Znièení Sodomy a Gomory

Èíslo 225/roèník XIX.

záøí 2012

Proti dobrovolnému daru

Znièení Sodomy a Gomory

Když je Hospodin vyvádìl ven, øekl: „Uteè, jde ti o život. Neohlížej se zpìt a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteè na horu, abys nezahynul.” Hospodin zaèal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheò; od Hospodina z nebe to bylo. Tak podvrátil ta mìsta i celý okrsek a znièil všechny obyvatele mìst, i co rostlo na rolích. Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a promìnila se v solný sloup. Gen 19, 17. 24 - 26

2

MOST 225/XIX

Akolyté dvě hlavy nemají aneb 4. ročník Akolytopárty 2012 Služba akolytù s sebou nese velkou zodpovìdnost a obìtavost, ale jsou také v rámci jejich aktivit okamžiky, kdy všudypøítomnou trému a nervózní popošlapávání v sakristii, pøehazování si „ohlášek“ jako horkého bramboru (ne každý z nás je bravurní tlumoèník schopný plynule pøecházet z polštiny do èeštiny, èi naopak – prosíme Vás tedy, drazí farníci, buïte milosrdní k nám…/ miejcie mi³osierdzie dla nas…) støídají okamžiky uvolnìní, srdeèných upøímných rozhovorù a navazování staronových pøátelství. Jeden takový teambuilding (veèírek za úèelem stmelení kolektivu) probìhl dne 14. 8. 2012 v rekreaèním objektu jednoho z nás. Je pøirozené, že jsme ihned nezaèali povinností a službou; to by se nám psychologové a personalisté jistì vysmáli, že jsme pìkní žabaøi . A tak jsme se na poèátek malinko zahøáli nejen však družným rozhovorem èi vøelým slovem. Po pøíchodu všech opozdilcù se mohlo zaèít s projednáváním aktuálních problémù; i akolyté mají svá školení… Rada starších (po mírném košer tlaku – pouze v rámci své autority) tedy dospìla k oèekávanému verdiktu, že se zúèastníme Kurzu mimoøádných udìlovatelù sv. pøijímání v Ostravì všichni. Náplò jednotlivých semináøù je rozumnì a prakticky zamìøena, zajímavá jistì i pro každého zvídavého a aktivního køesana.

Posuïte sami: - teologie eucharistie dle KKC (Katechismu katolické církve) - historie uchovávání eucharistie a úcta k eucharistii mimo mši svatou - mše svatá dle Všeobecného úvodu do misálu, služby pøi mši svaté - eucharistie a nemocní, návštìva nemocných, viatikum, kontakt s nemocným a s pøíbuznými - služba mimoøádného udìlovatele eucharistie v praxi Vìzte tedy, milí farníci, budete v tìch nejlepších rukou; dle informací na pøihlášce totiž každý žadatel musí mít dobrou povìst ve farnosti a navíc musí být osobnì doporuèen duchovním správcem farnosti – tedy místním panem faráøem. Následnì pak jsme byli nasyceni pøíjemnou otcovskou atmosférou, kdy ti služebnì mladší se bez rozpakù ptali na zkušenosti tìch služebnì starších. Došlo samozøejmì i na veselé historky (kdy kdo z nás co pokazil nebo popletl, …) stejnì jako na výborné grilované steaky a páreèky. Co nemohlo taktéž chybìt to spoleèné foto Vašich akolytù. Vizte vedle... Závìrem tedy mohu konstatovat, že aè se jednalo už o ètvrtý roèník naší pracovnì-relaxaèní Akolytopárty, byla to rozhodnì sešlost nevšední, nebo nás svou milou pøítomností potìšili i náš zasloužilý pan varhaník Ing. Stanis³aw Janczyk a szanowny pan koœcielny Stanis³aw

Klais; oba nás totiž obohatili neèekaným pohledem ze zákulisí – hold poøád je co zlepšovat. -fp-

* * * Drodzy parafiane, w niedzielê 9-go wrzeœnia dziêkowaæ bêdziemy Panu za tegoroczne urodzaje. Potrafimy jednak byæ jeszcze wdziêczni na przyk³ad za kromkê chleba?

Skibeczka chleba Le¿y na stole, na czystym, umytym, p³óciynnym serwetym czyœciutko nakrytym, z przitrzeszczan¹ skurk¹, rowniutko ukroto, nie zmiyni³abych ji za œwiyc¹ce z³oto. Bo w tej skibce chleba skowrónka œpiywani, je k¹szczyczek nieba i kóniczków grani, s¹ prómyczki s³óñca, je ludzki starani, je praca bez koñca i mi³oœæ bez granic. Weznê jo skibeczkê w rêke spracowan¹, siednê na ³aweczke tam hanej pod œcian¹ i westchnê se cicho (g³oœno nie pasuje), jakby mi upad³a to j¹ poca³ujê. Chlebiczku wóni¹cy, powszedni nasz chlebie, z³e to by³y czasy, jak nie by³o ciebie. Dzisio za to wszyscy do syta cie jymy, ale cie za ma³o isto szanujymy. Dyby tak pozbieraæ twoje okruszyny, dyby daæ na kupkê niedogryzki jyny... Pojad³yby nieroz daleko we œwiecie nie znaj¹ce chleba, wiecznie g³odne dzieci. Aniela Kupiec

3

MOST 225/XIX

A do školy ... A je po prázdninách a naši žáci a studenti opìt otevírají dveøe škol. My, kteøí již do školy nechodíme, se nejednou neubráníme vzpomínkám na naše školní léta, spolužáky a uèitele. Nejsem žádnou výjimkou, za dobu, co jsem ve školách strávil, mám možnost vzpomínat na øadu lidí. Dnes bych rád vzpomenul na svého profesora matematiky na gymnáziu. Byl to starý pán, ale sršící humorem, který opravdu umìl nauèit. Matematika a deskriptivní geometrie byly nejen jeho aprobací, ale i velikou láskou. Uèil øadu let ještì i jako dùchodce a mìl øadu žákù a studentù, které uèil i mimo školu a tøídu. Kromì tìchto svých lásek mìl opravdu veliké vìdomosti i v oblasti umìní: malíøství, hudba, dìjiny, filozofie. Jako starý profesor ovládal latinu a øeètinu a kromì toho všeho byl èlovìkem hluboce vìøícím, což mu vyneslo dvakrát vyhazov ze školy. Ale zùstal svým. Na jeho pohøbu se sešlo témìø sto bývalých studentù a øada jeho profesorských kolegù, což také není vždy úplnou samozøejmostí. No a pan profesor øíkával, že matematika je královnou všech vìd. Je naprosto pøesná a nesmlouvavá, nedá se ji ideologicky ovlivnit. Buï dosadím do rovnice správné hodnoty, nebo mi to prostì nevyjde. Kolik jiných vìd bylo v minulosti ideologicky rùznì znetvoøeno...! Moc dobøe si pamatuji, jak jsem jej vídal na mši svaté v bazilice Panny Marie ve Frýdku, když jsem tam tøeba byl. On ve Frýdku žil, takže se v bazilice pøed nikým neskrýval. Matematika je opravdu královnou vìd, kterou se nedá ošidit. A tak se na poèátku nového školního roku na tuto matematiku podívejme, øeknìme, v naší køesanské praxi. Z Písma svatého víme, že co dává život, je duch, tìlo samo o sobì nic neznamená. Kdyby Bùh nebyl èlovìku vdechl dech života, byl by prach zùstal prachem. Až duch tìlo opustí, mluvíme už jen o tìlesných pozùstatcích, èi tìlesné schránce, která se velmi rychle rozkládá. Bez velkého naøíkání mùžeme konstatovat, že èlovìk bez ducha a tím spíše bez Ducha Svatého je velikou nulou. V praxi jsou chvíle, kdy to èlovìk i cítí. Chtìjí nám svìøit veliký úkol, ale èlovìk se zalekne a zaène couvat. Udìlají-li to všichni, jak má spoleènost rozkvétat? Na druhé stranì myslí-li si èlovìk, že i bez Ducha Božího je borec a hrdina, hrne se do všeho a èasem pokazí všechno. Dìjiny na tuto skuteènost nejsou zrovna skoupé. Lidová moudrost praví, že bez Božího požehnání je marné každé lidské namáhání. Písmo varuje: v knížata dùvìru nevkládejte, z pouštì ani z hor nic neèekejte. Nechejme tedy pøed oèima stát právì onu nulu.

Postavím-li vedle sebe tøeba i sto nul a budu-li je chtít matematicky seèíst, je z toho zase jenom a jenom nula. Není to tragické? Podíváme-li se ale na Desatero, pak první pøikázání øíká: Nebudeš mít jiného Boha mimo mne, žádnému jinému Bohu se nebudeš klanìt. V Novém zákonì se pøipomíná, že Ježíš Kristus je kámen, který stavitelé sice odhodili, ale který se stal kvádrem nárožním a v nikom jiném není spásy. Je tedy jednièkou. Postavím-li pøed nulu své osoby jednièku, pak už to není nula, ale deset. Pøidám-li další nuly, pak tyto nuly hodnotu èísla dokonce zvìtšují: už tu není deset, ale sto, tisíc, milion, miliarda ... Za deset korun mohu koupit nìjaký oplatek, za sto korun mohu koupit bonboniéru, za tisícovku mohu koupit nìco do šatníku, za milion tøeba byt... Vidíte, jak ty nuly za jednièkou paradoxnì rostou? Mohu psát nuly a poøád jsem u nuly a pøidám-li jednièku na konec svých snah, pak je to jen jednièka, nic víc. A za korunu si toho opravdu moc nekoupím - dnes už ani známku na pohlednici. Základem lidské spoleènosti je rodina, o tom nikdo nepochybuje. Dnes se ale nebere moc v úvahu, že základem rodiny je manželství, stojící na Bohu, posvìcené svátosti manželství. To samo je poèátek. S Bohem a podle Božího zákona je tøeba ale žít. Mùže se stát - a není to výjimeèný zjev, že manželé moc na Boha nedají, pokud vùbec cítili potøebu spoleèenství s Ním a svatba v kostele nebyla jenom tradièní záležitostí. A tak v matematice pokraèujme. Vedle sebe stojí dvì lidské nuly, které postavily na první místo jako jednièku Boha. Jednièka a za ní dvì nuly pøedstavují stovku. A stovka je symbolem plnosti a celistvosti. Øekneme-li totiž, že nìèeho je sto procent, pak je to celek beze zbytku. Mùže se ale stát, že se té jednièky zbavíme - žijeme pøece v jedenadvacátém století. No

a co nám zbylo? Dvì nuly. To neznamená paradoxnì nic, ale oznaèení "00" se oznaèují dveøe záchodu a jak známo záchod je vždy záchod. Tam patøí výkaly a splašky rùzného druhu. Mùže mít zlaté dlaždice, kdoví jaké tapety, èi koberec, - vždy to bude záchod a nic než záchod. Nepøeháním: jak nás ty výkaly dnes zajímají, jak nás fascinují všelijaké aféry, klepy, pomluvy, zlodìjny, hnìv, závist. Kolik je na svìtì èasopisù, které by místo svého titulu mohly nést právì ty dvì nuly a jak je lidé hltají. Lidé by chtìli znát kdejaký klep, kdejakou senzaci. Co je dobré, to je prý nuda... Kluk nebo dìvèe sotva dospìje a že se musí nastìhovat k "pøíteli" èi "pøítelkyni", aby si to prý vyzkoušeli... A dvì nuly vedle sebe zase tvoøí nový záchod... A divíme se, že spoleènost nevzkvétá? Na záchodì nic nevzkvétá. Mùžeme si jej ozdobit umìlými kvìtinami, ale ony budou umìlé, nic více. No a zlo tohoto druhu se stává pomalu ale jistì narkotikem a èlovìk toto zlo užívající jedná nejednou jako pod vlivem drogy. Jak známo, lidé se závislostí se jí velmi tìžko zbavují, zbaví-li se jí vùbec. Tak se kolem pozornì dívejme. Øekl bych - ne pøes plot sousedùm, ale do vlastního života. Na kterém místì stojí právì ta jednièka? Z èeho jsou pocity frustrace a nejrùznìjší "depky" Tak vidíte, ona ta škola a matematika je i pro nás, i když se jí už neuèíme ve školních lavicích. Ze smutného stavu, do kterého jsme se dostali, nás nevyvede ani levice, ale ani pravice. Nebuduje-li dùm Hospodin, marnì se lopotí kdo ho staví, nestøeží-li mìsto Hospodin, marnì bdí strážce. Marné je stávat pøed ránem a pracovat až dlouho do veèera (dokonce o nedìlích a svátcích - pozn. autora) to jsou slova žalmu a jak jsou aktuální. Tak se té jednièky nebojme, ale musí stát pevnì na poèátku našich poètù, nikoliv na jejich konci! P. František

POZVÁNKA NA POUŤ nedìle 16. záøí 2012 Slavnost sv. Alberta, patriarchy jeruzalémského, patrona našeho kostela mše svaté v 6:30, 8:00, 10:00 a 17:00 hod. adorace a svátostné požehnání v 16:30 hod. farní festyn od 14:00 hod. niedziela 23 wrzeœnia 2012 127 rocznica poœwiêcenia naszego koœcio³a parafialnego msze œwiête o godz. 6:30, 7:50, 10:00 i 17:00 adoracja i b³ogos³awieñstwo sakramentalne o godz. 16:30

4

MOST 225/XIX

POZDRAV OD SVATÉHO ILÁRIA Z ŘÍMA Milí farníci tøinecké farnosti! Po delší dobì se ozývám dopisem z Øíma, abych vás pozdravil a podìlil se o nìkteré své pastoraèní radosti z uplynulého období. Pøed mìsícem jsem se ukázal nìkolikrát u oltáøe v kostele v Tøinci, protože jsem mìl dovolenou a pøijel jsem do Tøince za svými rodièi. Èas dovolené ovšem vždy ubìhne velmi rychle a já už jsem zpátky ve farnosti sv. Ilaria v Øímì. Tento rok budu nadále fungovat jako farní vikáø této farnosti, faráøem zùstává P. Nicola Colangelo, se kterým letos zaèneme už 4. rok spoleèné pastorace. Ke spolupracovníkùm farnosti po dlouhé roky patøil až do èervna tohoto roku i starší knìz P. Luis Carneiro z Portugalska, který nám pøijíždìl sloužit dvì mše sv. za týden. Letos byl ovšem pøesunut do jiné farnosti. Od záøí minulého roku máme naštìstí další posilu v øadách duchovenstva naší farnosti, kterou je knìz pocházející z Konga, jenž zaèal studovat na nedaleké univerzitì a pro snadnìjší dojíždìní do školy mu byla nabídnuta možnost bydlení u nás na faøe. On tuto nabídku pøijal a tak po celý uplynulý rok jsme mìli u nás vzácnou návštìvu z Afriky, což bylo pro nás pro všechny velké obohacení, jelikož možnost poslouchat pastoraèní i životní zkušenosti z jiného než z evropského kontinentu, otevírá èlovìku vždy nové obzory. Já jsem už tuto pøíležitost mìl, a to po celých 9 let mé pøípravy na knìžství v semináøi Redemptoris Mater v Øímì, kde nás bylo okolo 100 bohoslovcù z asi 35 zemí svìta. Pár slov tedy k uplynulému roku, který se mi zdál být o nìco nároènìjší na práci než ty dva pøedcházející, a to proto, že nám pøibylo spoustu nápadù na rùzné farní akce, z nichž se nám podaøilo mnohé uskuteènit. K nejzdaøilejším patøila ètyødenní patronátní slavnost, na kterou pøijal pozvání i letos starosta mìsta Øíma, který slíbil pomoci této naší ètvrti vybudováním nového námìstí a centra pro starší lidi. K podobnì zdaøilým pak patøil dvoutýdenní rekreaèní tábor pro dìti, zakonèený divadelním vystoupením pro rodièe, dále pak návštìva didaktické farmy, kde si dìti zkusily napø. i podojit krávu, udìlat sýr, apod. Po

Vánocích jsme se vydali s rodièi a dìtmi do nedalekého cirkusu; s mladými jsme si, kromì jiných akcí, vyšlápli napøíklad na jednu krásnou horu vysokou skoro 2000 m, ležící asi hodinu a pùl autem z Øíma. Pro mladé páry, které absolvovaly u nás v lednu tøímìsíèní pøedmanželský kurz, jsme pak pokraèovali každý mìsíc schùzkami na rùzná témata, týkající se manželství a rodiny. V letošním roce se nám podaøilo pozvat do naší farnosti i dva pìvecké sbory, jeden dokonce od nás z Èeské republiky, a to pìvecký sbor Stojanova gymnázia z Velehradu. Italové si tak mohli poslechnout i èeskou duchovní hudbu. Všechny tyto akce, a mnoho dalších, které se nám podaøilo zorganizovat, pomohly k tomu, že se naše farnost pomalu stává jakýmsi dùležitým místem pro život této pøímìstské ètvrti, kde lidé mohou nejen pøicházet hledat Boha, ale být obohaceni také tolika krásnými lidskými schopnostmi, které nám Bùh dal, abychom mohli náš život žít v radosti a naplno. Z èeho mám tento rok velmi dobrý pocit a hlubokou vdìènost Bohu, je pastorace, která se týká osobních rozhovorù. I letos jsme mìli pøed oèima doslova Boží zázraky. Scházel jsem se napøíklad po nìjakou dobu se dvìma manželskými páry, které byly ochotné øešit jejich manželské krize se mnou, tj. s knìzem (poèet takových pøípadù bohužel klesá i v øadách katolíkù, protože dnes se páry obracejí spíše na psychology, kterým dùvìøují víc, než tomu, co mùže pøijít od Boha). Oba dva zmínìné manželské páry, které docházely na tyto schùzky, pøedtím již vyzkoušely rady dokonce nìkolika psychologù, ale vùbec nic nepomohlo a oba páry už byly v podstatì krùèek od rozvodu, už žily oddìlenì. Když se však rozhodly zkusit ještì poslední možnost, a to Boha, oba dva tyto páry dostaly od Boha v pomìrnì krátkém èasovém období jednu milost za druhou, která je pøivedla k tomu, že si manželé dokázali navzájem odpustit a zaèít úplnì novou kapitolu jejich života. Psychologie je dobrá vìc, každý knìz by mìl mít zvládnuté její základy, protože pomùže pochopit koøeny problémù, naše psychologické bloky, které sahají do naší puberty, èi dokonce do raného

dìtství, nìkdy až do samotného tìhotenství. To, co ale psychologie nemùže poskytnout, je uzdravení rùzných vnitøních zranìní èi tìžkých høíchù. V knize Sírachovec Bùh øíká: „Hle, tvoøím vìci nové.“ Když „váza“ manželského sòatku spadne jednoho dne na zem, tak to, èeho je èlovìk maximálnì schopen, je sesbírat støepy a slepit je dohromady, ale už vždy bude patrné, že tato váza byla rozbita. Bùh má v moci dát manželùm „vázu“ úplnì novou. Toto já jsem vidìl jak v pøípadech tìchto dvou manželských párù, tak v životì spousty lidí, kteøí byli ochotni to s Bohem zkusit, tak trochu „hrát o všechno“, ale Bùh je za to odmìnil skuteènì novým životem. Toto je alespoò pár mých osobních zkušeností, o které jsem se chtìl s vámi podìlit. Prosím nadále o vaše modlitby, protože modlitba vìøících je pro knìze tou nejdùležitìjší podporou pro jeho práci na vinici Pánì. Boží požehnání vám vyprošuje P. Zdenìk Gibiec

* * *

Emanuel Žasni! - však pøed tím zhasni ten neskuteèný svìt, jenž láká promarnit milost okamžiku dané od vìènosti. Žasni! - z Boží pøítomnosti mezi námi a otevøi stavidla, vždy láska tì pobídla do krajnosti, tak neskrývej se pøed ní v opatrnosti. Žasni! - nejsi sirotkem radosti, tak stateènì zvedni hlavu a vstup do bezejmenného davu s pokojnou tváøí, a promìnìný Kristus skrze tebe záøí. Žasni! - nad Jeho šlechetností, vždy nedolomil ani neuhasil, ale pøišel, aby spasil a nalil štìstí do tvých žil, je tu proto, aby tì zachránil. Žasni! - s andìly co Bùh èiní, že noøí se v lidské sliny, jak do vod Jordánu a øíká: na vìky s tebou zùstanu. Ave vìnováno žasnoucím a hasnoucím Rudinec Stanislav

5

MOST 225/XIX

Jak jsme putovali za Pannou Marií frýdeckou Je sobotní ráno 11.8.2012 a do oken vytrvale bubnuje d隝. Tøineètí farníci jdou dnes poprvé spoleènì s èeskotìšínskými farníky na 30 km vzdálenou pou do frýdecké baziliky. V našem tøineckém chrámu nás v 6.00 hod. ráno èeká Otec František, aby dal poutníkùm na pou požehnání. Jeho poèáteèní údiv nad naším poètem (3 osoby) se zmìní na vìtu: “Dobøe, že aspoò tolik.“ S požehnáním a s jeho prosbou, a na pouti pamatujeme na rodiny naší farnosti, sedáme do auta a pøemisujeme se do farního kostela v Èeském Tìšínì. Zde je v 6.30 požehnání pro tìšínské farníky, kteøí jsou v poètu asi 25 (je tu ještì jedna tøinecká farnice, takže celkový poèet tøineckých farníkù se ze 3 zvyšuje na 4), k nimž se také pøidáváme a pak už vyrážíme na cestu. Pou vede p. Jana Osobová z Èeského Tìšína, která dává na cestu každému poutní køížek na krk. První zastávka je v kapli sv. Antonína v Mostech u Èeského Tìšína. Modlíme se desátek rùžence, pøedkládáme své prosby a pokraèujeme dál, naší další zastávkou je kostel v Koòakovì. Opìt desátek rùžence, pár slok písnì a pokraèujeme smìrem na Domaslavice. Naše poèáteèní nadšení nám zaèíná kazit neustávající d隝, pøestože máme pláštìnky, voda si najde své cestièky a nìkteøí mají mokro nejen v botách. Po modlitbách v kostele a dalším desátku rùžence máme trochu vìtší pøestávku v areálu domaslavické fary. Sedáme spoleènì ke stolu a máme chvilku na obèerstvení. Kdo nemá svaèinu s sebou, mùže ochutnat skvìlou bábovku, kterou napekla naše vedoucí Janka. K dispozici je také kafe a teplý èaj s rumem, který v tomto dešti pøišel opravdu vhod. Toto obèerstvení veze celou cestu naše doprovodné vozidlo, které je zde také pro pøípad, že nìkoho budou bolet nohy a chtìl by se kousek svézt. Po odpoèinku vyrážíme na nejdelší úsek naší trasy bez pøestávky, a to z Domaslavic do farnosti Sedlištì. Zde pøicházíme ve ètvrt na ètyøi odpoledne a v døevìném kostelíku nás vítá Otec Pavel Motyka. Kostelík je zvenèí nádherný, ale uvnitø je lešení a my se dozvídáme, že se zde opravuje celý interiér vèetnì vzácných fresek. Dotace na opravu získala farnost z projektu Evropské unie, nicménì pøesto musí získat vlastní zdroje ve výši cca 1 mil. Kè, což je pro tuto malou farnost obrovská èástka. Sedíme v lavicích, jsme úplnì promoèení a cítíme únavu, ale Otec Pavel má zvláštní dar povzbuzení a po jeho slovech máme opìt sílu jít dál. Pøidávají se k nám poutníci z Havíøova Bludovic a náš další cíl je kaple a studánka v Hájku. Krásné místo v lese je už od frýdecké baziliky „coby kamenem dohodil“ (asi 3 km). Pøesto my netrénovaní cítíme, jak nás nohy už nechtìjí poslouchat, ozývají se také záda, ale co je pozitivní, pøestalo pršet a my jsme už skoro uschli. Blíží se cíl naší cesty – frýdecká bazilika Panny Marie a my procházíme frýdeckým sídlištìm za zpìvu písnì „Tisíckráte pozdravujem Tebe“. Prùvod s køížem v èele a s køesanskou písní moderním sídlištìm vypadá opravdu nezvykle, ale øíkáme si, že to je to, co dnešní svìt potøebuje, vidìt køesany v ulicích. Po mši svaté, pøi níž dìkujeme za zdar naší pouti, je prùvod kolem kostela a pak se už necháme odvézt autem s ochotným øidièem do našich domovù.

Že je pou slovo od slova putovat, to asi víme, ale nedávno, když se ptali v nìjaké rozhlasové anketì, co je to pou, odpovídali lidé takto: “Pou, to je zábava, atrakce, kolotoèe, cukrová vata, støelnice…“ Pravý význam slova pou se nám docela vytratil tak jako pojem opravdových hodnot jako je rodina, obì, píle, pracovitost, zodpovìdnost a místo toho je nahradila slova užít si, mít vše hned, nic neøešit, žít na dluh…Tato pou byla na úmysl rozpadajících se manželství, za nemocné vztahy v rodinách, které za sebou nechávají nešastné dìti, protože dospìlí pøece mají právo „si život užít a nevázat se.“ Putování nese s sebou mnoho útrap, jako je nepohodlí, nepøízeò poèasí (poutníci, kteøí šli do Frýdku z Ropice týden pøed námi, mìli zase úmorné vedro), bolavé nohy, ale nese také plody, které nevidíme hned, ale tøeba až po letech. Chceme, aby se naše dìti mìly dobøe, aby byly spokojené, aby mìly kvalitní a zdravé vztahy a aby naše vnouèata žila ve funkèních rodinách, ale co pro to dìláme? To není výèitka, ale výzva pro ty z vás, kdo by se chtìli pøidat tøeba v pøíštím roce a jít s námi a zaèít nìco dìlat pro rodiny naší farnosti tøeba právì modlitbou a putováním. Tøeba i jako protiváhu na pochody gayù a lesbièek, které u nás zaèínají být „normální“. A nejen pochody, ale i soužití osob stejného pohlaví je pøijímáno naší spoleèností jako normální. Od èervence 2006 platí Zákon o registrovaném partnerství a tehdy ti, kdo se o tento zákon zasazovali, prohlašovali, že nebudou žádat, aby osoby, žijící v registrovaném partnerství adoptovaly dìti. A vida, nyní po šesti letech se dožadují adopce dìtí s tím, že je to jejich právo a že je to normální. Pøitom se uvádí, že je Èesko jednou z nejtolerantnìjších zemí, co se týèe vztahu k této menšinì. Ale napadá mì jedna vìc, je to tolerance nebo naše pohodlnost nic neøíkat, nic neøešit? Pamatujme, že každý z nás bude skládat úèty za to, co dobrého mohl udìlat a neudìlal. A už z pohodlnosti, lenosti nebo tøeba proto, že pršelo nebo bylo pøíliš velké horko a v televizi byl náš oblíbený program…. Na závìr bych chtìla všem farníkùm popøát hodnì odvahy a chuti do spoleèných akcí a ještì se podìlím o postøehy z pouti mých dvou putujících kolegù: Danka Smelíková: Jsem moc ráda, že jsem se odhodlala jít na tuto pou. Když ráno pršelo, øekla jsem si, že to je ta pravá pou, vždy èlovìk musí nìco obìtovat. Nebylo to lehké, bolely mì nohy, ale stálo to za to, jsem šastná, že jsem to zvládla a ta radost u cíle ve frýdecké bazilice mi to mnohonásobnì vynahradila. Michael Trojka: Jak krátce popsat naše putování? Nevšední zážitek pro všechny úèastníky poutì a pro nás, poutníky z Tøince, obzvl᚝. Od požehnání od našeho pana faráøe v Tøinci až po mši svatou v bazilice ve Frýdku, od plných tìlesných sil až po témìø naprosté vyèerpání, to byla letošní pou, která nás posílila a podpoøila nás v našem pohledu na víru a Boha samotného. Pavla Golasowská

Pìší pou do Frýdku Už nejménì tøi roky jsem zvažovala jít na pou do Frýdku, ale nikdy to nevyšlo. Letos jsem se rozhodla, že urèitì pùjdu a vezmu sebou celou rodinu. Manžel mìl z toho nejdøív smíšené pocity, obával se, zda to dìti dojdou a že budou protivné atd., ale nakonec jsme vyrazili. Šli jsme s poutníky z Ropice, vyrazili jsme v osm hodin ráno. Po požehnání v kostele nás šlo necelých padesát poutníkù. Cesta byla velice nároèná, nebo bylo 30 stupòù a dusno. Bìhem cesty se modlilo, zpívalo, cesta tak opravdu ubíhala. Musím øíct, že jsem byla velice pøekvapená mládeží, která organizaènì fungovala na jednièku. Na projíždìjící auto mladí upozoròovali pískotem, pomáhali pøenést koèárek, aniž by je o to nìkdo musel požádat. Když nìkomu došlo pití, mìli zásobu v batohu a ihned se rozdìlili. Prostì pro nì nebyl problém udìlat cokoliv. Na druhou stranu pøi pohledu na tuto mládež mì obklopil smutek, že v naší farnosti mládež jakoby nebyla, nefunguje. Když sem prosila o pomoc pøi organizaci minitáborku, tak se nenašel nikdo. Pevnì však vìøím, že se snad i v naší farnosti nìco zmìní k lepšímu. Ale zpátky k pouti. Cestou bylo nìkolik zastávek. Velká pøestávka na nás èekala v Dolních Domaslavicích, kde jsme se posilnili teplým øízkem, výbornými bábovkami a pitím, ale hlavnì jsme si mohli odpoèinout a po novoknìžském požehnání vyrazit dál. Po nìjakých dvaceti kilometrech na mì zaèala pøicházet únava a pocit, že to nezvládnu. A najednou knìz øekl: „Vzpomeòte si, za koho tu pou chcete obìtovat a budeme se za to modlit.“ Pøi vzpomínce za co a proè putuju jsem dostala sílu a únava zmizela, tím spíše, že Frýdek byl na dohled. Do cíle jsme dorazili kolem 17.15 hodin. Bazilika už byla plná, protože byla první sobota v mìsíci. Na chvíli jsme si odpoèinuli venku a po zaèátku mše svaté nás zachvátila radost, že jsme ve správnou dobu na správném místì. Musím pøiznat, že tato pou mi dala strašnì moc. Uvìdomila jsem si, že se èasto trápím úplnými hloupostmi, nevážím si toho, co mám a hlavnì jsem si proèistila hlavu. Hodnì vìcí se vyøešilo a otevøely se mi úplnì jiné obzory. Jako by ze mnì nìco spadlo, uzavøelo a zaèala jsem žít jinak. Tak jsem zjistila, že pokud procházíte tìžkými zkouškami, nevíte si rady, ztrácíte víru, nechápete sami sebe – vezmìte rùženec a vyrazte na pou. Zaènete svìt vnímat jinak, poznáte, jak je krásné být Božím dítìtem. Navíc to mùže prostì být nádherný den strávený s rodinou a pøáteli. A nebojte se – dìti to zvládnou. Moc bych chtìla podìkovat panu faráøi z Ropice za obìtavost pøi organizaci velkého díla, mládeži – za neuvìøitelnou obì a ropickým farníkùm, že nás mezi sebe pøijali. Pokud se nic nestane a Pán Bùh dá, za rok jdeme urèitì znova. Silva

6

MOST 225/XIX

XX Jubileuszowa pielgrzymka autokarowa z Zaolzia na Jasn¹ Górê w Czêstochowie „Mi³oœæ zbawia œwiat. Bóg, który jest MI£OŒCI¥, sta³ siê cz³owiekiem – Zbawicielem w œwiecie materialnym. Umar³ i zmartwychwsta³ za nas i dla nas... Naszym domem jest Maryja, Matka Zbawiciela. On zamieszka³ w Niej. Zamieszka³, aby siê narodziæ i wzpe³niaæ wolê Ojca na zawsze. A dom zawsze pozostaje domem, nawet kiedy nasze cia³o umrze.” ks. Piotr Oskwarek „¯ycie jest trudne i wymagaj¹ce, nie zawsze ró¿ami us³ane, piêkne i pachn¹ce, ale z Maryj¹ zawsze rozkwitaj¹ce... Jasnogórska Pani, zmi³uj siê nad nami, Jasnogórska Pani, módl siê za nami” litania apelowa

Na wspólne pielgrzymowanie zaprasza³ wszystkich jeden z opiekunów duchowych pieszej pielgrzymki ks. Piotr Oskwarek tymi s³owami: „Od wieków ludzkoœæ wie, ¿e ¿ycie wewnêtrzne zaczyna siê na zewn¹trz. Wyruszamy wiêc kolejny raz pieszo, na rowerach, motocyklach, autokarem czy duchowo na pielgrzymkowy szlak, by fizycznym wysi³kiem, poprzez uczucia i emocje, bogactwo myœli i relacji dotrzeæ do domu. Dotrzeæ i na zawsze w nim pozostaæ... W³¹czymy w to tak¿e nasze osobiste uwielbienie, bo nasze serca przepe³nia wdziêcznoœæ za doœwiadczon¹ Bo¿¹ mi³oœæ. Otwórzmy nasze umys³y i nasze serca, abyœmy mogli Go us³yszeæ, poznaæ i pe³nym sercem Mu dziêkowaæ.” G³ówn¹ myœl¹ przewodni¹ wszystkich pielgrzymuj¹cych w tym roku z Zaolzia by³o wezwanie: „MATKO ZBAWICIELA – MÓDL SIÊ ZA NAMI”. W czwartek 26 lipca z Czeskiego Cieszyna, po otrzymaniu b³ogos³awieñstwa na drogê w Koœciele Najœwiêtszego Serca Pana Jezusa, wyruszyli pielgrzymi dwoma autokarami, by rozpocz¹æ rekolekcje w drodze. Naszym przewodnikiem duchowym by³ ks. Józef Kaszper

z Osówek, pos³uguj¹cy w tym czasie w Hati u Hluèína. Ca³¹ drogê do Czêstochowy wype³ni³y nam modlitwy ró¿añcowe w intencji wszystkich pielgrzymów zmierzaj¹cych do Czarnej Madonny, naszych parafii, naszych pasterzy oraz wszystkich potrzebuj¹cych, cierpi¹cych i oddalaj¹cych siê od Boga. Po raz pierwszy zatrzymaliœmy siê w koœciele œw. Barbary, niedaleko naszego zakwaterowania. Us³yszeliœmy nie tylko bardzo ciekaw¹ historiê tego domu Bo¿ego, ale tak¿e legendê o powstaniu cudownego Ÿróde³ka. Pielgrzymi chêtnie pij¹ z niego wodê i u¿ywaj¹ z wiar¹ przy ró¿nych chorobach. W 1998 roku zosta³a przeprowadzona analiza wody, która wykaza³a du¿e w³aœciwoœci uprawiaj¹cych pierwiastków. Koœció³ pw. œw. Barbary dziewicy i mêczennicy zosta³ wybudowany wraz z klasz-

torem w 1643 roku. W 1891 r. koœció³ zosta³ przeznaczony na siedzibê nowej parafii. Od 18 lat s¹ tutaj paulini, którzy oprócz Jasnej Góry troszcz¹ siê o 17 domów ró¿nych zakonnych sióstr, szpital œw. Barbary oraz szko³ê techników. W klasztorze pozosta³o ju¿ tylko 7 starszych braci zakonnych i kilku m³odych przygotowuj¹cych siê do nowicjatu. Najbardziej oczekiwanym programem tego dnia, zaraz po Drodze Krzy¿owej na Wa³ach, by³o spotkanie w Alejach z pielgrzymami pieszej, rowerowej i motocyklowej pielgrzymki. Po krótkiej modlitwie i przywitaniu przez O. paulina przeszliœmy ju¿ wszyscy do Kaplicy cudownego Obrazu Matki Bo¿ej, gdzie rozpoczê³a siê Msza œwiêta dziêkczynna dla wszystkich pielgrzymów, tak¿e dla tych duchowych, którzy codziennie w swych modlitwach wspierali duchowo wszystkich pielgrzymów udaj¹cych siê na Jasn¹ Górê. A wieczorem po apelu rozpoczê³o siê czuwanie nocne w kaplicy Matki Bo¿ej. Dla nas autokarowych – adoracja zakoñczy³a siê po pó³nocy, po Mszy œwiêtej, a dla reszty trwa³a do

samego rana. Bardzo nam by³o ¿al odchodziæ, ale nale¿a³o trochê odpocz¹æ, ¿eby w dalszym dniu braæ czynny udzia³ w programie. Nocna adoracja by³a zawsze wspania³ym prze¿yciem. W tym roku by³o to coœ urzekaj¹cego. Jednak modlitwy do Ducha Œwiêtego, œwiadectwa pielgrzymów, wspólne pieœni, ewangelizacja Ks. Piotra Oskwarka oraz O. Efraima Kostrzewy, który z ca³¹ Wspólnot¹ Zacheusz oraz grup¹ muzyczn¹ bra³ udzia³ w pieszej pielgrzymce.To wszystko bardzo zbli¿a³o nas do Boga, Jezusa i Maryji i napawa³o nasze serca radoœci¹ i pokojem. W drugim dniu naszej pielgrzymki przyjechaliœmy do Dêbowca, który le¿y na po³udnie od Jas³a w diecezji rzeszowskiej. Znajduj¹ce siê tutaj Sanktuarium Matki Bo¿ej Saletyñskiej, które 20. 5. w tym roku og³oszono Bazylik¹ Mniejsz¹, jest jednym z wa¿niejszych oœrodków kultu maryjnego w Polsce, nazywanym polskim La Salette. Najwiêkszym jego skarbem jest figura Matki Bo¿ej P³acz¹cej, która przedstawia Najœwiêtsz¹ Pannê siedz¹c¹ na kamiennym g³azie, z twarz¹ ukryt¹ w d³oniach. Jest to wykonana w drewnie lipowym kopia figury znajduj¹cej siê w sanktuarium w La Salette. Czepek Maryi, chustê okrywaj¹c¹ Jej ramiona i plecy zdobi¹ ró¿e. Na Jej piersi widnieje krzy¿ z wizerunkiem Chrystusa. Do ramion krzy¿a przymocowany jest m³otek i obcêgi, które symbolizuj¹ grzechy i zachêtê do nawrócenia. Krzy¿ z narzêdziami mêki Pañskiej, który mia³a na swojej piersi Maryja podczas objawienia, jest centrum duchowoœci saletyñskiej. Zgromadzenie Misjonarzy Matki Bo¿ej z La Salette powsta³o w Francji w 1852 roku a zakonnicy mieli przekazywaæ przes³ania, które skierowa³a do ludzi matka Bo¿a za poœrednictwem dzieci Maksymina i Melanii. P³acz¹c, prosi³a, aby ludzie przestrzegali Bo¿ych przykazañ, nie bluŸnili przeciwko Jej Synowi, nie gardzili postem, nie przeklinali i nie zapominali o modlitwie. Bêd¹ cierpieæ, gdy zostan¹ sami bez Boga, z konsekwencj¹ swoich grzechów. Zawsze jednak mog¹ do Boga wróciæ, nigdy nie jest za póŸno. Matka wyprasza mi³osierdzie Bo¿e swoj¹ wstawiennicz¹ modlitw¹. Saletyni maj¹ swoje placówki na ca³ym œwiecie. W Polsce osiedlili siê na pocz¹tku XX wieku. Sanktuarium prowadzi dzia³alnoœæ rekolekcyjn¹ ró¿nych grup modlitewnych w duchu charyzmatu saletyñskiego. W tym roku na pocz¹tku wakacji przyjecha³o oko³o 2500 m³odzie¿y z Polski, Czech, S³owacji, Francji i Szwecji na Miêdzynarodowe Saletyñskie Spotkania M³odzie¿y. W Dêbowcu ka¿dy znalaz³ chwilê dla siebie – albo przed figur¹ Matki Bo¿ej P³acz¹cej, albo odprawiaj¹c nabo¿eñstwo Drogi Krzy¿owej na Kalwarii Saletyñskiej lub rozwa¿aj¹c tajemnice Ró¿añca œw. na dró¿kach ró¿añcowych. Wieczorem wziêliœmy udzia³ w Apelu Maryjnym i procesji z lampionami na Kalwariê saletyñsk¹, gdzie znajduje siê figura Maryi najpierw p³acz¹cej, nastêpnie rozmawiaj¹cej z pastuszkami, wreszcie Piêknej Pani id¹cej do nieba oraz Droga Krzy¿owa. O. saletyn

7

MOST 225/XIX

podczas Apelu zwraca³ siê do Matki Bo¿ej tymi s³owy: „Przychodzimy do Ciebie Matko, aby ofiarowaæ nasze serca pe³ne troski i obaw, wype³nione intencjami, które wypowiadamy g³oœno albo nosimy w ciszy serca. Maryjo, Ty wiesz, ile w nas cierpienia. Tobie zawierzamy nasz¹ bezradnoœæ i bezsilnoœæ wobec wielu spraw i sytuacji, które po ludzku bywaj¹ nie do rozwi¹zania, które nieraz nas przerastaj¹. Jesteœmy œwiadomi, ¿e sami nic nie zmo¿emy, dlatego wo³amy, Matko, sercem do Ciebie, abyœ chroni³a nas. Uproœ nam, prosimy, bardzo g³êbok¹ ufnoœæ i wiarê, ¿e bez Boga nic siê nie dzieje i ¿e On wyprowadzi nas z ka¿dej sytuacji, bo On jest mi³oœci¹...”. W trzecim dniu naszej pielgrzymki przyjechaliœmy do Zakopanego – Krzeptówek, do Sanktuarium Niepokalanego Serca Maryi, gdzie znajduje siê figura Matki Bo¿ej Fatimskiej. W 70. rocznicê objawieñ w Fatimie, w 1987 roku w Rzymie na placu œw. Piotra Ojciec Œwiêty Jan Pawe³ II dokona³ koronacji figury Matki Bo¿ej z Sanktuarium na Krzeptówkach. Kopia figury fatimskiej dotar³a oficjalnie z Fatimy do Polski w 1961 roku. Kopiê otrzyma³ kardyna³ Stefan Wyszyñski – ówczesny prymas Polski. Od tej daty rozpoczyna siê ewangelizacja polskich parafii w duchu orêdzia fatimskiego poprzez tzw. rekolekcje ró¿añcowe, które by³y po³¹czone z nawiedzeniem figury z ekip¹ misjonarzy pallotyñskich. Nie sposób wyraziæ s³owami tego wszystkiego, czym zostaliœmy obdarowani. Nie tylko to, co ujrza³y nasze oczy – piêkne sanktuaria, ró¿añcowe œcie¿ki, drogi krzy¿owe, miejsca gdzie mo¿na odpocz¹æ, pielgrzymów zadowolonych z dojœcia do celu, rozmodlenie ojców duchowych. Piêkne by³o tak¿e to, co us³ysza³y nasze uszy – uduchownione kazania podczas wszyskich Mszy œw., modlitwy podczas Apelu, Drogi Krzy¿owej, adoracji, katechezy oraz bardzo ciekawe œwiadectwa nie tylko m³odych pielgrzymów. Piêkne œwiadectwo o dzia³alnoœci i powstaniu Trzeciego Zakonu Karmelitañskiego, który jest zakonem kontemplacyjnym, da³a Maria Recmanowa z Olbrachcic: „Ma³o mówimy a wiêcej siê modlimy, jest g³êboka duchowoœæ podczas modlitwy, czytanie Pisma Œwiêtego i rozwa¿anie. Obowi¹zkowa modlitwa brewiarzowa rano i wieczorem oraz spotkania. Szkaplerz Œwiêty przekaza³a Matka Bo¿a przed 700 laty œw. Szymonowi i od tego czasu zakon karmelitañski zacz¹³ siê na nowo rozrastaæ i istnieje do dziœ. Matka Bo¿a obieca³a, ¿e kto nosi szkaplerz z pobo¿noœci¹, nie bêdzie potêpiony. Oczywiœcie, to obowi¹zuje przez ca³e ¿ycie.” Przeczyta³a równie¿ piêkne wiersze Anny Filipek, która zmar³a przed 16 laty a by³a pierwsz¹ Mateczk¹ œwieckiej Wspólnoty Trzeciego Zakonu Karmelitanów. Piêkne œwiadectwo przekaza³a W³adys³awa Wac³awek, która nie tylko przesz³a ca³¹ trasê tegorocznej pieszej pielgrzymki, ale do³¹czy³a w Czêstochowie do nas, by razem ze swoim mê¿em uczestniczyæ w autokarowej pielgrzymce: „W tym roku postanowi³am, ¿e bêdê kontynuowa³a pielgrzymkê i jeszcze sobie pobêdê z Panem Jezusem, Mateczk¹ Bo¿¹ i

Duchem Œwiêtym. W tym roku najm³odszym uczestnikiem pieszej pielgrzymki by³ ch³opczyk, który szed³ z mam¹ i mia³ 14 miesiêcy, a najstarsza by³a siostra, która mia³a 80 lat i dosz³a do celu bez problemu. Ka¿dy dzieñ uczestniczyliœmy w Mszy œw., by³a modlitwa poranna, godzinki, ró¿aniec, konferencja, któr¹ wyg³aszali ksiê¿a, których piêciu pielgrzymowa³o razem z nami. Miêdzy innymi tak¿e O. Efraim z Wspólnot¹ Zacheusz z m³odzie¿¹ oraz grup¹ muzyczn¹. Podczas ca³ego dnia modliliœmy siê do Ducha Œwiêtego, do Matki Przenajœwiêtszej i cz³owiek wtedy idzie z radoœci¹ i jest szczêœliwy, chocia¿ ma obola³e nogi. Cieszy siê, ¿e doszed³, ¿e móg³ znowu przyjœæ na Jasn¹ Górê do Matki Bo¿ej, aby Jej móg³ podziêkowaæ. Przewa¿nie wype³ni³y siê wszystkie proœby, które mia³am w ubieg³ym roku. Ka¿dy wieczór, kiedy doszliœmy do celu, przed koœcio³em czekali na nas gospodarze i nigdy nie by³o tak, ¿eby ktoœ zosta³ bez noclegu, chocia¿ by³o nas w tym roku oko³o 250. Wieczorem by³y zawsze tzw. wieczory pogodne ze œpiewem, tañcem oraz modlitw¹ o uzdrowienie. Ostatni wieczór przed dojœciem na Jasn¹ Gorê by³a modlitwa wstawiennicza o dary Ducha Œwiêtego i dary charyzmatyczne. W tym roku Ojcowie modlili siê nad ka¿dym pielgrzymem. Odczu³am po tej modlitwie powiew Ducha Œwiêtego oraz bardzo wielk¹ lekkoœæ i tak¹ radoœæ, z któr¹ musia³am siê podzieliæ z wszystkimi.” Tak¿e Ludìk Ševèík, który jecha³ ju¿ po raz pi¹ty w pielgrzymce rowerowej, dzieli³ siê swoimi wra¿eniami: „...Najstarszy rowerzysta mia³ 75 lat, a najm³odszy 8. Porównuj¹c z pieszymi, to mieliœmy ulgê. Kiedy droga by³a z górki, nie by³o trzeba peda³owaæ. Trochê zmoknêliœmy w ostatnim dniu, ale to nie by³o nic w porównaniu z ubieg³ym rokiem, kiedy to jechaliœmy z Bujakowa podczas oberwaniu chmury. Je¿eli do¿yjê i Bóg da, to pojadê i w przysz³ym roku.” Monika z Karwiny poda³a takie œwiadectwo: „...Kiedy by³am w Medjugoriu, mia³am wtedy 15 lat i modli³am siê po powrocie ka¿dy dzieñ ró¿aniec. Ale póŸniej, kiedy nie mia³am wokó³ siebie tego

duchowego wsparcia, przestawa³am siê modliæ. W zesz³ym roku modli³am siê o grupê modlitewn¹, kiedy O. Efraim zaprosi³ mnie do Wspólnoty. Jestem bardzo szczêœliwa i dziêkowa³am Pannie Maryi. Wiedzia³am, ¿e to zaproszenie jest dla mnie i ¿e to jest wielka ³aska. Proszê o modlitwê za m³odych ludzi, bo bardzo to potrzebuj¹, chocia¿ sobie tego nie uœwiadamiaj¹. Ojciec Efraim mówi, ¿e w dzisiejszym œwiecie nie mo¿na ¿yæ bez dobrej wspólnoty i bez grupy modlitewnej. Teraz jedziemy do Medjugorie z ca³¹ grup¹ wspólnotow¹.” Równie¿ bardzo piêkne œwiadectwo poda³ student po 4. roku Seminarium Teologicznego w O³omuñcu – Jan Gajdošek, który przedstawi³ swoj¹ drogê do Boga i w koñcu do kap³añstwa. Uœwiadomi³ wszystkim, jak wa¿na jest w³aœciwa postawa katolika na zewn¹trz, to wszystko co mówi, jak siê zachowuje. Bo dla niego by³o bodŸcem poznaæ religiê daj¹c¹ tyle radoœci i optymizmu, jakie mia³y pasa¿erki jad¹ce tak jak on do szko³y ka¿dy dzieñ autobusem. Tak¿e pielgrzymi z naszego autokaru dawali swoj¹ postaw¹ i wytrzyma³oœci¹, pomimo wysokiego wieku i nierzadkich dolegliwoœci kondycyjnych, œwiadectwo wytrwa³oœci w modlitwie przy Bogu i nieustaj¹cej troski o swoje rodziny, by wierzy³y one w Pana Boga i w tym duchu prowadzi³y swoje dzieci. Dziêkujemy Panu Bogu, ¿e nam da³ ten dar bycia uczestnikami w pielgrzymce, poniewa¿ przekonaliœmy siê, ¿e Bóg nas kocha i ma dla ka¿dego z nas wspania³y plan. Ka¿dy sobie mo¿e przypomnieæ s³owa, które przczytaliœmy w Dêbowcu – polskim La Salette: „Drogi Pielgrzymie! S¹ chwile, które pamiêtasz przez ca³e ¿ycie. S¹ chwile, na które czekasz, o których marzysz i do których siê d³ugo przygotowujesz. Oto jedna z nich – pielgrzymka do Matki. B¹dŸ blisko Niej! Chciej na Ni¹ patrzeæ, chciej J¹ kochaæ. Tego Ci nikt nie odbierze. I teraz dostaniesz to! Chwila, na któr¹ tak d³ugo czeka³eœ.”. Irena Szymonikowa

8

MOST 225/XIX

3x na aktuální téma: restituce církevního majetku Mili ètenáøi, ze záplavy rùzných komentáøù „pro a proti“, které se v posledních mìsících objevují v èeských (ale i zahranièních) médiích v souvislostí s parlamentním „bojem“ vlády a opozice o tzv. církevní restituce, jsme vybrali tøi èlánky: renomovaných nìmeckých novin Die Welt, komentátora HN Jiøího Leschtiny a bloggera iDnes Zdeòka Bárty. Tyto tøi èlánky vystihují témìø vše. Jiøí Leschtina, komentátor HN, www.ihned.cz: Nesvatá válka Lidového domu Stále zní snìmovnou argument, že vláda nemùže v èase krize naložit pøíštím kabinetùm bøímì splácení desítek miliard korun za uloupený majetek. Jenže je ponìkud zvrhlé øíkat okradenému: Neboj se, my ti to vrátíme. Ale až na tom budeme lépe. Tím spíš, že ani v èasech, kdy bylo lépe a naše ekonomika rostla, neodhodlala se k církevním restitucím žádná vláda, vèetnì tìch sociálnì demokratických. Když totiž Sobotkovi poslanci obstruovali proti sociálním škrtùm, bylo možné s nimi nesouhlasit, ale zároveò jim vyslovit uznání za vìrnost levicovým ideálùm. Proti èemu brojí teï? Proti zásadì, kterou by mìly ctít levice i pravice. Že majetek, který církvi ukradli komunisté, nemùže stát zadržovat. Ne, tento boj není ze strany ÈSSD boj za ideály. Ale proti nejzákladnìjší spravedlnosti. Jak se šance na schválení restitucí zvyšuje, vzrùstá i hysterie sociálních demokratù. A v zápalu nesvatého boje ztrácejí argumentaèní soudnost. Jak mùže poslanec Jeroným Tejc tvrdit, že vládní vìtšina tímto zákonem narušuje majetkovou podstatu státu? Chce snad øíct, že podstatou tohoto státu je lup zvící desítek miliard? Tím se už sociální demokraté dostávají na úroveò komunistù, pro které nikdy nebyl problém vydávat ukradený majetek za státní blaho. Opozièní kouzlo nechtìného Nìkteré projevy sociálních demokratù pak záøily kouzlem nechtìného. Napøíklad poslankynì Dana Váhalová zcela vážnì pøesvìdèovala poslance, že nemohou zvednout ruku pro restituce, když nám Brusel utahuje kohoutky eurofondù. Což z jejích úst vyznìlo asi takto: Kvùli rozkrádání evropských dotací vládou i hejtmany máme pro církevní prosebníky zavøeno. Její kolega Tejc se pohoršoval, že stát ztratí nad navráceným majetkem kontrolu. A že by bylo na místì zøídit nìjaký výbor, jenž by sledoval, jak církev s majetkem nakládá. Proè by ale mìl takový kontrolní výbor (døív se tomu øíkalo státní dohled) bdít zrovna nad církvemi organizacemi, když nedohlížel nad jinými restituenty? Napøíklad ani nad tím, jak ÈSSD nakládá s Lidovým domem, který jí ukradli komunisté a stát vrátil brzy po revoluci. A že by zrovna tady nìjaké "oèko" nebylo tak od vìci. Jejich odpovìdnost, jejich osud Oponenti vlády tvrdí, že církev si nebude vìdìt s majetkem rady. Že ho prodá, zašantroèí,

vytuneluje. Jako privatizátoøi v devadesátých letech. Jenže tenkrát stát pøihlížel tunelování vlastního majetku. Teï cizí majetek pøedává pravému vlastníkovi. A proè ten by si tuneloval svoje spoleènosti, rozkrádal pozemky a budovy? A i kdyby je znehodnotil, peníze bídnì investoval, je to jen jeho odpovìdnost a osud. Naše opozice køièí, že vláda restituuje na úkor dùchodcù, zdravotnì postižených, uèitelù, zdravotníkù. Jenže není dùvod pochybovat, že církev bude také investovat do svých škol, domovù dùchodcù, hospicù, dìtských domovù, zaøízení pro zdravotnì postižené, které už teï provozuje na velmi dobré úrovni. A všude tam pracují uèitelé, léèí se pacienti, žijí dùchodci, zdravotnì postižení. Tedy ti, z nichž se rekrutují volièi sociálních demokratù. A proti nimž ÈSSD vytáhla v parlamentní bitvì. Die Welt: Populismus ÈSSD 134 miliard korun chtìjí ODS a TOP 09 darovat církvím, stojí na plakátech. Navrácení majetku uloupeného komunistickým režimem církvím se momentálnì stalo hlavním tématem ÈSSD pøed krajskými volbami. ÈSSD je spolu s komunisty proti restitucím. Sedmé pøikázání ale zní: Nepokradeš. Zrádné na celé vìci je, že se strana shodne s velkou vìtšinou obyvatel. Èesko je (spolu s bývalou NDR) nejménì vìøící zemí v Evropì, nikde jinde nenajdete tak silnì rozšíøený ateismus. Vìdomí, že tu šlo o nespravedlnost vùèi církvím, se u mnohých Èechù blíží k nule. Má to své historické dùvody: Nìkdejší moc

katolické církve v èeských zemích je úzce spojována s panováním Habsburkù. Doba 300 let pod Vídní se oznaèuje jako doba temna. Takže nemùže nikoho udivit, že Èesko je poslední zemí v Evropì, kde nedošlo na vyrovnání státu s církvemi. Slovo „dárek“ je ale od levice pošetilé. Jde o navrácení, ne o dárek. To, jak nyní mluví ÈSSD, pøipomíná slova z minulosti, kdy se v Praze vedl spor o navrácení židovského muzea židovské obci. Svého èasu vyjadøovali politici se vší vážnosti obavy, že židé bohatství muzea bez okolkù pøevedou na peníze, což se nestalo. Zdenìk Bárta: Sobotkova husitská složenka (pøevzato z blog.iDNES.cz, ze dne 23. srpna 2012) Jeden husita Sobotka - ten, který slaví Boha, rozesílá vìøícím složenky. Vìøící, tedy všichni ti, kteøí vìøí, že ÈSSD spolu s KSÈM spasí tuto zem, jsou touto, ne pøíliš originální akcí, nadšeni. My ostatní, nevìøící psi, kterým chybí víra v zázraèné schopnosti ÈSSD a KSÈM, máme možnost se nad tímto cárem papíru zamyslet...a snad být osvíceni Duchem Sobotkova génia... 1. øádek složenky - Prosazování majetkového vyrovnání pøes zásadní odpor vìtšiny obèanù ? Škoda, že tolik úsilí jako demagogickému matení lidí ÈSSD nevìnuje skuteèné informaèní kampani. O tu se moc bohužel nesnaží ani strany, které vyrovnání s církví prosazují....což je ve spoleènosti, kde stále pøevládá mylný názor, že "spravedlivý boj Husitù" proti církvi pøinesl nìco dobrého, hodnì málo...

9

MOST 225/XIX Vyrovnání s církví bude trvat tøicet let, ale za tuto dobu stát nejen vydá peníze, ale na druhé stranì je ušetøí odlukou církve od státu. Platy duchovních, ke kterým se mají zanedlouho pøipojit i muslimové, by jistì státní pokladnu a tedy nás všechny, v prùbìhu tøiceti let pøišly na mnohem víc.... Bohužel nìkteré politické strany uvažují jen na jedno volební období dopøedu, skuteèná budoucnost je nezajímá. Po èem se tolik mezi odpùrci volá, má ve skuteènosti nastat - každá církev bude hospodaøit jen s tím, co získá od svých vìøících a nebude vysávat státní rozpoèet... Mnohé církve mají hluboké historické koøeny, pøedevším katolická církev a tedy i historický majetek získaný po staletí z darù vìøících a hospodaøením na tomto majetku. Tento majetek jí byl komunisty, tedy státem, zabaven a je tøeba vrátit jí ho zpìt, aby se odluka od státu a samostatné hospodaøení každé církve mohlo uskuteènit. Argument, že nyní je vìøících málo a proto nemá

církev na velký majetek nárok je zcela nesmyslný a amorální, stejnì jako poukazovat na temná místa historie církve, jako by nebylo nic jiného... Tak jako snaha ÈSSD vytvoøit jakýsi církevní fond a obhospodaøovat v nìm majetek, který státu nepatøí a byl komunisty ukraden církvi, to je jen legalizace Února 1948.... Informace jsou jen o tom, kdo si jaké vybere, pokud chce slyšet jen to negativní, snadno mùže u nìho nastat odpor k tomu pozitivnímu, o kterém se pøíliš neinformuje a není hned vidìt. Èetl jsem již mnoho nenávistných èlánkù o chamtivosti a nenasytnosti církve - jako vystøižené z komunistické propagandy minulých let, na kterou teï navazuje s úspìchem ÈSSD... Neèetl jsem nic o chamtivosti a nenažranosti státu, který nechce vrátit to, co mu nepatøí... neèetl jsem nic o chamtivosti a nenažranosti lidí, kteøí tuto snahu podporují....

pøimìøené a pro stát rizikové“ - bylo by to na dlouho....nemám rád dlouhé èlánky....nechám toho...Snahu ÈSSD svou krajskou kampaò založit na „husitském proticírkevním odboji " tématem, který nemá s krajskými volbami nic spoleèného, chápu, je tøeba skrýt fakt, že hejtmani za ÈSSD se pøi správì krajského majetku moc nevyznamenali... Kampaò nemùže být postavena ani na boji proti korupci, po pøípadu zatèeného hejtmana Ratha, by vyznívala dost smìšnì a trapnì...stejnì jako Sobotkova složenka.... Dále doporuèujeme k danému tématu k pøeètení i velmi výstižný èlánek našeho P. Františka, jenž byl publikován v pátek 17. srpna 2012 ve Frýdecko-místeckém a tøineckém deníku, www.fm.denik.cz.

2. øádek složenky – „Vydání majetku a finanèní kompenzace by byly v souèasné situaci ne-

Katolický pohled na problematiku komplexnì shrnuje web www.cirkevnimajetek.cz

Česko, bezbožný to domov můj … Milí ètenáøi, dovolili jsme si bez úprav pøetisknout do našeho MOSTu èlánek z Katolického týdeníku, ve kterém se jeho autor zamýšlí nad výsledky loòského sèítání lidu, konkrétnì nad tím, kolik je v Èesku vìøících. Tento èlánek se nám zdá natolik fundovaný a zajímavý, že si dovolujeme vám ho nabídnout. Docela dobøe øeší problematiku „Èeska - nejvíce ateistického státu v Evropì“. Redakce. Menší ohrádky, více houští Mùj fakultní kolega, církevní historik Jaroslav Hrdlièka, se v odhadech poètu lidí, kteøí se pøi sèítání lidu pøihlásí k øímskokatolické, èeskobratrské a husitské církvi, trefil s odchylkou pouhých nìkolika tisíc. Velice pøesný odhad mu umožnila znalost církevních dìjin 20. století a sledování základních informací z oboru sociologie náboženství a religionistiky. Ano, pro ty, kdo se alespoò trochu orientují ve zmínìných oborech, nebyly výsledky „náboženské otázky“ ze sèítání lidu 2011 nijak pøekvapivé. Dvanáctá otázka v archu pro sèítání lidu, domù a bytù v roce 2011 byla nazvána „Náboženská víra“ a obsahovala výslovné upozornìní, že „uvedení údaje není povinné“. Umožòovala tak tøi typy odpovìdí a jako ètvrtou možnost ponechání otázky bez odpovìdi. Témìø polovina neodpovìdìla První ze tøí typù odpovìdí znamenala identifikaci respondenta s náboženskou institucí. Pøi zatržení odpovìdi „vìøící – hlásící se k církvi, náboženské spoleènosti“ ho formuláø vedl k uvedení konkrétní instituce. Vysvìtlivky mu jich nabízely na výbìr 32; právì tolik totiž bylo ke 2. 11. 2010 subjektù, které jako církev èi náboženskou spoleènost registrovalo Ministerstvo kultury. Ve vysvìtlivkách se pak respondentovi dostalo ujištìní, že mùže také co nejpøesnìji napsat název té instituce, která nebyla registrována, a která se tedy na seznamu neobjevila. Tuto první možnost zvolilo 1

467 438 lidí (za dìti ji samozøejmì zvolili rodièe), tedy témìø 14 procent obyvatelstva. Druhou možností bylo identifikovat se s oznaèením „vìøící – nehlásící se k žádné církvi ani náboženské spoleènosti“. Vybralo si ji 707 649 respondentù, což je témìø 7 procent. Celkovì se tedy za „církevní“ i „necírkevní“ vìøící prohlásili obyvatelé Èeské republiky v poètu 2 175 087, tedy zhruba v jedné pìtinì (20,6 procent). Tøetí možnost, zatržení výrazu „bez náboženské víry“, zvolilo 3 612 804 lidí (34 procent). Zdaleka nejvíce bylo ale tìch, kteøí využili práva na tuto otázku neodpovìdìt: bylo jich 4 774 323, tedy témìø polovina (45 procent). Vysoké procento tìch, kteøí na „náboženskou otázku“ neodpovìdìli, vzbuzuje samozøejmì pochybnost o úplnosti poètù v ostatních kategoriích; lze totiž pøedpokládat, že urèitá èást „vìøících“ i lidí „bez vyznání“ nepokládá za nutné svùj postoj k náboženství sdìlovat státu. Nasvìdèoval by tomu fakt, že úbytek hlásí témìø všechny církve a náboženské spoleènosti, tedy i ty, které pøed deseti lety mìly pøírùstek a u nichž není dùvod skuteèný pokles èlenù pøedpokládat. Pøírùstek v posledním sèítání mají v podstatì pouze velmi disciplinovaná, „vyznavaèská“ církevní spoleèenství (Apoštolská církev, Církev bratrská, Církev køesanská spoleèenství), u nichž bývá témìø náboženskou povinností se k víøe a k církvi veøejnì hlásit. Na druhé stranì nemusí být zkreslení, dané vysokým poètem tìch, kteøí neodpovìdìli, nijak dramatické. Ukazuje to i minimální rozdíl mezi poètem adventistù podle vlastních statistik (7 490) a poètem tìch, kteøí se k Církvi adventistù sedmého dne pøihlásili pøi sèítání (7 394). Je ovšem možné zase namítnout, že i adventisté tvoøí „vyznavaèskou“ církev, takže ani tento argument není jednoznaènì prùkazný. Rychlejší pokles poètu pøíslušníkù církví… Poèet tìch, kteøí se hlásí jako „vìøící“, v posledních dvaceti letech rychle klesá; snížil se na ménì než polovinu (ze 4 523 734 v roce 1991

na 2 175 087 v roce 2011, což je zhruba na 48 procent). Hlavní podíl na tomto výsledku má pokles poètu vìøících, kteøí se hlásí k urèité církvi nebo náboženské spoleènosti, a to na ménì než 33 procent jejich poètu v roce 1991. Tento pokles je zpùsoben pøedevším velkým „odlivem“ tìch, kteøí se hlásí ke tøem nejvìtším èeským církvím: Církvi øímskokatolické (ØKC), Èeskobratrské církvi evangelické (ÈCE) a Církvi èeskoslovenské husitské (CÈSH). Je pøitom pozoruhodné, že v pøípadì všech tøí nejvìtších církví byl pokles poètu tìch, kteøí se k nim pøihlásili, mezi lety 2001 a 2011 ještì rychlejší než mezi lety 1991 a 2001. V prvním svobodném období (1991–2001) zaznamenala ØKC úbytek témìø 32 procent, ve druhém (2001–2011) pak ale o více než 60 procent na souèasných 1 083 899. K øímským katolíkùm se tedy oproti roku 2001 (kdy to bylo 2 740 780 lidí) pøihlásila nyní ménì než polovina respondentù. Podobnì se zvyšuje „úbytek“ v pøípadì ÈCE a CÈSH: v prvním desetiletí o 43, resp. 44 procent, ve druhém desetiletí pak o 56, resp. o 60 procent. Zvláštì CÈSH tak s poètem 39 276 pomalu ztrácí své postavení mezi tøemi „velkými církvemi“ (ètvrtá nejvìtší církev – Pravoslavná církev v èeských zemích – má stabilní poèet cca 20 tisíc vìøících), zatímco ÈCE (51 936) si mírný odstup od menších církví ještì udržuje. Podobné schéma jako tøi tzv. velké církve ve vývoji poètu tìch, kteøí se k nim hlásí, mají i další tøi – podstatnì menší – evangelické luterské církve, které v èeské spoleènosti pùsobí: Evangelická církev augsburského vyznání v ÈR, Luterská evangelická církev a. v. v ÈR a Slezská církev evangelická augsburského vyznání. Toto schéma by bylo možné zjednodušenì vyjádøit heslem „pøi každém sèítání pokles zhruba na polovinu“. Oproti trojici velkých církví a trojici luterských církví zaznamenávají malá a spíše netradièní spoleèenství mírný rùst. Projevil se pøedevším v roce 2001 u Apoštolské církve, Bratrské jednoty

10 baptistù, Køesanských sborù a u øady dalších. V roce 2011 bylo ale rostoucích malých spoleèenství podstatnì ménì: kromì výše jmenovaných Apoštolské církve, Církve bratrské a Církve køesanská spoleèenství to byla ještì Církev øeckokatolická a Starokatolická církev v ÈR. Z nejmenších spoleèenství pak zaznamenalo relativnì velký rùst hnutí Hare Krišna a Scientologická církev. Znaèný rùst mùžeme také pøedpokládat u dvou spoleèenství, u nichž chybìjí údaje z roku 2001, protože oficiálnì registrována byla pozdìji (obì shodou okolností roku 2007): k Ruské pravoslavné církvi se nyní pøi jejím prvním sèítání pøihlásilo témìø 6 tisíc obyvatel, k Buddhismu Diamantové cesty témìø tøi a pùl tisíce. Osobnì se domnívám, že rychlejší pokles u velkých církví a „zastavený rùst“ u vìtšiny malých spoleèenství je do znaèné míry zpùsoben nepøíliš pozitivním postojem èásti obyvatelstva ÈR ke sèítání lidu, který jsem zaznamenal v médiích i v soukromém styku, a z nìj snad vyplývající neochotou odpovídat na „nepovinné“ otázky. Tento mùj závìr se ovšem nezakládá na žádných datech. …ale spíše tìch deklarativních Naopak velmi dobøe podložený se zdá být závìr, který pøi rùzných pøíležitostech prezentoval Zdenìk Nešpor ze Sociologického ústavu AV ÈR. Z výzkumu mezi lety 1992 a 2006 totiž vyplývá, že poèet pravidelných návštìvníkù bohoslužeb je prakticky ustálen na poètu zhruba 10 procent obyvatel ÈR. Oproti výraznému poklesu poètu tìch, kteøí se k církvím hlásí, tedy poèet tìch, kteøí navštìvují bohoslužbu nejménì jednou mìsíènì, nijak neklesá. Zdá se tedy, že znaèný úbytek se týká pøedevším tzv. deklarativních vìøících, tedy tìch, kteøí se „svou“ institucí pøíliš nežijí (jejich kontakt s církví se odehrává v pùdorysu køest – svatba – pohøeb), ale hlásí se k ní ze spoleèenských, rodinných èi kulturních dùvodù. Pokles poètu deklarativních vìøících je u nás patrnì daleko rychlejší než v jiných evropských zemích. V novináøské zkratce bývá vyjadøován jako tzv. èeský ateismus; ve skuteènosti se ale jedná spíše o velmi výrazný odpor k náboženským institucím, pøedevším k velkým církvím a z nich hlavnì k církvi majoritní, øímskokatolické. Nedùvìra k institucím (vèetnì náboženských) roste po celém západním svìtì, jako èeské specifikum se však zdá být míra této nedùvìry anebo snad až nepøátelství nezanedbatelné èásti veøejnosti k nim. Jak je již lépe a podrobnì popsáno jinde, koøeny tohoto tzv. èeského ateismu patrnì tkví v 19. století, kdy se u Èechù (napøíklad na rozdíl od Polákù) dostala do konfliktu náboženská identita (katolická) a národní identita (èeská, tedy protirakouská, a kvùli sepìtí rakouského trùnu s katolickým oltáøem samozøejmì i protikatolická). Z tohoto konfliktu vyšlo vítìznì èešství a porážku utrpìlo katolictví. V obdobích první republiky i vlády komunistické strany pak fundamentální nedùvìra èeské veøejnosti k majoritní církvi a distance od ní jen posílily a pøesunuly se i na další církve. Pouze v nìkolika málo obdobích byl tento negativní vztah k církvím nakrátko oslaben: napøíklad po zmìnì režimu v roce 1989 mìly nìkteré církevní postavy aureolu odpùrcù komunismu a muèedníkù. To se patrnì projevilo v poètu pøi sèítání lidu roku 1991, jehož výsledky pozitivnì pøekvapily

MOST 225/XIX samotné církevní pøedstavitele. Tehdejší relativnì vysoký poèet vìøících lze podle mne pøisoudit právì deklarativním vìøícím z politických dùvodù. Výše pøipomenuté výsledky dalších sèítání je pak možné chápat také jako svìdectví o návratu ke stereotypùm posledních staletí nebo též jako svìdectví o tom, že církve tento prchavý závan dùvìry nedokázaly využít. Víra ano, církev ne Zatímco poèet vìøících, kteøí se hlásí k nìkteré z náboženských institucí, v posledních dvaceti letech strmì klesal, poèet vìøících, kteøí si nezvolili žádnou z nabízených církví a náboženských spoleèností, výraznì vzrùstal (jak je uvedeno výše, celkový pokles poètu vìøících ovšem tento rùst nezadržel). Vìøících, kteøí se pøihlásili k „ostatním“ církvím a náboženským spoleènostem nebo tyto spoleènosti uvedli nepøesnì, bylo v roce 1991 jen o nìco málo více než 21 tisíc. O deset let pozdìji jich ale statistický úøad napoèítal více než 196 tisíc, což znamenalo ohromný nárùst o více než devìt set procent. Výsledky posledního sèítání jsou pestøejší. Nabízených náboženských spoleèností bylo podstatnì více, a patrnì také proto zùstalo v kategorii „jiných“ jen zhruba 53 tisíc respondentù. Kromì toho bychom však napoèítali více než 100 tisíc „køesanù“, „katolíkù“, „protestantù“ apod., kteøí žádnou „svou“ církev nejmenovali. Ještì více o problémech nezanedbatelného poètu vìøících identifikovat se s konkrétní církví èi náboženskou spoleèností vypovídá nová kategorie (zavedená pøi sèítání roku 2011) „vìøící – nehlásící se k žádné církvi ani náboženské spoleènosti“. Jak je již uvedeno výše, zvolilo ji více než 700 tisíc obyvatel. Z tìchto údajù vyplývá, že v Èeské republice je nezanedbatelný a rychle rostoucí poèet vìøících, kteøí mají urèitý problém se zaøazením k náboženské instituci. Nìkteøí nechtìjí nebo nedokážou „své“ spoleèenství správnì pojmenovat a ještì jiní se k žádnému konkrétnímu spoleèenství nechtìjí hlásit. Tento trend považuji za další dùsledek výše zmínìné nedùvìry èeské spoleènosti k náboženským institucím. Možná až pro desetinu obyvatel Èeské republiky je pøijatelné být vìøící, ovšem být souèástí církve nebo jiného spoleèenství pøijatelné není. Je snad možné spekulovat o tom, že v této kategorii „vìøících bez církve“ jsou nìkteøí, kdo pøestali být deklarativními, nebo dokonce i praktikujícími vìøícími, a kdo se tedy se svým spoleèenstvím rozešli. V této kategorii mohou být ale i „noví vìøící“, kteøí jsou souèástí širokého a žádnou institucí neohranièeného hnutí Nového vìku (New Age). Pøíslušníci hnutí Nového vìku ale vìtšinou vnímají sami sebe jako „spirituální“. Svá pøesvìdèení obvykle neoznaèují za náboženská, a necítí tedy vždy potøebu vyjadøovat, že jim „vìøí“. Napøíklad svùj nejbìžnìjší sdílený pøedpoklad, totiž pøesvìdèení o existenci duchovní „energie“ (všeprostupující, kosmické apod.), ostatnì velmi èasto chápou spíše jako záležitost vìdy než jako náboženství. Nemyslí ovšem „materialistickou“ vìdu, jak ji dnes známe, ale tøeba takový výklad poznatkù souèasné kvantové fyziky, který jim tyto pøedpoklady potvrzuje. Mimoøádnì rozšíøenou takovou koncepcí je u nás dejme tomu pøedpoklad existence kosmické energie reiki. Jiným pøíkladem spirituální praxe, která je u nás mimoøádnì oblíbená, je jóga. Pro mnoho jogínù je

ovšem tìžko pøijatelné uvažovat o sobì jako o hinduistech, natož o vìøících. Jógu chápou èasto spíše jako univerzální nástroj duchovního rozvoje, který je v podstatì spíše náhodnì spojen s indickým prostøedím. Podobnì i pro ty, kdo mnoho let praktikují buddhistické meditace, mùže být problém oznaèit se za buddhisty (tedy „svázat se“ s jedním náboženstvím), natož pak pøihlásit se k buddhismu pøi sèítání lidu. S takovými pøíklady by samozøejmì bylo možné pokraèovat. V èeské spoleènosti cítím v této souvislosti výrazný rozpor. Na jedné stranì sleduji velkou oblibu náboženství – není to ovšem náboženství jedné instituce ani jedné tradice. Jsou to spíše jednotlivé náboženské prvky, individuálnì spojované podle osobních preferencí. Tento „náboženský patchwork“ (a v tom je právì ten rozpor) se ovšem nenazývá „náboženství“, nýbrž radìji „spiritualita“ a podobnì. Pojem „náboženství“, sám o sobì hodnì nejasný a problematický, s sebou nese jakýsi odér, a je tak až témìø nesnesitelnì rozmlžen. Právì kvùli tomuto rozmlžení se mi nezdá správné pøisuzovat velkou váhu na první pohled pøekvapivì nízkému poètu tìch, kteøí o sobì prohlásili, že jsou „bez náboženské víry“. Bylo jich pøi posledním sèítání lidu 3 612 804, což jen zhruba 60 procent z poètu tìch, kteøí se pøed deseti lety (roku 2001) pøihlásili jako ti, kdo jsou „bez vyznání“ (6 039 991). Nejedná se jistì o nìjaký „ústup ateistù“, ale podle mého názoru jde spíše o výraz nejistoty ohlednì toho, co vlastnì náboženství a náboženská víra jsou. Umím si pøedstavit, že mnoho tìch, kdo jsou osobnì a soukromì pøesvìdèeni o tom, že existuje „nìco mezi nebem a zemí“, se nechtìjí nalézat ani mezi vìøícími, ani mezi tìmi, kdo jsou „bez náboženské víry“, a že tedy na otázku radìji neodpoví (navíc pokud je výslovnì uvedeno, že odpovìï není povinná). Tak si ostatnì vysvìtluji i (opìt na první pohled pøekvapivì vysoký) poèet tìch, kteøí odpovìï neuvedli. Oproti poètu tìch, jejichž odpovìï nebyla zjištìna roku 2001 (901 981), je jich více než pìtkrát tolik (4 774 323). Co pøíštì? V tomto ohledu sèítání lidu – zdá se mi – ponìkud zklamalo. Dvanáctá otázka obsahuje pouze pojmy, které jsou v západních spoleènostech až pøíliš svázány s køesanskou tradicí (církev, víra) a které u velké èásti èeských mluvèích asociují všeobjímající komplexnost a uzavøenost jakéhosi názorového systému (náboženství). Považuji za promarnìnou pøíležitost, že sèítací arch nenabídl pøihlášení k aktivnímu duchovnímu životu bez vazby na víru a na to, co je bìžnì nazýváno jako „náboženství“. Taková možnost by patrnì musela obsahovat dnes populární slova „spiritualita“ nebo „spirituální“. Není ale jisté, zda Èeský statistický úøad bude mít šanci formulovat v roce 2021 „náboženskou otázku“ prozíravìji. Vzhledem k odmítnutí odpovìdi u témìø poloviny respondentù možná pøíštì už žádná obdoba dvanácté otázky z roku 2011 ani nebude. Zdenìk Vojtíšek Autor (nar. 1963) je vedoucím Katedry religionistiky na HTF UK a šéfredaktorem ètvrtletníku Dingir. Pøevzato z Katolického týdeníku 29/2012

11

MOST 225/XIX

Rok víry Poslední den prázdnin. V aktovce sbalené papuèe, v pouzdøe ostrouhané tužky a nová propiska, všechno to jen èeká, až to „propukne.“ V hlavì se ještì honí vzpomínky na letní dobrodružství a prázdninové zážitky. Škoda že už je to za námi, ale nemusíme být smutní. Pán Bùh má pro nás jistì už nachystáno nìco krásného do každého dne školního roku, který právì zaèíná. A už pøíští mìsíc pøitom zaène další „nový“ rok. Svatý Otec Benedikt XVI. ohlásil 11. øíjna 2012 jako zaèátek Roku víry. Co to má být, øekla jsem si, když jsem to poprvé uslyšela. Rok víry? Taková jasná vìc prostì vìøím a hotovo, ne? A pøece a právì proto Svatý Otec vyhlašuje rok víry, abychom se nad tím trochu zamysleli. Víra totiž není žádná samozøejmost. Je to poklad, o který je tøeba peèovat. V každodenním životì ale máme spoustu jiných starostí, zamìstnává nás plno vìcí, ještì chceme stihnout to a támhleto… a víra? No tak veèer odžmoulám nìjakou modlitbu, aby se neøeklo. Ale tak to Pán Bùh s námi asi neplánoval. Køtem jsme vstoupili na cestu víry a každý den bychom mìli udìlat další krok. Mìli bychom Boha stále lépe poznávat, mìli bychom plnit jeho vùli, dìlat to, co s námi má Pán Bùh v plánu. Jak to ale zjistit, to už je trochu tìžší. Uèit se Bohu naslouchat je práce na celý život. Bùh k nám mluví mnoha zpùsoby – skrze lidi, které potkáváme, skrze situace, které prožíváme, skrze Písmo svaté a taky skrze církev a její uèení. Uèení katolické církve je sepsáno v knize nazvané Katechismus. Zní to trochu tajuplnì a èlovìk nìkdy neví, co si pod tím má pøedstavit. Jestli chcete, pustíme se do objevování tìch tajemství spolu. Pøedstavte si, že celá jedna èást této knihy je vìnována vyznání víry. Vyznání víry už znáte, modlíme se ho spoleènì vždycky v nedìli pøi mši svaté po kázání a zaèíná slovy: „Vìøím v Boha Otce všemohoucího, stvoøitele nebe a zemì.“ Co to pro nás znamená, to si necháme na pøíští mìsíc. Teï si ještì pøipomeneme jednu dùležitou vìc. Takto o tom píše svatý Jakub: „Co to pomùže, moji bratøi, øíká-li nìkdo, že má víru, ale nemá skutky? Mùže ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do èeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a nìkdo z vás jim øekne: ‚Tak s Pánem Bohem! Zahøejte se a najezte se' – ale nedáte jim, co

potøebují pro své tìlo, co je jim to platné? Stejnì tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobì mrtvá. Ale nìkdo by mohl øíci: ‚Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutkù! Já ti však ze svých skutkù mohu dokázat svou víru“ (Jak 2, 14–18). Naše víra se tedy má projevovat skutky milosrdné lásky projevované všem potøebným. Ten kdo Bohu uvìøil a zakusil Boží lásku, touží ji pøedávat dál, rozdávat na každém kroku, aby ji každý poznal a mohl zakusit. Nežijme svou víru sami pro sebe, rozdìlme se o ni. Buïme solí zemì a svìtlem svìta. Úkoly (pøevzato z www.deti.vira.cz) 1. Prohlédni si obrázky a zamysli se, které vìci vznikly pùsobením Boha stvoøitele a které vytvoøil èlovìk. Vybarvi ty, které stvoøil Bùh. 2. Najdi 5 rozdílù.

12

MOST 225/XIX

Nedělní liturgie v září 22. nedìle v mezidobí (2.9.) 1. ètení: Dt 4,1-2.6-8; 2. ètení: Jak 1,1718.21b-22.27; Evangelium: Mk 7,1-8.1415.21-23 Žalm: odp. Hospodine, kdo smí prodlévat ve tvém stánku? Ref. Prawy zamieszka w domu Twoim Panie. 23. nedìle v mezidobí (9.9.) 1. ètení: Iz 35,4-7a, 2. ètení: Jak 2,1-5; Evangelium: Mk 7,31-37 Žalm: odp. Duše má, chval Hospodina. Ref. Chwal duszo moja Pana, Stwórcê swego. Slavnost Výroèí posvìcení kostela (23.9.) 1. ètení: Iz 56,1.6-7; 2. ètení: Ef 2,19-22; Evangelium: Lk 19,1-10 Žalm: odp. Proudy bystøin jsou k radosti Božímu mìstu, pøesvatému stánku Nejvyššího. Ref. Jak mi³a, Panie, jest œwi¹tynia Twoja. 26. nedìle v mezidobí (30.9.) 1. ètení: Nm 11,25-29; 2. ètení: Jak 5,1-6; Evangelium: Mk 9,38-43.45.47-48 Žalm: odp. Hospodinovy pøedpisy jsou správné, pùsobí radost v srdci. Ref. Nakazy Pana s¹ radoœci¹ serca. 27. nedìle v mezidobí (7.10.) 1. ètení: Gn 2,18-24; 2. ètení: Žid 2,9-11; Evangelium: Mk 10,2-16 Žalm: odp. A nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života. Ref. Niechaj nas zawsze Pan Bóg b³ogos³awi. Oznamujeme všem èlenùm chrámového sboru LAUDAMUS, že první poprázdninová zkouška bude ve støedu 5. záøí 2012. Samozøejmì zveme i nové zájemce! Tìšíme se na Vás!

Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz

most

Poøad bohoslužeb v záøí § Nedìle 2.9.2012 – 22. nedìle v mezi-

§ Každý pátek vyjma prvního pátku je

dobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pátek 7.9.2012 – první pátek v mìsíci. § Sobota 8.9.2012 – svátek Narození Panny Marie. § Nedìle 9.9.2012 - 23. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. Dnes budeme dìkovat Pánu Bohu za letošní úrodu. § Pátek 14.9.2012 – svátek Povýšení svatého køíže. § Sobota 15.9.2012 – Slavnost Panny Marie Bolestné, spolupatronky tøineckého farního kostela. § Nedìle 16.9.2012 - Slavnost sv. Alberta Jeruzalémského – poutní slavnost v naší farnosti; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. Odpoledne zahradní slavnost na farní zahradì. § Pátek 21.9.2012 – svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty. § Nedìle 23.9.2012 – Slavnost Výroèí posvìcení tøineckého farního kostela; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Pátek 28.9.2012 – Slavnost sv. Václava, muèedníka, hlavního patrona èeského národa. § Sobota 29.9.2012 – svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandìlù. § Nedìle 30.9.2012 – 26. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pátek 5.10.2012 – první pátek v mìsíci. § Nedìle 7.10.2012 – 27. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. § Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek je po ranní mši svaté výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní.

výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. § První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. § Mše svatá v Domovì pro seniory na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší svatou pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývìsku v kostele!

Úmysly Apoštolátu modlitby – záøí 2012 Denní modlitba Apoštolátu: Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. úmysl všeobecný: Aby politici vždy jednali s poctivostí, bezúhonností a láskou k pravdì. 2. úmysl misijní: Aby køesanské komunity mìly rostoucí ochotu posílat misionáøe, knìze a laiky, spolu s konkrétními prostøedky, nejchudším církvím. 3. úmysl národní: Za svìtlo Ducha Svatého pro správné uspoøádání životních hodnot. Pøíští èíslo MOSTu vyjde 7. øíjna 2012. Pøíspìvky mùžete zasílat do 26.9.2012.