Zpráva Faunistické komise ČSO za období 1997-1998 The report of the Czech Rarities Committee for the period 1997-1998 Josef Chytil (1), Martin Vavřík (2) (1) Správa CHKO Pálava, Náměstí 32, 692 01 Mikulov, e-mail:
[email protected] (2) Ornitologická laboratoř PřF UP Olomouc, tř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail:
[email protected] ÚVOD V následujícím textu jsou uvedeny všechny schválené případy hlášení zaslaných FK ČSO v letech 1997 1998. Nepodařilo se bohužel dodržet slíbený jednoletý interval publikování zpráv, od příštího roku se o každoroční publikování každopádně pokusíme. Na tomto místě upozorňujeme na dvě závažné změny: 1. v minulém čísle Zpráv ČSO (č. 48) vyšel Přehled ptáků České republiky a ochranných norem se k ním vztahujících (HUDEC, FLOUSEK & CHYTIL 1999). Součástí tohoto seznamu je také přehled druhů, povinně zasílaných Faunistické komisi ČSO. Součástí tohoto článku je také upozornění na změnu adresy, kam všechna hlášení zasílat – jedná se o adresu dr. Vavříka (viz výše). V tomto čísle je uveřejněn jako vnitřní dvojlist delší dobu slibovaný formulář hlášení pro Faunistickou komisi ČSO. Žádáme tímto všechny ornitology, aby se pokud možno beze zbytku řídili dle návodu na tomto formuláři, a veškerá svoje hlášení na něm posílali. Formulář je samozřejmě možné si buď okopírovat ze Zpráv, případně si o něj napsat jednomu z autorů tohoto článku. POZNÁMKA JEDNATELE Přestože Faunistická komise „oslavila“ v tomto roce 10. výročí své existence, její práce u nás stále ještě není bezproblémová. Některé z problémů jsou běžnou součástí práce a potýkají se s nimi i zaběhnuté západoevropské faunistické komise (pozdní či žádné zasílání pozorování, zfalšovaná pozorování). Na tomto místě bych se zaměřil spíše na kritické připomínky, publikované v poslední době ve Zprávách ČSO (HORÁČEK 1997, HUDEČEK 1998). Na prvním místě je třeba poznamenat, že se hned začátkem 90. let Česká faunistická komise stala členem Asociace evropských faunistických komisí (AERC) a při své činnosti se drží pokyny vypracovanými touto organizací. Naposledy byly tyto pokyny diskutovány a upravovány na nedávném setkání členů AERC v Lednici (17.-21.9.1999). Způsob projednávání jednotlivých hlášení a informování o nich tedy není výsledkem svévolného a bezprostředního rozhodnutí jednotlivých členů FK, ale probíhá dle postupů, které byly vypracovány a jsou neustále vylepšovány během skutečně vyčerpávajících diskuzí mezi členy všech evropských komisí. Silně kriticky vyzněl především příspěvek J. HUDEČKA (1998), týkající se problémů dokumentace jednotlivých pozorování. Tento problém je velice složitý a autor jej ve svém článku silně zjednodušil. Rád bych jej proto poněkud vyjasnil: 1) Především nelze říci, že fotodokumentace prvního pozorování je požadavkem. Polská FK je členem AERC, v jejichž pokynech je řečeno, že první pozorování by měla být dokumentována, je-li to možné, v některých případech však postačuje popis provedený vysoce kvalifikovaným pozorovatelem. 2) Je třeba poznamenat, že autor článku se naprosto mýlí, když uvádí, že v případě fotodokumentace by „... odpadlo ... zatěžující studium popisů z terénu ...“. To je ovšem nesmyslné tvrzení, protože všechny FK (včetně polské!) uvádějí, že provedení dokumentace nezprošťuje autora nutnosti zaslat i popis (viz Not. Orn. 36:379-393 nebo také British Birds 91:495 - určení Sterna fuscata jen díky popisu, ač byla provedena fotodokumentace). 3) Je naprostý rozdíl mezi pozorováním - a možnosti dokumentace - ve vnitrozemí a na pobřeží; to jistě dobře ví každý z našich ornitologů, který někdy navštívil taková místa jakým je např. holandské pobřeží. 4) Autor uvádí příklady dokumentace pozorování v Polsku. Poněvadž je nám tato země skutečně blízká, dal jsem si tu práci a prohlédl všech dosavadních 14 zpráv polské FK. Z 54 publikovaných fotografií pořídili 5 zahraniční fotografové, 20 ukazovalo ptáky uhynulé nebo chycené a 21 ptáky zdržující se minimálně 3 dny (často až dva měsíce) na stejném místě; zbývá pouze 8 fotografií pořízených za jiných okolností. To odpovídá i praxi v ČR - odchycení a déle se zdržující ptáci byli ve většině případu dokumentováni. Problémem je, že se u nás většina „rarit“ příliš nezdrží a bylo tomu tak i v případě HUDEČKEM (l. c.) uvedených racků delawarských, kdy šlo o nezávislá pozorování čtyř ptáků při různých datech, které přes úsilí pozorovatelů nebylo možno později znovu objevit. 5) V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že pořízení vhodného vybavení k fotografování ptáků stále ještě není pro většinu našich
pozorovatelů dostupné (300mm objektiv je ve většině případů nedostačující). Jsem rád, že je práce faunistické komise našimi ornitology pozorně sledována; rovněž jsem přesvědčen, že je stále co zlepšovat. Proto doufám, že následující článek a přiložený formulář hlášení jsou dalším krokem kupředu. Upozorňuji rovněž na možnost navštívit stránky faunistických komisí na internetu na adrese AERC – . V brzké době bude dokončena i stránka naší FK, odkaz na ní najdete rovněž na zmíněné adrese. VÝSLEDKY V letech 1997 a 1998 obdržela Faunistická komise 65 pozorování, z nichž bylo 43 (tj. 65%) akceptováno a 18 zamítnuto. Čtyři případy dosud nejsou uzavřeny. Do avifauny České republiky přibyl jeden nový druh (jespák mořský, Calidris maritima), takže v současnosti tato zahrnuje již 393 druhů. Poprvé byl také zaznamenán západosibiřský poddruh racka bouřního (Larus canus heinei). K zajímavějším záznamům patří šesté pozorování orla stepního (Aquila nipalensis), sedmá pozorování kormorána malého (Phalacrocorax pygmeus), keptušky stepní (Chettusia gregaria) a jespáka skvrnitého (Calidris melanotos) a pět nových pozorování konipasa citrónového (Motacilla citreola). Čísla v závorkách za jménem druhu odpovídají počtu pozorování do roku 1988, v letech 1989-1996 a v letech 1997-98. Pokud jsou uvedena složená čísla typu n+2, znamená to, že mimo akceptovaná pozorování existuje blíže nezjištěný počet pozorování, která FK dosud neprojednávala. Přehled akceptovaných pozorování (List of accepted records) Kormorán malý, Phalacrocorax pygmeus (6, 0, 1) 16.10.1998: 1 juv samec střelen Záhlinice (KM). Po překvapivě velmi dlouhé době první zjištění druhu na území ČR, i když v okolních zemích (Slovensko, Rakousko) je pozorován v posledních letech pravidelně, a to i velmi blízko našich hranic (T. Zuna-Kratky in litt.). Volavka stříbřitá, Egretta garzetta (hnízdění: 2, 0, 2) 1997: 4 páry Zlivský rybník, CB (Rajchard J.) 1998: 2 páry Zlivský rybník, CB (Rajchard J.) Zjištění dalších hnízdění v České republice je zcela v souladu s expanzí druhu do západní Evropy. Volavka stříbřitá kolonizovala v roce 1960 Bretaň (1997 18 kolonií, přes 500 p.), v roce 1993 Normandii (1997 4 kolonie, 120 párů), v roce 1996 Británii (1997 2 kolonie, 7 párů) a v roce 1997 Irsko (1 kolonie, 12 párů) (LOCK a COOK 1998). Pokud jde o střední a východní Evropu, bylo zaznamenáno první zahnízdění na západní Ukrajině (1991 2 páry), v Německu (1992 1 p. Bavorsko), Rakousku (1998 3 páry Neziderské jezero) a Polsku (1998 1 pár) (Brit. Birds 85:6, 88:27, Birding World 12/1). V letech 1995 a 1996 hnízdily 1 - 2 páry v deltě Rýna v Nizozemí (Brit. Birds 90:80). Vzhledem k měnícímu se statutu druhu bude Faunistická komise shromažďovat veškerá pozorování tohoto druhu, a to i zpětně. Všechna hlášení jsou tedy vítána. Bližší údaje ke hnízdění viz RAJCHARD & NOVÁK (1998). Husa malá, Anser erythropus (n, 3, 1) listopad 1995: 2 ad. střeleny střední zdrž Novomlýnských nádrží (Mrlík V., Absolín J.) leden 1996: 1 ad. střelen střední zdrž Novomlýnských nádrží (Mrlík V., Absolín J.) 14. 1. 1996: 8 ad. ex. střední zdrž Novomlýnských nádrží (Mrlík V., Absolín J.) 28. 12. 1997 - 2. 1. 1998 - 1 imm. ex. Dyje v Břeclavi (Hubálek Z.) Především díky reintrodukčním projektům v jižní Skandinávii se tento druh pravděpodobně vrátí do naší fauny. Možnosti častějších zjištění u nás napovídají maximální počty zjištěné na zimovišti v Maďarsku: v říjnu 1995 až 51 ex., v říjnu 1996 až 110 ex. v Hortobágy (Birding World 9:22, 10:21), větší počty jsou registrovány také na zimovištích hus a bernešek v Nizozemí - v zimě 1994/95 35-40 ex., začátkem roku 1996 35 ex. (Brit. Birds 88:266, Birding World 10:21). Přes tyto příznivé informace je třeba mít na paměti, že určování hus je záležitost značně komplikovaná a je tedy nutno vyvarovat se rychlého určení husy malé na základě např. pouze velikosti nebo zbarvení čelního opeření. Berneška tmavá, Branta bernicla (n, 0, 2) 10. - 12. 4. 1997: imm. ex. ssp. bernicla Záhlinice, KM (Polčák J., Vavřík M. aj.)
26. - 31. 10. 1997: juv. ex. ssp. bernicla Hradecký rybník, Tovačov (Šírek J., Doupal L., Polčák J.) Zmíněná pozorování jsou první, která byla Faunistické komisi zaslána. Berneška tmavá byla dosud pozorována 15x ve Švýcarsku (Orn. Beob. 95:263), min. 5x v Rakousku (v letech 1980-95; Egretta 38:68, 40:9), 22x v Maďarsku (Túzok 2:3) a 3x ve Slovinsku (Acrocephalus 58/59:104, 75/76:77). Není bez zajímavosti, že v době druhého pozorování byl tento druh zjištěn také ve Švýcarsku (30. - 31. 10. 1997 juv. ex., Orn. Beob. 95:263). Orel stepní, Aquila nipalensis (5, 0, 1) 15. 10. 1997: imm. ex. zaplavené louky u Moravského Písku, HO (Polčák J.) Šesté pozorování tohoto druhu u nás přišlo v poměrně příznivém roce, kdy byl orel stepní mj. zjištěn 4x v Maďarsku (předtím 11x) - jednou v srpnu, 2x v září a jednou imm. ex. 12. 10. u jezera Csaj (Túzok 2:3, Brit. Birds 90:83, Birding World 10:380). 14. 10. 1997, tedy den před českým pozorováním, opustil 1 imm. ex. nejjižnější cíp Švédska a po 35 minutách byl pozorován na jihu přilehlého dánského ostrova Sjaelland (13. pozorování pro Dánsko, asi 18. pro Švédsko, Birding World 10:379). Není vyloučeno, že šlo v případě českého pozorování o jednoho ze zmíněných ptáků. Káně bělochvostá, Buteo rufinus (n, 6, 3) 3. a 9.08. 1998: 1 ex Paseka (OL), O. Suchý 21.8. 1998: 1 ex Dlouhá Loučka (OL), O. Suchý 17.9. 1998: 1 imm. M dodán postřelený z obce Mastník (TR), A. Toman Obě pozorování p. Suchého byla dokumentována fotografiemi, které jasně vylučovaly možnost, že se jedná o téhož ptáka. Pták postřelený u Mastníka je umístěn ve stanici pro záchranu fauny v Pavlově (HB). Narůstající počet pozorování v České republice lze předpokládat i do budoucna v souvislosti se šířením hnízdního areálu. Káně bělochvostá zahnízdila v roce 1990 poprvé v Srbsku a posléze se šířila na sever a západ; v letech 1993-95 zde již hnízdilo 12-15 párů. V roce 1992 bylo zaznamenáno první hnízdění v Maďarsku, další jednotlivé páry hnízdily v Hortobágy v letech 1994 a 1995. Pravděpodobně díky tomuto šíření se stala tato káně každoročním hostem v Rakousku a byla zaznamenána severně a západně až v Polsku (27x), Švédsku (9x), Finsku (3x) a Dánsku (7x). V roce 1998 byla podruhé od roku 1950 pozorována také v Německu (21. 9. - 6. 11.) (Brit. Birds 87:4, 89:30, 252, Not. Orn. 38:295). Keptuška stepní, Chettusia gregaria (5, 1, 1) 25. 4. 1997: 1 ad. ex. Kočárské louky, Lanžhot, BV (Chytil J., Macháček P.) Již sedmé pozorování tohoto druhu v České republice. Téměř s jistotou týž jedinec byl pozorován 13. 4. na rakouské straně Dyje u soutoku s Moravou (5. poz. pro Rakousko). Ve stejné době byli v Evropě pozorováni i další ptáci - 12. 4. 1 ad. u Zielone Góry v jižním Polsku (7. poz.), 6. 4. ve východní Francii (minimálně 30. poz.), později také 18. 5. v Maďarsku (9. poz.) (Brit. Birds 91:45, Birding World 11:4). Frekvence výskytu tohoto druhu v Evropě se v posledních letech silně zvyšuje, mimo zmíněné země byl pozorován např. 38x v Británii, 32x v Nizozemí, 5x v Belgii, 7x ve Švýcarsku. Pro zajímavost - v roce 1995 bylo v Německu pozorováno 5 ex., v roce 1997 4 ex. v Polsku; nejkurióznějším je jistě pozorování hejna 12 ex. na letišti Pantelleria v Itálii (Brit. Birds 86:282, 91:45, Birding World 11:4). Kulík mořský, Charadrius alexandrinus (n, 4, 1) 18. 4. 1997: 1 ad. samec Jaroslavický rybník, ZN (Chytil J., Gorman G.) Bude zajímavé nadále sledovat výskyt tohoto druhu - jeho hnízdní stavy na severu silně klesají (ve Švédsku v roce 1994 pouhých 5 párů); naproti tomu zahnízdil v roce 1992 prvně v Polsku (ovšem zde do roku 1996 jen 4 pozorování ve vnitrozemí) a na Slovensku, pravidelně hnízdí v malých počtech v Rakousku a Maďarsku (Brit. Birds 85:254, 88:32, 89:32, Not. Orn. 37:305). Jespák mořský, Calidris maritima (0, 0, 1) 4. 10. 1997: 1 ex. Bzenec - přívoz, HO (Šimeček K.) Druh, o nějž jsme při rozdělení republiky přišli, se tedy vrátil do naší fauny. Pro srovnání - v Polsku byl jespák mořský pozorován dosud 96x, z toho však pouze čtyřikrát ve vnitrozemí (Not. Orn. 38:298). Blíže viz ŠIMEČEK (1998). Jespák skvrnitý, Calidris melanotos (3, 2, 2) 27. 4. – 29. 4. 1997: 1 ex. Záhlinice, KM (Doupal L., Koutný T., Šírek J. aj.) 11. - 12. 10. 1997: 1 nebo 2 ex. (1 chycen) Bzenec přívoz, HO (Horal D., Šimeček K., Zaňát J., Sviečka J.) Překvapivě dvě pozorování v jednom roce, včetně prvního jarního. Podzimní pozorování může zahrnovat dva ptáky, protože 11. 10. byl u Bzence jespák skvrnitý odchycen a kroužkován, 12. 10. však pozorovatelé kroužek neviděli. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o druh přehlížený - v Evropě je nejhojnějším transatlantickým
migrantem vůbec. Vždyť např. jen v roce 1984 bylo v Británii pozorováno asi 150 ex. (Dymond, Fraser a Gantlett 1989)! Pokud jde o sousední státy, byl zjištěn 9x v Maďarsku, 19x v Polsku, min. 45x v Německu a 7x v Rakousku (Brit. Birds 91:246, Birding World 11/1, Egretta 38:74, 40:14). Lyskonoh ploskozobý, Phalaropus fulicarius (n, 0, 1) 14. - 18. 10. 1997: 1 juv. ex. Hradecký rybník, Tovačov, PR (Šírek J., Doupal L., Polčák J., Vavřík M.) Lyskonoh ploskozobý je na rozdíl od příbuzného lyskonoha úzkozobého druhem arktičtějším, i při tahu vázaným více na moře, který se na tahu do velké míry vyhýbá evropskému kontinentu. Ve Velké Británii, kde je (po Irsku) nejčastější, je každoročně zaznamenáno v průměru 150 - 350 ex., v drtivé většině v září a říjnu (FRASER, LANSDOWN a ROGERS 1997). Směrem k jihovýchodu se stává vzácnějším, takže ve Švédsku byl pozorován 103x, ve Finsku 49x a v Polsku 37x (Linnut 6/1997:23, Not. Orn. 37:306, Var Fagelvarld 25:131). Ve vnitrozemí je již zcela výjimečným. V tomto ohledu je zajímavé, že 1. 10. 1997 byl 1 ex. pozorován také ve Švýcarsku (4. pozorování, A. CHAPUIS in litt.) a 3. 10. 1997 juv. ex. v jihozápadním Lotyšsku (1. pozorování, Putni daba 8,2: 4). Chaluha velká, Stercorarius skua (n, 0, 1) 15. 9. 1998: 1 ex. Xaverov (PB), Sedláček O. Po dlouhé době první pozorování chaluhy velké u nás jistě souvisí s velkým náletem ptáků do jižní Skandinávie (11. 9. 1998 138 ex. Lista, jižní Norsko, několik pozorování v dánské části baltského moře, kde je tento druh vzácný - GUNTHER in litt., CHRISTENSEN in litt.). Ve stejné době byl 1 ex. pozorován na Ženevském jezeře ve Švýcarsku (7. a 14. 9. 1998, již 28. poz., Orn. Beob 95:269, CHAPUIS in litt.). Uvedená chaluha byla chycena značně vysílená, nyní v ZOO Praha. Pták byl kroužkován ve Velké Británii; u chaluhy velké, jejíž populace jsou podrobně sledovány, to není nic neobvyklého - vždyť z 5 chaluh velkých zjištěných dosud v Maďarsku byly kroužkovány dvě (jedna na Islandu a druhá v severním Rusku, Aquila 102:238-240). Racek mořský, Larus marinus (n+3, 5, 1) 29.9.1998: 1 ad ex Mušov - střední nádrž VDNM (BV), Horal D. Racek žlutonohý, Larus fuscus (n+1, n+4, n+3) 20. 3. 1980: 1 ad. ex. štěrkovna Chomoutov, OL (Poprach K., Maton K.) 21. 3. 1991: 1 ad. ex. štěrkovna Chomoutov, OL (Poprach K.) 19. 10. 1993: 1 subad. ex. Hradecký rybník, Tovačov, PR (Poprach K.) 3. 11. 1994: 1 ad. ex. Hradecký rybník, Tovačov (Poprach K.) 12. 4. 1997: 7 ad. ex. Šumvaldský rybník, OL (Poprach K.) 16. 4. 1997: 1 ad. ex. Nový rybník, Opatov, SY (Janoušek M.) 10. 5. 1997: 1 ad. ex. rybník Hvězda, Opatov, SY (Jetmar F., Janoušek M.) Podobně jako jiné velké druhy racků se stává i racek žlutonohý u nás stále častějším hostem. Proto bude Faunistická komise od roku 1999 shromažďovat všechna pozorování a uvítá rovněž starší zjištění. Jarní tah byl v roce 1997 obzvláště silný. Na Šumvaldském rybníce bylo 14. 4. 1997 pozorováno dokonce 14 ex. (z toho 13 ad., VAVŘÍK). Racek bouřní západosibiřský, Larus canus heinei (0, 1, 0) 26. 12. 1993: 1 ad. ex. chycen Karviná - Doly, KI (Vavřík M.) První prokázané zjištění tohoto poddruhu v České republice. Jde o revizi staršího pozorování. Podle biometrických údajů KOMPANJEHO a POSTA (1990) odchyceného jedince přiřazuje k ssp. heinei délka křídla (392 mm) a výška zobáku (12,0 mm). I některé další míry tohoto jedince se naprosto vymykaly průměru dalších 193 ptáků chycených ve stejné oblasti (délka zobáku 42,2 mm, délka běháku 60,8 mm). Tento poddruh je v Evropě ve skutečnosti častější než se předpokládalo, uvedení autoři uvádějí, že v Belgii a Holandsku tvoří asi 5% zimujících racků bouřních. Racek černohlavý, Larus melanocephalus (hnízdění mimo Břeclavsko: 1, 2+4, 1+5) 1995: 1 pár (video, foto), kroužkována 2 ml. Heřmanický rybník, OV (Jakubec M., Kondělka D., Polášek Z.) 1997: smíšené hnízdění 1 ad. ex. s rackem chechtavým, vyvedeno 1 ml. Jaroslavický rybník, ZN (Horal D.) V závorce za jménem druhu je uveden mimo publikovaných dat také počet hnízdění oficiálně dosud nehlášených Faunistické komisi. V roce 1997 jde o hnízdění na Chomoutově, OL (3 p., K. POPRACH in litt.) a Heřmanickém rybníku, OV (Z. POLÁŠEK ústně), v roce 1998 opět na Chomoutově (kroužkováno 8 mláďat, K. POPRACH in litt.) a Heřmanickém rybníku (2 - 3 p., Z. POLÁŠEK ústně), nově pak na Karvinských rybnících (2 p., M. HALUZÍK in litt.). Podle situace v okolních zemích lze očekávat další šíření tohoto druhu i u nás. Faunistická komise se rozhodla shromáždit všechna dostupná - i mimohnízdní - pozorování, a to i zpětně, aby bylo možné
lépe zhodnotit také změny výskytu na našem území. Rybák dlouhoocasý, Sterna paradisaea (5, 5, 1) 1. 5. 1997: 1 ad. ex. Nový rybník, Opatov, SY (Jetmar F., Janoušek M.) V pořadí již jedenácté zjištění tohoto druhu na našem území - navíc Faunistické komisi dosud nebyla dodána hlášení o dalších třech pozorováních z jara 1997. Je zcela evidentní, že průtah rybáka dlouhoocasého vnitrozemím je sice velmi málo početný, ale pravidelný. Problémem je pouze nedostatečná znalost jeho určování - nejdůležitějším a prakticky jediným jistým znakem je zbarvení křídel; všechny ostatní znaky se do jisté míry překrývají s rybáky obecnými z východnější části Evropy a z Asie. Ve střední Evropě byl dosud zjištěn 17x ve vnitrozemí Polska (MEISSNER a SKAKUJ 1994, Not. Orn. 34:352, 35:340, 37:308, 38:301), 5x v Maďarsku (Túzok 2:5), 16x v Rakousku (Egretta 38:79, 40:21-22) a 31x (!) ve Švýcarsku (Orn. Beob. 95:269). Rorýs velký, Apus melba (10, 1, 0) 11. - 12. 7. 1996: 1 ex. Břeclav (Janči P.) Jedenácté pozorování pro ČR přichází 8 let po dosud posledním pozorování ve středních Čechách. Ač je letní pozorování pro tento druh netypické, byly ve stejném roce pozorovány 30. 6. 2 ex. až nedaleko Gdaňsku v severním Polsku (7. poz., Not. Orn. 38:303). V roce 1996 byl rorýs velký poprvé pozorován i v Maďarsku (1. 4., Birding World 10:27). Zálety severně od hnízdního areálu nejsou u tohoto druhu nijak netypické, vždyť ve Velké Británii byl pozorován již 542x (!), v Dánsku 23x, ve Švédsku 17x a 2x dokonce i na Islandu (Brit. Birds 91:497, Dansk Orn. Foren. Tidsskr. 90:147, Var Fagelvarld 25:131). Konipas luční „předoasijský„, Motacilla flava „feldegg„ (n, 7, 0) 26. 4. 1994: 1 ad. samec Kostice, BV (Horal D.) 22. 4. 1996: 1 ad. samec Lánský rybník, Svitavy (Mach J.) Konipas citrónový, Motacilla citreola (5, 5, 5) 11. 5. 1997: ad. samec (video) Záhlinice, KM (Polčák J., Černý F.) 21. 5. 1997: samec (2K) chycen (foto) Dolní Dunajovice, BV (Zicha F., Sviečka J.) 28. – 29. 6. 1997: 1 subad. ex. Nový rybník, Opatov, SY (Jetmar F.) 8. 4. 1998: ad. samec Hradecký rybník, Tovačov, PR (Polčák J.) 11. 4. 1998: ad. samec Hrachovecký mokřad u Valašského Meziříčí, VS (Křenek D.) Pokračuje trend několika pozorování za rok, ve shodě s šířením hnízdního areálu i početnějším výskytem v západní Evropě. V Polsku hnízdilo v roce 1998 min. 14 párů (DYCZKOWSKI in litt.), od poloviny devadesátých let bylo zaznamenáno první zahnízdění také na Slovensku, ve Švýcarsku a v Německu (Orn. Beob. 95:273-274). Současný statut v Evropě bude zpracován v samostatném článku. Skalník zpěvný, Monticola saxatilis (n, 1, 0) 19. 8. 1992: 1 ex. Koněprusy, BE (Rys J.) Po vymizení z Pálavy se stal skalník zpěvný v ČR vzácným druhem. Přesto můžeme doufat v návrat - vždyť v polských Bieszczadech (jihovýchodní cíp Polska) byl právě v roce 1992 získán poprvé od 60. let důkaz výskytu tohoto druhu. Pokud se skalník nevrátí na hnízdiště, není vyloučeno, že ho zaznamenáme alespoň jako nahodilého zatoulance, jako např. v Británii (28x do roku 1997, Brit. Birds 90:496). Budníček zelený, Phylloscopus trochiloides (n, 9, 0) 12. 6. 1994: 1 zpívající samec Doubice, Kyjovské údolí, Krušné hory, DC (Benda P.) Druh, jehož hnízdění u nás bylo prvně prokázáno v roce 1992, rozšiřuje svůj areál i v dalších částech Evropy; v roce 1990 zahnízdil poprvé v Dánsku a na Helgolandu, v roce 1991 v Norsku. Ve Švédsku bylo v roce 1992 zjištěno 6 hnízdících párů a 235 zpívajících samců (Brit. Birds 86:45, 291). Špaček růžový, Sturnus roseus (n+1, 1, 0) 2. 6. 1988: 1 ad. ex. Nezvěstice, PJ (Suchan P.) Dodatečně nahlášené pozorování jako reakce na zveřejnění výjimečného pozorování z jižních Čech z r. 1996 (viz CHYTIL 1997). Malý počet pozorování v České republice během silných invazí v polovině 90. let je skutečně zvláštní. V roce zmíněného pozorování bylo 20. 6. pozorováno hejno asi 30 ex. ve Slovinsku (Acrocephalus 58/59:115). Uprchlíci ze zajetí (Escapes)
Husička stěhovavá, Dendrocygna arcuata (0, 0, 1) 16. 10. 1997: 1 ex. Hradecký rybník, Tovačov (Doupal L., Vavřík M.) Husa indická, Anser indicus (5, 1, 1) 1. - 3. 5. 1998: 2 ad. ex. (foto) Dolní rybník, Svitavy (Mach J.) Pozorování, která nebyla akceptována (Records not accepted) Gavia immer 21.12.1996 Ostrožská Nová Ves, UH; Anser erythropus 21.3.1981 1 ex. Chomoutov, OL; Gyps fulvus 12.5.1996 1 ex. Polná, JI; Buteo rufinus 22.10. a 7.11.1997 1 ex. Dolní Újezd u Svitav, Porzana pusilla 11.6.1990 Soos; 7.7.1998 Ostrava; Numenius tenuirostris 26.4.1998 Odry; Larus fuscus Opatov 10.5.1997; Larus sabini 24.10.1997 Bartošovice, RK; Stercorarius parasiticus 20.-28.1.1997 České Budějovice; Strix uralensis 20.9.1993 Lednice, BV; Phylloscopus borealis 19.6.1997 1 ex. Trhová Kamenice, CR; Turdus ruficollis 26.-28.12.1996 40 ex. České Budějovice; Zoothera dauma 3.4.1988 1 ex. Trutnov; Petronia petronia 2.5.1997 Pavlov, BV; Loxia pittyopsittacus 5.5. a 6.4.1995 Kozlov, OL. SUMMARY This report of Czech Rarities Committee deals with records from 1997 and 1998 years. Numbers in brackets in each species mean number of accepted records before 1989, detween 1989 – 1996 and in 1997 – 1998. N means that there is uncertain number of non-submited or non-considered reports. Interesting records are the first observation of Purple Sandpiper (Calidris maritima) and the first record of heinei Common Gull (Larus canus heinei), the sixth record of Steppe Eagle (Aquila nipalensis), the seventh record of Pygmy Cormorant (Phalacrocorax pygmeus), Sociable Plover (Chettusia gregaria) and Pectoral Sandpiper (Calidris melanotos). Number of records of Citrine Wagtail (Motacilla citreola) is still increasing with five more during considered years. Literatura DYMOND J. N., FRASER P. A., GANTLETT S. J. M., 1989: Rare birds in Britain and Ireland. T & A D Poyser Ltd. FRASER P. A., LANSDOWN P. G., ROGERS M. J., 1997: Report on scarce migrant birds in Britain in 1995. Brit. Birds 90: 413 - 439. HORÁČEK J., 1997: Faunistická komise - proč tu je a k čemu je užitečná. Zprávy ČSO 44: 38-39. HUDEC K., FLOUSEK J. & CHYTIL J. 1998: Přehled ptáků České republiky a ochranných norem se k nim vztahujících. Zprávy ČSO 48, příloha str. 1-16. HUDEČEK J., 1998: Faunistický výzkum - jak s dokumentací výskytů ptáků? (K příspěvku doc. K. Hudce ve zprávách ČSO 45). Zprávy ČSO 47: 12-13. CHYTIL J. 1997: Zpráva Faunistické komise ČSO za období 1995 – 1996. Zprávy ČSO 45: 18-21. KOMPANJE E. J. O., POST J. N. J., 1990: Oostelijke Stormmeeuwen Larus canus heinei in Nederland en WestEuropa. Limosa 63: 2 - 6. LOCK L., COOK K., 1998: The Little Egret in Britain: a successful colonist. Brit. Birds 91: 273 - 280. MEISSNER W., SKAKUJ M., 1994: Występowanie rybitwy popielatej (Sterna paradisaea) w Polsce. Not. Orn. 35: 283 - 296. RAJCHARD J. & NOVÁK R. 1998: Hnízdění volavky stříbřité (Egretta garzetta) a kolpíka bílého (Platalea leucorodia) v kolonii kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) na Českobudějovicku. Sylvia 34: 93-96. ŠIMEČEK K. 1998: První výskyt jespáka mořského (Calidris maritima) v České republice. Sylvia 34: 153-154.
