklus seminářů „Knihovna jako komunitní centrum“. Jaké jsou tedy cíle v podpoře knihoven jako komunitních center? Je nutné postupně definovat pojmy v komunitním prostředí a dát jim konkrétní obsah. Vypracovat terminologický slovník a metodiku přerodu veřejné knihovny v komunitní centrum. Hledat příklady a specifikovat výhody. Realizovat aplikované výzkumy – redefinování role knihoven ve 21. století. Slogan pro komunitní knihovny: „ZAŽIJTE KNIHOVNU JINAK“.
Závěr Pokusili jsme se spojit teorii knihovny a její komunitní role s realitou knihovnické praxe tím nejvhodnějším způsobem. Shrnujeme tedy dva pohledy na pojem komunitní knihovna: jak problematiku vidí knihovníci a jak uživatelé knihoven. Knihovníci o komunitní knihovně přemýšlejí ve směru, co by měla dělat, a zápasí se samotným pojmem komunitní knihovna, kdežto uživatelé mají pod pojmem komunitní knihovna zcela jasnou představu. Na rozdíl od knihovníků ví přesně, co tento pojem znamená. Komunitní knihovna v nich evokuje pocit domácké knihovny, knihovny přesně pro ně, ideální knihovny, zejména potom dostupné knihovny atd. V některých bodech se představy knihovníků a uživatelů 50
potkávají a je tady na čem položit základy komunitní knihovny. Cílem by mělo být splnit představy uživatelů o komunitní knihovně a vybudovat tak pevné základy komunitního knihovnictví u nás. ** „Vyneste knihovnu (v zubech) ven!“ (Šimková, L. – šéfredaktorka časopisu Čtenář)
Použitá literatura
Asociace komunitních nadací ČR [online]. ©2015 [cit. 2015-07-28]. Dostupné z: http:// akncr.cz/ BELL, C. & H. Newby. Community Studies, London: George Allen & Unwin. 1971. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4. MATTHAEIDESOVÁ, M. Humanizácia knižnično-informačných služieb z aspektu interpersonálnej komunikácie. Knižnica, 2004, 5(11-12), s. 499-504. ISSN 1335-7026. TDKIV – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy [online]. ©2015 [cit. 2015-09-18]. Dostupné z: http://tdkiv.nkp.cz
PhDr. Libuše Foberová, PhD., se knihovnictví věnuje od roku 1989, pracovala jako knihovnice a vedoucí v různých typech knihoven. Od roku 2005 je odbornou asistentkou Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 2001 založila časopis Knihovnický zpravodaj Vysočiny, je členkou ediční komise časopisu Bulletin SKIP – Svaz knihovníků a informačních pracovníků, redaktorkou knihovnického časopisu DUHA. Organizuje knihovnické konference Kniha ve 21. století, publikuje v odborném knihovnickém tisku.
51
Partnerství s místními školami při vytváření čtenářských návyků Dana Kochová
Úvod S dětmi pracuji přes třicet let. Počátky nebyly docela snadné. Obcházela jsem školy a nabízela besedy. Někteří ředitelé se tvářili dost nepřístupně, ale postupně se situace měnila a o besedy byl čím dál větší zájem. Nakonec chtěly chodit všechny třídy, a to minimálně 2x ročně. Vzhledem k tomu, že tenkrát bylo v našem obvodu 6 škol a některé ročníky měly i 5 tříd, bylo to docela náročné. Ale vyplatilo se. V knihovně bylo plno každý den. Bohužel situace se od té doby změnila. S poklesem počtu obyvatel poklesl i počet dětí a tím pádem i počet škol. Takže z 6 zbyly jen 3 a v každém ročníku jsou pouze 2 třídy. Za roky spolupráce jsme ale navázaly přátelské vazby s učitelkami, takže k besedám a Knihovnickým lekcím přibyly i další aktivity. Bylo to i díky tomu, že jsem téměř deset let vedla Klub dětských knihoven severní Moravy, což se odrazilo i na mé práci v dětském oddělení. Projekty z klubka jsem se snažila připravovat tak, aby se daly provádět v co nejužší spolupráci se školami. Je to výhodné pro obě strany. My můžeme přenést některé úkoly na školy a učitelky mají připravený projekt, o který se nemusí starat. Máme asi velké štěstí, že všechny školy nám vycházejí maximálně vstříc a spolupráce s nimi je velice dobrá, ba přímo skvělá.
Celé Česko čte dětem a Škola naruby K projektu Evy Katrušákové Celé Česko čte dětem jsme se připojily v r. 2007 naším celoročním projektem Škola naruby. Vycházely jsme z toho, že si děti velice rády hrají na školu. Připravily jsme proto deníčky – žákovské knížky, do kterých rodiče, sourozenci, prarodiče nebo jiní dospělí zapisovali, co svému dítěti četli a jak dlouho. A děti jim čtení známkovaly a podepisovaly, že je to pravda. Své zážitky z četby měly možnost vyjádřit i formou obrázku nebo textu na volných stránkách deníčku, nezapomněly jsme ani na stránky pro pochvaly nebo poznámky. 52
Součástí projektu pak byly třídní schůzky se zajímavým doprovodným programem a ukázkami novinek na knižním trhu. S humorem jemu vlastním povyprávěl Adolf Dudek o tom, jak se ilustrují knihy a časopisy, z Polska přijela na křest své knihy Ale já to tak chci! spisovatelka Beata Ostrowická, hrálo se loutkové divadlo, probíhaly výtvarné i dramatické dílny. Přestože šlo o projekt určený rodinám, velkou měrou se do něj zapojily i místní školky a školy. Učitelky si každý den našly čas a dětem četly z vybraných knížek. A to i přesto, že od některých dětí sklidily poznámku, že při čtení usínají. Na konci roku se konalo slavnostní setkání v loutkovém sále Kulturního domu P. Bezruče. Pozvaly jsme nejaktivnější třídy a ty nejlepší „čtecí rodiny“ před nimi ocenily knihami. Další ceny převzaly přímo z rukou pana primátora. Odměnou všem pak bylo scénické čtení herce Jana Fišara z Národního divadla Moravskoslezského. Projekt Škola naruby byl určen menším dětem, tj. do 2. tříd. Pro ty starší jsme využily projektu učitele z kopřivnické základní školy Mgr. Miloše Šlapala s názvem Skvělá kniha. Děti 1. i 2. stupně ZŠ celý rok četly ve škole i doma knihy, které si vybraly ve své knihovně, zapisovaly je do čtenářských listů a přidělovaly jim body od 0 po 10. Na konci školního roku nám učitelky seznamy předaly a my jsme podle nich sestavily žebříček nejoblíbenějších knih. Tyto seznamy následně využívaly knihovnice i učitelky při další práci s knihou. Velkým překvapením bylo, že projekt fungoval i na žáky 8. a 9. tříd.
Cesty za knihou A také nás to inspirovalo k dalšímu projektu – Cesty za knihou pro děti 3.–5. tříd. Přečtené knihy si už děti nezapisovaly do seznamů, ale do čtenářského pasu. Aby se naučily orientovat v knize, musely kromě názvu knihy zapsat také autora, ilustrátora, hlavní hrdiny, stručný obsah a později jsme na žádost dětí přidaly i počet stran. Sčítat přečtené strany je bavilo nejvíc, zvlášť když jsme jim řekly, že čtenářem se člověk stává po přečtení 3 000 stran. Když dítě knihu přečetlo a do pasu zapsalo všechny údaje, přineslo pas učitelce, která vše zkontrolovala, zeptala se na některé detaily z knihy, aby si ověřila, zda knihu opravdu četlo, a dala do pasu razítko. To opravňovalo k cestě za další knihou. Výhodou bylo, že děti četly ve škole ve vyhrazeném čase knihu, kterou si samy vybraly a svým tempem. Kdo chtěl, mohl knihu představit ostatním dětem ve třídě. Podařilo se nám tak zapojit i děti, které do té doby měly problémy se čtením i komunikací. 53
Nezapomněly jsme ani na učitelky 1. a 2. stupně ZŠ. Pro ně jsme připravovaly 2x ročně setkání, na kterých jsme je informovaly o průběhu projektů, co zajímavého která škola připravila a nechyběly ani informace o novinkách na knižním trhu. Učitelky si semináře velmi pochvalovaly a mnohdy přišly i s dalšími výbornými nápady. Abychom dětem ukázaly, že přečtením knihy nemusí vše končit a příběh může naopak inspirovat k dalším hrám, pořádaly jsme zábavná odpoledne s knihou. Hrály jsme si na piráty, na pravěk, na kuchaře, putovaly jsme do pohádky apod. Na konci každého školního roku jsme odměnily nejaktivnější děti.
Čtení pomáhá a Pilný horník Tyto dva projekty u nás běžely až do r. 2012. Tehdy školy začaly využívat nového charitativního projektu ČEZ Čtení pomáhá. V seminářích pro učitele pokračujeme dál, konají se však už jen jednou ročně. Na konci roku 2012 otevírala knihovna novou pobočku – Stálou výstavní expozici k historii Havířova a hornictví. K této příležitosti jsme vymyslely etapovou soutěž s názvem Pilný horník. Cílem soutěže bylo seznámit soutěžící s historií hornictví na Ostravsku a hlavně zapojit do ní děti i dospělé. Zvolily jsme poněkud odlehčenou formu, což se nám velice osvědčilo. Soutěž trvala měsíc a byla rozdělena do 4 etap. Každý týden „horníci vyráželi na šichtu“ a plnili zadané úkoly (šlo o vyhledávání významu slov napsaných v hornickém slangu, poznávání hornického znaku, hornické uniformy, pracovního nářadí horníků, jejich patronky, luštění křížovky s hornickým pozdravem v tajence, vyhledávání vtipů o hornících apod.). Za správné odpovědi sbírali soutěžící nálepky – vozíky s uhlím. Další vozíky mohli získat za bonusy – domalování podzemní šachty podle své fantazie, namalování obrázků s hornickou tematikou nebo napsání libovolné literární práce na téma hornictví. Soutěžit mohli jednotlivci nebo „hornické partyje“, jejich úkolem bylo nasbírat co nejvíc vozíků. Překvapilo nás, jaký ohlas soutěž měla. Soutěžily celé třídní kolektivy, školní družiny, děti z Komunitního centra Havířov Armády spásy, rodiny, mladí i staří. Atmosféru nejlépe vystihují slova Mgr. Jiřiny Sýkorové ze ZŠ 1. Máje: „ZDAŘ BŮH!“ … znělo celý měsíc naší školou, vždy po ránu, když se v „partyjach“ zdravili mladí havíříčci, kteří se zúčastnili soutěže Pilný horník. Nadšení, s jakým se děti spolu se svými učitelkami pustily do plnění úkolů, bylo opravdu nečekané. Nejenže žáci horlivě vyhledávali informace, ale i spontánně nosili velice zajímavé materiály o životě 54
v hornictví minulosti i současnosti. Zájem o tuto tematiku nenechal klidnými ani rodiče a prarodiče dětí. Po dětech posílali do školy úžasné „hornické“ materiály. Ve třídách se pak objevovaly dobové fotografie hornických part, vzorky uhlí v podobě zkamenělin – fosílií, DVD o práci horníků na šachtách, knižní publikace s touto tematikou. V mnohých třídách visely hornické kahany, pořádaly se besedy na různá „havířská“ témata. Hornictví a jeho tradice nám pronikly „pod kůži“ a rozšířily naše vědomosti. Soutěž byla velice zajímavá a hlavně pro děti z naší aglomerace přínosná. Mnozí z žáků doposud netušili, že žijí v kraji, kde donedávna patřilo hornictví ke každodennímu chlebu téměř každé rodiny, která v našem městě a vůbec v ostravském kraji žila…“
Hornické rekordy „Horníci“ se opravdu činili. „Fáralo“ jich 236 a za měsíc se jim podařilo „narubat“ 2 188 vozíků s uhlím. Nejpilnějších 6 jednotlivců a 3 partyje získali za odměnu volný vstup do Hornického muzea OKD Landek v Ostravě, zdarma registraci do knihovny na r. 2013, všichni pak knižní odměny, které věnovalo město Havířov, diplomy s medailí a drobné dárky. A já ještě dodám, že děti i dospělí vytvořili úžasné literární práce i obrázky šachet, horníků, permoníků, které byly vystaveny v prostorách naší knihovny. Jak již bylo řečeno, při soutěži jsme zjistily, že mnohé děti o zdejším kraji horníků moc nevědí. Proto jsme jim na r. 2013 nachystaly projekt, v němž jsme chtěly představit náš kraj, spíš v souvislosti s okolím Havířova, historii i současnost, architekturu, zajímavé osobnosti, nářečí, zvyky apod. Bylo to prostřednictvím odborných přednášek, besed s regionálními osobnostmi, koncertů regionálních hudebníků, proběhly dílny a výstavy s místními výtvarníky, autorská čtení začínajících regionálních spisovatelů, filmová představení týkající se hornictví na Ostravsku, apod. pro žáky MŠ, ZŠ i SŠ. Šlo celkem o 102 akcí pro 2 375 návštěvníků. Vydaly jsme také komiks o historii Havířova a hornictví na Ostravsku, který nám vytvořila spisovatelka Petra Braunová a ilustrátorka Barbora Botková. Má 10 stran a přináší základní informace o hornictví na Ostravsku a o vzniku města Havířova. Komiks využíváme jako doplněk besed o našem regionu s žáky ZŠ.
55
Havířov z papíru Znalosti získané při jmenovaných akcích mohly děti následně využít při soutěžích. Byla to výtvarná soutěž Havířov z papíru a vědomostní soutěž Havířov. Úkolem výtvarné soutěže bylo vytvořit 3D papírový model zajímavé stavby Havířova. Do této soutěže se zapojily třídní kolektivy, školy následně vybraly nejzdařilejší modely. Fotky modelů byly nafoceny a umístěny na webové stránky knihovny, kde si je mohli návštěvníci stránek v klidu prohlédnout a vybrat ten, který se jim nejvíc líbil. Vítěz získal nejhodnotnější cenu. Zkrátka ale nepřišli ani další „stavitelé“. Modely se staly součástí stálé výstavní expozice Historie psaná uhlím. Do vědomostní soutěže Havířov se zapojilo 150 dětí prvního stupně ZŠ. Pro třídní kolektivy jsme připravily 5 setkání rozdělených na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsme s dětmi zopakovaly informace získané v 1. pololetí (památky, pověsti vztahující se k Havířovu, přírodní rezervace a živočichy zde žijící, rostliny apod.), v praktické je využily při plnění různých úkolů. Díky tomu si informace lépe zapamatovaly. Kromě toho jsme měly i tombolu. Pokud vylosovaný žák správně odpověděl na zapeklitou otázku, dostal cenu.
Víme, odkud pocházíme? Pro 2. pololetí letošního roku plánujeme se školami projekt Odkud pocházím, jenž je součástí oslav 60. výročí založení města Havířova. Havířov vznikl díky šachtám a jejich zaměstnancům, kteří se zde stěhovali za prací a potřebovali někde bydlet. Děti budou pátrat odkud a za jakých okolností jejich rodina do Havířova přišla, kdo byli jejich předci, sestaví si rodokmen, pokusí se shromáždit co nejvíc fotografií a informací jak o rodině, tak o místě, ze kterého se rodina přestěhovala atd. Doufáme, že projekt bude pro děti zajímavý a dozví se o své rodině spoustu nových informací. Projekt bude probíhat od září do prosince 2015 a každý měsíc k němu budou besedy na určité téma, např. jak se sestavuje rodokmen, beseda s architektem, s pracovníkem muzea atd. Zároveň mohou děti sdělit ostatním, co se jim podařilo v daný měsíc zjistit. Opět se do projektu chtějí zapojit i školy. S některými učitelkami již proběhly schůzky, na kterých jsme domlouvaly průběh celé akce, dokonce nám ředitel jedné základní školy nabídl, že přijde na besedu ukázat, jak vkládat rodokmen do počítače. Nejzajímavější materiály bychom chtěly shromažďovat a připravit z nich v r. 2016 výstavu. 56
Co se týče spolupráce se školami, máme i další projekty zaměřené na čtení. Nemyslím teď besedy v dopoledních hodinách, ale spíše odpolední aktivity, které připravují pobočky po domluvě s určitou školou či školkou.
LISTování Jde o akci pobočky na ul. Seiferta ve spolupráci se ZŠ Kudeříkovou. Jednou měsíčně se děti schází v knihovně, kde je knihovnice seznamují s novinkami literatury. Kromě toho pobočka organizuje pravidelná čtení pro děti MŠ Horymírova v rámci projektu Celé Česko čte dětem.
Literární klub Působí v dětském oddělení na ul. Svornosti ve spolupráci se ŠD ZŠ Gorkého. Jeho cílem je rozvíjet čtenářskou gramotnost dětí dané věkové skupiny. Schází se jednou měsíčně a probírají se předem domluvená témata, např. pohádky, detektivky, roční období apod. Pracuje se hodně s prvky kritického myšlení, které děti naučí porozumět textu a následně s ním pracovat.
Besedy v nemocniční škole Jednou měsíčně chodím do nemocniční školy Nemocnice s poliklinikou Havířov, kde pro nemocné děti pořádám besedy na opět předem domluvené téma. Někdy je to docela složité, protože je tam velký věkový rozdíl – od dětí předškolních až po sedmnáctiletou mládež. A nikdy dopředu nevím, kolik dětí a jak starých bude.
Čtenářské kluby Kluby pracují již třetím rokem v rámci celostátního projektu Brána ke vzdělání. Jeho cílem je posílit příležitosti ve vzdělání u dětí z MŠ a I. stupně ZŠ, které mají specifické vzdělávací potřeby, protože pocházejí z nepodnětného či sociálně slabého prostředí nebo mají nějakou specifickou poruchu učení. V Havířově vznikly dva čtenářské kluby v ZŠ Pujmanové, kde s 30 dětmi pracují 2 učitelky a 2 knihovnice z MěK Havířov. Děti se scházejí pravidelně jednou týdně, povídají si o knihách, čtou nahlas i potichu, hrají divadlo, malují či jinak tvoří a nenásilnou 57
formou si nalézají cestu ke knihám. V letošním roce se 10 vybraných dětí zúčastnilo akce Klubu dětských knihoven KnihOlympiáda, kde chlapecké družstvo obsadilo 3. místo. Pro tyto děti to byl velký zážitek. Dana Kochová pracuje v Městské knihovně Havířov. Jako vedoucí oddělení knihovnických služeb zajišťuje akce knihovny a stará se o jejich propagaci, píše projekty, zajišťuje komunikaci mezi pobočkami a vedením knihovny apod., jako vedoucí dětského oddělení ústředí vykonává veškeré činnosti spojené s chodem oddělení. Od r. 2003 do r. 2013 vedla Klub dětských knihoven severní Moravy, za což získala několik ocenění, Cenu českých knihovníků, je Rytířkou krásného slova.
58
Lákáme děti do knihovny (a nejen je…) Lilie Tyrlíková
Třanovice a knihovna Místní knihovna Třanovice se nachází ve středu malé vesničky Třanovice čítající něco málo přes tisíc obyvatel. V roce 2002 byla vybudována jako součást nové přístavby místní základní školy spolu s tělocvičnou z programu SAPARD Evropské unie. Obec Třanovice se již několikrát přihlásila do soutěže Vesnice roku, v rámci které probíhá rovněž soutěž Knihovna roku. V roce 2000 dostala Čestný diplom za vzorné vedení knihovny, v roce 2006 Čestné uznání za systematickou péči o nejmladší čtenářskou generaci. V loňském roce získala Ocenění za organické propojení atraktivního prostředí knihovny, jejích služeb, kulturních a vzdělávacích aktivit a činnosti místní školy se životem obce s netradičním důrazem na environmentální výchovu. Toto ocenění bylo podpořeno darem Moravskoslezského kraje ve výši 25 000 Kč. V knihovně najdete 7 345 svazků ve volném výběru. Registrovaných uživatelů je 148, z toho 77 dětí do patnácti let. Do knihovny zveme především děti na Jarní besedy spojené s povídáním o Velikonocích a tvořením jarních dekorací. Před prázdninami děti přicházejí, aby si zasoutěžily a mohly se přihlásit na prázdninový program do knihovny. V Týdnu knihoven zase pořádáme besedy spojené buď s významnými osobnostmi (např. Eduard Petiška, Helena Zmatlíková, Božena Němcová, Jiří Třanovský), nebo s podzimními zvyky a tradicemi. Každá beseda je umocněna čtením, soutěžemi a kreativním tvořením. Před Vánocemi děti přicházejí pobesedovat o vánočních tradicích, čteme si vánoční pohádky z celého světa a opět tvoříme. Nechybí ani soutěže, mezi něž patří únorová soutěž, která probíhá po celý měsíc, a Čtenářská soutěž, do které se zapojují všechny děti od 1. do 5. ročníku. Nejlepší čtenáři jsou oceněni knihou, ostatní děti obdrží drobné dárky a sladkosti. V rámci knihovny přijíždějí rovněž herci, kteří dětem čtou knížky formou LISTOVÁNÍ, nechybí ani výstavy obrazů a návštěvy autorů a ilustrátorů knih.
59
Projekty a akce Naše knihovna se zapojila do projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, kdy po uspořádání besed a návštěv knihovny pro prvňáčky zve na akci „Pasování prvňáčků na čtenáře“ a rozdává dětem krásné knížky z projektu. O prázdninách jsou děti zvány na prázdninový program, který trvá po dobu jednoho týdne – vždy dopoledne od 8.30 do 11.30 hod. V programu je čtení na pokračování, soutěže týkající se přečteného textu, hry a soutěže venku přizpůsobené určitému tématu, poznávání přírody, vycházky do přírody, kreativní tvoření, křížovky a další zábavně naučné hry. Tyto programy probíhají již deset let pod názvy Kopretina I, Kopretina II, Kopretina III, Indiánské léto, Námořnické léto, Rytířské léto, Ekologické léto, Duhové léto. Tyto programy finančně již víckrát podpořily MKČR, SKIP a HYUNDAI. V knihovně pomáhají rovněž dobrovolníci, kteří se zúčastňují soutěží – chystají aktivity na stanovištích, pomáhají při plnění úkolů malým dětem.
Fundraising Finančně nás podpořila i společnost RWE Gas Storage, s.r.o., která nám věnovala dar na zakoupení Tematických kufříků. V letošním roce nás podpořila finančním příspěvkem na vybudování druhé galerie ve výši 200 000 Kč. Rovněž si ceníme knižních darů z projektu Česká knihovna, které jsme mohli využít pro děti a uspořádat besedy k různým dětským knížkám, podle věku malých čtenářů. V rámci projektu „Zelené centrum v Třanovicích“ bylo zakoupeno do knihovny 341 svazků o přírodě, ekologii, ochraně životního prostředí, obnově venkova, obnovitelných zdrojích, nízkoenergetických stavbách a encyklopedie. Tyto knihy jsou určeny hlavně studentům, kteří se zabývají touto tematikou, a rovněž dospělým, kteří mají zájem postavit např. nízkoenergetický dům.
Spolupráce Jako knihovna jsme se zapojili do Celonárodního čtení Bible, kdy po dobu 2 hodin četli malí i velcí úryvky z Bible. Tato akce se konala pod záštitou pana starosty Bc. Jana Tomiczka. Toto čtení bylo obohaceno o hudební vystoupení dětí z hudební miniškoly a mládeže z místních církví (evangelické i katolické). 60
Třanovická knihovna spolupracuje s místními organizacemi, jako je sdružení Slunce – zabývající se volnočasovými aktivitami pro děti a mládež, dále s Třanovickými službami o.p.s., Slezskou církví evangelickou a.v. a Katolickou farností, s místní ZŠ, MŠ a ŠD a také ZŠ v Dolních Domaslavicích. Nedílnou součástí naší spolupráce jsou podnikatelé a podnikatelské subjekty, kteří nás finančně podporují. Všechny potřebné informace a zajímavosti najdete na našich webových stránkách: http://tranovice.knihovna.info/. Lilie Tyrlíková pracuje v Místní knihově Třanovice, která již získala řadu ocenění, naposled v roce 2014 v soutěži Vesnice roku a Knihovna roku. Knihovna se orientuje především na rozvoj dětského čtenářství. Paní Tyrlíková pro své „malé“ uživatele organizuje besedy, knihovnické lekce, čtení, soutěže, kreativní tvoření, hry v knihovně i venku, prázdninové programy. Vynikající je spolupráce knihovny se základní školou, spolupráce s okolními knihovnami, s podnikatelskými subjekty, se Školou obnovy venkova, jejíž součástí je „Zelená knihovna“ (knihy o ekologii, přírodě, obnovitelných zdrojích…). Ve svém úvazku má paní knihovnice i výuku dětí v kroužku hudební miniškoly – vyučuje hru na klavír, flétnu, keyboard a kytaru.
61
Masarykova veřejná knihovna a senioři PhDr. Helena Gajdušková
Senioři ve společnosti Je všeobecně známo, že naše populace stárne. Reakcí na očekávané stárnutí společnosti i na skutečnost, že následující generace starších osob bude zdravější a vzdělanější, je nový přístup společnosti k populačnímu stárnutí (úspěšné stárnutí a aktivní stáří). Co je zdravé stárnutí? Stejnojmenný projekt EU definuje zdravé stárnutí jako „proces maximálního využití všech příležitostí k fyzickému, sociálnímu a duševnímu zdraví, a umožnění tak starším lidem účastnit se aktivně bez diskriminace společenského života a mít nezávislý a kvalitní život“. Společenská podpora starým lidem umožňuje jejich zapojení do společenského života na základě jejich vlastního výběru a okolností (pokračovat v ekonomické aktivitě, později odcházet do důchodu, zapojit se do jiných společensky prospěšných činností jako např. dobrovolnictví, pečovatelství, kulturních aktivit atd.). Tento přístup se snaží reagovat na potřeby seniorů a také zahrnuje postavení seniorů v populaci s ohledem na zvyšování kvality jejich života. Senioři jsou silnou cílovou skupinou, na kterou knihovny směřují své služby. Obecně se dá konstatovat, že senioři tvoří cca 30 % uživatelů knihoven. Knihovny jsou ideálním místem pro aktivní, soběstačné seniory, kteří hledají možnost dalšího vzdělávání a zapojení do různých volnočasových aktivit. Senioři v knihovnách mají možnost nejen využívat tradiční knihovnické služby, ale mnoho knihoven umožňuje seniorům získávat vědomosti a znalosti spojené s novými informačními a komunikačními technologiemi, a tak podporuje integraci seniorů do informační společnosti. Seniorská populace má trvalý zájem o vzdělávání nejen v oblasti PC a nových technologií, ale i o celoživotní vzdělávání v rámci univerzit a akademií třetího věku, navíc jsou i vytrvalými studenty virtuální univerzity třetího věku (VU3V).
62
Senioři v Masarykově veřejné knihovně Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně dlouhodobě zaměřuje své služby na seniorskou populaci. Senioři jsou početnou cílovou uživatelskou skupinou knihovny. Komunitní aktivity pro seniory mají základ v kvalitních knihovnických, informačních a vzdělávacích aktivitách. Tyto aktivity jsou nedílnou součástí úspěšných projektů, které knihovna podává do grantových programů vyhlášených v rámci fondů EU, Ministerstvem kultury ČR, městem Vsetín i nadacemi. Senioři využívají silně nejen tradičních knihovnických služeb (půjčování knih, časopisů), ale zvykají si vnímat knihovnu jako místo pro vzdělání, relaxaci, prostor, kam mohou přijít s vnoučaty, místo, kde se cítí dobře, kde jsou přijímáni a akceptováni. Práce se seniory vyžaduje ze strany knihovníka trpělivost, stabilitu, empatii, tradici, individuální přístup, naslouchání… Knihovnu senioři vnímají jako bezpečný, pohodlný, jistý prostor. Neznamená to ale, že nejsou otevřeni novým věcem (e-výpůjčky, čtečky…). V devadesátých letech byla práce Masarykovy veřejné knihovny zaměřena jednosměrně – vymýšleli jsme akce PRO seniory s dobrou snahou vyjít jim vstříc, avšak bez přímé konzultace s nimi. Účastnili se jich většinou starší senioři (65+). V rámci projektu Senioři vítáni (2008) jsme si vytipovali několik mladších aktivních seniorů, kteří již do knihovny chodili a přátelsky s ní vycházeli. Ty jsme pak oslovili se žádostí o spolupráci. Vytvořili jsme spolu s nimi funkční tým, který se (i s personálními obměnami) od té doby pravidelně (nejméně 4x ročně) schází a diskutuje nad aktivitami knihovny. Společně s nimi připravujeme akce pro další seniory, vycházíme z jejich zájmů, názorů i potřeb. Ze členů týmu a jejich přátel se rekrutují dobrovolníci, aktivisté, kteří vypomáhají v knihovně při nejrůznějších příležitostech (Valašské Velikonoce, Valašské Vánoce, Prázdninová knihovna, předčítání dětem). Členové tohoto týmu si SAMI vymýšlejí aktivity, které již knihovnu přesahují. Příkladem jsou vycházky a cyklovyjížďky s panem Drlíkem a s panem Andělem, při nichž knihovna zajišťuje jen PR podporu a po ukončení jednotlivých cyklů (jarní, podzimní) promítání fotografií z výletů. Dosah: posílení dobrého jména knihovny ve městě, noví čtenáři. Pravidelná spolupráce se seniory přináší výsledky: víme, co senioři chtějí, skupina seniorů v knihovně narůstá a věkově se rozvrstvuje.
63
Uveďme alespoň několik konkrétních příkladů spolupráce se seniorským týmem: • Schůzky seniorského týmu v knihovně (tým 5 seniorů + tým 4 knihovníků – funkční tým) – stabilní a systémová struktura, schází se cca 5x ročně, spoluutváří programy knihovny. • Projekt SenSen (Senzační senior) – utváření „národní kroniky“ ve spolupráci s Nadací Konto Bariéry, Národním muzeem a Microsoftem (největší archiv malých i větších událostí osobního, místního i celospolečenského významu, dokumentování paměti týmem seniorů). • Virtuální univerzita 3. věku – spolupráce se Zemědělskou univerzitou v Praze (www.e-senior.cz). Na jaře roku 2015 proběhl již 7. semestr, kterého se letos účastnil rekordní počet přes 50 seniorů. Od podzimu 2015 plánujeme dvě skupiny. • Akademický rok pro seniory (od r. 2007 doposud) – tematické moduly (Cestování s literaturou, Zdravý životní styl, Trénování paměti atd., regionální témata – Valašská lidová architektura, …). • „Co v archivu nenajdete“ (besedy pro veřejnost, vycházející z paměti seniorů) – povídání o jednotlivých městských částech, o osobnostech Vsetínska, organizují sami senioři… ** Další aktivity, které senioři oceňují • Zvuková knihovna a kluby – zvuková knihovna – schůzky klubu SONS, společná setkání s veřejností, besedy, schůzky dámského klubu v dětské sídlištní půjčovně – společné čtení, společné tvoření (zejména o prázdninách s dětmi), spolupráce s dalšími seniorskými kluby ve městě – některé společné aktivity. • Kurz „Má kniha života“ vede ke zmapování a utřídění vzpomínek, zachování fotografií a životních příběhů pro další generace. Důležitá je komunikace a společné vzpomínání ve skupině. Každý si vytvoří svou „knihu života“. • Den pro seniory – je organizován vždy u příležitosti Dne seniorů (podzim) ve spolupráci s Charitou. Slavnostní den s kulturním programem, hudbou, mluveným slovem, spojeno s prezentací služeb pro seniory. • Počítačové a jiné kurzy: • Počítačové kurzy jsou pro členy knihovny bezplatné (100,- Kč pro nečleny, což působí motivačně k přihlášení do MVK). • Večerní kurzy pro veřejnost (modulové – Word, Excel, Digitální fotografie, Základy PC, Internet, Komunikace na internetu (ICQ, Skype...) atd.).
64
• Kurzy zaměřené na bezpečnost seniorů (ve spolupráci s městem a policií). K novinkám patří: kurzy angličtiny, kurz pečení kváskového chleba, kurz zentangle, kurz češtiny pro Čechy, kurz malování. Tyto kurzy však oslovují nejen seniory, kteří se mohou účastnit dopoledne, ale i ostatní veřejnost. Proto se doba konání kurzů přesunula na odpoledne, kdy se může vzdělávat i mladší pracující veřejnost. Přidanou hodnotou je pak integrace seniorů mezi mladší účastníky. Besedy, tvořivé dílny, setkávání – probíhají nejméně jednou týdně. Jedná se o literární, historické a regionální besedy, společná čtení, cestopisné besedy, besedy na téma dobrovolnictví, domácí násilí, významné osobnosti atd., Kouzlo Valašských Vánoc a Valašské Velikonoce, Prázdninová knihovna a tvůrčí dílny – mezigenerační setkání seniorů, dětí, rodičů s dětmi, Jsi na tahu – odpoledne společenských her pro děti (host senior Jarda Česnek). Často se účastní prarodiče.
Senioři dobrovolníci Díky časté účasti seniorů na aktivitách knihovny dochází k navázání osobních přátelských vazeb mezi knihovnicemi/knihovníky a seniory. (Nejen) díky tomu se z některých z nich stávají pravidelní dobrovolníci, kteří vypomáhají s drobnými pomocnými pracemi v knihovně (paní Marie), v centrální půjčovně a při výprodejích vyřazených knih (paní Kovářová), příležitostně – prezentace na seminářích, pomoc při Kabelkovém jarmarku apod. Za velmi významnou považujeme také účast seniorů – dobrovolníků při čtení, předčítání, a to zejména čtení dětem: čtení dětem v mateřských školách ve Vsetíně – dobrovolník senior pan Zbranek, společná veřejná čtení v knihovně – účastní se třídy ZŠ, SŠ (témata – svátky či období v roce, dobrodružství atd.), čtení spolku Tilia v dětské knihovně Luh – většinou doplněno tvořivou činností (prázdniny). V současné době probíhá projekt Počteníčko s babičkou, jehož garantem je v rámci Národního programu přípravy na stárnutí pan Ivan Sekanina, člen Rady vlády pro seniory a stárnutí populace. V rámci tohoto projektu chodí „naše“ seniorky předčítat dětem v nemocnici (zejména dlouhodobě nemocným dětem).
65
Vsetínská knihovna a senioři – závěr Projekty tvořené spolu se seniory posilují mezigenerační vztahy, posilují sebevědomí seniorů, zvyšují místní potenciál, posilují dobrovolnictví. Knihovna je pro seniory jedním z míst, kde se cítí dobře, je to místo finančně dostupné, místo pro vzdělávání přizpůsobené jejich zájmu, tempu, schopnostem, možnostem. Knihovna je však také místem pro utváření vztahů, místem pro společný prožitek, místem pro seberealizaci. Seniorská populace v ČR a v Evropě neustále roste a vývoj demografické situace předpokládá skokový růst této skupiny. Dlouhý život ve stáří je ovšem nejen šancí, ale také rizikem křehkosti a obtíží, kterým však lze mnohdy úspěšně předcházet. Naprostá většina seniorů je schopna se sama o sebe postarat. Vliv společenských stereotypů se může odrážet na pasivitě samotných starých a stárnoucích lidí, kteří se bojí učení nových dovedností i zapojování do nových aktivit. V tomto směru mohou mít knihovny na seniory velký vliv. MVK Vsetín je komunitní knihovnou, zaměřující své poslání na současné výzvy vsetínské společnosti. Vsetínská knihovna je pro své uživatele dlouhodobě důvěryhodnou institucí. Spolupráce seniorů s MVK Vsetín je i prestižní záležitostí v rámci vsetínské komunity. Veřejné knihovny jsou ideálním prostředím pro zapojování seniorů (projekty pro seniory, senioři-partneři, senioři-dobrovolníci) do aktivit knihoven. Veřejné knihovny jsou také důležitým nástrojem demokratické společnosti. Závěrem je nutno dodat, že si přízně seniorů na Vsetínsku vážíme a jsme rádi, že se služeb, které pro ně i spolu s nimi vytváříme, zúčastňují. Rádi bychom v tomto trendu také nadále pokračovali. Knihovna jako instituce by měla být nositelkou dobrých mezigeneračních vztahů a měla by se snažit propojovat všechny generace a prohlubovat spolupráci všech napříč věkem. Proto se i nadále budeme snažit hledat témata a aktivity, které nejen že senioři budou spoluvytvářet, ale také to budou aktivity, kdy bude docházet k setkávání všech generací, vznikání nových a prohlubování stávajících vztahů jak v rodinách, tak i ve společnosti.
Literatura:
Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 (aktualizovaná verze ke dni 31. prosince 2014) [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14540. Poslední aktualizace: 14. 4. 2015 [cit. 2015-07-02]. 66
PhDr. Helena Gajdušková je ředitelkou Masarykovy veřejné knihovny Vsetín. Dlouhodobě usiluje o působení knihovny jako komunitního a vzdělávacího centra regionu. Klade důraz na vzdělávání pracovníků knihovny – chceme-li působit na poli neformálního vzdělávání, musíme být sami vzdělaní. Uvědomuje si, že jediná jistota v knihovnictví (ale i v životě) je změna. Pod jejím vedením získala knihovna řadu ocenění – naposledy byla nejúspěšnější v 16. ročníku soutěže o nejlepší internetové stránky českých knihoven Biblioweb 2015 v kategorii knihoven v obcích od 15 001 do 30 000 obyvatel.
67
68
IDENTIFIKACE ZNALOSTNÍCH MEZER
Proměny společnosti promítající se do změn služeb poskytovaných knihovnami s sebou přinášejí i nové požadavky na zaměstnance knihoven. Prognózy vývoje knihoven počítají s poklesem objemu činností spojených s tištěnými dokumenty a nárůstem práce s digitálními a online službami. Velká část knihovnických činností počítá s dalším rozšiřováním vzdělávacích, kulturních a volnočasových aktivit. Na pracovníky v knihovnách je kladena stále větší míra požadavků – od odborných znalostí, přes obecné i měkké kompetence, pedagogické činnosti i výtvarné dovednosti. Další blok přednášek nabídl podněty, jak k těmto změnám přistpovat.
69
Vzdělávání jako nezbytnost? aneb Co (všechno ještě) mají knihovníci znát Mgr. Zlata Houšková
Se změnami ve společnosti i technologiích se postupně mění služby a rozšiřuje množství funkcí knihoven, což má zákonitě vliv i na změny požadavků na jejich personál. Knihovny plní stále více funkcí (vedle tradičních, jako jsou vzdělávací, informační či kulturní, přibývají role komunitní, relaxační, podpora kreativity, zajišťování volnočasových aktivit, poskytování prostoru k setkávání atd.); přibývají také méně tradiční skupiny uživatelů, zvyšují se nároky na rychlost poskytovaných služeb. Služby se přesouvají i do virtuálního prostoru, mění se jejich obsah (personalizace služeb, fyzické služby do domu…), diverzifikují se e-zdroje, roste jejich efektivita pro uživatele atd. atd. A přitom stále více než 90 % lidí očekává od knihovny především služby výpůjční, poskytování fyzických dokumentů. Rostou nároky na pohodlí a atraktivitu prostředí, ev. na doplňkové služby zvětšující komfort uživatelů (občerstvení atd.). To vše zvyšuje také nároky na výkon i kvalifikaci personálu, což se ve většině knihoven řeší „automatickým přidáváním“ činností a požadavků na další kompetence. Jenže – jde toto vše donekonečna? A je vůbec možné (a správné) požadovat, aby knihovník ke své odbornosti automaticky přibíral odbornosti další? Do jaké míry? Na jaké úrovni? Nebo už knihovnická odbornost, knihovnické řemeslo není třeba?
Zkusme se podívat, co všechno požadujeme po knihovníkovi: Odborné oborové znalosti, vědomosti a dovednosti – znát systém knihoven, jeho prvky, vazby, cíle, principy; umět knihovnické řemeslo, což představuje mimo mnoha jiných např. také kompetence v oblasti rešeršních strategií či tvorbě a využívání databází; tyto kompetence ovšem podle Analýzy věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách ČR z r. 2012 postrádá 1/3 odborných knihovníků! (Zamysleme se, zda např. právě absence těchto kompetencí nepodporuje despekt vůči knihovnám, resp. knihovnické profesi.) V knihovnách krajů, měst a obcí požadujeme také hluboké znalosti literatury, literární historie a teorie, 70
vysokou informační gramotnost, pedagogicko-psychologické kompetence, lektorské a prezentační dovednosti, znalost regionu, lokality (historie, kultura, infrastruktura…), komunity (potřeby, zájmy, skupiny); kompetence z oblasti práce se skupinami se specifickými potřebami (handicap, interkulturalita); u specializovaných knihoven znalosti druhého oboru… Obecné kompetence – kvalifikované používání a využívání ICT včetně rychlé akceptace nejnovějších změn a trendů, právnické a ekonomické povědomí/minimum, jazyková způsobilost (ČJ, AJ, ev. další jazyk)… Měkké kompetence, jako je kreativita, flexibilita, aktivita, komunikační schopnosti, schopnost kooperace a práce v týmu, orientace na klienta/uživatele, výkonnost, samostatnost, zvládání zátěže, schopnost plánovat a organizovat práci, orientace v informacích, připravenost na CŽU (celoživotní učení)… Kromě toho ovšem předpokládáme, že knihovníci zvládnou celou řadu manuálních dovedností, stěhování fondů, pořadatelskou činnost. V poslední době se dále zmnožují požadavky na kompetence z oboru marketingu a propagace, PR, dramaturgie, produkce kulturních zařízení, pedagogiky volného času, projektových kompetencí atd. Co přibude dál? Ekonomické agendy vykonávají samozřejmě ekonomové, činnosti v oblasti ICT specialisté ICT, proč by tedy některé další činnosti měl vykonávat knihovník a ne profesionál k tomu vzdělaný a kompetentní? Nenastal čas rozhodnout se, zda knihovník opravdu má/může být univerzální génius (knihovník, ICT specialista, dramaturg, pedagog volného času, ekonom nebo alespoň účetní, právník, kreativec, produkční, projektový manažer, lektor, marketér, kulisák a stavěč, pořadatel, moderátor…)? Podle mého soudu mámě dvě možnosti: odborné věci budou vykonávat odborníci – pak bude předpoklad profesionálního výkonu – a půjde o to rozhodnout, kolik odborníků na kterou činnost potřebujeme. Nebo budou některé odborné činnosti z jiných oborů vykonávat knihovníci (v novém oboru diletanti) a výsledky tomu budou odpovídat. Je samozřejmě ještě možnost z diletantů postupně dělat odborníky (další vzdělávání, získávání více odborností apod.), což je dražší, poněkud zdlouhavé a v určitých případech neefektivní, ale dlouhodobě i to je možná a leckde realizovatelná cesta. Jde o velmi důležité a zásadní rozhodnutí; vzhledem k tomu, že změnit (zvýšit) systemizaci bývá téměř nemožné, půjde o dilema, zda 71
přijímat nové pracovníky jiných profesí na úkor počtu knihovníků. Není to jistě rozhodnutí jednoduché, na druhou stranu však limitní. Chceme-li totiž univerzálního génia, který bude v knihovně dělat všechno možné (někdy i nemožné), lze předpokládat, že některé z těchto činností nebudou na profesionální úrovni. To v konečném důsledku vede vždy ke ztrátě důvěryhodnosti instituce i zhoršení její image. Pokud půjde o výjimečného jedince, který opravdu bude takový univerzální génius, bude chtít dlouhodobě pracovat za plat, který mu nabídne knihovna (14 000 Kč hrubého)? Každý z nás by mohl jistě jmenovat schopné kolegy, kteří odešli do komerční sféry, protože tam byla jejich mimořádná kvalifikace a schopnosti zcela jinak oceněny a odměněny… Ti, kteří v knihovně zůstanou, se obvykle po čase zhroutí, vyhoří, ztratí zájem…
Podle čeho je třeba reálně stanovit potřebné kompetence knihovníků Především na základě hloubkových analýz výsledků činnosti, statistických ukazatelů, trendů, uživatelských průzkumů a dalších zpětných vazeb i šetření mezi ne-uživateli knihoven v populaci. Dále je nutné ujasnit si, čím vlastně konkrétní knihovna pro své (i potenciální) klienty a zřizovatele je/bude, jaké funkce plní/bude plnit v systému knihoven a v místě; kam směřuje, tedy vizi, koncepci a strategii knihovny. Pak už „jen“ zbývá rozhodnout, jaké lidi pro plnění těchto cílů a funkcí knihovna potřebuje a co pro to musí udělat; reálně definovat relevantní profese a pozice, udělat popisy pracovních míst a jejich vazeb, stanovit kompetenční profily apod. Je třeba smířit se s tím, že dojde ke změnám ve struktuře zaměstnanců knihoven; že bude třeba rozhodnout, kolik knihovníků v knihovně bude potřeba (a k čemu), a definovat požadavky na ně, a kolik ne-knihovníků v knihovně bude potřeba (a k čemu), a definovat požadavky na ně. Současně s tím je také třeba nastavit systém doplňování, zvyšování, rozšiřování a inovování kvalifikace, jednak v celém oboru, jednak v systému vzdělávání v instituci, a to obecně, pro konkrétní pozice i pro konkrétní jedince. S tím by mělo souviset i nastavení pravidel hodnocení, kvalifikačního a osobního růstu (kariérní řád) i odměňování (systém benefitů atd.) a také rozvoj sociálního dialogu a aktivnější jednání o platech zaměstnanců knihoven. Protože personalistů je v knihovnách opravdu pomálu, je to úkol pro manažery knihoven. 72
Jaké nástroje má náš obor pro tuto práci a rozhodování k dispozici Je toho možná více, než si uvědomujeme. Existuje: • Národní soustava povolání (NSP), která obsahuje charakteristiku jednotlivých knihovnických pozic, požadované kompetence (odborné znalosti a dovednosti, měkké kompetence, obecné kompetence), pracovní podmínky, příklady prací a další podklady k personální práci, • Národní soustava kvalifikací (NSK), obsahující kvalifikační (a hodnotící) standardy knihovnických profesních kvalifikací a poskytující možnost ověřování profesních kompetencí jednotlivců. K dispozici je: • řada potenciálních Autorizovaných osob (= ti, kteří by měli být schopni zkoušet knihovnické profesní kvalifikace v rámci NSK) + Autorizující orgán (Ministerstvo kultury ČR) a pravidla autorizace, • možnost využití popisů a standardů z NSP/NSK pro další profese a pozice v knihovnách (lektor, dramaturg, produkční, IT specialisté, ekonomové, administrativní síly, asistenti…), • v rámci projektu Sociální dialog v oblasti kultury a sociálních služeb (projekt Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS)) zpracovaný standard pracovních náplní pro 3 nejběžnější typové pozice v knihovnách (referenční knihovník, knihovník v knihovně pro děti a katalogizátor – vše na středoškolské úrovni), • výsledky pilotního šetření personální práce v knihovnách v rámci téhož projektu, • studie a podklady pro další jednání o principech obsazování vedoucích míst v knihovnách v rámci téhož projektu, • Koncepce rozvoje knihoven s pravidelnou inovací, tvořená manažerskou a expertní reprezentací oboru, • Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků (zatím v procesu tvorby), • nové poznatky ze zahraniční praxe v personální oblasti, • Katalog prací (naléhavě potřebující změny), • oborové vysoké školy a jejich absolventi, • oborové střední školy (?) a jejich absolventi, • vzdělávací centra krajských knihoven, • schopnost vzájemné spolupráce na personální problematice oboru (Konference Knihovny současnosti 2014, 2015, Sekce vzdělávání SKIP, Zaměstnavatelská sekce SKIP…).
73
Modelový příklad Knihovník v knihovně pro děti (středoškolák s maturitou) NSP definuje tyto parametry: Doporučená kvalifikace – nejvhodnější přípravu pro tuto pozici poskytuje střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru informační služby, knihovnictví. Jinou alternativu představuje střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru gymnázium, střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) ve skupině oborů pedagogika, učitelství a sociální péče, střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru publicistika a střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru knihkupectví. MĚKKÉ KOMPETENCE
efektivní komunikace kooperace kreativita flexibilita uspokojování zákaznických potřeb
4 4 3 4
výkonnost
3
OBECNÉ KOMPETENCE
počítačová gramotnost numerická způsobilost právní povědomí ekonomické povědomí jazyková způsobilost – český jazyk jazyková způsobilost – anglický jazyk
4
3 2 1 1 3 1
samostatnost 4 řešení problémů 4 plánování a organizování 4 práce celoživotní učení 3 aktivní přístup 4 zvládání zátěže 4 objevování a orientace 4 v informacích ovlivňování ostatních 4 Měkké kompetence (na stupnici z 5), obecné kompetence (na stupnici ze 3) Teoretické znalosti • Knihovnické a informační služby • Literatura
74
• Státní informační a kulturní politika, informační procesy, instituce v informační oblasti • Počítačové zpracování textů a tabulek • Vývoj písemnictví, psacích látek a potřeb, dějiny knihy a knihovnictví • Pravidla ochrany osobních údajů, autorské právo v ČR a zahraničí • Metody zpracovávání rešerší • Profilování, budování, zpracovávání a katalogizace informačních, knihovnických a archivních fondů • Organizace a ochrana knihovního fondu • Formy a metody individuální a kolektivní práce s uživatelem knihovnických a informačních služeb • Informační potřeby a bariéry atd. Zdravotní podmínky Pracovní podmínky Charakteristika pozice Příklady činností… NSK poskytuje kvalifikační standard (= přehled potřebných odborných kompetencí) a hodnotící standard, tedy způsob, jak mohou být kompetence k tomu určeným subjektem ověřeny. • Orientace v základních elektronických informačních zdrojích • Orientace v nakladatelské politice v ČR • Orientace v aktuálně vydávaných titulech • Poskytování bibliografických a rešeršních služeb v knihovnách • Poskytování výpůjčních služeb v knihovnách • Evidence, adjustace a katalogizace v knihovnách • Ovládání AKS v relevantních modulech • Vyhledávání bibliografických a faktografických informací a jejich ověřování • Formální a obsahová analýza textu, rychlé čtení • Odborná komunikace se čtenáři, uživateli a zákazníky v knihovnách • Realizace aktivit k podpoře dětského čtenářství v knihovnách • Realizace lekcí informační výchovy v knihovnách • Projekt KZPS poskytuje standard pracovní náplně (která může být dále upravena dle konkrétních potřeb knihovny) • Poskytuje knihovnické, informační, referenční a faktografické služby v knihovně pro děti se zvláštním zaměřením na oblast literatury pro děti a mládež 75
• Vyhledává a formuluje odpovědi na informační požadavky uživatelů knihovny pro děti s využitím interních a externích informačních zdrojů; vede statistiku dotazů • Sleduje, shromažďuje a hodnotí informační potřeby a požadavky uživatelů v knihovně pro děti ve vazbě na profilaci a aktualizaci fondů; sleduje nakladatelskou produkci pro děti a mládež a spolupracuje s útvarem akvizice v knihovně • Sestavuje jednoduché rešerše s využitím databází a informačních zdrojů domácí a zahraniční provenience; doplňuje interní databáze • Komunikuje (osobně, písemně, telefonicky, elektronicky) s uživateli v knihovně pro děti včetně vstupních pohovorů • Informuje uživatele v knihovně pro děti a jejich rodiče o rozsahu a právních podmínkách poskytovaných knihovnických a informačních služeb a provádí instruktáže a školení uživatelů o těchto službách v knihovně pro děti • Poskytuje základní poradenské a konzultační služby z oblasti čtenářství a informační výchovy • Vede děti ke čtenářství, schopnosti samostatně se orientovat ve světě informací, vyhledávat je, hodnotit a samostatně s nimi pracovat • Poskytuje odbornou informační pomoc uživatelům při práci s ICT v knihovně pro děti (internet, multimediální aplikace, e-čtečky, playstationy…); vyhledávání v databázích a práci s elektronickými katalogy; řeší problémy ICT pro uživatele knihovny pro děti ve spolupráci s příslušným útvarem knihovny • Provádí veškerou výpůjční činnost v knihovně pro děti v rozsahu stanoveném knihovním a výpůjčním řádem a veškeré činnosti spojené s automatizovaným/klasickým výpůjčním protokolem v knihovně pro děti včetně registrace a evidence čtenářů, výpůjček; rezervací, agendy vymáhání nesplněných závazků uživatelů, agendy tržeb oddělení atd. • Vede denní, měsíční, celoroční statistiku knihovnických a informačních služeb knihovny pro děti • Podílí se na vypracovávání písemných rozborových podkladů za knihovnu pro děti • Buduje, řadí a udržuje knihovní fond knihovny pro děti ve volném výběru a prezenční fond pro děti a mládež, podílí se na jeho revizi a aktualizaci, navrhuje dokumenty k opravám a odpisu • Buduje a udržuje informačně bibliografický aparát budovaný v knihovně pro děti (např. katalogy a kartotéky) a seznamuje s ním uživatele 76
• Spolupracuje v oblasti práce s dětmi a mládeží v rámci národního systému knihovnických a informačních služeb • Identifikuje, vyhledává, vybírá a připravuje předlohy pro reprografické služby uživatelům knihovny pro děti; zajišťuje pro ně kopírovací služby včetně elektronických; spravuje kopírky na mince v knihovně pro děti • Provádí základní činnosti v oblasti public relations a marketingu knihovny pro děti; prezentuje knihovnické a informační služby knihovny pro děti a podílí se na jejich propagaci • Podílí se na aktualizaci webových stránek knihovny pro děti • Spolupracuje s relevantními partnery knihovny pro děti, především s mateřskými, základními a speciálními školami a dalšími kulturními, vzdělávacími, výchovnými a sociálními zařízeními zaměřenými na děti a mládež • Zajišťuje exkurze v knihovně pro děti • Připravuje a realizuje lekce informační výchovy a vzdělávací akce pro děti, aktivity k podpoře čtenářství a další volnočasové aktivity v knihovně pro děti • Podílí se na získávání vhodných zdrojů spolufinancování oblasti práce s dětmi a mládeží v knihovně • Tvoří jednoduché výtvarné a propagační pomůcky a materiály • Zajišťuje fotodokumentaci aktivit knihovny pro děti ** Metodická poznámka: V řadě knihoven, zejména menších, může knihovník v knihovně pro děti vykonávat i některé práce dalších pozic; v nejmenších knihovnách je pak obvyklá kumulace většiny činností bez ohledu na konkrétní pozici. To vše je třeba zohlednit v konkrétní pracovní náplni v konkrétní knihovně. Věřím, že využití uvedených zdrojů může velmi významně pomoci kterémukoli manažerovi či personalistovi v definování potřeb, nastavení parametrů, analýze personální situace i koncipování vzdělávání.
Možné kroky do budoucna Aby byl celý systém úplný, využitelný pro všechny profese a pozice, je třeba ještě učinit několik kroků: • Dopracovat zbývající pozice v NSP (bude realizováno v r. 2015), schválit zbývající profesní kvalifikace v NSK (všechny kvalifikace jsou již ve schvalovacím procesu, předpoklad schválení 2016?); pravidelně tyto popisy revidovat, doplňovat, akceptovat (!) a zapracovat do firemní praxe. 77
• Autorizovat oborové subjekty a organizace (= získat pověření k přezkušování zájemců), začít ověřovat, resp. zkoušet – je možné kdykoli. • Organizovat potřebné návazné celoživotní vzdělávání, resp. rekvalifikační kurzy (velká příležitost pro všechny krajské knihovny, ústřední knihovny, oborové školy (?), profesní organizace, další subjekty) – je možné kdykoli. • Dosáhnout žádoucích změn Katalogu prací na základě NSK, NSP. • Rozvinout a dokončit výstupy z projektů KZPS: dopracovat standardy pracovních náplní pro zbývající typové pozice, nastavit standardní systémy hodnocení práce zaměstnanců běžné v zahraničí, zpracovat kariérní řády atd. – možné kdykoli, žádoucí co nejdříve. • Zabývat se problematikou středoškolské oborové kvalifikace (diskuse se školami, hledání možností, alternativ…) – je třeba začít ihned. • Hledat/prosadit dotační programy, ev. pilotní projekty se školami pro potřebné doplňkové kvalifikační moduly (pedagogické minimum atd.) – je třeba začít ihned. • Vzdělávat manažery knihoven v oblasti personálního managementu – je třeba začít ihned. • Dopracovat a přijmout Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků vycházející z nastíněné reality a respektující výsledky průzkumu z r. 2014 (r. 2015?) a následně akceptovat principy v ní zakotvené v praxi. • Využít v knihovnách možnost ověřování kvalifikace v rámci NSK pro nové i stávající pracovníky, kde je to potřebné – je možné kdykoli. • Vzájemně spolupracovat. • Zprostředkovat tyto (a další) informace prostřednictvím systému regionálních funkcí i dalším knihovnám. ** Jak si s nástroji a možnostmi poradíme, je na nás jako na představitelích oboru, manažerech, vzdělavatelích i pracovnících samých. Mgr. Zlatu Houškovou knihovníci znají z dlouholeté činnosti v Knihovnickém institutu, ve vrcholových orgánech Svazu knihovníků a informačních pracovníků, z bohaté přednáškové i publikační činnosti i jako moderátorku knihovnických akcí. Stála u zrodu vzdělávacích center v krajských knihovnách, Klubu dětských knihoven, Sekce vzdělávání SKIP, programu VISK 2, soutěží Kamarádka knihovna, MARK a desítek dalších aktivit SKIP i KI NK ČR. Celoživotně se věnuje vzdělávání knihovníků. 78
Knihovna na dosah Mgr. Tomáš Langer
Časy se mění – to je známá až otřepaná fráze, kterou se dnes možná příliš plýtvá. Když se poohlédneme kolem sebe, zjistíme, že máloco se během posledních 10–20 let nezměnilo. Počínaje našimi pracovišti, technickým vybavením domácností, způsoby komunikace s našimi přáteli, úrovní restaurací, obchodů a dalších služeb konče. Jak se však změnila knihovna jako instituce? A jakou roli v rozvoji či zániku knihoven hraje třeba takový mobilní telefon? I to je tématem mého krátkého zamyšlení. Cílem článku není vědecká analýza historického vývoje knihoven ani jejich funkcí. Spíše se orientuji na otázku, jaká by knihovna mohla být v současné době. Tedy v čase, kdy se hovoří o její užitečnosti a budoucí udržitelnosti. Knihovna je totiž zpravidla institucí veřejnou, ve veřejném zájmu zřízenou a z větší části veřejnými prostředky financovanou. To jsou známá fakta. Jaký je však onen „veřejný zájem“? Zkusme se společně zamyslet nad tím, jak by si knihovnu současnosti (neřku-li budoucnosti) veřejnost přála. Možná by toto téma stálo za samostatné rozsáhlejší šetření. Na pomoc si pro tuto konstrukci vezmu jiné zařízení, které nám také poskytuje služby a které čtenáře možná překvapí. Tím zařízením je mobilní telefon. Jak ten se změnil za poslední dobu? Z původního zařízení pro uskutečňování telefonních hovorů a později pro zasílání krátkých textových zpráv (SMS) se postupně stalo zařízení integrující řadu dříve nemyslitelných funkcí, a to jak s využitím stávajících funkcí i tvorbou funkcí zcela nových. Dnes už nám připadá samozřejmé, že telefon (jak mu stále nepřesně říkáme) slouží jako budík, rádio, kalkulačka, sociální síť (přizpůsobily se mu aplikace), internetový prohlížeč (přizpůsobila se mu velikost obrazovky), měřič našeho tepu či počtu uběhlých kilometrů, dále e-mailový klient, fotoaparát (přizpůsobily se mu čočky objektivu) či zdroj jakýchkoliv informací, které potřebujeme vědět. Odjezdy vlaků, kuchařské recepty či online Wikipedie jsou jen kapkou v moři informací, které nám tento telefon zpřístupňuje. Vzpomeňte si, že při hledání informací často raději sáhneme po telefonu, než bychom spouštěli počítač. V tuto chvíli jsme stručně zmínili mobilní telefon a jeho funkce, abychom mohli přemýšlet o paralelách mezi ním a moderní knihovnou. Že 79
je to nesmysl? Zkuste odložit zažité stereotypy, kterými jsme neustále spoutáváni, a přemýšlet o tom, jak se nechat inspirovat… Mobil byl původně jen mobilem – zařízením, které umožňovalo být mobilní a přitom telefonovat či psát a přijímat SMSky. Nic více, nic méně. Asi nikdo neočekával od tohoto zařízení více než tyto funkce. V centru zájmu zákazníků bylo především lepší pokrytí signálem a levnější služby. Ale podobně jako Henry Ford kdysi řekl, že pokud by se ptal zákazníků, vymyslel by rychlejšího koně, tak i výrobci mobilů přemýšleli za mnohem vzdálenější horizont, než si zákazník dokázal představit. Vytvořili tak multifunkční zařízení, které se pro většinu lidí dnes stalo nepostradatelným vybavením, které je doslova tím nejbližším přístrojem, co v životě mají. Koneckonců mobil bereme s sebou všude – počínaje pláží na dovolené, poradou v práci, cestou autobusem a konče záchodem doma. Asi není smysluplné chtít z knihovny vytvořit instituci takovéto prioritní potřeby, nicméně řadu nápadů bychom najít mohli. Především začněme názvem. Proč knihovna, dříve bibliotéka? Zvolna se sice začíná užívat název mediatéka, neboť knihy nejsou zdaleka jediným médiem, kterým knihovna operuje. Možná by bylo dobré jít ještě dál, média přece nemusí být jediným zájmem moderních knihoven. Název je jedna věc, ale funkce moderní knihovny jsou skutečným klíčem k ostatním myšlenkám. Možná by funkce získávání, shromažďování a zapůjčování médií měly uvolnit místo funkcím dalším, leckde novým. Trendem posledních let je přece síťování – sociální sítě jsou nástrojem, který využívá obrovská masa lidí, což svědčí o velkém zájmu o propojování a síťování. Proč toho nevyužít a nevytvořit z knihoven právě místo setkávání? Skutečný prostor pro komunikaci různými cestami a kanály, setkávání lidí z různých skupin, rozličných věků a zájmů. Vytvořit tak alternativu k restauraci, kavárně nebo čajovně. I ty se přece mění – trendové jsou ty kavárny, které mají zároveň nabídku knih pro čtení, literární večery, komorní koncerty či jiný program plnící nejen roli zábavnou, ale i vzdělávací či sociální. Proč tedy trend neobrátit a z knihoven nevytvořit prostor pro vzdělávání, zábavu, komunikaci a sdílení či práci. Upozaďme velké regály plné knih a dalších materiálů a dejme do popředí toho, o koho tu jde především – člověka a jeho potřeby a zájmy. Možná by mohla knihovna (či spíše mediatéka) vypadat právě jako mobilní telefon. Být jedním místem, kde člověk najde řadu potřebných a užitečných služeb. Primárně tedy místem, kde informace nejen získá, ale třeba je může i konzultovat, vyměňovat se svými komunikačními 80
partnery. Nebo dokonce poskytovat, pokud k tomu má patřičné kompetence (sám se může stát poradcem). Anebo jděme ještě dál – informace nejen poskytovat, ale přímo vytvářet – proč by třeba součástí mediaték nemohlo být studio pro nahrávání videa a zvuku a jejich úpravu. Nebo mediatéka jako místo propojení s virtuálním prostorem? Již dnes existují vzdělávací instituce, které běžně vzdělávají prostřednictvím virtuální reality. Naposled si vypůjčím paralelu s mobilním telefonem. Když se vrátíte zpět k textu, kde popisuji nové funkce telefonu, zjistíte, že je slovo, které se stále opakuje, a tím je přizpůsobení. Telefon se dokázal svým zákazníkům přizpůsobit a dokonce v mnohém předčít jejich očekávání. Myslím, že nastal čas, aby se i mediatéky začaly přizpůsobovat těm, kterým mají sloužit – svým návštěvníkům. Mgr. Tomáš Langer je absolvent sociologie a andragogiky na FF UP v Olomouci (2004) a řady vzdělávacích aktivit. V současnosti je viceprezidentem Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, ředitelem sekce školství Unie zaměstnavatelských svazů ČR a ředitelem vzdělávacího portálu Edumenu.cz. Působí také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako učitel a v několika vzdělávacích projektech. Lektoruje odborné kurzy, moderuje a přednáší na konferencích a publikuje odborné články v časopisech.
81
Příprava budoucích informačních profesionálů je ovlivněna tématy informační společnosti a informační ekonomiky Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
Když jsem chtěl něco vynalézat, začal jsem studovat vše, co se v dané otázce udělalo v minulosti. Thomas Alva Edison
Citát v úvodu tohoto příspěvku uvozuje nejen vztah k informacím ze strany uživatele a čtenáře, ale zároveň velmi dobře naznačuje, jak důležité jsou informační fondy a na ně navázané knihovnicko-informační služby. Celkem nezáleží ani na faktu, jestli uživatel bude více samostatný v informační obsluze, anebo bude více závislý na informačním profesionálovi, např. knihovníkovi. Uživatel i informační profesionál totiž projdou informačním vzděláváním, a to každý po své linii, a přesto se budou zároveň v přístupech k tomuto informačnímu vzdělávání lišit i prolínat. Informační společnost současnosti je ovlivněna nejen počítačovou technologií a informačními systémy různého druhu a užití, ale informační a počítačové aspekty moderní společnosti se přenesly i do ekonomiky, která má již řadu let nepopiratelný tzv. informační základ. O významu informací v ekonomických teoriích zase svědčí spojení pojmu informace a ekonomika. V roce 2001 získali za svůj přínos k analýze trhů s asymetrickými informacemi49 prestižní „Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela“ (označovanou jako Nobelova cena za ekonomii) tři významní američtí ekonomové: George Arthur Akerlof, Michael Andrew Spence a Joseph Eugene Stiglitz. Tito autoři jsou často spojováni s oblastí zvanou informační ekonomie, resp. také odvozeně informační ekonomika. Od konce 80. let a zejména v první polovině 90. let se začíná používat pojem digitální ekonomika a s ním související pojem digitální 49 SOJKA, Milan. Asymetrické informace a jejich důsledky pro metodologii ekonomie. In: CEP: centrum pro ekonomiku a politiku [online]. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002 [cit. 2015-09-22]. Dostupné z: http://www.cepin.cz/cze/prednaska. php?ID=241 82
rozdělení (digital divide). Možná by bylo záhodnější se přiklonit k termínu širšímu, a tím je informační ekonomika. Svět je také rozdělen i jinak, než byl rozdělen dříve (např. na Západ – Východ nebo Sever – Jih), a to na dvě části: • společnost, potažmo lidé, kteří mají přístup k informacím, • společnost, potažmo lidé, kteří nemají efektivní přístup k informacím. ** Digitální rozdělení nemusí být chápáno jen jako rozdělení mezi národy a zeměmi, ale i uvnitř určitého státu nebo společenských skupin. „Pojem vyjadřující skutečnost, že svět je rozdělen na lidi, kteří mají přístup či možnost používat moderní informační technologie včetně globálních informačních sítí (telefon, televizi anebo internet), a lidi, kteří tento přístup či možnost nemají. Digitální rozdělení existuje například mezi obyvateli měst a venkovských oblastí, mezi lidmi s vyšším a nižším vzděláním, mezi různými ekonomickými třídami nebo mezi obyvateli různých zemí a částí světa.“50 ** Digitální rozdělení nemusí působit jen v rámci zemí či regionů světa, ale i v rámci komunit jedné společnosti, jedné společenské skupiny, např. rozdělení studentů51 na ty, kteří přirozeně využívají informačních dovedností v procesu vzdělávání, a ty, kteří nejsou sžiti s využíváním informačních a digitálních nástrojů. Svým způsobem se přístup k informacím a používání informačních a komunikačních technologií stává konkurenční výhodou, a to i v neziskově orientované sféře, např. ve vzdělávacím procesu. Používání informačních a počítačových nástrojů při percepci informací a znalostí může tento proces nejen zrychlovat, ale i činit tento proces efektivnějším a úplnějším. Zároveň nejsou dosud provedeny uspokojivé dlouhodobé studie, jak moderní informační technologie se všemi vymoženostmi údajně podporujícími lepší percepci informací jsou opravdu účinné a zda nedochází z hlediska dlouhodobého naopak k destrukčním účinkům na naše kognitivní schopnosti. 50 Celbová, Ludmila. Digitální rozdělení. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003 [cit. 2015-09-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp. cz/F/?func=direct&doc_number=000000524&local_base=KTD 51 WAYCOTT, Jenny, Sue BENNETT, Gregor KENNEDY, Barney DALGARNO a Kathleen GRAY. Digital divides? Student and staff perceptions of information and communication technologies. Computers & Education. 2010, 54(4), s. 12021211. ISSN 0360-1315. Dostupné také z: http://search.ebscohost.com/login. aspx?direct=true&db=a9h&AN=48402084&site=ehost-live 83
Současné poměry ve vědě, ale i v běžném životě můžeme vystihnout procesem kvantitativního nárůstu informací (populárně chápáno někdy jako informační exploze nebo informační krize). Schopnost pracovat s informacemi patří mezi základní předpoklady naplnění gramotnosti, dnes nazývané komplexněji funkční gramotností. Funkční gramotnost je možno pracovně definovat např. „ ... jako aktivní schopnost práce s informacemi. Řetězec – vyhledávat, třídit, znovu dohledávat, kombinovat – vrcholí vytvořením vlastního názoru, který je nutno obhájit. Důraz se klade na vlastní orientaci v mnohdy nepřehledné a složité množině informací ...“52. To lze shrnout spolu s využitím jiných názorů do tvrzení, že funkční gramotnost je aktivní schopnost pracovat s informacemi ve stávajících mediálních podobách, informace vyhledávat a dále zpracovávat nejlépe za účelem jejich transformace do znalostí. S informační společností a jejím rozvojem souvisí 12 témat, kterými se zabývá americký autor a editor v dané oblasti D. Tapscott. I když níže uvedená témata vztahuje původně pouze k digitální ekonomice53, jsou také ve vztahu k celé informační společnosti a je možno v nich spatřovat rozhraní i se subjekty informačního sektoru včetně nejvýznamnějších hráčů, mezi které patří i knihovny. Tématy tedy jsou: 1. Kvalifikace 2. Digitalizace 3. Virtualizace 4. Molekularizace 5. Integrace a síťová orientace 6. Zánik mezičlánků 7. Konvergence 8. Inovace 9. Role zákazníka 10. Bezprostřednost 11. Globalizace 12. Nerovnost ** Proměny informační společnosti v kontextu právě uvedených témat mají vliv nejen na uživatele informací, ale také na informační a knihovnické instituce, profese a procesy. Změny, které informační technologie 52 TRUNEČEK, J. Společnost znalostí je za dveřmi. Mladá fronta Dnes. 2000, 11(19.2.), s. 11. ISSN 1210-1168. 53 TAPSCOTT, D. Digitální ekonomika: naděje a hrozby věku informační společnosti. Brno: Computer Press, 1999, s. 43-72. ISBN 80-7226-176-2. 84
a komunikační prostředky způsobují ve společnosti a zejména v hospodářské sféře, citelně zasahují člověka a jeho systém vzdělávání. Kvalifikace a vzdělání, resp. jeho neustálá kontinuita, jsou základem osobnosti moderního informačního profesionála a knihovníka. Zavádějí se technologie na podporu sdílení vědomostí a znalostní systémy jsou nápomocny procesu vzdělávání. Ztrácí se odstup mezi uživatelem a informačním pracovníkem coby zprostředkovatelem, a to vyžaduje změnu náplně profese informačního pracovníka, které lze dosáhnout pouze investicí do vzdělávání, a to do jeho formálních i neformálních forem a složek. Pojem učící se organizace (learning organization) má rovněž hodnotný a inspirační obsah pro informační subjekty. Vytváří se nové profese informačních profesionálů spojených s jednotlivými etapami informační činnosti a s informačními technologiemi. Je proto nutné s prostředky umožňujícími komunikaci proniknout do systému vzdělávání, výuky a výchovy54. Podíl knihoven a studijních informačních center na vzdělávání uživatelů je spojen také s konceptem tzv. učícího (se) knihovníka (learning librarian, teaching librarian). Tyto koncepty jsou podporovány také rozvojem konceptu webu 2.0, také je možno je srovnat s uplatňováním vizí konceptu library 2.0 a dále využíváním sociálních sítí pro lepší navázání vztahu s uživatelem a čtenářem a také oslovení nejen mladší generace, ale i těch, kteří jsou obdivovateli těchto novinek komunikace. Digitalizace zásadně ovlivnila a bude ovlivňovat celou společnost, ale zejména svět informačních systémů a digitálních knihoven – od procesu tvorby dokumentů, elektronického publikování až po procesy vyhledávání informací koncovým uživatelem a šíření informací. Přechod od analogově orientovaných systémů k digitálním systémům a nezadržitelně nastupující trend digitalizace je zřejmý a ovlivňuje zásadně proces vzdělávání. Distribuované zdroje, propojení technologií a komunikačních prostředků jsou charakteristické rysy virtualizačního procesu, které se do vzdělávacích postupů dostávají. Internet, jeho sdílený webový prostor, síťové nakládání s daty, informacemi a znalostmi je v tomto smyslu akceptovanou realitou a také předmětem zkoumání informační vědy a v praktické realizaci jeho aplikační disciplíny – knihovnictví. Hierarchické struktury nemusí být již dominantní (síťové struktury převažují a jsou v tuto chvíli moderní). Je důležité, aby jednotlivé molekularizované objekty v informačních službách byly kompatibilní, 54 ADAM, N., B. AWERBUCH a J. SLOMIN. Globalizing business, education, culture through the Internet. Communications of the ACM. 1997, 40(2), s. 115-121. ISSN 00010782. 85
propojitelné. Některé informační instituce v podstatě jsou typickými představiteli molekulárních jednotek již dlouho. Jejich síťový charakter z doby dřívější jim dává zkušenosti a konkurenční výhodu před jinými informačními subjekty na informačním trhu. Internetové technologie současnosti podporují tento trend. Síťové prostředí charakterizuje dnešní informační svět a ovlivňuje i vzdělávání a jeho didaktiku. Asi nejznámějším propojovatelem jsou služby a prostředí internetu. Jedna z rolí je role učícího informačního specialisty, učícího knihovníka (teaching librarian). Podporuje se tvořivost (lidský faktor) a cení se duševní vlastnictví. Knihovny zde opět hrají významnou zprostředkovatelskou a kurátorskou roli a důraz na tvořivost je podporován nejen ze strany knihovníků k uživatelům a čtenářům, ale i informační profesionálové jsou v dané oblasti vzděláváni a učí se, jak pracovat s tvořivostí vlastní i čtenářů a uživatelů. Technologie umožňují okamžité získání (vyhledání) informací, jejich šíření a publikování. Zásadně se prosazují interaktivní a dialogové (online) technologie, sdílení informací v reálném čase. Jako se zkracují životní cykly produktů, zkracují se i cykly životnosti (stárnutí) informací. Dialogová komunikace s informačními systémy se stává běžnou pro všechny generace uživatelů. Využívání online systémů není na začátku 21. století již otázka věku/stáří člověka, ale je to otázka přístupu k řešení informačních potřeb. Bezprostřednost se projeví např. i při studiu nebo čtení tištěných nebo elektronických dokumentů, didaktika se zrychluje a je spojena s technologickými prostředky. Důsledky ještě budou zkoumány, zatím neexistují přesvědčivé studie, že takové procesy jsou žádoucí i pro 21. století, aniž by byla zpochybňována jejich role v současné společnosti. Vzniká rozpor mezi vzdělanými informačními pracovníky a uživateli schopnými zvládat úskalí i výhody informační společnosti a zbývajícím světem. Existují lidé s přístupem k „informační dálnici“ a bez této možnosti, a to i na počátku 21. století. Tento fakt má sociální a psychologické důsledky, může mít ekonomické důsledky pro jednotlivce nebo i pro celé sociální skupiny (např. senioři, lidé s poruchami učení). Například přístup k internetu je velmi důležitým faktorem vyspělosti společnosti, přestože nelze internet zjednodušeně ztotožňovat se vzdělaností, ale ukazuje to na řadu bariér v rámci digitálního rozdělení55. Jedna z významných rolí, kde informační profesionál je a bude 55 ROBISON, Kristopher a Edward CRENSHAW. Reevaluating the global digital divide: socio-demographic and conflict barriers to the internet revolution. Sociological Inquiry. 2010, 80(1), s. 34-62. ISSN 0038-0245. Dostupné také z: http://search.ebscohost. com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=47657151&site=ehost-live 86
vzděláván je koncept a trend tzv. komunitního knihovnictví. Komunitní role (funkce) knihoven nabývá na významu a je spojována i s procesy vzdělávání, a to nejen ve směru k uživatelské obci, ale k samotným informačním profesionálům, kteří se budou v této oblasti vzdělávat v širším kontextu i v řadě dovedností s tímto konceptem spojenými. Vzdělávání přes své systémové dlouhodobé trendy má i své značně proměnlivé trendy a bude ovlivněno celou řadou nejen technologických nebo ekonomických aspektů, ale i např. sociálním a mezinárodním vývojem velkých společenských uskupení, potažmo je možno říci lidstva. Například přesuny obyvatelstva, novodobé stěhování národů z nejrůznějších příčin, přinese velké výzvy pro role knihoven včetně komunitních funkcí spojených se vzděláváním. Moderní stát se bude o knihovny nejen rád opírat, ale bude muset knihovny i podporovat.
Závěr Určitě lze tedy konstatovat, že vzdělávání informačních profesionálů musí být podporováno nejen ze strany řízení této sféry v České republice, ale také v mezinárodním kontextu. Mělo by využívat poznatků moderní pedagogiky, být vyhodnocováno z hlediska zpětné vazby a i trochu nestandardně lze prohlásit, že by mělo být náročné, ale zároveň laskavé a respektující odlišnosti informačních profesionálů, neboť jaká je rozmanitost uživatelů, taková je rozmanitost povah a schopností informačních profesionálů. Směry vzdělávání tedy musí uplatňovat jistou synergii, ale zároveň být svobodné pro informační profesionály. Vzdělaný informační profesionál, ať už formálními způsoby a složkami vzdělávací soustavy, tak i neformálními, je nutností. Velký důraz se bude klást rovněž nejen na startovní profesní vzdělávání, ale na jeho celoživotní charakter.
Použitá literatura: ADAM, N., B. AWERBUCH a J. SLOMIN. Globalizing business, education, culture through the Internet. Communications of the ACM. 1997, 40(2), s. 115-121. ISSN 00010782. MICHEL, J. Education and training of information professionals in France. Libri. 1990, 40(2), s. 135-152. ISSN 0024-2667. O’LEARY, M. The information broker: a modern profile. Online. 1987, 11(6), s. 24-30. ISSN 0146-5422. PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. Praha: Velryba, 2011. ISBN 978-80-85860-22-1. 87
PAPÍK, Richard. Vize moderní knihovny a informační profese na začátku 21. století. In: Národní technická knihovna: stavba nové knihovny v areálu vysokých škol technických v Praze 6-Dejvicích. Praha: Státní technická knihovna, 2001, s. 25-26. ISBN 80-86504-02-6. ROBISON, Kristopher a Edward CRENSHAW. Reevaluating the global digital divide: socio-demographic and conflict barriers to the internet revolution. Sociological Inquiry. 2010, 80(1), s. 34-62. ISSN 0038-0245. Dostupné také z: http://search.ebscohost. com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=47657151&site=ehost-live SOJKA, Milan. Asymetrické informace a jejich důsledky pro metodologii ekonomie. In: CEP: centrum pro ekonomiku a politiku [online]. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002 [cit. 2015-09-22]. Dostupné z: http://www.cepin.cz/cze/prednaska. php?ID=241 TAPSCOTT, D. Digitální ekonomika: naděje a hrozby věku informační společnosti. Brno: Computer Press, 1999. ISBN 80-7226-176-2. TAPSCOTT, D., A. LOWY a D. TICOLL. Blueprint to the digital economy: creating wealth in the era of e-business. New York: McGraw Hill, 1998. ISBN 0070633495. TDKIV – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy [online]. ©2015 [cit. 2015-09-18]. Dostupné z: http://tdkiv.nkp.cz TRUNEČEK, J. Společnost znalostí je za dveřmi. Mladá fronta Dnes. 2000, 11(19.2.), s. 11. ISSN 1210-1168. TUFTE, E. The user interface: the point of competition. Bulletin of the American Society for Information Science. 1992, 18(5), s. 15-17. ISSN 0095-4403. WAYCOTT, Jenny, Sue BENNETT, Gregor KENNEDY, Barney DALGARNO a Kathleen GRAY. Digital divides? Student and staff perceptions of information and communication technologies. Computers & Education. 2010, 54(4), s. 1202-1211. ISSN 0360-1315. Dostupné také z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=48402084&site=ehost-live
Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D. působí v Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK (ÚISK) a také na Slezské univerzitě v Opavě. Do roku 1994 pracoval deset let v oblasti VTEI zejména jako rešeršní specialista. V letech 2002–2012 vedl ÚISK FF UK a v období 1994 až 2000 byl také rešeršním specialistou společnosti Medistyl. Odbornou výukovou i praktickou specializací jsou zejména rešeršní strategie pro vědu, výzkum a inovace, světová databázová centra, online databáze, elektronické informační zdroje. Je mj. odborníkem na techniky racionálního a rychlého čtení.
88
PŘÍBĚHY ÚSPĚCHŮ A MOŽNÝCH SCÉNÁŘŮ PRO BUDOUCNOST
Stále širší nabídka produktů v digitálním prostředí proměňuje i nabídku služeb knihoven, které reagují a přicházejí s novými produkty a službami. Možnost půjčování široké produkce e-knih přivádí do knihoven všechny věkové skupiny. Ve spolupráci s místní komunitou i neziskovými organizacemi knihovny poskytují a samy vytvářejí příležitosti k zapojování zájmových skupin i dobrovolníků, reagují na výzvy okolí. Poskytují služby pro různé skupiny obyvatel včetně ohrožených vyloučením (např. senioři, zdravotně znevýhodnění, děti z nepodnětného prostředí apod.). Mění se dosavadní portfolio poskytovaných služeb. V souladu s dosavadními trendy poptávky po službách knihoven dojde k útlumu některých služeb a jejich nahrazování službami novými. Náměty pro tyto oblasti byly předneseny v posledním, čtvrtém tematickém bloku.
89
Identifikace klíčových trendů v knihovnictví Prof. Ing. Milan Konvit, PhD. Motto: Knihovny tady byly před knihtiskem a budou i po něm.
Abstrakt V příspěvku diskutujeme techniky identifikace klíčových (strategických) trendů v knihovnictví s cílem určit možné scénáře budoucí podoby knihoven. Na rozdíl od podobných prognóz jako řídící síly neuvažujeme rozvoj technologií, ale stav společnosti a profil návštěvníka knihovny. Nejpravděpodobnější scénář detailně komentujeme.
Úvod Role a podoba knihoven se v důsledku změn společnosti a rozvoje technologií s časem mění. Tradiční úloha knihoven z pohledu sociální komunikace byla: • podporovat realizaci práva na přístup k informacím, • podporovat právo na svobodu projevu, • podporovat intelektuální rozvoj, • vyhledávat, získávat a uchovávat specifické kulturní dědictví. ** Knihovny jsou dnes veřejností vnímány zejména jako instituce, kde jsou poskytovány tradiční knihovnické služby, jejichž jádrem je půjčování knih z fondu knihovny a služby čítárny (studovny). Společným jmenovatelem všech uvedených služeb je, že jsou poskytovány „na místě samém“, tj. vyžadují si fyzickou návštěvu knihovny, a jsou primárně zaměřeny na papírové publikace. To se dnes jeví jako největší slabina (konkurenční nevýhoda) tradiční koncepce knihovny, a proto jsou hledány cesty k jejímu odstranění. V další části příspěvku si budeme všímat technik, které napomáhají najít novou tvář knihoven.
90
Změny paradigmatu Při řešení určitého problému mají lidé a instituce tendenci používat přístupy, které již v minulosti prokázaly svou účinnost. Hovoříme o paradigmatech, která řídí lidské chování a stejně tak chování institucí v konkrétních situacích56. Paradigmata vedou jednotlivce, podniky, státy i svět k vytváření konkrétního životního stylu následováním určitých obecně uznávaných norem, vzorců chování, principů a vzorů. Ty jsou pak transformovány do modelů podnikání, fungování a řízení institucí apod. Čas od času se však paradigmatem řízené chování ukáže jako neefektivní. Důvodem je objevení se významné změny ve společnosti, odvětví, technologii nebo způsobu myšlení. Přehlédnutí těchto změn paradigmatu může být pro instituci smrtelně nebezpečné. Jediný způsob, jak se toho vyvarovat, je pozorně sledovat vývojové trendy, tj. vývoj věcí v určité oblasti směrem k ještě ne zcela jasně definovanému výsledku, ale už identifikovatelným směrem. V oblasti knihovnictví se obvykle za změnu paradigmatu považuje digitalizace a s ní spojený vznik digitální knihovny. Zatímco původní paradigma diktovalo, aby „Mohamed šel k hoře“, tj. čtenář šel do knihovny, nové paradigma požaduje, aby hora (knihovna) šla za Mohamedem (čtenářem) domů. Domníváme se, že k tomu, aby nové paradigma fungovalo, je třeba odhadnout budoucí podobu (charakteristiky) Mohameda a to, jakou horu (jaké služby) si bude přát. Odpovědi hledáme pomocí prognostických technik.
Prognostické techniky Tvorba prognóz je historicky jedním z nejoblíbenějších „sportů“ lidstva. Při jejich tvorbě se na pomoc braly planety, křišťálové koule, vlastní zkušenost, fantazie atd. Výsledky prognóz pak závisely právě na použité technice prognózování. Z historie je známo množství „stoprocentních prognóz“, které se následně ukázaly jako stoprocentně chybné. Jen pro ilustraci si uveďme jednu z méně známých, publikovanou v roce 1900. Prognóza nastiňovala, co se stane ve 20. století: • lidé vyhubí komáry a moskyty, • každá domácnost bude mít elektrické topení, 56 Slovo paradigma je řeckého původu a dnes je chápáno jako model chování, resp. jako převzetí referenčního rámce. Paradigma vytváří vzor myšlení, kdy člověk reaguje na přijaté podněty „podle šablony“. 91
• létající stroje nebudou konkurencí pro parníky, • ... ** Všechny tyto prognózy byly postaveny pouze na již se rýsujícím vědeckém a technologickém pokroku. Prognostické techniky dnes využívají kvantitativní i kvalitativní metody. Kvantitativní metody se aplikují na analýzu časových řad. Volba metody pro analýzu časové řady závisí na mnoha faktorech, zejména na účelu analýzy a typu časové řady. Obvykle se konstruuje tzv. bodová předpověď, popřípadě předpovědní interval. Bodová předpověď je hodnota, která představuje náš (v jistém smyslu nejlepší) odhad budoucí hodnoty uvažované časové řady. Bodová předpověď je vždy zatížena určitou chybou, takže konkrétní vygenerované číslo je třeba brát s jistou rezervou. Proto je často vhodnější určit tzv. předpovědní interval, který je naprostou analogií intervalu spolehlivosti z matematické statistiky. Tak např. 95% předpovědní interval udává dolní a horní hranici, mezi nimiž bude ležet příslušná budoucí hodnota sledované řady s pravděpodobností 0,95. Touto technikou můžeme prognózovat např. vývoj počtu čtenářů, růst počtu e-knih anebo rok, kdy vyjde poslední papírová kniha. Při prognózování se tradičně používají následující formule: • Lineární formule y = M+ a * t • Parabolická formule y = M+ a * t + b * t2 • Exponenciální formule y = M+ a * ebt • Logistická křivka y = S / (1 + e –k * ( t – t0) ) • Exponenciální logistická křivka y = S / (1 + a * e b* t )m • Gompertzova křivka y = S / (1 + e –e ( a + b* t) ) ** Největší slabinou této prognostické techniky (když pomineme nespolehlivost dat) je předpoklad, že budoucí poměry se nebudou významně odlišovat od dnešních. Jinými slovy, předpokládáme spíše evoluci nežli revoluci. Pokud chceme zkoumat revoluční změny, je vhodnější použít kvalitativní prognostické techniky. Jednou z nich je tzv. metoda Delphi. Delphi metoda je prediktivní metoda založená na postupném dotazování a porovnávání odpovědí vybraných expertů směrujícím k dosažení shody většiny názorů na daný problém. Aplikuje se tak, že se provádí několik kol anonymních otázek (např. formou písemné ankety) určité skupině odborníků, přičemž každý člen skupiny izolovaně uvádí svůj názor na daný prognostický problém. V každém kole jsou dotazníky doplňovány o statisticky zpracované výsledky minulých kol, na jejichž základě mohou odborníci postupně opravovat svůj původní názor, a tak dojít k jistému společnému skupinovému 92
názoru, který je finálním výsledkem metody. Výsledky minulých kol jsou oznamovány pouze formou globálních statistických charakteristik a nesdělují se názory jednotlivých účastníků ankety. Jinou kvalitativní metodou je technika scénářů. Ta je postavena na známé a empiricky potvrzené vazbě příčiny a následku, která se formálně dá vyjádřit zápisem „pokud A pak B“. Alfou a omegou této techniky je schopnost správně identifikovat dvě klíčové řídící síly budoucího vývoje, ze kterých každá může nabýt jednu ze dvou extrémních hodnot. O ostatních poměrech předpokládáme, že se významně nezmění (ekonomové tomu říkají „ceteris paribus“). Máme tedy dvě proměnné, každá se dvěma možnými stavy, což nás přivádí ke čtyřem různým scénářům. Pak již následuje jen popis dopadů jednotlivých scénářů. Technika scénářů není postavena „na vodě“, ale vyžaduje dostatek údajů, schopnost abstraktně myslet a schopnost pochopit zákonitosti vývoje společnosti a kultury. Jde tak o kombinaci intuice s objektivní analýzou relevantních dat. Formálně technika scénářů v sobě zahrnuje tři fáze: 1. definici aktuálního stavu věcí, 2. formulaci předpokladů (jestli nastane to a to…), 3. popis dopadů (pak je pravděpodobný následující vývoj). **tato techhnika prezenntována taktoo: Formou vývojového diagramu je tato technika prezentována takto: FOR RMULOVÁNÍÍ P\E DPOKLADp INDEENTIFIKACEE KLÍOVÝCH SIL POPI S MOŽNÝCH H STAVp KLÍOVÝCH SIL
OEKÁ ÁVANÉ REAK KCE
FOR RMULOVÁNÍÍ ZZÁV Rp Graf G ē. 1: Viz ualizace tech hniky scénáƎƽ
Graf č. 1: Vizualizace techniky scénářů
93
Případová studie: Budoucnost knihoven Popis aktuálního stavu Dochází ke změně paradigmatu, kdy namísto nedostatku informací je informací nadbytek, namísto přicházení za informacemi informace přicházejí za uživatelem. Dále dochází k přechodu od moderny, charakterizované existencí norem, standardizací postupů a aplikací vědeckých metod, k postmoderně, hlásající více volnosti, minimalizaci uniformních postupů a popírající existenci jediné (vědecké) cesty k pravdě. Konečně, společnost i jednotlivec se computerizovali a zasíťovali. Řídící síly Budoucí podobu knihoven mohou ovlivnit tyto faktory: • kultura, • podoba společnosti, • podoba státu, • žebříček hodnot, • prostor (Re/Vi), • přístup k informacím/ICT, • gramotnost, • legislativa. ** O legislativě, přístupu k informacím a technologiích můžeme předpokládat, že se budou vyvíjet obvyklou cestou, tj. v duchu Haškova „mírného pokroku v mezích zákona“. To pro prognostika představuje kontinuitu a pro praxi knihoven to, že zůstanou zachována legislativní omezení, trendy k využívání sítí a virtuálních prostorů. Co se týká gramotnosti, do popředí se dostává digitální gramotnost, což má za následek, že slovní spojení „zážitek ze čtení“ se redukuje na „zážitek“. Z toho důvodu jsou řídícími silami identifikovány kultura, ve které je zahrnut i žebříček hodnot, a stát, zahrnující i ekonomické prostředí a společnost. Kultura může nabývat dvou extrémních podob: kulturu ducha a kulturu peněz. Stát může být buď silný, s dostatkem financí pro fungování knihoven, se schopností ovlivňovat podobu společnosti, anebo slabý, bez financí a ambic pečovat o společnost. Možné scénáře, které vzejdou z kombinací kultur a podoby státu, jsou uvedeny v následujícím grafu. Pro jasnější představu o jejich dopadu jsou opatřeny nálepkami vystihujícími charakter podoby knihovny podle konkrétního scénáře.
94
SILNÝ
PENĚZ
KŘOVÁCI ZE SÍTĚ
DŮM DUCHŮ
ANGLICKÝ KLUB
KNIHOVNICKÝ RÁJ
KULTURA
SLABÝ
DUCHA
STÁT
Graf č. 2: Scénáře podoby knihovny
Dům duchů reprezentuje situaci, kdy dochází k rozporu mezi podobou a ambicemi státu a převládající kulturou. Knihovny jsou pro stát prioritou, ale jsou prázdné, protože lidé je nepotřebují. Noční můra, kterou není zapotřebí dále rozvádět. Na opačném pólu se nachází knihovnický ráj. Knihovny jsou hýčkány státem a jsou obleženy četbychtivými čtenáři. Škoda jen, že je to sen. Blíže k realitě je anglický klub. Stát je, jak to vidíme i dneska, slabý a knihovnictví je nikoli na periferii zájmu, ale ještě daleko za oním pomyslným okrajem. Existují ale skalní čtenáři – z řad seniorů i juniorů, kteří jsou v knihovně jako doma a zachovávají rituál čtení. Je to elita; ale elity nikdy nejsou moc početné. Nakonec zůstává to, co je podle nás nejpravděpodobnější: knihovny budou bojovat o přežití a čelit invazi křováků ze sítě. Křovák ze sítě umí číst, ale nejlépe jen nadpisy a SMS. Křovák ze sítě neopouští síť – v nepřátelském prostředí knihovny by měl potíže s dýcháním. Křovák ze sítě v knize nelistuje, ale pokouší se na další stranu dostat klikáním. Když to nefunguje, ztrácí o knihu zájem. Křovák ze sítě je aktivní, vlastně interaktivní a potřebuje akci, přinejhorším pokec. Slabý stát tomu všemu tleská (na nic jiného nemá ani moc ani peníze). Svůj postoj deklaruje jako snahu vychovávat silné individuality, které se nebojí vzít osud do svých rukou. Apokalypsa. Ale i tady knihovny přežijí. Za předpokladu, že budou mít schopnost chameleona a dokáží splynout s okolím. Krokem tímto směrem je komunitní knihovnictví.
95
Závěry • Čtení je proces/aktivita působící ve směru evoluce druhu Homo Sapiens Sapiens a v nejbližších desetiletích určitě nezanikne. Následně nezanikne ani potřeba mít klasické knihovny jako kulturotvorný prvek. • Orientace pouze na papírovou knihu automaticky posune knihovnu směrem k muzeu – navštěvovat ji budou jen zájemci o historii. • Orientace jenom na digitální knihovnu hodí knihovnictví do jámy lvové, kde lvy jsou ICT aplikace, databáze spravované neknihovnickými subjekty a tyranosauři typu Ogle. • Orientace na mix světa knihy a ne-knihy se jeví jako nejperspektivnější, ale také nejnáročnější. Od knihovníků vyžaduje zvládnutí dalších kompetencí, zejména kompetence animátora a moderátora, ale také kreativce, remixátora informačních obsahů a designwritera57. • Knihovna budoucnosti bude průsečíkem reálného veřejného prostoru a virtuálního informačního prostoru pro vzdělávání, zábavu, osvětu atd. • Návštěvníkem knihovny bude čtenář (analogový/digitální), člen komunity, ale také „zbloudilec“, který nebude vědět, co může od knihovny očekávat. • Rozdíl mezi tradiční a digitální knihovnou nebude spočívat v poslání, ale v postupech uspokojování potřeb zájemce. Tradiční knihovny staví na standardech, organizování a pořádku, digitálním knihovnám vyrůstajícím na podhoubí webu je bližší volnost a svým způsobem i chaos. Tradiční knihovna je organizována kolem pevného bodu, web a digitální knihovna takový pevný bod nemá – kamenná budova je nahrazena ICT platformou. • V tradičních knihovnách funguje vyhledávání informací, přičemž proces vyhledávání je do detailů propracovaný; na webu jde spíše o nalézání informací a technika, jakou je informace nalezena je až druhořadá. Procesy v tradiční knihovně mají v sobě zakomponovaný i lidský činitel, procesy v digitální knihovně jsou prováděny softwarovými roboty.
57 Designwriter v sobě kombinuje schopnosti autora a designera digitálních informačních prostorů. 96
Prof. Ing. Milan Konvit, PhD., vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině, absolvoval postgraduální studium na ČVUT v Praze a v roce 1987 získal doktorát z elektronické komunikace na Žilinské univerzitě. Habilitoval se v roce 1988 z teorie komunikace a v roce 1999 byl jmenován profesorem. Působil jako ředitel Výzkumného a vývojového centra zaměřeného na rozvoj multimediálních a telekomunikačních služeb, vykonával funkci koordinátora Centra excelence pro EUR (International telecommunication union ITU, Geneva). V současné době je profesorem na Slezské univerzitě v Opavě, Filozoficko-přírodovědecké fakultě, Ústavu bohemistiky a knihovnictví a profesorem Žilinské univerzity, Fakulty humanitních věd, Katedry mediamatiky a kulturního dědictví. V centru jeho výzkumné pozornosti je zejména teorie komunikace, dokumentace a prezentace kulturního a vědeckého dědictví, rozvoj lidských zdrojů a věnuje se strategickým studiím zaměřeným na vývojové trendy ve společnosti.
97
První rok s elektronickými knihami v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích PhDr. Zuzana Hájková
Zdá se, že se v oblasti českých elektronických knih přece jen začalo blýskat na lepší časy? V druhé polovině roku 2015 počet knihoven, které začaly svým čtenářům půjčovat české elektronické knihy on-line, překročil první padesátku. Naše knihovna, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, byla mezi těmi, které tuto službu vyzkoušely jako první. Od chvíle, kdy se fenomén elektronických textů objevil na scéně, se naše knihovna snažila využít všech možností, které se knihovnám nabízely – tedy od půjčování čteček s klasiky české a světové literatury, přes projekt E–knihy do každé knihovny, až po nabídku zahraničních e-knih EBSCO. Každá z těchto možností však měla svá velká omezení.
Přidaná hodnota Chtěli jsme čtenářům nabídnout i něco navíc. Chtěli jsme jim nabídnout tituly současné produkce českých nakladatelství, a to nejen v klasické tištěné podobě, ale i jako e-výpůjčky. Zvláště proto, že nejmladší generace je zvyklá svůj život ovládat hlavně podle svého mobilu či tabletu. Díky nim se propojuje se svým nejbližším i vzdálenějším světem. Chce si prostřednictvím svého mobilu ihned knihu vyhledat v elektronickém katalogu knihovny, on-line vypůjčit a rovnou číst – nechce čekat na výpůjční dobu knihovny, nechce čekat, až se vypůjčená kniha vrátí.
e-Reading Jednou z mála možností, které mohou české veřejné knihovny využít, je nabídka firmy eReading. Využití komerčních výpůjček i pro knihovny firma nabídla na sklonku roku 2013, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích byla první, která je realizovala. Začátek roku 2014 tak byl ve znamení technických příprav, a to na straně eReadingu a hlavně firmy Cosmotron, která zajišťuje náš knihovnický systém. Při přípravě e-výpůjček jsme sledovali dva hlavní cíle: vypůjčení e-knihy musí být pro 98
čtenáře velmi jednoduché a zároveň je nutné vše připravit tak, aby čtenář půjčování e-knih považoval za službu knihovny. Služba pro čtenáře musí být k dispozici kdykoli, není vázána na výpůjční dobu knihovny. Bylo tedy nutné záznamy e-knih provázat přímo do elektronického katalogu knihovny, zde také probíhá proces výpůjčky. Své e-výpůjčky čtenář vidí ve svém čtenářském kontu stejně jako výpůjčky ostatních dokumentů z fondu knihovny. E-výpůjčka proto nyní probíhá velmi jednoduše. Je to otázka několika kliknutí a jen pár vteřin. Postačí najít knihu, souhlasit s podmínkami, odkliknout výpůjčku, stáhnout e-knihu... a číst!
Knihovníci a e-knihy Vedle těchto technických příprav bylo nutné sledovat i další záležitosti – odborné zaškolení všech pracovníků služeb tak, aby byli schopni poradit případným zájemcům o tuto službu, přípravu čtenářských manuálů k této službě a v neposlední řadě i propagaci této služby. Právě propagace a marketing u služby, na kterou čtenář dosud není zvyklý, je nezbytnou podmínkou pro její dobré fungování. Tento krok opravdu není možné vynechat nebo podcenit. Prvotní propagace, kterou volila JVK, byla dvojího druhu: obecná, která se soustřeďovala na plakáty, informace na webu či facebookovém profilu knihovny, a cílená. V druhém případě jsme např. zaslali informační mail všem našim čtenářům, kteří měli zamluvenou knihu, jež byla nyní k dispozici i v elektronické podobě, a již tedy nemuseli čekat na vrácení tištěného výtisku. Další maily s informacemi o této nové službě jsme rozeslali i těm čtenářům, kteří již rok nenavštívili knihovnu, a knihovna plánovala jejich vyřazení z evidence. Obě tyto cílené formy propagace se setkaly se značným úspěchem. V této propagaci je však nutné stále pokračovat – přibývají totiž noví čtenáři, pro mnohé další je tato služba stále velkou neznámou. A tak pro propagaci využíváme různých příležitostí – ať již to jsou měsíce prázdnin, Vánoce, vyhlášení knižních cen Magnesia Litera, českobudějovický festival živé literatury Literatura žije či nabídka pro jihočeské hotely a penziony, aby prostřednictvím vlastní registrace v knihovně mohly půjčovat e-knihy svým klientům…
Nová služba Půjčování e-knih jsme zahájili 23. 4. 2014, ve Světový den knihy a autorských práv. I tento den se stal trochu symbolický – chtěli jsme zdůraznit to, že ke čtenářům se dostává nabídka legálního čtení e-knih, aniž by si 99
ji museli koupit či získat jiným způsobem. Co jsme čtenářům nabídli? Na dobu 3 týdnů půjčení 3 titulů e-knih z nabídky firmy eReading, kterých bylo v té době kolem tisícovky, mezi nimi i bestsellery typu Stoletý stařík, Muž jménem Ove, knihy z nakladatelství Paseka – objev roku Magnesia Litera, severské detektivky atd. Výpůjčku si čtenář provede přímo z katalogu knihovny, pak následuje jednoduché stažení do čtecího zařízení čtenáře (tablet, chytrý telefon s operačním systémem iOS nebo Android, čtečka eReading). Služba se již od prvních dnů setkala s velmi kladnou odezvou, to jsme si mohli ověřit na počtu e-výpůjček, které evidoval náš knihovní systém. Přesto informaci, zda jsou čtenáři spokojeni, či nikoli, jsme si ověřit nemohli – díky tomu, že půjčování je velmi jednoduché, čtenář nepotřebuje dojít do knihovny, tato zpětná vazba nám chyběla. Proto jsme se rozhodli pro rychlý průzkum, který jsme realizovali po prvním čtvrt roku fungování služby, kdy jsme zaslali všem čtenářům (280) využívajícím e-výpůjčky jednoduchý dotazník. Zde je několik výsledků: • dotazník vyplnilo téměř 40 % oslovených čtenářů, i to svědčí o spokojenosti se službou, • pro 12 % oslovených se tato nová služba stala důvodem, proč se přihlásili do knihovny, • 41 % si e-knihy půjčuje pravidelně, • pro 20 % čtenářů bylo přečtení e-knihy důvodem, aby si ji koupilo i v tištěné podobě (i jako dárek), • důvody, proč službu využívají: zájem o e-knihy 64 %, zvědavost, jak to funguje 44 %. ** Zajímavé byly i konkrétní důvody, proč čtenáři volí půjčování e-knih: možnost přečíst si knihu hned, není nutné jít fyzicky do knihovny, praktičtější např. v letadle, v nemocnici či na dovolené, možnost číst na mobilním telefonu v autobusu. Kuriózní byla i odpověď – přimět vnuka číst, dostal čtečku za vysvědčení. Na konci dubna 2015 tedy uplynul rok od zavedení e-výpůjček české vydavatelské produkce do knihovny. Tuto službu využilo více než 605 čtenářů, kteří si vypůjčili přes 2500 e-knih. Zjišťovali jsme, jací jsou naši čtenáři e-knih, a došli opět k zajímavým výsledkům. Mezi e-čtenáři převažují ženy, tvoří 62 % (373). Věková struktura e-čtenářů je následující:
100
VĚK
POČET ČTENÁŘŮ
0 – 15 let 16 – 30 let 31 – 50 let 51 – 60 let 61+
43 189 247 72 54
Nejmladší čtenář: 5,3 let, nejstarší čtenář: 90,5 let. Tato čísla tedy trochu vyvrátila náš předpoklad, že služba cílí především na mladší a nejmladší generaci – vždyť e-čtenáři do 30 let tvoří pouze necelých 40 procent. Může to být tím, že buď méně čtou, nebo mají jiné zdroje získávání e-knih? Stejně tak nás překvapil věk naší nejstarší e-čtenářky – zde se ale potvrdila domněnka, že čtení e-knih, ve zvětšeném písmu, je pro nejstarší generaci určitým ulehčením, navíc si ušetří mnohdy namáhavou cestu do knihovny.
Výhody a nevýhody nové služby • Rozšíření nabídky – knihovna v současnosti nabízí k vypůjčení téměř dva tisíce e-knih v českém jazyce, a to včetně velmi žádaných knih, na jejichž tištěnou podobu je řada rezervací. • E-výpůjčky byly implementovány přímo do knihovního systému, čtenář si e-knihy půjčuje prostřednictvím katalogu. • Vlastní provedení výpůjčky je pro čtenáře velmi jednoduché a rychlé. ** V katalogu knihovny se v záznamu knihy, vedle možnosti e-výpůjčky, nabízí i ukázka několika prvních stran knihy v PDF a v dalších formátech – to pomůže i čtenářům tištěné knihy pro prvotní a rychlou orientaci. Tato nabídka není omezena pouze na e-knihy, které jsou určeny k vypůjčení, ale na všechny e-knihy, které má eReading v nabídce (ca 4000 e-knih). Knihovna platí pouze za uskutečněné výpůjčky, nikoli za nabídku všech e-knih, může zároveň půjčit neomezený počet e-knih stejného titulu. Tento poslední bod je možné trochu rozšířit. Jak je uvedeno, z hlediska akvizice je to velmi výhodný způsob, který by řada knihoven jistě ráda uplatnila i u tištěných knih – platí se pouze za ty e-knihy, o které čtenář projevil zájem a které si vypůjčil. Zde je možné představit si i další výhody e-výpůjček – knihovna šetří finance na nákupu případných 101
multiplikátů titulů, o které je nyní zájem. Například nejúspěšnější titul e-knih, Analfabetka, která uměla počítat (J. Jonasson), se půjčil 140x. Kolik tištěných výtisků by knihovna musela zakoupit, aby uspokojila takový zájem? Kolik času by musela věnovat jejich zpracování, zabalení, uskladnění, půjčování? Velkou nevýhodou této služby je, že vypůjčené e-knihy je možné číst pouze na některých tabletech a chytrých telefonech a čtečkách s operačním systémem iOS nebo Android. Toto výrazné omezení by se brzy nemuselo týkat zařízení s OS Windows. Firma totiž na počátku května 2015 představila strategii, která má pomoci přinést do systému Windows10 maximum aplikací, a to i z konkurenčních platforem Android, iOS nebo Win32.
A na závěr… Nemyslíme si, že by e-knihy znamenaly omezení nebo zánik tištěné knihy. Ale naše roční zkušenosti ukázaly, že e-knihy si našly mezi čtenáři své nadšené příznivce, kteří rádi využili a dále využívají nové služby knihovny. PhDr. Zuzana Hájková pracuje v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích, v současné době ve funkci náměstkyně pro knihovnické služby. Ve své přednáškové činnosti se mj. zaměřuje na aplikaci katalogizačních pravidel (RDA) v české katalogizační praxi, ale i na problematiku e-knih v českých veřejných knihovnách. Je členkou předsednictva výkonného výboru SKIP, zúčastnila se posledního kongresu IFLA v Lyonu v r. 2014.
102
Komunitné knihovníctvo na Slovensku Mgr. Emília Antolíková
Úvod Verejné knižnice v súčasnosti nielen poskytujú služby a informácie, ale aj podporujú vzdelávanie a potreby miestnej komunity. Sú to miesta tvorivosti, kde ľudia rozvíjajú svoje zručnosti, získavajú prístup k vzdelaniu, k čitateľským skúsenostiam, k celoživotnému vzdelávaniu. Niektoré verejné knižnice sa však nachádzajú v kríze, pretože rozvoj ich nových aktivít si vyžaduje vyššie výdavky, pričom rozpočty knižníc zostávajú na rovnakej úrovni, prípadne sa znižujú. Verejné knižnice sa musia seriózne zaoberať strategickým plánovaním a podporou. V príspevku sa pokúsim na základe skúseností s komunitnými aktivitami, ktoré realizujeme v Hornozemplínskej knižnici vo Vranove nad Topľou, načrtnúť jeden z možných scenárov pre budúcnosť.
Knižnica ako komunitné centrum O knižnici a jej úlohe v komunite sme na Slovensku začali intenzívne hovoriť v roku 2005 vďaka školeniu, ktoré organizovala pre knihovníkov verejných knižníc Nadácia otvorenej spoločnosti NOS-OSF58 a Partner for Democratic Change Slovakia (PDCS)59. Odbor pre knižničný systém Slovenskej republiky pri Slovenskej národnej knižnici v Martine organizoval odborné podujatie a uskutočnil prieskum aby zistil, aké kultúrno-vzdelávacie podujatia knižnice organizujú a čo chápu pod pojmom komunitné aktivity. Hornozemplínska knižnica vo Vranove nad Topľou mala v tom čase už skúsenosti s projektom informačného centra pre nezamestnaných, ktoré vytvorila v rámci projektu Knižnica ako komunitné centrum (2001).
58 Nadácia otvorenej spoločnosti [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://osf.sk/ 59 PDCS [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z http://www.pdcs.sk/ 103
Komunitná knižnica Pod pojmom komunitná knižnica máme na mysli jednak knižnicu, ktorá vytvára priestor pre komunitné aktivity a dokáže prepájať jednotlivé komunity, ale aj projekt, vďaka ktorému sa stretávajú knihovníci na celoslovenských seminároch a workshopoch a prezentujú úspešné projekty, ktoré realizujú na podporu komunity v ktorej pôsobia. Projekt KOMUNITNÁ KNIŽNICA realizuje OZ Korálky60 a Hornozemplínska knižnica vo Vranove nad Topľou v spolupráci s verejnými knižnicami na Slovensku od roku 2008 a finančne ho podporuje Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky. V uplynulých rokoch sme projekt realizovali v spolupráci s Podtatranskou knižnicou v Poprade (2008), Oravskou knižnicou Antona Habovštiaka v Dolnom Kubíne (2008), Knižnicou Antona Bernoláka v Nových Zámkoch (2009), Knižnicou Juraja Fándlyho v Trnave (2010), Knižnicou P. O. Hviezdoslava v Prešove (2011), Verejnou knižnicou Mikuláša Kováča v Banskej Bystrici (2012), Staromestskou knižnicou v Bratislave (2013), Verejnou knižnicou Jána Bocatia v Košiciach, Knižnicou pre mládež mesta Košice (2014) a v roku 2015 s Krajskou knižnicou v Žiline. Spoluorganizátormi boli mestá a samosprávne kraje, Slovenská asociácia knižníc, Spolok slovenských knihovníkov, Goetheho inštitút v Bratislave a ďalší. Miestom stretnutí knihovníkov boli mestské úrady, knižnice, konferenčné sály aj priestory, kde sa realizujú komunitné aktivity. Okrem celoslovenských odborných seminárov sa knihovníci každoročne stretávajú na workshopoch, ktoré sa uskutočňujú vo Vranove nad Topľou. Na seminároch a workshopoch v rámci projektu Komunitná knižnica sa zúčastňujú knihovníci zo Slovenska, z Českej republiky, z Maďarska, z Poľska, z Nemecka. Vďaka projektu majú knižnice možnosť deliť sa o skúsenosti a inšpirovať sa úspešnými komunitnými aktivitami realizovanými na Slovensku a v zahraničí.
Pre budúcnosť knižníc V posledných rokoch prešli verejné knižnice prudkými zmenami a intenzívne sa diskutuje o ich funkcii v súčasných podmienkach. Knihovníci jednoznačne konštatujú, že verejné knižnice prerástli rámec, ktorý sa im stanovil, stali sa knižnicami univerzálneho typu. Mnohí im toto pole pôsobnosti nepriznávajú, nechcú si uvedomiť, že verejné knižnice 60 Inprost s.r.o. – Obecné noviny [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://1url.cz/ yYaw 104
za posledných dvadsať rokov preorientovali svoju činnosť z tradičného chápania knižnice s hlavnou úlohou požičiavať knihy na knižnice moderného typu, ktoré poskytujú používateľom širšie služby a ktoré sú na kvalitatívne vyššom stupni. Kvalitatívne a kvantitatívne zmeny v ponímaní úloh knižníc nastali v Hornozemplínskej knižnici v posledných desiatich rokoch najmä nástupom kvalitnej výpočtovej techniky a zapojením sa do spoločného knižnično-informačného systému. Tým sa podstatne zjednodušili základné knihovnícke činnosti, vytvoril sa väčší priestor pre prácu s používateľmi a zvýšila sa orientácia na potreby komunity. Môžeme smelo konštatovať, že sa skvalitnila informačná výchova aj kultúrno-vzdelávacie aktivity knižnice. S nárastom technického a technologického vybavenia našej knižnice klesol počet výpožičiek a stúpol počet návštevníkov knižnice, čo je aj celoslovenský trend. Takmer každý strategický materiál, ktorý pojednáva o budúcnosti knižníc, hovorí o tom, aké je dôležité, aby sa knižnice stali komunitnými centrami. Aj keď hlavnou činnosťou knižníc je požičiavanie kníh, vo verejných knižniciach má kultúrno-vzdelávacia činnosť bohaté tradície. Vplyvom spoločenských zmien sa mení zameranie podujatí, ktoré knižnice organizujú. Môžeme konštatovať, že kým pred rokom 2005 sa knižnice pri organizovaní podujatí orientovali na svojich používateľov, v súčasnosti prevažuje tendencia orientácie a užitočnosti pred širokou verejnosťou.
Knižnice menia život Naša knižnica reaguje na záujmy a potreby nielen svojich používateľov, ale aj obyvateľov mesta a vranovského regiónu. Či už organizujeme podujatia krátkodobé (prednáška, diskusia...), alebo dlhodobé (klubová činnosť, kurzy, cykly, programy...), úspešnosť podujatí záleží predovšetkým na tvorivosti knihovníkov a modifikácii základných knihovníckych metód. Najviac podujatí organizujeme pre deti a mládež, ale neustále rozširujeme okruh tém, ku ktorým organizujeme podujatia pre dospelých, najmä pre seniorov. Ponúkame podujatia, ktoré majú tradíciu, ale predovšetkým sa snažíme poznávať záujmy a potreby našich obyvateľov, vyberáme témy, hľadáme spolupracovníkov. Možno práve preto sú naše podujatia kvalitne pripravené a veľmi dobre zrealizované. Hornozemplínska knižnica sídli v meste Vranov nad Topľou, ktoré má 23 tisíc obyvateľov. Knižnica v roku 2014 zakúpila 2 800 zväzkov kníh a pripravila 333 podujatí pre všetky vekové kategórie. Medzi najúspešnejšie aktivity patria tvorivé utorky, alebo letné štvrtky v knižnici. 105
V roku 2014 realizovala knižnica sedem vlastných projektov a v troch bola spoluorganizátorom. Práve vďaka týmto projektom zabezpečila materiálne a technické zariadenie do knižnice a pripravila zaujímavé podujatia. Vieme, že knižnica, to nie je len dobre zariadená budova plná kníh, ale knižnicu tvoria ľudia a vzťahy, ktoré sa v nej vytvárajú. Jedným z veľmi úspešných projektov, ktoré sme realizovali v roku 2014, bol projekt „Pomôžeme Rómom skvalitniť ich život“61, ktorý finančne podporil Úrad vlády SR. Zámerom projektu bolo vytvárať vzťahy medzi rómskymi a nerómskymi deťmi a mládežou, poznávať históriu Rómov, ich kultúru aj osobnosti. Okrem konferencie, na ktorej sa stretli pedagógovia, rómski asistenti a dobrovoľníci, pripravili pracovníci knižnice pre rómske deti zážitkové čítania, tvorivé dielne aj stretnutie so zaujímavými rómskymi ženami. Seniori sú v Hornozemplínskej knižnici komunitou, ktorá sa chce vzdelávať, zabávať, ale zároveň dokážu byť lektormi na vzdelávacích podujatiach. Vytvoriť v knižnici skupinu dobrovoľných spolupracovníkov, ktorí môžu a chcú pomáhať pri organizovaní, príprave a realizácií kultúrnych a vzdelávacích aktivít, nie je jednoduché. Darí sa nám ich nachádzať medzi rodičmi aj starými rodičmi detí, ktoré prichádzajú do knižnice, aj medzi učiteľmi, staršími i mladými ľuďmi.
Trh ukáže, kde budú ľudia Hornozemplínska knižnica vo Vranove nad Topľou ako prvá knižnica zo Slovenska vstúpila do Benchmarkingu ČR s údajmi za rok 2008. Odborníci tvrdia, že základom hodnotenia je porovnávanie. Ak keď sme si mysleli, že sme dobrou knižnicou, vo chvíli porovnávania porovnateľného došlo k skutočnému hodnoteniu našej knižnice. Naše „čísla“ sa nám zdali priaznivé len do chvíle, kým sme sa neocitli v porovnávaní s knižnicami v ČR. Nedá sa povedať, že všetky naše výkony boli slabé, celkom dobre sme obstáli v hodnotení získaných finančných prostriedkov na projekty, alebo v počte detských čitateľov, ale čo sa týka priestorov, alebo knižničného fondu sme v porovnaní s knižnicami v ČR neobstáli. Táto naša pozícia sa začala meniť, keď do Benchmarkingu začali vstupovať ďalšie slovenské knižnice. Napriek tomu, že prírastok kníh stúpa (2008-93,02, 2010-110,19, 2013-126,21), počet čitateľov klesá. Počet návštevníkov stúpa a počet výpožičiek na čitateľa sa drží na rovnakej úrovni (2008-21,66, 2009-21,35, 2012-23,94). Percento vlastných 61 Viz odkaz 60 106
príjmov klesá (2008-8,62, 2010-7,01, 2013-5,66), ale percento získaných dotácií sa nám darí držať na dobrej úrovni, čo je veľmi dobré.
Prežívame radosť zo vzťahov Knižnica je krásne zariadená budova, kde si každý nájde svoju knihu, navštívi podujatie, vzdeláva sa. Miesto je veľmi dôležité. Hornozemplínska knižnica vo Vranove nad Topľou čo sa týka priestorov nespĺňa štandardy. Nemá tak krásne a veľkorysé priestory, ako knižnice, ktoré sme mali možnosť v posledných rokoch navštíviť v ČR. Čo je však veľmi dôležité na priestore, ktorý má k dispozícii je to, že, sa jej darí vytvárať to najdôležitejšie – vzťahy.
Nikdy neviete, kto vstúpi do dverí a akú otázku vám položí Čo potrebujú ľudia, ktorí prichádzajú do knižnice? Sme dobre pripravení na všetky ich otázky? Sme otvorení požiadavkám doby? Naozaj chceme aby nás navštevovali? Ako sa staráme o naše laboratórium trendov? Obsahuje nekonečné zdroje inšpirácie? Naozaj svojimi aktivitami zlepšujeme kvalitu života ľudí v komunite? Sme zdrojom inšpirácie pre svojich používateľov? Zaujímame sa o znevýhodnených ľudí a ľudí s postihnutím? Odchádzajú od nás ľudia len s informáciou alebo s knihou v ruke, alebo im dokážeme dať aj dobrý pocit, zážitok a kúsok komunitného šťastia?
Knižnice menia život Ani pri hodnotení komunitných aktivít sa nevyhneme číslam. Niekto múdry povedal, že kto nehovorí v číslach, nevie o čom hovorí. Keď chceme o komunitných aktivitách hovoriť v číslach, môžeme spočítať odborné semináre pre knihovníkov, ktoré sme organizovali, počet workshopov, počet účastníkov, počet prezentácií, ktoré odzneli. Môžeme spočítať počet podujatí, ktoré realizovali knihovníci na podporu komunít, v ktorých pôsobia. Určite vieme spočítať počet návštevníkov na týchto podujatiach, počet prednášajúcich, hodiny, ktoré sme komunitným aktivitám venovali, aj to, koľko finančných prostriedkov sme na tieto aktivity vynaložili. Čo však nemožno dať do čísel ani tabuliek je informácia, koľkým ľuďom sme pomohli. Benchmarking knižníc neobsahuje položku, do ktorej by sme mohli vložiť príbehy ľudí, ktorým knižnice
107
svojimi službami, prístupom, vzdelávaním, alebo len odpoveďami na otázky zmenili život. Keď sme pred rokom uviedli do života kurzy nemčiny v knižnici za symbolické jedno €, konkurencia krútila hlavou a kolegovia mi dávali básnické otázky. Vzdelávanie v našej knižnici nekončí promóciou, ani certifikátom. Absolventi vzdelávania dostanú „Účastnícky list“ s pečiat kou a podpisom lektora a riaditeľky knižnice. Nechcelo sa mi veriť, že tento kúsok papiera, za ktorým bola „len“ obrovská snaha, pomohol aby si pani Boženka našla prácu. Vďaka prezentáciám o histórii vranovských ulíc, ktoré sme realizovali počas dvoch rokov v knižnici, vydal pán Cyril knihu „História vranovských ulíc“. Vďaka letným štvrtkom a tvorivým dielňam sú deti u nás v knižnici a neklikajú, aby „zabili“ čas, kým sú rodičia v práci. Nikto nikdy nespočíta čas, ktorý knihovník venuje návštevníkovi a svojim prístupom mení jeho život.
2025 Možno sa pýtame, či ešte budeme o desať rokov požičiavať knihy. Určite. Nové služby budú dopĺňať tie už existujúce. Mnohým ľuďom ponúka knižnica jedno z mála miest, kde sa môžu zatvoriť a vychutnať si samotu, ale aj stretnúť ľudí, ktorí čítajú knihy a majú rovnaké záujmy. Knihy nie sú len zdrojom informácií. Sú aj zdrojom potešenia. V živote sa neobklopujeme výlučne vecami, ktoré nevyhnutne potrebujeme. Neživíme sa iba uhľohydrátmi, tukmi a vitamínmi, ale vytvorili sme kultúru stolovania. To isté platí o knihách a knižniciach. Ľudia budú písať knihy a budú ich aj čítať. Knihy sa budú dať požičiavať a čítať na rozličných médiách. Práve to bude pomáhať ľuďom, aby ich čítali. Určite každý vie, že sa blíži demografická zmena, mali by sme vedieť, čo v tomto smere očakávame od knižnice budúcnosti. Bola by som potešená, keby som bola v deväťdesiatke stále aktívna, nezávislá, nepotrebovala by som nikoho žiadať o pomoc, bez problémov by som navštevovala knižnicu, čítala všetko nové, čo vyjde a dokázala si všetko prečítané zapamätať. Ak predpovedáme knižnicu budúcnosti, veríme, že bude slúžiť ako všestranný životný priestor. Vždy je dobré myslieť pár ťahov dopredu. Nikdy nezvíťazíme v hre, ak nebudeme zvažovať možné pohyby súpera. Mali by sme vyhľadávať a zvažovať faktory, ktoré sú zapojené do zmien. Určite by sme mali zriadiť oddelenie výskumu budúcnosti komunitnej knižnice, aby pracovalo na koncepcii pestrejších a lepšie organizovaných komunitných aktivít. Všetci sme si vedomí výrazného trendu 108
rozširovania nových aktivít a služieb. Zažili sme to v minulosti a zostane to tak aj v budúcnosti. Už teraz súperíme o čas, ktorí ľudia trávia v iných kultúrnych inštitúciách, v nákupných centrách alebo pred obrazovkami. Veríme, že rôznorodosť vytvára väčšiu slobodu a príležitosť. Ak chceme hovoriť o možných scenároch pre budúcnosť, musíme vedieť, aká je naša pozícia. Určite by sme si mali všímať protihráčov a myslieť pár ťahov dopredu, pretože iba tak zvíťazíme. Mgr. Emília Antolíková je ředitelkou Hornozemplínské knižnice vo Vranove na Topľou. Systematicky se zabývá komunitními činnostmi veřejných knihoven, dobrovolnictvím i prací se seniory, a to nejen na Slovensku.
109
Není to jen bezdomovectví Mgr. Jarmila Burešová
„Základem služeb je včlenit uživatele do knihovny a udělat knihovnu odpovídající jejich potřebám v každodenním životě a učinit z knihovny cíl cesty a ne dodatečnou možnost. Knihovny by měly reflektovat sociální síť a částečně tomu přizpůsobit své služby. Měly by jít za uživateli, to znamená přidat se a připojit všude tam, kde jsou uživatelé, a reflektovat jejich požadavky“62. ** Knihovna není jen komunitním místem ve smyslu setkávání se různých skupin uživatelů a obyvatel obecně, nýbrž sama vytváří příležitosti k zapojování zájmových skupin a dobrovolníků, reaguje na výzvy okolí a s výzvami aktivně přichází. K této práci je třeba poznat dobře své uživatele (i ty potenciální), pojmenovat jejich potřeby a přizpůsobit jim svou nabídku služeb. Toto lze za předpokladu, že s komunitami či jedinci budou pracovat poučení, celoživotně vzdělávaní a motivovaní zaměstnanci s podporou zřizovatele, v součinnosti s orgány města a organizacemi neziskového sektoru. Ukazuje se, že pro účinnější spolupráci s neziskovým sektorem a zčásti také zřizovatelem je přehled informací o činnosti knihovny v oblasti služeb pro sociálně vyloučené uživatele nezbytností.
Definice sociálně vyloučených občanů Obvykle sociálně vyloučené občany stereotypně chápeme – i kvůli častému způsobu medializace – jako vyloučené pro jejich etnicitu či chudobu. Sociálně vyloučení jsou ti občané, kteří mají ztížený přístup k institucím a službám (tedy k institucionální pomoci), jsou vyloučeni ze společenských sítí a nemají dostatek vertikálních kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu. Takto specifikuje sociálně vyloučené na
62 MARVANOVÁ, Eva. Knihovna 2.0: model služeb [pdf]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.sdruk.cz/sec/2007/sbornik/2007-1-168.pdf 110
svých webových stránkách Agentura pro sociální začleňování63. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách64, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách), hovoří v § 2 odstavci 2 o „osobách v nepříznivé sociální situaci“ a definuje tyto skupiny obyvatel. Seznam osob ohrožených sociálním vyloučením podle sociologů65 je širší, neboť zahrnuje i jiné skupiny občanů než jen ty, kteří mohou pobírat sociální dávky.
Oficiální postoje a stanoviska Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na roky 2011–2015, kterou předložila vládní zmocněnkyně pro lidská práva a připravila vládní Agentura pro sociální začleňování (dále ASZ) v romských lokalitách, byla v lednu 2015 doplněná Metodikou koordinovaného přístupu k sociálně vyloučeným lokalitám. Metodika popisuje roli obcí, ASZ a dalších spolupracujících v tomto procesu (podle pracovníka ASZ je možné do metodiky dodatečně včlenit spolupráci s knihovnami)66. Dalším krokem je dokument Ministerstva práce a sociálních věcí Strategie sociálního začleňování 2014–202067, která je oproti Strategii boje proti sociálnímu vyloučení na roky 2011–2015 zaměřena šířeji nejen časovým vymezením. Pracovní skupiny na úrovni krajů, měst a obcí připravují souhrn konkrétnějších opatření: od strategií, ve kterých určují směr a způsob pomoci ohroženým skupinám, přes sociální odbory ke konkrétním úkolům praktické pomoci68. Zde výrazně pomáhají nejen terénní pracovníci, ale také významné množství neziskových organizací a občanských sdružení.
63 Co je sociální vyloučení [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.socialnizaclenovani.cz/co-je-socialni-vylouceni 64 ZÁKONY PRO LIDI.CZ [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108 65 MAREŠ, Petr. Faktory sociálního vyloučení [pdf]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_193.pdf 66 Metodika koordinovaného přístupu k sociálně vyloučeným lokalitám [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://bit.ly/1EZmkul 67 Strategie sociálního začleňování 2014–2020 [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://bit.ly/1sGm3Zh 68 Komunitní plánování sociálních služeb Ostrava [online]. [cit.: 2015-04-10]. Dostupné z: http://bit.ly/1uFGiYm 111
Knihovna města Ostravy a její současné služby uživatelům ohroženým sociálním vyloučením, již sociálně vyloučeným a lidem bez domova jako příklad dobré praxe •
služby pro nezaměstnané, služby reagující na chudobu a bezdomovectví Po předložení průkazu z ÚP bezplatný přístup k internetu k vyhledávání pracovních příležitostí; bezplatné krátké školení základů práce na PC; osobní asistence při vypracování CV či seznámení s portály nabízejícími práci; 50% sleva při registraci do knihovny. KMO spolupracuje s ÚP v Ostravě a zaměstnává stážisty z řad dlouhodobě nezaměstnaných. Bezdomovectví zatím nebyla věnována zvláštní pozornost, v posledním období se situace ve velkých pobočkách mírně zhoršuje a objevují se připomínky ze strany běžných uživatelů žádajících řešení situace. Od roku 2012 se v Ostravě pořádá Noc venku, v roce 2014 se k organizátorům aktivně připojila KMO poskytnutím prostoru pasáže v ústředí, propagací akce a připojením se k potravinové sbírce.
• služby pro děti a rodiny Pravidelná nabídka bezplatného programu pro rodiny s dětmi zaměřeného zpravidla na podporu čtenářství i pro neregistrované návštěvníky; kluby pro práci s rodiči, prarodiči a předškolními dětmi – nabídka odborné literatury s tematikou péče o dítě a psychologie, četba, dramatizace příběhů a výtvarná dílna. V roce 2015 probíhá společný projekt těchto klubů Hravě v Ostravě! Pravidelná spolupráce s dětmi předškolního či školního věku je již dlouhodobě realizována prostřednictvím školských zařízení. • služby pro rizikové děti a mládež Působení především v rámci prevence – kulturní a vzdělávací programy pomáhající zmenšit handicap mezi minoritní a majoritní společností, např. spolupráce malé pobočky s psychicky a mentálně handicapovanými chlapci z dětského domova, výstupem je společně vydávaný časopis; pravidelná a cílená spolupráce se školami; využívání dotačních programů na podporu práce s těmito skupinami dětí a mládeže. • služby pro stárnoucí populaci 55+ a seniory PC školení zdarma; projekt Paměť Ostravy zaměřený na konkrétní sběratelskou spolupráci se seniory; spolupráce se seniorkami KMO – budujeme 112
Paměť KMO; několikaletá spolupráce s Ostravským debatním klubem My50+, spolupráce se Svazem důchodců, pro který knihovnice připravují recenze knih; další společná činnost „na míru“ seniorům; donášková služba imobilním seniorům, čtení v LDN; k zapůjčení na místě dioptrické brýle, samozřejmostí je odborná pomoc při výběru literatury; Virtuální univerzita třetího věku ve dvou pobočkách; seniorské kluby při pobočkách atd. atd. • služby pro etnické menšiny Cílená práce s romskou komunitou v rámci projektu Romani kereka – je budován knihovní fond v romském jazyce, jsou odebírána romská perio dika; dlouhodobá soustředěná práce v pobočkách Daliborova a Přívoz, v Kunčičkách, Muglinově a Radvanicích; pravidelná spolupráce probíhá s neziskovým sektorem – např. Centrom, Bílý nosorožec, nízkoprahovými zařízeními Společně-Jekhetane, Horizont, Vesnička soužití, Salesiáni, Sdružení pěstounů apod. Školy s dětmi z těchto oblastí jsou častými návštěvníky knihoven, je pro ně připravován program s přihlédnutím ke specifikům romských dětí a mládeže. Pro tuto práci je třeba doplnit knihovnické a pedagogické vzdělání o přehled romské historie a tradic, nezbytná je otevřenost a silné sociální cítění, výhodou znalosti ze speciální pedagogiky. • služby pro jazykové menšiny, cizince Cizojazyčný nebo vícejazyčný knihovní fond, knihy pro děti ve slovenském jazyce; dvojjazyčný slovník v rámci přeshraničního projektu; služby Britského centra; spolupráce s Centrem na podporu integrace cizinců; webová stránka knihovny je k dispozici v několika jazykových mutacích. • služby pro lidi s postižením Pracovní skupina KMO pro handicap, která se systematicky zabývá touto problematikou, účastní se projektu Bezbariérová.knihovna.cz a usiluje o zavedení standardu Handicap Friendly; aktivity prezentuje jako KMO pro handicap na Facebooku. Zvuková knihovna ve spolupráci s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana v Praze zajišťuje služby pro nevidomé a slabozraké. Spolupráce se sociálním zařízením Čtyřlístek, s Centrem pro rodinu a sociální péči, s klubem Stonožka. Část poboček je bezbariérových; nabízíme výrobky z chráněných charitních dílen, podpora Mental kafé – projektu pouličního prodeje kávy realizovaného lidmi s mentálním handicapem; Mléčného baru Naproti, 113
prvního ostravského sociálního podniku v pohostinství; dobrovolnickou spolupráci lidí s mentálním handicapem a KMO. •
služby reagující na krize a služby pro lidi trpící duševními nemocemi, služby pro nemocné, služby pro lidi se závislostmi, služby související s výkonem spravedlnosti Tento segment uživatelských potřeb specifikovaných sociálními službami nepokrýváme.
Bezdomovectví Jak uvádí Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě69 , ČR nemá ve svém současném právním řádu žádný právní předpis zaměřený na řešení problematiky bezdomovectví. Neobsahuje ani zřetelné a společné definování pojmu bezdomovec nebo bezdomovectví. To neznamená, že problém bezdomovectví neexistuje. Začínáme jej řešit také v knihovnách.
Musíme dávat všem stejně? V souladu s Knihovním řádem a etickým kodexem pracovníka v knihovnictví má knihovna zajistit rovný přístup všem potenciálním zájemcům. Knihovní řády jednotlivých knihoven obsahují práva a povinnosti čtenářů, takže je možné se o ně při řešení nepříjemné situace opřít. To poskytuje poměrně uspokojivou škálu možností, jak vyjít vstříc těm, kteří to potřebují, a současně nepoškodit ty, kteří do žádné z uvedených kategorií nepatří a mimořádný přístup nepotřebují či nechtějí. „Běžní“ uživatelé a také zaměstnanci knihoven nejsou zcela bezmocní vůči návštěvníkům porušujícím některá z ustanovení Knihovního řádu. Jak zachovat oboustranně lidskou důstojnost a zároveň být dostatečně razantní? Otázkou je, jakým způsobem má obvykle žena – pracovnice knihovny – jednat s osobou obtěžující nebo přímo ohrožující návštěvníky či personál knihovny. Z praxe doporučujeme mít přímo u výpůjčního pultu kontakty na pracovníky Městské policie a neváhat je včas použít. Vhodné je dohodnout se s vedením příslušného okrsku MP, že konkrétní policista – pochůzkář v rámci preventivní činnosti pravidelně zkontroluje také prostor knihovny.
69 HRUŠKA, Lubor a kol. Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě [online]. [cit.: 201504-10]. Dostupné z: http://bit.ly/1oDeqyK 114
Návrhy k další možné podpoře spolupráce ve prospěch sociálně vyloučených Knihovna jako veřejné kulturní a vzdělávací zařízení financované z veřejných zdrojů a spolufinancované také pomocí fundraisingu by neměla plnit služby sociální, nicméně by měla, mimo jiné, poskytovat relevantní informace o možnostech těchto služeb v daném místě. ** Co lze v knihovnách udělat bez vysokých finančních nákladů téměř okamžitě: • proškolování zaměstnanců ke znalosti této problematiky; • seznámení zaměstnanců s publikacemi organizace Člověk v tísni; • seznámení zaměstnanců se Studií o stavu bezdomovectví v Ostravě, Plzni apod.; • zpracování elektronické a tištěné verze informací o možných sociálních službách pro tzv. první pomoc – kontakty, adresy, podmínky pro žadatele o pomoc; • zajištění předplatného časopisu Nový prostor, případné navázání spolupráce s NP15; • spolupráce s OU – katedra sociální práce, Centrum pro metodickou podporu projektů; • konkrétní spolupráce s odborem sociálních věcí, školství, sportu a volnočasových aktivit, zvážení možnosti celoknihovního projektu pro dospělé; • Knihovničky rychlé pomoci z vyřazených knih a časopisů v ubytovnách a jiných zařízeních pro bezdomovce, v Klubech důchodců, v Domech na půl cesty, azylových domech pro matky s dětmi apod.; • zajištění dostatečné propagace činností, které se již konají v rámci této problematiky, na webu KMO, přidání těchto tyto informací na stránky www.ostrava.cz, na stránky jednotlivých městských obvodů; • navázání spolupráce knihovny s azylovými domy, nízkoprahovými denními centry, noclehárnami, domy na půl cesty, terénními programy, sociálními rehabilitacemi; • zprostředkování seminářů např. o finanční gramotnosti pro uživatele; • vytvoření místa (ve smyslu prostoru) pro sociálního pracovníka, který by zajišťoval bezplatné poradenství. ** Tímto sumářem aktivit Knihovny města Ostravy vzniká překvapivě široký přehled s ohromným záběrem, potvrzující, že nejen Romové a nejen lidé s fyzickým a mentálním handicapem mají v knihovně místo. Téměř 115
každá pobočka, každé oddělení podle místních podmínek a potřeb věnuje pozornost alespoň některé z výše jmenovaných skupin uživatelů. Pocit, že jde o samozřejmost, který je vlastní většině knihovnic a knihovníků v první linii, je v podstatě správný. Mělo by jít o samozřejmost, s jakou bychom měli přistupovat ke všem, kteří se liší od obvyklého středu. Dobře však víme, že ještě nežijeme ve společnosti, pro kterou by otevřený přístup bez xenofobních pachutí byl běžný. Jsme součástí občanské společnosti, kterou můžeme svým působením postupně ovlivňovat. Můžeme se vzájemně inspirovat, můžeme si pomáhat a předávat si své dobré, ale i negativní zkušenosti. A také můžeme být hrdí na svou práci. Nebo znáte ve městě nějakou jinou organizaci, která by nabídla takovou rozmanitost, jakou nabízí knihovna? Mgr. Jarmila Burešová působí v Knihovně města Ostravy, kde pracovala s romskými dětmi, dětmi ze sociálně vyloučených rodin a dalšími členy těchto komunit. V současnosti vede projekt Paměť Ostravy, připravuje vzpomínkové akce, spolupracuje se seniory, se spolkem Ostravský debatní klub My 50+. Věnuje se tematice sociálního vyloučení a občanské společnosti s přesahem pro komunitní knihovnictví.
116
IFLA je tu také pro nás PhDr. Zuzana Hájková
Tento příspěvek přináší několik postřehů z konference IFLA, která se konala loni v srpnu ve francouzském Lyonu. Náš Svaz knihovníků a informačních pracovníků je totiž jedním z členů této asociace. IFLA – International Federation of Library Associations and Institutions již od r. 1927 totiž sdružuje knihovnické spolky a instituce, v současnosti zahrnuje 1500 členů z téměř 150 zemí celého světa. Každoroční konference a generální shromáždění (IFLA General Conference and Assembly) se stávají důležitou odbornou konferencí, jejíž účastníci řeší zásadní otázky týkající se vývoje knihovnictví i knihovnické vědy. I já jsem měla možnost zúčastnit se, jako zástupce SKIP, této významné akce, stejně jako dalších 3650 účastníků ze 132 zemí. Již den před oficiálním zahájením kongresu zasedaly některé z pracovních skupin IFLA, ale také se účastníci scházeli na tzv. caucus – tj. na otevřených neoficiálních schůzkách, které soustřeďovaly účastníky podle společných pracovních zájmů, především z hlediska teritoriálního nebo jazykového. Např. na Caucus French Speaking Participants – schůzce frankofonních účastníků z celého světa – jsme se dozvěděli více např. o aktivitách Comité français international bibliothèques et documentation (CFIBD), o jejím podílu na organizaci kongresu, překladatelské práci, přípravě programu kongresu atp. Zároveň jsme byli upozorněni na řadu doprovodných akcí spojených s francouzskými aktivitami na kongresu. Dalším otevřeným setkáním byla Newcomers Session, tj. schůzka těch účastníků, kteří se kongresu zúčastňují poprvé. Je totiž poměrně složité se orientovat ve struktuře organizace IFLA stejně jako na samotném kongresu. Jen na letošním kongresu se uskutečnilo 227 jednání, ať už se jednalo o velká zasedání pro všechny účastníky, přes uzavřená jednání pracovních skupin a tematická plenární zasedání až po posterovou sekci. Bylo opravdu velmi těžké se v tomto počtu jen zorientovat, natož vše časově naplánovat tak, aby každý stihl alespoň tu část příspěvků, které jej v programu zaujaly. U mne to byla témata e-půjčování, katalogizace podle nových pravidel i práce s dětským čtenářem. Šíři a rozmanitost
117
jednání ukazuje i následující výběr některých programových bloků včetně odkazů na jednotlivé příspěvky: • Referenční a informační služby – Google přece nestačí http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/318.html • Bigdata a vyhledávání – právní, sociální a technologické podmínky přístupu k Big datům http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/ node/335.html • Cloudové služby pro knihovny – bezpečnost i flexibilita http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/289.html • Uživatelská rozhraní pro audiovizuální a multimediální přístupy k dokumentům http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/ 335.html • Digitální uchování e-knih http://library.ifla.org/830/ • Sémantický web http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/ 370.html • Gramotnost a čtení http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/ node/387.html • Informační vzdělávání http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/387.html • Multikulturní populace a knihovny http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/387.html • Ochrana a dokumentace kulturního dědictví – strategický program http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/387.html ** Řada jednání se týkala konkrétního typu knihoven – ať již to byly knihovny lékařské, parlamentní, školní, zemědělské, náboženské, dětské či knihovny v rozvojových zemích především na africkém kontinentu. Jedno z celodenních jednání se věnovalo i již zmiňované katalogizaci (http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/node/303.html). ** Příspěvky se týkaly témat, která jsou blízká i nám, ať už to jsou autority, metadata, FRBR, VIAF, jak obohatit naše katalogizační záznamy dalšími informacemi z webových stránek atp. Zajímavé byly i výsledky studie, jak se zvýšila kvalita autoritních záznamů po přijetí pravidel RDA, stejně jako příspěvek o problému selfpublishingu, tj. vydávání bez nakladatele, které je pro knihovny těžko dostupné a pro národní katalogizační agentury i těžko evidovatelné. Aktuálním tématem zůstalo i e-vypůjčování (http://www.ifla.org/ node/8851). Již loni, na kongresu IFLA v Singapuru, byly stanoveny principy e-vypůjčování pro knihovny (http://www.ifla.org/files/assets/ 118
hq/topics/e-lending/principles-for-library-elending-rev-aug-2013.doc), letos byl tento materiál podstatně rozšířen a zveřejněn v tzv. Bílé knize e-vypůjčování. Popisuje situaci e-výpůjček v knihovnách Ameriky, Evropy či Asie, znovu se vrací k definici e-knihy a e-výpůjčky ve světle různých výkladů, věnuje se nejnovějšímu vývoji ve vydávání a distribuci e-knihy i současným výsledkům některých knihoven, které postoupily nejdále v e-výpůjčkách, a nezapomíná ani na legislativní stránku celého procesu: http://www.ifla.org/files/assets/hq/topics/e-lending/documents/ revised_background_paper_elendingjuly2014.pdf. Vedle odborného programu nelze pominout i aktivity spojené přímo s organizací IFLA. Vedle velmi oficiálních akcí, jako byl zahajovací či závěrečný ceremoniál za účasti významných představitelů města i francouzského státu, to byla jednání prezidentky IFLA paní Sinikka Sipil (IFLA Presidents‘ Session), shromáždění členů IFLA (IFLA General Assembly) či další jednání, kde např. byly vyhlášeny či diskutovány zásadní materiály IFLA – Lyonská deklarace či Trendy IFLA. Lyonská deklarace o přístupu k informacím a rozvoji (http://www. lyondeclaration.org/, český překlad http://bulletin.skipcr.cz/bulletin/ Bull14_320.htm), patří k zásadním materiálům IFLA posledních let. Vyzývá členské státy Spojených národů, aby přijaly mezinárodní závazek, že zajistí, aby každý člověk měl přístup k informacím a byl schopen porozumět, využít i sdílet informace, které jsou nutné k podpoře udržitelného rozvoje a demokratické společnosti. Z dalších aktivit IFLA již zmíním pouze dvě – IFLA Market a Vyhlášení cen IFLA (IFLA Awards). Z cyklu IFLA Market mne zaujal projekt 1001 knihoven, které musíte vidět: https://1001libraries.wordpress.com/. Velmi zajímavý projet, do kterého se může zapojit každý, může nominovat svou knihovnu, ať už z hlediska architektonického, inovativního programu či aktivit v místní komunitě. Zároveň v rámci tohoto setkání byly předány ceny dánské Agentury pro kulturu a dánské firmy Schmidt hammerlassen architects pro nejlepší veřejnou knihovnu, která byla otevřena veřejnosti v posledních dvou letech. Doporučuji se podívat na knihovny např. v nizozemském Spijkenisse ( http://www.deboekenberg.nl/, http:// www.dezeen.com/2012/10/04/book-mountain-library-pyramid-by-mvrdv/) či dánském Orestadu (https://bibliotek.kk.dk/biblioteker/orestad, http://www.mimoa.eu/projects/Denmark/Copenhagen/%D8restad%20 Library). Letošní ceny IFLA – IFLA Awards (http://conference.ifla.org/pastwlic/2014/ifla80/node/349.html) – znamenaly i velkou českou radost. 119
Jednu z cen, 1. cenu IFLA za marketing, získala Mahenova knihovna v Brně za svůj projekt Knihovna v tramvaji – Tramvají do knihovny. Vedle konferenčních vystoupení jsou nedílnou součástí odborného programu postery i odborní vystavovatelé. Posterová sekce v letošním roce zahrnovala více než 200 posterů z knihoven celého světa. Byli zde i čeští zástupci s Českou digitální knihovnou. Seznam všech posterů je uveden zde: http://conference.ifla.org/past-wlic/2014/ifla80/poster-sessions.html. A vystavovatelů bylo více než 100: http://conference.ifla.org/ past-wlic/2014/ifla80/floorplan-exhibition-listing.html. Závěrem bych se ještě vrátila k tématu Trendů IFLA – tento materiál, který se již objevil na konferenci IFLA v Singapuru, zůstal předmětem diskusí i velké řady příspěvků konference v Lyonu. Jedná se totiž o zásadní aktuální dokument, ve kterém bylo definováno pět hlavních trendů ovlivňujících informační prostředí knihoven, na něž musí knihovny reagovat či hledat možnosti řešení. Co tedy knihovny ovlivňuje? O čem by měli knihovníci přemýšlet a diskutovat? 1. Nové technologie umožní na jedné straně rozšířit okruh lidí, kteří mají přístup k informacím, na druhé straně je budou i určitým způsobem omezovat. Nové technické prostředky, mobilní aplikace – to vše přispěje k růstu informační gramotnosti lidí. Na druhé straně se bude zvyšovat tzv. digitální propast. Skupiny osob, nejen v méně rozvinutých zemích, se totiž k řadě informací vůbec nedostanou – ať už z důvodu neznalosti informačních technologií, nebo z důvodu technické či finanční náročnosti. 2. Online vzdělávání demokratizuje, ale i naruší metody vyučování na celém světě. Online metody vzdělávání mohou rozšířit možnosti celoživotního vzdělávání, které se tak stane rozmanitějším, levnějším i dostupnějším. Stejně tak budou narušeny tradiční modely vzdělávání, výuky na školách, budou uznávány a certifikovány i výsledky neformálního vzdělávání. 3. Definice ochrany dat a soukromí na internetu bude upravena – i zde je možné si pokládat řadu otázek – údaje, které nám umožňují nastavit si určité služby na míru, mohou ohrozit naše soukromí. Tzv. digitální stopa, tj. pohyb uživatele v rámci internetu, není zdaleka tak anonymní, jak by se na první pohled mohlo zdát. 4. Vysoce propojené (virtuální) skupiny a společnosti budou naslouchat novým hlasům a skupinám a umožní jejich širší veřejnou podporu. Tato hyperkonektivita celé společnosti umožní prezentaci nejrůznějších názorů a hnutí. To bude mít své klady i zápory: mezi klady určitě patří zvýšené požadavky např. na průhledné zpřístup120
nění informací z veřejné sféry, stejně jako větší důraz kladený na veřejné služby. Mezi zápory zcela jistě patří nebezpečí extremismu a jeho globalizace, celková zranitelnost celého informačního prostředí. 5. Nové technologie ovlivní celosvětovou vzdělanost a dostupnost informací. Co tahle jednoduchá věta znamená? Představme si již současné možnosti, které člověk má – přístup k informacím přes mobilní zařízení odkudkoliv, strojové překlady zjednodušující dostupnost informací, informační technologie umožňující být déle ekonomicky aktivní bez ohledu na místo našeho působení… ** Více můžete najít zde: http://trends.ifla.org/.
121
Závěr 21. století je svědkem nové a rychle se rozvíjející spolupráce mezi knihovnami a místy, ve kterých působí. Seminář v Havířově se stal otevřeným prostorem, kde se sešli praktici i akademici, politikové i lektoři. Seminář se zaměřil na to, jak dobrá komunikace může vytvářet nové podmínky ke spolupráci, jak vytyčit jednotný kurz pro interakci mezi různými institucemi, ukázal možnosti přeshraniční spolupráce a výměny zkušeností. Zájem organizátorů se soustředil nejen na to, aby se účastníci měli možnost seznámit s něčím novým, neotřelým a zajímavým ze svého oboru, ale také aby se při večerním programu pobavili a podívali se na nejmladší české město z naprosto jiného úhlu pohledu. ** Odborná část semináře se skládala ze čtyř základních tematicky laděných bloků: • výzkum, který přesahuje hranice knihovnictví (inspirace neziskové sféry ve sféře ziskové), • proces a produkty spolupráce, • identifikace znalostních mezer, • příběhy úspěchů a možných scénářů pro budoucnost. ** Na seminář byla pozvána řada čestných hostů, především zástupci města Havířova v čele s primátorem Bc. Danielem Pawlasem a také poslanec a starosta obce Bolatice Mgr. Herbert Pavera. Za Moravskoslezský kraj se semináře zúčastnila Ing. Kateřina Chybidziurová, za Moravskoslezskou vědeckou knihovnu v Ostravě zástupkyně ředitelky Mgr. Bc. Monika Oravová, za Žilinskou univerzitu v Žilině prof. Ing. Milan Konvit, PhD. Významným hostem a zároveň přednášejícím byl viceprezident Asociace institucí vzdělávání dospělých, ředitel EDUMENU pro Českou republiku Mgr. Tomáš Langer. Knihovnickou odbornou veřejnost zastupovali předseda SKIP Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., čestný předseda SKIP PhDr. Vít Richter i předsedkyně regionálního výboru SKIP a ředitelka Knihovny Petra Bezruče v Opavě Mgr. Zuzana Bornová. Semináře se zúčastnilo více než osmdesát pracovníků knihoven, a to nejen z Moravskoslezského kraje. Přednášející ve svých příspěvcích hovořili o současném knihovnictví a změnách, kterými společnost ovlivňuje i tento obor. Nechyběly příklady dobré praxe týkající se všech čtenářských kategorií, novinky a trendy ve vzdělávání a také pohled na vliv komerční sféry na oblast neziskovou. 122
Dva dny odborných příspěvků byly proloženy večerním programem, který připravila rovněž Městská knihovna v Havířově ve spolupráci s Klubem přátel hornického muzea v Havířově. Večerní program s názvem Šachťák všechny knihovníky překvapil, zaujal a pobavil; přijetí do hornického cechu bylo pro mnohé velkou neznámou – a do hornického cechu přibyli i knihovníci. Dvoudenní seminář v Havířově byl podnětný i úspěšný nejen proto, že přednášeli výborní odborníci českého a slovenského knihovnictví, kolegové z univerzit i specialisté na vzdělávání, ale také proto, že jejich vstřícnost, empatie i nadšení pro obor dokázaly navodit skvělou atmosféru po oba jednací dny. PhDr. Marie Šedá Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě
123
Obsah VÝZKUM, KTERÝ PŘESAHUJE HRANICE KNIHOVNICTVÍ......... 5 Vít Richter – Benchmarking knihoven a německý Bibliotheksindex.........................6 Marek Timko – Environmentální etika v knihovně a/jako problém odpovědnosti za budoucnost .........................................................................25 Marie Šedá – Takové divné slovo aneb není steak jako stake................................... 32
PROCES A PRODUKTY SPOLUPRÁCE................................................ 37 Libuše Foberová – Komunitní prostředí pro veřejné knihovny – pojmová mapa.... 38 Dana Kochová – Partnerství s místními školami při vytváření čtenářských návyků....................................................................................... 52 Lilie Tyrlíková – Lákáme děti do knihovny (a nejen je…)......................................... 59 Helena Gajdušková – Masarykova veřejná knihovna a senioři................................ 62
IDENTIFIKACE ZNALOSTNÍCH MEZER........................................... 69 Zlata Houšková – Vzdělávání jako nezbytnost? aneb Co (všechno ještě) mají knihovníci znát ........................................................................................... 70 Tomáš Langer – Knihovna na dosah..........................................................................79 Richard Papík – Příprava budoucích informačních profesionálů je ovlivněna tématy informační společnosti a informační ekonomiky.............................82
PŘÍBĚHY ÚSPĚCHŮ A MOŽNÝCH SCÉNÁŘŮ PRO BUDOUCNOST.................................... 89 Milan Konvit – Identifikace klíčových trendů v knihovnictví..................................90 Zuzana Hájková – První rok s elektronickými knihami v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích..............................98 Emília Antolíková – Komunitné knihovníctvo na Slovensku................................. 103 Jarmila Burešová – Není to jen bezdomovectví...................................................... 110 Zuzana Hájková – IFLA je tu také pro nás.............................................................. 117
Závěr........................................................................................................ 122 Přílohy................................................................................................... 125
124
Fotografická příloha
125
126
127
128
ISBN 978-80-7054-221-7 (pdf)
