ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance a právo

ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU Charges on Communal Waste Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Ing. Michal RADVAN, Ph.D.

Autor: Anna PROKOPOVÁ

Brno, 2013

Jméno a příjmení autora:

Anna Prokopová

Název bakalářské práce:

Zpoplatnění komunálního odpadu

Název práce v angličtině:

Charges on Communal Waste

Katedra:

Katedra financí

Vedoucí bakalářské práce:

JUDr. Ing. Michal RADVAN, Ph.D.

Rok obhajoby:

2013

Anotace Předmětem bakalářské práce „Zpoplatnění komunálního odpadu“ je komparace zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech a zákona o místních poplatcích s ohledem na třídění odpadu. Cílem je zjistit, co brání rozšíření třídění komunálního odpadu v České republice přes všeobecné přesvědčení o ekologickém a ekonomickém přínosu třídění. Za tímto účelem práce nejprve uvádí teoretickou komparaci způsobů zpoplatnění a poté komparaci systémů nakládání s komunálním odpadem a způsobů zpoplatnění tří vybraných měst, přičemž každé město používá jinou úpravu. Na základě této komparace skutečných měst jsou vyvozeny závěry týkající se vhodnosti úprav vzhledem k třídění. Práce se také zabývá dalšími možnými překážkami třídění. Annotation The subject of the bachelor's theses “Charges on communal waste” is comparison of charges on communal waste according to The Waste Act and The Act on Local Fees considering waste sorting. The goal of the theses is to find out the obstacles to waste sorting in the Czech Republic despite general believe in environmental and economical benefits of waste sorting. For this purpose at first the theses deals with theoretical comparison of three possible means of charges on communal waste and then it compares waste management systems and means of charges in three chosen towns, each using different legislation. Based on this comparison of real towns there are some conclusions about suitability of means of charges considering waste sorting. The thesis also deals with other possible obstacles to waste sorting. Klíčová slova komunální odpad, zpoplatnění, komparace, třídění, odpadové hospodářství, město Mimoň, město Slavkov u Brna, město Žamberk Keywords communal waste, charges, comparison, waste sorting, waste management, Mimoň town, Slavkov u Brna town, Žamberk town

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Zpoplatnění komunálního odpadu vypracovala samostatně pod vedením JUDr. Ing. Michala Radvana, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 15.5.2013 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Ráda bych zde poděkovala panu JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D. za cenné rady při zpracování mé práce. Dále chci poděkovat Jaroslavě Vítkové, DiS., z Městského úřadu v Mimoni, Ing. Stanislavě Kubešové z Městského úřadu ve Slavkově u Brna a Bc. Aleně Hovádkové z Městského úřadu v Žamberku za zodpovězení dotazů a poskytnutí potřebných informací. Děkuji také své rodině za podporu po celou dobu studia.

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................11 1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ ................................................................................12 1.1 Daň ..................................................................................................................................12 1.2 Poplatek ...........................................................................................................................15 1.3 Odpad ..............................................................................................................................18 1.4 Komunální odpad ............................................................................................................20 1.5 Původce odpadů ..............................................................................................................22 1.6 Odpadové hospodářství ...................................................................................................23 2 KOMPARACE ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU PODLE ZÁKONA O ODPADECH A ZÁKONA O MÍSTNÍCH POPLATCÍCH ................................................25 2.1 Zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech .........................................25 2.1.1 Smluvní úhrada .......................................................................................................25 2.1.2 Poplatek za komunální odpad .................................................................................26 2.2 Zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o místních poplatcích .........................27 2.3 Porovnání jednotlivých způsobů zpoplatnění a jejich vliv na třídění .............................30 3 KOMPARATIVNÍ PŘÍPADOVÁ STUDIE - ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ 3 MĚST: MIMOŇ, SLAVKOV U BRNA, ŽAMBERK .........................................................32 3.1 Mimoň .............................................................................................................................32 3.1.1 Systém nakládání s komunálním odpadem ............................................................32 3.1.2 Zpoplatnění komunálního odpadu ..........................................................................34 3.2 Slavkov u Brna ................................................................................................................35 3.2.1 Systém nakládání s komunálním odpadem ............................................................35 3.2.2 Zpoplatnění komunálního odpadu ..........................................................................37 3.3 Žamberk ..........................................................................................................................37 3.3.1 Systém nakládání s komunálním odpadem ............................................................38 3.3.2 Zpoplatnění komunálního odpadu ..........................................................................39 3.4 Komparace systémů měst nakládání s komunálním odpadem ........................................40 3.5 Komparace zpoplatnění komunálního odpadu ................................................................41 3.5.1 Vliv způsobu zpoplatnění na třídění .......................................................................42 3.5.2 Vliv třídění na velikost poplatku ............................................................................43 3.6 Vyhodnocení komparace .................................................................................................47 4 TŘÍDĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU ...........................................................................49 ZÁVĚR ....................................................................................................................................52 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................54

SEZNAM TABULEK ............................................................................................................. 59 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................. 59 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................... 60

ÚVOD Produkce komunálního odpadu se týká každého, přesto spousta lidí často ani netuší, jakým způsobem je komunální odpad v jejich obci zpoplatňován, jaká je výše poplatku či úhrady a jak funguje celý systém nakládání s odpady. Stejné je to s tříděním odpadu. Většina lidí se alespoň někdy zamyslela nad smyslem třídění, nad svým vlastním názorem na tuto oblast nebo alespoň nad svým praktickým přístupem k třídění, ne každý má ale širší povědomí o celém procesu třídění. V současné době se v souvislosti s komunálním odpadem mluví především o změnách v zákoně o odpadech, nedávno byl také novelizován zákon o místních poplatcích a jeho změny se dotkly i zpoplatnění komunálního odpadu. V letošním roce by také mělo dojít k vyhlášení nového Plánu odpadového hospodářství České republiky, dokumentu, který obsahuje cíle a opatření pro nakládání s odpady. V novinách se také nedávno objevilo velice pozitivní hodnocení úrovně třídění v České republice, což může ukazovat na určitý posun v této oblasti. Je to tedy téma velice aktuální a spojené s mnoha otázkami. Hlavním cílem této bakalářské práce je zjistit, co brání masivnějšímu rozšíření třídění komunálního odpadu v České republice přes všeobecné přesvědčení o ekologické i ekonomické přínosnosti této činnosti. Práce se při tom zaměřuje na způsoby zpoplatnění komunálního odpadu, jejich komparaci a z ní vyplývající případný vliv těchto způsobů zpoplatnění na rozšíření třídění a vliv třídění na velikost poplatku. Práce se člení na čtyři kapitoly. V první kapitole jsou definovány některé základní pojmy, aby byl jasný jejich pravý význam. Druhá kapitola se věnuje komparaci zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech a zákona o místních poplatcích a nalezení výhod a nevýhod úprav vzhledem k třídění. Třetí kapitolu pak tvoří komparativní případová studie, ve které jsou porovnána tři česká města s odlišnými způsoby zpoplatnění komunálního odpadu. Čtvrtá kapitola pojednává o překážkách rozšíření třídění a navrhuje možné změny právních předpisů, které by mohly vést k posunu v této oblasti. Metodami použitými v této práci jsou pro základní pojmy a způsoby zpoplatnění komunálního odpadu metoda analýzy, pro komparaci měst pak metody kauzální analýzy, komparace a syntézy. Základními právními předpisy upravujícími zpoplatnění komunálního odpadu jsou zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zpoplatněním komunálního odpadu se zabývá řada titulů z odborné literatury, existují také časopisy s odpadovou tematikou a vzhledem k aktuálnosti problému se odpadům věnuje i denní tisk. Pro případovou studii jsou třeba také konkrétní statistická data za jednotlivá města. Ze všech těchto zdrojů práce čerpá. Bakalářská práce je zpracována podle právního stavu ke dni 1.3.2013.

11

1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ

Existují pojmy, jejichž běžné chápání ne vždy zcela odpovídá jejich skutečnému významu. Například pojmy daň a poplatek jsou toho jasným důkazem. V praxi jsou často zaměňovány a jejich teoretickou definici zná málokdo. Podobně slova odpad a komunální odpad, bez jejich bližšího vysvětlení a zařazení by nebylo možno tématu zpoplatnění komunálního odpadu správně porozumět. Proto tedy na začátek definuji nejvýznamnější pojmy, mezi něž kromě výše zmíněných řadím i pojmy původce odpadů a odpadové hospodářství.

1.1 Daň Definici pojmu daň v žádném právním předpise nenajdeme. Ale finanční teorie daň popisuje jako „povinnou, zákonem předem sazbou stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění“1. Daň je povinnou částkou, placení daní tedy je a musí být povinné a státem vymáhané, jelikož v případě dobrovolnosti by samozřejmě vzhledem k lidské přirozenosti nikdy nemohl být vybrán dostatek prostředků.2 Daň ale může být uložena pouze zákonem, což je ustanoveno v zákoně č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který říká, že „daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona“. 3 Daň je stanovena sazbou, a to nejčastěji pevnou nebo procentní. Pevná sazba znamená přesnou částku, a tudíž na výši daně nemá základ daně vliv. Procentní sazba je stanovena procentem ze základu daně. S pevnou sazbou se můžeme setkat u většiny spotřebních daní, například u zdanění cigaret se ale použijí oba typy sazeb. V definici se dále říká, že daně odčerpávají důchod více méně pravidelně, to znamená, že pravidelnost nenajdeme u všech daní. Některé jsou spojeny s určitou situací, a tudíž se platí jednorázově (jde např. o transferové daně – daň dědickou, darovací a z převodu nemovitosti). Nenávratný princip daně ukazuje na fakt, že po zaplacení daně se daň nevrací i při nespokojenosti se službami státu nebo územního samosprávného celku. 4 To souvisí s neekvivalentním principem, za splnění daňové povinnosti subjekt nezíská žádné ekvivalentní protiplnění (kromě využívání veřejných statků financovaných z vybraných daní,

1

MRKÝVKA, P., RADVAN, M. Berní právo – obecná ustanovení. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 417. ISBN 978-807-2392-308. S.23. 2 VANČUROVÁ, Alena a Václav BONĚK. Správa daní pro ekonomy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 154 s. ISBN 978-80-7357-701-8. s. 9. 3 Čl. 11 odst. 5 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Listina) 4 RADVAN, R. Místní daně. 1.vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012. s. 244. ISBN 978-80-7357-932-6. s. 19.

12

které ale není odvislé od množství zaplacených daní).5 Daň je příjmem veřejného peněžního fondu, jedná se o „transfer finančních prostředků od soukromého sektoru k veřejnému sektoru“.6 Tento příjem veřejného rozpočtu je ale neúčelový. To znamená, že předem není určeno, na co se použije výnos z konkrétní daně. Toto však nelze říci o daních, jejichž výnosy neplynou do státního, krajského či obecního rozpočtu, ale plynou do Státního fondu dopravní infrastruktury (daň silniční, částečně daň z minerálních olejů) nebo do Státního fondu životního prostředí (časový poplatek, mýtné, poplatky v životním prostředí). Tyto fondy jsou zaměřené na danou oblast, z čehož je patrný jasně daný účel. Svoji definici pojmu daň má i OECD (The Organisation for Economic Co-operation and Development = Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), která se snaží přispět ke zvýšení ekonomického a sociálního blahobytu ve světě. Za tímto účelem také provádí různé výpočty ukazatelů a zavádí mezinárodní standardy. 7 Daň vymezuje pouze jako „povinnou nenávratnou platbu do veřejného rozpočtu“. Daní jsou dle této definice tedy i příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, cla nebo místní poplatky.8 U příspěvků sociálního a zdravotního pojištění se ale nejedná bezvýhradně o daně. Jsou sice platbami povinnými, zákonem uloženými, avšak jejich výše se částečně odvíjí od výše protiplnění. Dále se také někdy odvádějí do jiného než veřejného fondu. OECD je však mezi daně počítá, přispívá k tomu fakt, že příspěvky sociálního a zdravotního pojištění jsou společností vnímány spíše jako daně.9 Cla lze z ekonomického pohledu za daň považovat, nikoli však již z pohledu právního (v právu se jedná o dávku sui generis). Z hlediska historického a obsahového by se mohlo jednat i o poplatek, neboť zde je protiplnění ve formě možnosti vyvézt či dovézt zboží.10 Ačkoli se v právní úpravě nenachází definice pojmu daň, v zákoně č. 280/2009 Sb., daňovém řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád) nalezneme vymezení, co je daní ve smyslu daňového řádu, tedy co je předmětem správy daní. Je to peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, dále peněžité plnění, u něhož zákon stanoví, že se bude postupovat podle daňového řádu a také peněžité plnění v rámci dělené správy. Kromě toho se daní rozumí daňový odpočet, daňová ztráta nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně.11 Daň musí být dále příjmem nebo snížením (vratka) veřejného rozpočtu, to znamená státního rozpočtu, rozpočtu územního samosprávného celku, státního fondu či Národního fondu,

5

RADVAN, R. Místní daně. 1.vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012. s. 244. ISBN 978-80-7357-932-6. s. 19. 6 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN 80-738-0155-8. S. 287. 7 Organisation for Economic Co-operation and Development: About the OECD. Organisation for Economic Cooperation and Development [online]. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.oecd.org/about/ 8 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie: úvod do problematiky. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, c2009, 120 s. ISBN 978-80-7357-423-9. s. 10. 9 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN 80-738-0155-8. S. 289. 10 BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-440-7. s. 93. 11 § 2 odst. 3 a 4 zákona č.280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

13

rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtu, o kterém to stanoví zákon.12 Daňový řád tedy chápe pojem daň šířeji. Co se týče funkcí, daň může plnit funkci fiskální, regulační nebo stimulační.13 Cílem fiskální funkce je získat příjmy do rozpočtu státu nebo jiných veřejnoprávních korporací. Příjmy z daní jsou pro rozpočty nezbytnou součástí, jelikož pokrývají většinu veřejných výdajů.14 Veřejné výdaje jsou výdaji na úhradu veřejných potřeb.15 S tímto souvisí vznik tzv. distorzí. Jedná se o situace, kdy se subjekt chce vyhnout daňovému zatížení, a proto neučiní zdaněnou činnost, čímž si sníží užitek, jelikož neudělal, co původně zamýšlel, a zároveň se neuskuteční ani příjem veřejného rozpočtu. To znamená, že ztráta užitku subjektu je větší než daňový výnos.16 Cílem zákonodárce by tedy měla být snaha o vznik co nejméně distorzí, aby nedocházelo k těmto ztrátám. Regulační funkce se týká ovlivňování ekonomiky prostřednictvím alokace prostředků. Zdanění určitých ekonomických subjektů má vliv na jejich činnost, proto se vždy musí promyslet následky tohoto zdanění. Někdy se tato funkce daní vyskytuje pod názvem redistribuční (přerozdělení bohatství od bohatších k chudším). Stimulační funkce pak znamená podpořit či potlačit určitou aktivitu ekonomických subjektů. Tato funkce je realizována například prostřednictvím různých úlev a osvobození, příkladem může být možnost pro fyzické i právnické osoby odečíst si hodnotu daru ze základu daně. Někdy je však místo použití daně lepší učinit přímé administrativní opatření, jako je příkaz či zákaz.17 To se podle mě týká situací, kdy je ve vyšším zájmu již nutné opatření učinit. Je ale pravdou, že ekonomické nástroje v politice dávají subjektům na výběr, jak se zachovat, na rozdíl od těchto přímých administrativních nástrojů.18 Jiný pramen uvádí kromě výše uvedených ještě funkci alokační a stabilizační. 19 Alokační funkce spočívá v úpravě neefektivní alokace zdrojů v důsledku tržního selhání, jakými jsou existence veřejných statků (např. národní obrana), statků pod ochranou (např. vzdělání),

12

§ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů MRKÝVKA, P., RADVAN, M. Berní právo – obecná ustanovení. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 417. ISBN 978-807-2392-308. s. 28. 14 VANČUROVÁ, Alena a Václav BONĚK. Správa daní pro ekonomy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 154 s. ISBN 978-80-7357-701-8. s. 9. 15 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 18. 16 VANČUROVÁ, Alena a Václav BONĚK. Správa daní pro ekonomy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 154 s. ISBN 978-80-7357-701-8. s. 11. 17 BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-440-7. s. 94. 18 SLAVÍK, Jan. Poplatkové systémy v obcích - rizika a příležitosti pro odpadové hospodářství [online]. Vyd. 1. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, 2009, 198 s. [cit. 2013-05-14]. ISBN 978-80-86684-59-8. s. 21. 19 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN 80-738-0155-8. s. 291. 13

14

externalit (např. znečištění přírody) a nedokonalé konkurence (např. monopol). 20 Funkcí stabilizační se pak rozumí vliv daňového systému na agregátní národohospodářské ukazatele, jakými jsou zaměstnanost a cenová stabilita, s cílem stabilizovat cyklické výkyvy v ekonomice. Odlišný pramen zase přiděluje daním stejné funkce, jako má obecně veřejný sektor, a to funkci alokační, redistribuční a stabilizační. Fiskální funkci neklade na stejnou úroveň, považuje ji totiž za součást každé z těchto funkcí. 21 Toto vydělení fiskální funkce a její přiřazení ke každé funkci považuji za vhodné vzhledem k tomu, že pokaždé dojde k získání peněžních prostředků. Podle mého názoru definuje finanční teorie pojem daň a poplatek dobře, z definice je jasné, co je rozdílem. V praxi však názvy plateb vždy neodpovídají definici, a proto je nutné vymezení daní ve smyslu zákona. Toto vymezení však není definicí, nezabývá se znaky plateb, jež se považují za daň, ale přímo stanovuje, co daní je a co není. Myslím si, že není definování pojmu daň zákonem nutné, pouhé vymezení je jasné a obsáhne všechny pojmy, ať už odpovídají platbě, kterou označují, či nikoli. Pokud by označení daní a poplatků mělo odpovídat definici finanční teorie, bylo by nutné změnit zavedené názvosloví. Je ale pravda, že já například celkově vnímám daň jako úhradu bez protiplnění a spíše na vyšší (celostátní) úrovni, a poplatek pak jako úhradu za určité protiplnění a spíše na nižší (místní) úrovni. Tady tedy vstupuje i zavedené vnímání společností, které sice nemusí být překážkou, změny by však způsobily zbytečný chaos.

1.2 Poplatek V české legislativě není možné najít definici pojmu poplatek. Lze ale říci, že poplatek je „povinnou, zákonem předem sazbou stanovenou (peněžitou) částkou, kterou se odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu, avšak částkou spíše nepravidelnou, nahodilou, kterou stát nebo jiné veřejnoprávní korporace vybírají za zákonem stanovené úkony jejich orgánů“.22 Musí být tedy stanoven zákonem, což vyplývá opět z čl. 11 odst. 5 Listiny. Poplatek je třeba odlišit od výše definovaného pojmu daň a pojmu cena, jelikož se často zaměňují. Oproti dani je poplatek spojen s určitým protiplněním. Výše poplatku ale neodpovídá nákladům na toto protiplnění. Další odlišností je nepravidelnost, poplatek je většinou jednorázový. Právě protiplnění je to, proč poplatek může připomínat cenu. Cena je ale stanovena na základě nákladů, a to u poplatku obvykle chybí (je třeba říci, že ale právě u poplatku za komunální odpad či místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů tomu tak není, cena je stanovována na základě 20

KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie: úvod do problematiky. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, c2009, 120 s. ISBN 978-80-7357-423-9. s. 16-17. 21 tamtéž 22 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 19.

15

předpokládaných oprávněných či skutečných nákladů obce). Na rozdíl od poplatku je dále cenu možné určit dohodou, což u poplatku nelze kvůli již zmíněnému článku 11 Listiny. Jiná definice říká, že „poplatek je peněžním ekvivalentem za služby poskytované veřejným sektorem. Jako takový je účelový, dobrovolný, nepravidelný a nenávratný. V jistém slova smyslu je poplatkem jakákoli platba za služby nebo zboží poskytované veřejným sektorem“.23 To, že je poplatek účelový, znamená, že výnos poplatku je použit na úhradu nákladů služby, která je předmětem poplatku. Dobrovolnost můžeme chápat jako možnost člověka zvolit si, zda o danou službu či zboží poskytované veřejným sektorem stojí. Musím ale podotknout, že ne vždy zde tato možnost volby je. Například místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, který platí fyzické osoby s trvalým pobytem v dané obci a osoby vlastnící stavbu určenou k individuální rekreaci, byt či rodinný dům s žádnou osobou hlášenou k trvalému pobytu, musí tyto osoby platit, ať už služby využívají či nikoli. Dobrovolnost může být také na straně veřejného sektoru. Jsou totiž poplatky obligatorní a fakultativní, záleží na tom, zda je stanovena povinnost daný poplatek vybrat či si orgán může vybírání přizpůsobit. 24 Dobrovolnost lze nalézt u místních poplatků, obec si může zvolit, zda tyto místní poplatky zavede. Jako u pojmu daň i zde musím uvést, co je poplatkem ve smyslu daňového řádu. Poplatek je daní, což vyplývá z již zmíněného ustanovení, které praví, že daní je peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek.25 V následující tabulce je znázorněna soustava poplatků v České republice. Konkrétně jsou uvedeny jen ty poplatky, které se týkají zpoplatnění komunálního odpadu, a tedy budou dále v práci podrobněji rozebrány.

23

JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN 80-738-0155-8. s. 288. 24 BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-440-7. S.158. 25 § 2 odst. 3 písm. a) zákona č.280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

16

Tabulka č. 1 Soustava poplatků v České republice Soustava poplatků

dělení

SPRÁVNÍ

SOUDNÍ

MÍSTNÍ

ZVLÁŠTNÍ DÁVKY POPL.CHARAKTERU MIMO SPRÁVNÍ POPLATKY (poplatky spojené s užíváním dálnic a silnic, ekologické poplatky)

z.č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích z.č. 254/2001 Sb., o vodách z.č.86/2002 Sb., o ochraně ovzduší

úprava

z.č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

z.č.549/1991 Sb., o soudních poplatcích

z.č.565/1990 Sb., o místních poplatcích

z.č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu z.č. 289/1995 Sb., o lesích z.č. 185/2001 Sb., o odpadech z.č. 477/2001 Sb., o obalech z.č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství26

Konkrétní poplatky týkající se komunálního odpadu

Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

poplatky podle zákona o odpadech – poplatek za komunální odpad a poplatky za uložení odpadů na skládky27

Pramen: vlastní konstrukce podle RADVAN, M. Poplatkové právo. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 417. ISBN 978-807-2392-308. S.460-483.; JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN 80-738-0155-8.

Poplatky mají především funkci fiskální, dále pak mohou mít i funkci stimulační (například poplatek za komunální odpad může motivovat ke snížení množství odpadu apod.). 26

ŠTREJTOVÁ, Kateřina. Ekologické daně [online]. Brno, 2009 [cit.2012-12-07]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/134832/pravf_m/> 27 Existuje ještě smluvní úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech, tuto úhradu, popsanou dále v práci, ale nepovažuji za poplatek z důvodu dobrovolnosti smluvního vztahu, a proto ji zde neuvádím.

17

Není však možné bez problému zařadit každou platbu do kategorie daň nebo poplatek. Jsou platby, které určitými znaky splňují znaky daní a jinými zase poplatků. Takovým příkladem můžou být již zmíněné příspěvky sociálního a zdravotního pojištění. Výše byly zmíněny také transferové daně, které jsou daněmi, ale platí se jednorázově, a silniční daň, která má ale určitou protihodnotu. Opačným případem je poplatek ze psů, který je poplatkem, ale často nemá protiplnění a platí se pravidelně. Podobně u poplatku ze vstupného nevidím žádné výrazné protiplnění. Existuje také pojem místní daně. Co se rozumí místní daní, se odvíjí od vymezení kritérií pro zařazení do této kategorie. Pokud je tímto kritériem pouze to, že výnosy z místních daní plynou do místních rozpočtů, spadají sem daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob, daň z přidané hodnoty (tyto daně jsou totiž daněmi sdílenými, to znamená, že část výnosu plyne do místních rozpočtů), dále pak i správní a například také ekologické poplatky. Jestliže je doplněno další kritérium spočívající v právu obce určit sazbu daně, spadají sem místní poplatky, ale částečně i daň z nemovitosti. Obce totiž mohou obecně závaznou vyhláškou ovlivnit výši koeficientu, kterým se násobí základní sazba daně, a také si mohou stanovit místní koeficient.28 Místní daně mohou být definovány ještě úžeji, pokud je ještě přidána podmínka, že místní daně musí být spravovány obcí. Pak by sem spadaly již jen místní poplatky, jelikož daň z nemovitosti spravují místně příslušné finanční úřady podle umístění nemovitosti. 29 Pokud by obec ještě musela mít právo určit daňový základ, patřily by sem opět jen místní poplatky.30 Záleží tedy na šíři definice, která se u různých autorů liší. Jedná se tedy opět o pojem, jenž není jednoznačně vymezen. Já se přikláním k tomu názoru, že místní daně jsou platby, jejichž výnos plyne do místních rozpočtů a jejichž výši může obec nějakým způsobem ovlivňovat. Slovo místní by totiž jinak nemělo význam, pokud by platby nebyly alespoň částečně ovlivnitelné na místní úrovni. Nezáleží ani tak na tom, zda je daná platba pro obec obligatorní či fakultativní. Jedná se tedy o místní poplatky a daň z nemovitostí. 31 Kvůli tomuto chápání pojmu se zde ale opět potkávají pojmy daň a poplatek pod jedním pojmem daň. Podle teorie to není přesné, ve smyslu daňového řádu to však smysl má.

1.3 Odpad Za odpad se podle § 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech) považuje každá movitá věc, která splňuje dvě podmínky. První z nich je, že se této věci osoba zbavuje či má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Druhou podmínkou je, že spadá do některé ze skupin odpadů z přílohy č. 1 k zákonu o odpadech.

28

§ 6, § 11, § 12 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů RADVAN, M. Daň z nemovitostí. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 417. ISBN 978-807-2392-308. S.287. 30 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 15-16. 31 Srov. tamtéž s. 33-34. 29

18

První podmínka zavádí pojem zbavování se věci. Zbavováním se věci se rozumí její předání k využití či odstranění ve smyslu zákona nebo předání osobě oprávněné ke sběru či výkupu odpadů či odstranění osobou samou. Zákon o odpadech definuje i pojmy využití a odstranění odpadů. Využití spočívá v tom, že odpad je použit jako náhrada materiálu užívaného ke konkrétnímu účelu nebo je odpad upraven tak, aby k tomuto účelu sloužil. 32 Podle demonstrativního výčtu využití odpadů uvedeného v příloze č. 3 zákona o odpadech se jedná například o využití odpadu jako paliva, prospěšnou aplikaci do půdy či recyklaci kovů a ostatních anorganických materiálů. Pokud se odpad poté, co je využit, běžně používá k nějakému účelu, splňuje normy a požadavky, nepoškozuje životní prostředí či lidské zdraví a je předmětem poptávky na trhu, není již odpadem.33 Odstranění je negativně vymezeno jako činnost, jež není využitím. Dále se uvádí, že tato činnost je odstraněním, i pokud je druhotným důsledkem znovuzískání látek či energie.34 Stejně jako využití i odstranění odpadů má svůj demonstrativní výčet, a to v příloze č. 4, za odstranění se považuje například skládkování, uložení do povrchových nádrží, na mořské dno či vypouštění do vody. Zda má osoba úmysl se movité věci zbavit se těžko prokazuje, proto zákon automaticky předpokládá úmysl, je-li movitá věc vedlejším produktem právnické osoby či fyzické osoby podnikatele při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky, při jejich využívání či při poskytování služeb a dále není-li již původního účelu této věci. 35 Vlastník ale může prokázat opak a pak se úmysl již nepředpokládá. Další ustanovení zákona o odpadech 36 definuje, co je vedlejším produktem a nikoli odpadem. Vedlejším produktem je movitá věc, která sice vznikla při výrobě, ale její výroba či získání nebylo prvotním cílem výroby a musí být splněny i další podmínky. Věc musí vzniknout jako nedílná součást výroby, musí být zaručeno její další využití, které je možné pouze se zpracováním odpovídajícím běžné výrobní praxi a toto využití nesmí poškozovat životní prostředí či lidské zdraví. Dále také toto využití nesmí být v rozporu se zvláštními právními předpisy, kterým je například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.37 Povinnost zbavit se věci vzniká, pokud není využívána k původnímu účelu a ohrožuje životní prostředí, nebo když byla vyřazena podle zvláštního právního předpisu (takovým předpisem může být i zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví38, ve znění pozdějších předpisů, například v případě vyráběných či dovážených předmětů, které nevyhovují hygienickým požadavkům).

32

§ 4 odst. 1 písm. q) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 33 tamtéž, § 3 odst. 6 34 tamtéž, § 4 odst. 1 písm. u) 35 tamtéž, § 3 odst. 3 36 tamtéž, § 3 odst. 5 37 tamtéž 38 PEKÁREK, Milan, Ivana PRŮCHOVÁ, Jana DUDOVÁ a Ilona JANČÁŘOVÁ. Právo životního prostředí. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 327 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 390. ISBN 978-802-1042-995.S.17.

19

Splní-li věc tuto první podmínku zařazení mezi odpady, musí splnit ještě druhou podmínku patřit do některé z 16 skupin odpadů opatřených kódem, které jsou vyjmenovány v příloze č 1 k zákonu o odpadech. Jako příklad mohu uvést skupinu výrobků, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat, či skupinu znečištěných materiálů. V definici odpadu je obsažena subjektivní složka - vztah vlastníka k věci a objektivní složka veřejný zájem na vyřazení věci.39 A tato subjektivní složka činí často potíže při určování, co je a co není odpadem. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen Směrnice o odpadech) definuje odpad jako jakoukoli „látku nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil“ 40 . Definice je obdobná jako definice ze zákona o odpadech, zákon o odpadech byl totiž harmonizován s předpisy Evropské unie. Tato směrnice však neobsahuje skupiny odpadů. To, zda věc je či není odpadem, je velmi důležité pro její další osud. Jak ale z předchozího vyplývá, definovat tento pojem není úplně jednoduché. Podle mého názoru je vždy potřeba se zamyslet právě nad onou subjektivní složkou, která je při rozhodování zásadní.

1.4 Komunální odpad Za komunální odpad se podle zákona o odpadech považuje všechen odpad, který vzniká na území obce a je důsledkem činnosti fyzických osob. Komunálním odpadem není odpad pocházející od právnických osob a nejedná se ani o odpad fyzických osob podnikatelů. Další podmínkou je zařazení odpadu do skupiny komunálního odpadu v Katalogu odpadů. Katalog odpadů je přílohou vyhlášky k zákonu o odpadech, vyhlášky č. 381/2001, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (dále jen Katalog odpadů). Katalog odpadů téměř odpovídá seznamu odpadů z rozhodnutí Komise ze dne 3. května 200041 právě kvůli již zmíněné harmonizaci. Obsahuje 20 skupin. Každá skupina se pak dělí na podskupiny a dále na konkrétní druhy odpadů. Komunální odpad je skupinou číslo 20. Ta je tvořena odpady pocházejícími z domácností a také podobnými odpady živnostenskými, průmyslovými, odpady z úřadů a složkami

39

PEKÁREK, Milan, Ivana PRŮCHOVÁ, Jana DUDOVÁ a Ilona JANČÁŘOVÁ. Právo životního prostředí. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 327 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 390. ISBN 978-802-1042-995.S.17. 40 Článek 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic 41 Rozhodnutí Komise ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech

20

z odděleného sběru.42 Jak je zmíněno výše, v zákoně je uvedeno, že odpad právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání není komunálním odpadem, zákon takový odpad definuje jako odpad podobný komunálnímu odpadu. Ve vyhlášce je tento odpad podobné povahy jako komunální odpad upřesněn jako odpad mající svůj původ v nevýrobní činnosti dané osoby, a je řazen také do skupiny 20. Fyzické osoby pracující v podnicích při výkonu svého povolání totiž také samozřejmě dále produkují odpad jako fyzické osoby, produkují ho ale při činnosti právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání, jedná se tedy o odpad podobný komunálnímu odpadu, který je však v rámci Katalogu odpadů řazen do skupiny komunálního odpadu. Skupina 20 je rozdělena do tří podskupin: 20 01 Složky z odděleného sběru - Jak je uvedeno výše, do skupiny komunálního odpadu spadají také složky z odděleného sběru, vůbec tam však nepatří obaly, které spadají do skupiny odpadních obalů: skupina číslo 15 – podskupina 15 01 Obaly (včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu) 20 02 Odpady ze zahrad a parků (zahrnuje i hřbitovní odpad) 20 03 Ostatní komunální odpady – Do této podskupiny spadá směsný komunální odpad (to, co zbude, když se vytřídí plast, sklo, papír, nebezpečný odpad, objemný odpad atd., dále též SKO), odpad z tržišť, uliční smetky, kal ze septiků, odpad z čištění kanalizace, objemný odpad, komunální odpady jinak blíže neurčené.43 Původcem komunálního odpadu je obec a obec je také jeho vlastníkem. Vlastníkem se stává v tomtéž okamžiku, jako se stává původcem, tedy když nepodnikající fyzická osoba odloží odpad na k tomu určené místo. Jak již bylo zmíněno výše, obec jako původce odpadu odpovídá za nakládání s odpadem až do okamžiku, kdy je využit nebo odstraněn nebo předán do vlastnictví osobě k tomu oprávněné. To znamená, že obec je vlastníkem odpadu poměrně krátkou dobu, a to od odložení fyzickou osobou na určené místo do předání oprávněné osobě svozové firmě. Zajímavostí je, že vybírání odpadů ze sběrných nádob je vlastně krádeží majetku obce. 44 Obec ale není původcem odpadu podobného komunálnímu odpadu pocházejícího od fyzické nebo právnické osoby oprávněné k podnikání. Tyto podnikající osoby můžou s obcí uzavřít smlouvu a tím se zapojit do systému nakládání s komunálními odpady v dané obci. S obcí se také dohodnou na ceně. Pokud se ale

42

Příloha č.1 vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 43 VRBOVÁ, Martina a Petr BALNER. Hospodaření s odpady v obcích. Praha: EKO-KOM, 2003. 1 sv. (na volných l.). ISBN 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači). S. 1/003, 9/003-9/004. 44 Kontejnery jako živnost. Sdružení veřejně prospěšných služeb: Aktuality [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: www.svps. cz/aktuality/Kontejnery_jako_zivnost.doc

21

do systému nezapojí, mají povinnost vytřídit nebezpečné složky a také využitelné složky, tedy složky z odděleného sběru. Zbytek pak je směsným komunálním odpadem.45 Komunální odpad je komunálním odpadem, až když ho fyzická osoba odloží na k tomu určené místo.46 Podle definice je sice komunální odpad odpadem vznikajícím na území obce při činnosti fyzických osob řazený do skupiny komunálního odpadu v Katalogu odpadů a není zde jiná podmínka, tudíž by se mohlo říct, že odpad, který má člověk doma v koši, je komunálním odpadem. Původcem komunálního odpadu však je obec, a ta je jím, až když fyzická osoba odpad odloží na k tomu určené místo.

1.5 Původce odpadů Původce odpadů je definován v zákoně o odpadech jako právnická nebo fyzická osoba, která je oprávněna k podnikání a při jejíž činnosti vzniká odpad, dále právnická nebo fyzická osoba, která je oprávněna k podnikání a která se věnuje činnosti vedoucí ke změně povahy nebo složení odpadů, a nakonec také obec od chvíle, kdy nepodnikající fyzická osoba odloží odpad na k tomu určené místo. 47 Nepodnikající fyzická osoba totiž vytváří komunální odpad definovaný výše a jeho původcem je obec. Pokud bych měla opět srovnat tuto definici s definicí Směrnice o odpadech, ta říká, že původce odpadu je „jakákoliv osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady (prvotní původce odpadu), nebo osoba, která provádí předzpracování, směšování nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení těchto odpadů“ 48 . Směrnice tedy zahrnuje mezi původce odpadu všechny prvotní původce odpadu - tedy i fyzické osoby, dále uvádí příklady činností vedoucích ke změně povahy či složení těchto odpadů (předzpracování, směšování) a nezahrnuje do výčtu obce. Směrnice ale definuje také pojem držitel odpadu, což je „původce odpadu nebo fyzická či právnická osoba, která má tyto odpady v držení“.49 Držitelem odpadu je pak v našich podmínkách obec. Nezařazení fyzických osob jako prvotních původců odpadů do původců odpadů bývá často zmiňováno jako problém při diskuzi o rostoucím množství komunálního odpadu, kdy odpovědnost za svůj odpad pak nenesou tito prvotní původci. Slovenská právní úprava například považuje fyzické osoby za původce odpadů. Původci odpadů musí dále plnit povinnosti stanovené § 16 zákona o odpadech, např. zařazovat odpad podle Katalogu odpadů, průběžně evidovat odpady a způsoby nakládání s nimi, platit poplatky za ukládání odpadů na skládky, zpracovávat plán odpadového

45

§ 2 odst. 4 vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 46 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 111. 47 § 4 odst. 1 písm. x) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 48 Článek 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic 49 tamtéž

22

hospodářství apod. a také odpovídají za nakládání s odpady až do okamžiku, kdy jsou využity nebo odstraněny nebo předány do vlastnictví osobě k tomu oprávněné. Touto osobou může být právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provozuje zařízení sloužící k využití, odstranění, sběru či výkupu určitého druhu odpadu nebo osoba, která sice nemůže nakládat s odpady, ale nakládá s odpady odpovídajícími vstupním surovinám nebo také obec.50 Obec musí jako původce odpadu ustanovit místa, kam můžou fyzické osoby odkládat komunální odpad a kam nebezpečné složky komunálního odpadu. Může si stanovit systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu a to na základě obecně závazné vyhlášky.51 Myslím, že samotné definování fyzické osoby jako původce odpadu by nevedlo k větší odpovědnosti za vlastní odpad, stále to bude obec, která má jiné nástroje, jak zacházení s odpadem ovlivnit.

1.6 Odpadové hospodářství Na internetových stránkách obcí je často možné narazit na pojem odpadové hospodářství (dále v práci též OH). O co se tedy jedná. V § 4 zákona o odpadech je odpadové hospodářství definováno jako „činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy a kontrola těchto činností“. 52 Odpadového hospodářství se tedy účastní řada subjektů. Co se týče předcházení vzniku odpadů, zákon obsahuje toto ustanovení:„Prvotní původce odpadů má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti.“53 To znamená, že se mají podniky při výrobě snažit používat technologie, které umožňují navrácení části odpadu zpět do výrobního procesu.54 Má také co nejméně odpadu končit na skládkách. Prvotním původcem odpadů je ale každý, kdo produkuje odpad, to znamená i každý člověk. Na tak osobní úrovni je samozřejmě nemožné plnění této povinnosti kontrolovat a ani to není žádoucí, v zákoně se ale toto ustanovení nachází. Pro nakládání s odpady je v zákoně o odpadech stanovena hierarchie způsobů nakládání s odpady. Je následující: předcházení vzniku odpadů, příprava k opětovnému použití, recyklace odpadů, jiné využití odpadů (např. energetické) a nakonec odstranění odpadů. Pokud se ale dokáže, že je to vhodné, není nutné se jí přesně držet.55 Hierarchie je sestavena

50

§ 12 odst. 3 a § 14 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 51 tamtéž, § 17 52 tamtéž, § 4 53 tamtéž, § 10 54 VRBOVÁ, Martina a Petr BALNER. Hospodaření s odpady v obcích. Praha: EKO-KOM, 2003. 1 sv. (na volných l.). ISBN 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači). s. 2/004. 55 § 9a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

23

podle velikosti vlivu toho kterého způsobu na lidské zdraví a životní prostředí.56 Znamená to, že odpad, který již vznikl a je vyroben z materiálu, u kterého je to možné, by se měl znovu využít (pokud to jde, k výrobě výrobku stejné kvality jako měl původní výrobek). Další možností je energetické využití a nakonec je tu odstranění, které pak vyžaduje onu péči o místo uložení odpadu. Odpadovému hospodářství se věnují dokumenty vydané Evropskou unií i národní dokumenty. Zmíním jeden z národních dokumentů, a to Plán odpadového hospodářství České republiky. Tento dokument obsahuje závaznou a nezávaznou část, přičemž závazná část je zpracována v nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky a platí 10 let od nabytí účinnosti. To znamená od 1.7. 2003 do 1.7. 2013. Plán obsahuje vždy konkrétní cíle a opatření v rámci nakládání s odpady. 57 V současnosti je to dle platného nařízení, co se týče komunálního odpadu, zvýšení materiálového využití těchto odpadů na 50 %, cíl byl stanoven do roku 2010 a srovnával se s rokem 2000. Dále zvýšení využití odpadů do roku 2012 na 55 % všech odpadů, tzn. podpora recyklace.58 Ohodnocení toho, jak byly či nebyly tyto cíle naplněny, provádí každý rok Ministerstvo životního prostředí v rámci hodnotící zprávy. Nový plán odpadového hospodářství bude účinný nejdříve od 1.7.2013.59 V souladu s tímto plánem pak vytvoří své plány odpadového hospodářství také kraje a původci odpadů, tedy i obce. Z některých Plánů odpadového hospodářství obcí budu vycházet při komparativní případové studii.

56

JIRÁSKOVÁ, Ivana a Michal SOBOTKA. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. 2. aktualiz. vyd. podle stavu k 1.12.2005. Praha: Linde, 2005, 482 s. ISBN 80-720-1561-3. s. 31. 57 Ministerstvo životního prostředí: Plán odpadového hospodářství ČR. Ministerstvo životního prostředí [online] [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/plan_odpadoveho_hospodarstvi_cr 58 Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky 59 MANHAR, Jaromír. Aktuální práce MŽP na legislativním a ideovém rámci odpadového hospodářství České republiky. In: Sborník přednášek. Odpady a obce: 13. ročník konference ODPADY a OBCE Hospodaření s komunálními odpady (6. a 7.6. 2012)[online]. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z:http://www.ekokom.cz/uploads/attachments/Obecne/sborniky/Sbornik_odpady_a_obce_2012.pdf

24

2 KOMPARACE ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU PODLE ZÁKONA O ODPADECH A ZÁKONA O MÍSTNÍCH POPLATCÍCH Právní úprava zpoplatnění komunálního odpadu v České republice umožňuje použití tří způsobů zpoplatnění. Dva z nich jsou upraveny v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o odpadech), a úpravu třetího z nich nalezneme v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o místních poplatcích). V následující části práce provedu komparaci těchto úprav s ohledem na vliv způsobu zpoplatnění na třídění.

2.1 Zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech Zákon o odpadech tedy vymezuje dvě možnosti, jak vybírat úhradu za systém nakládání s odpady. Buď na základě písemné smlouvy, v níž je určena výše úhrady, nebo zavedením poplatku za komunální odpad v rámci obecně závazné vyhlášky. 2.1.1 Smluvní úhrada Fyzická osoba může ve věci úhrady za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů s obcí uzavřít smlouvu. Tato smlouva musí být písemná a musí stanovovat výši této úhrady. 60 Kromě těchto dvou podmínek není v zákoně smlouva nijak více specifikována, další náležitosti se proto řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů. V zákoně je uvedeno, že pokud obec vybírá úhradu na základě této smlouvy, nesmí již vybírat poplatek za komunální odpad, ani místní poplatek. Jelikož je však smlouva svobodným projevem vůle, uzavřou ji jen určité osoby, a právě od těchto osob již obec nebude poplatky vybírat. Pro ostatní bude platit obcí stanovený poplatek za komunální odpad nebo místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.61 Myslím, že je to logické, jelikož by bylo složité dosáhnout toho, aby všichni v obci uzavřeli s obcí smlouvu. Obecně ale zákon praví, že nemůžou být zavedeny dva způsoby zpoplatnění komunálního odpadu v jedné obci současně (pravidlo jeden způsob pro všechny62). Platí, že

60

§ 17 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 61 KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář. 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2005, xxviii, 399 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 80-717-9918-1. S. 92. 62 HANÁK, Jakub. Srovnání české a slovenské právní úpravy za komunální odpad. In Právná úprava starostlivosti o životné prostredie [online]. [cit. 2013-02-21]. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, 2008. 6 s. ISBN 978-80-7097-752-1. Dostupné z: http://www.upjs.sk/public/media/1084/Zbornik_22.pdf

25

jeden člověk nemůže platit smluvní úhradu a zároveň místní poplatek či poplatek za komunální odpad.63 Úhrada na základě smlouvy v sobě skrývá jednu zajímavost. Fyzické osoby jsou povinny odkládat odpad na k tomu určená místa. Obec pak odpad převezme do svého vlastnictví. To znamená, že když obec nakládá s odpady, nakládá tak vlastně již se svým vlastním majetkem. A obec tedy za úhradu, kterou vybírá, nemůže poskytnout protiplnění, jelikož ona vlastně vybírá peníze za to, že pečuje o svůj majetek a ne o majetek občana, který úhradu zaplatil. De facto tedy ani není možné takovou smlouvu uzavřít. 64 Dle mého názoru je tato myšlenka správná, ale je třeba si uvědomit, že občan po vlastnictví svého odpadu nijak netouží, a tedy jako onu protislužbu automaticky chápe určení míst, kam můžeme odpad odložit, to, že je obec oprávněnou osobou k převzetí odpadu do vlastnictví a že s odpadem dále nakládá. Je to stejné jako u poplatků spojených s komunálním odpadem. 2.1.2 Poplatek za komunální odpad Od roku 2003 existuje pro obce další varianta získání úhrady za systém nakládání s odpady, a to možnost zavést obecně závaznou vyhláškou poplatek za komunální odpad. Tento poplatek spravuje obec a určuje také jeho výši. Je stanoveno, že poplatek může být maximálně ve výši předpokládaných oprávněných nákladů obce při nakládání s komunálním odpadem rozpočítaných na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů, bere se ohled na úroveň třídění odpadu.65 Poplatníky jsou všechny fyzické osoby, které svou činností vytváří komunální odpad v dané obci. Stačí tedy, že osoba v dané obci odpad vytváří, nemusí tam mít trvalý pobyt nebo vlastnit nemovitost. Odpad vytváří každá fyzická osoba. Toto tvrzení sice není v zákoně uvedeno, ale je považováno za ze zákona vyplývající, a to konkrétně z § 3 zákona o odpadech. Fyzická osoba není schopna se zbavit všeho, co vzniká při její činnosti takovým způsobem, který by byl v souladu s ochranou životního prostředí a zdraví lidí, proto musí odpad odložit na místo určené obcí.66 Souhlasím s názorem, že je ale možné, že osoba má v určité obci trvalý pobyt, ale odpad vytváří jinde, pak má právo toto tvrzení dokázat a poté poplatek v obci trvalého pobytu neplatit.67 Plátci jsou vlastníci nemovitosti, kde tento odpad vzniká. Vždy rozúčtují poplatek na jednotlivé poplatníky, vyberou ho a odvedou správci poplatku. Povinnost zaplatit poplatek ale

63

RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 109. 64 JIRÁSKOVÁ, Ivana a Michal SOBOTKA. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. 2. aktualiz. vyd. podle stavu k 1.12.2005. Praha: Linde, 2005, 482 s. ISBN 80-720-1561-3. s. 48. 65 § 17a odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů 66 Doporučení pro obce a města: Obecní daně : (místní poplatky, daň z nemovitostí, poplatek za komunální odpad) [online]. 2. vyd. Editor Lenka Matějková. Praha: Ministerstvo financí, sekce Daně a cla, 2009, 159 s. [cit. 2013-02-16]. Edice dobré správní praxe. ISBN 978-80-85045-42-0. Dostupné z: www.mvcr.cz/odk2/soubor/edsp-obecni-dane-web-pdf.aspx 67 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326.

26

zůstává poplatníkovi, plátce pouze vybírá a odvádí, a pokud mu poplatník nezaplatí, oznámí to obci a ta vydá platební výměr, kterým poplatek poplatníkovi vyměří. Nevýhodou poplatku za komunální odpad je složitost vyhledávání poplatníků. Pokud potenciální poplatník tvrdí, že odpad v této obci neprodukuje a systém nakládání s odpadem nevyužívá, a obec má o tomto pochybnost, musí sama potenciálnímu poplatníkovi prokázat opak.68

2.2 Zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o místních poplatcích Většina z obcí v České republice, které nějakým způsobem zpoplatnily komunální odpad, vybírá místní poplatek.69 Důvody, proč tomu tak je, vyplývají z následující analýzy úpravy. Poplatek podle zákona o místních poplatcích je poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. 70 (Znamená to tedy, že obec musí provozovat na základě své obecně závazné vyhlášky systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. 71 ) Je jedním z místních poplatků, který může obec vybírat a tím vytvořit určitý příjem obecního rozpočtu, který potřebuje na částečné pokrytí nákladů na provoz systému. Tuto možnost má od roku 2002, kdy došlo k novelizaci zákona o místních poplatcích. Obec nesmí současně stanovit i poplatek za komunální odpad. Poplatníky můžeme rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří fyzické osoby, které mají na území obce trvalý pobyt (s účinností od roku 2013 včetně cizinců s povoleným trvalým nebo přechodným pobytem na více než 90 dnů, také těch cizinců, kteří se nachází na našem území přechodně déle než 3 měsíce, a dále cizinců, kterým byla poskytnuta mezinárodní ochrana nebo dočasná ochrana). Věk či národnost zde tudíž nehrají roli. Obec má přístup do registru obyvatel, a proto je pro ni velice jednoduché najít všechny poplatníky.72 Druhá skupina jsou fyzické osoby, které vlastní stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, a v těchto stavbách není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba. Tyto osoby platí poplatek ve výši poplatku za jednu fyzickou osobu, i když třeba stavbu vlastní více osob. V květnu roku 2012 byl novelizován zákon o místních poplatcích zákonem č. 174/2012 Sb., kterým se mění zákon 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Došlo ke změně okruhu osob spadajících do první i druhé skupiny poplatníků. Do první skupiny přibyli cizinci s charakterem pobytu definovaným výše a do druhé skupiny přibyli vlastníci bytu nebo rodinného domu, ve kterém není žádná fyzická osoba hlášena k pobytu.

68

RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 111. 69 tamtéž, s. 107 70 § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 71 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 116. 72 tamtéž, s. 109-110.

27

Jedná se o ty případy, kdy majitel bytu tento byt pronajímá a není v něm hlášena žádná osoba k trvalému pobytu. Dříve do této skupiny spadali pouze vlastníci stavby určené nebo sloužící k individuální rekreaci. Další změnou je tedy vypuštění slova „sloužící“ k rekreaci. Toto slovo by totiž podle mě již nemělo ve větě význam, jelikož není v zákoně nikde upraveno ani to, co je stavbou určenou k individuální rekreaci. Skutečnost se musí tedy dokázat, například rozhodnutím stavebního úřadu nebo místním šetřením. 73 Pak tedy stavba sloužící k individuální rekreaci je stavbou určenou k individuální rekreaci. Osoba s trvalým pobytem v obci platí poplatek této obci, osoba vlastnící stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům s žádnou osobou hlášenou k pobytu platí poplatek obci, ve které se stavba nachází. Fyzické osoby tvořící domácnost si mohou určit jednu osobu, která bude poplatek odvádět. Stejně tak lidé v rodinných nebo bytových domech mohou tuto povinnost svěřit správci či vlastníku domu. Tato osoba pak musí obecnímu úřadu nahlásit jména, příjmení a data narození osob, za které poplatek odvádí. Povinnost zaplatit poplatek ale zůstává jednotlivým členům domácnosti či lidem v rodinných a bytových domech, to znamená, že je na nich kontrolovat si, zda tato jimi určená osoba za ně poplatek opravdu odvádí. Jak vyplývá z vymezení poplatníka tohoto poplatku, není důležité, zda osoba vůbec odpad produkuje, ani kolik ho produkuje. Nevýhodou místního poplatku tedy je, že není stimulem pro chování v souladu se zákonným ustanovením o povinnosti prvotních původců odpadů předcházet vzniku odpadu a omezovat jeho množství. Stejné je to také u třídění odpadu. Teoreticky by však stimulem k žádoucímu chování mohl být, což vysvětlím v následující části o sazbě poplatku. Sazba poplatku se skládá ze dvou částek. První částka může činit až 250 Kč za osobu a kalendářní rok, výši určí zastupitelstvo obce. Tato první částka je poplatkem za tříděný odpad. 74 Druhá je pak až 750 Kč za osobu a kalendářní rok, a tato částka se určí podle skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za předchozí kalendářní rok (jedná se o úhradu za svoz směsného komunálního odpadu), rozúčtování těchto nákladů na osobu obec zveřejní v příloze vyhlášky. Protože jsou základem pro výpočet této druhé části sazby skutečné náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, menší produkcí tohoto netříděného odpadu, tedy větším množstvím vytříděného odpadu, by mohlo dojít ke snížení skutečných nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, a tudíž ke snížení poplatku. K tomuto chování však chybí motivace, jeden poplatník se bude snažit omezit svoji produkci, ale ostatní třeba vůbec ne a veškerá snaha onoho poplatníka je hned zmařena. Maximální limit pro druhou částku poplatku byl již zmíněnou novelou zákona o místních poplatcích z května 2012 zvýšen z původních 250 Kč na současných 750 Kč za osobu a

73

RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 113. 74 RYŠAVÝ, Ivan. Vyšší místní poplatek za odpad obcím pomůže jen částečně. Odpady: Odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii. Praha: Economia, a.s, roč. 2012, č. 10, s. 11-13. ISSN 1210-4922.

28

kalendářní rok. Obce tedy mohou ve své vyhlášce na rok 2013 stanovit poplatek maximálně ve výši 1000 Kč na osobu a rok. Náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu jsou ale často vyšší než je tato nejvyšší částka.75 Jako příklad obce, která nejvyšší sazbu zavedla, uvedu Kaplici na Českokrumlovsku, která měla za rok 2011 skutečné náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu ve výši 771, 45 Kč.76 Druhou část poplatku tedy stanovila na 750 Kč. Proti tomuto navýšení poplatku občané sepsali petici, nelíbí se jim, že poplatek nijak nezvýhodňuje ty, co třídí.77 Jiné obce však změny zákona nevyužily a přesto, že jim poplatek náklady nepokryje, jeho výši zachovaly. Jako příklad uvedu město Otrokovice, které poplatek nezvýšilo, jelikož má příjem z poplatku za uložení odpadu na skládku. 78 Šlapanice u Brna dokonce svůj místní poplatek týkající se komunálního odpadu úplně zrušily. Učinily tak proto, aby kompenzovaly zvýšení daně z nemovitosti. 79 Zvýšení místního koeficientu, který ovlivňuje výši daně z nemovitosti, provedly i další obce. Potřebují získat peníze na nejrůznější potřeby obce, a jelikož výnos daně z nemovitosti plyne celý do rozpočtu obce a jelikož se jedná o nemovitosti, je to poměrně jednoduchý a jistý způsob získání peněz. Doplatí na to vlastníci staveb a pozemků na území obce, ale v určitém časovém horizontu také lidé žijící v nájmu v podobě zvýšeného nájemného. Myslím, že pro obce je výměna zvýšení daně z nemovitosti za zrušení poplatku za odpad velice výhodná. Správu daně z nemovitosti totiž provádí stát, zatímco místní poplatky si obec spravuje sama. Ubudou tedy náklady za správu a zároveň se vybere více peněz. Je možné, aby obec ve své vyhlášce ustanovila určitá osvobození či úlevy. Nesmí ale diskriminovat nějakou část obyvatelstva. 80 Jelikož poplatek příliš nepovzbuzuje občany k třídění či omezení produkce odpadu, mohou být zavedena osvobození tak činící. Ty jsou však často administrativně náročná, a tak se zřejmě proto obvykle nezavádí. 81 Příkladem města, které však něco takového uvedlo do praxe, je město Aš, které zavedlo systém na podporu třídění odpadu pomocí pytlů s čárovými kódy. Lidé třídí plast a papír do pytlů. Podle kódu se pak pozná, kdo kolik vytřídil a díky tomu se účastníkům tohoto systému sníží

75

RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 117. 76 Příloha č. 2 k obecně závazné vyhlášce města Kaplice č. 1/2012, o místních poplatcích 77 Tisícovka za popelnice je moc, bouří se v Kaplici a píšou petici. In: budejovice.idnes.cz [online]. [cit. 2013-0206]. Dostupné z: http://budejovice.idnes.cz/cena-za-odpad-v-kaplici-a-krumlove-dq4-/budejovicezpravy.aspx?c=A121205_111655_budejovice-zpravy_jkr 78 RYŠAVÝ, Ivan. Vyšší místní poplatek za odpad obcím pomůže jen částečně. Odpady: Odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii. Praha: Economia, a.s, roč. 2012, č. 10, s. 11-13. ISSN 1210-4922. 79 Většina měst nemění výši daně z nemovitosti. Mladá fronta DNES. Praha: MAFRA, a.s., 1.2.2013, s. B1. ISSN 1210-1168. 80 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 118-119. 81 tamtéž, s. 119

29

poplatek za odpad, a to v následujícím roce. Systém si klade za cíl právě podpořit třídění odpadů a snížit náklady města spojené s likvidací komunálního odpadu.82 Nevýhodou místního poplatku a definice poplatníka jako osoby s trvalým pobytem v obci je, že v obci se nachází spousta lidí produkujících odpad, kteří zde však nemají trvalý pobyt, a proto poplatek neplatí. Typickým příkladem může být město Brno s velkým množstvím vysokoškolských studentů. Pak samozřejmě tito lidé mohou platit za odpad tam, kde ve skutečnosti vůbec nepobývají a odpad netvoří. Dítě je také poplatníkem, jelikož má v obci trvalý pobyt nebo prostě produkuje odpad. Dítě tedy má povinnost poplatek zaplatit, a nikoli rodiče. Titul vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem může dítě použít, až když poplatek zaplatí. Novelou zákona o místních poplatcích byl tento problém vyřešen tím způsobem, že odpovědnost při platbě poplatku nese poplatník společně a nerozdílně se svým zákonným zástupcem, zákonný zástupce má procesní postavení poplatníka a v případě že poplatník ani zákonný zástupce nezaplatí, poplatek bude vyměřen jednomu z nich.83 Logicky pak bude poplatek vyměřen zákonnému zástupci, jelikož u něho je pravděpodobnější, že zaplatí.84

2.3 Porovnání jednotlivých způsobů zpoplatnění a jejich vliv na třídění Asi nejméně vhodnou úpravou je smluvní systém úhrad, jelikož je problematický z hlediska schopnosti obce získat poplatníky, nelze totiž někoho donutit uzavřít smlouvu. Na druhou stranu je zde volnost, co se týče smluvního ujednání. Ve vztahu k třídění záleží na systému nakládání s odpady v obci, jelikož podle něho obec zvolí i obsah smlouvy, a také na rozhodnutí obce ohledně způsobu výpočtu úhrad. Místní poplatek je, jak jsem zmínila, nejčastější volbou obcí v České republice. Poplatníkem je totiž fyzická osoba s trvalým pobytem v obci a fyzická osoba vlastnící stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům bez osoby hlášené k trvalému pobytu, což umožňuje poměrně jednoduchý způsob vybírání poplatku. Nesleduje se, zda určitá osoba odpad tvoří a kolik ho produkuje. Novelou z loňského roku také došlo k rozšíření okruhu poplatníků a k možnosti zvýšit druhou část sazby. Co se týče třídění, místní poplatek nijak k třídění nemotivuje, pokud není doplněn vhodným systémem či úlevami. Zároveň ale také tento způsob zpoplatnění nemotivuje ke zbavování se odpadu nežádoucím nezákonným způsobem. Poplatek za komunální odpad už je na tom vzhledem k třídění lépe, jelikož zohledňuje počet a objem nádob, počet uživatelů bytu a úroveň třídění. V Praze se ale při zavedení místního poplatku po období poplatku za komunální odpad zohledňujícího počet, objem a frekvenci obsluhy sběrných nádob paradoxně zvýšilo množství vytříděného odpadu. Mohlo to být 82

Aš jde do pytlového sběru. Odpady: Odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii. Praha: Economia, a.s, roč. 2012, č. 12, s. 8. ISSN 1210-4922. 83 § 12 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 84 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. s. 115.

30

způsobeno tím, že místní poplatek byl zaveden jen na jeden rok a zvyky lidí se za tak krátkou dobu nezměnily a také se dále zlepšil systém tříděného sběru.85 Znamená to, že způsob platby za odpad nemusí být jediným stimulem pro třídění/netřídění odpadu. Toto tvrzení bych ráda dokázala či vyvrátila v následující části práce.

85

ŠULC, Petr. Vyhodnocení účinnosti jednotlivých způsobů úhrad za nakládání s komunálním odpadem v hl.m. Praze v období 1998-2003 v souvislosti se změnami systémů úhrad. In: ŠAUER, Petr. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: [Oeconomica], 2003, 176 s. s. 90-103. ISBN 80245-0638-6.

31

3 KOMPARATIVNÍ PŘÍPADOVÁ STUDIE - ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ 3 MĚST: MIMOŇ, SLAVKOV U BRNA, ŽAMBERK Pro názornější komparaci zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech a zákona o místních poplatcích se tato kapitola zabývá komparací tří konkrétních měst – Mimoně, Slavkova u Brna a Žamberka. Tato města jsou srovnatelná, co se týče počtu obyvatel a rozlohy, což je pro komparaci žádoucí. První dvě města zpoplatňují komunální odpad podle zákona o odpadech, každé jinou formou, třetí město pak podle zákona o místních poplatcích. Je jasné, že podobný počet obyvatel a rozloha nemohou znamenat, že se města nachází ve stejné situaci, každé leží v jiné části republiky, má jiný systém nakládání s komunálním odpadem a má jiné možnosti ohledně nakládání s odpady. To k tomu ale patří a tyto faktory nebudou při komparaci opomíjeny.

3.1 Mimoň Mimoň leží v Libereckém kraji v okrese Česká Lípa v podhůří Lužických hor. Město samozřejmě hned upoutá svým pojmenováním, je však v současnosti zajímavé i z hlediska zpoplatnění komunálního odpadu. Používá totiž smluvní systém úhrady, který není tak častý. Navíc právě v letošním roce přechází na jiný způsob zpoplatnění, a to zpoplatnění formou poplatku za komunální odpad podle zákona o odpadech. Předpokládám tedy, že se zde v praxi potvrzuje ona problematičnost z hlediska získávání dostatečného množství poplatníků, která pak vede k nedostatku prostředků a k nutnosti změny systému zpoplatnění. Město Mimoň mělo k 31.12.2011 6 720 obyvatel. Rozloha činí 15,48 km2. Ve vztahu ke dvěma ostatním vybraným městům je městem s nejvíce obyvateli, není však největší, rozlohou je druhý největší hned po Žamberku. 3.1.1 Systém nakládání s komunálním odpadem Jako se liší způsoby zpoplatnění, mohou se lišit také systémy nakládání s komunálním odpadem v jednotlivých městech. Ve městě Mimoň upravuje nakládání s odpadem obecně závazná vyhláška č. 2/2008 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Mimoň, která je účinná od 1.8.2008. Je závazná pro fyzické osoby, právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání produkující komunální odpad se mohou do tohoto systému zapojit, uzavřou-li s městem písemnou dohodu. V současnosti však žádná taková osoba s městem smlouvu uzavřenu nemá. V obci se odpad rozděluje do těchto skupin: tříděný odpad (papír, sklo barevné směsné, sklo bílé, plasty vč. PET lahví), objemný odpad, nebezpečné složky komunálního odpadu a směsný odpad, což je odpad, který zbude po vytřídění dříve zmíněných složek.

32

Tříděný odpad se třídí do zvláštních barevně odlišených sběrných nádob, které jsou ve sběrných hnízdech (celkem 24 stanovišť po městě). Je také možnost tříděné složky odevzdat ve sběrném dvoře. Mimoň má uzavřenu smlouvu se společností EKO-KOM, a.s. (dále jen EKO-KOM) o zpětném odběru a využití odpadů z obalů. Pokud obec provozuje sběr tříděného odpadu, může se zapojit do systému této společnosti. Obec zasílá společnosti čtvrtletní hlášení o tom, kolik využitelných složek vytřídila a jak s nimi naložila a podle toho dostane odměnu. Je to tedy jeden z příjmů, který obec má vedle příjmů z plateb za odpad od občanů. Je ale důležité říct, že se odměna platí jen za vytříděné obaly, týká se to pouze obalů, které tvoří skupinu 15 odpadů a neřadí se do komunálního odpadu. Později v práci budou ale v údajích o množství vyprodukovaného komunálního odpadu odpady ze skupiny 15 zahrnuty do celkové produkce, jelikož v Mimoni se od roku 2007 vytříděné složky komunálního odpadu (skupiny 20) evidují společně s vytříděnými obaly ze skupiny 15. I u ostatních měst bude proto počítána do celkové produkce komunálního odpadu i produkce obalů, i když obaly podle definice komunálního odpadu do komunálního odpadu nepatří. Obaly ale jsou součástí odpadu občanů, a proto i přes tuto nepřesnost považuji za nutné zahrnout obaly do produkce a tím lépe vystihnout skutečný stav. Objemný odpad a nebezpečné složky komunálního odpadu mohou občané přinést do již zmíněného sběrného dvora, který se v obci nachází. Tamtéž se také shromažďují použitá elektrozařízení a použité světelné zdroje z domácností a také je zde možnost odevzdat odpad kovový (další alternativou pro kovy jsou výkupny ve městě). Směsný komunální odpad pak mohou lidé odkládat do nádob o objemu 70, 110, 120, 240 nebo 1100 l, dále je zde také možnost plastových pytlů o objemu 100 l. Nejvíce je ve městě nádob o objemu 110 l, což je velikost běžné popelnice u rodinných domů. Velkou část odpadového hospodářství pro město zajišťuje společnost COMPAG CZ, s.r.o., která se stará o sběr a svoz a dále s odpadem nakládá podle jeho druhu určeného číslem v Katalogu odpadů. Předává ho oprávněným osobám pro nakládání s tím kterým odpadem. Část odpadu řízené skládce Svébořice, která se nachází asi 5 km od Mimoně, a například nebezpečný odpad podniku nabízejícímu služby v odpadovém hospodářství Ladeo. Vytříděný papír a plast se předávají k materiálovému využití společnosti Marius Pedersen a.s. zabývající se nakládání s odpady a sklo společnosti AMT s.r.o. Příbram, která zaujímá ve zpracování odpadového skla velkou část trhu u nás. Sběrný dvůr na nebezpečný odpad a objemný odpad je provozován společností KOVOŠROT GROUP CZ a.s., ten tento odpad předává firmě COMPAQ CZ, s.r.o. kromě použitých elektrozařízení a použitých světelných zdrojů z domácností, na odběr těchto zařízení má totiž obec smlouvy se třemi dalšími firmami - ASEKOL s.r.o., ELEKTROWIN a.s. a EKOLAMP s.r.o. (společnosti zajišťující zpětný odběr elektrozařízení a třetí jmenovaná zpětný odběr světelných zdrojů a svítidel, dále jen ASEKOL, ELEKTROWIN, EKOLAMP). Co se však v Mimoni sice do budoucna plánuje, ale zatím provádí pouze částečně, je oddělený sběr bioodpadu (BRKO86). V současnosti město v sezoně o víkendech poskytuje kontejnery na trávu, listí a plevel ze zahrad, takto získaný odpad jde pak do kompostárny SAP

86

BRKO = biologicky rozložitelný komunální odpad

33

Mimoň spol. s.r.o., Ralsko-Boreček. Sečená tráva a ořezy z městských ploch se předávají firmě COMPAG CZ, s.r.o. Samostatný sběr BRKO do hnědých sběrných nádob plánují až v závislosti na získání/nezískání dotace. 3.1.2 Zpoplatnění komunálního odpadu Město Mimoň provozuje známkový systém, který se odvíjí od počtu výklopů. Má stanoven ceník, cena se kromě frekvence svozu dále odvíjí od velikosti nádoby na směsný komunální odpad. Popelnice jsou lidem zapůjčeny, město je má pronajaté od svozové firmy a platí za ně v rámci smlouvy na svoz a likvidaci odpadů. Mimoň má vlastně nastaveno zpoplatnění podobně jako u poplatku za komunální odpad, jelikož ale používá smluvní úhradu, netýká se platba každého, kdo odpad produkuje, ale jen osob se smlouvou s městem. Kvůli této jisté dobrovolnosti se řada lidí do systému vůbec nezapojí a město má problémy s dokazováním produkce odpadu u občanů, ti totiž často tvrdí, že například všechen svůj odpad vytřídí, zkompostují či odvezou do sběrného dvora. 87 V souvislosti s tím by mohl hrozit zvýšený výskyt černých skládek, ve městě ale mají vytipovány rizikové oblasti, kontrolují je a případné náznaky vzniku skládek hned uklízí. Mimoň tedy opravdu kvůli problematičtější identifikaci poplatníků nově zavádí poplatek za komunální odpad. Učinila tak obecně závaznou vyhláškou č. 1/2013, o poplatku za komunální odpad, která bude účinná od 1.7.2013. Stanovení účinnosti od tohoto data v půlce roku je podle mého názoru poněkud nepraktické, platby se musí rozdělit v poměrné výši. Ve vztahu k třídění bude tento systém motivační, jelikož si plátce nemovitosti může zvolit počet nádob, objem nádob a frekvenci svozu a od toho se pak odvíjí výše poplatku. Pokud tedy více třídí, vzniká méně směsného komunálního odpadu a nepotřebují tedy tak velké nádoby či tak častý svoz a mohou platit nižší poplatek. Podle nové vyhlášky výše poplatku záleží na objemu nádoby a na frekvenci svozu. Tabulka ukazuje výše poplatků, které budou lidé platit, až vyhláška nabude účinnosti. Tyto výše poplatku jsou zde uvedeny proto, že jejich výše bude stejná jako výše cen platných již v současnosti v rámci smluvního systému. Tedy: Tabulka č. 2 Roční poplatek za komunální odpad v Kč za rok ve městě Mimoň Objem sběrné Frekvence svozu sběrných nádob nádoby 1 krát za 14 Kombinovaný svoz 1 krát týdně v litrech dní Varianta A Varianta B Varianta C 70/80 1612 806 1008 1209 1411 110/120 2184 1092 1365 1638 1911 240 4056 2028 2535 3042 3549 1100 18928 9464 11830 14196 16562 Pramen: Obecně závazná vyhláška města Mimoň č. 1/2013, o poplatku za komunální odpad

Ve městě je možné využít kombinovaného svozu. Kombinovaný svoz varianta A znamená svoz jedno čtvrtletí v roce 1 krát týdně a tři čtvrtletí 1 krát za 14 dní. Varianta B jsou dvě

87

VÍTKOVÁ, Jaroslava. Odbor výstavby, dopravy, zemědělství a životního prostředí. Město Mimoň. E-mailová a telefonická komunikace z 2.4.-30.4.2013.

34

čtvrtletí svoz 1 krát týdně a dvě čtvrtletí 1 krát za 14 dní a nakonec varianta C zahrnuje svoz tři čtvrtletí 1 krát týdně a jedno čtvrtletí 1 krát za 14 dní. Praktické využití těchto svozů já vidím v možnosti mít častější svoz v zimních měsících, kdy se může zvýšit množství odpadu v důsledku topení tuhými palivy.

3.2 Slavkov u Brna Druhým vybraným městem je Slavkov u Brna. Nachází se v Jihomoravském kraji v okrese Vyškov východně od Brna a komunální odpad zpoplatňuje poplatkem za komunální odpad podle zákona o odpadech. Slavkov u Brna je nejmenším městem z komparovaných s rozlohou 14,95 km2. Počtem obyvatel se řadí hned za Mimoň, k poslednímu dni roku 2011 měl o 493 obyvatel méně než Mimoň, tedy 6 227 fyzických osob. 3.2.1 Systém nakládání s komunálním odpadem Nakládání s odpadem se zde řídí obecně závaznou vyhláškou č. 2/2012 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Slavkov u Brna, která je účinná od 1.7.2012. Vyhláška je nová, k žádné podstatné změně však nedošlo. Vyhláška zavazuje všechny fyzické osoby s trvalým pobytem ve městě a další osoby zdržující se na území města. Těmto osobám ukládá určité povinnosti. Musí si opatřit potřebný počet nádob (popelnice si občané kupují), zajistit si stálé nebo přechodné stanoviště pro nádoby, které může být individuální nebo společné, dále platit poplatek za komunální odpad a nakonec umístit nádoby mimo veřejná prostranství. Ke komunikaci občané nádobu přistaví nejdříve večer přede dnem svozu a pak zase nejpozději na konci dne svozu nádobu z veřejného prostranství odstraní. Do systému ve městě nejsou zapojeni žádní živnostníci, jelikož ti si uzavírají smlouvu přímo se společností, která odpad sváží. Komunální odpad se rozděluje do následujících skupin: tříděný odpad (papír, nápojové kartony, sklo barevné, sklo bílé, plast vč. PET lahví), objemný odpad, nebezpečné složky komunálního odpadu, biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu a směsný odpad.88 Tříděný odpad občané odkládají do barevně odlišených zvláštních sběrných nádob (24 stanovišť po městě). Vyhláška uvádí dokonce i demonstrativní výčet materiálů, které mají či nemají lidé ukládat do jednotlivých nádob. Objemný odpad a nebezpečné složky komunálního odpadu mohou lidé přinést do sběrného dvora, který se nachází na území města. Mezi výčtem složek komunálního odpadu, který se ve městě třídí, je v případě Slavkova i biologicky rozložitelný odpad. Je shromažďován do sběrných nádob, ale je možné ho umístit i do sběrného pytle nebo na sběrné místo. O svoz a zpracování se starají Technické služby Města Slavkova u Brna, které bioodpad zpracovávají ve vlastní kompostárně. Co je zajímavé, že ve vyhlášce je výslovně uvedeno, že do sběru bioodpadu zahrnuje město jen odpad rostlinného

88

Čl. 2 obecně závazné vyhlášky č. 2/2012 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Slavkov u Brna

35

původu z veřejné a soukromé zeleně. Jedná se tedy o odpad z veřejné zeleně a ze zahrad občanů. Kompostárna byla ve městě vybudována díky finanční podpoře z Evropské unie, od státu i od kraje. Její provoz funguje na principu, že shromáždí odpad ze zeleně a vytvoří z něho rekultivační kompost nebo rekultivační substrát a tento pak nabízí bezplatně občanům. V roce 2011 Slavkov získal další dotaci na rozšíření systému sběru bioodpadu a z těchto prostředků, a také za podpory kraje a města, pořídil svozová auta a hlavně nádoby a kontejnery, které poskytl bezplatně lidem. Jimi se teď postupně snaží nahradit pytlový sběr a hromádky před domy občanů, jelikož takto je to méně finančně náročné, tedy efektivnější. Tento systém považuji za velice motivační pro občany, protože lidé mají možnost něco získat nazpět. Toto se potvrdilo i v praxi, o kompost mají občané zájem. Směsný komunální odpad občané odkládají do sběrných nádob, které jsou jim určeny podle typu nemovitosti, způsobu vytápění a počtu trvale bydlících osob. Pro lepší přehled slouží následující tabulka: Tabulka č. 3 Nádoby a typy svozu určené pro odkládání SKO ve Slavkově u Brna Typ nemovitosti

rodinný dům

bytový dům

Způsob vytápění Počet trvale bydlících osob/Počet bytů do 6 osob tuhá paliva každých jen započatých dalších 6 osob do 6 osob plyn, elektro každých jen započatých dalších 6 osob max. 2 osoby 13 bytů 2 byty

Dům s pečovatelskou službou

Odkládání SKO 1 × 110 l svoz typu "A" další 110 l svoz typu "A" 1 × 110 l svoz typu "C" další 110 l svoz typu "C" 1 × 110 l svoz typu "M" min. 1 × 1100 l týdenní svoz min. 1 × 110 l svoz typu "A" 2 × 1100 l týdenní svoz

Popis typu svozu týdenní svoz, nádoba 110 l týdenní svoz, nádoba 110 l 14 -ti denní svoz, nádoba 110 l 14 -ti denní svoz, nádoba 110 l měsíční svoz, nádoba 110 l týdenní svoz, nádoba 110 l

Pramen: vlastní konstrukce podle obecně závazné vyhlášky města Slavkov u Brna č. 2/2012 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Slavkov u Brna a obecně závazné vyhlášky města Slavkov u Brna č. 3/2012, o poplatku za komunální odpad

Pokud občané z nemovitostí obsluhovaných svozem typu A, C nebo M, vytvoří v určitý okamžik více odpadu z domácnosti, tento odpad odloží do pytle na odpady o objemu 70 l nebo do jednorázově svážené nádoby o objemu 110 l. Domnívám se, že pokud si občané za každých dalších i započatých šest osob musí opatřit další nádobu, není zde motivace k menší produkci odpadu, pokud například v domě bydlí sedm osob. Ale toto opatření bylo zavedeno, aby se zabránilo dvěma extrémům - velkému množství nádob před domem a na druhé straně používání jedné nádoby velkým počtem osob, které by vedlo k hromadění odpadu vedle nádob.89 Nebo by také mohl hrozit větší výskyt nelegálního zbavování se komunálního odpadu. Komunální odpad včetně tříděného odpadu pro Slavkov u Brna sváží společnost RESPONO, a.s. Vyškov. Ta taky provozuje místní sběrný dvůr. Část odpadu se vozí na skládku v Kozlanech u Vyškova (přibližně 18 km od Slavkova). V roce 2011 byla zkolaudována

89

KUBEŠOVÁ, Stanislava. Odbor životního prostředí. Město Slavkov u Brna. E-mailová korespondence z 2.4.29.4.2013.

36

spalovna v Brně (SAKO Brno, a.s.90), od tohoto roku se tedy podstatná část odpadu vozí do této spalovny. Využitelné složky společnost RESPONO, a.s. Vyškov dotřiďuje, zpracovává a pak předává k dalšímu využití. Ve městě se také nachází speciální kontejnery společnosti ASEKOL na sběr drobného elektrického zařízení a baterií a kontejnery společnosti E+B TEXTIL, s.r.o. na textil. Tyto společnosti si své kontejnery samy vyváží. 3.2.2 Zpoplatnění komunálního odpadu Město má stanoven poplatek za komunální odpad obecně závaznou vyhláškou města Slavkov u Brna č. 3/2012, o poplatku za komunální odpad. Poplatek se odvíjí od objemu nádoby, a ten je buď 110 l (popelnice) nebo 1 100 l (kontejner). Občan si pak zakoupí samolepicí známku (etiketu) na kalendářní rok, má na výběr ze tří variant: týdenní svoz popelnice či týdenní svoz kontejneru, 14-ti denní svoz popelnice a měsíční svoz popelnice. V ceně etikety je poplatek za využívání sběrného dvora a barevných kontejnerů na tříděný odpad. Výše poplatku je totiž počítána z předpokládaných oprávněných nákladů města na nakládání s komunálním odpadem rozpočítaných na jednotlivé uživatele bytů. V následující tabulce jsem uvedla velikost jednotlivých poplatků na kalendářní rok podle objemu nádoby a frekvence svozu (podle mého názoru je ve vyhlášce chybně uvedeno, že se jedná o poplatek na poplatníka): Tabulka č. 4 Sazby poplatku za komunální odpad na kalendářní rok ve Slavkově u Brna Nádoba 110 l (popelnice)

1 100 l (kontejner)

Typ svozu typ svozu "A" - týdenní typ svozu "C" - 14 -ti denní typ svozu "M" - měsíční Týdenní svoz

Poplatek/rok 1 800 Kč 1 400 Kč 1 200 Kč 17 200 Kč

Pramen: vlastní konstrukce podle obecně závazné vyhlášky města Slavkov u Brna č. 3/2012, o poplatku za komunální odpad

Jak jsem už zmínila výše, pokud občané z nemovitostí vytvoří v určitý okamžik více odpadu, mohou ho odložit do pytle o objemu 70 l nebo nádoby o objemu 110 l, poplatek za tento jednorázový svoz činí 100 Kč. Zběžným srovnáním s městem Mimoň, je ve Slavkově u Brna cena za týdenní svoz 110 l popelnice a také týdenní svoz 1100 l kontejneru značně menší. Jak už jsem zmínila u analýzy systému nakládání s komunálním odpadem, ve Slavkově je také ono omezení týkající se určeného počtu nádob a frekvence svozu pro obyvatele a také zde není možnost kombinovaného svozu.

3.3 Žamberk Město Žamberk najdeme v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí v podhůří Orlických hor. Je ze tří vybraných měst největší s rozlohou 16,91 km2, má však nejméně obyvatel, a to 6 069 (k 31.12.2011). Komunální odpad zpoplatňuje způsobem nejrozšířenějším - místním

90

Spalovna a komunální odpady Brno, akciová společnost

37

poplatkem podle zákona o místních poplatcích. Je tomu tak proto, že s místním poplatkem je spojena jednodušší správa a snazší vyhledávání poplatníků. 3.3.1 Systém nakládání s komunálním odpadem Nakládání s komunálním odpadem ve městě upravuje obecně závazná vyhláška města Žamberka č. 6/2012 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Žamberka, která nabyla účinnosti 1.1.2013. Do stanoveného systému se mohou na základě smlouvy zapojit i právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání produkující odpad podobný komunálnímu odpadu. V Žamberku je takto zapojeno cca 18 právnických osob či fyzických osob oprávněných k podnikání, jejich počet se ale mění, například v roce 2012 jich bylo asi 15, rok předtím jen asi pět.91 Přímo ve vyhlášce má město zakotvenu povinnost každého předcházet vzniku odpadu, a pokud odpad vznikne, nakládat s ním šetrně k lidskému zdraví a k životnímu prostředí a v souladu s předpisy. Vyhláška stanovuje povinnosti fyzických osob, a to třídit podle tohoto systému a odpad umisťovat na k tomu určená místa. Například výslovně uvádí, že elektroodpadu a elektrozařízení se lze zbavit jen způsobem podle této vyhlášky. Vyhláška obsahuje i upozornění na pokuty a sankce, které může město uložit na základě obecně závazných právních předpisů za porušování povinností z této vyhlášky. V tomto považuji vyhlášku města Žamberka za poměrně ojedinělou, používá jinou rétoriku než ostatní města, působí nekompromisně. Komunální odpad se třídí na papír, sklo barevné, sklo čiré, plasty, nápojové kartony, kovy, biologicky rozložitelný komunální odpad, oděvy a textilní materiály, objemný odpad, nebezpečný odpad včetně elektroodpadu, vyřazené elektrozařízení a směsný komunální odpad. Směsný komunální odpad nesmí obsahovat ostatní dříve uvedené složky, může tak být, jen jsou-li tyto složky znehodnoceny pro další využití.92 Tříděné složky komunálního odpadu občané odkládají do barevně odlišených zvonů a kontejnerů (36 stanovišť po městě) a také barevných plastových pytlů, které můžou přiložit ke své popelnici na směsný komunální odpad. Další možností jsou ještě školy zapojené v soutěži pořádané městem či výkupny druhotných surovin ve městě. BRKO odkládají do hnědých compostainerů, do Centra nakládání s odpady Dlouhoňovice, do sběrného dvora či do jednorázově přistavených zařízení. V centru nakládání s odpady Dlouhoňovice se vyrábí substrát z kompostování a ten se pak většinou používá na městských pozemcích, ale není certifikovaný, takže není nabízen občanům k odběru. Textil a oděvy lidé odkládají do kontejneru na oděvy a textil, objemný odpad pak do sběrného dvora. Elektroodpad je možné odevzdat ve sběrném dvoře, poslednímu prodejci, do červených kontejnerů po městě, do Eboxu na radnici a na městském úřadě a také ve školách zahrnutých v soutěži města ve sběru

91

HOVÁDKOVÁ, Alena. Odbor životního prostředí a zemědělství. Město Žamberk. E-mailová korespondence z 27.3.-29.4.2013. 92 Čl. 3 obecně závazné vyhlášky města Žamberka č. 6/2012 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Žamberka

38

druhotných surovin. Nebezpečné složky komunálního odpadu patří do sběrného dvora, do nádob určených pro léky či baterie nebo také do jednorázově přistavených zařízení. Směsný komunální odpad se odkládá do popelnic o objemu 110, 120, 240, 1100 l, do několika velkoobjemových kontejnerů a v případě špatné dostupnosti i do plastových pytlů. Vyhláška je účinná od počátku letošního roku, nedávno tedy došlo ke zrušení staré a vydání nové vyhlášky, a to z důvodu potřeby určité aktualizace, formálních úprav a také doplnění oděvů a textilu do seznamu tříděných odpadů.93 O svoz směsného komunálního odpadu se v Žamberku stará společnost EKOLA České Libchavy, s.r.o. Ukládá ho pak na svou skládku odpadu České Libchavy, která se nachází 12 km od Žamberka. Tříděný odpad sváží a předává k využití svozová společnost Jaromír Plundra, Žamberk. Žamberk stejně jako ostatní dvě města spolupracuje se společností EKOKOM, smlouvu má od roku 2001. Motivací k třídění je v Žamberku výše zmíněný pytlový sběr, který funguje tak, že občané dostanou výměnou za naplněné pytle s tříděným odpadem prázdné pytle zdarma, dále dostávají informační letáky a kalendář svozu odpadů do domácnosti. 94 Odložit pytle s tříděným odpadem ke své popelnici je pohodlné a spojeno s možností bezplatného získání nového pytle může působit motivačně. 3.3.2 Zpoplatnění komunálního odpadu Zpoplatnění komunálního odpadu se věnuje obecně závazná vyhláška města Žamberka č. 1/2013 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Účinná je od 9.2.2013. Tento místní poplatek město stanovilo ve výši 500 Kč na poplatníka za kalendářní rok. První část sazby činí 250 Kč a druhá také 250 Kč. Jak je uvedeno v předchozí kapitole, tato druhá část sazby se určí na základě skutečných nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, které v Žamberku činily v roce 2011 2 609 057 Kč. Pokud toto číslo vydělíme počtem poplatníků, vyjdou náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na poplatníka ve výši 421 Kč. Město tedy nestavilo tuto část sazby ve výši, která by pokryla tyto náklady. Nevyužilo nové možnosti obce zvýšit druhou částku sazby poplatku až na 750 Kč. Žamberk je totiž dalším příkladem města, které zvýšilo daň z nemovitosti a tento místní poplatek zachovalo ve stejné výši. Vyhláška obsahuje také určitá osvobození a úlevy. Poplatek nemusí platit poplatníci, kteří jsou hospitalizováni ve zdravotnickém zařízení déle než 3 měsíce, poplatníci do 18 let umístění v ústavním či ochranném zařízení, poplatníci ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody a poplatníci žijící v příslušném kalendářním roce trvale v zahraničí. Tyto osoby musí nárok na osvobození prokázat, vyhláška uvádí například čestným prohlášením. 95 Další 93

HOVÁDKOVÁ, Alena. Odbor životního prostředí a zemědělství. Město Žamberk. E-mailová korespondence z 27.3.-29.4.2013. 94 HOVÁDKOVÁ, Alena. Odbor životního prostředí a zemědělství. Město Žamberk. E-mailová korespondence z 27.3.-29.4.2013. 95 Čl. 6 odst. 1 obecně závazné vyhlášky města Žamberka č. 1/2013 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

39

osvobození se týká osob, které vlastní stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům s žádnou osobou hlášenou k trvalému pobytu a současně mají trvalý pobyt ve městě, poplatek platí jen jednou, z titulu trvalého pobytu. Poplatníci nad 70 let mají nárok na úlevu ve výši 50 % od roku následujícího po dosažení tohoto věku.96 Úlevy a osvobození, jak bylo zmíněno ve druhé kapitole práce, nesmí diskriminovat nějakou část obyvatelstva. Zavádějí se, aby byla odstraněna tvrdost dopadu regulace na některé skupiny poplatníků.97 Domnívám se, že osvobození poplatníků žijících trvale v zahraničí je poněkud sporné, jelikož můžou existovat lidé s trvalým pobytem v obci žijící však v jiné obci České republiky, a přesto poplatek platí. Ve vztahu k poplatku nevidím rozdíl v tom, zda žijí u nás nebo v zahraničí.

3.4 Komparace systémů měst nakládání s komunálním odpadem Z analýzy systémů nakládání s komunálním odpadem v jednotlivých městech vyplynulo mnoho společného, ale samozřejmě jsou zde i odlišnosti. Tato podkapitola tedy vše shrnuje a hodnotí. Všechna tři města rozdělují komunální odpad na papír, sklo barevné, sklo bílé, plasty, objemný odpad, nebezpečné složky komunálního odpadu a směsný odpad. Slavkov u Brna a Žamberk však mají zaveden i oddělený sběr biologicky rozložitelného komunálního odpadu, i když i Mimoň už má k němu nakročeno. Slavkov i Žamberk z BRKO vyrábí kompost, Slavkov ho pak nabízí občanům k bezplatnému odebrání, Žamberk ho používá jen na městských pozemcích. Ačkoli o třídění elektrozařízení se zmiňuje pouze vyhláška města Žamberka, i ostatní města umožňují obyvatelům odložit tento odpad do kontejnerů či sběrného dvora. Žamberk má vůbec rozdělení komunálního odpadu nejrozsáhlejší, jmenuje i kovy a oděvy a textil. Tříděné složky papír, plast a sklo shromažďují všechna města do barevně odlišených nádob. Mimoň a Slavkov má shodně 24 stanovišť s těmito barevnými nádobami, Žamberk určil takových míst 36. Žamberk je ale rozlohou největší, proto by jich logicky měl mít více, i tak ale na jedno stanoviště připadá menší plocha města a navíc má Žamberk nejméně obyvatel. Z hlediska dostupnosti nádob obyvateli si tedy myslím, že město Žamberk poskytuje nejlepší služby. V Žamberku také existuje možnost dávat tříděné složky v barevných pytlech ke své popelnici na směsný komunální odpad a výměnou za naplněné pytle pak dostat pytle nové, což je pohodlné. Na BRKO se ve Slavkově nachází nádoby a pytle, v Žamberku hnědé nádoby. Ve všech městech funguje sběrný dvůr, kam je možné donést některé složky komunálního odpadu. Ve Slavkově a v Žamberku jsou i kontejnery na elektroodpad a textil. Je třeba tady zmínit možnost v Žamberku přinést některé vytříděné složky i do škol, jelikož město pořádá soutěž ve sběru druhotných surovin. Co se týče sběru směsného komunálního 96

Čl. 6 odst. 2 a 3 obecně závazné vyhlášky města Žamberka č. 1/2013 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů 97 Doporučení pro obce a města: Obecní daně : (místní poplatky, daň z nemovitostí, poplatek za komunální odpad) [online]. 2. vyd. Editor Lenka Matějková. Praha: Ministerstvo financí, sekce Daně a cla, 2009, 159 s. [cit. 2013-02-16]. Edice dobré správní praxe. ISBN 978-80-85045-42-0. Dostupné z: www.mvcr.cz/odk2/soubor/edsp-obecni-dane-web-pdf.aspx. s. 17.

40

odpadu, určitá odlišnost je ve Slavkově, kde mají zavedeno opatření v podobě určení nádob občanům podle typu nemovitosti, způsobu vytápění a počtu trvale bydlících osob. Vytříděné složky papír, plast a sklo jsou ve všech městech předány k dalšímu materiálovému využití. Část odpadu z každého města míří na skládku, jen ve Slavkově od roku 2011 jde většina SKO do spalovny v Brně. V případě elektrozařízení všechna města spolupracují se společnostmi na zpětný odběr těchto zařízení. BRKO si Slavkov a Žamberk zpracovávají ve vlastních kompostárnách na kompost, Mimoň svůj biologicky rozložitelný odpad, který, jak bylo uvedeno výše, částečně shromažďuje, také předává do kompostárny, ale soukromě vlastněné. Abych tedy zhodnotila tyto systémy, zdá se mi, že všechna města poskytují dostatečné možnosti k třídění. Myslím si ale, že o tom, jak budou tyto možnosti využívány, rozhoduje určitá uživatelská příjemnost, tedy pohodlnost, s jakou bude možno ve městě třídit. Proto považuji vzhledem k třídění za velmi přínosný přístup města Žamberka, již zmíněné pytle na tříděný odpad, více sběrných míst, soutěž pro školy, jelikož pak je třídění pro občany méně náročné. Slavkov u Brna zase pojal zajímavý postoj k biologicky rozložitelnému odpadu s možností bezplatného odběru kompostu pro občany. Co se týče využití a odstranění komunálního odpadu z těchto měst, myslím, že ukládání zbytkového komunálního odpadu ze Žamberka a Mimoně (a jeho malé části ze Slavkova u Brna) na skládku je logickým krokem, jelikož skládky se nachází blízko, a tedy je to levné. Přistupuje se k tomu tak, že když město vytřídí více materiálově využitelných složek, méně odpadu pak skončí na skládce. Kolik těchto složek se vytřídí v tom kterém systému zpoplatnění, uvede následující podkapitola. Slavkov u Brna kvůli svému umístění v blízkosti Brna vozí část komunálního odpadu do spalovny SAKO Brno, a.s. Spalování odpadu ve spalovně je velmi diskutované téma. Od roku 2011, kdy se část odpadu začala vozit do spalovny v Brně, se snížilo množství odpadu ze Slavkova ukládaného na skládku. Tam vidím určitě pozitivní efekt. Odpůrci spalování s tímto ale nesouhlasí, hlavně z dlouhodobého hlediska. Problém levného skládkování a spalování proto ještě nastíním v poslední kapitole této práce.

3.5 Komparace zpoplatnění komunálního odpadu Jak již bylo vyloženo v teoretické komparaci ve druhé kapitole, poplatek za komunální odpad zohledňuje úroveň třídění skrze možnost zvolit si počet a objem nádob či frekvenci svozu. Proto Slavkov u Brna tímto způsobem určitou motivaci vytváří, i když tato není vždy zaručena z důvodu přidělení nádob. Mimoň má v rámci smluvního systému též zohledněn objem nádob a frekvenci svozu. Zpoplatnění místních poplatkem však bez systému úlev motivační není a v Žamberku žádné takové úlevy stanoveny nejsou. Toto je ale pouze teoretický pohled. Aby mohl být posouzen opravdový možný vliv způsobu zpoplatnění na třídění, je třeba porovnat množství vyprodukovaného komunálního odpadu na obyvatele a množství vytříděného odpadu na obyvatele v jednotlivých městech.

41

Pro výpočet dat na obyvatele je použit střední počet obyvatel (k 1.7. daného roku) podle údajů Českého statistického úřadu. Vybrané charakteristiky jsou porovnávány v období let 2007 až 2012. 3.5.1 Vliv způsobu zpoplatnění na třídění Pro zjištění možného vlivu způsobu zpoplatnění na třídění tedy bude porovnána úroveň produkce a třídění komunálního odpadu v jednotlivých městech. Do této komparace množství vyprodukovaného komunálního nebudou zahrnuty všechny druhy komunálního odpadu, ale pouze směsný komunální odpad (SKO) a tříděné složky papír, plast a sklo (zde dále TO). Je to z toho důvodu, že tento odpad třídí každé z měst a zároveň je jeho produkce pravidelná. Tabulka č. 5 Produkce SKO a TO v komparovaných městech na 1 obyvatele v kg/rok Mimoň Slavkov u Brna Žamberk

2007 260,19 174,96 291,21

2008 162,96 181,51 276,92

2009 216,34 190,95 284,35

2010 225,07 202,20 280,00

2011 207,56 212,63 275,46

2012 189,78 201,28 276,88

Pramen:vlastní konstrukce na základě dat z evidence o odpadech jednotlivých měst za léta 20072012

Tabulka potvrzuje teorii o absenci vlivu místního poplatku na snahy omezovat množství produkovaného odpadu, v Žamberku je produkce v každém roce větší než v obou dalších městech, a to značně. Pokud srovnám zbývající dvě města, více odpadu produkuje Mimoň, avšak v posledních dvou letech ji Slavkov předstihl. Lze tedy učinit pouze ten závěr, že zpoplatnění místním poplatkem je spojeno s větší produkcí. Kolik z tohoto množství odpadu tvoří odpad tříděný, ukazuje další tabulka. Zbytek je tudíž směsný komunální odpad. Tabulka č. 6 Produkce TO v komparovaných městech na 1 obyvatele v kg/rok

Mimoň Slavkov u Brna Žamberk

2007

2008

2009

2010

2011

2012

30,23 42,79 50,80

25,71 47,23 57,38

29,31 48,74 58,62

31,83 51,04 61,72

29,34 50,48 62,00

25,90 50,60 64,94

Pramen: vlastní konstrukce na základě dat z evidence o odpadech jednotlivých měst za léta 20072012

Nejvíce odpadu na hlavu vytřídí obyvatelé Žamberka, nejméně pak Mimoně. Zde je ale nutné poznamenat, že v Žamberku také odpadu nejvíce vyprodukují, tedy jinými slovy, hodně odpadu vytvoří a hodně ho pak vyseparují. Toto je znázorněno v grafu č. 1, který ukazuje v procentech poměr produkce SKO a TO v jednotlivých městech za rok 2012. Z něho jasně vyplývá, že nejvíce třídili v tomto roce občané ve Slavkově u Brna, jen o něco méně obyvatelé Žamberka a nejméně občané v Mimoni. Stejně tomu bylo i v ostatních sledovaných letech. Zpoplatnění poplatkem za komunální odpad, které je zavedeno ve Slavkově, se tedy z hlediska třídění zdá být nejlepší. Z pohledu na vysoké procento vytříděného odpadu v Žamberku, kde je zaveden poplatek, jež nijak k třídění nemotivuje, je ale jasné, že způsob zpoplatnění není jedinou cestou, jak dosáhnout lepších výsledků. Na druhou stranu, lepší služby pro občany, informační kampaně apod. také znamenají další náklady v rozpočtu. 42

Graf č. 1 Produkce SKO a TO v komparovaných městech na 1 obyv. v kg za rok 2012 300 250

23,45%

200 13,65%

tříděný odpad (papír, plast, sklo)

25,14%

150 100

76,55% 86,35%

74,86%

Mimoň

Slavkov

směsný komunální odpad

50 0 Žamberk

Pramen: vlastní konstrukce na základě dat z evidence o odpadech jednotlivých měst za rok 2012

Pro shrnutí, ze srovnání plyne určitý vliv způsobu zpoplatnění na množství vyprodukovaného komunálního odpadu, vliv pouhého zpoplatnění na množství vytříděného odpadu už není tak jednoznačný. Je vidět také dobrý vliv systému nakládání v Žamberku a naopak u Mimoně je i přes možnost zvolit objem nádob a frekvenci svozu úroveň třídění nižší, proto je jasné, že způsob zpoplatnění není jediným motivátorem třídění. 3.5.2 Vliv třídění na velikost poplatku Následující část se věnuje tomu, zda a jak může mít třídění vliv na velikost poplatku v jednotlivých městech. U každého města je zohledněna možnost ovlivnit výši poplatku z pohledu občana jako jednotlivce (na tom záleží, jestli má zpoplatnění vliv na třídění) a také z pohledu obce jako celku, jelikož všechno musí být posuzováno ve vztahu k nutnosti fungování města a k systému nakládání s odpadem ve městě. U smluvního systému (Mimoň) záleží na způsobu stanovení cen, jestli třídění může mít vliv na velikost poplatku. V Mimoni mají ceny stanoveny podle velikosti nádoby a frekvence svozu, občan tedy může platit méně, pokud více třídí. Přesto z předchozí podkapitoly vyplynulo, že občané v Mimoni třídí nejméně z komparovaných měst. Problém nastává na sídlištích, kde lidé nemají možnost prokázat svoji produkci, a proto mohou být tímto odrazeni od třídění. Toto ale nebude jediný důvod, protože tento problém může nastat ve všech městech. Roli může hrát i nezapojení všech do systému či neinformovanost. Protože základem smluvního systému je samozřejmě smlouva, ve které si strany vše dohodnou, obec si ceny stanoví sama, a tedy je může i snížit. Pak záleží na celkových nákladech a příjmech na odpadové hospodářství města, zda jsou ceny adekvátní či nikoli. V tabulce č. 7 jsou tyto náklady a příjmy města Mimoň uvedeny, a to rozpočítané na 1 obyvatele.

43

Tabulka č. 7 Náklady a příjmy na OH města Mimoň na 1 obyvatele v Kč/rok Příjmy od občanů Příjmy celkem Náklady celkem

2007 460,23 519,51 433,57

2008 455,08 501,10 461,84

2009 438,00 497,79 541,24

2010 482,29 548,55 555,49

2011 472,37 545,21 505,59

2012 553,40 608,37 506,93

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o nákladech a příjmech na OH města Mimoň za léta 2007-2012

Příjmy od občanů, tedy ceny zaplacené občany zapojenými do smluvního systému úhrad, jsou hlavním příjmem města Mimoň v odpadovém hospodářství. Ne však jediným, dalším je odměna od společnosti EKO-KOM za vytříděné obaly a v loňském roce město začalo spolupracovat se systémem zpětného odběru elektrozařízení a světelných zdrojů. Třídění je tedy i zdrojem určitých příjmů. Na druhé straně jsou náklady města na odpadové hospodářství. Jejich podstatnou část tvoří náklady na sběr, svoz a odstranění odpadu. Město má však i výdaje spojené s odpadkovými koši, informačními a propagačními akcemi, nákupem drobného materiálu či opravami nebo černými skládkami. Z tabulky plyne, že v případě Mimoně ale ceny a další příjmy náklady většinou pokryjí. Pokud by se ale více třídilo, snížilo by se množství SKO, tudíž by pak mělo dojít ke snížení nákladů za SKO. Na druhé straně by se zvýšilo množství TO a došlo by ke zvýšení nákladů na tento odpad. Je třeba ale vzít v úvahu určité fixní náklady, které jsou vždy zachovány. To znamená, že při snížení množství SKO by mohly náklady zůstat stejné a při zvýšení množství TO taktéž. Proto vliv změn nemusí být takový, jaký je očekáván, což ukazuje i tabulka č. 8: V tabulce je také uvedena výše příjmů od společnosti EKO-KOM na obyvatele, aby bylo jasně vidět, že tříděný odpad přináší i určité příjmy na rozdíl od SKO. Musíme ale také pamatovat, že město má i další náklady. Tabulka č. 8 Produkce a náklady: SKO a TO v Mimoni MIMOŇ Produkce SKO (t/rok) Náklady SKO (tis. Kč/rok) Produkce TO (t/rok) Náklady TO (tis. Kč/rok) Příjmy TO EKO-KOM (tis. Kč/rok)

2007 1543,96 2 075 202,95 601

2008 933,44 2 151 174,86 602

398

313

2009 2010 1 269,96 1 309,34 2 272 2 127 199,01 215,71 635 645 406

449

2011 1196,46 2124 196,93 669

2012 1100,08 2122 173,90 736

489

361

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o odpadech a nákladech a příjmech na OH města Mimoň za léta 2007-2012

Poplatník poplatku za komunální odpad (Slavkov u Brna) má velikost poplatku stanovenu podle počtu nádob a frekvence svozu. Někdy ale kvůli této možnosti může vzniknout problém, když lidé tvoří větší množství odpadu, než na které jim stačí nádoba či nádoby, které si opatřili. Ve Slavkově mají proto stanoveno minimální množství nádob podle typu nemovitosti, způsobu vytápění a počtu trvale bydlících osob. V případě Slavkova tedy lidé mají možnost větším tříděním snížit velikost poplatku, ale někdy jen v omezené míře. U poplatku za komunální odpad by se poplatek z pohledu obce mohl snížit, pokud by se snížily předpokládané oprávněné náklady obce při nakládání s komunálním odpadem. Situace 44

je v tomto stejná jako u města Mimoň. Tyto náklady by se mohly snížit nižší produkcí SKO, tudíž menšími náklady na SKO, které tvoří velkou část nákladů města na odpadové hospodářství. Jenže pokud se více třídí, vzniká sice méně SKO, ale více tříděného odpadu, se kterým jsou také spojeny náklady. Z tabulek č. 9 a 10 je vidět, že náklady na 1 tunu tříděného odpadu (papír, plast, sklo) jsou v případě Slavkova menší než na 1 tunu SKO. Proto by o něco větší třídění mohlo vést ke snížení nákladů, a tedy ke snížení poplatku. Pak záleží, které náklady budou vyšší. Tabulka č. 11 ukazuje, že náklady ale většinou při vyšší produkci TO stoupaly. Na druhé straně, z pohledu příjmové stránky, v současnosti má město už také podstatné příjmy z EKO-KOM. Tabulka č. 9 Náklady komparovaných měst na 1 tunu TO v Kč/rok Mimoň Slavkov u Brna Žamberk

2007 2 961,32 1 269,01 672,50

2008 3 442,75 1 357,10 537,70

2009 3 190,79 1 360,52 626,86

2010 2 990,13 1 087,87 550,89

2011 3 397,32 935,36 629,15

2012 4 232,32 1 928,53 778,40

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o odpadech a nákladech na OH jednotlivých měst za léta 2007-2012

Tabulka č. 10 Náklady komparovaných měst na 1 tunu SKO v Kč/rok Mimoň Slavkov u Brna Žamberk

2007 1 343,95 2 356,55 1 749,96

2008 2 304,38 2 499,51 1 939,80

2009 1 789,03 2 403,30 1 926,86

2010 1 624,48 2 739,53 1 944,98

2011 1 775,24 2 053,14 1 941,50

2012 1 928,95 2 225,65 2 035,87

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o odpadech a nákladech na OH jednotlivých měst za léta 2007-2012

Tabulka č. 11 Produkce a náklady: SKO a TO ve Slavkově u Brna SLAVKOV U BRNA Produkce SKO (t/rok) Náklady SKO (tis. Kč/rok) Produkce TO (t/rok) Náklady TO (tis. Kč/rok) Příjmy TO EKO-KOM (tis. Kč/rok)

2007 2008 814,03 824,20 1 918,30 2 060,10 263,52 289,89 334,41 393,41

2009 2010 2011 881,83 940,38 1010,21 2 119,30 2 576,20 2 074,10 302,23 317,51 314,50 411,19 345,41 294,17

2012 938,78 2 089,40 315,22 607,91 605,87

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o odpadech a nákladech a příjmech na OH města Slavkov u Brna za léta 2007-2012

I zde jsou uvedeny celkové příjmy a náklady města na odpadové hospodářství rozpočítané na 1 obyvatele.

45

Tabulka č. 12 Náklady a příjmy na OH města Slavkova u Brna na 1 obyvatele v Kč/rok Příjmy od občanů za poplatek Příjmy celkem Náklady celkem

2007 391,46 391,46 498,09

2008 413,60 413,60 545,06

2009 449,62 456,97 551,70

2010 446,18 453,82 768,02

2011 381,30 395,30 675,35

2012 411,93 514,00 619,09

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o nákladech a příjmech na OH města Slavkov u Brna za léta 2007-2012

Příjmy z poplatku za komunální odpad jsou opět hlavním příjmem města Slavkova na odpadové hospodářství, dále má město peníze od společností na zpětný odběr elektrozařízení ASEKOL a ELEKTROWIN a společnosti na zpětný odběr světelných zdrojů a svítidel EKOLAMP. Příjmy od EKO-KOM ve Slavkově figurují až v loňském roce, jelikož do roku 2012 byly příjmem svozové společnosti.98 Velkou část nákladů tvoří náklady na SKO, tříděný odpad (papír, plast, sklo), ale také na objemný odpad a bioodpad. Město má i další náklady, například na černé skládky. V případě Slavkova u Brna celkové náklady převyšují příjmy. U místního poplatku (Žamberk) neexistuje na individuální úrovni možnost, jak dosáhnout snížení poplatku. Pokud nemá obec zaveden k místnímu poplatku nějaký systém úlev, všichni platí stejně bez ohledu na jejich přístup k třídění. Z hlediska obce jako celku by se výše poplatku mohla snížit, pokud by se snížily skutečné náklady města na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, na jejichž základě je poplatek stanovován. Pokud by občané více třídili, sváželo by se méně SKO, tedy by se snížily náklady na SKO a mohlo by dojít ke snížení poplatku (druhé části sazby poplatku). Jenže zrovna město Žamberk má například, jak vyplývá i z vyhlášky, v současnosti náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na jednoho obyvatele vyšší než je výše poplatku, a město přesto poplatek nenavýšilo. Náklady se tedy nepromítají celé do výše poplatku a lidé je nepocítí. Proto si myslím, že by mělo dojít ke zvýšení poplatku. Jak vyplynulo ze srovnání úrovně třídění, v Žamberku se sice třídí hodně, protože má město zaveden dobrý systém. Lidé třídí, ale nepociťují celé náklady a nesnaží se omezit celkovou produkci. Jak jsem ale uvedla v teoretické části, individuální snaha snížit produkci za účelem snížení nákladů není při místním poplatku příliš motivační. Obecně tedy u místního poplatku není motivačním nástrojem k většímu třídění samotný poplatek. Tabulka č. 13 navíc opět potvrzuje výše zmíněný poznatek, že je možné, že se při nižší produkci SKO a vyšší produkci TO, náklady na SKO nesníží kvůli fixním nákladům. V Žamberku ale zase získají hodně prostředků od společnosti EKO-KOM za velké množství vytříděných materiálů.

98

KUBEŠOVÁ, Stanislava. Odbor životního prostředí. Město Slavkov u Brna. E-mailová korespondence z 2.4.29.4.2013.

46

Tabulka č. 13 Produkce a náklady: SKO a TO v Žamberku ŽAMBERK Produkce SKO (t/rok) Náklady SKO (tis. Kč/rok) Produkce TO (t/rok) Náklady TO (tis. Kč/rok) Příjmy TO EKO-KOM (tis. Kč/rok)

2007 2008 2009 2010 2011 2012 1 444,63 1 326,49 1 360,94 1 317,92 1 300,00 1 290,72 2528,04 2573,13 2622,34 2563,33 2523,95 2627,74 305,25 346,66 353,41 372,69 377,56 395,48 205,28 186,40 221,54 205,31 237,54 307,84 446,45

645,94

789,03

1 005,34

991,61

857,66

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o odpadech a nákladech a příjmech na OH města Žamberk za léta 2007-2012

A náklady a příjmy na odpadové hospodářství na 1 obyvatele v Žamberku jsou následující: Tabulka č. 14 Náklady a příjmy na OH města Žamberk na 1 obyvatele v Kč/rok Příjmy od občanů za poplatek Příjmy celkem Náklady celkem

2007 421,36 500,14 704,26

2008 463,47 603,17 707,88

2009 467,29 904,22 657,17

2010 471,47 665,89 645,94

2011 458,99 654,69 639,72

2012 469,96 657,24 701,23

Pramen: vlastní konstrukce na základě podkladů o nákladech a příjmech na OH města Žamberk za léta 2007-2012

Příjmy z místního poplatku týkajícího se komunálního odpadu tvoří největší část příjmů města na odpadové hospodářství, a tak plní svoji fiskální funkci, město má ale ještě příjmy od společnosti EKO-KOM. Dále také příjmy za tříděný sběr ze sběrného dvora, to jsou peníze za využitelné složky ze sběrného dvora, které jsou prodány společnosti Jaromír Plundra, Žamberk (záleží na množství a výkupní ceně). Mezi další příjmy patří dotace od Pardubického kraje, například na zavedení sběru bioodpadů či pytlového sběru, dále peníze od společností ASEKOL a ELEKTROWIN, které zajišťují zpětný odběr elektrozařízení a příjmy od právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, které produkují odpad podobný komunálnímu a zapojily se na základě smlouvy s městem do systému. Ale ani všechny tyto příjmy nepokryjí celkové náklady, které jsou z velké části tvořeny náklady na svoz a odstranění směsného komunálního odpadu, a město dále vynaloží dost prostředků na provoz sběrného dvora, na informační materiály, soutěže škol a v posledních letech také na svoz bioodpadu.

3.6 Vyhodnocení komparace Z porovnání tří měst Mimoně, Slavkova u Brna a Žamberka lze vyvodit některé závěry ohledně způsobu zpoplatnění komunálního odpadu. Nejvíce odpadu produkují v Žamberku, kde je zaveden místní poplatek. Místní poplatek tedy podle očekávání není pro snahu omezit množství odpadu vhodný, lépe jsou na tom poplatek za komunální odpad a smluvní systém s podobnými prvky. Co se týče vlivu na třídění, zdá se, že ač poplatek za komunální odpad má dobrý vliv na třídění, způsob zpoplatnění není jediným hnacím motorem pro tyto snahy. Velkou roli hraje práce s občany v oblasti informací a dobré služby pro pohodlné třídění.

47

U smluvního systému je pak zřejmě problematická nemožnost zapojit více občanů do systému v obci či nedostatek informací. Poplatník může ovlivnit výši poplatku, který platí, u poplatku za komunální odpad a u smluvního systému v Mimoni. Ve Slavkově ale třídí mnohem více než v Mimoni. Z pohledu obce jako celku je zde je možnost ovlivnit výši poplatku, a to snížením nákladů (skutečných či předpokládaných), kterého mohou (při určitých změnách však nemusí) dosáhnout větší aktivitou v oblasti třídění. U místního poplatku je ale tato možnost z důvodu nepřítomnosti individuální motivace v rámci zpoplatnění spíše pouze teoretická a v případě Žamberka, kde jsou náklady dokonce vyšší než stanovený poplatek, i poněkud nesmyslná. Ve všech obcích, tedy ve všech systémech zpoplatnění, je samozřejmě poplatek či úhrada od občanů hlavním zdrojem příjmů na odpadové hospodářství. Fiskální funkce poplatku nesmí být opomíjena. Nejvíce takto získává Mimoň se smluvním systémem (nepotvrdilo se, že by vždy smluvní systém vedl k nedostatku prostředků), nejméně Slavkov s poplatkem za komunální odpad. U smluvního systému ale není jasné, kolik lidí se zapojí, proto je z tohoto pohledu lepší místní poplatek. Důležitým zdrojem příjmů jsou také prostředky od společnosti EKO-KOM a další příjmy spojené s tříděným odpadem, které jsou samozřejmě větší u měst, kde se více třídí, tedy v Žamberku a v posledních letech také ve Slavkově. Třídění tedy také znamená příjem do rozpočtu. Na straně nákladů jsou největší položkou pro obce náklady na SKO. Nižší produkce SKO ale neznamená automaticky nižší náklady na tento druh odpadu. U tříděného odpadu pak zvýšení množství TO neznamená snížení nákladů na TO. Důvodem jsou fixní náklady. To znamená, že je rozhodně dobré, když mají lidé možnost alespoň v určité míře ovlivnit výši poplatku. Pak jsou k tomu ale dále zapotřebí dobré služby pro občany. Z pohledu obce je pak nutné získat peníze do rozpočtu a toho se dá dosáhnout větším tříděním a příjmy z poplatků. Z komparace plyne, že nejvíce vynesl smluvní systém zpoplatnění, na druhou stranu ale v tomto systému není jasné, kolik lidí se zapojí. Proto je pro zajištění maximálního plnění fiskální funkce poplatku lepší místní poplatek. Ten ale zase nemotivuje sám o sobě ke snížení produkce a třídění, takže lze použít různé systémy úlev pro zajištění druhé stimulační funkce poplatku. Abych to shrnula, místní poplatek ve spojení s možností ovlivnit výši poplatku systémem úlev a ve spojení s dobrými službami, může zlepšit výsledky třídění. Závěry, které jsem učinila z komparace tří vybraných měst, samozřejmě nelze zobecnit, jelikož se jedná o obce určité velikosti s určitým počtem obyvatel, a tudíž jsou i podmínky pro třídění odlišné než v jiných velikostních skupinách měst. Mám ale za to, že na základě výše uvedených závěrů, lze říci, že většímu třídění může bránit zavedení místního poplatku ve většině měst České republiky, bez systémů úlev či tak dobrých služeb pro občany.

48

4 TŘÍDĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU Někomu stačí pro to, aby začal aktivně třídit, přesvědčení o správnosti toho, co dělá. Pak jsou lidé, kteří mají pocit, že třídění je dobré, ale protože barevné kontejnery jsou umístěny na druhé straně než jsou kontejnery na směsný komunální odpad a o třídění v obci toho moc neví, nic je nedonutí začít. Kromě toho třídění vyžaduje mít už doma více nádob a při vyhazování odpadu se vždy zamyslet, kam daný odpad patří, což opět vyžaduje určitou aktivitu. Pak jsou lidé, kteří se nad tímto ani nezamýšlí, jednali by pouze pokud by hrozila nějaká újma, nebo také lidé, kteří třeba ani neví, kolik za odpad platí. A nakonec někteří o třídění přemýšlí, ale o jeho správnosti nejsou přesvědčeni. Třídění tedy u první skupiny lidí nebrání nic, u druhé tomu brání nepohodlnost třídění, u třetí absence postihu, nějaké finanční motivace či obecně informací a u čtvrté pak přesvědčení o tom, že třídění nemá smysl. Jak vyplynulo z komparace systémů nakládání s odpady ve třech vybraných městech, lepší služby pro občany, které co nejvíce zjednoduší třídění, opravdu pomáhají vytřídit více odpadu. Bude-li třídění pohodlnější, více lidí se zapojí. Finanční motivací může být právě snížení poplatku, který občan platí v souvislosti s komunálním odpadem. U místního poplatku samotného zde tedy taková možnost není. Je ale možné zavést systém úlev. Například v teoretické části zmíněný systém v Aši spočívající v pytlovém sběru s čárovými kódy, díky němuž má občan šanci dostat slevu. Tento systém by však zřejmě z důvodu vyšších nákladů nemohl fungovat ve velkých městech. U poplatku za komunální odpad je motivací možnost vybrat si velikost popelnice a frekvenci svozu, to, od čeho se odvíjí velikost poplatku. U smluvního systému pak záleží, co si obec s občany ve smlouvě dohodne. Komparace ale také ukázala, že finanční motivace nemusí být jediným nástrojem, pomáhá snaha o pohodlonost třídění. Je tedy nutná kombinace systému zpoplatnění, úlev, služeb pro občany a také rozšíření povědomí mezi lidmi. Z mnoha stran jsou slyšet hlasy o tom, že třídění má rozhodně smysl, stejně tak ale zní hlasy, které tvrdí opak, a je těžké utvořit si vlastní pohled na věc, jelikož běžný člověk si bez větší aktivity nemá možnost vše ověřit a všemu porozumět. Proto se pokusím na dalších řádcích naznačit ekologickou a ekonomickou stránku třídění. Za ekologický přínos třídění lze považovat především šetření primárními surovinami. Využijí-li se suroviny znovu, může dojít k omezení těžby nových a tím taky dojde k úspoře energie. S tím souvisí obecně šetření životního prostředí, které je těžbou poškozováno a následně je i znečišťována příroda skládkami a vzduch případným spalováním. Třídění má podle mě také značný morální přínos, jelikož požadavek na třídění také učí větší ohleduplnosti k životnímu prostředí. Čím více se o něm mluví a uvádí se do praxe, tím víc se stává součástí naší mentality. Jsou země, kde se odpadky zcela běžně hází na ulici, u nás už to tak běžné není, nacházíme se tedy v jiné fázi a postupně se třídění stává součástí kultury. Ekologický přínos je tedy jasný. Je tu však jeden problematický aspekt. Tématu recyklace se věnuje teoretický model profesora Thomase H. Tietenberga, který říká, že je nutná ekonomická motivace subjektů, tzn. výrobců a spotřebitelů. Může se třídit, jak chce, ale když se s tím nic pak nebude dělat, možná i jen odveze na skládku, není to k ničemu. To znamená, 49

že nejde udělat jen administrativní opatření a tím uměle vyrobit nabídku vytříděných materiálů, ale musí se změnit preference spotřebitelů a výrobců. Spotřebitelé jsou motivováni, pokud je výrobek obsahující recyklované materiály levnější (samozřejmě pokud má ještě stále určitou kvalitu) a dále pokud se tím, že umožní využití již použitých výrobků, zbaví minimálně části nákladů na odstranění odpadů. Výrobci jsou motivováni, pokud je recyklovaný materiál na výrobu jejich výrobku levnější (opět samozřejmě musí stále mít určitou kvalitu). Recyklace ale nemusí být nejlevnější kvůli dopravním nákladům, také kvůli tomu, že se výrobek nikdy nedá recyklovat stoprocentně a taky kvůli tomu, že se někdy materiál před recyklací musí očistit a to představuje další náklady. Pokud bude recyklace alespoň nějak konkurenceschopná, začnou se výrobci i spotřebitelé chovat jinak - výrobci budou kvůli poptávce po recyklovaných materiálech výrobky již vyrábět s ohledem na jejich možnou recyklaci a spotřebitelé budou kvůli levnějšímu odvozu odpadu kupovat recyklované výrobky.99 Když se suroviny třídí, je tedy důležité, aby měly odbyt. Nemají ho však vždy a cena surovin kolísá. Jak bylo uvedeno v modelu, ne všechny výrobky z recyklovaných materiálů mohou sloužit stejně dobře jako výrobky z primárních surovin. Jedná se o tzv. downcycling, což je snižování kvality výrobků.100 Velmi diskutovaným problémem pak zůstává, jak naložit s odpadem, který zbude po vytřídění využitelných složek, zvláště se diskutuje, zda má jít tento odpad na skládku či do spalovny. Skládkování není z hlediska ochrany prostředí vhodný způsob. Zákon o odpadech stanovuje povinnost původců odpadů platit za uložení odpadů na skládky poplatek. Tento poplatek má dvě složky - základní složku za uložení odpadu a rizikovou složku za uložení nebezpečného odpadu. Základní složka je příjmem obce, na jejímž katastrálním území se skládka nachází, a riziková složka je příjmem Státního fondu životního prostředí.101 V současné době je výše základní složky u komunálního odpadu 500 Kč/t, u nebezpečného odpadu 1700 Kč/t. Výše rizikové složky za nebezpečný odpad je 4500 Kč/t. Skládkování je tak levným způsobem, a tudíž se teď jedná o zvýšení tohoto poplatku a také o změně určení těchto peněz. Někteří jsou přesvědčeni o tom, že by tyto peníze měly být příjmem státu a ten by je měl použít na financování recyklace, kompostování nebo jiné podobné záměry.102 Existuje také plán zakázat skládkování úplně. Pak by alternativou byly spalovny. Spalování je v hierarchii nakládání s odpady na předposledním místě před odstraněním odpadů, až po předcházení vzniku odpadu, opětovném použití a recyklaci. Podle Směrnice o odpadech je ale spalování využitím odpadu, pokud má

99

ČAMROVÁ, Lenka a Jitka VLČKOVÁ. Ekonomické aspekty problematiky domovního odpadu. In: ŠAUER, Petr. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: [Oeconomica], 2003, 176 s. s. 132-141. ISBN 80-245-0638-6. 100 NAWRATH, Martin. Co znamená princip RRR (reduce, reuse, recycle)? Ekoporadna.cz. [online]. [cit. 201304-20]. Dostupné z: http://www.ekoporadna.cz/wiki/doku.php?id=odpady:co_znamena_princip_rrr_reduce_reuse_recycle 101 § 45-48 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 102 SŮRA, Jan. Zisk z popelnic spalovnám. Mladá fronta DNES. Praha: MAFRA, a.s.,16.4.2013, XXIV/89. s. C1. ISSN 1210-1168.

50

dostatečnou energetickou účinnost stanovenou touto Směrnicí. 103 Spalování je rychlé a účinné, je zdrojem energie, ale na druhou stranu při něm vznikají zplodiny a je spojeno s velkými náklady. Je zde také samozřejmě problém, že spalovny nemají zájem na tom, aby se čím dál více třídilo, jelikož potřebují mít v odpadu složky, které jsou spalitelné. Pokud by totiž došlo teoreticky k tomu, že by se všechny využitelné složky vytřídily, odpad by nehořel dobře.104 Každý z těchto způsobů naložení se zbytkovým odpadem má své pozitivní stránky, ale i ty méně pozitivní. Protože je zvolený způsob likvidace ovlivněn mnoha faktory, každá obec či město si vytváří svoji cestu v rámci obecného směru určeného primárními předpisy, který v současné době směřuje k vytlačení skládkování. Podle mého názoru se k likvidaci odpadu v oblastech s velkou koncentrací obyvatel lépe hodí spalovny. Musí být však zabezpečeny tak, aby nedocházelo k úniku škodlivých látek do ovzduší. V oblastech s menšími obcemi se i dle výsledků mého zkoumání dá vhodnou kombinací způsobu zpoplatnění a dobrých služeb pro občany dosáhnout vyšších hodnot vytříděných materiálů, nevytříděnou část je pak bez blízkosti spaloven možné pouze uložit na skládku. Proto si nemyslím, že by bylo dobré skládkování úplně zakázat, ale je možné ho opravdu postupně finančně znevýhodňovat a tím podpořit co největší třídění odpadu. Další opatření k zamezení tvorby odpadu se mohou učinit už u výrobců. Některé materiály jsou poté, co se stanou odpadem, špatně zpracovatelné, a proto by se měla výroba z těchto materiálů omezit či zakázat. Naopak je možné podpořit výrobu z vhodnějších materiálů či dokonce z recyklovaných materiálů. Množství odpadu je schopen omezit i každý z nás jako spotřebitel. Např. organizátoři festivalů mohou používat vratné kelímky na nápoje, textil se dá velmi dobře znovu upotřebit a nemusí se ani oním odpadem stát, příkladem jsou různé sbírky charit apod. Řešení je tedy kombinací více opatření nejen na straně obcí. Na závěr zde musím uvést, že jsme se v oblasti odpadového hospodářství posunuli správným směrem a to je třeba ocenit a hlavně v tom vytrvat. Činí se úspěšné i méně úspěšné kroky, ale činí, a to je lepší, než problém vůbec neřešit.

103

Příloha 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic 104 SUZOVÁ, Jana. Ekoložka společnosti SAKO Brno, a.s.

51

ZÁVĚR Komunální odpad je odpadem z činnosti fyzických osob vznikající na území obce zařazený do skupiny komunálního odpadu v Katalogu odpadů. Jeho původcem je obec. Podle právní úpravy v České republice je možné komunální odpad zpoplatnit třemi způsoby, které jsou upraveny v zákoně o odpadech a v zákoně o místních poplatcích. Obec si může zvolit způsob podle svých potřeb a cílů. Protože se jedná o poplatek, má fiskální funkci a jeho cílem je především získat prostředky na částečnou úhradu plnění, za které je požadován. Kromě toho ale zpoplatnění komunálního odpadu může mít i funkci stimulační, která spočívá ve vytvoření motivace pro větší aktivitu občanů v oblasti třídění. Třídění má totiž ekologický přínos, není však vůbec jednoduché dosáhnout jeho rozšíření. Cílem práce bylo zjistit, co tomuto rozšíření brání. Pro splnění cíle byly nejdříve obecně analyzovány jednotlivé způsoby zpoplatnění a jejich vliv na třídění a následně byla zkoumána konkrétní aplikace těchto způsobů zpoplatnění v praxi v rámci komparativní případové studie tří měst. Města Mimoň, Slavkov u Brna a Žamberk, byla pro tuto komparaci vybrána, jelikož každé město zpoplatňuje komunální odpad odlišným způsobem a města jsou srovnatelná z hlediska počtu obyvatel a rozlohy. Teorie poukazovala na příznivý vliv poplatku za komunální odpad podle zákona o odpadech na třídění, naopak jasně vyplynul na první pohled nemotivační charakter poplatku podle zákona o místních poplatcích. Komparace jednotlivých měst nejdříve ukázala, že zpoplatnění může mít vliv nejen na třídění, ale také obecně na celkovou produkci odpadu. Podle hierarchie nakládání s odpady je předcházení vzniku odpadu na prvním místě a lze říci, že mnohem méně odpadu vzniká v rámci zpoplatnění poplatkem za komunální odpad či smluvní úhrady s podobnými prvky. Místní poplatek tedy v tomto ohledu vhodný není. Komparace množství vytříděného papíru, plastu a skla potvrdila pozitivní hodnocení poplatku za komunální odpad. Ukázala ale překvapivě velké procento vytříděných složek u zpoplatnění místním poplatkem, které se zdá být důsledkem dobré politiky města zaměřené na služby pro občany v oblasti třídění a informovanosti. Město se zavedenou smluvní úhradou se v třídění ukázalo jako nejméně úspěšné, což je zřejmě v určité míře důsledkem problémů se zapojením občanů do systému a menší informovanosti. V práci byla také naznačena poměrně individuální a složitá situace, co se týče nákladů a příjmů na fungování celého systému, která může mít vliv na velikost poplatku ze strany obce. Zvýšení množství vytříděného odpadu neznamená vždy snížení nákladů. Celá situace obce se pak samozřejmě také odvíjí od velikosti obce, komparativní studie v této práci byla zaměřena na města jedné velikostní skupiny. Komparace zpoplatnění komunálního odpadu a jeho vliv na třídění byl hlavní náplní práce, je však jen jedním z faktorů majících vliv na rozšíření třídění. Významnou roli hraje také pohodlnost třídění z pohledu občana (což také vyplynulo z komparace), nezájem a neznalost občanů a někdy také chybějící přesvědčení o prospěšnosti separace odpadu. Toto plyne zejména z někdy problematického odbytu vytříděných surovin a také, což ukázala případová studie, z nákladové stránky třídění. Jednoduchý není ani pohled na možnosti naložení se 52

směsným komunálním odpadem, na skládkování a spalování. Spalování potřebuje v odpadu mít spalitelné složky, které by v případě velice výkonného třídění v odpadu chyběly, v určité fázi by tedy spalování mohlo třídění bránit. Skládkování zase není šetrným způsobem odstranění odpadu, ale ve většině měst jediným možným. Myslím, že přínosem práce je tedy zpracovaná komparace způsobů zpoplatnění, identifikace vlivu způsobu zpoplatnění na třídění a naopak možného vlivu třídění na velikost poplatku, především pak ale následná studie s konkrétními městy, která ukázala fungování systémů v praxi a některé problémy spojené s tříděním. Dále poukázání na nutnost dobrých služeb v oblasti třídění pro občany a navržení možných změn v podobě zavedení systémů úlev k místnímu poplatku, zvýšení sazby místního poplatku, zavedení úlev pro výrobce z vhodných materiálů nebo postupné zdražení skládkování. Na závěr jsem chtěla vyjádřit potřebu řešení, jehož součástí by měly být mimo obcí i jiné subjekty.

53

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Monografie [1] BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-440-7. [2] BONĚK, Václav et al. Lexikon - daňové pojmy. Vyd. 1. Ostrava: Sagit, 2001, 626 s. ISBN 80-720-8265-5. [3] JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN 80-738-0155-8. [4] JIRÁSKOVÁ, Ivana a Michal SOBOTKA. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. 2. aktualiz. vyd. podle stavu k 1.12.2005. Praha: Linde, 2005, 482 s. ISBN 80-720-1561-3. [5] KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, xxviii, 399 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 80-717-9918-1. [6] KRUŽÍKOVÁ, Eva, Eva ADAMOVÁ a Jan KOMÁREK. Právo životního prostředí Evropských společenství: praktický průvodce. Praha: Linde, 2003, 410 s. ISBN 80720-1430-7. [7] KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie: úvod do problematiky. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, c2009, 120 s. ISBN 978-80-7357-423-9. [8] LICHNOVSKÝ, Ondřej et al. Daňový řád: komentář. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011, xii, 602 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-807-4003-905. [9] PEKÁREK, Milan, Ivana PRŮCHOVÁ, Jana DUDOVÁ a Ilona JANČÁŘOVÁ. Právo životního prostředí. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 327 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 390. ISBN 978-802-1042-995. [10] PELC, Vladimír. Místní poplatky: úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami. 3.akt.vyd. podle stavu k 1.1.2008. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7201-691-4. [11] PELC, Vladimír. Místní poplatky: oprávnění obcí : povinnosti podnikatelů, živnostníků a občanů. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, xvi, 199 p. ISBN 978-8074001-505. [12] RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-3579-326. [13] RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 417. ISBN 978-807-2392-308. [14] ŠAUER, Petr. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: [Oeconomica], 2003, 176 s. ISBN 80-245-0638-6. 54

[15] VANČUROVÁ, Alena a Václav BONĚK. Správa daní pro ekonomy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 154 s. ISBN 978-80-7357-701-8. [16] VRBOVÁ, Martina a Petr BALNER. Hospodaření s odpady v obcích. Praha: EKOKOM, 2003. 1 sv. (na volných l.). ISBN 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači).

Právní předpisy [17] Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů [18] Zákon č.280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů [19] Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů [20] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [21] Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [22] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic [23] Rozhodnutí Komise ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech [24] Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky [25] Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) [26] Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady [27] Obecně závazná vyhláška města Kaplice č. 1/2012, o místních poplatcích [28] Obecně závazná vyhláška č. 2/2008 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Mimoň [29] Obecně závazná vyhláška města Mimoň č. 1/2013, o poplatku za komunální odpad [30] Obecně závazná vyhláška města Slavkov u Brna č. 2/2012 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Slavkov u Brna [31] Obecně závazná vyhláška města Slavkov u Brna č. 3/2012, o poplatku za komunální odpad

55

[32] Obecně závazná vyhláška města Žamberka č. 6/2012 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Žamberka [33] Obecně závazná vyhláška města Žamberka č. 1/2013 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

Novinové a časopisecké zdroje [34] Aš jde do pytlového sběru. Odpady: Odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii. Praha: Economia, a.s, roč. 2012, č. 12, s. 8. ISSN 1210-4922. [35] RYŠAVÝ, Ivan. Vyšší místní poplatek za odpad obcím pomůže jen částečně. Odpady: Odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii. Praha: Economia, a.s, roč. 2012, č. 10, s. 11-13. ISSN 1210-4922. [36] SŮRA, Jan. Zisk z popelnic spalovnám. Mladá fronta DNES. Praha: MAFRA, a.s.,16.4.2013, XXIV/89. s. C1. ISSN 1210-1168. [37] Většina měst nemění výši daně z nemovitosti. Mladá fronta dnes. Praha: MAFRA, a.s, 2013, 1.2.2013, s. B1. ISSN 1210-1168. Internetové zdroje [38] HANÁK, Jakub. Srovnání české a slovenské právní úpravy za komunální odpad. In Právná úprava starostlivosti o životné prostredie [online]. [cit. 2013-02-21]. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, 2008. 6 s. ISBN 978-80-7097-752-1. Dostupné z: http://www.upjs.sk/public/media/1084/Zbornik_22.pdf [39] Doporučení pro obce a města: Obecní daně : (místní poplatky, daň z nemovitostí, poplatek za komunální odpad) [online]. 2. vyd. Editor Lenka Matějková. Praha: Ministerstvo financí, sekce Daně a cla, 2009, 159 s. [cit. 2013-02-16]. Edice dobré správní praxe. ISBN 978-80-85045-42-0. Dostupné z: www.mvcr.cz/odk2/soubor/edsp-obecni-dane-web-pdf.aspx [40] Sborník přednášek. Odpady a obce: 13. ročník konference ODPADY a OBCE Hospodaření s komunálními odpady (6. a 7.6. 2012)[online]. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.ekokom.cz/uploads/attachments/Obecne/ sborniky/Sbornik_odpady_a_obce_2012.pdf [41] SLAVÍK, Jan. Poplatkové systémy v obcích - rizika a příležitosti pro odpadové hospodářství [online]. Vyd. 1. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, 2009, 198 s. [cit. 2013-03-02]. ISBN 978-80-86684-59-8. Dostupné z: http://www.ieep.cz/projekty/tds/download/Monografie-IEEP_web.pdf

56

[42] Organisation for Economic Co-operation and Development: About the OECD. Organisation for Economic Co-operation and Development [online]. [cit. 2013-0206]. Dostupné z: http://www.oecd.org/about/ [43] Kontejnery jako živnost. Sdružení veřejně prospěšných služeb: Aktuality [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: www.svps. cz/aktuality/Kontejnery_jako_zivnost.doc [44] Ministerstvo životního prostředí: Plán odpadového hospodářství ČR. Ministerstvo životního prostředí [online] [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/plan_odpadoveho_hospodarstvi_cr [45] Tisícovka za popelnice je moc, bouří se v Kaplici a píšou petici. In: budejovice.idnes.cz [online]. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://budejovice.idnes.cz/cena-za-odpad-v-kaplici-a-krumlove-dq4-/budejovicezpravy.aspx?c=A121205_111655_budejovice-zpravy_jkr [46] NAWRATH, Martin. Co znamená princip RRR (reduce, reuse, recycle)? Ekoporadna.cz. [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.ekoporadna.cz/wiki/doku.php?id=odpady:co_znamena_princip_rrr_reduce _reuse_recycle

[47] LEŠANSKÁ, Aneta. Novela zákona o místních poplatcích. In: epravo.cz [online]. [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novela-zakona-o-mistnichpoplatcich-86755.html [48] Ministerstvo životního prostředí. MŽP: Ministerstvo životního prostředí [online]. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/ [49] Zápis ze semináře Místní poplatky pořádaného odborem dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra dne 21. dubna 2009. Ministerstvo vnitra [online]. 2009. Dostupné z: www.mvcr.cz/odk2/SCRIPT/ViewFile.aspx?docid=21240373 [50] Databáze demografických údajů za obce ČR. Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm [51] Demografická ročenka měst (2002-2011). Český statistický úřad [online]. [cit. 201304-14]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/4018-12-r_2012 [52] Mimoň: oficiální stránky města [online]. [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.mestomimon.cz/ [53] Plán odpadového hospodářství města Mimoň. Město Mimoň [online]. [cit. 2013-0411]. Dostupné z: http://www.mestomimon.cz/dokumenty/19/ 506poh_mimon_2011.pdf [54] Zapojení obcí do systému. EKO-KOM [online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z:http://www.ekokom.cz/cz/obce-a-mesta/obce-funkce

57

[55] Profil společnosti. AMT s.r.o. Příbram: odborný podnik pro nakládání s odpady [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z:http://www.amtpribram.cz/profil-spolecnosti01/ [56] Základní informace: Slavkov u Brna. Slavkov u Brna [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.slavkov.cz/index.php/mesto/o-meste/zakladni-informace [57] Kompostárna. Technické služby města Slavkova u Brna [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.tsslavkov.cz/Kompostarna.aspx [58] Oznámení o prodeji známek na popelnice na 1. pololetí 2013. Technické služby města Slavkova u Brna [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.tsslavkov.cz/Actuality.aspx?ActId=48 [59] Plán odpadového hospodářství města Žamberk pro roky 2006-2016. Město Žamberk [online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.zamberk.cz/Prezentace/Dokumenty/048eb0211399d8.pdf [60] Žamberk: oficiální stránky města [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.zamberk.cz/

Ostatní zdroje [61] VÍTKOVÁ, Jaroslava. Odbor výstavby, dopravy, zemědělství a životního prostředí. Město Mimoň. E-mailová a telefonická komunikace z 2.4.-30.4.2013. [62] KUBEŠOVÁ, Stanislava. Odbor životního prostředí. Město Slavkov u Brna. E-mailová korespondence z 2.4. - 29.4.2013. [63] HOVÁDKOVÁ, Alena. Odbor životního prostředí a zemědělství. Město Žamberk. E-mailová korespondence z 27.3.- 29.4.2013. [64] Evidence o odpadech měst Mimoň, Slavkov u Brna, Žamberk za léta 2007-2012 [65] Evidence o nákladech a příjmech na odpadové hospodářství měst Mimoň, Slavkov u Brna, Žamberk [66] SUZOVÁ, Jana. Ekoložka společnosti SAKO Brno, a.s. [67] ŠTREJTOVÁ, Kateřina. Ekologické daně [online]. Brno, 2009 [cit.2012-12-07]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/134832/pravf_m/>

58

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Soustava poplatků v České republice ..................................................................17 Tabulka č. 2 Roční poplatek za komunální odpad v Kč za rok ve městě Mimoň ....................34 Tabulka č. 3 Nádoby a typy svozu určené pro odkládání SKO ve Slavkově u Brna ...............36 Tabulka č. 4 Sazby poplatku za komunální odpad na kalendářní rok ve Slavkově u Brna ......37 Tabulka č. 5 Produkce SKO a TO v komparovaných městech na 1 obyvatele v kg/rok ..........42 Tabulka č. 6 Produkce TO v komparovaných městech na 1 obyvatele v kg/rok .....................42 Tabulka č. 7 Náklady a příjmy na OH města Mimoň na 1 obyvatele v Kč/rok .......................44 Tabulka č. 8 Produkce a náklady: SKO a TO v Mimoni ..........................................................44 Tabulka č. 9 Náklady komparovaných měst na 1 tunu TO v Kč/rok .......................................45 Tabulka č. 10 Náklady komparovaných měst na 1 tunu SKO v Kč/rok ...................................45 Tabulka č. 11 Produkce a náklady: SKO a TO ve Slavkově u Brna ........................................45 Tabulka č. 12 Náklady a příjmy na OH města Slavkova u Brna na 1 obyvatele v Kč/rok .......46 Tabulka č. 13 Produkce a náklady: SKO a TO v Žamberku ....................................................47 Tabulka č. 14 Náklady a příjmy na OH města Žamberk na 1 obyvatele v Kč/rok ...................47

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Produkce SKO a TO v komparovaných městech na 1 obyv. v kg za rok 2012.........43

59

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK OECD

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

SKO

směsný komunální odpad

OH

odpadové hospodářství

BRKO

biologicky rozložitelný komunální odpad

SAKO Brno, a.s.

Spalovna a komunální odpady Brno, akciová společnost

TO

tříděné složky papír, plast a sklo

Listina

zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů

daňový řád

zákon č.280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů

zákon o odpadech

zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

směrnice o odpadech

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic

zákon o místních poplatcích

zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

EKO-KOM

EKO-KOM, a.s.

ASEKOL, ELEKTROWIN, EKOLAMP

ASEKOL s.r.o., ELEKTROWIN a.s. a EKOLAMP s.r.o.

60