13. - 20. července 2008 probíhala v indickém městě Mumbai Mezinárodní biologická olympiáda. Mezi dvěma sty dvaceti soutěžícími z celého světa byla naše studentka TEREZA NEDVĚDOVÁ. Vybojovala bronzovou medaili. O prázdninách jsi byla v exotické části světa. Co bylo důvodem tvé cesty do Indie? Do Bombaje jsem se dostala díky biologické olympiádě. Ze školního kola jsem postoupila do krajského, odtud jsme postupovali první dva do kola národního, které trvalo celý týden a konalo se ve Svitavách, plnili jsme praktické úkoly, odpovídali na otázky a podobně . Odtud se 8 nejlepších dostalo do dalšího výběru, který probíhal na UK. Další týden jsme se připravovali, absolvovali všemožné testy, ale i přednášky. Z tohoto výběru jsme získali další body, které byly sečteny s výsledky z národního kola. První čtyři soutěžící byli nominováni na mezinárodní olympiádu a já jsem měla to štěstí být mezi nimi. Co jsi musela absolvovat ve školním kole? Školní kolo zahrnuje poznávačku, kde je dvacet rostlin a dvacet živočichů, jeden teoretický a dva praktické úkoly, které jsou zaměřené na nějaké téma, letos např. mutualizmus-vzájemně prospěšnou symbiózu (např.sasanky a raka poustevníčka). Každý zájemce dostane brožuru, kde jsou popsané nějaké obecné vlastnosti určitých jevů, příklady týkající se daného tématu... Z nich je pak vybrán praktický úkol, jehož znění, ani přesné zaměření předem samozřejmě neznáme. Dále plníme úkoly, které se týkají práce s mikroskopem, a pak také teoretický test, kde jsou možnosti od a) až po e) , ale počet správných odpovědí je u každé otázky různý. Někdy je správná jen jedna, jindy dvě nebo také žádná odpověď. To je i dost nepříjemné a jde mi to nejhůř. Liší se nějak výrazně krajské kolo od školního kola? Tam jsou úlohy o tomtéž, ale většinou těžší a mezi soutěžícími je větší konkurence. Na národním kole je to v určitém smyslu také to samé, ale navíc je zde i speciální poznávačka. V čem je speciální? Je zaměřena na poznávání jevů - např. máme podle nějakého plodu rostliny vysvětlovat, proč vypadá tak, jak vypadá, jak a čemu se tím jak vypadá přizpůsobuje, čím je zvláštní. Národní kolo se odlišuje používanou technikou. Je rozhodně zajímavější provádět například proteinovou elektroforézu, než pozorovat jen pod mikroskopem třeba lišejníky.
Zmiňuješ se o odborných technikách výzkumu a pozorování. Měla jsi možnost předem někde něco podobného vyzkoušet, nacvičit nebo jsi se s tím setkala až při soutěži? S elektroforézou jsem se už setkala vícekrát, například na akci Týden se současnou biologií na Jihočeské univerzitě a taky na biologicko-chemickém táboře v Běstvině, kam jezdí účastníci z krajských kol biologických a chemických olympiád. Není sice podmínkou tyto techniky znát, lze to vymyslet i na místě, neboť je k dispozici i popis, jak se s tím má pracovat, ale určitě je lepší znát tu techniku předem. Studenti VŠ biologického zaměření magisterského studia z ČB i z Prahy, kteří pro nás úlohy a brožuru připravují, ti tam i poradí a pomůžou. Ale měla bych větší trému, kdybych se s danou technikou nikdy nesetkala a zjišťovala postup až na místě. Jaká byla konkurence – kolik bylo soutěžících? V krajském kole nás bylo asi 25, v národním pak 30, ze kterých pak byli čtyři nominováni do Mezinárodního kola biologické olympiády. Není pevně stanoveno, jak velký jede se soutěžícími doprovod. Náš byl tříčlenný, ale třeba Japonsko mělo třináctičlenný vlastní štáb, který všechno natáčel… V roce 2009 se Mezinárodní kolo bude konat v Japonsku. Po zapálení olympijského ohně předstupoval každý tým na velké podium, kde byl v krátkosti představen a měl možnost publiku něco sdělit (Češi se rozhodli pro tři sta třicet tři stříbrných stříkaček..):
Kdo se podílí na přípravě úloh pro tuto nejvyšší část soutěže? A jak ta samotná probíhala? Většinu úkolů a témat připravuje hostující země, letos to tedy byla Indie. Z každé země se ale předem posílá okruh otázek, které pak organizátoři vyhodnotí a vyberou. Soutěžící byli zcela odděleni od svých doprovodů. Ti byli soustředěni v jiném hotelu než my - především proto, že se zabývali výběrem otázek. I pro ně to je náročné, protože o každé otázce hlasují, což se často protáhne přes noc i do časných ranních hodin. Otázky ale jsou z celé oblasti biologie, nejde tam tedy už o konkrétní zaměření jako v nižších kolech soutěže. Jestliže se jednalo o mezinárodní kolo soutěže, bylo zadání úkolů v angličtině ? Doprovod, který je zapojen do schvalování otázek, je má k dispozici v angličtině. Přes noc bylo jejich úkolem přeložit je do mateřského jazyka. Skládají před tím přísahu, že otázky pouze přeloží a soutěžícím tak žádným způsobem nenapoví. Samozřejmě nestihli přeložit úplně všechno, částečně jsme tedy zadání četli anglicky a částečně česky. Nebyl by snad problém, že bychom tomu v angličtině nerozuměli, odborná angličtina je poměrně strohá a například názvy organismů jsou zadány latinsky. Hlavní háček je ale v tom, že na řešení je hrozně málo času. I když jsme zadání četli v mateřštině, tak nejenom já, ale valná většina z nás nestihla vše vyřešit. Za hodinu, kterou jsme měli na řešení praktického úkolu, se dala stihnout jen půlka… Za překlady jsme byli vděční, kdybychom museli číst zadání v angličtině, překládání by zabralo ještě další čas. Tímto jsou určitě jemně zvýhodněni studenti z anglicky mluvících zemí. Jak dlouho celá soutěž trvala, čeho se týkaly úkoly? Soutěžní úkoly jsme měli čtyři - první byl zaměřený na etologii-chování zvířat, další na anatomii a fyziologii rostlin, pak na anatomii a fyziologii živočichů a na biochemii. Tyto obory jsme znali asi tři měsíce předem, ale všechny ty oblasti jsou hodně široké, tudíž připravování na ně stejně není nijak jednoduché. Například z anatomie a fyziologie živočichů jsme dostali různé části koster a měli jsme porovnávat, jak jsou ti živočichové adaptovaní,
kvůli čemu... Dále jsme dělali různé pokusy za použití chemikálií na roztocích, které různí živočichové vylučují. Pak jsme zapisovali výsledky na odpovědní listy. Často jsem věděla jak to je, ale nedokázala jsem určit, jak tu odpověď zapsat, což mě rozčilovalo. Do archů s odpověďmi se buď zaškrtávalo, zapisovalo do kolonek nebo něco vypočítalo a zapisovaly se výsledky, ale nebylo to tak, že by se odpovídalo v mateřštině a někdo by naše odpovědi zas překládal zpět. Ty čtyři praktické úkoly probíhaly čtyři hodiny, každý po hodině a potom dva teoretické úkoly na pět hodin. V Bombaji na soutěži jsme byli pět dní, protože vždy jeden den porota diskutovala o otázkách a my jsme měli jiný program, pak byl 1 volný den před vyhlášením výsledků. Celkem to byl jeden týden. Stejně si takovou soutěž moc nedovedu představit. Měli jste každý jiný úkol nebo jste měli všichni stejné? A hlídali vás, abyste se neradili s ostatními českými soutěžícími? Nebo si mohli soutěžící ze stejných zemí pomáhat? Všichni odpovídali na totéž a každý soutěžící sám za sebe. Soutěž se vyhodnocovala jen po jednotlivcích, neudělovalo se žádné celkové ocenění pro státy. Účastnických zemí bylo 55, každá měla čtyřčlenné zastoupení. Potkala jsem se tam např. s Nigerijci, Novozélanďany, Švédy…. Při soutěži jsme byli rozděleni do čtyř skupin tak, aby spolu právě nebyli studenti ze stejných států. A každá skupina měla svou vlastní barvu plášťů. Takže 55 lidí bylo v modrých pláštích, dalších 55 ve žlutých, pak v červených a v zelených. A když jsme soutěžili, nesměli jsme se „mísit“ s jinou barvou. Kdyby to pozoroval někdo nezasvěcený, mohlo to vypadat i dost zajímavě. Vedle mě seděla Dánka (seřazeni jsme byli podle abecedy), a i když každý měl zadání ve svém jazyce, možná bych mohla od ní opsat nějaké ty zaškrtávací odpovědi, ale i to bylo ošetřené – byli jsme v takových kójích, kdy každá kóje měla vlastní mikroskop a další potřeby k soutěži. Kóje byly odděleny přepážkou a kdo by chtěl opisovat, musel by se z ní dost vyklonit. A navíc jsem vůbec nevěděla, jestli toho neví třeba ještě míň než já. Jedině snad kdybych vedle sebe měla nějakého Číňana. Proč Číňana? Ti byli lepší než ostatní? Kdo vlastně zvítězil? Celou olympiádu vyhrál Korejec, kolem prvních dvaceti lidí bylo z asijských států. Podle výsledků jsou soutěžící rozděleni do pásem: zlaté, stříbrné, bronzové a zbytek. Ve zlatém pásmu byli téměř jen Asiati, ve stříbrném jich bylo taky hodně. A i když třeba soutěžili za neasijský stát, třeba za Německo, tak původem byli z Asie. Takže mezi vítězi zcela převažovali studenti mongoloidní rasy. Čím si to vysvětluješ? Myslím, že jsou obecně neskutečně pracovití. Je známo, že třeba studenti z USA nebo z Číny se na tu soutěž připravují soustavně i dva roky, po které jsou ve specializovaných centrech, což k jejich úspěchu určitě přispěje. Ale navíc mají vůli se opravdu hodně intenzivně učit. Byla nám například doporučena kniha, ze které jsme měli studovat. Biologie (Campbell a Reece), hodně objemná, má přes 1300 A4 stran. Já jsem jí nepřečetla celou ani jednou, pouze jsem se zaměřila na některé partie, které mně připadaly podstatné. A jeden z těch Číňanů nám říkal, že ji přečetl třicetkrát. Jak se umístil zbytek české výpravy, čím jste byli oceněni? Na soutěži jsme byli dvě holky a dva kluci, se všemi jsem se znala už z dřívějška. Ti kluci byli v mezinárodním kole už loni. Jeden letos získal stříbrnou a jeden bronzovou medaili, my
holky jsme dostaly taky bronzovou. Tak jsme byli rádi, že si nemusíme závidět. Výsledky byly seřazené podle úspěšnosti, například prvních pět procent nejlepších bylo ve zlatém pásmu, ale musím se přiznat, že tohle si úplně přesně nepamatuji. Už na začátku soutěže jsme dostali plášť, různé předměty - tašku, průvodce městem, zápisníky… Nejlepší cenou byly samozřejmě ty medaile. Každá účastnická země pak dává za medailové umístění nějaké finanční obnosy individuálně. Mimoto jsem dostala dopis s gratulací od pana primátora Českých Budějovic, o mém úspěchu vyšel článek v novinách a relace v rozhlasovém vysílání.
Navázala jsi tam nějaké kontakty? Ano, to právě považuji za jednu z nejpřínosnějších věcí. Mám známé po celém světě a poznala jsem i kulturu jiných zemí. Byly tam třeba holky z Kuvajtu, které chodily úplně zahalené. Už jen povídat si s nimi o tom, jaké to u nich je, bylo moc zajímavé. A teď máme webové stránky, jejichž prostřednictvím si všichni můžeme i psát, za což jsem moc ráda. To byla jedna z nejlepších věcí na tom všem. Usměvavá česká výprava po zakončení
V letošním školním roce budeš maturovat. Pak půjdeš studovat určitě na VŠ zaměřenou na biologii. Asi ano, k přijetí na přírodovědnou fakultu mi stačí to, že jsem se dostala do národního kola biologické olympiády. Ještě přemýšlím o medicíně, ale asi už dlouho přemýšlet nebudu. Co vím určitě je to, že chci ještě letos znovu dělat olympiádu. Nás by moc zajímalo i to, jak jsi vnímala tak exotické prostředí. Jaká byla cesta? Jeli jsme z Prahy do Vídně, pak přímým leteckým spojem z Vídně do Bombaje, let trval osm hodin. Cesta tam byla přes den, zpět to bylo pro mě náročnější, letělo se přes noc a já nemohla usnout, tak to bylo dlouhé. Cesty po Indii, to byl opravdu velký zážitek, který si Evropan těžko představí. Je tam například úplně jiná doprava než u nás. Jednak se jezdí vlevo, ale to je běžné i ve Velké Británii, ale oni tam nemají žádné jízdní pruhy a jezdí prostě tam, kde mají zrovna místo, kolikrát i v protisměru, když tam zrovna nikdo nejede a mohou si to zkrátit. Proplétají se mezi sebou velké autobusy, menší autobusy, auta, motorizované rikšy... Doprava je mnohem pomalejší, ale každý se dostane kamkoli chce jakýmkoli způsobem. Nemusí tam dělat vůbec řidičák. Jezdí od sebe i na vzdálenost 10 centimetrů a nesrazí se - nevím jak to dělají. Po příjezdu nás ubytovali v luxusním hotelu, studenty v jiném než doprovod. Mohli jsme se potkat se všemi soutěžícími, měli jsme tam čas s nimi trávit hodně času. Z hotelu jsme směli jen na testy, kam jsme byli dopravováni autobusy. Bylo to až na opačný konec Bombaje a trvalo to i dvě hodiny. Sami jsme se volně po městě pohybovat nesměli. Společně jsme byli v zábavním parku, v planetáriu. A potom druhý týden jel už jenom náš český tým z Bombaje do Góji, což bylo asi 700 km jižně odtud. To abychom si užili taky trochu tu pravou Indii. Po dobu soutěže jsme byli stále zavření a s okolím jsme neměli žádný kontakt. Zácpa? Ne, běžný provoz. V Indii se řidiči protáhnou téměř jakoukoli skulinkou mezi auty
Hodně času jste trávili na hotelu. Jaké bylo ubytování? Náš hotel měl čtyři hvězdičky a byl krásný. A jídlo bylo úplně neuvěřitelné, mohli jsme si vybrat
z nepřeberného množství druhů. Každý pokrm byl pojmenován pro nás neznámým indickým jménem, které nic neprozrazovalo, takže jsme nevěděli co to je a různě zkoušeli. Náš doprovod měl hotel pětihvězdičkový. Ten byl opravdu přepychový. Když jsem tam vešla, tak jsem překvapením jen otevřela pusu: obrovská hala, 8 pater vysoká, na vyvýšeném místě hrál nějaký klavírista, všude byly obrovské živé pugéty kytek, všude běhali pomocníci, ptali se jestli něco nechceme - to byl opravdu luxus. Jak jste prožívali ten týden cesty po Indii? Co jste viděli? Z Bombaje do Góji jsme jeli objednaným autem s objednaným řidičem, o kterém nám řekli, že umí průměrně anglicky. Ale on nám vůbec nic nerozuměl, jakžtakž pochopil jen „go“ a „stop“. Když jsme něco hledali, vždy jsme museli nejdříve najít někoho na ulici, kdo by mu náš požadavek přeložil. Byli jsme u moře, viděli jsme obrovské vlny, palmy - byla jsem úplně nadšená, že tam rostou divoce... A i tamní lidi jsou moc příjemní a bezprostřední, někdy až nečekaně moc. Třeba jsme šli po pláži a najednou nás přímo obsypaly čtyři ženy, všechny ověšené rozmanitými korálky a náramky, šátky a tunikami a začaly brebentit: odkud jste a jak se máte a začaly na nás věšet ty korálky a překřikovat se, jé ty vypadáš jako moje sestra a podívej, tohle ti sluší a nechceš si koupit ode mě tohle, já ti udělám dobrou cenu, vybírej si, vybírej, když si toho vybereš víc, tak dostaneš slevu…To bylo pořád. Dost jsme chodili na tržiště, pro nás to tam je neskutečně levné, i když se třeba tolik nesmlouvá. Smlouvali jsme, dokonce jsme si to užívali, ale normální Ind by byl asi schopen to usmlouvat ještě níž. Oni byli vždy šťastní, že to prodali výhodně. Takové malé tržiště, ze kterého se ale Evropan nemá šanci dostat
dříve než za 2-3 hodiny:
Jaké bylo tamní počasí? Po vystoupení z letadla jsem měla pocit, že jsem se ocitla ve skleníku nebo sauně. A to byla půlnoc. Je tam běžné, že i v noci je 40 stupňů a ta koncentrace vlhkosti je úplně jiná než jsme zvyklí u nás. Ale zas tam mají klimatizaci. Byla ovšem nastavená třeba na 18 stupňů, v pokoji se dalo nastavit nejvýše 23 stupňů, teplotní rozdíly pak byly velké a nepříjemné. Taky dost lidí tam z toho dostalo anginu. Při smlouvání na tržišti jste mluvili anglicky? Průměrní lidé umí hodně dobře anglicky, i když ten náš řidič neuměl. Na tržišti je to pro ně i nutnost - je tam hodně cizinců, turistů. Pokud chtějí něco prodat, musí se s nimi domluvit. Co sis kromě bronzové medaile přivezla? Korálky, řetízky, koření, knížky o vaření, pak nějakou hindskou hudbu. A panžábí. To je takový oblek, který se tam kromě sárí nosí. My jsme si tam panžábí nechaly ušít: přišly jsme do obchodu, kde jsme si je prohlížely. Je to něco na způsob šatů, plus kalhoty a šátek. A oni se hned nabídli, že nám ho ušijí a odvezou tam, kde bydlíme. A opravdu jsme ho druhý den měly na hotelu. Přišlo nás v přepočtu jen asi na 200 Kč. Pak jsme tam chodily už hindsky oblečené. Do Indie ses dostala díky vynikajícím znalostem z biologie. Jak jsi se dostala k biologii ? Rodiče oba vystudovali biologii, otec učí na PrF JČU entomologii, kromě toho pracuje na Akademii věd. To byl první popud, že jsem měla z domova takové ty obecné znalosti a kladné
povědomí. A potom, co bylo zásadní, jsme zde na gymnáziu jezdili s paní učitelkou Jarmilou Ichovou na různé exkurze, soutěže… a to mě určitě ještě více motivovalo a přimělo se o biologii zajímat. Ale hlavně biologii považuji za jeden z nejzajímavějších oborů vůbec a moc mě baví.
