Suvorov P. et al. / Racek šedý v České republice
Historické výskyty racka šedého (Larus hyperboreus) na území České republiky a zpráva o nálezu jedince z roku 2012 Historical data on the Glaucous Gull (Larus hyperboreus) in the Czech Republic and a report on a recent record in 2012 Petr Suvorov1, 2, Martin Sládeček3, Jiljí Sitko4, Miroslav Kolařík5 & Miroslav Jelínek6 oo Brno a stanice zájmových činností, U Zoologické zahrady 46, CZ-635 00 Brno; Z e-mail:
[email protected] 2 Daphne ČR, Institut aplikované ekologie, Senovážné náměstí 1736, CZ-370 01 České Budějovice 3 Přírodovědecká fakulta UK, katedra ekologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; e-mail:
[email protected] 4 Ornitologická stanice Muzea Komenského v Přerově, Bezručova 10, CZ-750 02 Přerov 5 Mikrobiologický ústav AVČR, v. v. i., Laboratoř genetiky a metabolizmu hub, Vídeňská 1083, CZ-142 20 Praha 6 Urbánkova 3368, CZ-143 00 Praha 4 1
Suvorov P., Sládeček M., Sitko J., Kolařík M. & Jelínek M. 2014: Historické výskyty racka šedého (Larus hyperboreus) na území České republiky a zpráva o nálezu jedince z roku 2012. Sylvia 50: 86–93. Faunistická komise České republiky eviduje do dnešního dne pouze 10 záznamů výskytu racka šedého. Několik dalších nálezů je uváděno literaturou bez podrobné dokumentace a nelze je tak považovat za podložené. V článku shrnujeme historické údaje o výskytu druhu na našem území, včetně důkladné revize muzejních preparátů a podrobně diskutujeme nejnovější výskyt jedince z roku 2012 a poznatky získané v souvislostech s ním. Pitva jedince určila jako hlavní příčinu úmrtí napadení aspergilotickou houbou druhu Aspergillus fumigatus. Při parazitologické pitvě byly nalezeny tři druhy motolic, přičemž pro druh Gymnophallus deliciosus je racek šedý nově popsaným hostitelem. So far only 10 observations of the Glaucous Gull (Larus hyperboreus) have been registered by the Czech Rarities Committee. Several other records were mentioned in literature without detailed documentation and, thus, they cannot be considered as reliable. In 2012, the tenth observation was made in the centre of Prague. Here we summarize historical data on the occurence of this species in the Czech Republic including an overview of museums specimens. In addition, we discuss in detail the most recent finding of the Glaucous Gull. As shown by dissection, the main cause of the bird’s death was the aspergilotic fungus Aspergillus fumigatus. Aspergillomycosis is one of the most common bird diseases of fungal origin. Little is known on its occurrence in wild bird populations. In addition, parasitological analysis revealed three trematode species: Diplostomum spathaceum, Ichthyocotylurus variegatus and Gymnophallus deliciosus. The latter one has never been described in the Glaucous Gull before. Keywords: Aspergillomycosis, Aspergillus fumigatus, Diplostomum spathaceum, Gymno phallus deliciosus, historical records, Ichthyocotylurus variegatus, parasitology
86
SYLVIA 50 / 2014
ÚVOD Racek šedý (Larus hyperboreus) je jedním z největších druhů racků. Jedná se o arktický druh s cirkumpolárním areálem rozšíření, jenž v Evropě zasahuje do nejsevernějších částí Ruska, Skandinávie a na Island (del Hoyo et al. 1996). Je druhem částečně tažným, přičemž tažná je zejména severoamerická populace, zatímco populace západního Palearktu je považována převážně za stálou (Hagemeijer & Blair 1997, BirdLife International 2013). Evropská zimoviště leží ve Skandinávii, Francii, Británii a na pobřeží Severního moře. Ve vnitrozemí Evropy se vyskytuje pouze výjimečně (del Hoyo et al. 1996). Historické výskyty racka šedého v ČR Z území České republiky bývá uváděno deset pozorování (Hudec & Černý 1976,
Hudec et al. 1995, Hudec & Šťastný 2005, Faunistická komise ČSO 2013 (dále jen „FK 2013“)), z čehož pět záznamů do roku 1943 nebylo posuzováno FK ČSO 2013 (viz obr. 1). Všechny údaje o výskytu racka šedého v ČR shrnujeme a komentujeme v následujícím přehledu. U záznamů, ke kterým existují doklady v muzejních depozitářích, jsme určení ověřovali. K určení stáří jsme používali kritéria dle Malling Olsen & Larsson (2004). 1) První údaj o výskytu racka šedého na našem území pochází z ledna roku 1866, kdy byl chycen 1 ad. ex. na Berounsku (kraj středočeský, BE) (Jirsík 1935, Hudec & Šťastný 2005). Dermoplastický preparát tohoto racka je uložen ve sbírkách Národního muzea, jedná se ovšem o racka polárního (Larus glaucoides) (Mlíkovský & Sládeček 2014). 2) V zimě roku 1885 byl v Dolanech (kraj Středočeský, ME) uloven 1 ex.
Obr. 1. Přehled pozorování racka šedého v České republice. Fig. 1. An overview of Glaucous Gull records from the Czech Republic.
87
Suvorov P. et al. / Racek šedý v České republice
v šatu 1. roku statkářem Sukem z Libčic. Dermoplastický preparát tohoto jedince byl v roce 1935 získán Dr. Jirsíkem a věnován do sbírky A. Hořice z Mnichova Hradiště (Jirsík 1935, Černý et al. 1936, Musílek 1937). Věnováním celé sbírky A. Hořice přírodovědeckým sbírkám Národního muzea (Štěpánek 1946) se preparát dostal do sbírky Národního muzea, kde je dodnes umístěn pod katalogovým číslem P6V-000160. Dle údajů na originálním štítku se jedná o juvenilního samce. Určení stáří lze potvrdit na základě jednolitého, jemně strukturovaného, světle hnědého zabarvení těla a hlavy a jemného příčného proužkování křídelních per, včetně krovek. Otázkou nicméně zůstává, nakolik je možné brát vážně určení pohlaví. Vzhledem k faktu, že pták byl zjevně preparovaný na objednávku lovce, je nepravděpodobné, že by údaj pocházel z určení při jeho preparaci. 3) Musílek získal preparát racka šedého, který byl s velkou pravděpodobností zastřelen někdy kolem roku 1921 na rybníku u Mlékovic (kraj Středočeský, KO) (Musílek 1937). Následně je preparát udáván všemi dostupnými zdroji jako nezvěstný (Hudec & Černý 1976, Hudec et al. 1995, Vavřík 1999, Hudec & Šťastný 2005, FK 2013). Při zjišťování katalogových čísel v depozitáři Národního muzea uložených racků šedých však vyšlo najevo, že se preparát nachází právě zde, pod katalogovým číslem P6V-019702. Při prohlídce preparátu bylo určeno, že se jedná o ptáka v šatu první zimy. Diagnostickými znaky byla tmavá špička zobáku a jednolité příčné proužkování tělních per včetně krovek. 4) Exemplář střelený roku 1935 ve Spáleném Poříčí (kraj Plzeňský, PJ) 88
je v současné době evidován ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni (Hůrka 1987), kde je veden pod inventárním číslem Z 12606 a přírůstkovým číslem 172/59. Data přijetí preparátu do muzea nejsou příliš jednoznačná – v kartě preparátu je uvedeno datum nabytí 27. 8. 1964 (darem), avšak pták byl již v roce 1959 určen vedoucím přírodovědného oddělení K. Hofmanem. Preparátor při tvorbě dermoplastického preparátu chybně obarvil nohy i zobák žlutou barvou (R. Vacík in litt.). Přestože barvu zobáku nelze vzhledem k umělému obarvení popsat, lze podle velmi tmavého a jednolitého zabarvení a typického příčného proužkování per preparát určit jako exemplář v šatu první zimy. 5) Pátým nálezem je zástřel mladého jedince na řece Moravě u Napajedel (kraj Zlínský, ZL) 19. 11. 1943 (Balthasar 1950, Hudec & Černý 1976, FK 2013). Zhotovený preparát byl uložen ve zlínském muzeu (dnes Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně), kde je dodnes pod katalogovým číslem ZA 164215/1. Na základě výše uvedených znaků lze i tohoto jedince považovat za ptáka v šatu první zimy, přičemž v tomto případě bylo zachováno i originální zbarvení zobáku. Dle údajů v katalogu muzea byl racek zastřelen lovcem Jaroslavem Hemelkou (D. Trávníček in litt.). 6) Prvním záznamem posuzovaným faunistickou komisí a zároveň prvním záznamem pouze na základě pozorování (tedy bez pořízení preparátu) bylo pozorování Chytila, Macháčka a Pira, ze dne 17. 11. 1993 (Chytil 1995). Autoři pozorování velmi podrobně popsali jedince racka šedého v šatě první zimy, kterého pozorovali v hejnu racků stříbřitých (Larus argenta tus) na rybníce Vrkoč u obce Iváň (kraj Jihomoravský, BV). Faunistickou
SYLVIA 50 / 2014
komisí je pozorování vedeno pod číslem FK 32/93 (FK 2013). 7) M. Vavřík zastihl na Šumvaldském rybníce (kraj Olomoucký, OL) 13. 4. 1995 racka šedého ve třetím roce života, kterého velmi detailně popsal (Vavřík 1999). Racek byl na lokalitě v následujících dnech pozorován i dalšími pozorovateli a naposledy byl zastižen 18. 4. 1995. Pozorování bylo schváleno faunistickou komisí pod číslem FK 10/95 (FK 2013). 8) Ještě téhož roku došlo stejným autorem k zastižení dalšího jedince, a to 23. 12. 1995 na lokalitě BohumínVrbice (kraj Moravskoslezský, KI) (Vavřík 1999). Jednalo se o tohoročního jedince a faunistickou komisí byl záznam schválen pod číslem FK 7/96 (FK 2013). 9) Předposledním záznamem druhu bylo pozorování 1 ex. R. Vlkem a T. Grimem 1. 4. 2002 na Pohořelických rybnících (kraj Jihomoravský, BV) (FK 2013). Dle určení autorů se jednalo o jedince ve druhém roce života a pozorování je faunistickou komisí vedeno pod číslem FK 42/2002 (FK 2013). Kromě výše diskutovaných nálezů se v literatuře vyskytují rovněž některé další údaje, všeobecně považované za nepodložené (např. Hudec & Šťastný 2005). A) Frič (1872) píše o dokladu racka šedého z Čech, umístěného ve sbírce Vobořila. Dle Jirsíka (1935) se preparát dostal do sbírek Národního muzea, zatímco Musílek (1937) udává, že se ztratil. Ve skutečnosti se preparát ve sbírkách Národního muzea nachází, jedná se však o racka polárního (Mlíkovský & Sládeček 2014). B) Údaj o rackovi šedém střeleném roku 1884 na Otavě u Písku byl poprvé zmíněn již roku 1889 na základě svědectví PhDr. Vařečky v časopise Vesmír (Nekut 1889). Dle Kněžourka (1912) byl preparát tohoto racka uložen ve
sbírce gymnázia v Písku. Jirsík (1935) však udává, že se jednalo o adultního racka stříbřitého, jenž byl následně získán do sbírky A. Hořice (též Musílek 1937). C) Miklík (1929) uvádí svědectví odborného učitele Holingera o zástřelu 2 imm. exemplářů u Jistebníku a Polanky na jaře 1918. Doklady k tomuto záznamu jsou však nezvěstné a určení pravděpodobně nebylo nikdy odpovídajícím způsobem přezkoumáno (Musílek 1937, Hudec & Šťastný 2005). D) Pozorování Sitka, Glíže, Štěpána a Musila z roku 1964 bývá udáváno různými autory s různým počtem jedinců (Štěpán 1967 vs. Sitko et al. 1983). Sitko et al. (l. c.) však v příspěvku neudávají žádné další podrobnosti. Hudec & Šťastný (2005) považují pozorování za záměnu s jiným druhem. Pozorování z roku 2012 Doposud poslední pozorování racka šedého pochází z 24. 1.–4. 2. 2012. Pták byl poprvé pozorován 24. 1. 2012 M. Jelínkem. Spolu s jinými druhy racků se zdržoval na betonových pilířích nad Staroměstským jezem uprostřed Vltavy v Praze (hl. m. Praha, AA). V průběhu následujících několika dní byl pták mnoha pozorovateli zjišťován vždy na stejném místě, viz databáze ČSO http://birds.cz/ avif/. Z přítomnosti racka v Praze vznikla také bohatá fotodokumentace. Přibližně od 1. 2. pták nebyl dle vnějších příznaků v dobré zdravotní kondici (Jelínek & Beran 2012) a u zobáku měl namrzlé kusy ledu. Následně, 4. 2., byli první dva autoři článku informováni R. Páleníkovou, že pták uhynul. Kadáver byl vyloven a v následujících dnech předán k preparaci do Národního muzea v Praze, kde je uložen pod katalogovým číslem P6V-108355. Vnitřnosti preparovaného jedince byly dále poskytnuty do Ornitologické stanice 89
Suvorov P. et al. / Racek šedý v České republice
v Přerově k provedení parazitologické pitvy. Pitva mimo jiné prokázala, že se jednalo o samici, která netrpěla podvýživou. Hlavní příčinou úhynu bylo stanoveno akutní napadení tělní dutiny mykotickým onemocněním aspergilózou. Pozorování bylo schváleno faunistickou komisí a je vedeno pod číslem FK 08/2012. Mykologická analýza Analýza tkáňových vzorků provedená pomocí kultivace a mikroskopie zjistila, že plíce racka byly zasaženy houbou druhu Aspergillus fumigatus. Mikroskopický rozbor vzorků plic ukázal masivní napadení hyfami a přítomnost konidií, typických pro rod Aspergillus. Malé kousky plic byly dále kultivovány na sladinovém agaru (MEA) a houba určena mikroskopicky jako druh A. fumigatus. Reprezentační kmen byl uložen do České sbírky hub pod číslem CCF4467. Kvůli existenci řady velmi podobných druhů bylo přistoupeno k přesnější identifikaci pomocí DNA sekvence ITS rDNA oblasti (sekvence uložena v databázi GenBank pod číslem HF677588 dle Hubka et al. (2012)), která určení potvrdila. Aspergillus fumigatus, spolu s druhy příbuznými (A. flavus, A. terreus atp.), napadá tělní dutiny vyšších obratlovců včetně člověka (Jones & Orosz 2000). Spolu s kvasinkami rodu Candida působí také většinu známých onemocnění houbového původu u ptáků (Orosz 2000, Garcia et al. 2007). U ptáků byla aspergilóza zdokumentována u řady druhů napříč taxonomickým spektrem (např. Ward et al. 1970, Bailey et al. 1996, Flach et al. 1990, Meyerholz et al. 2005, Tarello 2008, Alvarez-Perez et al. 2010), přičemž řada studií popisuje i výskyt onemocnění u racků. Dodnes byla aspergilóza zdokumentována u racka stříbřitého (Davis & McClung 1940, Beaudette 1945, Threlfall 1967, Brand et al. 1988, Martínez et al. 2000), středomořského (L. micha 90
hellis) (Nardoni et al. 2006), kanadského (L. thayeri) (Cowan 1943) a jižního (L. do minicanus) (Twentyman et al. 1999). Objevení aspergilózy u racka šedého je tak zřejmě prvním zdokumentovaným, i když ne příliš překvapivým nálezem. Některé studie totiž dokonce naznačují, že by rackové mohli být k onemocnění aspergilózou náchylnější než ostatní skupiny ptáků. Například Brand et al. (1988) zjišťovali příčinu smrti u rozsáhlého vzorku mrtvých vodních ptáků z Jamaica Bay v New Yorku. Zatímco pro ostatní zastoupené skupiny ptáků byl nejčastější příčinou smrti botulizmus, u racků dominovala aspergilóza. Zároveň není bez zajímavosti, že převážná většina (96 %) aspergilózních racků stříbřitých byli nedospělí ptáci, stejně jako diskutovaný racek šedý. Parazitologická analýza Při helmintologické pitvě byly zjištěny tři druhy motolic. Zjištění prvních dvou druhů není příliš překvapivé. Motolice Diplostomum spathaceum Rudolphi, 1919 (nalezeno 14 ex. v tenkém střevě) je běžný parazit našich racků, u kterých společně s D. pseudospathaceum Niewiadomska, 1984 patří mezi dominantní druhy (Sitko 1993). Vajíčka se vyvíjí v měkkýších rodu Lymnea, metacerkárie cizopasí v očích ryb nebo obojživelníků (Vojtek & Vojtková 1971). Vajíčka druhého zjištěného druhu motolice, Ichthyocotylurus variegatus Creplin, 1825, (nalezeno 12 ex. v kloace) se vyvíjí v měkkýších rodu Valvata, metacerkárie cizopasí v dutině tělní ryb (Odening & Bockard 1971). Velmi zajímavý je však nález motolice Gymnophallus deliciosus Olsson, 1893, (nalezeno bylo 13 ex. v žlučovém měchýři). Ta cizopasí převážně ve žlučovém měchýři velkých druhů racků severní Evropy a Severní Ameriky. Jejími mezihostiteli jsou mořští měkkýši Cardium
SYLVIA 50 / 2014
edule, Macoma baltica a Tellina tenis, ve kterých se vyvíjí vajíčka i metacerkárie (Zelikmann 1962). Celý životní cyklus trvá pouze několik týdnů. V České republice se, vzhledem ke spektru mezihostitelů, jedná o vzácný druh parazita, zavlečený z přímořských oblastí. Parazitace tímto druhem byla doposud popsána u jiných druhů velkých racků rodu Larus i dalších druhů mořských ptáků (McDonald 1969, Sonin 1985). Pro racka šedého se však jedná o první popsaný nález. SHRNUTÍ Na základě námi provedené revize pozorování racka šedého v České republice jsme dospěli k závěru, že devět z deseti doposud udávaných záznamů lze považovat za věrohodné. Záznam z roku 1866 je však nutno přehodnotit jako racka polárního a ze seznamu nálezů racka šedého v ČR jej vyřadit. Všech devět zbývajících záznamů, včetně znovu nalezeného exponátu z roku 1921, se týká nedospělých ptáků, ve většině případů (6) v prvním roce života. Je tedy zřejmé, že se k záletům uchylují především ptáci bez předchozích migračních zkušeností.
Výskyty racka šedého ve Střední Evropě jsou z velké části vztaženy k přímořským oblastem (Chytil 1995, Vavřík 1999, databáze www.BirdWatching.pl a www. Club300.de). Směrem na jih Střední Evropy počet údajů o výskytu tohoto druhu klesá (Vavřík 1999, Ranner & Albegger in litt.). Vzhledem k rozložení jednotlivých pozorování (viz obr. 1) se zdá rovněž pravděpodobné, že zalétající ptáci kopírují od moře trasy velkých evropských toků Labe (české zástihy) a Odry (moravské zástihy). Pozorování racka šedého z roku 2012 zapadá do dosavadních poznatků o výskytu tohoto druhu u nás a rozšiřuje jej o nové údaje z oblasti patologie a parazitologie. Díky úhynu pro Českou republiku vzácného ptačího druhu jsme měli možnost poprvé potvrdit nákazu tohoto druhu aspergilózou. Dále jsme rozšířili poznatky o spektru hostitelů motolice Gymnophallus deliciosus. Oba dva z uvedených nálezů mimo jiné podtrhují i skutečnost, že úhyny jedinců pro určité území vzácných druhů mohou poskytovat mnohdy nečekané poznatky a je tedy žádoucí se jimi zabývat podrobně.
Obr. 2. Desátý záznam racka šedého v České republice. Pražská Vltava, 28. 1. 2012. Foto Ivan Mikšík. Fig. 2. The tenth observation of the Glaucous Gull in the Czech Republic. Prague city centre, 28 January 2012. Photo by Ivan Mikšík.
91
Suvorov P. et al. / Racek šedý v České republice
PODĚKOVÁNÍ Rádi bychom poděkovali Jakubovi Vránovi (TV Nova) za pomoc s medializací výskytu racka v Praze, Radce Páleníkové za včasnou lokalizaci kadáveru a Václavu Johnovi za asistenci při jeho sběru. Romanu Vacíkovi, Dušanu Trávníčkovi a Jiřímu Mlíkovskému vděčíme za přístup k muzejním sbírkám, poslednímu jmenovanému i za cenné konzultace při revizi historických záznamů ve starých katalozích. Rádi bychom poděkovali i Národnímu muzeu Praha za možnost pracovat v jeho sbírkách. Další potřebnou pomoc při sepsání publikace poskytl Václav Gvoždík. Za cenné připomínky rovněž velmi děkujeme oběma recenzentům.
LITERATURA Alvarez-Perez S., Mateos A., Dominguez L., Martinez-Nevado E., Blanco J. L. & Garcia Marta E. 2010: Polyclonal Aspergillus fu migatus infection in captive penguins. Veterinary Microbiology 144: 444–449. Bailey T. A., Nicholls P. K., Samour J. H., Naldo J., Wernery U. & Howlett J. C. 1996: Postmortem findings in bustards in the United Arab Emirates. Avian Diseases 40: 296–305. Balthasar V. 1950: Ptactvo gottwaldovského (zlínského) regionu. Sylvia 11–12: 1–35. Beaudette R. 1945: Aspergillosis and parasitism in a gull. Bird Banding 16: 99–101. Beernaert L. A., Pasmans F., Van Wayenberghe L., Haesebrouck F. & Martel A. 2010: Aspergillus infections in birds: A review. Avian Pathology 39: 325–331. BirdLife International 2013: Species fact sheet: Larus hyperboreus. http://www. birdlife.org/datazone/speciesfactsheet. php?id=3225. Citováno 25. 11. 2013. Brand C. J., Windginstad R. M., Siegfried L. M., Duncan R. M. & Cook R. M. 1988: Avian morbidity and mortality from botulism, aspergillosis, and salmonellosis at Jamaica Bay Wildlife Refuge, New York, USA. Colonial Waterbirds 11: 284–292.
92
Cowan I. M. 1943: Aspergillosis in a Thayer Gull. The Murrelet 24: 29. Černý W., Jirsík J. & Musílek J. 1936: Některé vzácnosti sbírky českého ptactva MUDr. A. Hořice v Mnichově Hradišti. Sylvia 1: 12– 14. Davis W. A. & McClung L. S. 1940: Aspergillosis in wild Herring Gulls. Journal of Bacteriology 40: 321. del Hoyo J., Elliott A. & Sargatal J. 1996: Handbook of the Birds of the World. Vol. 3. Lynx Edicions, Barcelona. FK [Faunistická komise] ČSO 2013: Racek šedý (Larus hyperboreus), http://fkcso.cz/ Citováno 25. 11. 2013. Flach E. J., Stevenson M. F. & Henderson G. M. 1990: Aspergillosis in Gentoo Pinguins (Pygoscelis papua) at Edinburg Zoo, 1964 to 1988. Veterinary Record 126: 81–85. Frič A. 1872: Obratlovci země české. Archiv Přírodovědecký pro Proskoumání Čech 4: 1–148. Garcia M. E., Lanzarot P., Rodas V. L., Costas E. & Blanco J. L. 2007: Fungal flora in the trachea of birds from a wildlife rehabilitation centre in Spain. Veterinarni Medicina 52: 464–470. Hagemeijer W. J. M. & Blair M. J. (eds) 1997: The EBCC Atlas of European Breeding Birds: Their Distribution and Abundance. T & A D Poyser, London. Hubka V., Kubatova A., Mallatova N., Sedlacek P., Melichar J., Skorepova M., Mencl K., Lyskova P., Sramkova B., Chudickova M., Hamal P. & Kolarik M. 2012: Rare and new etiological agents revealed among 178 clinical Aspergillus strains obtained from Czech patients and characterized by molecular sequencing. Medical Mycology 50: 601–610. Hudec K. & Černý W. (eds) 1976: Fauna ČSSR. Ptáci 2. Academia, Praha. Hudec K., Chytil J., Šťastný K. & Bejček V. 1995: Ptáci České republiky. Sylvia 31: 97–149. Hudec K. & Šťastný K. (eds) 2005: Fauna ČR, Ptáci 2/II. Academia, Praha. Hůrka L. 1987: Soupis ptačích druhů zjištěných na území západní části Československa. Sborník Příroda ZČM Plzeň 62: 1–59. Chytil J. 1995: První poválečný výskyt racka šedého (Larus hyperboreus) v České republice. Sylvia 31: 93–94.
SYLVIA 50 / 2014
Jelínek M. & Beran V. 2012: Zálet vzácných druhů racků do České republiky. Ptačí svět 19(1): 9. Jirsík J. 1935: Jak žijí zvířata. Moravská Ostrava. Jones M. P. & Orosz S. E. 2000: The diagnosis of aspergillosis in birds. Seminars in Avian and Exotic Pet Medicine 9: 52–58. Kněžourek K. 1912: Velký přírodopis ptáků, 2. I. L. Kober, Praha. Malling Olsen K. & Larsson H. 2004: Gulls of Europe, Asia and North America. A & C Black, London. Martínez R. R., Cercero J. & Cervantes J. 2000: Brote de aspergilosis en gaviotas. Veterinaria México 31: 259–260. McDonald M. E. 1969: Catalogue of helminths of waterfowl (Anatidae). Bureau of Sport Fisheries and Wildlife. Special Scientific Report Wildlife no. 126, Washington. Meyerholz D. K., Vanloubbeeck Y. E., Hostetter S. J., Jordan D. M. & FalesWilliams A. J. 2005: Surveillance of amyloidosis and other diseases at necropsy in captive Trumpeter Swans (Cygnus bucci nator). Journal of Veterinary Diagnostic Investigation 17: 295–298. Miklík I. 1929: Ornithologický přehled Ostravska II. In: Sborník Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě 4, 1926– 1928. Moravská Ostrava: 154–173. Musílek J. 1937: Nový racek šedý (Larus hy perboreus Gunn.) u nás. Sylvia 2: 24. Mlíkovský J. & Sládeček M. 2014: Records of the Iceland Gull Larus glaucoides (Aves: Laridae) from Czechia. Sylvia 50: 97–101. Nardoni S., Ceccherelli R., Rossi G. & Man cianti F. 2006: Aspergillosis in Larus ca chinnans micaellis: survey of eight cases. Mycopathologia 161: 317–321. Nekut F. (ed) 1889: Ornithologické drobnosti z okolí Písku. Vesmír 18(20): 239. Odening K. & Bockhard I. 1971: Der Lebenszyklus des Trematoden Cotylurus variegatus im Spree-Havel Seengebiet. Biologisches Zentralblatt 92: 455–494. Orosz S. E. 2000: Overview of aspergillosis: Pathogenesis and treatment options. Seminars in Avian and Exotic Pet Medicine 9: 52–58. Sitko J. 1993: Ecological relations of trematodes infesting lariform birds in the Czech
Republic. Acta Scientiarum Naturalium Brno 27: 1–98 Sitko J., Dvorský M. & Dvorská J. 1983: Ptactvo Kroměřížska. Zprávy MOS 41: 19–86. Sonin M. D. 1985: Opredelitel trematod rybojadnych ptic Palaearktiky I. Moskva. Štěpán J. 1967: Ptactvo Záhlinických rybníků. Nepublikovaná zpráva KSPPOP (AOPK) Brno. Štěpánek O. 1946: Sbírka českého ptactva Dra A. Hořice. Sylvia 8: 9. Tarello W. 2008: Blood infections in falcons from Dubai: Epidemiology, clinical signs and concurrent diseases. Revue de Médicine Vétérinaire 159: 357–363. Threlfall W. 1967: Diseases and pathological condition of the Herring Gull (Larus ar gentatus Pontopp.) excluding helminth infestations. Bulletin of Wildlife Disease Association 3: 62–67. Twentyman C. M., Alley M. R., Meers J., Cooke M. M. & Duignan P. J. 1999: Circovirus-like infection in a Southern Black-backed Gull (Larus dominicanus). Avian Pathology 28: 513–516. Vavřík M. 1999: Racek šedý (Larus hyperbo reus) – nová pozorování v České republice s poznámkami k určování a výskytu v Evropě. Sylvia 35: 49–55. Vojtek J. & Vojtková L. 1971: Life cycles of trematodes of the order Strigeidida in Czechoslovakia. Scripta Facultatis Scientiarum Naturalium UJEP. Brno 1, Biologia 4: 303–312. Ward F. P., Fairchild D. G. & Vuicich J. V. 1970: Pulmonary aspergillosis in prairie falcon nest mates. Journal of Wildlife Diseases 6: 80–83. Zelikmann E. A. 1962: Ličinky sosalščikov semejstva Gymnophallidae Morosov, 1955 (Trematoda: Digenea) i ich razvitie. Trudy Murmanskogo morskogo biologičeskogo instituta 4: 186–201.
Došlo 3. února 2014, přijato 15. září 2014. Received 3 February 2014; accepted 15 September 2014. Editor: P. Adamík 93
