ZPRÁVA O MÉM VÝZKUMU

ZPRÁVA O MÉM VÝZKUMU 1958 – 1978

Moje studium na pražské Akademii výtvarných umění v letech 1958 -1964 bylo provázeno poněkud bizarními okolnostmi, které mne jen utvrzovaly v základní metodě mé práce. V těch letech jsem se přesvědčila o platnosti axiomu č. 1: „Důležité je to, co děláš doma“. Po 1. a 2. ročníku jsem čtyři hlavní roky pobytu na AVU prošla kupodivu bez vedení profesory, kteří se od mé práce jaksi distancovali. Ve škole při malbě figury, portrétu či volných kompozic na povinné téma bylo pro mne nejdůležitější udržet si samostatnost pohledu, a tak, když profesor přicházel na korekturu, nebyla jsem tam, jen můj obraz na stojanu. Tak jsem si to vypočítala, že jsem vždy ráno pracovala ve svém malém sklepním atelieru na Kampě a pak dopoledne přišla do školy, když byl po obchůzce profesora s asistentem čistý vzduch. Dokonce mne za to profesor nechal pozvat „na kobereček“ k rektorovi J. Kotalíkovi, a dostala jsem takto nejméně dvakrát důtku. Od prvních let studia na AVU se moje výtvarná práce pohybovala ve dvou zcela kontrastních polohách. Od r. 1959 jsem začala doma studovat zákony kompozice obrazů, a to pod vlivem Kubištovým, jehož teoretické úvahy jsem sehnala po antikvariátech. Obkreslovala jsem si na pauzovací papír známé a slavné obrazy z reprodukcí, v hlavních bodech jsem vyznačovala základní centra geometrické kompozice, pomocí pravítka a někdy kružítka jsem hledala rozdělení plochy podle pravidla zlatého řezu. Nejvíce mi v tom pomohly rozbory obrazů Bohumila Kubišty, kterého si vážím jako osobnosti ocelově pevného charakteru, člověka důsledného, cílevědomého a velice obětavého. Zvláště pevně máj v paměti jeho větu o tom, že Češi mohou dát vývoji v umění DUCHOVNÍ SMYSL na rozdíl od francouzské malby. Viděl u nás spíš severskou - meditativní mentalitu. Odvážně tvrdil (před 1. světovou válkou), že Češi brzy budou „štemplovat krok v umění“. Moje domácí práce spočívala v pochopení umělosti obrazu, v jeho vědomém utváření, v poznání účinků obrazu na duši, city moje i diváka. Rozhodla jsem se, že si udělám výzkum vytváření obrazových představ a začala jsem u toho, co mi bylo tehdy nejméně srozumitelné - u rozkladu obrazové kompozice v kubistickém pojetí. Lekce kubismu trvala asi 3 - 4 měsíce, kdy vznikla řada kreseb i obrazy (např. větší obraz „U Kapucínů“, dnes převážně ve sbírce ČMVU, Praha. Velmi rychle následoval přechod ke studiím mondrianovským, zakončeným autoportrétem. Na to okamžitě navazoval silný expresionismus ve fantazijních studiích starých stromů a lidských tváří (kresby, obrazy a grafiky „Mrtvé stromy“, serie monotypů a obraz „U stolu“, roualtovská litografie „Hlava Krista“ 1961). Pak nová fáze: plné sešity kreseb - jako deníky, cyklus KAMENY - skicáky plné vymyšlených kamenitých tvarů, studie „paměťových kamenů“, provázené spontánně stejnojmenným cyklem básní. Vyústily v serie monotypů již zcela nefigurativního charakteru, které jsou úzce svázány s básnickými texty „Příběhy“. V monotypech jsem se začala více zabývat studiemi vztahů přímky, křivky, kruhu, trojúhelníka a zpracované plochy (1962), vznikla i série bílých monotypů na černé

1

ploše, To dalo základ několikaleté práci, nazvané souhrnně GEOMETRIA SPIRITUALIS. Desítky kombinovaných kreseb byla podkladem k souboru cca. 15 graf. listů, což byly tištěné reliefy. Ty mne dovedly k vytvoření řady obrazů, nakonec s velkým triptychem asambláží na dřevě. Jeden velký obraz cestoval na Biennale christlicher Kunst do Salzburgu v r. 1965, vrátil se a našel zájemce v Brně, když tam byl soubor Geometria spiritualis vystaven. Také byl vystavován v Klubu Mánes v lednu 1965. Na vernisáži tehdy promluvil filozof a psycholog PhDr. Jiří Němec, do jehož rodiny jsem docházela na bytové semináře. Toho roku na jaře jsem dostala objednávku na doprovod básní Františka Halase POTOPA - HLAD. Začala jsem jeho témata převádět do materiálových kombinovaných kreseb na papíře. Při tom jsem začala číst knihy, které uvedl F. Halas ve svých poznámkách k básním. Byla to mystická poezie, zejména barokní - Bridel, Silesius, a také Platon, Aristoteles, Plotin. To mi pomohlo nalézt vnitřní smysl těch veršů, jejich provázanost s cestou lidské historie. Nakonec vzniklo přes 5O kombinovaných maleb na papíře, u těch největších ke konci jsem připravovala podklad z koláží, útržků fotografií, obvazové gázy, reprodukcí barokního obrazu či zvětšenin odporného hmyzu. Poslední konfigurací k Halasovi, apokalyptickou vidinou hrůzného chaosu války a ničení všeho skončila pro mne doba temného a tragického chápání věcí našeho života. Stalo se tak v jedné noci, kdy se vzbouřilo mé podvědomí, poznala jsem, jak tyto tvary a barvy působí a byla jsem vržena rázem „do jiné řeky“, takže druhého dne nastal velký zvrat v mé práci. V prvních kresbách se precizovala vůle k řádu, čistotě, jednoduchosti. Byly inspirovány kresbami analogických počítačů. V perokresbách jsem užívala mechanických pomůcek: zpočátku kladení plechových tvarů, jejich obtahování a dokreslování (tyto plechové tvary jsem předtím užívala v kombinaci s mosaznými pilinami v asamblážových obrazech předchozího strukturálního období). Užívala jsem i křivítek, jaká se užívají u nás běžně na školách, pravítek a kružítka, později jsem si z Německa dovezla asi metr dlouhou gumovou křivku s pevným pružným jádrem, která byla nedocenitelná při opakování tvarů, jejich otáčení, při práci na větších obrazech. Nazvala jsem tedy tento cyklus GEOMETRIA MECHANICA. Během několika týdnů se objevila v kresbách postupně i barva, nejprve náznakově červená, pak modrá v liniích, také při tisku liniových leptů. Od konce roku 1966 se v kresbách objevuje zářivá červeň a modř, studuji vztahy barev k ploše a symbolické i psychologické významy křivek. V cyklu grafik užívám někdy metody násobeného otisku téže desky (postupný pohyb, pohyb v kruhu, ve čtverci, kontrapost), jindy pracuji klasickým barevným leptem v soutisku tří až pěti různě leptaných desek. Plochu dělím na části, jež ve svých barevných protikladech spolu bojují nebo harmonují. V letech 1967-8 tak vznikal cyklus KŘIVKY, s většími obrazy, malovanými čistou hladkou technikou olejomalby s využitím lazur. Dodnes mne přitahují barvy zářivé, kontrastní, také výrazová hodnota křivek a jejich vlastní význam a život v ploše. Tvary křivek z mých obrazů se objevily v současné architektuře: na stěnách kulturního zařízení v Berouně, a tamtéž v cukrárně a kavárně jako bílé keramické stěny, složené z keramických elementů. Ty měly všechny jeden reliéfní základní tvar - kachel, v každé realizaci ovšem odlišný, vyrobený podle mého modelu. Od reliéfu byl jen krůček k dřevěné plastice Tři křivky, která je složena ze tří otočných elementů na soklu a navržena jako architektonické dílo do vestibulu kongresové haly.

2

Ve stejné době jsem objevila znakovou hodnotu barvy, ploch a křivek. Vznikl cyklus ZNAKY, jímž jsem mohla na společenské nesrovnalosti a lidské tragedie i duchovní potřeby. Znaky pevnosti, znaky naděje a znaky víry, znaky síly, osobní znaky, znak koncentrace, znak přátelství a ostatní vstoupily do situace naší okupace 21. srpna 1968. Stále více jsem cítila mou myšlenkovou a citovou svázanost s osudem národa, jeho potlačované části, která cítila nesnesitelný duchovní útlak, naprosté omezení osobních svobod a přerušení spojení s kulturním světem. Pro sebe a pár přátel jsem založila soukromé studio SOCIO - PSYCHO - SPACE a mé projektové kresby a grafiky nesly označení SPS. Patří sem cykly UTOPEIA, OBLAKA, HRY ČLOVĚKA, HRY KAMENŮ, ART UNSEEN, VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE a v nich Pomníky člověka, a také řada obrazů a dřevěné modely pomníků. Většinou jsou mnou označeny v pravém rohu dole rýsovanou tabulkou, jakou používali architekti ve svých projektech, kam jsem pečlivě rukopisem vyplňovala údaje o velikosti navržených objektů, umístění, roku vzniku, o materiálech a autorovi, kde byla vždy značka SPS. Tento cyklus souvisel přímo s psychologickým i fyzickým týráním velké skupiny lidí, mezi nimiž byli i mí přátelé kolem Charty 77. Určitý průlom do společenské vrstvy, které byly mé výpovědi adresovány, znamenala moje vytištěná novoročenka PF 1978 s anglickými názvy pomníků: Pomník manipulace, Pomník diktátora, Pomník vládce, Pomník násilí. Podle mne to byla sice nejmenší studie sociopsychoprostoru, ale společensky nejúčinnější. Bylo jí vytištěno 200 kusů a dostali ji mí přátelé, avšak zřejmě i nepřátelé, protože do 14 dní se stala předmětem zájmu tajné policie a začaly výslechy, výhrůžky a nakonec mé dobrovolné léčení na psychiatrické klinice, které mne ze spárů naší KGB konečně vytrhlo.

3

JAK BYLA MOJE PRÁCE OD POČÁTKU DUCHOVNÍ CESTOU ZA SVĚTLEM. (výběr ze zápisníků od ledna 1963) Jako malé dítě asi od věku 4 let jsem často cítila, ţe uvnitř mne působí jakási zářivá síla, jejíţ zdroje jsou mimo mé osobní vědomí. Myslela jsem si, ţe to má tak kaţdý člověk. Cítila jsem její silné přitahování někam daleko (asi na východ), kde je té mocné síly více a odkud asi pocházím. Tehdy jsem si to nedovedla vysvětlit. Cítívala jsem tak hluboké duchovní pouto, mocné vědomí, které mne jakoby učilo na dálku. Ve svých 10 letech jsem proţila neobyčejný vnitřní úkaz, který mne pak provázel ţivotem. V té době jsem několik měsíců touţila poznat, odkud pochází svět, proč a jak jsme tady, kdo jsem já, co je příčinou světa a vesmíru. To dětské usilovné přání bylo jednoho dne zodpovězeno: při jedné cestě po ulici Smíchova, kde jsme bydlely s matkou a babičkou, se uvnitř mne objevilo nesmírně mocné a zářící SVĚTLO, dalo by se říci „jasnější neţ tisíc sluncí“, plné neuvěřitelně silného a láskyplného pocitu dobra, TEPLÉ, milující všechno a všechny, každou maličkost i MNE a nebe nade mnou. Zároveň to působilo zapomenutí na všechny bolesti a starosti tak odlehčující silou, že jsem se cítila nadnášena nad chodníkem a usmívala jsem se na kolemjdoucí, až se za mnou ohlíželi. Vzpomínám si na to jako by to bylo včera, že mne to zcela zaplavilo a vydrželo to několik dnů. NIKOMU JSEM O TOM NEVYPRÁVĚLA. Zároveň k tomu byl ten dar, že se to VELKÉ HŘEJIVÉ JASNÉ SVĚTLO objevilo, kdykoliv jsem na to vzpomněla a podporovalo mne v těžkých situacích, takže jako dítě jsem pak už nikdy necítila strach. SVĚTLO se stalo mým rádcem a důvěrníkem, POMÁHALO MI, učilo mne, ţe vše, co dělám, je zkouška a cvičení dobrých vlastností. Také si pamatuji, že jsem jako malá dělala sama některé sebeléčící postupy a cvičení, které jsem o mnoho let později poznala v jogových metodách. Teprve jako dospělý člověk jsem našla jakési podobné jevy v různých knihách. Nakonec jsem našla i učitele, kteří to světlo sami zažili. A to bylo v r. 1986 a v r. 1996.

Když jsem začala studovat na AVU v Praze od r. 1960, vedla jsem si zápisy jako soukromý duchovní deník. Z toho vyjímám: Leden 1963:

4

...Začalo úporné hledání, přemýšlení. Od dvacíti let jsou mé výtvarné pokusy vědomě vedeny... otevřel se nový svět – SVĚT DUCHOVNÍ! Jiţ po 3 roky pevně a systematicky pracuji a pokud je mi moţno, vnikám dál a dále. Objevuji pomalu a velmi ztěţka stále nové a nové prahy v duchovní oblasti. Jakoby těţké příkrovy odpadávaly jeden za druhým, rodí se nový člověk, ČLOVĚK DUCHOVNÍ. ...plaché uvědomění si velikosti Kristovy... Bible, Kristus, dějiny filozofie... Van Gogh a hlavně Kubišta jakoţto nejvýraznější případ tvůrce ryze moderního a ryze duchovního, - byl mi vůdcem, který učí duchovní metodě v práci a přemýšlení o umění... 6O. léta: ...Slova jako srdce, láska k bliţnímu, radost, naděje, moudrost, mravnost,pravda, ctnost, zboţnost, štěstí, mírnost, blaţenost jsou v nás tímto duchovním útlakem umrtvena,zabita!! Nerozumíme jim!! ...Musíme znovu jako děti učit se ztišení, abychom svá ústa převedli na novou výslovnost, své myšlenky k jasným novým obsahům...

9.1.1963 (Po četbě knihy, půjčené od pana Vokolka, nakladatele z Pardubic: K.Pfleger – Revolta proti Duchu svatému, Nova et Vetera, St. Říše): Zkáza Ducha! – a to psáno ve třicátých letech! Úděsně prozíravý soud: dnes pochody proti Duchu svatému celého lidstva. Uvědom si ten požár!.... ...uskutečňuji se stále a vždy v poměru ke smrti. Neúprosně být - to znamená duchovní život. - SMYSL ŢIVOTA JE POUZE V DUCHU!! NEJVYŠŠÍ OBLAST – ZÁŘ - DUCH -BŮH... „Litera zabíjí, ale duch oţivuje“.... „Já jsem cesta, pravda a ţivot“ ! není to spíše JÁ JE CESTA, PRAVDA A ŢIVOT?? - (vždyť aramejština ani hebrejština neměly slovesa!!!)...tak to je pro mne ta skrytá podstata Kristova učení.

12.1.1963 Je podivné, ţe někdy malé vnější nesnáze dokáţou způsobit trýznivou tíseň, aţ zdánlivou krizi ducha. Je to však krize niţšího řádu, krize afektivní, která dočasně zatemní mysl. Avšak je třeba neustále, za kaţdou cenu udrţet si onen hlubinný jas, ten na konec zvítězí. Pozoruji, ţe všechny vnější věci jsou mi dlouhá léta naprosto lhostejné, jediné, co mne opravdu vzrušuje, jsou nové myšlenkové cesty, objevy v oblasti Ducha… tam, kde nikdo nebyl přede mnou... vše ostatní je pro mne vedlejší pomíjivou pomůckou... Z krizí afektů vychází zpevněný vnitřní člověk - „clerc“... Z deníků Ladislava Klímy : „Jestliţe volíš ţivot, jsi naprosto zodpovědný sám za sebe, za kaţdý svůj čin...

5

Odpovědnost morální má základ v uvědomění si své podstaty - PODSTATY BOŢSKÉ, neboť související s Duchem... V souhlasu s ní i kaţdý tvůj čin by měl být výronem této podstaty, ať zdánlivě protikladný nebo nepříjemný okolí. Vnější věci zde pouze slouţí tvému dobrému úmyslu - Duchu posvěcujícímu, a ty konáš, co je třeba k uskutečnění... DUCH? BŮH? DUCH - BŮH - ZÁŘ: JÁ!“ NEUSTÁLE SE USKUTEČŇOVAT..!

13.1.1963 Metodický postup Descartův: 1/ Naprostá evidence nových poznatků, tak aby můj duch nemohl pochybovat: je to způsob božského vnímání idejemi... Jasná idea, kterou právě nazírám... zřetelná idea: nesmíšená s ničím jiným 2/ Přesná eterminace otázek a převedení na jednodušší formu 3/ Myšlenky zcela racionální nutno vyvozovat od nejjednoduššího k nejsložitějšímu /zdá se, že toto je pro mne běžné... moje pozn./ - avšak: Předpokládat řád mezi věcmi, které spolu nesouvisejí, /!!!/ nenásledují přirozeně. 4/ Pravidlo výčtu: činit tak úplné výčty a obecné přehledy, aby duch nic neopominul, řetěz logické úvahy přehlédnout zcela najednou /A co intuice? moje otázka/ Matematismus - neboť principy poznání jako v geometrické analyze a algebře mají přesná pravidla /Srovnej k tomu Klímovy deníky!/

14.1.1963 /při psaní veršů:/ SLOVA jsou vlastně nesmírně těžká, někdy i hrubá, urážející, když jsou vyslovována.... Jen v psaných věcech - hlavně v poezii - je moţno označit opisem přibliţné stavy – VĚČNÉ APROXIMACE! NEUSTÁLÉ PLACHÉ DOTÝKÁNÍ ČEHOSI NESMÍRNĚ JASNÉHO, OSLNIVÉ ZÁŘE, o níţ však nemáme tušení, kde vlastně je!... - a je možná současně i temnotou, infernálním přízrakem, který prolétá absolutní rychlostí naráz vším prostorem ???- přibližování,oddalování, ztrnutí...uvědomění si nemožnosti pochopit!! ! „já v oči tmy se příliš zadíval !“

/ Halas /

28. 2.1963 ...Dílo ani duch není nikdy dokončen, stále pokračuje ad infinitum…

6

Neulpívat na hotovém !... jakmile dokončeno, vzniká ve mně pocit nejistoty, narůstá jistota nedokonalosti... I to bzučení mouchy mi to připomíná... GEOMETRIA SPIRITUALIS..kresby, grafiky, pak začínám obrazy - malá část mé práce, kde se snad podařilo konečné plné vyjádření... nevím... To však je a musí být teprve začátkem skryté vnitřní - duchovní - poutě!!! ... Asi před týdnem výstava Jiřího Valenty - dosáhl až mystických výšek ve svých světlých obrazech - to tu nikdo nedělá!!! ...Dnes v kulturním domě na Vinohradech: Istler a Medek, ...rozhovory s teoretiky: – duchovní principy mají u nás zastánce, platonská a pythagorejská linie je živá ve filozofii... O sdělitelnosti díla: prý se jí nejlépe můţe zabývat teorie informací (což marxismus tady a v SSSR zakazuje!) Specifičnost znaků ani symboliky není zábranou... působí v oblasti ne-rozumové - /zde opět pro mne moment nevysvětlitelnosti ! .../ Reobjektivace dává obrazu znovu tvářnost objektu, sloţeného z částí, ale transformačně na jiné symbolické úrovni, tak vysvětlují strukturální abstrakci přátelé teoretici.

25.6.1963 Hudba G. Purcella: rytmus, rytmus, rytmus - tepot srdce... Musica = postupování tónů v čase-prolínání několika osnov-proplétání hlasůjednou to jistě vstoupí do mých obrazů... (! stalo se r. 1972: velký obraz FUGA J. S. BACHA, 160 x 240 cm, maj. AJG Hluboká)

26.6.1963 Hraji si pro sebe na klavír: J. S. BACH - Malá varhanní kníţka Kontrapunkt velmi jasný a silný, podivné a přitom posilující je to, že všechna témata mají základ jednotný - jsou to většinou variace na totéž, jen zpracování naprosto odlišné - jakoby téma Janových pašijí určovalo Bachovu celou jednu kompoziční epochu... stejně jako v našem oboru…

Opět PROTIKLAD: 29.6.1963 Návštěva u člověka, který byl v centru politiky: filozofa a marxisty J. Volka, který vyučuje členy ÚV KSČ marxismu, odtud odchází nyní k teoretické práci... (Zavedla mne k němu jeho sestra, z protestu ţijící daleko na severu na vsi... známost ze

7

stopu) Vedli jsem velmi váţný rozhovor o současné politické situaci: J. V. je zcela obeznámen se všemi politickými čachry a tajnostmi, zcela otráven, zhnusen - má radost, ţe s tím konečně můţe praštit... Kolik je tu strachu, jaká bázeň, jaká duchovní bída a ubohost - a stále jen vyhlídky k horšímu ! Dobře, nám uţ hůře být nemůţe, po stránce materiální ţijeme velmi skromně... Kéţ krev padne na jejich hlavu! V. tvrdí, ţe za našich svízelných podmínek je třeba, aby „špičky“ zůstaly u moci - tj. okruh kolem Novotného. Výměna by prý znamenala politickou krizi, která by smetla i dobré, hodnotné lidi. Je prý nutné zachovat velmi pomalý vývoj, pozvolné výměny nejprve výměny nevinných hloupých podřízených... Funguje tu stále a vyţaduje se politika vyhroţování a zastrašování vůči lidem inteligentním! Jaká bezmocnost ve státě despocie a tyranství!! Uţ se tím nechci a nebudu zabývat. Špinavé a mazané politikaření je hluboko aţ do neviditelna ztraceno v mé studni zapomnění...

V protikladu k tomu: Od 7.8.1963 - 1 měsíc na faře v Kdousově (otcovo rodiště, na jihu Moravy - staletý rod Puchnarů byli řemeslníci - koláři): MALÉ SOUKROMÉ DUCHOVNÍ EXERCICIE!! Četba: St. Zákon - Proroci (1. Překlad Hejčlův s vysvětlivkami, 2. Nové vydání Hegerovo)

Exercicie sv. Ignáce pro dny duchovní samoty a obnovy Ţaltář římského breviáře - pravidelné hodinky na mne úžasně zapůsobily Tomáš Akvinský: Následování Krista V duchu si myslím, že žádný Evropan si nemůže dopřát takového duchovního požitku, takového klidu a ticha, odříznut od hrůzných problémů, starostí často zbytečných, od světského hemžení - jak mi bylo náhle dopřáno tento měsíc!!! Sv.Jeroným o tom říká: „Které pokrmy, které medy jsou sladší neţ znát Boží moudrost, do jeho svatyní vstupovat, nahlédat do úmyslů Stvořitele a poznávat, ţe řeči Pána tvého, jimiţ vládci tohoto světa pohrdají a jeho mudrci se jim posmívají - jsou plny moudrosti duchovní!“

ŽALTÁŘ - opisuji Z HODINEK moji nejmilejší:

8

HYMNUS SV. AMBROŢE (+ 397) Neděle k chválám Tys věčný světa Stvořitel, jenţ řídí Světlo, temnotu A dáváš světu pevný řád, bys ulevoval únavě Hle světlo noční dělívá temnotu noci od temnot, Jiţ vstal však světla hlasatel a volá slunce zářící Jím probuzený Světlonoš spaluje mlhu nad zemí A všechna cháska záškodná své temné cesty opouští..!“

Říjen 1963: nesmírně mne zaujalo myšlení H. Bergsona, zejména L´Evolution Beatrice - Vývoj tvořivý, podařilo se mi jej koupit v antikvariátu v českém vydání z 2O. let - malá knížečka, ale ohromný obsah ! Nejlepší věty pro mne: BUDOUCNOST ROZŠIŘUJE PŘÍTOMNOST... TRVÁNÍ JE STÁLÉ TVOŘENÍ... ŢIVOT POSTUPUJE TÍM, ŢE SE VKRÁDÁ...

...L. Klíma bytostně nemohl žít v řádu, ačkoliv jeho myšlenkové postupy v řádu jsou. Jeho prudká povaha odporovala vší svázanosti, nemiloval organizace. Cítím, že jeho proţitky, o nichţ hodně psal, jsou esencielně shodné s mystickými extazemi světců jako byl Jan z Kříţe, František z Assisi, Terezie, a další... pouze slovní formulace jsou jiné. Překvapuje mne hodně, že sám v jednom soukromém dopise uznává, že „nejvyšším bodem, na který můţe lidský ţivot i filozofie dostoupit, je extaze, splynutí s Bohem“ = jeho DEUS SUM!!...

Začínám pracovat na diplomní práci: doprovod k Zámku a Malým povídkám Franze Kafky. Texty mám ze samizdatu. Dělám to proto, že jsem při první četbě zjistila absolutní vnitřní shodu s mými zápisy snů - ty představy, logika dějů, dokonce i styl vyprávění! Proto od 5. 2. 964 denně vysedávám v knihovně na Strahově. Studuji renesanční a barokní knihy, rytiny starých měst a podivných domů - učím se konstruovat celé město zpaměti, abych mohla udělat ZÁMEK. Mám plno studijních kreseb v sešitě, kreslím rovnou perem a tuší: spousta fantastických strojů, perpetuum mobile v mnoha variantách, alchymistické přístroje v metafyzických interierech, dokonce jezuitské konstrukce počítacího stroje!!! MATTHIOLIHO HERBÁŘ

9

CONTINUATION HESPERIDUM: atlas šlechtěných plodů zahradního ovoce s ohromujícím kompozičním systémem: malé je velké a velké je malé - na desítkách rytin v této knize většinu plochy listu zabírá detailně prokreslený plod nějakého ovoce nebo jeho řez - velmi fantastických tvarů, na dolním okraji je pak malé vyobrazení nějaké krajiny s architekturou domů nebo zámku aj. Zvláštní je celkový dojem: plod ovoce tu působí naprosto předimenzovaně, je nečekaně obrovité oproti drobným částem krajiny... Album dokonale provedených barevných litografií z 19. stol.: zkamenělé otisky prehistorických živočichů a rostlin - vypadají úplně surrealisticky!!... jinde rytiny nerostů nebo fantastického hmyzu... krásné, dokonalé!

OBJEV!!! - tlustá velká kniha, v kůži vázaná:

P. GASPARIS SCHOTTI REGIA CURIANI ET SOCIETATE JESU

TECHNICA CURIOSA SIVE MIRABILIA ARTIS LIBRIS XII. COMPREHENSA OBSAH: Quibus varia Experimenta, Hydrotechnica, Mechanica Graphica, variaque Technasmata Penumatice, Hydraulica, Cyclometrica, Chronometrica, Automatica , Cabalistica aliaque Artis ARCANA ac Miracula, Rara, Curiosa, Ingeniosa, Magnamque Partem Nova et antehac Inaudita, eruditi Orbis utilitati, Delectationo disceptationi que propontur

Excudebat JOSUS HERTZ Typographus anno MDCLXI Prostant Norimbergae

Překrásná velká rytina JERUSALÉMA! Celé město viděno panoramaticky, kaţdý dům podrobně prokreslen, všude skupiny osob - ve městě se odehrává poslední dějství Kristova ţivota: odsouzení, bičování, kříţová cesta a její zastávky. Za hradbami se děje ukřiţování, pod ním ve skále je vyryt Adamův hrob, ve druhém rohu rytiny dole se oběsil Jidáš, nahoře u horního

10

kraje rytiny se vznáší bělostný přízrak - Kristus, stoupá na nebesa, klečící apoštolové k němu vzhlíţejí. Kolem krajina a kopce, Jerusalem sám je souborem různorodých orientálních domků a paláců, často dost bizarních. Je uzavřen ze všech stran do hradeb s branami, má obrys širokého oválu, který se téměř dotýká kraje rytiny. !!! Právě tahle rytina mi pomohla vytvořit představu pro Kafkův román ZÁMEK všechno v jednom obraze malého města, ve tmě či šeru...

-

Hezké rytiny: SCHEDEL - DAS BUCH DER KRONIKEN. Norimberk, Koberger 1493

KNIHA O SVĚTĚ 1. str. - text začíná stvořením - „Budiž obloha uprostřed vod“ - oddělení vodstev krásné vyobrazení: firmament, křišťál, planety, sféry, SVĚTLO, základ. Elementy budou smíšeny, byla nazvána obloha. 2. str. - různá moře - adriatické, indické... smíšení kovů: zlato, stříbro, měď, zinek, olovo, železo! 3. str. - dvě velká světla - pro den a noc, kruh obsahující 13 kruhů a 18 hvězd

Dřevořezy: Stvoření Adama, Schema světa: SFÉRY - 14 atd.

Další krásné rytiny: SAMUEL FREIHERR VON BUFENDORF: SIEBEN BUCHER VON DENEN THATEN CARL GUSTAVUS Konigs in Schweden , Norimberk 1697: Bohaté rytiny a vlastně mapy s panoramaty krajin, kde se odehrávaly bitvy - hořící města, hrady a zámky fantastických obrysů s věžičkami a balustrádami, byla vidět i mučidla s mrtvolami...

Překrásný velký ASTRONOMICKÝ ATLAS: JASNÉ NEBESKÉ POSTAVY A ZVÍŘATA ZVĚROKRUHU, akvarely krásných barev Středověké iluminace v kodexech jsou zářivé a svěží, jako čerstvé!

11

9. 2.1964 Na koncertě ve Smetanově síni: - provedení Bachovy Mše h-moll: krásné Gloria, Credo /mrazení v zádech/...Myslím, ţe interpret či dirigent nemusí za kaţdou cenu prosazovat své pojetí. Netřeba sahat k efektům a dynamizovat to, co je nad veškerou moţnost úprav povýšeno! Nač je třeba Bachovu absolutnímu činu /prýštícímu z vědomí sounáleţitosti s Bohem/ takových příkras ze zlata, stříbra, nač burácení umělého hromu, kdyţ i jen jeden tichý tón postačí ... Srovnej Webern, Křenek, A. Berg... Stockhausen - skladba Kontakten 1958: jeho hudba je někdy jako surrealistická koláţ, je ale ponořen v soudobé nové technologii - modulované elektr. vlnění v turbogenerátoru + bicí + činely... posloucháme vše z tajně dovezených nahrávek...

18.2.1964 Na návštěvě u Janošků (starší kolegové z AVU v Praze): obrovské překvapení, když říkali, že Mikoláš Medek diktoval nedávno Česťovi Janoškovi název mé oblíbené knihy: Jacques Maritain - Umění a scholastika. Při tom zdůrazňoval, její důležitost pro nás jako nejzávažnější věc vůbec. Bylo to v době, kdy i já jsem ji četla vícekrát za sebou! Nesmírně mne to rozradostnilo...

SUMMA THEOLOGIE: CHERUBIM = PLNOST VĚDĚNÍ

SERAFIM = HOŘÍCÍ, ZAPALUJÍCÍ

SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ: „ZDA SVĚTLO JEST JAKOST“ -

„Ţádný podstatný tvar není o sobě smyslový, protoţe co věc jest jen předmětem rozumu. Jako teplo jest činná jakost, sledující podstatný tvar ohně, tak světlo jest činná jakost, sledující podstatný tvar slunce. Kdyţ totiţ hmota dokonale vnímá tvar, pevně se staví také ona jakost, tvar sledující... Světlo je silou nebeských těles“

Občas pročítám některé kapitoly ze SUMMY THEOLOGIE SV. TOMÁŠE. Nalézám tu myšlenky hodně moderní, pro mou práci potřebné:

O DÍLE SEDMI DNŮ ...Díla stvoření patří k učinění netvárné hmoty a netvárné duchové přirozenosti,

12

jsou mimo čas, před veškerým dnem... ...Dílo stvoření záleţí v boţském úkonu, ve mţiku činícím podstatu věcí .... ...Země a voda dříve stvořená je hmota netvárná. Učinění oblohy, shromáţdění vod, vystoupení souše je vtisknutí tvarů do tělesné hmoty. ...Bůh stvořil vše co do podstaty netvárné - vše bylo v moţnosti. ...Oddělení a úprava patří k utváření věcí.Utváření umělých je skrze tvar umění, který je v mysli umělcově a můţe se nazvat rozuměným slovem Jeho. ... Umělcova láska se vznáší nad nějakou hmotou, aby z ní stvořil dílo. .. I viděl Bůh, ţe je to dobré = zalíbení Boha Pracovníka ve věci učiněné.

17.2.1964 Machovcova přednáška o Origenovi v Městské knihovně: mluvil s nadšením, skoro jako v extazi, lépe než někteří kněží na kazatelně, citoval zpaměti, bylo to strhující...

18.2.1964

Summa : O JSOUCNOSTI BOŢÍ VE VĚCECH ... Kdyţ pak Bůh je samo bytí svou bytností, bytí STVOŘENÉ musí být jeho vlastním účinkem, tak jako rozţhavovat je vlastním účinkem ohně. ...Bytí pak jest to, co je čemukoliv více vnitřní, a co je ve všem hlouběji, protoţe je TVAREM všemu, co je ve věci... Tedy BŮH MUSÍ BÝT VE VŠECH VĚCECH A VNITŘNĚ... ... Nic není od Boha vzdáleno, aby nemělo Boha v sobě. Věci se nazývají vzdálenými od Boha pro nepodobnost přirozenosti nebo milosti.

Duchové věci obsahují to, v čem jsou, jako duše obsahuje tělo. Tedy BŮH JE VE VĚCECH JAKO OBSAHUJÍCÍ VĚCI. Ale v jakémsi podobenství s tělesnými se praví, ţe vše je v Bohu, pokud je jím obsáhnuto... Ot. XII : ZDA NĚJAKÝ STVOŘENÝ ROZUM MŮŢE BOHA VIDĚT V JEHO PODSTATĚ? „Boha nikdy nikdo neviděl“ - Jan Zlatoústý „Co je stvořené, nemůţe vidět, co je nestvořené!“ - Diviš JEHO nedosáhne ani smysl, ani obraznost, ani rozum, ani vědění. Stvořený rozum není úměrný Bohu. Jeţto něco je poznatelné, pokud je v uskutečnění, je BŮH, JENŢ JE ČIRÉ USKUTEČNĚNÍ, bez jakékoliv příměsi moţnosti, SÁM O SOBĚ NEJVÍCE

13

POZNATELNÝ... Právě v tom, ţe nějaký tvor má bytí, znázorňuje Boţské bytí a jeho dobrotu.

24. 2. 1964 Machovcova přednáška o sv. Augustinovi SUMMA: ZDA JSOU TVARY TĚLES OD ANDĚLŮ? Boetius: „Od tvarů, které jsou bez hmoty, přicházejí tvary, které jsou ve hmotě.“ „Bez hmoty“ = duchové podstaty, „ve hmotě“ = tělesné podstaty Platon: „ Tvary v tělesné hmotě pocházejí od tvarů svébytných bez hmoty podle řádu tvarů se řídí řád oddělených podstat“. Aristoteles: „To, co vlastně povstává, je sloţené. Tvary porušených věcí někdy jsou a někdy nejsou ne od sebe, ale rodí se, hynou rozením a rušením sloţených tvarů. Také tvary nemají bytí, nýbrţ sloţené skrze ně.“ Nemá se hledat nehmotný tvar jako příčina tělesných tvarů, nýbrţ něco sloţeného. Tak tedy vznikají tělesné tvary , ne jako plynoucí z nějakého nehmotného tvaru, nýbrţ jako uvedení HMOTY Z MOŢNOSTI DO USKUTEČNĚNÍ... To pak, CO JE USKUTEČNĚNÍ, JE TVAR. Tedy říci, ţe hmota předchází bez tvaru, je říci, ţe jsoucno je v uskutečnění bez uskutečnění - coţ je nemoţné! HMOTA SE POZNÁVÁ SKRZE TVAR A JEJÍ MOŢNOST SE VYPLŇUJE SKRZE TVAR. Platon: HMOTA JE MÍSTO. HMOTA TOTIŢ V TOM CO JE, JE V MOŢNOSTI KE TVARU!!!! Sv. Augustin: „My pokud myslí pojímáme něco věčného, nejsme na tomto světě“, z toho je patrno, ţe nazírání povznáší mysl nad tělesné. Ohňové nebe je místem blaţených.

2.3.1964 Machovcova přednáška o Abélardovi

14

14.4.1964 OPSÁNY MODLITBY Sv.Františka z Assisi... Nejsilnější pro mne teď: „Straviţ, prosím, Hospodine, mysl mou ze všech věcí, které pod nebem jsou, Ohnivá a medotekoucí síla lásky tvé, abych láskou k lásce tvé zemřel, Kdyţ ty jsi láskou k lásce mé zemříti ráčil!“

16.4.1964 V TÝDNU OD NEDĚLE PODMALOVÁNY TŘI NOVÉ OBRAZY. Dodržuji přísnou kompoziční konstrukci. Eliminace všeho náhodného. Zásadní důraz na principu duchovním…

Začata četba ARISTOTELOVY METAFYZIKY... Konečně po dvou letech v novém nazírání... na školách se o něm nemluví!! - učím se novým pojmům jako je POČÁTEK, PŘÍČÍNA, JSOUCNO, PODSTATA, PRVKY, ŢIVLY, JEDNO, TOTOŢNOST, JINAKOST, ROZDÍLNOST, PODOBNOST, PROTIKLADY, MOŢNOST, KOLIKOST, JAKOST, LÁTKA, TVAR, DOKONALOST, SAMO O SOBĚ, ZBAVENOST, STAV, ČÁST A CELEK, KUSOST, NAHODILOST, OMYL

Celá ta ohromná oblast myšlení se VE SKRYTOSTI otvírá, abychom se mohli učit skutečně přemýšlet... Když si uvědomím, co znali mladí lidé v antice, stydím se nám je místo filozofie na AVU přednášena marxistická politická ekonomie!!

Začátek Aristotelovy Metafyziky se učím zpaměti - je tak aktuální a potřebný…

„VŠICHNI LIDÉ OD PŘIROZENOSTI TOUŢÍ PO VĚDĚNÍ. Známkou toho je záliba v smyslových vjemech, v nichţ si libují pro ně samy, nehledí k jejich potřebě. Zvláště to platí o vjemech zrakových, neboť zraku dáváme přednost nejen pro jeho praktický účel, protoţe tento smysl přispívá k našemu poznání více neţ smysly ostatní a zjevuje nám většinu jeho druhových rozdílů.

/To přeci naprosto souvisí s prací umělců!!!) a dále: „ ŢIVÉ BYTOSTI SE RODÍ SE SCHOPNOSTÍ VNÍMAT. Ale u jedněch z vnímání nevzniká paměť, u druhých ano“ ...

15

...A tady jsem u oblasti P O É S I S

Absurdní drama Nenajatý vrah - IONESCO -: proč tolik bezradnosti?

četba Ježíše Siracha, také Demla / Miriam /...

MODULOR LE CORBUSIERA užívám při určování formátu obrazů.

26.4.1964 Dnes vytisknuta grafika z cyklu GEOMETRIA SPIRITUALIS - jen jeden tisk je bezvadný, odpovídající představě. Včera návštěva u malíře J. Valenty v atelieru. Velmi vážný, hodinu a půl trvající rozhovor o současném psaní, o malbě, o zásadních postojích k naší práci myšlení na základě studia knihy J. Maritaina „UMĚNÍ A SCHOLASTIKA“. Daroval mi pak šedý obraz z r. 1960, grafiku z r. 1961 a krásný světlý obraz se zářící skvělou nebeskou modří z cyklu Narůstající procesy.

7. 5.1964 SVÁTEK NANEBEVSTOUPENÍ - MOJE TAJNÁ KONFIRMACE... Dělám můj největší obraz, do nového domu v Berouně. /Svobodárna Královopolských ţelezáren/. Rozměry jsem převzala opět z Moduloru – 113x 226 cm, je na šířku, pro vestibul v přízemí. Patří kompozicí a smyslem do cyklu GEOMETRIA SPIRITUALIS. Pracuji v něm se SVĚTLEM podobně jako u grafiky LUX IN TENEBRIS LUCET. Ve hmotě tu je světlo vyjádřeno hloubkovým třpytem mosazných pilin, uţitím epoxydového průhledného lepidla jsou vrstvy upevněny, po ploše obrazů dávám relief z VAC a plavené křídy, který povrchově zpracovávám špachtlemi, otisky, přidávám části textilu, vytvářím plasticky vystupující trhliny, které pak provazem sešívám, po zaschnutí sloţitý povrch dokončuji malbou, lazurami červenými, na to tmavě asfaltově hnědými - někdy části opaluji letlampou, hlavně v trhlinách, kde zašívání se změní na jizvy. Podobně je udělán obraz SVĚTLO ČLOVĚKA, který byl vystaven na Biennale Christlicher Kunst v Salzburgu. Toto téma prezentuji před investorem a architektem i komisí Svazu jako SVĚTLO Z PECÍ EFEKT, VZNIKAJÍCÍ PŘI SLÉVÁNÍ ŢHAVÉHO KOVU VE SLÉVÁRNÁCH. Mám s tím dostatečnou praxi z povinného školního úkolu na AVU od prof. Součka, komunisty, malíře, slévárny byly hlučné, staré a zaprášené, tmavé, poblíţ nádraţí

16

Smíchov). Chtěla bych obrazy plně ovládat aţ do dokončení... Celkové napjetí mysli neustále vpřed, k naplnění autoprojektu . Zároveň je třeba být myšlením daleko dále a kontrolovat současnost z pohledu budoucnosti. VŠE PLNĚ PODŘÍDÍT PANUJÍCÍMU DUCHU (nikoliv módě !!)... Pracuji teď na 2 směny, vstávám denně v 6 h., pracuji do 22-23 h. večer. - KÉŢ TO VYDRŢÍM!

3.5.1964 Filozofie je pro mne nutným doplněním víry... Chtěla bych dělat Halase - Nikde. Moţná, ţe k tomu brzy dojde... Udělala jsem první litografii k těmto úţasným veršům před rokem ve škole... „ NIKDE NEBÝTI, Ó NIKDE - TY MÁ ZEMI, SROSTENEC VŠECH NOCÍ, TAK SÁM MEZI VŠEMI.“

1. 6.1964 Návštěva u pana Boh. Durycha. Hovořili jsme o Staré Říši, o knihách tam vydávaných, Florianech, o p. Otto Bablerovi.

4.- 5.6.1964 TISKY GRAFIKY - za 2 dny 50 barevných tisků... ručně na vlastním lisu ve sklepě na Kampě...

24.6.1964 OBHAJOBA MÉ DIPLOMNÍ PRÁCE NA AVU (zápisník str. 16)

17

DIPLOMNÍ PRÁCE D. PUCHNAROVÉ / AVU PRAHA

PRŮVODNÍ ZPRÁV A 1964

A / GRAFIKY K DÍLU FRANZE KAFKY B / TRIPTYCH OBRAZŮ „POUTNÍCI

V 6. ROČNÍKU STUDIA NA AVU V PRAZE ODEVZDALA v r. 1964 DANA PUCHNAROVÁ K MALÍŘSKÉ A GRAFICKÉ ČÁSTI SVÉ ZÁVĚREČNÉ DIPLOMNÍ PRÁCE TUTO PRŮVODNÍ ZPRÁVU: ___________________________________________________________________

Diplomní úkol, zadaný počátkem studijního roku 1963- 4, obsahoval dvě části: a) část grafická: deset konfigurací a kniţní obálka k povídkám Franze Kafky „Malá pozorování“ jeden grafický list a obálka k románu Franze Kafky „Zámek“ b) část malířská: tři závěsné obrazy na téma POUTNÍCI, určené k výzdobě interiéru veřejné budovy A) DOPROVOD K POVÍDKÁM FRANZE KAFKY jsem promýšlela již v minulém školním roce. Ke své práci jsem potřebovala

18

prozkoumat zázemí autora, průběh jeho života, a také literární díla jeho neznámějších současníků. Na základě srovnání metod práce Franze Kafky a jiných moderních prozaiků jsem se snažila nalézt jisté vnitřní souvislosti a vztahy, které by nejlépe odpovídaly stavům vědomí, nejčastěji se vyskytujícím v Kafkově díle. Byl mi blízký svou metodou psaní, která byla velmi podobná zapisování příběhů ze snů, které jsem sama praktikovala předtím několik let. Již mnoho let předtím, hlavně během studia na střední výtvarné škole, jsem se také seznamovala s nejrůznějšími přístupy k ilustrační tvorbě v historii i v současnosti. Protože jsem v průběhu práce a studia shledala, že kromě komorních příběhů v povídkách „Malá pozorování“ existuje u Franze Kafky i poloha jiná, dílo velké a syntetizující, stavěné zdánlivě záhadným způsobem, ale osahující nový řád hodnot, pokusila jsem se v další fázi zpracovat syntetickou představu Kafkova románu „Zámek“ jako vizi jeho celkového smyslu v ploše jednoho velkého grafického listu. Chtěla jsem tak ukázat možnosti jiného pojetí výtvarného doprovodu téhož autora. Začátek celé práce spočíval v desítkách malých přípravných skic, z nichž jsem si pak vybrala témata, která mi byl nejvíce blízká a která jsem pak začala zpracovávat do velkých kombinovaných kreseb. Použila jsem hodně pracné techniky, spojující kresbu, asambláž, koláž a reliéfní malbu na papíře s akvarelem, perokresbou a zásahy různými nástroji do plochy. Podle mého soudu byla taková technika příbuzná Kafkovým vnitřním prožitkům, které také poměrně pracně a ve složitých metaforách verbálně stylizoval. V těchto větších kresbách jsem důkladně hledala obsah i formu budoucích konfigurací, které měly vzniknout jako definitivní grafické listy. Detailní kreslení na předem připravených podkladech mne navádělo postupně k vyhledávání fantazijních představ v bizarní směsi obrysů budov, předmětů, věží, postav i tváří teprve vznikajících, a tak jsem si několik měsíců budovala vlastní metodu ilustrační práce. Cyklus těchto desíti kreseb formátu cca 60x40 cm se stal součástí archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Zatímco v těchto definitivních studiích jsem se zabývala spíše analytickým zpracováním a shromážděním materiálů, v další fázi jsem cítila nutnost zjednodušit a oprostit svá témata, také proto, že formáty grafických desek byly podstatně menší než kombinované kresby. Práce na grafikách trvala zhruba šest měsíců. Každá deska byla reliéfně zpracována a tiskla jsem je v několika barevných variacích, protože teprve vzájemným srovnáváním bylo možno korigovat celkový účin. Pro mne každá povídka znamenala uzavřenou oblast, jistý stav vědomí, jistý velmi určitý pocit. Vybírala jsem povídky námětově velmi různorodé, abych mohla vyjádřit co nejširší okruh představ. Jako doplnění a završení této práce přikládám velký grafický list, komponovaný jako jedna souhrnná vize Kafkova románu Zámek. Na přípravné kresbě jsem pracovala asi čtrnáct dní, na konečné tiskové desce tři týdny. Zpracovávala jsem dojem z textu, prožívaného celý rok, tedy výsledná představa se utvářela poměrně dlouhou dobu. Pomohly mi k ní i studia starých renesančních a barokních rytin v knihovně PNP na Strahově. Tam jsem si ujasnila, jakou formu mohu dát vyobrazení celého městečka i se zámkem, jakým způsobem může být včleněn děj do plochy zobrazení. Na mém listě hrdina K. vchází do podivného uzavřeného světa, kde se dějí příběhy zdánlivě nelogické a snové. Ty hlavní epizody pozorovatel najde při bedlivém zkoumání grafiky. Domnívám se, že se mi svým způsobem podařilo přiblížit se protikladnému

19

charakteru Kafkova slohu: jeho jazykové preciznosti, přesnosti popisů a při tom jisté zdánlivé situační nepochopitelnosti. Snažila jsem se to vystihnout systematickým a detailním zpracováním celku grafiky i využitím zvláštností techniky tisku. Myslím, že celek je podřízen vlastnímu skrytému vnitřnímu řádu v souhlasu s literární předlouhou. Navržené knižní obálky jsou pokusem o různé způsoby řešení vztahu čisté typografie a plochy grafického listu, kdy volba typu písma má korespondovat s obsahem díla.

B) TŘI ZÁVĚSNÉ OBRAZY - TRIPTYCH POUTNÍCI Druhá část mé diplomní práce je určena k fiktivní výzdobě architektury: tři velké obrazy, obsahově svázané, byly komponovány na čelní stěnu vestibulu velkého hotelu. Navazují na mou práci v minulém školním roce, a to jak po stránce obsahové, tak i formální. Levá strana triptychu symbolicky zobrazuje poutníky ve skalnaté krajině, počínající svou cestu, uprostřed je obraz krajiny, kterou procházejí a pravá část triptychu symbolizuje cíl: poutníci přicházejí k městu. Složitost zpracování povrchu obrazu plyne z využití nových materiálů způsobem tradiční malířské techniky. Užívala jsem k vytváření podkladu jako pojiva VAC s plavenou křídou k vytvoření nízkého reliéfu, který dovoloval vytváření detailních obrazových struktur. Následně byly nanášeny vrstvy olejomalby a využívána i technika podmalování a lazur jako u starých mistrů, nejvýrazněji u střední části triptychu Krajiny. Strukturální bohatost malby měla být výrazným protipólem jednoduché architektury střízlivého interiéru s hladkými stěnami. Dva postranní obrazy jsou malovány na dřevě (speciálně upravená překližka na pevném vyztuženém spodním rámu), střední největší obraz je kvůli váze malován na silném plátně s pevným spodním rámem s příčkami. Povrch je chráněn damarovým lakem s přídavkem vosku, dřevěné rámy v jednoduše profilovaných silných lištách podle mého návrhu jsou neutrálně bílé. Kompozice těchto obrazů byla připravována velmi dlouho, řešena na základě přísně tradičního dělení plochy zlatým řezem. Nová úloha pro mne spočívala v určení poměru stran jednotlivých obrazů, v pochopení vztahu všech tří formátů mezi sebou, v rozmístění formátů obrazů na danou stěnu v architektuře, v promyšlení funkce tradičně pojatého obrazu v moderním interiéru, v nalezení barevné harmonie s celkem daného prostoru a jeho vybavení, v uvědomění psychického působení kompozic na diváka. Uplatnila jsem zde i poučení z Corbusierova Moduloru, kdy poměry jednotlivých obrazů byly stanoveny proporcemi, převzatými ze základních rozměrů lidského těla. Tím samotné rozměry obrazů byly fyziologicky příbuzné blízko stojícímu divákovi a stimulovaly v něm pocit příjemnosti. Toto poučení uplatňuji i v další práci v tomto oboru, kdy ve spolupráci s architekty řeším například kompozici a umístění reliéfního obrazu „Světlo z pecí“ ve vestibulu sídliště Královodvorských železáren v Berouně, jehož realizace spadá do příštího roku. Zajímá mne také využití nových materiálů a hmot, jejichž uplatnění v architektuře je stále širší. Dana Puchnarová, 13. června 1964, AVU, Praha

20