ZMĚNY VE VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ S POSTIŽENÍM V NĚMECKU Úkoly pro přípravu pedagogů Sieglind Ellger-Rüttgardtová
Dříve než budu hovořit o přípravě pedagogů, kteří pracující s žáky se speciálními potřebami, je třeba zmínit se o všeobecném vzdělávacím systému a o tradici speciální pedagogiky v Německu. Není také možné zabývat se školstvím bez zmínky alespoň o některých aspektech politického a sociálního systému, kterému školství podléhá. Sjednocení Německa v roce 1990 zcela změnilo politickou scénu. Země se nachází v období transformace a nikdo přesně neví, co bude dál. Německo se opět ocitlo v srdci Evropy, a to s větším územím, s vyšším počtem obyvatelstva a s tolika sousedními státy, kolik nemá žádná jiná evropská země. Teoreticky ke sjednocení Německa skutečně došlo, ale dosažení skutečného politického, sociálního a kulturního sjednocení Němců vyžaduje čas. Stát se potýká s řadou sociálních a ekonomických problémů. Do Německa přišel velký počet imigrantů a uprchlíků především z východoevropských zemí, čímž se prohloubil nedostatek pracovních příležitosti a bytů. Pro mnoho lidí je nyní nejvážnějším problémem udržet si zaměst-
nání. V některých regionech se předpokládá až 50% nezaměstnanost. Doba ekonomického boomu je pryč také v západní části Německa. Rostoucí nezaměstnanost je zde skutečně hrozivá. Společný vývoj obou částí Německa přináší s sebou řadu změn, které zasahují také do školství. Ke zmírnění obrovských rozdílů mezi školskými systémy bývalého východního a západního Německa např. v mentalitě, v kurikulu, v organizaci, v metodách a v přípravě pedagogů nedojde přes noc. Naopak vytvoření nového, koherentního, reformně orientovaného školského systému bude trvat dlouho. Ve školské politice dominují stejně jako v jiných oblastech německé společnosti odborníci ze západních spolkových zemí, kteří neberou dostatečně v úvahu stav a zkušenosti východní části Německa. Všeobecný školský systém Politická struktura federální vlády vymezuje odpovědnost za školskou politiku a plánování. Podle základního zákona (Grungesetz) je však jen určitý soubor povinností v kompetenci federální vlády. Obecnou odpovědnost mají v rukou jed-
notlivé spolkové země. Práci šestnácti ministrů koordinuje stálá konference ministrů školství a kultury (Ständige Konferenz der Kultusministcr der Lender in der Bundesrepublic Deutschland - KMK). Německý školský systém je rozdělen na oblasti: • předškolní • primární • sekundární • terciární • kontinuální Speciální školství Ačkoliv je možné charakterizovat stávající německý systém speciálního školství jako převážně segregační, je zřejmé, že debata o integraci probíhající v posledních 25 letech vedla k významným změnám v postojích a v praktickém životě školy. Tradičně silná školní segregace je nepochybně oslabena a speciální školství vstupuje do období transformace. K porozumění stávající situace je třeba znát strukturu tradičního německého speciálního školství. Speciální školský systém byl a stále je rozdělen do devíti různých typů speciálních škol. Podle typu postižení jsou žáci zařazováni do škol pro nevidomé, neslyšící, mentálně postižené, nedoslýchavé, pro děti slabozraké, pro děti s vadami řeči a pro děti s poruchami chování. Kromě toho zde existují služby pro hospitalizované děti a pro děti, které z nějakého důvodu nejsou schopny školní docházky. Děti s kombinovaným postižením jsou zpravidla umísťovány do speciálních škol,
u kterých se předpokládá, že disponují potřebnými pomůckami. Například děti nevidomé a zároveň mentálně postižené jsou přijímány do škol pro nevidomé. Děti tělesně postižené v kombinaci s mentální retardací jsou umísťovány do škol pro děti s tělesným postiženým. Jak již bylo řečeno, německé speciální školství se nachází v období transformace. Pod vlivem mezinárodní diskuse ztrácí speciální školství některé segregační rysy. Jednotlivé spolkové země se však v tomto směru liší. Obecně lze říci, že dochází k přeorientování speciálního školství na běžný školský systém. Pedagogická podpora žáků s postižením přitom přechází ve flexibilní nabídku různých opatření podle individuálních potřeb žáka. Tradiční separační školský systém však stále převažuje. Zdůrazňováno je přesvědčení, že školní integrace bude úspěšná pouze tehdy, změní-li se běžný školský systém spolu s celým sociálním systémem a bude-li zaručena kvalitní výchovně vzdělávací podpora žákům se speciálními potřebami. Tam, kde byl hlavním tématem diskuse výběr struktury institucionálního uspořádání školského systému, jsou dnes individuální potřeby žáka. Tato změna je charakteristická také pro stálou konferenci ministrů školství, která v roce 1988 upustila od pojmu „SonderschulbedUrfigkeit" (nutnost docházky do speciální školy). Od té doby se užívá termín „sonderpädagogischer Fôrderbedarf" (speciální pedagogické potřeby). V praxi byly učiněny první kroky směrem k integrovanému školskému systému.
Byla to právě škola v Berlíně, která vytvořila model integrace žáků s různým typem postižení. Tento model byl velice úspěšný a stále pokračuje. Další města většinou pod vlivem rodičů uvedený model následovala, a tak je možné se dnes v každé spolkové zemi setkat s příklady vzdělávání postižených žáků v rámci hlavního vzdělávacího proudu. V německém systému speciálního školství je možné rozlišit nejméně šest různých modelů: • Preventivní péče v běžné škole: Záměrem preventivní péče je zamezit hrozícímu handicapu nebo snížit jeho vliv. Zvláště je třeba zdůraznit význam organizací profylaktické podpory. Potřeba preventivní speciálně pedagogické podpory se může objevit již během docházky do předškolního zařízení nebo během celého období školní docházky. • Speciálně pedagogická péče v malých speciálních třídách: Tyto třídy byly vytvořeny pro žáky, kteří mají dočasné obtíže ve výuce. Výuku, pomoc a podporu zde zajišťuje speciální pedagog. S cílem alespoň částečně eliminovat vliv stigmatu jsou tyto třídy někdy součástí základních nebo středních škol. Mohou být také součásti speciální školy. Navštěvují je žáci se speciálními potřebami po delší dobu. • Speciálně pedagogická podpora formou mobilních služeb: Žáci, jejichž speciální potřeby speciálně pedagogické péče mohou být uspokojovány v normálních školách, v nich mohou zůstat. Mobilní podpůrné služby po-
skytují radu pedagogům nebo rodičům a ve speciálních hodinách poskytují žákům pomoc komplementárními speciálně pedagogickými prostředky. Mobilní služby rovněž poskytují pomoc při reintegraci žáků speciálních škol do škol normálních. • Speciálně pedagogická podpora formou kooperace: Kooperativní způsob speciální podpory je založen na spolupráci speciálních a běžných škol. Tento způsob podpory nabízí společné aktivity handicapovaných dětí s dětmi bez handicapu. V souladu se stanoveným cílem jsou k dispozici různé prostředky praktické spolupráce, jakými jsou zájmové výběrové kurzy a projekty, mimoškolní činnost (exkurze, školní tábory, školní večírky, herní skupiny a sportovní setkání) a terapeutická pomoc. • Speciálně p e d a g o g i c k á p o d p o r a v rámci hlavního školského proudu: Žáci se speciálními potřebami mohou navštěvovat běžnou školu v případě, že je k dispozici speciálně pedagogická podpora. Nutným předpokladem jsou pedagogové se speciálně pedagogickým vzděláním, individuální formy plánování, realizace a kontrola vzdělávacího procesu, vzájemná kooperace pedagogů a kooperace pedagogů s rodiči. Součástí integrované třídy jsou zpravidla dva a někdy dokonce tři pedagogičtí odborníci s různou kvalifikací. Integrované třídy vznikají hlavně na úrovni základního školství. V posledních letech je však také snahou otevírat takovéto třídy na úrovni středního školství. Jak žáci s handicapem, tak bez handicapu se vzdělávají společně, ale podle rozdílných osnov.
• Speciálně pedagogická podpora ve speciálních školách: Ti žáci, kteří nemohou efektivně využívat prostředků normálních škol nebo mobilních speciálně pedagogických služeb, plní školní docházku ve speciálních školách. Speciální školy připravují cíle vyučování podle speciálních potřeb handicapovaných žáků. Individuální požadavky žáků určují cíle vyučování, a to s ohledem na praktický život a konkrétní znalosti žáka. Speciální školy mají pro dosažení těchto cílů k dispozici speciálně vyškolené pedagogy a potřebné technické vybavení. Jak již bylo uvedeno, většina handicapovaných žáků navštěvuje speciální školu. Pouze malý počet těchto žáků je zařazen do tzv. integrovaných tříd (1989 asi 3 % z celkové populace, v současnosti asi 5 %). Příprava pedagogů v běžném a ve speciálním školském systému Přípravu pedagogů v Německu zajišťuje buď univerzita, nebo pedagogická škola. Tuto přípravu charakterizuje především její rozdělení do dvou částí. První část probíhá na univerzitě nebo na pedagogické škole a je zakončena první státní zkouškou. Náplní druhé části je pedagogická praxe v seminářích a na školách. Absolvování druhé státní zkoušky dává žadateli oprávnění pracovat jako pedagog. V minulosti se pedagogové v oboru speciální pedagogika připravovali pouze ve dvouletých postgraduálních kurzech.
Z důvodu nedostatku speciálních pedagogů zavedla řada spolkových zemí specializované vzdělávací kurzy. Tyto kurzy trvající devět semestrů jsou standardní přípravou speciálních pedagogů. Stále však je možné, aby běžný pedagog absolvoval přípravu v oboru speciální pedagogika ve čtyřsemestrálním vysokoškolském kurzu. Z diskusí o reformě speciálního školství je zřejmá zvýšená potřeba změnit formy přípravy jak speciálních, tak běžných pedagogů. Co se týče speciálních pedagogů, odborníci zdůrazňují, že příprava v oboru pedagogika pro speciální potřeby musí reagovat na změny, které v praxi probíhají. Stále více speciálních pedagogů bude pracovat v nových formách výchovy a vzdělávání mimo speciální školy. Je možné rozlišit tři různé role speciálního pedagoga: • speciální pedagog ve speciální třídě nebo škole, • speciální pedagog ve školách hlavního proudu, • speciální pedagog jako peripatetický odborník. Je zřejmé, že první role - speciální pedagog ve speciální třídě nebo škole - je rolí tradiční. Je ale také zřejmé, že tato role prochází významnými změnami, kdy speciální pedagogika opouští svoji dřívější izolovanost. Speciální pedagogové sice zůstávají odborníky v oblasti výchovy a vzdělávání žáků s postižením, zároveň však musí být připraveni na kooperaci a poradenství.
Druhá role - speciální pedagog ve školách hlavního proudu - je nepochybně novým úkolem. Zkušenost naznačuje, že nejzávažnějšim problémem nejsou žáci, ale kolegové, se kterými musí speciální pedagogové spolupracovat. Znovu definováni odborné identity v nových podmínkách je někdy velice bolestivé. Třetí role je pravděpodobně rolí nejobtížnější: plnit úlohu poradce - peripatetického pedagoga. Pouhé poskytování podpory a rady bez skutečného vyučování, bez úzkého kontaktu s kolegy a s žáky, a nakonec také bez skutečné odpovědnosti za vzdělávací proces se zdá být pro mnoho speciálních pedagogů nejen novým a zajímavým úkolem, ale také obavou a noční můrou. Se změnami v oblasti speciální pedagogiky se živě diskutuje o přípravě pedagogů. V budoucnu by měla být příprava speciálních pedagogů více zaměřena na základní znalosti a dovednosti ve výchově a vzdělávání, na kooperaci a na poradenství.
Zároveň by měl být speciální pedagog odborníkem na různé typy handicapu. Řada odborníků je přesvědčena, že budoucnost německé speciální pedagogiky spočívá jednak v obecné přípravě a jednak v přípravě, která je úzce specializovaná. Není pochyb o tom, že odborníci dávají přednost tradičnímu postgraduálnímu kurzu. Ten dává záruku, že před tím, než se běžný pedagog stane speciálním pedagogem, má již v této oblasti praxi. Neméně důležitý je fakt, že se stoupajícím počtem handicapovaných žáků v běžných školách se musí změnit také pedagogové těchto škol. Již přes dvacet let je patrná potřeba zařadit určitý rozsah speciální pedagogiky (např. oblast mentální retardace nebo poruchy chování) do všech typů pedagogické přípravy. Všichni takto připravení pedagogové by tak měli mít lepší předpoklady pro prevenci a překonávání důsledků handicapu tím nejvhodnějším způsobem.
Zprávy Kvalifikační studium pro logopedy pracující ve školství Středisko výzkumu a inovací dalšího vzdělávání učitelů a katedra speciální pedagogiky organizuji: Kvalifikační studium pro logopedy pracující ve školství.
Název programu: Kurz pro pedagogické pracovníky - Další vzdělávání logopedů ve školství Číslo a datum akreditace: 15 357/98 - 2 6 / 1 - 3 7 ; 2. dubna 1998. Obsah a zaměření programu: Prohloubení profesionálních dovedností logopedů pracujících v resortu MŠMT. Zaměření na inovaci logopedického výkonu v oblasti metodické pro všechny vady
