Zpráva předsednictva ÚV KSČ pro mimořádný sjezd KSČ (20.12.1989) Karel Urbánek: Soudružky a soudruzi, předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa, zvolené na jeho zasedání 26. listopadu t. r., předkládá delegátům mimořádného sjezdu politickou zprávu, která si nečiní nárok na vyčerpávající objasnění všech procesů a okolností, jež vedly k nynější situaci ve straně a společnosti. Jsme toho názoru, že takovou roli by měla splnit zpráva pro řádný sjezd strany. Usilovali jsme tedy především o postižení hlavních tendencí a rysů dosavadního vývoje, stejně jako o vyjádření převládajících názorů na současné i minulé dění tak, jak to podle nás odpovídá smýšlení většiny československých komunistů. Naše strana se ocitla v hluboké krizi, která vyvolala krizi celé společnosti. Dnes stojíme před úkolem tento zhoubný proces zastavit a obnovit schopnost strany podílet se na řešení společenské krize. Základní příčinou krizového stavu jsou stalinské deformace, jejich podstata spočívá v nedemokratickém, centralistickém, administrativně-direktivním systému řízení, který ochromil vnitřní život strany i její schopnost reálně řešit otázky rozvoje společnosti. Vedl k hrubému deformování socialistické demokracie, odcizil stranu i orgány státního a hospodářského řízení lidu. Zdeformovaným pojetím vedoucí úlohy dělnické třídy ve vedoucí úlohu komunistické strany byly prakticky zrušeny mechanismy dialogu s lidmi při tvorbě politiky a následně její oponentury. Strana se tak sama zbavila možnosti účinně reagovat na měnící se společenské podmínky a stala se obětí vlastní izolovanosti. To také znamenalo vážné ohrožení samostatné existence strany a další řetězení chyb a omylů. Teprve inspirováni Sovětským svazem jsme vyhlásili přestavbu. Deformacemi ochromená strana ji však nedokázala uskutečňovat. Proto docházelo k vážným rozporům mezi slovy a činy. V praxi nebyla zahájena vnitrostranická přestavba, vědomě byl omezován základní princip dialekticko-materialistické metody poznání, shromažďování a analýza faktů, docházelo k dezinformacím nejen komunistů, ale všech občanu. Došlo ke zbyrokratizování aparátu strany a byrokratismus byl vnucen i členské základně. Rostla nedůvěra ve vedení strany a stranu jako celek, nedůvěra ve schopnosti socialismu řešit problémy naší společnosti. Strana se tak stále více dostávala mimo hlavní proud společnosti a do opozice proti ní. Vážná situace se vytvořila také v ekonomické oblasti, kdy vedení strany a státu hospodařilo na úkor budoucnosti. Přísně centralizovaný a administrativně-direktivní systém řízení v ekonomice nerespektoval základní ekonomické zákony a nebyl schopen zabezpečit její intenzívní a dynamický rozvoj. To vedlo k zaostávání za rozvojem výrobních sil vyspělých zemí, vědeckotechnickou revolucí, což ve svém důsledku působilo stále větší hospodářské, ale i kulturní a sociální zaostávání Československé socialistické republiky za vyspělými státy. Omezená pravomoc ekonomických subjektů způsobila neschopnost reagovat na měnící se podmínky a řešení problémů, které nemohly být nikdy z centra řešeny, a tím se prohlubovaly. Živelně se rozvíjela takzvaná stínová ekonomika, rostla šmelina, korupce, sociální parazitismus, hrubě byly porušovány základní principy sociální spravedlnosti. Takový vývoj měl těžké dopady v sociální sféře, v obchodu, službách, zdravotnictví, školství a kultuře. Extenzívní rozvoj měl v řadě oblastí katastrofální následky v oblasti životního prostředí. Šanci, kterou mohlo být 7. a 9. zasedání ústředního výboru, nedokázalo Jakešovo vedení využít a bylo ochotno pro své osobní cíle hodit přes palubu nejen realizaci úkolů přestavby, ale i mládež, dělníky, rolníky, inteligenci i stranu samu. Zvláště živé důsledky měly užívané metody kádrové práce. Pseudostabilita kádrů a praxe přidělování funkcí vedlo k tomu, že si jednotliví funkcionáři přisvojovali nejen výnosná místa ve stranické a státní hierarchii, ale s tím také obsazovali významné mocenské pozice. Zvláště aktivní byl v tomto ohledu např. Vasil Biľak, ale nejen on. Vytvořila se zvláštní, poměrně úzká vzájemně spjatá skupina pracovníků, která prakticky nekontrolovatelně ovládala
rozhodující páky řízení strany a společnosti. Mezi vyvolenými bylo nemálo těch, kteří na svěřené úseky nestačili a jejichž základním znakem kádrové způsobilosti byla hlavně poslušnost. Mnohdy se otevíral i prostor pro porušování zákonů. Monopol moci byl opřen o přísně centralizované řízení hromadných sdělovacích prostředků. Současný negativní postoj značné části žurnalistů vůči straně je i zásluhou poručníkovských metod, uplatňovaných oddělením hromadných sdělovacích prostředků ústředního výboru strany, řízené Janem Fojtíkem a vedené Otto Čmolíkem. Demagogické teze o kritice pozitivním příkladem paralyzovaly možnosti pravdivě zobrazovat společenskou realitu. Představa jakési vyváženosti - v uvozovkách - informací dávala možnost napadat hromadné sdělovací prostředky. Dogmatické přístupy, zákazy a omezení působily i na rozvoj kulturního a duchovního bohatství. Ignorace, nekompetentnost odpovědných funkcionářů v oblasti stranického a státního řízení kulturní politiky, v čele s bývalým vedoucím oddělení ústředního výboru strany Miroslavem Müllerem, způsobily, že se valná část umělců a představitelů československé kultury od strany odvrátila. Vedení strany poplatné pocitu neomylnosti, ale také nerozhodnosti ignorovalo a potlačovalo všechny varovné a kritické hlasy. A tak, zatímco statisíce řadových komunistů byly postaveny do role vysvětlovat v pracovních kolektivech nevysvětlitelné a hájit neobhajitelné, mnozí funkcionáři na krajských i okresních výborech vyzývali k důvěře v předsednictvo ústředního výboru strany. Nadále trvala situace, kdy ti, jimž byla dána důvěra, ji bez ostychu zneužívali pro svoje vlastní ambice a kariéry. Znovu a znovu bylo od řadových členů strany požadováno, aby svojí obětavou prací šli příkladem a k jejich cti je třeba uznat, že většina z nich tento požadavek ukázněně plnila. Za všechny pozitivní výsledky, kterých jsme v uplynulém období dosáhli, vděčíme poctivým komunistům a miliónům občanů, kteří dávali republice své nejlepší síly. Náprava toho, co způsobili lidé, kteří se dostali v uplynulých letech do čela státu, nebyla v silách řadových komunistů. Za jedno z největších provinění, kterého se dopustili Gustáv Husák a Miloš Jakeš a mnozí další členové vedení, považujeme to, že ačkoliv většinou dobře znali neúnosnost a neperspektivnost stalinských metod, přesto nenašli odvahu a dostatek vůle pokusit se je překonat, i když Gustáv Husák alespoň na začátku 70. let se ještě pokoušel udržet normalizační proces v racionálních mezích. Podle našeho názoru měli takovou možnost již v průběhu a koncem 70. let a počátkem 80. let. K tomu všemu je potřeba vzít v úvahu, že podhoubí pro tuto praxi vytvářel fakt nepravdivého informování o dění ve straně a společnosti ze strany aparátu krajských i okresních výborů strany. V poslední době zase naopak vedení strany nereagovalo na informace z těchto struktur. Tato politika došla tak daleko, že státní a stranické vedení prakticky nebylo schopno poučit se ani z vývoje, podnětů a událostí v okolních socialistických zemích, v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a NDR, a řešit nazrálé problémy doma. Arogance a zneužívání mocenských prostředků vyvrcholilo brutálním zákrokem pořádkových sil proti demonstraci 17. listopadu 1989. Události na Národní třídě jsou v těchto souvislostech jen počátkem otevřené krize, kdy krize vedení strany přerostla v krizi celospolečenskou. Je vážným okamžikem v našich dějinách, a proto je nutné tyto události podrobit přesné kritické analýze. Zatím k ní nejsou shromážděny všechny nezbytné údaje. Již dnes však lze říci, že za zákrok pořádkových sil nese přímou politickou odpovědnost Miloš Jakeš a Miroslav Štěpán. Svého podílu odpovědnosti se nemohou zbavit ani organizátoři manifestace. Přestože předsednictvo ústředního výboru strany rozhodlo, že nesmí dojít k zásahu Bezpečnosti, došlo k němu. Po tragickém 17. listopadu projevilo tehdejší stranické vedení trestuhodnou nedbalost a neodpovědnost. Prokázalo svou neschopnost rozpoznat
hloubku vzniklé situace a čelit jí, a to jak v kolektivním orgánu, i v jednotlivých osobách. Přestože počínaje 19. listopadem se tehdejší předsednictvo ústředního výboru scházelo každý den, teprve po pěti dnech se sešlo mimořádné zasedání ústředního výboru strany. Mnohahodinová bouřlivá diskuse vyústila v požadavek odstoupení všech členů předsednictva ústředního výboru. Provedené kádrové změny v předsednictvu nepřesvědčily stranu a veřejnost o politické vůli ústředního výboru reagovat na situaci zásadním řešením. Výsledky byla další polovičatost, zejména ta skutečnost, že do nového předsednictva ústředního výboru byl znovu zvolen Miroslav Štěpán. Nedostatečné kádrové změny provedené na tomto zasedání byly mimořádnou závažnou politickou chybou, vyvolaly bouři odporu ve straně i v celé společnosti. Sebekriticky přiznávám, že na této situaci mám vinu i já. Mezi tím jsme však opět ztratili drahocenný čas a hlavně již tak dost otřesenou důvěru. Odkryla se nejen hluboká krize ve straně, ale také hluboká krize v Národní frontě a v celém politickém systému naší společnosti. Nové vedení strany zahájilo rozchod s chybami minulosti. Vyloučilo Miloše Jakeše a Miroslava Štěpána z řad členů Komunistické strany Československa za hrubé politické chyby při řešení napětí ve společnosti, zejména za události 17. listopadu 1989 v Praze. Myslíme si však, že je nezbytné důkladně zhodnotit činnost ostatních členů bývalého vedení strany a vyvodit příslušné stranické závěry. Navrhujeme proto (potlesk), aby sjezd utvořil mimořádnou komisi pro stranické šetření, která by se těmito případy zabývala a podala by řádnému sjezdu odůvodněné návrhy a řešení. Předsednictvo ústředního výboru uvolnilo z ústředního výboru Vasila Biľaka, Karla Hoffmanna, Jozefa Lenárta a Miroslava Zavadila. Široké a oprávněné kritice bylo podrobeno i Rudé právo a jeho vedení. Soudruh Zdeněk Hoření požádal o uvolnění z funkce šéfredaktora. Podporujeme návrhy obsažené v otevřeném dopise redakce Rudého práva, zejména to, aby Rudé právo napříště bylo orgánem celé naší strany a poskytovalo své stránky všem názorovým proudům ve straně. Středem naší pozornosti v uplynulých týdnech bylo vytvoření nových vrcholných institucí státu. Naše jednání probíhala jak ve sdružení Národní fronty, tak v rozhovorech se zástupci ostatních politických stran, Občanským fórem a Veřejností proti násilí i dalších hnutí a iniciativ. Předsednictvo doporučuje přijmout na tomto mimořádném sjezdu stanovisko k volbě prezidenta. Soudružky a soudruzi, prvním pokusem o zhodnocení situace ve straně, prvním pokusem o širokou diskusi a vzájemnou orientaci ve stanoviscích a názorech na to, co dál, byla jednání mimořádných okresních konferencí. Vyjádřila vůli členské základny zachovat stranu, ale stranu obrozenou, zbavenou dřívějších deformací. Na konferencích byl vyslovován požadavek důsledného rozchodu s těmi, kteří naše ideály kompromitovali. (Potlesk.) Dále na ukončení činnosti Lidových milicí, snížení výše členských příspěvků, objektivní hodnocení událostí roku 1968, zrušení výsledků pohovorů v roce 1970. Mimořádný sjezd Komunistické strany Slovenska doporučil vytvořit komisi ústředního výboru Komunistické strany Československa pro prozkoumávání politického pozadí vzniku dokumentů Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu a jeho vliv na deformaci politiky a ideologie strany. Toto doporučení plně podporujeme a mělo by být v usnesení z našeho jednání. Další požadavky směřovaly k zabezpečování včasného a pravdivého informování komunistů prostřednictvím stranického tisku, rekonstrukce národních výborů z naší iniciativy tak, aby kádrově odpovídaly podmínkám národního porozumění, tedy k dokončení procesů, které již byly zahájeny. Většina delegátů se vyjádřila pro urychlené vypracování nového akčního programu a nového návrhu stanov strany, které by odpovídaly současným podmínkám pluralitního politického systému. Na období do
řádného sjezdu navrhujeme, aby se strana řídila akčním programem a prozatímním organizačním řádem, který přijmeme na našem jednání. Téměř na všech konferencích zazněl požadavek zvýraznit orientaci strany na dělnickou třídu, na podporu sociálně slabých skupin občanů, proti.poklesu reálných příjmů, proti nezaměstnanosti. Vyslovujeme se pro sociální politiku, která bude chránit především rodiny s dětmi, důchodce a mládež. Na konferencích se hovořilo o nutnosti posílit činnost základních organizací v místě bydliště, o nutnosti snižování aparátu strany, o majetku strany a o hospodaření s ním, o stranické kontrole. Byl také vznesen návrh na přímou volbu delegátů na řádný sjezd ze základních organizací strany, včetně návrhů členů do ústředního výboru Komunistické strany Československa a ústřední kontrolní a revizní komise. Dále požadavek stanovení práva základních organizací odvolat z orgánů jimi delegovaného člena a stanovení povinnosti skládat účty základní organizaci. Všechny tyto podnětné návrhy využijeme při koncipování vnitrostranické politiky. Soudružky a soudruzi, v současném krizovém období dochází k úbytku členů strany. Podle hlášení krajských výboru od 17. listopadu do těchto dnů je to 66 290 členů, zrušeno bylo 3 478 organizací strany. Následkem krizových tlaků odchází celá řada čestných členů strany. Odešli a odcházejí také konjunkturalisté. A těch není škoda. Stojíme o každého čestného člověka. Strana potřebuje právě tak dělníky, rolníky, talenty a vysoce vzdělané lidi jako nadané a tvořivé funkcionáře. Jedině s takovými (potlesk) lidmi může uspět v politickém zápase. Mění se i naše představa o profilu stranického funkcionáře. Budeme od něj požadovat vysokou politickou kulturu, kompetentnost, ale hlavně obstát v dialogu s politickými partnery. Příznačným a charakteristickým rysem řídící způsobilosti bývalých vedoucích představitelů je stav našeho stranického majetku. Je obdivuhodné, s jakým sebevědomím zasahovala bývalá vedení strany do koncipování ekonomiky státu, politiky státu, přičemž metody, jakými řídila naše vlastní stranické hospodaření, dostaly stranu na pokraj bankrotu. Přitom se dopouštěla bezbřehého diletantismu a zvůle. Zatímco halasně volala po podnikavosti, například Tiskovým podnikům strany v tomto tvrdě bránila s odůvodněním, že mají tisknout především politickou literaturu. Mnohé skutečnosti vyplouvají na povrch až nyní. Za nemalé částky získané z členských příspěvků se stavěla například různá rekreační zařízení, za stamilióny korun. Řadový člen strany se o existenci Orlíku či Javoriny dozvídá až nyní z novin. Proto předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o jejich využití na podnikové bázi pro veřejnost Za této situace a vzhledem k tomu, že přes veškerá úsporná opatření nebude možno financovat rozpočet strany z členských příspěvků, je třeba vytvářet další zdroje z podnikatelské činnosti stranických podniků. Zdrojem příjmů by měly být tak jako v minulosti i příjmy, plynoucí z poslaneckých a dalších veřejných funkcí zastávaných členy strany. (potlesk.) Strana se neobejde bez vytváření volebního a dalších fondů, na něž budou moci přispívat komunisté i ostatní sympatizující občané. Soudružky a soudruzi, hovoříme-li o otázkách materiálního a finančního zajištění budoucí činnosti strany, nelze se nevyhnout v současnosti vysoce naléhavému problému, který vyplývá z redukce našich orgánů a jejich aparátu. Řada pracovníků strany, dlouholetých funkcionářů, bude muset v nejbližším období hledat nové pracovní zařazení. Není to proces bezbolestný, vyvolává u mnohých pocit křivdy, zrušení dosavadních životních jistot, domníváme se, že navrhovaný akční postup přijatý předsednictvem ústředního výboru strany přináší schůdné návrhy, i když jsme si vědomi, že dokument sám nic nevyřeší. Důležitý bude citlivý a aktivní přístup stranických orgánů a organizací při jeho realizaci.
Soudružky a soudruzi, na tomto sjezdu však nejde jen o řešení vnitrostranické krize, ale běh událostí nás nutí zabývat se především nástupem strany do svobodných voleb, které koneckonců budou měřítkem úspěšnosti i naší vnitrostranické přestavby a kritériem úspěšnosti procesu obrody strany. Akční postup strany po mimořádném sjezdu strany musí proto důsledně vycházet z taktiky a strategie Komunistické strany Československa v podmínkách otevřeného politického soupeření o důvěru občanů. To znamená, že již v současné fázi musíme přizpůsobit činnost těmto zásadně změněným podmínkám. Znamená to také přeměnit stranu v sílu schopnou ofenzivního politického boje. Plnění těchto podmínek musí probíhat současně. Ukazuje se, že přeměny uvnitř strany budou muset být podstatně hlubší, protože strana není připravena na nové podmínky, metody, strategii a taktiku politického a volebního boje. Přestavba strany musí proběhnout ve velmi krátkém období, což vyžaduje zásadní změnu organizační struktury a metod práce. Navíc je strana zatížena minulými chybami, od kterých se dosud nedokázala odpoutat. Dělící čáru nelze uvést pouze přes osoby, přes odstranění nejvíce zkompromitovaných osob, ale i přes hranici, která dříve oddělovala stranu a společnost Strana se musí stát součástí procesu revolučních změn, a tím přestat ohrožovat své postavení avantgardní síly. Je tedy třeba co nejrychleji překonat vzniklou vnitrostranickou krizi. Pro všechny členy strany dnes musí platit sjednocením na akčním programu, vstříc svobodným volbám. Z něho vycházíme i při koncipování dalšího postupu práce strany a jejího nástupu do voleb. Jeho stěžejní myšlenky lze formulovat v těchto bodech: Za prvé. Za trvalý mír a společenský pokrok. Základem politiky strany zůstává mírová politika stability v mezinárodních vztazích. Musí zajistit podmínky pro ekonomický a společenský pokrok naší vlasti, pro posilování jejího postavení v Evropě. K tomu je nezbytné aktivizovat naši politiku ve směru budování společného evropského domu, pro niž současné změny vytvářejí vhodné podmínky. Základem mezinárodních vztahů zůstanou nadále vztahy se Sovětským svazem a dalšími zeměmi, s nimiž nás spojují tradiční ekonomické a politické vazby. Budeme podporovat, aby vláda věnovala zejména pozornost rozvíjení dobrých vztahů se sousedními státy při respektování suverenity a vzájemné výhodnosti. Budeme usilovat o likvidaci vojenských a politických bloků v Evropě. Za druhé. Za hospodářský růst a ekologickou bezpečnost. Východiskem ekonomických a společenských reforem je požadavek, aby nevedly k tomu, že celé břemeno změn ponesou na svých bedrech jen pracující a sociálně slabší vrstvy obyvatelstva. Podporujeme vznik socialistické tržní ekonomiky se státní regulací pomocí ekonomických nástrojů. Rozvoj všech forem socialistického vlastnictví včetně soukromého vlastnictví, zejména v oblasti služeb, ale i v malovýrobě. Považujeme za nesprávnou reprivatizaci a výprodej národního bohatství zahraničnímu kapitálu. Přitom budeme požadovat maximální samostatnost a samosprávnost jednotlivých hospodářských subjektů. Podporujeme dynamičtější rozvoj ekonomických vztahů s kapitalistickými státy, kde základní formou bude kapitálová spoluúčast zaměřená především na uplatnění kvalifikovaného intelektuálního potenciálu v naší společnosti. Jde nám o změnu charakteru práce a z toho vyplývající změny postavení člověka ve výrobě. Proto prosazujeme přestavbu výrobních prostředků na soudobé vědecké a technologické úrovni s respektováním ekologických požadavků. Prosazováním sociálních požadavků chceme tlumit nezbytné ekonomické změny, které žádají efektivnost a intenzifikaci. Za třetí. Za sociální spravedlnost a životní jistoty. Sociální spravedlnost a životní jistoty tvoří jádro našeho volebního programu. Jejich základem musí být silná ekonomika. V zájmu sociální spravedlnosti usilujeme i o prosazení demokracie v řízení podniků a organizací uplatněním principů samosprávy. Sociální spravedlnost v našem pojetí znamená rovnost podmínek pro sociální rozvoj občanů.
Za čtvrté. Za rozvoj člověka. Vycházíme z humanistické podstaty socialismu, z humanistických tradic, více než stoletých dějin našeho dělnického hnutí. Pro rozvoj osobnosti člověka a občana je třeba udělat mnohem více než dosud. Jde nám o nejširší demokracii, která umožňuje slaďování osobních a společenských zájmů, a současně nedovolí, aby zájmy jedince či skupiny byly jakkoliv preferovány nebo vydávány za zájmy většiny. Humanismus našeho vztahu k lidem se musí projevovat ve vztahu k dětem a mládeži, v péči o důchodce, invalidní a nemocné spoluobčany. Prohlašujeme, že v sociálním zabezpečení nelze spoléhat na nevládní instituce a dobročinnost. Budeme prosazovat státní záruky a jistoty opřené o zákony, pro rozvoj osobnosti člověka v oblasti duchovní i fyzické, budeme usilovat nejen o vytvoření nezbytných hmotných předpokladů budování školství, kulturních a sportovních zařízení, ale také soustavnou péči o životní prostředí, o zastavení jeho devastace a postupné zlepšování. Vytvoření nové ekologické rovnováhy je jedním ze základních předpokladů společenského, ale i ekonomického rozvoje. Za páté, za pluralitu názorů, za jednotu činů. Pluralitu názoru považujeme za stimulující faktor společenského pokroku. Politický život je třeba stavět na systému více stran. Ve svobodné diskusi a na očích veřejnosti se ucházet o důvěrou občanů. Pluralitu názoru musí zajišťovat nejen svobodné volby, ale zejména masové sdělovací prostředky. Do budoucna je nutné zachovat rovnováhu v této oblasti. A urychleně vytvořit systém záruk, aby nemohl vniknout informační monopol kterékoliv strany. V pluralitě názorů vidíme jeden z významných faktorů rozvoje člověka, proto je třeba, aby byla chápána v širším pojetí svého smyslu, aby našla svůj výraz v pluralitě způsobu života, v hospodářské činnosti, ve výchově, vzdělání a kultuře. Budeme usilovat o vytvoření systému společenských a právních záruk, které by nedovolily zneužívání tohoto fenoménu, k rozšiřování neověřených tvrzení, pomluv, urážek, propagaci násilí a jiných negativních protispolečenských jevů. O důvěru občanů se strana bude ucházet na základě faktů a argumentů. Programově se zříká frází a laciné demagogie. V úzké jednotě s pluralitou názorů musí fungovat jednota činů. Jde o zcela zákonitý jev, který nemá nic společného s byrokratickými deformacemi, prováděnými pod pláštěm demokratického centralismu. Společenský vývoj může a musí jít jen jedním směrem. Vlády politických stran se mohou měnit, nemůže se však s každou vládou měnit na několik let společenský systém a zejména ne jeho ekonomická základna. Usilujeme o pluralitní demokracii na základě socialistických výrobních vztahů. Proto se strana bude spojovat se všemi politickými skupinami, které budou usilovat o zachování materiální základny socialismu, která byla těžkou prací našeho lidu v uplynulých obdobích vybudována. Domníváme se, že socialistický tržní mechanismus je stejně životaschopný, aby nástupem podnikavosti a produktivitou práce prokázal své přednosti. Za šesté, za otevřenost světu. Současné hluboké změny v mezinárodních vztazích spojené s nástupem nového myšlení a nadřazením všelidských hodnot nad třídní umožňují Československu zaujmout novou mezinárodní pozici a obohatit své styky se všemi státy světa. Chceme zařadit naši ekonomiku a kulturu znovu do kontextu evropského a světového vývoje. Tento proces budeme realizovat bez větších obtíží v oblasti kultury a mezinárodní výměny lidí. V rámci této otevřenosti však nechceme tolerovat praktiky, které by vedly k poškozování a výprodeji národní ekonomiky, narušovaly naši samostatnost a svrchovanost, vnášely do naší společnosti kulturní a morální brak, terorismus a další formy násilí. Budoucnost vidíme ve spojení se všemi státy, které na principu rovnosti prokáží ochotu k vzájemné spolupráci. Soudružky a soudruzi, období, které je před námi, bude pro stranu obtížnější, než jsme byli zvyklí. Uvědomujeme si, kolik jsme zůstali dlužni ideálům a zásadám. Chceme-li zůstat významnou politickou silou, je nezbytné, abychom dosáhli vnitřní obrody. Především je třeba demokratizovat stranu. Dosavadní princip uplatňování vnitrostranické demokracie, demokratický centralismus, se postupně byrokratizoval. Stal se mechanickou metodou, která se pak s vývojem společnosti stala určitým anachronismem. Proto se dnes prvořadým principem výstavby strany stává široká
vnitrostranická demokracie. Je třeba připouštět existenci názorových proudů ve straně s tím, že politika vedení strany bude určována vždy výsledky sjezdů nebo celostátních konferencí, které ukáží názory a postavení jednotlivých proudů ve straně. Takový postup ovšem předpokládá jejich častější svolání. Je třeba dát jim pracovní charakter a zbavit je proklamačního charakteru. Významným faktorem jednoty strany musí být neustále aktualizované akční programy. Ten bude i významným nástrojem aktivizace strany. Moderní strana nepotřebuje usilovat o formální jednotu, ale o akční jednotu. Aktivizace strany se musí stát programem, nemá-li dojít k rozpadu stranických řad. Ani současné předsednictvo strany neučinilo dosud dostatečné kroky proto, aby zmíněnému trendu, útlumu v řadách strany čelilo. Jsme si toho plně vědomi, považujeme za nutné dosáhnout nové kvality vnitřní jednoty ve vedoucích orgánech strany, dosáhnout jejího radikálního omlazení a aktivizace již na tomto sjezdu. Jen to umožní řešit za pochodu současné problémy. Aktivizace strany je nezbytný předpoklad úspěšného politického boje. Předvolební zápas vyžaduje dokonalou strategii, taktiku i organizaci. Soudružky a soudruzi, neobejdeme se ani bez zásadních organizačních změn v uspořádání struktury stranických orgánů a organizací. Měly by odpovídat také strategii a taktice předvolebního boje o získání důvěry občanů. Organizační struktura musí být pružná a akceschopná. Proto přicházíme s těmito návrhy. Nejvyšší orgány strany musí být uspořádány analogicky shodně se státoprávním uspořádáním federace. Ve vztahu k závodům a organizacím by vedle základních organizací strany měly vznikat Kluby komunistů, činnost klubů by mohla být organizována podle volebních obvodů nebo podle profesní a zájmové struktury. Přestavba aparátu strany by odpovídala nové organizační struktuře. Bude tvořen fundovanými odborníky. Cílem přestavby aparátu je kromě podstatného snížení jeho počtu i zvýšení jeho výkonnosti. Soudružky a soudruzi, domníváme se, že rozhodujícím hlediskem řešení všech problémů a otázek je hledisko budoucích podmínek, kdy strana bude působit v systému více politických stran a její činnost bude vyžadovat odborné a profesionální řízení založené na uplatňování nejmodernějších poznatků z oblasti politologie, ekonomiky, informatiky a řízení. Soudružky a soudruzi, dnes opět stojíme před otázkou volby. Jménem statisíců členů strany budeme rozhodovat o tom, jakým směrem půjdou její první kroky z krize. Odpovídat na otázku, zda je přáním československých komunistů, aby jejich strana byla i nadále organizací s tuhým centra1ismem založeným na systému příkazů a jejich poslušnému plnění nebo stranou svobodných lidí, se svobodným myšlením, spjatých společnou touhou po plném, šťastném, sociálně spravedlivém životě pro všechny. Odpovídat na otázku, zda budeme nadále stranou, která si dělá patent na jedině správnou a vědecky zdůvodněnou teorii s tím, že všichni ostatní nic nevědí a nic nepochopili. Nebo stranou, která chápe, že i partner a dokonce i soupeř má právo na své názory a je jen ku prospěchu nás a celé společnosti, dokážeme-li je vyslechnout, pochopit a poučit se. Je tedy zapotřebí volit. Volit politiku s lidmi, kteří ji budou dělat A tedy takovou politiku a takové lidi, kteří naši stranu vrátí tam, kde vždy měla být. Do čela zápasů všech pracujících lidí za jejich šťastný a svobodný život. Děkuji za pozornost.
