I.
Posudkový lékař by měl při přehodnocování stupně závislosti v řízení o příspěvku na péči vycházet rovněž z předcházejících posudkových zhodnocení a rozporné posouzení zvládání vybraných činností náležitě v posudku odůvodnit s odkazem na zlepšení zdravotního stavu.
II.
V případě, že v průběhu řízení o příspěvku na péči dojde ke změně právní úpravy systému posuzování stupně závislosti, přesto však některé posuzované úkony zůstávají stejné, je třeba odlišné hodnocení zvládání totožných činností podle nové a předcházející právní úpravy náležitě odůvodnit.
III.
Posudek o stupni závislosti v řízení o příspěvku na péči je stěžejním důkazem, nikoli však závazným stanoviskem, tj. správní orgán rozhodující o příspěvku na péči by jej měl hodnotit jako kterýkoli jiný důkazní prostředek, měl by se zabývat tím, zda je posudek úplný a přesvědčivý (z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. listopadu 2011, č. j.: 4 Ads 125/2011-56). V případě pochybností o správnosti posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti připadá v úvahu provedení opětovného sociálního šetření, žádost o doplnění posudku či o vypracování znaleckého posudku.
V Brně dne 3. prosince 2012 Sp. zn.: 6077/2012/VOP/AV
Zpráva o šetření podnětu paní H.G. A – Obsah podnětu Podáním ze dne 27. září 2012 se na mě obrátila paní H.G. (dále také „stěžovatelka“), se žádostí o prošetření postupu správních orgánů v řízení o snížení příspěvku na péči pro jejího syna J.G., narozen 2001. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí, odboru odvolání a správních činností nepojistných dávek, ze dne 16. dubna 2012, č.j.: R5/796/2012, bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odboru sociálních věcí, ze dne 9. listopadu 2011, č.j.: 55359/2011/KVA, kterým byl synovi stěžovatelky snížen příspěvek na péči z 9.000,- Kč na 5.000,- Kč měsíčně od 1. prosince 2011. Pro účely řízení v prvním stupni provedl posouzení stupně závislosti posudkový lékař Referátu lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Karlovy Vary (dále také jen „LPS OSSZ“). Lékař LPS OSSZ shledal potřebu pomoci při: -
koupání nebo sprchování; chůzi po rovině; výběru oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení; orientaci v přirozeném prostředí;
-
dodržování léčebného režimu; komunikaci slovní, písemné, neverbální; orientaci vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí; nakládání s penězi nebo jinými cennostmi; obstarávání osobních záležitostí; uspořádání času, plánování života; zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku; obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování); vaření, ohřívání jednoduchého jídla; obsluze běžných domácích spotřebičů; udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady.
Pro účely odvolacího řízení provedla posouzení stupně závislosti Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Plzni (dále jen „PK MPSV“). Dle doložené lékařské dokumentace označila PK MPSV za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu středně těžkou mentální retardaci s mírnými poruchami chování, poruchu aktivity a pozornosti, stereotypy v chování při dětském autismu, s nutností vzdělávání v praktické škole a s asistentem pedagoga. Nebylo zjištěno pohybové ani smyslové postižení. PK MPSV se prakticky ztotožnila se závěry posudkového lékaře LPS OSSZ s tím rozdílem, že neuznala potřebu pomoci či úkonu chůze po rovině, neboť pro stránce lokomoční je posuzovaný bez postižení. V souvislosti s novelou zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, ke dni 1. lednu 2012 dospěla PK MPSV k závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není nezletilý syn stěžovatelky schopen zvládat od 1. ledna 2012 celkem 5 základních životních potřeb, a sice: -
orientaci; komunikaci; tělesnou hygienu; péči o zdraví; osobní aktivity.
Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s výsledkem posouzení stupně závislosti, neboť syn potřebuje každodenní péči, není schopen sám jezdit do školy, dojít na nákup, sám se obléknout, umýt se, ve škole potřebuje pomoc asistenta. Jednání posudkové komise se stěžovatelka se synem nemohla s ohledem na svou nemoc účastnit. B – Skutková zjištění v rámci šetření Po seznámení s obsahem podnětu jsem zahájil v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), ve věci šetření. S ohledem na obsah podnětu stěžovatelky, která namítala zejména nesprávný postup při hodnocení stupně závislosti, jsem v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o veřejném ochránci práv požádal vedoucího lékaře LPS OSSZ o zaslání kopie spisové dokumentace ve věci snížení příspěvku na péči nezletilému J.G. 2
Z poskytnuté spisové dokumentace vyplynuly následující skutečnosti. K novému posouzení zdravotního stavu nezletilého J. došlo na základě žádosti Magistrátu města Karlovy Vary, odboru sociálních věcí, který zahájil z moci úřední řízení v této věci z důvodu skončení platnosti stávajícího posouzení k 1. září 2011. Sociální šetření pro účely řízení provedl sociální pracovník Magistrátu města Karlovy Vary dne 11. srpna 2011. Při posuzování stupně závislosti vycházel lékař LPS OSSZ z následujících podkladů: ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře, z vyšetření klinické psychologie (6/2011), z psychiatrického vyšetření (2/2011), z vyšetření na neurologické ambulanci (5/2011), z vyšetření dětské a dorostové psychiatričky (11/2007), z výsledku laboratorního vyšetření (8/2011), z předchozích posudkových zhodnocení, a ze záznamu o sociálním šetření. Jednání k posouzení zdravotního stavu bylo provedeno dne 23. října 2011 bez účasti posuzovaného a jeho zákonného zástupce. V posudkovém zhodnocení jsou shrnuty výsledky jednotlivých vyšetření se závěrem, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Je dán středně těžkou mentální retardací, syndromem ADHD, dětským autismem. Jde o osobu, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, tudíž je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Na základě odvolání uplatněného stěžovatelkou nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru. PK MPSV dospěla na jednání dne 22. března 2012 bez přítomnosti účastníka řízení a jeho zástupce k témuž závěru. Při vypracování posudku vycházela z posudkového spisu LPS OSSZ, ze spisu odvolacího orgánu, a ze sociálního šetření ze dne 11. srpna 2011. V posudkovém zhodnocení uvádí PK MPSV shrnutí jednotlivých lékařských vyšetření a sociálního šetření. V posudkovém zhodnocení uvádí, že dle doložené lékařské dokumentace byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je středně těžká mentální retardace s mírnými poruchami chování, porucha aktivity a pozornosti, stereotypy v chování při dětském autismu, s nutností vzdělávání v praktické škole a s asistentem pedagoga. Nebylo zjištěno pohybové či smyslové postižení. PK MPSV oproti hodnocení lékařem LPS OSSZ neuznává úkon chůze po rovině, neboť po stránce lokomoční je posuzovaný bez postižení. Celkem posuzovaný nezvládá 14 úkonů. Dle právní úpravy účinné od 1. ledna 2012 posuzovaný nezvládá 5 životních potřeb. K námitkám stěžovatelky v odvolání, že vzhledem ke zdravotnímu stavu nadále náleží III. stupeň závislosti, PK MPSV uvedla, že stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní důvody, ani nedoložila jiné lékařské nálezy. K jednání se posuzovaný nedostavil, tudíž nebylo možné vyšetření psychiatrem. V odůvodnění rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, odboru odvolání a správních činností nepojistných dávek, ze dne 16. dubna 2012, č.j.: R5/796/2012, chybí ve výčtu úkonů, při jejichž výkonu shledal potřebu pomoci lékař LPS OSSZ, úkon udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady. Ve výčtu úkonů, u nichž shledala potřebu pomoci PK MPSV, jsou nesprávně uvedeny 3
další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti, namísto udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady. C- Právní hodnocení Podmínky nároku na příspěvek na péči stanoví zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“). V daném případě proběhlo rozhodování o příspěvku na péči a posuzování stupně závislosti dle zákona o sociálních službách, ve znění platném a účinném do 31. prosince 2011,1 a rovněž ve znění platném a účinném od 1. ledna 2012.2 Pro přehlednost si dovolím postup správních orgánů dle jednotlivých znění zákona rozdělit do níže uvedených oddílů. Aktuální právní úprava i právní úprava předchozí váže přiznání příspěvku na péči na potřebu pomoci jiné fyzické osoby při zvládání určitých činností. V případě právní úpravy účinné od počátku letošního roku se posuzuje schopnost zvládat tzv. základní životní potřeby. Tyto potřeby vyjmenovává ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, ve znění platném a účinném od 1. ledna 2012.3 Právní úprava platná a účinná do 31. prosince 2011 podmiňovala přiznání dávky uznáním potřeby pomoci jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu, a při zajištění soběstačnosti v zákonem stanoveném rozsahu. Při posuzování péče o vlastní osobu a při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotila schopnost zvládat celkem 36 úkonů. Jak právní úprava aktuální, tak právní úprava předchozí, stanovila hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé vymezené činnosti. Aktuální právní úprava zpřesňuje tento postup explicitním zakotvením skutečnosti, že k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, se nepřihlíží. Stupeň závislosti posuzuje podle ustanovení § 25 odst. 2 a § 28 odst. 2 zákona o sociálních službách (v daném případě nedošlo ke změně) okresní správa sociálního zabezpečení, v odvolacím řízení pak Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má pro tento účel zřízeny, respektive využívá, posudkové komise dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). 1
Ve znění platném a účinném před nabytím účinnosti zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 2 Od 1. ledna 2012 došlo v důsledku tzv. sociální reformy ke změně v systému posuzování stupně závislosti, nadále je hodnoceno zvládání 10 základních životních potřeb. O dávce s účinností od 1. ledna 2012 rozhoduje Úřad práce ČR, jeho příslušné krajské pobočky jako správní orgán v I. stupni, ve druhém stupni jako odvolací orgán rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. 3 Dle tohoto ustanovení se hodnotí schopnost zvládat mobilitu, orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Schopnost zvládat péči o domácnost se nehodnotí u osob do 18 let věku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, včetně přílohy k této vyhlášce.
4
Stanovení stupně závislosti je primárně postaveno na medicínském posouzení, tj. vyžaduje odborné lékařské znalosti, kromě toho je však činnost posudkových lékařů do značné míry i činností správní a podléhá procedurálním pravidlům upraveným obecně závaznými předpisy.4 V tomto směru je třeba zmínit požadavek zákonnosti a požadavek zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.5 Za tímto účelem vychází posudkoví lékaři ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.6 V záznamu o jednání je lékař povinen uvést všechny podklady, z nichž při posuzování vycházel, skutková zjištění, která z těchto podkladů učinil, a vyhodnotit jejich důležitost pro posouzení stupně závislosti žadatele. Měl by stručně shrnout obsah jednotlivých odborných nálezů a záznamů o sociálním šetření, případně výsledek vlastního šetření, a zaznamenat, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení. Pokud nesouhlasí s některým nálezem či záznamem ze sociálního šetření, měl by uvést důvody svého stanoviska. Posudkový lékař se v posudkovém zhodnocení musí vypořádat i s těmi skutečnostmi, které namítá žadatel, musí přihlížet ke všem zdravotním potížím uváděným žadatelem a uvést, zda je shledává posudkově významnými. Svůj závěr pak musí náležitě a přesvědčivě odůvodnit. Jinak řečeno, posudek musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti. 7 Správně vyhotovený posudek, určující stupeň závislosti na péči, je pak stěžejním podkladem pro rozhodnutí o příspěvku na péči vedle sociálního šetření. 8 Činnost správního orgánu v řízení o příspěvku na péči by se však neměla a priori omezovat pouze na výsledek posouzení zdravotního stavu. Ačkoliv je posudek stěžejním důkazem, nejedná se v daném případě o závazné stanovisko, či závazný podklad rozhodnutí, nýbrž o kvalifikovaný podklad pro rozhodnutí podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu to znamená, že posudek je třeba hodnotit jako každý jiný důkaz provedený ve správním řízení, správnost posudku tedy není presumována. Nejvyšší správní soud k tomuto uvádí: Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že je třeba na posudek, jímž se posuzuje závislost osoby na péči jiné osoby, nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť se jedná o tzv. povinný důkaz. Posudek však podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Přestože hodnocení správních orgánů nepodléhají odborné lékařské závěry posudků, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti. Jinak řečeno, správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr
4
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 5 Viz ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 6 Viz ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 7 Blíže k praktickému vyhotovení posudku srov. MERVART, Ivan a PÁTKOVÁ, Lenka. Technologie a systematika lékařského posudku. In: Aktuality pro lékařskou posudkovou službu. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011, 39 - 46. ISBN 978-80-7421-032-7. 8 Srov. KRÁLOVÁ, Jarmila. RÁŽOVÁ, Eva. Sociální služby a příspěvek na péči 2007: komentář, právní předpisy. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2007, s. 38. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-405-7.
5
posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení zabýval.9 V případě pochybností o správnosti posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti tak připadá v úvahu například provedení opětovného sociálního šetření, či žádost o doplnění posudku. Pokud se podklady pro vydání rozhodnutí zásadně odlišují, měl by správní orgán I. stupně provést dokazování opětovně. V nezbytném případě lze provést důkaz znaleckým posudkem podle ustanovení § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“).10 C.1) Postup správních orgánů při posuzování stupně závislosti dle právní úpravy účinné do 31. prosince 2011. V případě osob trpících duševním postižením, zejména u dětí, jimž byl diagnostikován autismus, se často setkávám s podceňováním nutnosti pomoci nebo dohledu při výkonu činností podmíněných především zachováním pohybových schopností. V rámci hodnocení stupně závislosti dle právní úpravy účinné do 31. prosince 2011 je však nutné přihlédnout nejen k tomu, zda je osoba schopna úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem, ale rovněž k tomu, zda je schopna dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpoznat potřebu úkonu a kontrolovat správnost provádění úkonu.11 Neschopnost zvládat úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti tedy může být zjištěna v oblasti psychické – rozpoznání potřeby úkonu, v oblasti fyzické – úkon provést, nebo v oblasti psychické či smyslové – ověřit správnost provedení úkonu. Po důkladném prostudování spisové dokumentace mám pochybnost, zda je posuzovaný schopen zvládnout z hlediska psychického následující činnosti, u jejichž hodnocení se objevují ve spisové dokumentaci rozpory, aniž by byly tyto dále ozřejměny. -
-
péče o ústa, vlasy, nehty, holení (zahrnuje také čištění zubů, česání vlasů, stříhání nehtů) – ze záznamu o sociálním šetření vyplývá, že chlapec nechápe smysl některých činností, čištění zubů, česání, pomoc při čištění zubů mu zajišťují rodiče, provedení si jednoduchého ošetření (zahrnuje také vyhledání nebo přivolání pomoci) – chlapec má problémy s komunikací, ze záznamu ze sociálního šetření vyplývá, že jeho řeč je značně nesrozumitelná, rodiče mu částečně rozumí, odmítá komunikaci s jinými dětmi i dospělými, nedokáže vyhodnotit nastalou situaci, často zejména na ulici nevnímá pocit nebezpečí, v rámci předchozí posouzení stupně závislosti PK MPSV ze dne 2. září 2008 bylo zjištěno, že při provádění tohoto úkonu chlapec potřebuje pomoci, není zřejmé, zda došlo ke zlepšení zdravotního stavu.
Je přinejmenším vhodné, aby posudkový lékař vycházel rovněž z výsledku předchozího posudkového zhodnocení, zejména v těch případech, kdy dochází 9
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. listopadu 2011, č. j.: 4 Ads 125/2011-56. KRÁLOVÁ, Jarmila. RÁŽOVÁ, Eva. Sociální služby a příspěvek na péči 2007: komentář, právní předpisy. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2007, s. 39. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-405-7. 11 Ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném do 31. prosince 2011. 10
6
k zahájení řízení o příspěvku na péči ex offo z důvodu platnosti posudku. Pokud jsou některé úkony poté hodnoceny odlišně od předchozího posouzení, mělo by být z posudku zřetelné, zda došlo ke zlepšení zdravotního stavu posuzovaného. Není tak zřejmé, zda se zdravotní stav chlapce od výsledku minulého posouzení zlepšil tak, aby již v rozporu s předchozím posouzením zvládal úkony podávání a porcování stravy, mytí těla, péče o ústa, vlasy, nehty, výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, oblékání, svlékání, obouvání, zouvání, provedení si jednoduchého ošetření, péče o lůžko. U osob do 18 let věku se při posuzování potřeby pomoci a dohledu při hodnocení úkonů péče o vlastní osobu a úkonů soběstačnosti dle právní úpravy účinné do 31. prosince 2011 porovnává rozsah, intenzita a náročnost pomoci a dohledu, kterou je třeba věnovat posuzované osobě, s pomocí a dohledem, který je poskytován zdravé osobě téhož věku. Při hodnocení schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti se u osob do 18 let věku nepřihlíží k potřebě pomoci a dohledu při stanovených úkonech a činnostech, které tyto osoby nejsou schopny bez pomoci zvládnout z důvodů nízkého věku, a tomu odpovídajícímu stavu vývoje tělesných, smyslových a duševních funkcí a praktických dovedností, nutných pro péči o vlastní osobu a soběstačnost. Pokud určitý úkon není schopno bez pomoci a dohledu zvládat ani zdravé dítě, nelze takový úkon hodnotit jako nezvládnutý u dítěte s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Výjimku zakládá ustanovení § 10 odst. 2 zákona o sociálních službách, ve znění platném a účinném do 31. prosince 2011.12 V případě desetiletého dítěte se již hodnotí navíc zvládání úkonů mytí nádobí, péče o prádlo, přepírání drobného prádla. Desetileté dítě již dokáže tyto činnosti zvládat. V případě dítěte s duševní poruchou mám o schopnosti zvládat tyto úkony pochybnost, rovněž s ohledem na to, že nezletilý syn stěžovatelky nezvládá udržování pořádku v domácnosti apod. V předložené spisové dokumentaci však nejsou tyto úkony bližším způsobem zhodnoceny. C.2) Postup správních orgánů při posuzování stupně závislosti dle právní úpravy účinné od 1. ledna 2012. Hodnocení schopnosti zvládat jednotlivé činnosti, dle právní úpravy účinné od 1. ledna 2012 a dle předchozí právní úpravy, v daném případě obsahuje logické rozpory, aniž by byly tyto odůvodněny. Dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „Vyhláška“), se za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
12
Dle tohoto ustanovení se osoba do 18 let věku považuje za neschopnou zvládat úkony příprava stravy (jedná se např. o přípravu složitých dietních jídel), provedení si jednoduchého ošetření (např. používání některých kompenzačních pomůcek), dodržování léčebného režimu (např. dodržování pokynů při diabetes mellitus), jestliže z důvodu zdravotního postižení potřebuje při těchto úkonech mimořádnou pomoc, a to i v případech, kdy se u těchto úkonů nepřihlíží k pomoci a dohledu z důvodu věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou pomocí se rozumí pomoc, která rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje pomoc poskytovanou osobě téhož věku.
7
LPS OSSZ i PK MPSV přitom při posuzování stupně závislosti, dle právní úpravy účinné do 31. prosince 2012, dospěly k jednoznačnému závěru, že posuzovaný nezvládá úkon výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení. Ze záznamu o sociálním šetření vyplývá, že při oblékání a výběru oblečení má chlapec potíže s koordinací pohybů a jemnou motorikou, zapínáním knoflíků, zavazováním kliček, zapínáním zipů. Má oblíbené oblečení, které si však odmítá převlékat, doma nejraději chodí bos, ven pouze v určitých pantoflích – v zimě si nechce brát jiné boty a odmítá chodit ven. Nechápe smysl některých činností – převlékání apod. Z psychiatrického vyšetření ze dne 28. února 2011 vyplývá, že při sebeobsluze je nutná dopomoc. Chlapec se umí samostatně vysvléknout. Dle ustanovení § 2 Vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k Vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Vzhledem k tomu, že onemocnění syna stěžovatelky spočívá především v oblasti duševní, mám za to, že existuje, vzhledem k výsledku sociálního šetření a vzhledem k výsledku posouzení stupně závislosti dle právní úpravy účinné do 31. prosince 2011, pochybnost, zda je syn stěžovatelky schopen si oblečení a obutí přiměřené okolnostem sám vybrat. Jinými slovy, zda je schopen zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu.13 Tento logický rozpor představuje pochybení v postupu PK MPSV, který by měl být napraven, lékař by se měl s tímto rozporem vypořádat. Pakliže by byla uznána potřeba pomoci při zvládání této základní životní potřeby, vznikl by posuzovanému nárok na příspěvek na péči pro III. stupeň závislosti. Desetileté dítě přitom běžně již takovou činnost zvládá (ustanovení § 10 zákona o sociálních službách ve znění platném a účinném od 1. ledna 2012, ustanovení § 2b Vyhlášky). Stejně tak není zřejmé, zda posuzovaný zvládá úkon stravování v běžném přijatelném standardu tak, jako zdravé děti v jeho věku. Z psychiatrického vyšetření vyplývá, že je schopen se najíst lžící a vidličkou. Ze záznamu o sociálním šetření však vyplývá, že rodiče mu zajišťují pomoc při přípravě i servírování stravy. Z výše uvedených důvodů nepovažuji posudek PK MPSV vyhotovený pro účely odvolacího řízení za dostatečný z hlediska naplnění požadavků úplnosti a přesvědčivosti.
13
V souladu s ustanovením § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, ve znění platném a účinném od 1. ledna 2012, platí, že pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu.
8
D – Závěr Na základě zjištěných skutečností končím šetření ve věci podnětu paní H.G. v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, neboť jsem v postupu PK MPSV shledal pochybení spočívající v nedostatku odůvodnění z hlediska jeho přesvědčivosti a úplnosti. S výsledky svého šetření seznámím ministryni práce a sociálních věcí, která je oprávněna zahájit přezkumné řízení ve věci.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
9
