Zpracování Strategického analytického dokumentu pro oblast využívání druhotných surovin. (Politika druhotných surovin) MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ

Zpracování Strategického analytického dokumentu pro oblast využívání druhotných surovin (Politika druhotných surovin) MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ

Praha, prosinec 2011

Autoři jednotlivých kapitol:

Kapitola 1

RNDr. Martina Vrbová, Ph.D. Ing. Jan Slavík, Ph.D.

Kapitola 2.1

Ing. Jaroslav Tymich Ing. Miroslav Horák Bc. Petr Pichler

Kapitola 2.2

RNDr. Martina Vrbová, Ph.D. Ing. František Vörös Ing. Petr Balner, Ph.D.

Kapitola 2.3

RNDr. Martina Vrbová, Ph.D. Ing. Radek Bayer Stanislav Cimburek Ing. Petr Balner, Ph.D.

Kapitola 2.4

Ing. Miroslav Horák Ing. Vladimír Toman Bc. Petr Pichler

Kapitola 2.5

Mgr. Martin Lochovský Ing. Vladislav Šarudi JUDr. Ing. Petr Měchura

Kapitola 2.6

Ing. Pavel Donát Ing. Gabriela Košařová Ing. Zuzana Snopová

Kapitola 2.7

Doc. Ing. Miroslav Škopán, CSc. Doc.Ing. Bohumil Novotný, CSc. Ondřej Vrbík

Kapitola 2.8

Ing. Emil Polívka Ing. Antonín Šípek Milan Petr RNDr. Anna Christiánová 2

Kapitola 2.9

Ing. Karel Šafner Ing. Richard Kosina

Kapitola 2.10

RNDr. Petr Kratochvíl

Kapitola 2.11

RNDr. Anna Christiánová, CSc. Ing. Iva Zeroníková

Kapitola 3

Ing. Jan Slavík, Ph.D. Bc. Tomáš Smejkal a kolektiv autorů

Kapitola 4

Ing. Emil Polívka Ing. Petr Miller

IEEP, Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku při NF VŠE Praha nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3

EKO-KOM, a.s. Na Pankráci 1685/17 140 21 Praha 4

3

Úvod V souvislosti s plánovanou tvorbou Politiky druhotných surovin, jejímž garantem je Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, vznikla potřeba na vypracování analytického dokumentu pro oblast využívání druhotných surovin. Zpracovatelem tohoto podkladu se stal Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) při Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze ve spolupráci s Katedrou ekonomiky životního prostředí (KEŽP) a autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, a.s. Na tvorbě analytického dokumentu se v průběhu řešení (1. září 2010 – 31. červenec 2011) podílelo přibližně 30 expertů z oblasti využívání druhotných surovin a odpadového hospodářství. Tato skutečnost by měla zajistit, že informace obsažené v předloženém materiálu odráží nejen aktuální situaci ve využívání druhotných surovin v České republice, ale umožňuje zohlednit i dlouhodobý vývoj v tomto oboru. Pro tvorbu analytických podkladů vybralo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR následujících 11 komodit: papír, plasty, sklo, kovy, dřevo, vedlejší energetické produkty, stavební hmoty, autovraky, pneumatiky a odpadní pryž, baterie a akumulátory a vyřazená elektrozařízení. Předkládaný materiál je členěn do pěti základních kapitol. První kapitola se věnuje analýze institucionálního rámce trhu druhotných surovin v České republice. Pozornost je věnována vymezení základních pojmů používaných v textu na jedné straně (přehled si však neklade ambici definovat všechny pojmy využívané v textu, nýbrž pouze pojmy, které jsou zcela zásadní a klíčové pro pochopení celé problematiky), na straně druhé se zabývá i analýzou datových zdrojů, které jsou využitelné pro tvorbu politiky druhotných surovin a současně i analýzou právního prostředí trhu druhotných surovin. Analýza datových zdrojů je doplněna ve druhé kapitole diskusí relevance dat pro vybrané materiálové toky a identifikována případná slabá místa sběru dat v podmínkách České republiky. Analýza právního prostředí vychází z expertního názoru členů řešitelského týmu a externích konzultantů v oblasti práva v České republice. Jako taková slouží uvedená analýza hlavně jako expertní názor na problematiku druhotných surovin s tím, že se tento názor může lišit od právních expertíz dotčených ministerstev (Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR). Druhá kapitola mapuje technické podmínky pro využívání druhotných surovin v České republice v členění dle vybraných komodit. U každé komodity je zmapován původ dané komodity a její složení, následně popsán systém zpracování (od systémů sběru, přes úpravu a konečné zpracování, vč. nakládání s nevyužitými materiály) a obchodování (vývoj cen a faktory, které trh determinují, zahraniční obchod) a na závěr uvedena SWOT analýza vč. hodnocení závislostí, zhodnocení datových zdrojů, nástrojů regulace a návrh strategických cílů v krátkém, střednědobém a dlouhém období. Z hlediska tvorby Politiky druhotných surovin je tato kapitola nejvýznamnějším zdrojem dat a relevantních informací. Třetí kapitola se věnuje analýze ekonomických podmínek pro využívání druhotných surovin v České republice. Hlavním smyslem této kapitoly je vysvětlení fungování a příčin selhání trhu druhotných surovin. Jakkoli je tato kapitola zaměřená převážně teoreticky, pak poskytuje návod na pochopení podstaty fungování trhu druhotných surovin a tím umožňuje odpovědět na otázku, do jaké míry může být regulace trhu druhotných surovin účinná. Významná část kapitoly je věnována identifikaci klíčových 4

neefektivností na trhu druhotných surovin, jejichž odstranění je předpokladem pro zvýšení uplatnění druhotných surovin ve výrobě a spotřebě. Identifikace neefektivností umožňuje formulovat konkrétní politiky státu, které se snaží zvýhodnit využívání druhotných surovin na trhu. Další částí této kapitoly je návrh nástrojů regulace – nástrojů, které pomohou ke splnění cílů definovaných státem v oblasti druhotných surovin. Závěrečná část této kapitoly je věnována analýza pozice sektoru druhotných surovin v národním hospodářství. Čtvrtá kapitola se zabývá návrhem nových učebních oborů pro oblast druhotných surovin. Tato kapitola je reakcí na prudký nárůst významu druhotných surovin získávaných recyklací již dříve použitých materiálových komodit a jejich postupným legislativním vyčleňováním od již nevyužitelných materiálů. Aby bylo možné zajistit využití druhotných surovin ve výrobě, pak je třeba vychovávat profesně zainteresované pracovní sily nezbytné pro efektivní průběh recyklačních činností. Této oblasti je přitom v současné době věnována pouze zanedbatelná pozornost. Pátá kapitola je vyhodnocením SWOT analýzy pro jednotlivé komodity. Ze SWOT analýz jednotlivých komoditních kapitol byly vybrány silné nebo opakující se výroky a ty následně podrobeny hodnocení členy řešitelského týmu pro trh druhotných surovin jako celek. Tyto výroky by se měly stát základem pro formulaci konkrétní politiky v oblasti využívání druhotných surovin. Součástí textu je i pět příloh, které účinným způsobem doplňují informace obsažené v textu.

Hlavním smyslem MANAŽERSKÉHO SHRNUTÍ je poskytnout nejdůležitější informace vyplývající ze „Souhrnné zprávy“ ve formě, v které bude možné tyto informace použít pro tvorbu Politiky druhotných surovin. Soustředit se budeme zejména na návrh strategických cílů pro danou komoditu, SWOT analýzu pro danou komoditu a trh druhotných surovin jako celek a analýzu datových zdrojů.

5

1 Institucionální rámec trhu druhotných surovin

Trh druhotných surovin je charakteristický nejen jednotlivými komoditami, které se stávají předmětem obchodu s cílem zajistit vstupní surovinu pro výrobu, resp. spotřebu, ale existencí celé řady institucí, které trh druhotných surovin utváření a které zásadním způsobem ovlivňují jeho výstup. Jedná se nejen o formální instituce, jako jsou zákony a vyhlášky, technické a jiné normy apod., ale i neformální instituce ve formě zásad, zvyků, kultury a jiných nepsaných pravidel. Specifickou úlohu plní různé organizace (na centrální, ale i regionální a místní úrovni) a klíčoví stakeholdeři, resp. jejich povinnosti a zájmy. Hlavním cílem kapitoly věnující se institucionálními rámci trhu druhotných surovin je vymezení základních pojmů, a to jak pojmů z oblasti využívání druhotných surovin, tak z oblasti obchodování (ekonomické pojmy). Definice základních pojmů (opět je třeba zdůraznit, že se nejedná o vyčerpávající přehled všech pojmů používaných v textu) je předpokladem pro pochopení klíčových souvislostí fungování trhu druhotných surovin. Uvedené pojmy naznačují, jak chápou tyto souvislosti členové řešitelského týmu a nemusí být tak v souladu s oficiálními definicemi. Smyslem je tak definovat základní rámec, v kterém jednotliví autoři přistupují k tvorbě dílčích kapitol. Nedílnou součástí definice institucionálního rámce trhu druhotných surovin je i vymezení datových zdrojů, z kterých členové řešitelského týmu čerpají informace pro tvorbu věcných kapitol.Celá problematika druhotných surovin je poznamenána nedostatkem kvalitních a veřejně dostupných dat. Veřejně dostupné údaje popisují většinou produkci a nakládání s odpady, případně použití vybraných druhotných surovin ve výrobě, dovoz a vývoz odpadů apod. Struktura dat je však málo podrobná nebo jsou data sbírána bez ohledu na potřeby jejich dalšího využití a zadání často neodpovídá reálným procesům při nakládání s druhotnými surovinami. V řadě případů jsou data zkreslena subjektivní interpretací požadavků na sbíraná data ze strany respondentů. Pro tvorbu analytického dokumentu byly využité následující datové zdroje: -

Informační systém odpadového hospodářství (ISOH)

-

Přehled souhlasů k provozu zařízení v krajích

-

Český statistický úřad (ČSÚ)

-

Systém EKO-KOM

-

Celní správa ČR

-

Evidence vývozu, dovozu a tranzitu odpadů MŽP ČR

-

Oborové svazy a asociace

Pro institucionální nastavení trhu druhotných surovin je však kromě běžných tržních podmínek zásadní legislativní rámec, který do značné míry upravuje a omezuje vznik druhotných surovin a další 6

nakládání s nimi. Prostor je proto věnován zejména otázce definice pojmu „druhotná surovina“, rozlišení pojmu „odpad“ a „druhotná surovina“, resp. nakládání s odpady označované jako využití odpadu. Pro trh druhotných surovin je současně velmi významný okamžik, kdy se z odpadu stává „neodpad“, a proto je i tomuto problému nutné se věnovat. Neméně důležitou je i otázka „vedlejších produktů“ a jejich vztahu k odpadům. Jelikož se formální pravidla ve formě legislativních předpisů odráží v podmínkách, za kterých je s druhotnými surovinami obchodováno, pak je významný prostor věnován i trhu s druhotnými surovinami a vedlejšími produkty. Současně je třeba jasně vymezit podmínky, za kterých je možný přeshraniční pohyb druhotných surovin, výrobků a odpadů.

2 Technické podmínky pro využívání druhotných surovin

2.1 Papír Český trh papíru pro recyklaci je výrazně přebytkový a silně závislý na exportu, z čehož vyplývá, že je „zranitelný“ při konjunkturálních cyklech. Zlepšení je možné jen ve vazbě na nové vnitřní recyklační papírenské kapacity. Česká republika mápotenciál pro výrobu různých druhů papíru i využití papíru pro recyklaci. V případě sběru použitého papíru převažuje významně sběr odpadů z průmyslu a obchodu (průmyslové a komerční zdroje) nad sběrem z komunálních systémů. Je to dáno výskytem použitého papíru, jeho kvalitou a požadavky na sběr. Obecně lze říci, že použitý papír z průmyslových a obchodních zdrojů vykazuje vyšší kvalitu, s čímž potom souvisí i menší náklady na úpravu papíru na obchodovatelnou druhotnou surovinu. Poptávka na trhu po takovém papíru je poměrně stálá. U komunálního papíru je kvalita podstatně nižší, jedná se směs různých druhů papíru s vyšším podílem nežádoucích příměsí. Proces úpravy komunálního papíru je náročnější technicky a nákladnější. Z hlediska recyklačního potenciálu lze potvrdit, že papír je velmi dobře recyklovatelným materiálem. Současné legislativní nastavení hladiny recyklace různých materiálů papír jednoznačně diskriminuje.Velkým potenciálním nebezpečím pro recyklaci papíru je jeho energetické využívání, tj. spalování, spoluspalování či výroba paliv. V současné době se toto děje ještě jen okrajově a v rozporu se zákonem, ale při uplatňování energetické strategie Evropské unie „zajistit výrobu energie z 20% z obnovitelných zdrojů do roku 2020“ může dojít k zásadnímu obratu. Očekávaná státní silná podpora využívání obnovitelných zdrojů pro výrobu energie může způsobit, že papír jako biomasa bude legitimně a pro papírenský průmysl nekonkurečně využíván pro energii. Že toto nebezpečí je reálné potvrzuje studie McKinsey (2007), kdy při žádaném dosažení 20 % výroby energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020 by chybělo na trhu v zemích Evropské unie až 25% sběrového papíru pro recyklaci. Podobně je na tom i využívání dřeva pro výrobu papíru.

7

Od roku 2005 dochází v České republice k odstavování starších méně výkonných papírenských strojů, které zpracovávaly i papír pro recyklaci (sběrový papír). Bohužel nedošlo, a zatím dle dostupných informací, nelze předpokládat v nejbližší době výstavbu nových strojů.Prostor pro nové kapacity z pohledu možnosti uplatnění výrobků některých druhů papíru v České republice a okolí a zejména i dostupnost papíru pro recyklaci (sběrového papíru) včetně potenciálu (viz dále) tady je. Stojí za úvahu uplatnění státní podpory (investiční pobídky) a snížit tak závislost českého trhu papíru pro recyklaci (sběrového papíru) na exportu. Z evropského pohledu převyšuje sběr papíru pro recyklaci jeho potřebu zhruba o 20%, a proto se exportuje mimo Evropu. Na jedné straně je „nedostatek kapacit“ na recyklaci a na straně druhé je evropský přebytek kapacit na výrobu papíru ve vazbě na snižující se spotřebu např. grafických papírů. V důsledku snižování spotřeby papíru dojde v nejbližších letech k dalšímu snižování kapacit v Evropě (stejně tak v Severní Americe a Japonsku) především v oblasti výroby grafických papírů ve vazbě na využívání elektronických medií.

2.1.1

Datové zdroje

Protože světový papírenský průmysl je velmi vyspělý, je statistika tohoto průmyslu na vysoké úrovni a podnikání v této oblasti si nelze představit bez těchto dat. Protože papír pro recyklaci je stejně významnou surovinou jako dřevo, jsou tato data součástí statistiky. Bohužel se evidence papírových odpadů neváže strukturálně na realitu potřeby recyklace a není tedy využívána ani průmyslem ani státem k podpoře podnikání v této oblasti. Je to pouze kontrolní a sumárně evidenční nástroj. Datová základna vázaná na zdroje použitého papíru, systému sběru a jeho úpravu na papír pro recyklaci neexistuje. Pouze AOS EKOKOM vytvořila systém, který identifikuje data ve vazbě na použité papírové obaly. Evidence exportu a importu (Intrastat) lze materiálově a kvalitativně navázat na recyklaci a proto je využívána papírenským průmyslem pro doplnění své statistiky. Celkově lze říci, že datová základna pro papír je relativně na velmi dobré úrovni.

8

2.1.2

2.1.3

SWOT analýza

Návrh strategických cílů pro oblast papíru

V oblasti trhu s papírem jako druhotnou surovinou je možné definovat následující strategické cíle: Krátkodobé cíle -

Dokončit legislativní proces přechodu papírových odpadů do režimu vedlejších produktů a výrobků (neodpadů) v souladu s připravovaným Nařízením EK „O konci odpadu pro papír“ T: 2012

-

Při zpracování Energetické strategie a Surovinové strategie státu a jejich naplňování uplatnit papír jako významnou druhotnou surovinu pro recyklaci a zabránit zejména tendencím na jeho neopodstatněné spalování T: 2011 a trvale

9

Střednědobé cíle -

Podpořit výstavbu nové recyklační kapacity - papírenského stroje (oslovení mezinárodních společností, investiční pobídky, fondy) a tím výrazně snížit závislost trhu papíru pro recyklaci na exportu T: 2011 – 2015

-

Podpořit výstavbu a modernizaci zařízení pro sběr a zpracování použitého papíru (fondy) T: 2011 – 2015

-

Ve vazbě na legislativní změny „konec odpadu“ zjednodušit legislativní povinnosti původců odpadu pro použitý papír T: 2013

Dlouhodobé cíle -

Dosáhnout míry sběru papíru 65%.

T: 2020

-

Dosáhnout míry recyklace papíru 65%

T: 2020

2.2 Sklo Sklo je jedním z nejlépe recyklovatelných materiálů. Poptávka po upravených střepech je trvalá, a to zejména ze strany sklářského průmyslu.V ČR je dostatečně rozvinutá sběrná síť na skleněné odpady, které představují většinu zdrojů pro výrobu upraveného střepu.V ČR je dostatek kapacit zařízení na úpravu a konečné zpracování upravených střepů. Nevýhodou českého skla je jeho vysoká cena, který výrazně snižuje jeho konkurenceschopnost vůči evropskému a především německému trhu.Do budoucna lze očekávat v rámci Evropy nárůst sbíraných skleněných odpadů

2.2.1

Datové zdroje

Údaje pro sledování využití upravených střepů ve sklářských a dalších výrobách jsou velmi omezené. Souhrnně nejsou data nikde shromážděna a to ani v rámci Asociace sklářského a keramického průmyslu. Část údajů lze vysledovat v evidenci AOS EKO-KOM. ISOH poskytuje pouze orientační data o produkci jednotlivých druhů skleněných odpadů, která ale ne vždy odpovídají realitě.

10

2.2.2

2.2.3

SWOT analýza

Návrh strategických cílů pro oblast skla

Hlavní a dlouhodobou strategií sklářského průmyslu jako hlavního uživatele upravených střepů je navyšovat podíl druhotných surovin ve výrobě. Využití střepů z tuzemského trhu však závisí na jejich dostatečné kvalitě, množství a samozřejmě cenách. Toto všechno musí zachovat konkurenceschopnost českých zpracovatelů. Krátkodobé cíle -

Snížit náklady spojené se sběrem a úpravou skleněného střepu tak, aby bylo české sklo schopné konkurovat evropskému trhu

-

Při zpracování Surovinové politiky státu a jejího naplňování uplatnit sklo jako významnou druhotnou surovinu pro recyklaci ve sklářském průmyslu. Upřednostnit tuto recyklaci před jinými formami využití skla, kdy je sklo definitivně staženo z jeho životního cyklu (např. stavební hmoty a izolace)

11

Střednědobé cíle -

zlepšení systému nakládání s druhotnými surovinami

-

zvýšení spotřeby upravených skleněných střepů ve výrobě úpravou technologií zpracování skla

-

významnější roztřiďování skleněných odpadů podle barev

Dlouhodobé trendy a cíle -

Lze očekávat trend ke stoprocentnímu využití skleněných střepů v oblasti výroby barevného skla

-

Zvýšit míru recyklace skla nad 70 %

-

Zajistit trvale efektivní systém sběru, úpravy a využití skleněných střepů

-

Zvýšit spotřebu skla jako ekologického obalu

2.3 Plasty Většina plastů je dobře recyklovatelným materiálem. Trvalá poptávka existuje po jednodruhových plastech z komerční sféry a po PET z komunálního sběru. Ostatní druhy plastů mají omezené možnosti recyklace. V ČR je dostatečně rozvinutá sběrná síť na plastové odpady v obcích. V ČR je dostatek kapacit zařízení na úpravu všech plastových odpadů a pro konečné zpracování vybraných druhů plastů. Nevýhodou jsou vysoké náklady na sběr a úpravu, které prodražují odpadové hospodářství obcí a navyšují náklady obalového průmyslu. Do budoucna je nutné stanovit strategii s rozsahem recyklace a dalšího využití plastů a to včetně energetického využití

2.3.1

Datové zdroje

Údaje pro sledování využití upravených plastů ve výrobách jsou velmi omezené. Souhrnně nejsou data nikde shromážděna. Část údajů lze vysledovat v evidenci AOS EKO-KOM. ISOH poskytuje pouze orientační data o produkci jednotlivých druhů plastových odpadů.

12

2.3.2

2.3.3

SWOT analýza

Návrh strategických cílů pro oblast plastu

Krátkodobé cíle -

Vypracovat kritéria pro „konec odpadu“ pro oblast plastů s ohledem na podmínky v České republice

-

Při zpracování surovinové politiky státu zohlednit využití plastů pro recyklaci zejména jako náhradu primárních surovin ve výrobě nových plastů a částečné uplatnění plastů jako vysoce energetické složky odpadů (zejména směsných komunálních, méně kvalitní druhy průmyslových odpadů apod.) ve spalovacích procesech s výrobou tepla nebo energie

-

Zajištění dostatečného rozsahu sběru plastových odpadů v obcích při spolupůsobení povinných osob podle zákona o obalech (vyšší cíle pro recyklaci plastů)

Střednědobé cíle -

Zvyšování kvality druhotných surovin vyrobených plastů s ohledem na požadavky konečných zpracovatelů s cílem náhrady primární suroviny

13

-

Vypracování dlouhodobé strategie nakládání s plastovými odpady, příp. vedlejšími produkty s ohledem na omezující faktory jejich recyklace a možnosti energetického využití a jiného využití vybraných druhů plastů

Dlouhodobé cíle: -

Optimalizace nákladů spojených se sběrem a úpravou plastových odpadů s cílem zajistit cenové zvýhodnění sekundárních plastů oproti primárním surovinám

-

Působení na výrobce a uživatele zejména obalů s cílem podpořit používání jednodruhových nebo snadno recyklovatelných druhů plastů s omezením nerecyklovatelných výrobků kombinovaných z více druhů materiálů

-

Rozvoj nových technologií na využití plastových odpadů/druhotných surovin s ohledem na omezené zásoby ropy (např. výrob primárních chemických sloučenin, výroba pohonných hmot apod.)

-

Zvýšení míry využití plastových odpadů

2.4 Kovy 2.4.1

Datové zdroje

Statistické sledování by nemělo zbytečně zatěžovat zejména producenty, ale ani instituce, které mají sledování zajistit, údaje kontrolovat a zpracovat do využitelných výstupů. Z tohoto důvodu by měla být věnována pozornost databázím, které již zákony vyžadují, a zaměřit se na provázanost databází a na relevantní zpracování údajů z databází. Informace o odpadech, které by případně mohly být zdrojem druhotných surovin, jsou obsaženy např. v integrovaném povolení (tj. údaje o produkovaných odpadech z výrob významně zatěžujících životní prostředí, kam patří téměř všechny provozy hutí, kovohutí a povrchových úprav) a zejména v hlášení požadovaném zákonem o odpadech na úrovni produkce, sběru, úpravy i využití odpadů. I pro tento účel byly navrhovány indikátory odpadového hospodářství nebo indikátory využití šrotu. Pro kontrolu by měla být věnována pozornost kvalifikovaným odhadům zdrojů druhotných surovin. Měly by se opírat o znalost a řízení materiálových toků, tedy nejen o vstupy do procesů, ale také o technologie, kterými se vstupy transformují na výstupy. Zdrojem informací o možném množství druhotných surovin z výrobků po ukončení životnosti jsou informace o materiálovém složení výroků, které by měl producent předávat zainteresovaným stranám v dodavatelském řetězci v materiálové deklaraci k výrobku nebo skupině výrobků, nebo přinejmenším jako specifickou informaci subjektům, zabývajícím se recyklací. I tyto požadavky již jsou formulovány v dokumentech EU (směrnice a dokumenty k odpadům a posledních letech zejména k zvažování životního cyklu výrobků a posuzování všech dopadů výrobku, včetně ekonomických a sociálních, během celého životního cyklu). Tyto požadavky se opírají o výstupy studií, které zadala Evropská komise. 14

2.4.2

2.4.3

SWOT analýza

Návrh strategických cílů pro oblast kovů

Pro detailnější posouzení problematiky DS kovy je třeba disponovat dosud chybějící datovou základnou zejména DS barevných a drahých kovů, které jsou nedílnou součástí komodity kovy. Dlouhodobé cíle -

Nutnost dojít především k politickému konsenzu na celostátní úrovni, kdy budou jasně specifikovány priority jednotlivých ministerstev (MPO a MŽP) v oblastech ochrany životního prostředí, kvality ovzduší, podpory průmyslu, pobídek atd. s přihlédnutím k legislativě EU a zástupců společností podnikajících „těžkém“ průmyslu.

15

2.5 Dřevo Pojem druhotná surovina je v případě komodity dřevo velice obtížně uchopitelná. Dřevo je považováno za cennou surovinu, ve většině případů nikoliv však za druhotnou surovinu.Přírodní charakter dřeva, jehož zpracování a nakládání s ním má minimální dopady na životní prostředí a jeho nesporná energetická hodnota brání jasnému vymezení druhotných surovin ze dřeva. V režimu odpadů se objevuje jen velmi malý podíl dřeva, definice odpadního dřeva není v praxi často dodržována nebo ani definici odpadu nenaplňuje. Odpadní dřevo, které naplňuje definici zákona o odpadech a je dle něj i postupováno, tvoří necelých 100 000 tun ročně. Je v naprosté většině případů zastoupeno odpady, které mají charakter výrobků s ukončenou životností, jako jsou dřevěné obaly, dřevo ze staveb a demolic, dřevo vznikající úpravou jiných odpadů a v poslední době nejrychleji rostoucí skupinou - dřevem z odděleného sběru komunálních odpadů v obcích. Ani v tomto případě však nelze předpokládat, že evidované množství odpovídá skutečnosti vzhledem k výše uvedenému přírodnímu charakteru odpadu, který je v zimním období vítaným zdrojem tepla. Zpracovatelé a výrobci dřevěných výrobků často uvádějí pojem zpracování dřevěného odpadu jako jejich pracovní náplň, paradoxně však neprovozují zařízení pro nakládání s odpady. Z tohoto důvodu je datová základna velice omezená a neúplná a zcela jistě nepokrývá veškerou produkci dřeva v ČR.

2.5.1

Datové zdroje

Evidence dle zákona je vedená v potřebné míře pouze u dřevěných odpadů, které prokazatelně vznikají z výrobků s ukončenou životností, ať jsou to dřevěné odpady, stavební odpady či odpady ze dřeva, které vznikají činnosti obcí. Poměrně zásadní skutečností pro vedení evidence je fakt, že jednotky, které se používají při stanovování množství dřeva v různých fázích zpracování, jsou zejména objemové (m3, ppm ...), nikoliv hmotnostní. Údaje o hmotnosti se tak získávají přepočty pomocí objemové hmotnosti materiálu, kde musí docházet ke zřejmým disproporcím. Hmotnost odpadu je tak získávána až ze zařízení pro nakládání s odpady, které jsou vybavené vážním zařízením, jako jsou například skládky. Množství dřevěných odpadů, které však končí v zařízeních nakládajících s odpady, je zanedbatelné. Z tohoto důvodu je třeba k datové základně přistupovat se značnou rezervou, může sloužit k orientaci v problematice a může naznačit toky materiálů a hlavní způsoby nakládání se dřevem, resp. s odpadními materiály na bázi dřeva, nemůže však prokazatelně doložit skutečná množství materiálů. Zdrojem dat pro velmi omezenou část dřevených materiálů může být ISOH, dále evidence EKO-KOM a údaje profesních organizací (např. Svaz zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu).

16

2.5.2

2.5.3

SWOT analýza

Návrh strategických cílů pro oblast dřeva

Krátkodobé cíle -

Pro nastavení politiky pro hospodaření s komoditou dřevo je nutné nastavit systém získání informací o množství a nakládání jednak primárně získávaným dřevem a jednak s odpadním dřevem, protože oba toky spolu úzce souvisí. Jedná se především o informace od primárních producentů dřeva, primárních zpracovatelů (pily) a následně od producentů dřevěných odpadů z výroby. Celková primární produkce dřeva – těžba činí v ČR 15,5 mil. m3 ročně, přičemž více než 12 mil. m3 se zpracovává na našem území, bez ohledu na import dřeva z okolních států.

-

Velmi důležité je sjednocení jednotek, ve kterých budou data sledována, navrhujeme jednotky hmotnostní

-

Pro optimalizaci toků dřeva a jeho racionální využití je nezbytné doplnit a upřesnit pravidla ekonomické podpory využití dřeva pro výrobu elektrické energie, případně nastavit kontrolní mechanismy, zda se nastavená pravidla dodržují. Stávající stav pokřivuje trh se dřevem i druhotnými surovinami ze dřeva vyrobenými a silně ovlivňuje materiálové toky směrem 17

k velmi málo efektivnímu využití dřevní hmoty formou spalování, byť za účelem výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie. Střednědobé cíle -

Vytvoření koncepce pro racionální a efektivního společného využívání dřeva a druhotných surovin ze dřeva při respektování hierarchie využívání materiálů a zpracovatelských kapacit

-

Podpora výstavby zařízení pro úpravu odpadního dřeva pocházejíc z komunálních odpadů, zejména na úrovni obcí a regionů

-

Vytvoření legislativních nástrojů pro eliminaci nepřípustného nakládání s odpady ze dřeva, zejména pak spalování dřevěných odpadů obsahujících nebezpečné látky v lokálních topeništích

Dlouhodobé cíle -

Dosažení stavu efektivního nakládání se dřevem a druhotnými surovinami ze dřeva s důrazem na vyváženost materiálového a energetického využívání

2.6 Vedlejší energetické produkty Energetické produkty lze definovat jako tuhé materiály, které vznikají v důsledku spalování pevných paliv a při procesu odsiřování spalin převážně při výrobě elektrické energie a tepla. Jejich produkce je nevyhnutelná, protože vznikají v důsledku plnění požadavků stanovených pro vypuštění emisí do ovzduší (tedy v důsledku plnění opatření na ochranu ovzduší – životního prostředí). Mimo významného ekonomického přínosu jako alternativy jiných materiálů mohou představovat při správném využití i nepřehlédnutelný přínos pro ochranu životního prostředí (především náhrada primárních přírodních zdrojů, snížení emisí skleníkových plynů, atd.). V Evropě (v zemích EU 25) bylo vyrobeno v roce 2007 více než 100 milionů tun vedlejších energetických produktů. V České republice je současná produkce odhadována na 13,5 miliónů tun ročně. Následný vývoj produkce vedlejších energetických produktů je těžké předvídat, protože je ovlivněn mnoha faktory. Na jedné straně zdokonalování technologií na ochranu ovzduší v elektrárnách (snižování emisí tuhých látek a plynných škodlivin) může mít za následek rostoucí množství produkce těchto produktů. Na druhé straně pravděpodobnější snížení podílu využívání uhlí pro výrobu energie nebo tepla a ve stále větší míře využívání alternativních zdrojů může mít za následek celkové snížení produkce. Nejvýznamnějším faktorem značně limitujícím využití energetických produktů v České republice je často si odporující legislativa (právně nejednoznačný stav - odpad versus výrobek, různé metody hodnocení vlivu na lidské zdraví a životní prostředí vyplývající buď z legislativy vztahující se na odpady, nebo z legislativy vztahující se na výrobky, případně chemické látky atd.). Hlavním předpokladem pro zvyšování významu energetických produktů ve výrobním procesu je to, aby přestaly být energe18

tické produkty vnímány jako odpad, ale aby byly vnímány jako zavedená chemická látka a druhotná surovina. Tím by byla odstraněna hlavní bariéra bránící rozvoji trhu. Pokud se tak stane, pak lze očekávat rozvoj v oblasti využívání energetických produktů zejména ve stavebním průmyslu. Ale nezbytným předpokladem je alespoň částečná eliminace identifikovaných bariér, zejména nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou (zimní vs. letní období) – tj. řešení dostatečných kapacit případného dočasného skladování v zásobních silech a využívání v oblastech s vyšší přidanou hodnotou (speciální aplikace – geopolymery, sklokeramika, atd.) včetně podpory výzkumu technologií potenciálního využití stopových prvků, případně minerálů - navázat na předchozí práce Ústav nerostných surovin Kutná hora, rok 1985. Hlavním cílem a strategií v oblasti energetických produktů je zvýšení míry jejich využívání především v oblasti stavebního průmyslu (budování dopravní infrastruktury, využití v betonu, cementu, atd.). Prioritou je jejich náhrada za primární přírodní nerostné suroviny (kámen, vápenec, slinek), jejich využití s ohledem na ochranu životního prostředí (snižování emisí skleníkových plynů) a využití ekonomických přínosů (v konečném důsledku zlevnění nákladů ve stavebním průmyslu). V oblasti státní politiky by měla být mezi priority zařazena podpora výzkumu využívání energetických produktů v oblastech s vyšší přidanou hodnotou (geopolymery, sklokeramika, cenosfery - izolační materiály, atd.) a podpora výzkumu technologií na získávání stopových prvků a minerálů.

2.6.1

Datové zdroje

Z rozeslaných dotazníků se podařilo získat zpět zejména dotazníky od členů Asociace pro využití energetických produktů (ASVEP) a od členů Teplárenského sdružení ČR (TS ČR). Producenti sdružení v této asociaci a sdružení jsou z hlediska produkce nejvýznamnějšími producenty v České republice a proto data poskytnutá z těchto zdrojů mají největší vypovídací hodnotu. Celková roční produkce členů ASVEP a TS ČR tvoří odhadem cca 97% celkové roční produkce všech energetických produktů na území České republiky. Z tohoto důvodu byla spolupráce s ASVEP a TS ČR naprosto klíčovou skutečností, která byla nezbytnou podmínkou vypracování tohoto dokumentu. Dalšími zdroji dat pro situaci mapující využívání energetických produktů v Evropě byly podklady získané od sdružení západoevropských producentů energetických produktů ECOBA a také od americké Asociace pro využití energetických produktů (ACAA). S výhodou byly rovněž využity informace a zkušenosti získané při procesu registrace podle nařízení REACH, zejména při popisu problematiky spojené s hodnocením vlivu energetických produktů na lidské zdraví a na životní prostředí. Přesná čísla však stále nejsou k dispozici, zejména z důvodu nejasné legislativy vztahující se na tyto produkty. Část je evidována v režimu odpadů, část v režimu stavebních výrobků, případně chemických látek. V drtivé většině případů se tyto údaje překrývají a podstatná část energetických produktů je evidována dvakrát – jak v evidenci odpadů, tak je i vykazována jako stavební výrobky nebo chemické látky. V některých případech producent vykazuje odpad, nicméně po zpracování v zařízení na vyu-

19

žití odpadu u jiného subjektu jsou následně tyto energetické produkty vykázány jako stavební výrobek.

2.6.2

2.6.3

SWOT analýza

Návrh strategických cílů pro vedlejší energetické produkty

V oblasti trhu s vedlejšími energetickými produkty jako druhotnou surovinou je možné definovat následující strategické cíle: Krátkodobé cíle 

prioritně zajistit legislativní změnu definice energetických produktů primárně jako chemické látky ve smyslu nařízení REACH, definovat kritéria bezpečného použití



identifikovat oblasti s potenciálem většího využívání energetických produktů



identifikovat oblasti využití s vyšší přidanou hodnotou



zahájit legislativní proces podpory uplatnění energetických produktů jako významné suroviny při náhradě přírodních zdrojů („zelený beton, zelený cement“)

20



stanovit ekonomické nástroje podpory uplatnění energetických produktů jako významné suroviny při náhradě přírodních zdrojů

Střednědobé cíle 

Zvýšit využití energetických produktů v tzv. pevně vázaných aplikacích (beton, cement, atd.) a při budování dopravní infrastruktury až na cca dvojnásobné množství v porovnání se současným stavem



Spolupracovat s orgány státní správy při tvorbě legislativy podporující využívání energetických produktů (inspirace např. v Německu legislativní povinnost využít energetické produkty při stavbě komunikací v okolí jejich zdrojů)



Podpora budování sil pro skladování energetických produktů v zimním období



Podpora producentů na zavedení opatření a technologií na zvýšení kvality produkovaných energetických produktů



Legislativní podpora zpětného odvozu energetických produktů do dolů (tam uhlí – zpět energetické produkty), kde budou využity jako výplňový materiál vyuhlených prostor



Zvýšit povědomí projektových a stavebních společností o ekonomickém a ekologickém přínosu při využití energetických produktů



Zavedení ekonomické motivace pro zvýšení jejich využívání



Zajistit využívání energetických produktů při zadávání státních zakázek v oblasti stavebního průmyslu (především dopravní infrastruktura)



Praktické využití schopnosti fluidních popílků vázat oxid uhličitý – snížení emisí skleníkových plynů

Dlouhodobé cíle 

Zajistit bezpečné využívání všech energetických produktů v ČR z větší části v režimu výrobků, nevyužitelné energetické produkty - nakládání v režimu odpadů



Dokončení legislativního procesu a zavedení ekonomických nástrojů pro podporu využití energetických produktů zejména ve stavebním průmyslu a při budování dopravní infrastruktury



Zvýšit využití energetických produktů v tzv. pevně vázaných aplikacích (beton, cement, atd.) a při budování dopravní infrastruktury až na cca trojnásobné množství v porovnání se současným stavem



Vytvořit efektivní síť odběratelů zahrnující ve větším zastoupení společnosti stavebního průmyslu (náhrada přírodních zdrojů: beton, cement, komunikace, zahlazování následků důlní činnosti,….)

21

2.7 Stavební hmoty Stavební a demoliční odpady (SDO) představují hmotnostně cca čtvrtinu až třetinu produkce všech odpadů, a to jak v ČR, tak i v ostatních zemích EU. V řadě zemí EU však mají dle dostupných statistických údajů dokonce výrazně vyšší podíl – v Rakousku, Německu a Holandsku je to více než 50 % (Eurostat, 2010). Recykláty vyrobené z SDO šetří významně nerostné surovinové zdroje – a to jak kamenivo, tak také ropu (asfalty). Produkce recyklovaného kameniva z SDO se pohybuje v jednotlivých zemích EU kolem 5 % až 15 % produkce přírodního stavebního kameniva. Systém sběru SDO bývá velmi často regulován obcemi, které jsou ve svých vyhláškách oprávněny stanovit způsoby nakládání se SDO. V tomto případě obec podle své velikosti může stanovit jedno až několik středisek, kde je vzniklý SDO přímo recyklován nebo mezideponován. V ČR obce neprovozují přímo recyklační linky na zpracování SDO, ale řada z nich vlastní mezideponie na dočasné uložení tohoto materiálu před vlastní recyklací. Na základě provedených šetření bylo zjištěno, že po celé ČR existuje rozsáhlá síť recyklačních středisek a mezideponií SDO, kde jej mohou jeho původci za poplatek ponechat k recyklaci. V České republice bylo dle šetření provedeného ze strany Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR počátkem roku 2011 přibližně 88 podnikatelských subjektů, které vlastní jedno nebo více strojních zařízení pro recyklaci stavební a demoliční sutě a mají veškerá nutná povolení a souhlasy k nakládání sSDO. Tyto firmy provozují po celém území ČR (ale občas také v zahraničí - např. Slovensko, Bulharsko, Srbsko) celkem 133 drtičů (většinou mobilních) s celkovou reálnou hodinovou kapacitou zpracovávaného materiálu zhruba HK = 9.700tun/hod a 105 třídičů (také v převážné míře mobilních). Kapacitně je obor recyklace SDO v současnosti nastaven tak, že by byl schopen zpracovávat 2,5 až 3 krát vyšší objemy, než které jsou pro recyklaci k dispozici. Lze konstatovat, že strojní technologie i značné zkušenosti managementu v oblasti recyklace SDO umožňují velmi silný růst tohoto odvětví v následujících letech bez dodatečných výrazných investic.Z hlediska výroby finální produkce lze konstatovat, že i díky postupně vydávané legislativě, se výrazněji začíná projevovat zájem o tuto ekonomicky i ekologicky zajímavou oblast podnikatelských aktivit. Recyklované materiály jsou při správném použití mnohdy stejně hodnotné jako standardní přírodní materiály. Využívání recyklovaných materiálů ze SDO správným způsobem není na úkor kvality stavebního díla.

2.7.1

Datová základna

Datová základna v oblasti nakládání s SDO je neúplná. Data o způsobu nakládání s odpady (nejen stavebními a demoličními) shromažďuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) a dále Český statistický úřad. Údaje v databázi CENIA se v oblasti SDO jeví jako přesnější a jsou o cca 30 % vyšší, než hodnoty udávané Českým statistickým úřadem (viz následující tabulka). Tento stav je dán skutečností, že ČSÚ nesleduje všechny ekonomické subjekty, které mají povinnost evidovat nakládání s odpady. Rozdíly ve vykazovaných produkcích skupin SDO rozhodujících pro recyklaci do formy recyklovaného kameniva ukazuje následující tabulka. 22

Tabulka 1 Srovnání produkce SDO v letech 2008 až 2009 dle databází CENIA (ISOH) a ČSÚ

zdroj: databáze CENIA a ČSÚ (2011)

Objemy produkce recyklátů vyrobených z SDO je velmi obtížné přesněji stanovit. Jeden z rozhodujících důvodů lze spatřovat zejména v tom, že oficiální Informační databáze odpadového hospodářství (ISOH), vedená z pověření MŽP Českou informační agenturou životního prostředí (CENIA), nemůže objektivně obsahovat všechna data. Je to způsobeno kromě jiného i tím, že evidované údaje o produkci odpadů a způsobech nakládání s nimi v oblasti recyklace SDO jsou pro produkci recyklátů z nich vyrobených pouze jedním ze vstupujících materiálových proudů do této činnosti (neboť neevidují recyklaci stavebních materiálů, které nespadají do režimu nakládání s odpady - jejich vlastník je po recyklaci opět sám využije). Jedná se zejména o výrobu recyklátů v místě demolice či stavby, pokud tyto nemění svého majitele (recyklační firma zde působí jako jistá forma služby) a proto i materiál vstupující do procesu recyklace nelze chápat jako odpad, naplňující definici zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. § 3, odst. 1 „Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.“ Zde vstupuje recyklační firma do vztahu s majitelem inertního minerálního materiálu dle schématu: majitel inertního minerálního materiálu ↔ recyklační firma 23

Takto zpracované (již alespoň jednou použité) inertní minerální materiály ani recykláty z nich vyrobené zpravidla neprocházejí databází ISOH. Přitom se jedná o významná produkovaná množství. Proto prováděla Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů (ARSM) od roku 1999 do roku 2008 pravidelný podrobný průzkum o produkci u jednotlivých výrobců recyklátů v ČR. Jak je z uvedené tabulky patrné, je paradoxně zpravidla celková roční produkce recyklátů z inertních minerálních materiálů dle databáze ARSM přibližně stejně velká jako celková roční produkce stavebních a demoličních odpadů dle databáze ISOH. Data byla ze strany ARSM zjišťována dobrovolnou dotazníkovou akcí u všech rozhodujících producentů recyklátů. Postupně však u některých významných producentů (zejména velkých stavebních firem, které provozují vlastní recyklační linky) narůstala nechuť tato data kdekoliv sdělovat. Protože by se tak snížila vypovídací schopnost databáze ARSM, byl sběr dat do této databáze na základě neuspokojivých výsledků v roce 2009 ukončen. Z legislativního hlediska neexistuje dosud jediný účinný nástroj, který by umožnil stav nakládání s SDO objektivně sledovat i v těch případech, kdy původce odpadu (inertní stavební a demoliční sutě) ji po úpravě (případně i bez ní) sám opět využije. Jedna z možností, jak tuto situaci změnit je důslednější aplikace zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, kde se v odst. 3, §3 uvádí: „Pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle § 78 odst. 2 písm. h) neprokáže opak, předpokládá se úmysl zbavit se movité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a) která vzniká u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky nebo při jejich využívání nebo při poskytování služeb, nebo b) jejíž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo.“ Poté by mohl původce SDO, který sám pro svoji další potřebu zrecykloval, využít odst. 6, § 3 zákona o odpadech: „Některé druhy odpadu přestávají být odpadem, jestliže poté, co byl odpad předmětem některého ze způsobů využití, splňuje tyto podmínky: a) věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, b) pro věc existuje trh nebo poptávka, c) věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky a d) využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy11a) a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví“ Tímto způsobem by se mohly dostat do databáze CENIA i recyklované SDO, které dosud procházely mimo ni.

24

Jiný způsob sledování celkové produkce recyklovaného kameniva vychází z povinnosti producentů tohoto materiálu zpracovávat každoročně pro Český statistický úřad dle vyhlášky 306/2010 Sb., kromě jiného i výkaz Odp 5-01 „Roční výkaz o odpadech a druhotných surovinách“.

2.7.2

SWOT analýza

Upřesnění jednotlivých položek v tabulce Silné stránky 1. Silný materiálový proud a existující systém sběru a recyklace SDO 2. Existence výzkumu a norem pro aplikaci recyklátů ze SDO Slabé stránky 1. Nízké ceny stavebního kameniva a štěrkopísků a. Nízké ceny nerostných surovin pro stavebnictví (štěrkopísek, stavební kámen), vyplývajících jak z geologických podmínek ČR tak i z velmi nízkých poplatků spojených s těžbou. Problematika je obzvláště aktuální u surovin pocházejících z nevýhradních ložisek 2. Nízké obecné povědomí o recyklaci SDO 25

a. Občasné neoprávněné obavy investorů i dodavatelů staveb z používání recyklovaných materiálů ve stavbách, způsobené nízkou informovaností b. Občasné obavy orgánů státní správy při schvalování recyklačních středisek z vlivu jejich provozu na životní prostředí Příležitosti 1. Přebytek zpracovatelských kapacit v ČR a. Vysoký volný potenciál strojních technologií pro výrobu recyklátu z SDO ve firmách, které mají příslušný souhlas místně příslušného krajského úřadu k této činnosti 2. Obecně uznávaná potřeba snižování těžby nerostných surovin a. Urgentní potřeba snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, dalších cenných lokalitách a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života v okolních obcích, která si bude vynucovat další opatření k podpoře recyklace – např. zavedení ekologické daně pro těžbu v těchto lokalitách, b. Rozvoj využívání SDO jako alternativních zdrojů druhotných surovin a z toho plynoucí úspory v zaplňování skládek odpadů, úspory paliv a energií při těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot

3. Možnost orgánů státní správy prosazovat recykláty ve stavbách z veřejných prostředků podmíněním použití maximálního množství recyklovaných SDO (dle zahraničních zkušeností)

Hrozby 1. Možnost "využití" neupravených SDO na terénu a při rekultivacích a. Existence řady rozsáhlých spekulativních rekultivací či terénních úprav – zejména v blízkosti velkých městských aglomerací. Přitom je velmi obtížné hledání efektivního plošného nástroje, který by jim zamezil. S tím souvisí i velmi nízké ceny, za které je možno se inertních stavebních odpadů ze strany jejich původců zbavit (pro účely rekultivací a ukládání na povrchu terénu často pod 50,- Kč/tunu) neumožňuje další rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných recyklátů. b. Existence nelegálního nakládání s odpady (zejména sSDO) a nedostatečná evidence o skutečných tocích odpadů – obojí způsobené nedostatečnou ekonomickou motivací preferovaných způsobů nakládání s odpady c. Činnost stavebních úřadů ve věci vydávání stavebních povolení či územních rozhodnutí týkajících se nakládání s SDO je regionálně velmi odlišná, rozhodnutí (často vydávaná i v rozporu s platnou legislativou – zejména vyhláškou 383/2001 Sb.) jsou velmi silně závislá na osobnosti, která je vydává a z hlediska možnosti dosažení nápravy (uvedení do souladu s platnou legislativou) v akceptovatelném časovém horizontu nevymahatelná

26

2. Nejasná a neúplná legislativa v oblasti recyklace SDO a. Nejednotný systém udělování souhlasu k nakládání s odpady pro recyklaci SDO (v rámci mobility recyklačních linek je nezbytné pro provozovatele mít udělený souhlas od všech krajských úřadů z krajů, kde je linka, byť krátkodobě, provozována. Postup udělování „souhlasů“ se v jednotlivých krajích částečně liší). b. Neustále se měnící legislativa v oblasti nakládání s odpady. c. Chybějící legislativa ve vymezení „konce odpadů“ pro SDO. d. Problematika nakládání se SDO je v ČR řešena specializovaně pouze v „Metodickém návodu odboru odpadů pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi“, který není právně závazný e. Neexistuje oborová závazná úprava, tak jako v zahraničí. f.

Prosazení případného nesmyslného požadavku registrace provozovatelů recyklačních zařízení do registru původců chemických látek (REACH).

2.7.3

Návrh strategických cílů pro stavební hmoty

V oblasti trhu s vedlejšími energetickými produkty jako druhotnou surovinou je možné definovat následující strategické cíle:

Krátkodobý horizont 2011 - 2012 Prognóza: Setrvalý stav nebo další pokles v oblasti recyklace SDO, zejména v souvislosti s tlakem na snižování cen staveb a z toho vyplývajícího nárůstu nelegálního či pololegálního nakládání se SDO. Cíl: Legislativně dokončit ve vazbě na Evropské nařízení proces změny SDO (inertních minerálních sutí) dle odst. 6, § 3 zákona 185/2001 Sb. o odpadech (stanovení konce odpadu) dle odst8, § 3 zákona 185/2001 Sb. o odpadech. T: 2011/2012 Střednědobý horizont 2012 - 2016 Prognóza: Dle provedeného průzkumu v segmentu producentů recyklovaného kameniva z SDO lze očekávat postupné investice do nových zpracovatelských technologií pro recyklaci SDO (zejména v důsledku omezení investic v letech 2009 až 2011).

27

Cíle: Ve vazbě na legislativní změny „konec odpadu“ zjednodušit legislativní povinnosti producentů recyklovaného kameniva z inertních minerálních stavebních sutí. T: 2013 Dlouhodobý horizont 2016 - 2020 Prognóza: Mírný růst produkce recyklovaného kameniva z SDO a růst jeho kvality v důsledku aplikace vědeckých poznatků v této oblasti, oživení stavebního průmyslu a legislativnímu omezování těžby přírodních nerostných surovin. Cíle: 

Dosáhnout míry recyklace stavebního a demoličního odpadu 70%. T: 2020



Při zpracování Surovinové strategie státu a jejich naplňování uplatnit SDO jako významnou druhotnou surovinu pro recyklaci a zabránit zejména tendencím na jeho neopodstatněné využívání v neupravené podobě na povrch terénu a pro rekultivace. T: 2011 a trvale

2.8 Autovraky Na základě expertního odhadu bylo legálně zpracovaných autovraků osobních automobilův roce 2010 zhruba 160 tis. ks (prozatímní maximum bylo v roce 2009 vlivem mimořádné akce spojené se zákonným pojištěním odpovědnosti- cca 236 tisíc ks). Předpoklad nárůstu v roce 2015 je 250 tis.ks a v roce 2020 je to 300 tis. ks. Prognózovaný vývoj automobilového parku zpracovaný v roce 2003 předpokládal dosaženíhladiny 4 mil. ks registrovaných osobních automobilů v roce 2012 jako tzv.limit nasycení trhu. Tuto úvahu bylo později nutno opravit, protože reálný vývoj tržní situace byl rychlejší a původní hladina byla dosažena přibližně již v roce 2008 (MŽP, 2004; MPO, 2011a) a bylo zřejmé, že absorpční schopnosti českého automobilového trhu směřují k vyšším číslům. Za normálního (nekrizového) vývoje se předpokládá, že tzv.nasycenosti českého trhu v segmentu osobních automobilů trhu by mělo být dosaženov období 2015 – 2016 a v počtu cca 5,7 mil. vozidel.Tomu budou odpovídat i rostoucí počty vyřazovaných vozidel-autovraků. Po dosaženítržní nasycenosti bude probíhat pouze vyrovnaná obměna autoparku – nový za starý – bez významného zvyšování absolutního počtu provozovaných automobilů. Tím se také zrychlí průběh snižování průměrného stáří registrovaných automobilů (MPO, 2001)1.

1

Pozn.: prognostické výhledy jsou modelovány s pomocí variantního simulačního propočtu

28

Stávající systémová síť oprávněných sběrných a zpracovatelských zařízení je tvořenapřibližně 450-500 podnikatelskými subjekty (aktuální seznam je na webových stránkách MŽP), z nichž ale pouze 180 až 240 subjektů v této oblasti je podnikatelsky aktivních. Aktualizační pohledy podle odevzdávaných hlášení signalizují, že řada menších subjektů pracuje jen „sezonně“. Kromě toho počty oprávněných a aktivních subjektů vykazují značné odchylky podle zdrojových pramenů. Kapacitní strukturu pracovišť oprávněných ke sběru a zpracování autovraků vytváří zhruba: -

okolo 85 malých firem, které uplatňují částečnou demontáž;

-

okolo 140 subjektů střední velikosti využívá komplexnější demontážní operace (tyto skupiny postupují úplně nebo částečně autovraky velkokapacitním firmám);

-

cca 15 firem zajišťuje finální likvidaci autovraků z vlastního sběru i z převzatých částečných demontáží, z toho 7 firem uplatňuje velkokapacitní drtiče či mlýny.

Přes vrcholové zpracovatelské firmy prochází zhruba 60 % celkové produkce autovraků a jsou vybaveny komplexní, většinou moderní infrastrukturou -vlastními železničními vlečkami, rozsáhlou kontejnerizovanou dopravou, nakladači, váhovými systémy, analyzátory radioaktivity, doplňkovou technologií- hydraulickými nůžkami a lisy různých parametrů. Objem použitelných druhotných surovin z autovraků pro finální produkci bude v dalším vývoji narůstat a získávat i větší význam v rámci celkového objemu druhotných surovin vlivem: -

narůstajícího počtu vyřazovaných vozidel s ukončenou životností - např.do roku 2020 o cca 40%,

-

kvantitativních změn materiálové struktury novějších generací vyřazovaných vozidel (zvyšování podílu lehkých slitin, elektrotechnické a elektronické výbavy, atd.),

-

zvyšování výtěžnosti některých komoditních skupin vlivem lepšího značení dílů (na př. plasty), a zlepšování účinnosti demontážních i recyklačních technologií (např.dotřiďování obsahu lehké frakce s využitím rozdružování v těžkých kapalinách, atd.),

-

zvyšování poptávky zpracovatelů recyklátů pro využití podílu druhotných surovin ve finální produkci vlivem zvyšování kvality recyklátů, zlepšování ekonomických parametrů recyklace a úpravách technických norem, daňových výhod, cílených dotací apod. (MPO, 2001)

2.8.1

Datová základna

Situace v datové základně a statistice v oblasti nakládání s vozidly s ukončenou životností je dostatečně známa a analyzována v řadě jiných materiálů, a tak zde budou uvedeny pouze některé z klíčových problémů: -

v současné době je nositelem všech obecných problémů příslušnost autovraků k „odpadům“,

-

specifické problémy datové základny autovraků jsou spojeny s platnou legislativou a jejich rozsáhlá kritika je k dispozici a předmětem zájmu řady subjektů. Souhrnně lze konstatovat, že o

jednotlivé složky datové základny jsou nekompatibilní, 29

o

obsahují duplicitní informace ale v různých formátech,

o

zatěžují zbytečně podnikatelskou i správní a řídící strukturu,

o

neumožňují kvalifikované a spolehlivé analýzy stavu a vývojových trendů oblasti,

o

současné snahy o rozšíření a uplatnění pohledu na „druhotné suroviny“ jsou kontroverzní dalším zatěžováním podnikatelské veřejnosti.

Tyto skutečnosti způsobují navíc i značné problém dozorovým, kontrolním a řídícím orgánům.Z pohledu podnikatelské sféry je pak nezbytné upozornit na neochotu sdělování řady informací nezbytných pro analytické potřeby„vyšších“ orgánů s odkazem na jejich podnikatelskou diskrétnost a střet s obchodním tajemstvím.Zásadní řešení těchto otázek bude nutné realizovat na základě integrovaných přístupů, které zohlední potřeby: -

-

podnikatelské sféry po stránce o

vnitropodnikové informatiky (účetní atd.)

o

evidenční a výkaznické

o

profesních systémů (IDIS-International DismantlingInformationSystem)

dotčených řídících orgánů o

pro potřeby národních informačních systémů

o

pro vazby na EU v implementační podobě

Datová základna a statistika spojená s vyřazováním vozidel s ukončenou životností a bezprostředně dotčených oblastí bude tvořit jeden článek integrované informatiky.

30

2.8.2

2.8.3

SWOT analýza

Návrh strategických cílů pro autovraky

V oblasti trhu s vedlejšími energetickými produkty jako druhotnou surovinou je možné definovat následující strategické cíle: Krátkodobé cíle (do 1 roku) -

Dopracovat legislativu odpady – druhotné suroviny Zpracovat projekt integrace přístupu k autovrakům, OEEZ a pneu

Střednědobé cíle (2-5 let) -

Doplnit NSP/NSK o nové profese pracovníků pro recyklaci Zpracovat projekt optimalizace životního cyklu vozidel Vytvořit daňový příznivý systém pro využívání recyklátů

Dlouhodobé cíle (nad 5 let) -

Zpracovat a realizovat státní politiku obnovy motorových vozidel 31

2.9 Pneumatiky a odpadní pryž Pneumatiky a odpadní pryž jsou komoditou, s kterou není vždy nakládáno v souladu se zákonem.Důvodem tohoto stavu je především fakt, že opotřebené pneumatiky jsou definovány jako odpad a veškeré náklady spojené s jeho dalším využitím, popř. odstraněním nese výrobce (výrobce podle zákona o odpadech je právnická nebo fyzická osoba, která pneumatiky vyrábí, nebo dováží a uvádí je na trh v ČR, včetně pneumatik, které tvoří součást technologického celku – automobily, stavební a zemědělské stroje atp.). Zákon konečnému spotřebiteli garantuje, že opotřebené pneumatiky může bezplatně odevzdat v místech zpětného odběru – to je však v porovnání s „klasickými“ druhotnými surovinami, (papír, železo, barevné kovy …), které jsou vykupovány, nemotivující a neřeší problém „starých“ zátěží, u nichž nelze zjistit původce. V současné době existuje dostatečně hustá síť vlastních prodejen výrobců, jejich franchizantů a dealerů, která pokrývá celou ČR. Pouze největší tuzemský výrobce (Barum Zlín) disponuje cca 300 místy zpětného odběru, což zabezpečuje, že každý motorista, který chce vrátit opotřebené pneumatiky (povětšinou tak stejně činí ihned při přezouvání pneu v daném servisu), tak má nejbližší servis v okruhu maximálně 20 km. Vezmeme-li do úvahy, že podobnými, i když menšími sítěmi, disponují i další výrobci (Mitas, Michelin, GY, Bridgestone, Pirelli atd.), tak je ČR pokryta dostatečně. Individuální sběr pneumatik největšími výrobci lze doplnit (či nahradit) o kolektivní systémy. Velcí výrobci na českém trhu usilují již několik let o vytvoření takového systému sběru, jelikož by minimalizoval ekonomické náklady na svoz pneumatik s cílem zpracovat zpětně odebrané pneumatiky v nejbližší provozovně recyklátora či zpracovatele. Jak vyplývá z výše uvedených informací, pak jediný způsob sběru opotřebovaných pneumatik je individuální systém, který praktikují všichni velcí výrobci a pár dalších (roční hlášení podalo za rok 2009 celkem 52 povinných osob z celkového odhadovaného počtu 2500 povinných osob prodávajících pneumatiky na českém trhu). Územní dostupnost je dostatečně zajištěna provozovnami výrobců. Kapacity pro zpracování veškerého množství opotřebených pneumatik, vznikajícího na našem území, jsou za stávající úrovně zpětného odběru opotřebovaných pneumatik dostatečné, avšak je třeba si uvědomit, že ročně činí zpětný odběr cca 60 – 70% (dle CENIA). Pro ekonomické využití stávajících recyklačních kapacit je zapotřebí dovážet opotřebené pneumatiky ze zahraničí. Kapacity pro recyklaci opotřebených pneumatik jsou dostatečné, ale ne všechny jsou využívány. Není trvalá dostatečná poptávka po gumovém granulátu, kde se očekává s nástupem technologií využívajících tuto druhotnou surovinu především v dopravě = gumoasfalty a protihlukové stěny apod.Nejproblematičtějším materiálem po recyklaci je jednoznačně kovový odpad. Na tuto druhotnou surovinu zatím není v ČR vhodná technologie, která by ekonomicky dokázala zpracovat tento materiál do požadované čistoty.

32

2.9.1

Datová základna

Kvalita datové základny v případě materiálového toku „pneumatiky“ není příliš vysoká, protože nesleduje materiálový tok opotřebených pneumatik dle všech míst jejich vzniku – výroba a dovoz pneumatik a jejich uvedení na trh je jen jedním zdrojem, další je dovoz aut, motocyklů, kol a nejrůznějších mechanizmů na kolech a pogumovaných pásech, internetový obchod obcházející povinnost statistického výkaznictví. V únoru letošního roku na semináři pořádaném Gumárenskou skupinou Zlín a Sdružení pro využití pneumatik a odpadní pryže přijalo dohodu o označení recyklované pryže jako druhotné suroviny = GUMA (kovové materiály=šrot, skláři=střep apod). Věcně by bylo vhodné evidovat a sledovat vyrobené a dovezené pro náš trh pneumatiky odpovědnými osobami dle zákona o zpětném odběru. Již několik let se snažíme prosadit do zákona upravené znění, a to, že je nutné zavést povinnou registraci výrobců a dovozců a stanovit limity zpětného odběru. Zpracovatel by měl být certifikován akreditovanou neziskovou společností. Lze zvážit provázání na odpovědné osoby dle zákona o zpětném odběru. Povinnost vykazovat množství opotřebených pneumatik by měla sledovat společnost podle vzoru využívaného v Evropě spojených v ETRMA (poznámka - ETRMA žádné vzory nemá, protože v každé evropské zemi funguje jiný systém zpětného odběru, ale bylo by vhodné s nimi vyvolat další jednání a snažit se najít přijatelnou cestu). Tímto by mělo být učiněno zadost zákonu o zpětném odběru a současně zajistit statistické výkazy jak odpadové, tak i druhotných surovin.

33

2.9.2

SWOT analýza

Z uvedeného rozboru byl formulován závěr, že: -

kontrolní mechanizmus povinných osob je nedostatečný;

-

neexistuje seznam povinných osob;

-

neexistuje kontrola dovozu opotřebených pneumatik z EU;

-

systém evidence nových nebo částečně opotřebovaných pneumatik prodaných nebo dovezených do ČR je nedokonalý;

-

chybí podpora výrobkům a technologiím s obsahem recykláži z plášťů pneumatik;

-

neexistuje společnost sdruženého plnění s fondem na podporu environmentálních řešení v oblasti pneumatik.

34

2.9.3

Strategické cíle pro komoditu pneumatiky

V oblasti trhu s vedlejšími energetickými produkty jako druhotnou surovinou je možné definovat následující strategické cíle: Krátkodobé cíle (do 1 roku) -

V tomto časovém horizontu nelze zatím očekávat výraznější změnu; zatím nelze identifikovat žádné posuny v chování trhu v požadovaném směru zvýhodnění druhotných surovin;

Střednědobé cíle (2-5 let) -

-

Změnou politiky státu v oblasti druhotných surovin dojde k zásadnímu posunu, a to jak ve spotřebě, tak v rozvoji výroby. V oblasti výroby je to především tím, že na trh vstoupí silné společnosti, které se prosadí inovovanými technologiemi a výrobky; Založit systém a prosadit do zákona podmínky pro založení systému pro zpětný odběr pneumatik Zohledňovat celý životní cyklus v procesu nakládání se zdroji druhotných surovin; Zpracovat opatření a cíle, které budou založeny na důkladné analýze ekologické efektivnosti, nákladech a přínosech různých variant;

Dlouhodobé cíle (nad 5 let) -

-

V tomto horizontu lze očekávat, že dojde k prosazení výrobků z druhotných surovin na trhu a současně i postupnému omezení a možná i zrušení recyklačních poplatků (podobně jako u kovového odpadu – užitná hodnota gumového granulátu a energetický obsah gumového tuhého alternativního paliva je již nyní veliká); Z pohledu dlouhodobě udržitelné recyklace je třeba navrhnout praktická opatření k zabezpečení konkurenceschopnosti druhotných surovin ve vztahu k primárním surovinám

2.10 Baterie a akumulátory Baterie nebo akumulátory jsou zdrojem elektrické energie generované přímou přeměnou chemické energie, které se skládají z jednoho nebo více primárních článků neschopných opětovného nabití nebo z jednoho nebo více sekundárních článků schopných opětovného nabití. Baterie nebo akumulátory se dále dělí podle svého použití do tří základních skupin: -

přenosné baterie nebo akumulátory (spotřebitelská sféra)

-

průmyslové baterie nebo akumulátory (průmyslová sféra)

-

automobilové baterie nebo akumulátory (automobilový průmysl)

35

Sběr použitých baterií a akumulátorů v České republice lze rozdělit do tří základních oblastí, a to podle toho, kdo tento sběr organizuje. Jedná se o:    

Obchodníky s druhotnými surovinami a odpady Odpadářské firmy Města a obce Výrobci (v rámci zpětných odběrů a oddělených sběrů)

Pro zajištění recyklace baterií a akumulátorů v současné době potřebuje Česká republika zpracovatelské kapacity na úrovni 25 – 27 tis.tun olověných akumulátorů, 1.000 tun NiCd akumulátorů a 400 tun přenosných baterií s obsahem Zn. Roční výskyt ostatních chemických typů baterií je na úrovni desítek tun ročně (nikl-metalhydridové, lithium-iontové akumulátory) nebo pouze jednotlivých tun (primární lithiové baterie, knoflíkové baterie s obsahem rtuti). Tento fakt limituje rozvoj a provozování zpracovatelských technologií v České republice. S výjimkou recyklace olověných akumulátorů musí provozovatelé recyklačních technologií zpracovávat ve svých zařízeních více druhů odpadů podobného chemického složení nebo musí zajistit přísun odpadních baterií ze zahraničí.

2.10.1 Datová základna Některé údaje o sběru a využití odpadních baterií a akumulátorů lze získat on line z informačního systému odpadového hospodářství (ISOH) provozovaného agenturou CENIA. Do ISOH se však dostanou pouze informace o materiálovém toku baterií a akumulátorů, které jsou považovány za odpad. Přenosné baterie a akumulátory a velká část automobilových baterií jsou sbírány v režimu zpětného odběru a nejsou považovány za odpad až do okamžiku převzetí osobou oprávněnou k jejich využití. To znamená, že informace v ISOH o bateriích a akumulátorech jsou značně neúplné. Dalším problémem je značně zastaralá nomenklatura 16.skupiny katalogu odpadů, která nereflektuje nové legislativní dělení baterií dle Směrnice 2006/66/EU ani skutečný výskyt chemických typů baterií. Informace o zpětně odebíraných bateriích a akumulátorech jsou obsaženy v ročních zprávách výrobců a kolektivních systémů. Pro správu dat a informací o zpětných odběrech není doposud vytvořen žádný informační systém, roční zprávy výrobců a kolektivních systémů jsou vyhodnocovány agenturou CENIA formou souhrnné zprávy, zpravidla se značným zpožděním. Bohužel velké problémy jsou s dostupností hodnotících zpráv, které nejsou pravidelně zveřejňovány ani Ministerstvem životního prostředí ani agenturou CENIA. Pro získávání relevantních údajů o sběru a využití baterií, ale i jiných komodit, je nezbytně nutné: -

vytvořit funkční informační systém o zpětných odběrech v ČR,

-

zajistit provázanost tohoto informačního systému s ISOH,

-

zajistit trvalou dostupnost všech dat o zpětném odběru odborné veřejnosti.

36

2.10.2 SWOT analýza

2.10.3 Návrh strategických cílů pro baterie a akumulátory Na základě provedené SWOT analýzy doporučujeme, aby Česká republika v oblasti materiálového využívání odpadních baterií a akumulátorů prosazovala následující strategické cíle: Krátkodobé cíle (do 1 roku) -

V tomto časovém horizontu nelze zatím očekávat výraznější změnu;

Střednědobé cíle (2-5 let) -

Podpora vývoje a zdokonalování technologií pro využívání kovů z odpadních baterií a akumulátorů. Vytvoření a rozvoj systému sběru a materiálového využití průmyslových akumulátorů používaných v hybridních automobilech a elektromobilech. Prosazování změny nařízení Evropského Parlamentu a Rady ES č.1013/2006 o přepravě odpadů s cílem snížení administrativní a finanční zátěže při vyřizování povolení k vývozu odpadních druhotných surovin, včetně baterií a akumulátorů.

Dlouhodobé cíle (nad 5 let) -

Odmítání vědecky nepodložených návrhů na zákaz používání kadmia a olova při výrobě ba37

terií a akumulátorů (lze očekávat v rámci plánované aktualizace Směrnice 2006/66/EU).

2.11 Vyřazená elektrická a elektronická zařízení

Spotřeba surovin pro výrobu elektrozařízení roste, některé z nich jsou považovány za suroviny strategické pro EU. Elektroodpady jsou zdrojem k získání druhotných surovin pro výrobu elektrozařízení a vybrané části OEEZ dokonce mohou být jediným druhotným zdrojem surovin strategických. S ohledem na objem výroby elektrozařízení v ČR a otevřenost a velikost trhu bude obtížné přijímat řešení, které by nebylo považováno za řešení v rámci EU. Podle studie EU množství elektroodpadu/osobu roste přímo úměrně s růstem HDP/osobu. Podle statistik EU se kolem roku 2000 objem OEEZ ročně zvyšoval o 3 až 5%, tento růst byl trojnásobný v porovnání s růstem objemu komunálního odpadu. Předpokládá se, že do roku 2020 poroste množství elektroodpadu z domácností v EU o 2,5 až 2,7% ročně. Pro získání strategických surovin potřebné kvality z druhotných surovin budou rozhodující první kroky separace relevantních částí zařízení a materiálů. Malé množství získaných druhotných surovin nemůže ovlivnit ceny na trhu, cenová politika nedává prostor ani rozvoji a nákupu technologií, natož cílenému výzkumu postupů pro získávání druhotných surovin ve finální podobě, který by mohli zcela financovat zpracovatelé. U strategických surovin lze očekávat snahu organizovat společný výzkum recyklačních technologií v EU. Základním nedostatkem pro popis materiálových toků jsou neúplné nebo chybějící databáze, výstupy existujících systémů nejsou dostatečně provázány. Podobně nejsou provázány ani jednotlivé zákony. Je tak usnadněn vznik šedých zón, jejich prostřednictvím jsou sice snižovány bezprostřední náklady na zpracování a využití odpadů, ale není brán v úvahu ani posuzován celkový dopad na životní prostředí a zdraví člověka, ani efektivita využití a ztráta surovin. Šedé zóny jsou i ve státech EU. Je nutno zmapovat tyto zóny a především důvody, které vedou k jejich vzniku. Je nutno zvážit, zda konkrétní „výhodu“ šedé zóny není možné využít pro právní prostředí.

2.11.1 Datová základna Stejně jako v ostatních evropských zemích jsou datové základny a statistika k EEZ a OEEZ v ČR nedostatečné. Sledování výroby, dovozu, vývozu ve finančním vyjádření neumožňuje žádnou materiálovou analýzu, totéž platí o kumulovaných údajích podle katalogu odpadů z hlášení producentů OEEZ i zpracovatelů, kteří na druhou stranu považují tato hlášení za byrokratické a zatěžující. V ISOH jsou neúplně podchycena pouze shromážděná a zpracovaná zařízení, která spadají pod směrnici OEEZ, pro celkový přehled chybí údaje o „šedých zónách“. Je nutné využít ve spolupráci s odborníky statistických metod k odborným odhadům maximálního množství užívaného elektrozařízení, které se stává po ukončení životnosti zdrojem druhotných surovin. V souladu se zákonem o odpadech je nutno zajistit systémové kontroly údajů o plnění povinností, o množství zpracovaných OEEZ 38

i získaných materiálových frakcích/druhotných surovinách a porovnávání statistik výroby, spotřeby, dovozu a vývozu.

2.11.2 SWOT analýza

2.11.3 Návrh strategických cílůpro vyřazené elektrozařízení Krátkodobé cíle do 1 roku: -

doplnění a pokud možno provázání informačních databází návrh modifikace statistik návrh systémové kontroly statistických údajů zmapování šedých zón (resp. důvodů vzniku šedých zón) s cílem navrhnout opatření pro zvýšení sběru elektrozařízení a elektroodpadů a zpracování v ČR rozhodnutí o projektech EU/jiných mezinárodních projektů, do kterých se zapojí ČR 39

-

analýza možných dopadů opatření k podpoře získávání a užití druhotných surovin analýza možných dopadů opatření k omezení nežádoucího/nelegálního nakládání s OEEZ

Střednědobé cíle do 2-5 let: -

zapojení do projektů EU a jiných mezinárodních projektů podpora podnikatelských aktivit a vzdělávání pro zpracování OEEZ a využití druhotných surovin v ČR zavedení opatření k omezení nežádoucího/nelegálního nakládání s OEEZ

Dlouhodobé cíle do roku 2020: -

aktivní role ve vývoji výzkumu v rámci EU/mezinárodních projektů k získávání druhotných surovin a jejich využití

3 Ekonomické podmínky pro využívání druhotných surovin

3.1 Trh druhotných surovin – podstata fungování a neefektivnosti Pochopení podstaty koloběhu druhotných surovin v ekonomice, vč. původu jejich vzniku, způsobu a míry využití, resp. motivací subjektů, jejichž činnost se druhotných surovin dotýká, je do značné míry závislé na pochopení elementárních způsobů fungování trhu a faktorů, které tento trh utváří, přetváří a v konečném důsledku určují jeho finální podobu v situaci, kdy jsou předmětem trhu druhotné suroviny. Cílem této kapitoly je proto představit podstatu trhu druhotných surovin v celé jeho šíři a následně i klíčové faktory, které jej významným způsobem determinují. Znalost dominantních aspektů fungování trhu druhotných surovin je nutným předpokladem pro možnost formulovat politické nástroje (resp. opatření), které tento trh mohou dále utvářet v souladu s cíli politického rozhodování. Vedlejším cílem této kapitoly je ukázat, že druhotné suroviny (pakliže nemají povahu surovin, jež pochází z odpadu) mají stejnou povahu, jako jakýkoli jiný obchodovaný statek na trhu, platí pro ně stejná pravidla o fungování trhu jako v případě jiných tržních statků a tudíž i snaha ovlivňovat tržní výstup může vést paradoxně k opačným než zamýšleným důsledkům. Tento závěr však platí pouze s jednou výjimkou. Tou jsou případy, kdy je nabídka druhotných surovin na trhu výsledkem státní regulace, jako je tomu v případě druhotných surovin vzniklých přepracováním odpadů, které přestaly být odpadem nebo pokud má druhotná surovina podobu materiálu získaného při zpětném odběru výrobků využitelných pro další zpracování. Tato kapitola má však i další velmi důležité poselství: vysvětlit, proč i nejlépe míněná snaha o regulaci trhu druhotných surovin z environmentálních důvodů (např. snaha chránit primární surovinové zdroje, snaha o úspory energie apod.) může vést k zcela opačným důsledkům, než je s jakými daná regulace počítá. Jak bude zřejmé, pak umělé zásahy do tržního mechanismu mohou mít v případě druhot40

ných surovin za následek periodicky se opakující krizové situace na trhu (viz situace v Evropě z přelomu let 2008/2009). Mnohem větší pozornost než regulaci nabídky by měla být proto věnována odstranění neefektivností, jež jsou typické pouze pro trh druhotných surovin a jež mohou bránit jejich vyššímu využití ve výrobě a spotřebě. Neefektivnosti na trhu druhotných surovin snižují schopnost trhu dosahovat rovnovážného stavu mezi nabídkou a poptávkou. Kromě cenových fluktuací, lokálních resp. regionálních krizí, jejichž průvodním znakem může být postupné zavírání kapacit na zpracování a výrobu druhotných surovin a poklesu obchodovaného objemu druhotných surovin mají tyto neefektivnosti za následek, že druhotné suroviny nejsou obchodovány v množství, které je považováno společností za žádoucí (viz: recyklační kvóty). Oproti klasickým neefektivnostem na běžných trzích (jako je např. nedokonalá konkurence v podobě monopolů, oligopolů apod., existence externalit, či veřejných statků apod.) se původ a povaha neefektivností na trhu druhotných surovin mohou lišit, a proto jim bude věnována náležitá pozornost. Odstraněním neefektivností lze očekávat, že se zvýší množství druhotných surovin obchodovaných na trhu. O jaké neefektivnosti se jedná? Studie OECD (2006), která však plně koresponduje s východisky studie EPA (1993), uvádí následující neefektivnosti na trhu druhotných surovin: 1. transakční náklady na trhu druhotných surovin, 2. informační asymetrie související s kvalitou odpadu, 3. spotřební externality a averze k riziku, 4. technologické externality související s výrobky, 5. tržní síla subjektů na trhu primárních a druhotných surovin.

3.2 Přehled nástrojů k podpoře trhu druhotných surovin

3.2.1

Potenciálně využitelné nástroje regulace

Pro podporu trhu druhotných surovin je možné využít celé řady nástrojů regulace. Studie EPA (1993) popisuje následujících šest typů nástrojů pro podporu trhu druhotných surovin: -

informační a technická asistence o

odborné periodikum

o

katalog subjektů na trhu druhotných surovin

o

elektronické burzy

o

demonstrační projekty a testování výrobků

o

vzdělávací programy a semináře

o

programy podpory recyklovaných výrobků

o

učební plány na školách 41

o

technická asistence podnikatelům

-

programy na podporu nákupu recyklovaných výrobků („buyrecycled“ programs),

-

podpora financování,

-

grantová politika,

-

daně a poplatky,

-

regulace.

3.2.2

Nástroje regulace využitelné v podmínkách České republiky

Mezi potenciálně využitelné nástroje v podmínkách České republiky lze zařadit jak nástroje ekonomické, neboli nástroje, které využívají relativních změn cenových podmínek na trhu, tak nástroje administrativní. Jelikož volba konkrétního nástrojového mixu v oblasti regulace trhu druhotných surovin je výsledkem politického rozhodnutí, pak zde uvedený přehled je pouze taxativní a neobsahuje detailní analýzu dopadu regulace. Stejně tak uvedený přehled neobsahuje detailní informace o parametrech daných nástrojů, protože i v tomto případě hrají rozhodující roli politické priority a zájmy. V případě politického konsensu založeném na volbě prioritních oblastí regulace je taková analýza dopadů regulace nezbytná. Mezi nejvýznamnější ekonomické nástroje potenciálně využitelné v České republice patří: A) DAŇOVÁ ZVÝHODNĚNÍ VÝROBKŮ VYROBENÝCH Z DRUHOTNÝCH SUROVIN např. v podobě: i.

snížené sazby DPH pro výrobky vyrobené z druhotných surovin,

ii.

spotřební daně na výrobky vyrobené z primárních surovin nebo výrobky, které lze pouze obtížně recyklovat

B) FINANČNÍ POBÍDKY PRO FIRMY, KTERÉ VYUŽIJÍ VE VÝROBĚ DRUHOTNOU SUROVINU např. v podobě: i.

finanční kompenzace vyšší ceny druhotné suroviny na vstupu do výroby

C) PODPORA ZAVÁDĚNÍ EKODESIGNU VE FIRMÁCH např. v podobě: i.

dotace na implementaci tohoto nástroje do vnitropodnikových procesů

D) DOTACE A SUBVENCE (NAPŘ. VEŘEJNÉ VÝDAJOVÉ PROGRAMY) např. v podobě: i.

na inovativní výrobní technologie 42

ii.

na public relations týkající se podpory prodeje výrobků vyrobených z druhotných surovin

Kromě ekonomických nástrojů je však možné identifikovat i celou řadu nástrojů administrativního charakteru, které zvýhodňují výrobky vyrobené z druhotných surovin na trhu. Jedná se např. o: A) POVINNOST ZAJISTIT URČITÝ PODÍL DRUHOTNÉ SUROVINY VE VÝROBĚ B) PŘEDNOSTNÍ NÁKUP VÝROBKŮ VYROBENÝCH Z DRUHOTNÝCH SUROVIN STÁTEM (RESP. ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY A SAMOSPRÁVY) např. v podobě: i.

zvýhodnění dodavatelů ve výběrových řízeních

ii.

stát jde „příkladem“

C) GREEN PUBLIC PROCUREMENT v podobě: i.

nastavení kriterií pro výběrová řízení ve prospěch subjektů, které využívají druhotné suroviny ve výrobě;

S ohledem na socio-ekonomickou a politickou situaci v České republice navrhuje řešitelský tým soustředit se zejména na implementaci nástroje green public procurement2 a zajištění přednostního nákupu výrobků vyrobených z druhotných surovin státem. Jedná se o nástroje, které nevyžadují zásadní zásah do rozpočtu státu a nevytváří administrativní agendu na příslušných orgánech státní správy. Vedle ekonomických a administrativních nástrojů navrhuje řešitelský tým doplnit nástrojový mix o nástroje dobrovolné (resp. informační). Jedná se zejména o: -

2

organizaci a provozování elektronických burz (bezplatné) jako doplněk stávajících fyzických burz;

Green public procurement (GPP) je nástrojem, který je rozšířený v řadě zemí Evropské unie (zejména v Rakousku, Dánsku, Finsku, Německu, Holandsku a Velké Británii). Tyto země ve stále větší míře zařazují do výběrových řízení kriteria, která mají povahu environmentálně zaměřených měřítek pro výběr. V podstatě lze identifikovat 3 základní oblasti, kde se v současnosti nejvíce uplatňují přístupy GPP: -

papír, tiskoviny, tiskové služby – v tomto případě jsou zvolenými kriterii obsah recyklovaného papíru nebo bělení;

-

výstavba infrastruktury – v tomto případě mohou být zvolenými kriterii výše energetických úspor, úspor spotřeby vody, obsah environmentálně škodlivých materiálů apod.

-

strojní vybavení kanceláří – výše energetických úspor, zpětný odběr, recyklace

43

-

správu katalogu subjektů na trhu druhotných surovin (s možností filtrovat informace podle vybraných kritérií);

-

vydávání odborného periodika s aktuálními informacemi z trhu druhotných surovin, záměrů státu v oblasti druhotných surovin apod.;

3.3 Analýza sektoru druhotných surovin v národním hospodářství

Sektor zpracování druhotných surovin se zaměřuje na recyklaci a znovu využití určitého druhu surovin. Význam odvětví spočívá především v uzavírání materiálových cyklů. V České republice jsou recyklovány k druhotnému použití především kovové materiály, a to nejvíce v podobě odpadu a šrotu. Nekovové materiály jako plasty, drahé kovy z elektrických a elektronických zařízení, papír a sklo hrají též významnou roly v tomto sektoru. Ve zpracování touho druhu surovin a jejich přeměně na znovu využitelné (tedy druhotné) suroviny má toto odvětví samozřejmě podstatnou úlohu. Hlavním cílem zpracování je dosažení kvality za účelem použití takto upravených surovin v ostatních odvětvích, a to kupříkladu ve sklářském, stavebním, papírenském a ostatních sektorech především zpracovatelského průmyslu. Sektor druhotných surovin spadal do roku 2009 pod sekci OKEČ 37 Recyklace druhotných surovin. Klasifikace OKEČ byla zavedena do statistické praxe v roce 1994. S účinností od 1. ledna 2009 však byla OKEČ nahrazena novou Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE). Zde je možno sektor zpracování druhotných surovin nalézt v oddílu 38 a to konkrétně 38.3 v sekci E – Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi. Podsekce CZ-NACE 38.3 se dále dělí na dvě části: 38.31 Demontáž vraků a vyřazených strojů a zařízení pro účely recyklace a 38.32. Úprava odpadů k dalšímu využití, kromě demontáže vraků, strojů a zařízení. Protože všechna data použitá k analýze a k vytváření závěrů pochází ze zdrojů ČSÚ, je důležité se zaměřit na to, jak přesně sektor druhotných surovin vymezuje ČSÚ. V rámci OKEČ byl sektor veden v oddíle 37, tento oddíl spadal pod zpracovatelský průmysl. O oddílu 15 -37 a tedy potažmo o zpracovatelském průmyslu jsou na stránkách ČSÚ dostupné tyto informace: Oddíly 15 až 37 zahrnují zpracování surovin - a to jak vytěžených, tak získaných v zemědělství a v lesnictví. Patří sem činnosti, které směřují k výrobě nových výrobků, ale zpravidla též činnosti obnovující užitné hodnoty již vyrobených výrobků. Následující odstavecjiž definuje přímo oddíl 37: Odpady z výroby i spotřeby se vrací do průmyslového zpracování zejména z důvodů nedostatečné surovinové základny, energeticky méně náročnějšího zpracování a řešení problémů životního prostředí. Činnosti spojené se zpracováním druhotných surovin tak, aby byly použitelné pro další zpracování jako sekundární surovina, se soustřeďují v oddíle 37.3 Co se týká dopadu změny klasifikace z OKEČ na CZ-NACE, sektor zpracování druhotných surovin již dále není řazen pod zpracovatelský průmysl, nově spadá do sekce E. Jiné změny však v sektoru ne-

3

Charakteristika a vymezení nejdůležitějších odvětvových seskupení ekonomických činností, zdroj: http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/charakteristika_a_vymezeni_nejdulezitejsich_odvetvovych_seskupeni _ekonomickych_cinnosti_okec

44

proběhly, sektor nebyl ani sloučen ani rozdělen, či jinak změněn – došlo vlastně k přechodu na bázi 1:1. Recyklace druhotných surovin přešla do sekce E oddílu 38 Shromažďování, sběr a odstraňování odpadů, úprava odpadů k dalšímu využití. […] Sekce E Zásobování vodou, činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi je tvořena čtyřmi oddíly (36-39), přibyla do ní již výše uvedená Recyklace druhotných surovin ze zpracovatelského průmyslu či OKEČ 90 Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti. Revize mezinárodní klasifikace NACE se logicky projevila v jednotlivých oddílech různorodým způsobem. Některá odvětví v původním vymezení dle OKEČ přešla v poměru 1:1 do nového oddílu dle CZNACE. Jednalo se také například o OKEČ 37 Recyklace druhotných surovin – CZ-NACE.4

Po kalkulaci podílu sektoru druhotných surovin na domácím HDP jsme schopni říct, že sektor se podílí na hrubém produktu (HDP) přibližně 0,1 % (pro rok 2008). V této sekci uvedeme toto číslo do kontextu a porovnáme sektor s ostatními vybranými sektory a hlavně se sektory v rámci zpracovatelského průmyslu, pod které byl sektor řazen v klasifikaci OKEČ. HDP zpracovatelského průmyslu jako celku bylo v roce 2008 1 058 782 mil Kč v běžných cenách daného roku, to je 28,7 % celkového HDP (3 688 997 mil Kč). Sektor zpracování druhotných surovin, který tvořil 0,139 % celkového HDP, se podílel na HDP zpracovatelského průmyslu přibližně 0,49 %. Na HDP zpracovatelského průmyslu respektive celkového HDP se podobnou měrou podílel i sektor výrobyČinění a úprava usní, výroba brašnářských a sedlářských výrobků a obuvi (oddíl 19) – podíl na HDP zpracovatelského průmyslu 0,58 % (na celkovém 0,16 %), dále Výroby kancelářských strojů a počítačů (oddíl 30) – 0,73 % (0,21 %), Výroby rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů (oddíl 35) – 1,66 % (0,47 %). Pro porovnání největší sektor zpracovatelského průmyslu Výroba potravinářských výrobků a nápojů (oddíl 15) tvořil 11,62 % a (3,33 %), což je více než dvacetinásobek sektoru druhotných surovin.

4

JILECEK Antonín, JEŘÁBKOVÁ Zdenka, KRUPKA Václav, Změny ve struktuře jednotlivých sekcí a oddílů ve srovnání dle OKEČ A CZ-Nace

45

4

Nové učební obory v oblasti recyklace a využívání druhotných surovin 4.1 Charakteristika současného stavu

Zpracování Strategického analytického dokumentu pro oblast využívání druhotných surovin je jednou z konkrétních reakcí na prudký nárůst významu druhotných surovin získávaných recyklací již dříve použitých materiálových komodit a jejich postupným legislativním vyčleňováním od již nevyužitelných materiálů - odpadů. Nakládání s druhotnými surovinami se tedy koncipuje jako svébytná součást surovinové politiky ČR. Dosud byla věnována pozornost především otázkám materiálově-komoditní struktury druhotných surovin a jejich hmotnostním parametrům. Stranou této prioritní pozornosti zůstávala otázka profesně zainteresovaných pracovních sil nezbytných pro efektivní průběh recyklačních činností. A také vlivu využívání druhotných surovin jako impulzu pro rozvoj nových výrobních oborů a vytváření nových pracovních příležitostí. Disponibilní počty, profesní struktura a znalostní a dovednostní parametry pracovních sil tvoří pro každý stát jeden ze základních pilířů jeho hospodářské úrovně. Vývoj hospodářské struktury státu pak přináší změny nejen v oblasti technologií, výrobních a obchodních procesů, ale návazně si vynucuje i odpovídající změny v počtu a struktuře příslušných pracovníků, respektive disponibilních profesí. Dochází tedy ke změnám: 

po kvantitativní stránce - počtu pracovníků v jednotlivých odvětvích, oborech a profesích,



po kvalitativní stránce - mění se požadavky na znalosti a dovednosti u existujících profesí,



z hlediska potřeb - vznikají potřeby zcela nových profesí (tzv. jednotek práce - JP)

Naznačený trend se projevuje v celé profesní a vzdělanostní struktuře, to znamená od dělnických profesí, přes pracovníky středoškolských a vysokoškolských profesí až po vědecko-akademické úrovně vzdělání. Zatím se ukazuje, že přizpůsobování znalostní struktury pracovníků probíhá rychleji ve vyšších úrovních, především vysokoškolských. Naproti tomu dělnické profese jsou často ponechávány jakémusi samovolnému přizpůsobování se nově vznikajícím potřebám. Toto učení se „životem“ je však většinou pomalé, nekvalifikované a konzervující špatné návyky. Tento trend v podmínkách České republiky zesílil zvláště v posledních patnácti letech, kdy došlo k výraznému rozkladu systému přípravy a výchovy dělnických profesí (tzv. učňovského školství) v jejich širokém profesním spektru. K tomuto stavu přispělo i to, že stát podcenil možnosti ekonomických stimulů pro podnikatelskou strukturu ve směru podpory výchovy pracovníků přímo ve firmách (např. 46

daňové zvýhodnění apod.). Důsledkem je narůstající kritika zaměřená na ubývání kvalifikovaného „dorostu“, následně pak odborníků na příklad v kovoobrábění, stavebních a dalších profesních skupinách. A složité hledání cest k nápravě nežádoucího vývoje. Stejně negativní situace však vzniká (zatím převážně mimo pozornost odborné veřejnosti) i tím, že nevznikají nové profese. Profese, jejichž potřeba se objevuje s nástupem nových technologií, nových zařízení a pracovních metod. Typickým případem z tohoto problémového okruhu je potřeba výchovy specializovaných pracovníků všech vzdělanostních úrovní pro nově se profilující a prosazující oblast recyklace druhotnýchsurovin. Situace je o to komplikovanější, že recyklace tvoří v podstatě subsystém nadřazeného systému, kterým je ochrana životního prostředí a je přímým partnerem subsystému pro nakládání s odpady. Od něj se vlastně postupně odděluje, protože stávající legislativa zatím svébytnost těchto subsystémů příliš nezohledňuje. Ale je mimo jiné součástí přípravy nových úprav zákonů, především zákona o odpadech.

4.2

Koncepce a cíl navrhovaného řešení

Hlavní cíl je možné definovat jako vytvoření a realizace znalostně strukturovaného systému výchovy specialistů pro recyklaci a využívání druhotných surovin, jež bude zahrnovat potřebné studijní (středoškolské a vysokoškolské) a učební obory (různých kvalifikačních úrovní), do něhož budou zahrnuty již existující či připravované prvky profesní výchovy. Hlavními nástroji navrhovaného řešení by měly být: 

inventury věcné náplně existujících výchovných systémů v působnosti vysokých a středních škol;



doplnění těchto systémů o věcnou náplň u stávajících profesí (jednotek práce);



doplnění chybějících profesí (jednotek práce) ve středoškolských a vysokoškolských stupních;



doplnění Národní soustavy povolání (NSP) o jednotky práce v dělnických profesích, které prozatím nejsou zpracovány a staly by se nositelem specializovaných pracovních aktivit spojených s nakládáním a recyklací druhotných surovin a odpadů (částečně probíhá);



iniciace vzniku formálního vzdělávání na úrovni učňovského školství (dělníci) s dosažením úplné kvalifikace NSK.

Přínosy uvedeného řešení je možno evidovat ve třech propojených okruzích: -

vznik nové generace specialistů pro jednu ze současně prioritizovaných hospodářských oblastí, navíc s celoevropskou uplatnitelností, 47

-

vytvoření nezbytného personálního zázemí pro vysokou efektivnost recyklačních prací,

-

přípravu kvalifikovaných lidských zdrojů spojených s rozvojem nových výrobních oborů využívajících recyklované druhotné suroviny k nové výrobě.

Vedlejší cíl koncepce, který bude zřejmě řešen relativně samostatně v souběžném režimu s hlavním cílem řešení, je navrhován jako „Program doplňkových školení pro stávající pracovníky v dané oblasti a rekvalifikačních kurzů pro pracovníky, kteří ztratili uplatnění v jiných oblastech“. Tento cíl by se formuloval a harmonizoval ve vazbě na systém dalšího vzdělávání a v úrovni dílčích kvalifikací NSK.

4.3

Závěr a navrhovaná opatření

Předkládaný materiál představuje první návrh na vytvoření komplexně pojatého systému výchovy a přípravy specializovaných pracovníků pro nově se konstitující oblast recyklace druhotných surovin. Význam této profesní oblasti, která se vlivem obecného vývoje postupně vymezuje proti dosud legislativně dominující oblasti odpadů, byl dokumentován soustavou strategických materiálů EU (např. Doporučení Evropského parlamentu a Rady o zavedení Evropského rámce kvalifikací pro celoživotní vzdělávání ze dne 23. dubna 2008, Motion for a recommendation - Hospodářský význam materiálově surovinového a energetického potenciálu výrobků s ukončenou životností, nebo KOM (2011) 21 Účinnější využívání zdrojů) včetně jejich implementačních dopadů do obdobných materiálů ČR (např. Strategie celoživotního učení). Potvrzení významu těchto změn navíc nachází oporu ve vzniku nových orgánů, přípravě nových zákonů a v neposlední řadě v rozpracování (i když zatím pouze dílčích) doplňků výchovného systému o dělnické profese pro recyklaci, řešených v rámci NSP / NSK II. (SVDS, 2010). Předběžné ověření názorů odborné sféry na daný problém signalizuje aktuální potřebu formulovat strategii dalšího postupu, aktivizovat kompetenčně příslušné orgány – ministerstva a zabezpečit věcnou i formální stránku řešení.

Navrhovaná opatření a. Předložit tento materiál oponentnímu řízení a diskusi zainteresované veřejnosti b. Vypořádat uplatněné připomínky a názory c. Rozhodnout o dalším postupu d. V případě kladného rozhodnutí i. rozpracovat koncepci řešení do podoby projektu systému, 48

ii. dokončit analýzu personálních potřeb a jejich struktury, iii. uskutečnit inventuru disponibilních složek výchovných systémů v působnosti MŠMT a MPSV,využitelných pro nově koncipovaný výchovný systém pro recyklaci, iv. promítnout do návrhu požadavky na recyklaci vyplývající z řešení životního cyklu výrobků včetně ekodesignu, v. doplnit inventuru o požadavky věcně příslušných resortů MPO a MŽP, vi. harmonizovat řešení specifikovaných oblastí se stávajícím systémem NSP / NSK II., vii. dokončit průzkum a vyhodnocení zahraničních aplikací a možností spolupráce, viii. vyhodnotit možnosti pilotního řešení pro „středoevropský „prostor,především Slovensko, Polsko, Maďarsko, případně balkánské státy, ix. zpracovat souhrnnou informaci pro Radu pro energetickou a surovinovou strategii ČR s cílemzískat její podporu pro zařazení do sledovaných úkolů, x. vybrat řešitelskou organizaci a spolupracující subjekty pro pilotní a návazně rutinní řešení, xi. vyhledat finanční zdroje pro řešení, xii. zpracovat věcný a časový harmonogram komplexního řešení včetně odpovědností.

49

5 SWOT analýza pro trh druhotných surovin

5.1 Interpretace výsledků SWOT analýzy Za prioritní silné stránky lze považovat -

existenci sítě modernizovaných zpracovatelských zařízení v ČR (16,00), široké odborné zázemí pro řešení problematiky druhotných surovin (14,25).

Za prioritní slabé stránky lze považovat -

nerelevantní a nefunkční informační systémy o druhotných surovinách (-14,13)

-

složitou, nejednoznačnou nebo chybějící legislativu (-13,00)

-

nedostatečné povědomí o vlastnostech druhotných surovin (-12,00)

-

nedostatečnou kontrolu toků a osob vytvářející podmínky pro tzv.šedou ekonomiku (11,88).

Podle hodnocení řešitelů velmi silně platí následující kombinace výroků:

50

-

-

-

-

Síť modernizovaných zpracovatelských zařízení výrazně pomáhá využít zvyšující se konkurenceschopnosti druhotných surovin ve vazbě na zvyšující se ceny primárních surovin (3,00) Složitá, chybná nebo chybějící legislativa výrazně zhoršuje využití zvyšující se konkurenceschopnosti druhotných surovin ve vazbě na zvyšující se ceny primárních surovin (-2,63). Nedostatečné povědomí o vlastnostech druhotných surovin výrazně zhoršuje využití zvyšující se konkurenceschopnosti druhotných surovin ve vazbě na zvyšující se ceny primárních surovin (-2,63). Nerelevantní a nefunkční informační systémy o druhotných surovinách zvýrazňují hrozbu zvyšování administrativních a jiných nároků na producenty a zpracovatele druhotných surovin (-2,75). Administrativně náročný systém příhraniční přepravy některých druhotných surovin zvýrazňuje hrozbu zvyšování administrativních a jiných nároků na producenty a zpracovatele druhotných surovin (-2,50). Nedostatečná kontrola toku materiálů a osob (existence šedé ekonomiky) zvýrazňuje hrozbu úniku druhotných surovin a strategických materiálů mimo ČR i EU (-2,63). To, že ČR představuje malý trh s druhotnými surovinami, zvýrazňuje hrozbu úniku druhotných surovin a strategických materiálů mimo ČR i EU (-2,63).

V ČR existují dobré podmínky pro -

úspěšné zvyšování konkurenceschopnosti druhotných surovin ve vazbě na rostoucí ceny primárních surovin, úspěšné využívání dotačních titulů v rámci ČR a EU na podporu rozvoje druhotných surovin.

V ČR existuje reálné nebezpečí -

zvyšování administrativních a jiných nároků na producenty a zpracovatele druhotných surovin, úniku druhotných surovin a strategických materiálů mimo území ČR (případně EU).

51