Zlepšení podmínek pro bikery v ČR

Zlepšení podmínek pro bikery v ČR

Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce:

Pavel Šimeček Ekonomika a management Cestovní ruch Zlepšení podmínek pro bikery v ČR Zjistit zájem bikerů a dotčených právnických subjektů o realizaci bikeparku/singletracku na vrchu Kleť a dále zjistit spokojenost bikerů s bikeparkem v Lipně nad Vltavou.

PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D. vedoucí bakalářské práce

RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. vedoucí katedry Katedra cestovního ruchu

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne 4. 5. 2012 ..................................................... Podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, díky kterým mohla vzniknout tato bakalářská práce. Děkuji panu PaedDr. Emanuelovi Hurychovi, Ph.D. za to, že se rozhodl stát se jejím vedoucím. Své rodině a přítelkyni děkuji za podporu během studia. Dále chci poděkovat všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkových šetření, že věnovali svůj čas této práci. Děkuji také neznámému autorovi na serveru www.dolekop.com za článek, kterým propagoval mé dotazníky. Můj velký dík patří všem tvůrcům časopisu VELO za to, že odvádí skvělou práci pro všechny terénní cyklisty, a za to, že se tento časopis stal jediným dostupným kvalitním zdrojem pro kapitolu 2.2. Děkuji také všem subjektům, které reagovaly na zaslané dopisy a e-maily, a dále všem, kteří se chtějí podílet na vzniku bikeparku na Kleti. Děkuji panu Petrovi Kováříkovi, že mi umožňuje pracovat pro Bikepark Lipno a dělat tak práci, která mne baví, naplňuje a která mne inspirovala pro výběr tématu mé bakalářské práce.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Zlepšení podmínek pro bikery v ČR bakalářská práce

Autor: Pavel Šimeček Vedoucí práce: PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D. Jihlava 2012

Copyright © 2012 Pavel Šimeček

Anotace Cílem teoretické části práce je seznámit čtenáře s historií horského kola a objasnit mu rozdíly mezi různými typy horských kol. Je v ní proveden výčet bikeparků, které se nachází na území ČR a jsou v ní popsány typy terénních překážek, které podobu bikeparků tvoří. Praktická část je věnována dvěma šetřením, která mají přispět ke zlepšení podmínek pro bikery - terénní cyklisty - v ČR. Prvním z nich je zjišťováno, jestli mají bikeři a různé právnické subjekty zájem o vznik bikeparku/singletracku na vrchu Kleť (podkapitoly 3.1 a 3.2). Druhé šetření zjišťuje, jak jsou bikeři spokojeni s bikeparkem v Lipně nad Vltavou (podkapitola 3.3). Klíčová slova: Horské kolo. Terénní cyklistika. MTB. Sjezd. Freeride. Bikepark. Zlepšení podmínek. Vrch Kleť. Lipno. Cestovní ruch

Annotation The aim of the theoretical part of work is to acquaint the reader with the history of mountain bike and to explain the differences between different types of mountain bikes. There is also made the list of bikeparks, located in the Czech Republic and there are described the types of terrain obstacles that are used in bikeparks. The practical part is devoted to two investigations they should help improve conditions for bikers - off-road cyclists - in the country. The first is determining whether bikers and legal entities have an interest in the emergence of bike park/singletrack at the top of Kleť hill (subsections 3.1 and 3.2). The second inquiry is examining how bikers are satisfied with the bikepark in Lipno nad Vltavou (chapter 3.3). Keywords: Mountain bike. Mountain biking. MTB. Downhill. Freeride. Bikepark. Improvement of conditions. Kleť hill. Lipno. Tourism

7

Obsah

Úvod .................................................................................................................. 9 1 Teoretická část ............................................................................................ 10 1.1 Horské kolo ........................................................................................................10 1.1.1 Subdisciplíny downhill a freeride .................................................................11 1.2 Historie horského kola .......................................................................................12 1.3 Technické rozdíly mezi vybranými kategoriemi horských kol..............................20 1.4 Bikeparky v ČR ..................................................................................................26 1.4.1 Základní typy terénních překážek používaných v bikeparcích .....................30

2 Praktická část .............................................................................................. 32 2.1 Zjišťování zájmu bikerů o realizaci bikeparku na vrchu Kleť ...............................32 2.1.1 Shrnutí zjištěných výsledků .........................................................................45 2.2 Oslovení vybraných právnických subjektů ve věci realizace bikeparku na vrchu Kleť a jejich vyjádření...............................................................................................46 2.2.1 Výsledek komunikace s oslovenými subjekty ..............................................49 2.3 Zjišťování spokojenosti bikerů s Bikeparkem Lipno ............................................50 2.3.1 Shrnutí zjištěných výsledků a návrh řešení ..................................................59

3 Závěr ............................................................................................................ 60 4 Seznam použité literatury ........................................................................... 62 5 Přílohy .......................................................................................................... 68

8

Úvod Již řadu let se věnuji horské cyklistice (bikingu) v jejích nejrůznějších podobách. V posledních letech se zabývám zejména technickými styly jízdy, mezi které patří například enduro, freeride či downhill. V posledních dvou letech jsem se také věnoval výuce technických stylů ježdění v bikeparku v Lipně nad Vltavou. Sám buduji nebo se podílím na budování oficiálních i neoficiálních tratí, jejichž počet neustále narůstá. Z vlastního pozorování svého okolí i dění v naší zemi mohu konstatovat, že přibývá počet jezdců v těchto ryze technických disciplínách. To všechno a nejen to jsou důvody, proč jsem se rozhodl pro zpracování této práce. Neboť přání a zájmy jezdců jsou zároveň přáními a zájmy mými, je mým úkolem zasadit se o zlepšení podmínek pro tento adrenalinový sport. Pod pojmem adrenalinový si nepředstavujme automaticky pojem nebezpečný. Z vlastní praxe na pozici instruktora mohu říci, že roste zájem o výuku základů technické jízdy u velmi širokého spektra populace – od vskutku mladičkých kluků a holek až po starší, stále aktivní občany – přičemž tyto základy jsou pro ně naprosto dosažitelné a dále na ně mohou navazovat ať už sami, nebo s instruktorem. Jedním z mnoha příkladů rostoucího zájmu o zkušenost s technickými cyklistickými disciplínami může být i početná skupina pedagogů obou pohlaví a mnoha věkových kategorií, kterým jsem v létě roku 2011 poskytl tříhodinový základní kurz a ze

kterého

odcházeli

vesměs

nadšení.

V roce

2011

byl

navíc

zájem

o instruktáže v Bikeparku Lipno zhruba dvojnásobný, v porovnání s rokem 2010. V teoretické části práce se věnuji historii horského kola, popisu technických rozdílů mezi jednotlivými typy horských kol a dále jsem se v ní pokusil provést výčet a popis bikeparků, které se nachází na území České republiky. V závěru teoretické části je proveden stručný popis překážek, které tvoří podobu speciálních tratí pro horská kola. Praktická část práce se zabývá dvěma šetřeními, která mají pomoci zlepšit podmínky pro bikery v ČR. První se týká zájmu terénních cyklistů (bikerů) a různých právnických subjektů o realizaci bikeparku na vrchu Kleť. Prvním krokem tohoto šetření bylo dotazování mezi jezdci, na jehož základě byl proveden druhý krok – oslovení subjektů, které mají nebo by mohly mít na fyzické podobě vrchu Kleť svůj zájem. Druhé šetření se týkalo Bikeparku Lipno. Pomocí dotazníku jsem zjišťoval, jak jsou bikeři s tímto bikeparkem spokojení, co v něm oceňují, co jim na něm vadí a co by v něm v budoucnosti rádi našli. Tímto šetřením chci napomoci tomu, aby se bikepark z pohledu jeho uživatelů ubíral tím správným směrem. 9

1 Teoretická část 1.1 Horské kolo V momentě, kdy cyklista opustí asfaltovou silnici a pustí se do terénu, potřebuje k tomu kolo, které si poradí s technicky náročným, často neznámým prostředím. Horská kola vznikla mimo jiné z potřeby jezdců mít nízko těžiště, což usnadňuje manévrování také v nižších rychlostech. Ke stále probíhajícímu vývoji horských kol přispívá zejména potřeba tlumení nárazů, dobrého záběru, přesného ovládání, silných brzd či velkého rozsahu rychle použitelných převodů. První horská kola byla těžká a neskladná, ale jak se vyvíjela, vyvíjely se i materiály a nové postupy výroby. Výsledkem jsou dnešní elegantní terénní kola. Jedním z největších zážitků při jízdě v terénu je zvládnutí všech možných druhů povrchu, které při jízdě ubíhají pod koly. Existuje mnoho typů terénu a jedinou možností, jak získávat zkušenosti v jízdě po nich, je trénování a vyhledávání nových výzev. [1] Nadšení a svobodě jménem horské kolo se oddávají miliony lidí všech věkových kategorií. Na horském kole totiž není těžké rychle vyjíždět a sjíždět i ty nejprudší kopce a pohybovat se v nejhrbolatějším terénu. Horské kolo nabízí nejen zdravý pohyb, ale také zábavu, čerstvý vzduch nebo možnost poznávat nové lidi. Horské kolo je jedním z nejvíce vzrušujících sportů. Na horském kole je možné dostat se do míst, kam se jiné typy kol dostanou jen stěží. Stačí si jen nasadit přilbu, nasednout na kolo a za chvíli jste na čerstvém vzduchu. Je to skvělý sport pro všechny. Nevadí, pokud jste začátečník – pokaždé se můžete skvěle bavit. [2] Horské kolo je nejrozšířenějším typem jízdních kol současnosti. [3] Česká republika patří k zemím, kde je velký podíl horských cyklistů

vzhledem

k

celkovému

počtu

cyklistů.

[4]

V úvodu

sborníku

Terénní cyklistika (2007) Tomáš Kvasnička píše, že podpora cyklistiky v České republice zatím opomíjí jednu velmi oblíbenou formu rekreační jízdy na kole – terénní cyklistiku. V posledním desetiletí totiž došlo k nešťastnému posunutí významu pojmu cykloturistika takovým směrem, že do něj již terénní cyklistika nemohla být zahrnována. Modelem pro podporovanou cykloturistiku se stala rodinná cyklistika v nenáročné krajině realizovaná zásadně na nenáročných cestách. V České republice je však značné množství cyklistů, kteří vyráží do krajiny za přírodními cestami různé technické náročnosti. Na horském kole jezdí po lesních cestách a stezkách nemalé množství lidí. K jejich představám a požadavkům však zatím nebylo při realizaci projektů podpory cyklistiky přihlíženo. [5] 10

V dnešní době je pojem horské kolo velmi obecným pojmem, pod kterým si zainteresovaný terénní cyklista (biker) může bez upřesňujících informací jen stěží představit konkrétní stroj. V současnosti nejen že existuje rovnou celá řada specifických typů horských kol pro konkrétní specifické terénní disciplíny, ale můžeme nalézt také kola, která se snaží o jakousi multifunkčnost tím, že splňují požadavky dvou nebo více disciplín. To se daří někdy lépe, jindy méně dobře. Faktem je, že občas je těžké až nemožné

zařadit

konkrétní

kolo

do

konkrétní

kategorie,

protože se možnosti využití nachází na přechodu mezi určitými disciplínami (někdy však dokonce tyto přechody dají vzniknout samostatné disciplíně nové – př. enduro/all mountain). Faktem je také to, že neexistuje univerzální horské kolo, které by bylo s úspěchem použitelné pro veškeré terénní disciplíny, protože to je technicky nemožné.

1.1.1 Subdisciplíny downhill a freeride Tomáš Kvasnička ve své práci Singltrek: Rekreační stezky pro terénní cyklistiku připomíná, že terénní cyklisté nejsou zcela jednolitou skupinou, protože jsou mezi nimi jezdci, kteří se zaměřují na čistě technickou povahu jízdy na kole (freerideři). Rádi skáčou do výšky i do dálky, jezdí po úzkých vyvýšených lávkách a mají rádi rychlost, risk, technické sjezdy či klopenky. Dále uvádí, že technicky náročné a prudké tratě, po kterých jezdí pro změnu jezdci downhillu (sjezdaři), jsou trvale udržitelné ve vrstevnicích kamenitých svahů nebo při použití kamenů pro zpevnění stopy. Tyto cesty začala sjezdařům nabízet zimní střediska s vleky a lanovkami (často jako součást bikeparků orientujících se na freeridery), aby rozšířila svou ekonomickou činnost také na letní sezonu. [6] Disciplíny downhill a freeride, kterých se týká praktická část práce, k sobě mají na jednu stranu poměrně blízko, na stranu druhou jsou mezi nimi citelné rozdíly, pokud se budeme striktně držet zažitých definic. V disciplíně downhill jde zjednodušeně řečeno o sjíždění kopců v různě náročném terénu na čas – jedním z hlavních motivů je tedy rychlost. Tratě pro downhill bývají často úmyslně ponechány bez údržby nebo jsou udržovány jen v minimální míře. Pro disciplínu freeride může být použito podobných tratí jako pro downhill, ale obvykle tyto tratě obsahují větší množství překážek nebo různých skoků, které jezdce nutí strávit určitý čas ve vzduchu, kde mohou, ale nemusí provádět různé triky, kterými je zpestřen průběh letu. Hlavním motivem tedy může být pocit volnosti ve vzduchu. Povrch tratí pro freeride bývá zpravidla udržován 11

a opečováván více než povrch tratí pro sjezd. Přesto také u disciplíny freeride jde o rychlost a jezdci provozující disciplínu downhill se často ocitají ve vzduchu. Velká část takto na adrenalin zaměřených bikerů pak vyhledává jak rychlost, tak let vzduchem, a proto se dvě zmíněné disciplíny často prolínají. Praxe je tedy taková, že kola pro downhill jsou v různé míře nebo za jistých okolností využívána pro freeride a naopak.

1.2 Historie horského kola O historii jízdního kola jako takového toho bylo napsáno mnoho. Kvalitních zdrojů není málo. Poněkud problematičtějším tématem se však stává historie kola horského. Časopis VELO v roce 2006 po celý rok publikoval seriál 30 let MTB, z něhož při popisu historie horského kola vycházím, protože jiná dostupná literatura není zdaleka tolik podrobná a ani internetové zdroje neuvádějí nic důležitého, co by nebylo uvedeno v tomto seriálu. Fenomén horského kola je relativně mladou záležitostí, přesto doslova zamával celými dějinami cyklistiky. Všechno to začalo zcela nenápadně a prozaicky tím, že si party nadšenců chtěly jen užívat jízdu na kole mimo silnice, nenechat se jakkoliv omezovat a sjíždět nesjízdné. Tento sport, jehož podstatou je bezpochyby volnomyšlenkářství, se tak mohl zrodit takřka kdekoliv na světě. A asi to tak doopravdy bylo. Pouze náhodou a díky příznivým okolnostem je za kolébku horského kola (MTB – mountain bike) považována Kalifornie a za rok jeho zrození považován rok 1976, kdy se poprvé konal sjezdový závod jménem Repack. Kořeny této zábavy ale sahají mnohem hlouběji. Velice často je za prvopočátek terénní cyklistiky považována akce Buffalo Soldiers - vojenské jednotky, která v roce 1896 absolvovala přesun z Montany do Yellowstonu (Obr. 1). Během této akce ujela jednotka více než tisíc kilometrů. Cílem bylo otestovat kola pro armádní použití v horském terénu. Svou roli v historii horského kola hráli také Francouzi z Velo Cross Club Parisien (Obr. 2). Ti pořádali na začátku padesátých let na předměstí Paříže akce, během kterých se jezdilo v terénu na strojích na svou dobu mimořádně technicky vyspělých. Vzpomínán a nezapomenut je pan John Finley Scott, který je považován za prvního bikového nadšence v USA. Ten v roce 1953 sestrojil kolo nazvané Woodsie Bike, které bylo vybaveno širokými plášti, rovnými řidítky, převody a cantileverovými brzdami, čímž o dvacet let předběhl dobu (Obr. 3). Chceme-li mluvit o počátku horské 12

cyklistiky jakožto o hnutí, musíme se přesunout do již zmíněné Kalifornie na začátek sedmdesátých let. Tehdy se partička deseti jezdců dala dohromady v klubu Morrow Dirt. Upravovali svá kola, a dokonce již používali k řazení palcem páčky na řidítkách. K brždění používali páky bubnových brzd z motocyklů. S těmito upravenými koly se objevovali na lokálních cyklokrosových závodech koncem roku 1974. Zde se utkali s budoucími MTB Pioneers (Obr. 4), kteří byli později považováni za zakladatele nového cyklistického hnutí, zatímco na členy klubu Morrow Dirt se v tichosti zapomnělo. První lépe zdokumentované stopy vedou do oblasti Marin County v Kalifornii, odkud tito pionýři pocházeli. Počátky fenoménu mtb byly nevinné. Přestože pionýři měli původně v úmyslu pouze představit nový druh zábavy pro pár nadšenců, nakonec to vedlo k obrovskému rozmachu velobyznysu. Oficiální dějiny horské cyklistiky se pak začaly psát na hoře Mt. Tamalpais u Fairfaxu. K tomu průkopníkům sloužila třicet i více let stará kola s širokými plášti. Většina významných průkopníků mtb se paradoxně sešla v klubu silniční cyklistiky Velo Club Tamalpais. Tito otcové mtb (Gary Fisher, Joe Breeze, Otis Guy) byli zároveň špičkovými závodníky na silničních kolech, kteří vlastnili licenci americké cyklistické federace. Na kole již tehdy závodil také další uznávaný průkopník horské cyklistiky – Charlie Kelly. Tak vznikly podmínky pro šíření myšlenky mtb do celého světa. Dnem, kdy proběhl první oficiální měřený závod (jmenoval se Repack) na nejrůznějších pro terén modifikovaných kolech, byl čtvrtek 21. října 1976. Šlo o sjezd z hory Mount Tamalpais v Marin County (Obr. 5). Některé anály uvádějí jako datum prvního závodu datum 26. října, kdy se konal závod již druhý. Důvodem je to, že pořadatel Charlie Kelly ztratil výsledky premiérového sjezdu. Dochovalo se tedy pouze to, že nejlepší čas měl jezdec Alan Bonds, který byl zároveň jediným, který během jízdy nespadl. Koncem roku 1976 postavil stavitel rámů Craig Mitchell speciální rám pro jízdu v terénu. Tento rám si u něj na zakázku nechal vytvořit otec závodů Repack – zmíněný Charlie Kelly. Identické rámy, které se staly základem pro sériovou výrobu, začal později stavět Tom Ritchey (Obr. 6). V září 1977 se opět v Marin County konal první zaznamenávaný závod v disciplíně, která byla později pojmenována jako cross-country (XC). V říjnu téhož roku postavil jeden z pionýrů Joe Breeze svůj prototypový rám, který byl svařen z lehkých trubek do té doby využívaných jen pro závodní silniční kola (Obr. 7). Tento rám byl pro potřeby terénního ježdění na exponovaných místech zpevněn různými výztuhami. Kolům 13

postavených na tomto rámu se začalo říkat Breezer. Bylo vyrobeno deset kusů (každý za 750 dolarů), z nichž tři jsou dnes k vidění v muzejních expozicích. Joe Breeze je člověk, který do pravidel XC prosadil požadavek na vyloučení cizí technické pomoci, což deklarovalo princip závodního MTB. Tímto se velice liší od silničních závodů nebo závodů v cyklokrosu. V roce 1978 postavil Charlie Cunningham první horské kolo s hliníkovým rámem. [7] V roce 1979 se jízda na terénních kolech stala v Marin County běžnou sportovní činností. Dostatečné množství rámů dodával zájemcům Gary Fisher, pro kterého rámy vyráběl Tom Ritchey. V témže roce založili Gary Fisher a Charlie Kelly společnost MountainBikes. Byla to tehdy jediná společnost nabízející horská kola. V prvním roce zkompletovali a prodali 160 strojů s průměrnou cenou 1400 dolarů (v přepočtu v hodnotě přes 100 000 Kč). Žádost o získání ochranné známky na značku Mountain Bike neprošla, neboť nesplňovala potřebné administrativní náležitosti. Fotka ze setkání bikerů na průsmyku Pearl Pass se dostala na titulní stránku časopisu Bicycling, čímž se nové odvětví setkalo s náležitou mediální odezvou. Japonské společnosti začaly na trh uvádět komponenty pro horská kola. V srpnu roku 1980 vyšlo první číslo periodika Fat Tire Flyer Magazine. V roce 1981 byla na veletrhu v Long Beach prezentována sériově vyráběná horská kola za přijatelnou cenu pod tisíc dolarů (př. legendární Specialized Stumpjumper nebo Univega Alpina Pro) (Obr. 8). V následujících letech se pak prodaly tisíce kusů těchto kol. Byla také založena značka Mantis, která sehrála v pozdějších letech významnou roli ve vývoji horského kola, zvláště na poli odpružení. [8] Horská kola začala být brána vážně. V roce 1982 japonská firma Shimano představila první kompletní komponentovou sadu (kliky, brzdy, náboje, řazení, přehazovačku, přesmykač atd.) pro horská kola, která dostala název Deore. Tato sada však zatím byla pouze poupravenou verzí sady pro cykloturistiku. V témže roce vznikla známá značka WTB, která tehdy vyráběla produkty i pro další značky. Koncem roku 1982 se v Kalifornii konal první masově populární XC závod. Na veletrhu jízdních kol v New Yorku na podzim roku 1983 bylo oznámeno zformování organizace NORBA (National Off-Road Bicycle Association), první oficiální instituce, která podporuje terénní cyklistiku – především tu závodní. Společnost Specialized založila první profesionální MTB tým. Jeden z největších průkopníků MTB Gary Fisher navštívil Francii, kde na alpských svazích předváděl nový sport. Ženy nechtěly zůstat pozadu, a tak manželka Charlieho Cunninghama Jacquie Phelan stála v roce 1984 u zrodu asociace WOMBATS (Women´s Mountain Bike & Tea Society). O nový sport se začali zajímat ochránci 14

přírody. Závod Central Coast Clunker Classic byl zrušen, protože jeho trasa vedla chráněným územím. Tak začal boj o prostor pro terénní cyklistiku, který představoval v celém hnutí téma číslo jedna. V roce 1984 začala prehistorie bikového odpružení. Tehdy motorkář a letecký inženýr Dan Hanebrink navrhl a postavil odpružený rám Shocker (Obr. 9). Rám, kterému jako předloha sloužil motocykl. Později v roce 1985 vytvořil Dan Hanebrink první rychlostní rekord na horském kole (121 km/h). Pravděpodobně první zmapovaná stopa horského kola na území tehdejšího Československa vede také do roku 1984. Tehdy dorazila na soustředění cyklokrosové reprezentace na Jičínsku skupina Američanů. Jejich mechanik si s sebou přivezl horské kolo Specialized Stumpjumper a mezi domácími cyklokrosaři způsobil velký rozruch. Nikdo tehdy nevěřil, že by se na takových těžkých kolech mohlo závodit. Improvizované prezentace, kterou Američané uspořádali, se účastnili i Miloslav Kvasnička, Ondrej Glajza, Peter Hric, Radovan Fořt či Martin Raufer, budoucí špičkoví bikeři, pro něž bylo toto setkání osudové. Jak řekl Miloslav Kvasnička: „Tehdy jsem nijak do hloubky nepřemýšlel, jestli tahle zvláštní kola mají budoucnost, ale v každém případě se mi jako závodní materiál zdála být příliš těžká a vhodná spíše na cykloturistiku díky své schopnosti překonat každý terén. Až tak moc jsem se nemýlil, protože bike je skutečně kolo pro masy, ale že se tak brzy prosadí i závodní formě a že se jím budu živit, to jsem opravdu nečekal.“ [9] Rok 1985 je považován za jakýsi klid před bouří. Firma Shimano vyvinulo indexové řazení, které je předurčeno pro jízdu v terénu. V kalifornských Mamutích horách se konal první ročník sjezdu Kamikaze Downhill. Ten nebyl tak technický jako downhill, jak jej známe dnes. Šlo spíše o to, vyvinout co nejvyšší rychlost, takže jezdci dosahovali rychlostí blížících se 100 km/h. V roce 1986 představila firma Shimano první, již skutečně revoluční speciální komponentní sadu pro horská kola – Deore XT. Existence této sady odstartovala obrovský rozmach horské cylistiky. Současně byla uvedena na trh další biková sada jakožto levnější varianta – Z series. Hlavní svářeč americké firmy Fat City Gary Helfrich postavil první horské kolo, jehož základ tvořil rám vyrobený z titanu. V nejznámější americké cyklistické publikaci Bicycle Guide byla v roce 1987 vyčleněna speciální sekce pro horská kola. V srpnu téhož roku uspořádala NORBA v Mamutích horách první neoficiální mistrovství světa horských kol v cross-country. [10] V roce 1988 se dle prodejních statistik prodalo více kol horských než silničních, což svědčilo o rostoucí popularitě nového sportu. Na cyklistické výstavě v Long Beach bylo poprvé prezentováno celoodpružené horské kolo. Šlo o prototyp od firmy Kestrel, 15

nesoucí jméno Nitro (toto kolo bylo v roce 2001 vyhlášeno časopisem Mountain Bike za druhé nejdůležitější v historii mtb) (Obr. 10). Tato firma v témže roce vytvořila také vůbec první rám vyrobený z kompozitu. Na scéně se objevila chicagská společnost SRAM Corporation, která je dodnes hlavním konkurentem japonské firmy Shimano. Rozvoj horské cyklistiky byl spojen s extrémním nárůstem pohybu bikerů v terénu. Proto stále více docházelo ke konfliktům s ochránci přírody, s pěšími turisty a s jezdci na koních. Pro hledání nových lokalit určených pro terénní cyklistiku a pro vytvoření určitých pravidel pro pohyb v lokalitách stávajících vznikla mezinárodní organizace IMBA (International Mountain Bicycling Association). Tato organizace se zároveň začala starat o rozvoj stezek a o nezávodní terénní cyklistiku jako takovou. Společnost Specialized ve spolupráci s časopisem Bicycling a organizací IMBA uspořádala propagační akci s názvem No trails, No sales (žádné stezky, žádné prodeje). Výrobci si díky této akci začali uvědomovat, jak moc je důležité zachovat místa pro provozování jízdy v terénu. Uvědomili si, že budoucnost MTB je závislá na odpovědné jízdě všech bikerů a také na dobrovolném podílu na výstavbě a udržování stezek. Svou roli hrála také účinná politická lobby. IMBA tak kromě péče o traily začala působit v oblasti osvěty pro ohleduplný přístup bikerů k přírodě. Prezentovala veřejnosti MTB jako k životnímu prostředí šetrný druh sportu. V Evropě se rovněž konalo neoficiální mistrovstí světa, konkrétně ve švýcarské Crans Montaně. Tehdy vznikl seriál Grundig Cup, což byl jakýsi zárodek budoucího Světového poháru. Z důvodu lákavé finanční saturace MTB závodů začali tento sport provozovat také silniční cyklisté a cyklokrosaři. Na Aljašce se poprvé konal závod Iditabike. V něm šlo o 200 mil dlouhou jízdu zasněženou a zamrzlou krajinou. Ve městě Crested Butte v Coloradu byla otevřena Mountainbiková síň slávy (Mountain Bike Hall of Fame), kam dnes náleží více než sto významných osobností světa horských kol. Tato síň slávy je součástí muzea MTB. V roce 1989 propukla represe ze strany policie. Na hoře Mt. Tamalpais instalovala místní policie radary pro měření rychlosti jezdců, čímž byla lokalita přeměněna na zakázanou zónu. Výrobci přicházeli s řadou inovativních produktů. Mezi nejdůležitější v roce 1989 patřilo představení dnes již legendárních řadících páček Rapid Fire nebo historicky prvních nášlapných pedálů SPD (Shimano Pedaling Dynamics). Tyto pedály umožnily bikerům volnou chůzi terénem při zachování výhod pevného spojení treter s pedály. Společnost RockShox započala výrobu a prodej první odpružené vidlice RockShox RS-1 (Obr. 11). V Čechách vznikl první stroj vzdáleně připomínající horské kolo. Šlo o model Terry značky Velamos, který byl označen jako 16

ATB (All Terrain Bike). Horské kolo vyvíjel také rokycanský Favorit, ale to se do výroby nikdy nedostalo. V roce 1990 vstoupily na trh další důležité značky. Mezi nimi například výrobce odpružených vidlic Manitou nebo značka AMP, která představila odpružený rám fungující na systému Horst Link. Tento systém se vyznačuje tím, že minimalizuje vliv sil vznikajících při šlapání na průběh pružení. Autor tohoto systému Horst Leitner jej vynalezl již v roce 1985. Rozhodl se však, že systém představí společně s koncepcí paralelogramové vidlici, k čemuž došlo v roce 1990. Licenci k tomuto systému odkoupila řada výrobců mezi nimi i Specialized. Dle statistik Shimana vzrostl v roce 1990 prodej cyklistických komponentů o 77% oproti předchozí sezoně. V tomto roce byl také přiznán oficiální status mistrovství světa šampionátu v coloradském Durangu. První pocty si tak vysloužili vítězové disciplín cross-country a downhill. Dne 16. června 1990 se ve Špindlerově Mlýně konal první závod horských kol v tehdejší ČSFR. [11] V roce 1991 firma Shimano představila novou mtb sadu s názvem XTR. Tato sada je v hierarchii mtb komponentů firmy Shimano dodnes na nejvyšším místě. Jde o čistě závodní sadu, po níž však touží množství jezdců z řad amatérů. Na kolech se v té době začaly objevovat zatím zcela neobvyklé kotoučové brzdy. Mezitím se na trhu postupně začalo uchycovat stále více a více novátorských firem a byla pořádána celá řada závodů. Ve Špindlerově Mlýně se konalo první oficiální mistrovství Československa v cross-country a ve sjezdu. Došlo také k premiérové československé účasti na mistrovství světa v Itálii. Rok 1992 byl ve znamení nárůstu nových výrobců a značek. V České republice začalo období zrodu sériových bikových značek, které si zadávaly výrobu v Asii (Olpran, Reta, Partner, později Author, Amulet, Fort). Kromě těchto zde vznikla také řada domácích stavitelů rámů (Štěrba, Šírer, RB, Duratec, Schmier, Bareš a další). V obchodech již jednoznačně převažovala nabídka horských kol. V roce 1993 vznikl oficiální Světový pohár ve sjezdu. Na záříjovém zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Monte Carlu byla horská kola (pouze disciplína cross-country) přijata za olympijský sport. Horská kola byla zařazena do programu Olympijských her 1996 v Atlantě. Poté, co bylo cross-country zařazeno do olympijských her, objevila se řada varovných hlasů, které upozorňovaly, že tato sportovní institucionalizace by mohla být začátkem konce horské cyklistiky jakožto fenoménu se svým svobodomyslným a nevázaným duchem. Firma Specialized se stala první bikovou firmou, která spustila webovou stránku, čímž byla v roce 1993 naprosto unikátní. [12] Na jaře roku 1994 se na výstavě Sport Prague prezentoval český výrobce pružících jednotek, firma Kangaroo. Tato firma proslula hlavně svými odpruženými 17

vidlicemi, s nimiž prorazila do zahraničí. Firmě se později stalo osudným, že se soustředila výhradně na technický vývoj spolu s výrobním programem a marketing i obchod zůstaly v pozadí. Světový pohár cross-country se poprvé dostal také do Austrálie. V tomto roce byl také odhalen první člověk ve světě mtb, který si k úspěchu pomáhal dopingem. Byl jím Dán Lennie Kristensen. V Itálii na Lago di Garda se konal první ročník Bike festivalu, z kterého se zrodilo nejmasovější evropské setkání vyznavačů horského kola. Od roku 1995 vstupuje na scénu nový systém brzd V-brakes, který byl s úspěchem využíván až do doby, než jej definitivně vytlačily brzdy kotoučové. V srpnu téhož roku proběhlo Mistrovství Evropy ve Špindlerově Mlýně v disciplínách cross-country a downhill. Titul v downhillu získal Eric Barone, který krátce před závodem vytvořil rychlostní rekord na horském kole na ledovci Les Arcs, když překonal rychlost 193 km/h. Česká reprezentace si pak zajistila místo na olympiádě při mistrovství světa v německém Kirchzartenu. V roce 1996 představila firma Hanebrink první dvoukorunkovou vidlici se zdvihem, na svou dobu skutečně úctyhodných 150 mm. Firma GT představila první termoplastový kompozitový mtb rám a firmy Ritchey a Specialized se staly běžně obchodovatelnými akciovými společnostmi. Jak již bylo řečeno, horská kola se poprvé objevila na Olympijských hrách v Atlantě, ale bikerská veřejnost byla poněkud zklamaná z podoby trati. Po dvaceti letech došlo k setkání účastníků památného závodu Repack ve Fairfaxu. Na slavných stezkách se však svézt nemohli, protože jízda na horských kolech tam byla stále zakázána. [13] Rok 1997 je považován za období, kdy horská cyklistika pomyslně dospěla. Ve světě mtb se již nacházelo obrovské množství značek a výrobců, kteří nabízeli zákazníkům řadu novinek a nových technických řešení. To bylo výhodou pro zákazníky, ale obchodníkům to v určitých

směrech

začalo

komplikovat

život.

Za zmínku stojí kontroverzní počin firmy Shimano, která v tomto roce uvedla poprvé přehazovačku s inverzní pružinou. Nový systém řazení se zprvu zamlouval závodníkům, ale širší biková veřejnost se k inverzní pružině stavila spíše odmítavě. Po několika letech koexistence inverzní a klasické pružiny v nabídce firmy Shimano bylo skeptikům dáno za pravdu a inverzní pružina z nabídky zmizela. V České republice byl rok 1997 z prodejního hlediska považován za nejhorší v historii a například značky Reta nebo Fort se dostaly do finančních potíží. Ziskem skončil závod Světového poháru MTB ve Špindlerově Mlýně (na rozdíl od Mistrovství Evropy v roce 1995, které bylo ztrátové). Rychle se vyvíjející disciplínou byl v těchto letech downhill. V roce 1998 se ve Špindlerově Mlýně konal evropský šampionát právě 18

v downhillu a také v paralelním slalomu. Bohužel reakce zahraničních účastníků na podobu tratě pro sjezd byla negativní a pořadatelům bylo vyčítáno, že doslova zaspali dobu. První zlatou medaili z evropského šampionátu zde v paralelním slalomu získal Michal Maroši. V roce 1999 firma Shimano představila hydraulickou kotoučovou brzdu v rámci komponentové sady Deore XT. Tato na svou dobu technologicky vyspělá brzda s dvěma páry proti sobě působících pístků způsobila potíže ostatním výrobcům kotoučových brzd.

Firma Cannondale uvedla do prodeje po technické stránce

zajímavou a výstřední jednonohou vidlici Lefty a firma Hutchinson poprvé prezentovala systém Tubeless UST, tedy systém bezdušových pneumatik pro horská kola. Bezdušové pneumatiky již dříve nabízela například firma Continental, ale firma Hutchinson našla podporu u výrobců ráfků, což bylo velmi důležité. Samotným iniciátorem bezdušového systému UST nebyly gumárenské společnosti, nýbrž výrobce ráfků firma Mavic, který cítil šanci stát u zrodu revolučního technického řešení. Vznikla také nová kategorie kol – enduro, která stojí na pomezí mezi koly pro cross-country a koly pro freeride. Tyto stroje jsou určeny na delší vyjížďky velmi náročným terénem, přičemž zaručují maximální pohodlí a schopnost překonat i velké terénní překážky. Tato kola byla prezentována na veletrhu Eurobike. [14] V roce 2000 vyhlásil časopis VELO výsledky dlouhodobé ankety Cyklista tisíciletí, které se zúčastnilo zhruba 1500 čtenářů. V kategorii mužů zvítězil John Tomac, v kategorii žen Paola Pezzo. Další jména byla k vidění v kategorii Osobnost, která nejvíce ovlivnila vývoj cyklistiky. Ve světě horské cyklistiky dále docházelo k radikálnímu vývoji techniky. V roce 2001 byla započata propagace konceptu kol o velikost 29 palců pro mtb. Tento koncept má dnes nemalé procento bikerů v oblibě. Přináší určité výhody a zároveň nevýhody ve srovnání s běžnými koly o velikosti 26 palců. Preference jednotlivých znaků chování horského kola (prostupnost terénem, ovladatelnost, akcelerace, setrvačnost) určují, pro kterou velikost kol se bikeři rozhodnou. Rozhodující je také jízdní styl – v některých disciplínách se větší kola prakticky nepoužívají. V tomto roce se z finančních důvodů rozpadají některé závodní týmy a Světový pohár ztratil stabilního titulárního sponzora. Klesl počet závodů, protože nebyl dostatek zájemců o pořádání vrcholných závodů. Řada firem byla převzata silnějšími společnostmi. V roce 2002 byl mtb svět šokován převzetím firmy RockShox společností Sram. To bylo pro mnohé jasnou zprávou o rostoucí síle koncernů a pokračující globalizaci. Byla také zavedena nová disciplína jménem fourcross (4X), která vytlačila disciplínu jménem dual. [15] Čím jsme blíže současnosti, tím méně je zásadních milníků a o to více drobných krůčků. Od roku 2003 19

je kompozit velmi oblíbeným materiálem pro výrobu širokého spektra komponentů. Od roku 2004 se hojně začala objevovat kola kategorie enduro se zdvihy 160 mm. Tyto zdvihy byly předtím běžné u downhillových kol. V tomto roce se ale ukázalo, že i kola s těmito poměrně velkými zdvihy jsou bez problému použitelné pro celodenní ježdění jak z kopce, tak do kopce. Společnost Sram ovládla výrobce brzd Avid, čímž po předchozím ovládnutí společností Sachs, RockShox a Truvativ udělala poslední krok k tomu, aby se stala tvrdým konkurentem společnosti Shimano. [16]

1.3 Technické rozdíly mezi vybranými kategoriemi horských kol Jak již bylo řečeno, horská kola lze rozdělit na několik kategorií dle zamýšleného způsobu využití. Technologický vývoj ve světě horských kol je natolik rychlý, že prakticky neexistuje tištěný ani internetový zdroj, který nabízí ucelený přehled těchto kategorií, včetně popisu základních technických rozdílů v aktuální, tudíž pro tuto práci požadované podobě. V některých knihách se objevují informace, které byly dokonce již v době svého vydání diskutabilní, zpochybnitelné, často neodborně podané, proto jsou pro tuto práci takřka nepoužitelné. Na základě svých mnohaletých osobních zkušeností s celou řadou typů horských kol provedu popis kategorií i technických rozdílů mezi nimi osobně. Je důležité říci, že tento dnes provedený popis se také za několik málo let stane zastaralým. Přesto cítím, že základní podoba některých typů horských kol se pomalu ustaluje a vývoj probíhá v trochu jiném duchu, než v určování základních technických parametrů, jako je geometrie kola nebo hodnota zdvihu odpružení. Trendem dnešní doby a snahou výrobců je kupříkladu odlehčování komponentů se zachováním jejich odolnosti, přičemž názory na geometrii nebo hodnoty zdvihu odpružení se za posledních pár let již příliš nemění. Cross-country (XC) (Obr. 12, 13) – Kola této kategorie jsou pro mnohé základní podobou horského kola. Jsou zároveň nejpoužívanějším typem horského kola, s jehož lepší či horší variantou se člověk může setkat dokonce v mnoha nákupních střediscích nebo sportovních řetězcích, přičemž kvalita zde nabízených kol je často diskutabilní. Žádná jiná kategorie horských kol nemá své zástupce v tak širokém cenovém rozpětí jako XC kola (budeme-li se držet kol sériově vyráběných). Je možné koupit XC bike v ceně pod 5 tisíc Kč, stejně tak jako modely v hodnotě okolo dvou set tisíc. Na těchto kolech je možné absolvovat mnoho desítek kilometrů na téměř jakémkoliv povrchu. 20

Průměrný XC bike je ve srovnání s průměrnými zástupci ostatních kategorií nejlépe použitelný také pro přesuny po asfaltových cestách a při přesunech na větší vzdálenosti je nejrychlejší. Proto jsou tato kola s oblibou využívána pro celodenní výlety lehkým až středně těžkým terénem. V případě závodů se s nimi setkáváme na závodech XC a na maratonech. XC kola jsou nejdostupnější kategorií horských kol. Nejlevnější XC kola stojí o poznání méně, než nejlevnější modely kol ostatních kategorií. Kvalita nejlevnějších modelů se však bezpochyby neslučuje s bezproblémovým a pravidelným používáním v terénu. Odpružené vidlice jsou dnes naprostým standardem. Pokud jde o rám, využívají se u těchto kol jak rámy pevné, neodpružené (tzv. hardtaily), tak rámy odpružené (tzv. fully). Hodnoty zdvihu odpružení byly donedávna nejčastěji 80 nebo 100 milimetrů. V současné době je nejčastější hodnotou 100 mm a dochází také k rozmachu odpružení se zdvihem 120 mm. Tato kategorie kol je jednou z mála, kde se kromě kol o velikosti 26 palců používají také kola o velikosti 29 palců. Větší kola jsou teoreticky lepší pro vyšší bikery (v praxi je úspěšně využívají i jezdci nižšího vzrůstu), mají lepší prostupnost terénem a lepší setrvačnost. To vše na úkor pomalejší akcelerace a horší ovladatelnosti. Tato kategorie horských kol je také jednou z mála, kde jsou (dnes již výjimečně) k brždění využívány ráfkové brzdy. Posed XC kol bývá delší, vhodný pro svižnou celodenní jízdu. Na těchto kolech se používají delší představce (70–120 mm) a krátká až středně široká řidítka (540–700 mm). Většina jezdců dnes volí z důvodu lepší ovladatelnosti řidítka širší a více či méně prohnutá (tzv. vlaštovky). Ti, kteří požadují co nejnižší možnou hmotnost, volí spíše řidítka krátší a rovná. Klasickým levnějším materiálem pro výrobu řidítek jsou různé slitiny hliníku, přičemž (byť dražší) karbon se u XC kol stal již standardem. Podobně je tomu u řady dalších komponentů, které jsou určené pro montáž na tato kola. Pedály se používají tzv. nášlapné, které umožňují šlapání do kruhu díky pevnému spojení treter s pedály. All-mountain (AM) (Obr. 14) – Tato kola, která jsou známá také pod označením trail bike, jsou relativně podobná kolům kategorie XC. V zásadě jsou určena pro jízdu v o něco více náročném terénu a nabízí více pohodlí. Zdvihy odpružení nabývají hodnot 120–150 mm. Tato kola bývají výhradně celoodpružená, protože pohodlí zde hraje velkou roli. U nových modelů kol již prakticky nenarazíme na ráfkové brzdy, které jsou překonané brzdami kotoučovými. Také all-mountain kola jsou často využívána pro maratonské závodění. Geometrie bývá v porovnání s XC koly o něco kratší, tudíž je posed vzpřímenější a bike v souvislosti s ovladatelností hravější. Opět z důvodu lepší ovladatelnosti se používají kratší představce než u XC biků. Také s rovnými řidítky se 21

spíše nesetkáme. Ostatní použité komponenty jsou podobné jako u kol kategorie crosscountry. Enduro (EN) (Obr. 15) – Větší, na první pohled patrné technické rozdíly proti předchozím dvěma popsaným kategoriím lze zpozorovat u kol kategorie EN. Ta jsou již určena pro relativně tvrdé zacházení, vyšší rychlosti v lesních sjezdech a jsou také schopna ustát výrazně větší skoky a lety než kola XC a AM (ta se ke skokům používají spíše příležitostně). Hůře použitelná jsou pak tato kola pro přesuny na asfaltových cestách a v průměru biker během vyjížďky s tímto typem kola ujede méně kilometrů, než v případě dvou předchozích kategorií. Stále jsou však tato kola určena pro celodenní mnohakilometrové vyjížďky. U této kategorie kol nalezneme jak odpůrce, tak příznivce používání nášlapných pedálů. Enduro biky bývají nejčastěji celoodpružené, ale vyrábí se také modely s pevným rámem. Zdvihy odpružení se dnes pohybují mezi 150 a 170, někdy i 180 milimetry. Dnešní enduro biky s vyššími zdvihy jsou často úspěšně využívány pro lehčí podobu freeridu a hodí se také do některých méně náročných bikeparků. K brždění se používají výhradně kotoučové brzdy s většími kotouči, které již v drtivé většině případů nebývají lankové (mechanické), ale kapalinové (hydraulické). K řízení se využívají kratší představce (35–60 mm) a široká řidítka (710 mm je naprosté minimum, škála používaných šířek je zde poměrně značná, přičemž hojně využívané šířky jsou 730–750 mm). Všechny důležité komponenty jsou výrazně odolnější a bytelnější než komponenty předchozích dvou kategorií, protože během enduro ježdění podléhají mnohem vyššímu mechanickému zatížení. Freeride (FR) (Obr. 16a, 16b) – Kola kategorie freeride jsou stavěna tak, aby odolala náporu při rychlých a technicky náročných sjezdech a při většině člověkem proveditelných skocích do do výšky, do dálky a do hloubky. Komponenty jsou tudíž velice odolné. Freeridové biky nejsou primárně určeny pro mnohakilometrové přesuny a k ježdění do kopce (těžší kola a široké pneumatiky s velkým valivým odporem, omezený rozsah převodů, ztráta energie z důvodu měkkého aktivního odpružení), ale i k těmto účelům jsou občas využívány. Výrobci myslí na bikery, kteří se chtějí s FR koly přesunovat na větší vzdálenosti vlastní silou a přichází se systémy, jak jim to usnadnit. Nášlapné pedály se z důvodu potřeby volnosti nohou nepoužívají. Freeridové biky, které jsou těžší než biky předchozích kategorií, se vyznačují skvělou ovladatelností na zemi i ve vzduchu, a to díky geometrii rámu a parametrům použitých komponentů. Zdvihy odpružení dosahují nejčastěji hodnot 180 mm. O něco nižších 22

hodnot občas dosahují spíše levnější základní modely, vyšších zase modely určené pro extrémní podobu freeridu. Používají se široká řidítka a krátké představce. Při freeridu jezdci zásadně nesedí na sedle, protože to znemožňuje potřebnou ovladatelnost stroje. Sedlo bývá proto výrazně zasunuté, čímž je vytvořen dostatečný prostor (pro neustálou manipulaci s těžištěm během jízdy i ve vzduchu) mezi jezdcem a strojem. Downhill (DH) (Obr. 17) - Downhillová, neboli sjezdová kola jsou v průměru nejtěžšími zástupci horských kol (přičemž trend odlehčování je viditelný u všech kategorií, tedy i u DH). Neustálé odlehčování v této kategorii kol (a v kategorii FR) má také mnoho odpůrců, kteří tvrdí (a občas mají pravdu), že některé zásadní komponenty, zejména rámy, nemusí být tolik trvanlivé jako dříve vyráběné modely, které byly sice těžší, za to ale vydržely výrazně delší dobu. Sjezdová kola jsou určena primárně pro velmi rychlou jízdu z kopce v terénu, na technicky náročných tratích či stezkách nebo úplně mimo cesty, volným terénem. Zdvih odpružení dosahuje hodnot 200 mm a více. Z důvodu velkých zdvihů a měkkosti pružení si sjezdové stroje v porovnání s freeridovými biky vedou o něco hůře ve vzduchu. Odpružení však může být a často bývá upraveno tak, aby odpovídalo potřebám freeridu. Poté mohou být sjezdová kola využívána pro extrémní podobu freeridu a pro úspěšné absolvování takových skoků, na které by freeridové biky nemusely vystačit se svým zdvihem. Vrátíme-li se k původnímu určení dh biků, v závodech ve sjezdu jde o získání co nejlepšího času při sjetí kopce po různě náročné trati. I na sjezdových tratích se lze setkat se skoky, jezdci se však snaží ve vzduchu trávit pouze tak dlouhou dobu, která je nutná pro úspěšné přistání, protože příliš dlouho trvající let ve skutečnosti ubírá na celkové rychlosti (o výsledku běžně rozhodují desetiny vteřiny). Také u sjezdových kol se vozí vysunuté sedlo pouze v případě nutných přesunů. Během sjezdu je sedlo z výše popsaných důvodů zasunuté. Se sjezdovými biky je prakticky nemožné vyjet větší kopec (celková hmotnost kola, absence dostatečně lehkých převodů, typ obutí, velmi měkké odpružení, které pohlcuje jezdcem vydanou energii). Kola se proto do kopce buďto tlačí, nebo vozí. Nášlapné pedály v této disciplíně využívalo v minulosti více jezdců, než je tomu dnes. Existují zde výhody, které přináší pevné spojení bot s pedály (výhody ve velmi rozbitých pasážích tratí), a také výhody volnosti nohy, kterou poskytují klasické platformové pedály. V souvislost s tímto rozporem si dovolím uvést svůj osobní pohled na věc. Klasické platformové pedály považuji za lepší variantu, neboť umožňují lepší (citlivější) kontrolu nad strojem. Potřebuje-li se jezdec v určitých zatáčkách nebo pasážích opřít nohou o zem, i zde považuji klasické pedály za lepší variantu. Přestože 23

zvyk hraje velkou roli v případě obou typů pedálů, také při skocích shledávám klasické pedály a nespoutanost se strojem za lepší variantu. Jako silný argument pro klasické pedály považuji výsledky jezdce Sama Hilla, který se na klasických platformových pedálech stal několikrát vítězem světového šampionátu v downhillu. Dirt/street (Obr. 18) – Kola těchto kategorií jsou svou geometrií určena pro ježdění v ulicích měst nebo ve skateparcích či ke skákání na tzv. dirtových skocích nebo k použití při slopestyle závodech. Přestože se svým použitím značně liší od předchozích popisovaných typů horských kol, stále se právem mezi horská kola řadí. S terénem je spojují právě dirtové skoky, různé lesní traily nebo slopestyle tratě. Dále jsou občasně použitelná na některých méně náročných freeridových tratích. Jejich geometrie a použité komponenty je určují (na rozdíl od ježdění v neupraveném terénu, kde nevyniknou) především ke skákání a k snadnému provádění triků. Na těchto kolech jsou mimo jiné nejsnadněji proveditelné vertikální i horizontální rotace. Nejrozšířenější podobou těchto kol jsou kola s pevným rámem a odpruženou vidlicí se zdvihem 80 nebo 100 mm. Méně rozšířená jsou dirtová kola s odpruženým rámem (zdvih o hodnotě okolo 100 mm), protože odpružení na dirtových skocích pohlcuje určitou část energie, která je potřebná k dosažení potřebné výšky a vzdálenosti letu. Pro street ježdění (ve městech či skateparcích) se občas využívají kola zcela bez odpružení. Odpružení na dirtových kolech bývá poměrně tvrdé, aby ubíralo co nejméně energie potřebné k letu. Odpružení se na těchto kolech nevyskytuje k tomu, aby zpříjemnilo běžnou jízdu, ale čistě z důvodu zmírnění nárazů po dopadech skoků. Tato kategorie kol je také jednou z posledních, kde nejoblíbenějším materiálem pro stavbu rámů zůstává ocel. Ta je sice nejtěžším používaným materiálem pro stavbu rámů, zato rámy z ní vyrobené jsou nejodolnější a nejtrvanlivější a také o trochu pohodlnější (ocel je sama o sobě pružnější než hliník). Odolnost a trvanlivost je zde důležitá více než u jiných kategorií horských kol, protože kola jsou při těchto stylech ježdění často zahazována při nepovedených tricích. Vyšší váha ocelových rámů bývá vykompenzována absencí některých komponentů (u těchto kol se většinou nepoužívá řadící systém a zpravidla se používá pouze jedna, a sice zadní brzda). Slopestyle (SS) (Obr. 19) – Slopestyle tratě jsou specifické, na svahu zbudované tratě, které obsahují množství skoků, které mívají jak freeridový, tak dirtový charakter. Jezdci si pak zpravidla cestou dolů mohou vybírat z více stop a jednotlivé skoky mohou různě kombinovat. Protože se při slopestyle závodech hodnotí provedené triky na skocích a nikoliv rychlost, bývá povrch tratí udržován pokud možno hladký a bez 24

větších nástrah, aby jezdci nebyli zbytečně zaskočeni mezi jednotlivými dopady a odpaly skoků. Na těchto tratích běžně jezdí jezdci jak na dirtových kolech (ti tak mají výhodu při provádění triků, ale o to více jsou limitováni na velkých skocích, které pro ně představují velký nápor, tak na kolech freeridových (ti mohou naopak snadno zdolávat velké skoky, za to jsou poněkud limitování při tricích, které jsou s těmito biky hůře proveditelné). Aby byly zkombinovány výhody dirtových (možnost snadno provádět triky) i freeridových (možnost pohodlně zaskočit velké skoky) kol, vznikla speciální celoodpružená slopestylová kola, která se svou geometrií blíží kolům dirtovým a hodnotami zdvihu odpružení kolům freeridovým. Slopestylové kolo je tedy jakýmsi kompromisem, který stojí uprostřed mezi kategoriemi freeride a dirt (podobně jako dal kompromis vzniknout kategorii enduro). Tato kola jsou pak kromě slopestylového ježdění logicky vhodná (s určitými omezeními) pro skákání na klasických dirtech i pro používání na freeridových tratích. Většina slopestylových biků dosahuje hodnot zdvihu odpružení mezi 130 a 150 mm, ale prodávají se také biky s určením SS, které se podobají spíše celoodpruženým dirtovým bikům (zdvih odpružení 100 mm) nebo bikům freeridovým (zdvih 170 mm). Hodnoty zdvihu je navíc u mnoha kol možné upravit podle toho, jestli se jezdec zrovna chystá skákat na dirtových skocích nebo jezdit na slopestylové či freeridové trati. Přítomnost či absence řadícího systému záleží většinou na požadavcích jezdce, stejně jako to, jestli použije obě nebo jen jednu brzdu. Fourcross (4X) (Obr. 20) – Kola této kategorie jsou určena pro ježdění na tratích, které se skládají z množství klopených zatáček, boulí a skoků a vzdáleně mohou přípomínat tratě bikrosové, na kterých se jezdí na dvacetipalcových BMX kolech. Rozdíl je ten, že fourcrossové tratě jsou stavěny z kopce. Při závodech vyráží na trať čtyři jezdci současně a soupeří o nejlepší čas. Bez nadsázky lze říci, že fourcross je občas velmi kontaktním sportem, protože tlačenice a srážky jsou zde na denním pořádku. Používaná kola jsou svou geometrií podobná kolům dirtovým, ale často bývají o trochu delší. Různé slitiny hliníku jsou nejčastěji používanými materiály pro stavbu 4X biků, protože jsou lehčí a tužší, což je u fourcrossu žádoucí. Rámy bývají pevné a osazeny bývají odpruženou vidlicí se zdvihem 80–100 mm. Na náročnějších tratích se běžně používají rámy celoodpružené, také s menším zdvihem okolo 100 mm. Přítomnost či absence převodů záleží opět na preferencích a jízdním stylu jezdce. Nášlapné pedály jsou v této disciplíně hojně rozšířené. Trial (Obr. 21) – Trialová kola jsou více než k jízdě přizpůsobená k poposkakování z překážky na překážku. Mají pouze jeden lehký převod, který umožňuje odrážet se 25

pomocí přišlápnutí. Tato kola zpravidla nemají žádné, nebo jen minimalistické sedlo. Trialová kola nemají odpružení, protože by zde ukrajovalo energii potřebnou ke skokům. Typickým rysem trialových kol jsou dále dlouhé představce, široká řidítka, vysoce účinné brzdy a velmi nízký tlak v pneumatikách.

1.4 Bikeparky v ČR Bikeparky jsou zóny, ve kterých se nachází různé typy tratí, jež jsou určeny pro adrenalinově zaměřené bikery. V bikeparcích se tedy nachází nejčastěji tratě freeridové a sjezdové a dále mohou obsahovat tratě slopestylové nebo sekce dirtové či fourcrossové. Součástí bikeparků mohou být také singletracky – méně náročné, hravé stezky pro terénní cyklisty, které jsou vyhledávány nejen all-mountain nebo enduro jezdci, ale také vyznavači cross-country i dalších (nejen horských) disciplín. Stále častěji jsou bikeparky navštěvovány také lidmi, kteří si chtějí tento sport pouze vyzkoušet na vypůjčeném kole. Oficiální bikeparky bývají zpravidla obsluhovány lanovkou, a tudíž většinou vznikají na svazích, které jsou v zimě využívané k provozování zimních sportů. Neexistuje oficiální seznam všech bikeparků v ČR a kromě toho nové bikeparky stále vznikají. Některé internetové stránky (př. www.ceskebikeparky.cz nebo www.bikeparks.org) sice obsahují seznam některých českých bikeparků, tyto seznamy však nejsou kompletní. Následující výčet bikeparků také nemusí být kompletní a slouží především jako zmapování orientačního množství bikeparků a základních informací o nich. Uvedeny jsou až na výjimky ty bikeparky, které jsou obsluhovány sedačkovou lanovkou nebo vlekem. Bílá – Bikepark Bílá leží v CHKO Beskydy v obci Bílá a vznikl v roce 2011. V roce 2011 byla v provozu jedna trať obsahující mimo jiné lávky, skoky, klopenky a schody. S rozšiřováním bikeparku do budoucna se počítá. Bikepark je obsluhován čtyřsedačkovou lanovkou. [17, 18] Bobrovníky – Bikepark Bobrovníky, který je v provozu od roku 2009, se nachází poblíž Ostravy u obce Bobrovníky. Jde o malý areál s krátkými tratěmi postavenými na mírném svahu, který není obsluhován lanovkou. V recenzích je vychvalován také proto, že se na malý prostor podařilo vměstnat několik různých zábavných tratí (freeridových a sjezdových), které lze mezi sebou různě kombinovat. V bikeparku se nachází množství skoků od menších po relativně velké a také 26 metrů dlouhá lávka. [19] 26

Fajtův kopec – Bikepark Fajtův kopec leží u Velkého Meziříčí, je obsluhován vlekem a nachází se v něm tratě pro slopestyle, freeride a fourcross. Tento bikepark střední až vyšší náročnosti byl otevřen v roce 2009. V bikeparku se nachází mimo jiné dropy, dirty, naskakovací bedna, step-up, wallride nebo gap. [20, 21] Hejnice – Tento bikepark se nalézá v obci Hejnice, nedaleko Liberce. Je v něm pět tratí o délce 500–700 metrů. Dále se v bikeparku nachází jedna trať zaměřená čistě na skoky (lavice, gapy, transfery). Bikepark je obsluhován vlekem. [22] Javorový vrch – Tento vrch nacházející se nedaleko Třince je mezi bikery již řadu let oblíbený. V roce 2011 ohlásil areál záměr vybudovat oficiální bikepark. S realizací by se mělo začít v roce 2012. [23] Ještěd – 2426i Bikepark Ještěd se nachází v těsné blízkosti města Liberec a skládá se ze tří freeridových tratí. Na místě je možnost zapůjčení kol. Bikepark je obsluhován lanovkou. Tratě se nenachází přímo na svahu vrchu Ještěd, ale na o něco nižším vrchu Skalka. [24] Klínek – Bikepark Klínek leží v Předklášteří u Tišnova. Obsahuje dvě středně náročné tratě, které jsou určeny jezdcům downhillu a freeridu a je obsluhován vlekem. Skoky lze objet, tudíž je bikepark vhodný jak pro zkušené jezdce, tak pro začátečníky. Tratě vedou jak po sjezdovce, tak lesem. [25] Kopřivná – Bikepark Kopřivná se nachází v Jeseníkách, v obci Malá Morávka. Bikepark je postaven pro bikery všech úrovní ježdění od začátečníků po pokročilé a je obsluhován lanovkoku. Trať je dlouhá 600 metrů a nachází se na ní různé skoky, klopenky, lavice, wallridy, gapy a technické pasáže. Větší skoky lze v případě potřeby objet. Vlek nevede až na vrchol kopce, ale přesto se nad úrovní výstupní stanice nachází freeridová sekce, která je navázána na zbytek tratě. Na místě jsou k zapůjčení horská kola. [26, 27] Kouty – Bikepark Kouty se nachází v obci Kouty nad Desnou, nedaleko obce Loučná nad Desnou. Obce spadají do CHKO Jeseníky. S výstavbou bikeparku se začalo v roce 2011. Bikepark je obsluhován šestisedačkovou lanovkou a nachází se v něm tratě různých obtížností. Začátek tratí je v horní stanici lanovky na Medvědí hoře ve výšce 1100 m. n. m. Cíl je v dolní stanici lanovky (Liščí potok) ve výšce 600 m. n. m. Ti, kteří nemají svůj bike, si jej mohou na místě zapůjčit. Lehčí trasa – modrá – je dlouhá 5 km a jmenuje se Uhlířská stopa (částečně vede po uhlířské cestě). Obtížnější trasy – červené – se jmenují Stará medvědice a Hřebenovka (3 km a 3,5 km). Nejtěžší trať se jmenuje Koutíkův sen a je dlouhá 2,5 km. [28, 29, 30] 27

Kyčerka – V roce 2011 započala ve Velkých Karlovicích, nedaleko Vsetína, výstavba bikeparku Kyčerka, který bude uveden do provozu v roce 2012. Cílem je vybudovat zábavný bike park pro všechny kategorie bikerů. Tratě povedou jak lesem, tak po sjezdovce a budou obohaceny dřevěnými překážky a dalšími zábavnými a technickými prvky. Naplánovaná je prozatím výstavba tří tratí. Pro začátečníky bude určen UNIVERSITY TRAIL. Profesionálům bude určen PROFI TRAIL s náročnými prvky. HOBBY TRAIL bude stát, co se týče náročnosti, na pomezí mezi předchozími dvěma zmíněnými tratěmi. Součástí projektu je výstavba singletracků, které nabídnou propojení s jinými tratěmi budovaných v rámci regionu Horního Vsacka. [31] Lipno – Bikepark Lipno, ležící v obci Lipno nad Vltavou a rozprostírající se na svahu vrchu Kramolín, byl uveden do provozu v roce 2009. Tehdy byla otevřena první trať, která vede po sjezdovce a místy okrajem lesa a která je určena především začínajícím bikerům. V roce 2010 byla otevřena druhá, náročnější trať freeridového charakteru, která vede pod lanovkou. V roce 2011 přibyla sekce obsahující sedm lavic menších i větších rozměrů. U nástupní stanice lanovky se nachází dětské cyklohřiště s dřevěnými překážkami, které je určeno nejmenším. Další rozšiřování bikeparku v budoucnosti je v plánu. Bikepark je obsluhován čtyřsedačkovou lanovkou a k dispozici je půjčovna kol. Od roku 2010 mají lidé možnost jízdy s instruktorem. Tratě jsou situovány tak, že je z nich možný výhled na vodní nádrž Lipno. [32] Mladé Buky – Bikepark Mladé Buky, který byl otevřen v roce 2010, leží ve stejnojmenné obci poblíž města Trutnov. Park se skládá ze dvou různě obtížných tratí. Součástí je také pumptrack. K přesunu na kopec slouží vlek. V cílovém prostoru se nachází půjčovna kol a vybavení. [33] Monínec – RB Bikepark Monínec leží zhruba 20 km severně od města Tábor. Areál disponuje čtyřsedačkovou lanovou dráhou s délkou 1200 m, převýšením 212 m, moderním zázemím a širokou škálou možných doplňkových aktivit po celou rodinu. Tento bikepark byl oficiálně uveden do provozu v roce 2010. V současnosti se v něm nachází dvě tratě sjezdového charakteru. [34] Mostyshore – V obci Mosty u Jablunkova nedaleko Třince se nachází bikepark Mostyshore, který nabízí tratě pro freeride a downhill. Bikepark je obsluhován vlekem, pokud se jej rozhodne využívat alespoň 6 bikerů. [35] Razula – Bikepark Razula leží 25 km od města Vsetín, v obci Velké Karlovice. Je založen na sjezdové trati v délce 1300 metrů a převýšením 210 metrů. Trať je vedena

28

z části po sjezdovce a z části ve smrkovém lese. V areálu se nachází také pumptrack. Bikepark je obsluhován vlekem. [36] Rokytnice nad Jizerou – V místním bikeparku, který leží na okraji Krkonošského národního parku, se nachází jedna sjezdová a jedna freeridová trať v délkách zhruba 1700 m. Sjezdová trať bývá dějištěm Mistrovství ČR v downhillu. V blízkosti lanové dráhy je půjčovna kol. Provoz bikeparku byl zahájen v roce 2007. Tratě vedou po svazích sjezdovek a pod dráhou čtyřsedačkové lanovky v lokalitě Horní Domky. Paní Renata Žalská, místopředsedkyně akciové společnosti Spartak Rokytnice (provozovatel bikeparku), mne informovala, že v současné době existují snahy o prosazení plánu výstavby tratí na Lysé hoře. [37] Střemeníčko – Tento bikepark se nachází poblíž města Litovel a svým charakterem je vhodný zejména pro jezdce disciplín slopestyle a dirt. Park je rozdělen na několik částí, které obsahují rozjezdové dropy, dirty, dřevěný step-up/step-down a nachází se v něm také jeden z největších foampitů v ČR. Park funguje od roku 2010. [38] Sviňorky – Tento bikepark se nachází v obci Morávka nedaleko Frýdku-Místku. Kopec je obsluhován vlekem a v bikeparku se nalézají dvě downhillové tratě o délce 850 metrů a fourcrossová trať o délce 650 metrů. [39] ŠKO-ENERGO MBC Bikepark – Tento bikepark leží v obci Kosmonosy v těsné blízkosti města Mladá Boleslav. Lokalita bikeparku je rozdělena na tři sekce. Ty obsahují fourcrossovou trať, slopestylovou trať a sekci s dirtovými skoky. [40] Špičák – KONA Bikepark Špičák leží na území CHKO Šumava, blízko města Železná Ruda. První trať zde byla otevřena v roce 2007. V současnosti jde o jeden z nejprogresivněji se rozvíjejících bikerků v Čechách. V bikeparku je několik kilometrů freeridových tratí, jedna trať sjezdová a skoková sekce s lavicemi. Tratě jsou vedeny z části lesem a zčásti po sjezdovkách. Na vrchol kopce vede čtyřsedačková lanovka. K dispozici je půjčovna kol. [41] Špindl – Trek Špindl Bike Park, který se nachází ve Špindlerově Mlýně, obsahuje čtyři různé tratě. Nachází se zde jak náročná sjezdová trať, která splňuje požadavky pro pořádání závodů republikového i světového charakteru, tak trať pro začínající. Dále se zde nachází trať freeridová a singletrail. Bikepark je obsluhován lanovkou a na místě je možnost zapůjčení kol. [42] V příloze B naleznete přehledovou mapku zmíněných bikeparků.

29

1.4.1 Základní typy terénních překážek používaných v bikeparcích V bikeparcích, stejně jako na ostatních neoficiálních tratích, se setkáváme s řadou různých typů skoků a překážek. K jejich stavbě se zpravidla využívá přírodních materiálů (hlína, dřevo, kameny). O tom, jaká je podoba té které překážky, pak rozhodují zkušenosti, cit a záměr stavitele, kterým nebývá nikdo jiný než různě zkušený biker. Člověk bez zkušeností s ježděním nemůže vybudovat funkční bikepark, ani kdyby měl v ruce sebelepší plány, protože jednotlivé překážky a jejich návaznost je nutno během výstavby testovat. Minimálně by k tomu stavitel „nebiker“ potřeboval neustálou asistenci zkušeného bikera, proto je praxe taková, že tratě bikeparků navrhují i realizují sami jezdci. Konkrétní podobu bikeparku ovlivňuje to, komu jsou ty které tratě určené (začátečníkům, pokročilým, profesionálům). Tím je ovlivněn celý průběh tratě. Neméně důležitým faktorem, ovlivňujícím podobu a náročnost trati, je převládající sklon terénu. Všechny typy skoků a překážek mohou být zbudovány ve velmi snadném, až ve velmi obtížném provedení co do sjízdnosti/skočitelnosti. Rock garden (Obr. 22) – Jde o různě velké plochy, na nichž se nachází napevno nebo volně ložené kameny. Tyto plochy mohou být přírodního charakteru nebo uměle vytvořené. Klopená zatáčka-klopenka (Obr. 23) – Tyto zatáčky jsou nejběžnějším terénním prvkem, který se používá na mnoha typech tratí. Klopené zatáčky mohou se zemí svírat menší či větší úhel, mohou být méně či více uzavřené a jsou různě dlouhé. Mohou jezdce jak zpomalit, tak zrychlit. Používají se buďto čistě pro zpestření tratě, nebo v místech, kde je záměrem korigovat jezdcovu rychlost, nebo v místech, kde je skutečně potřeba zatočit, ale kvůli rychlosti v daném místě je lepší postavit klopenou zatáčku, než ponechat zatáčku neklopenou (přesto se často některé zatáčky úmyslně ponechávají neklopené). Wallride (Obr. 24) – Překážka, která se nejčastěji staví ze dřeva. Jde o jakousi stěnu, která se zemí svírá často až kolmý úhel. Na některé wallridy je možné pouze najet a poté z nich sjet nebo seskočit, na jiné se naskakuje za pomoci odpalu a dolů se seskakuje. Lavice (Obr. 25) – Jde o překážky-skoky, které jsou tvořeny nejčastěji z hlíny. Méně zkušení jezdci je mohou pouze přejet a zkušenější jezdci je využívají ke skoku. Je-li lavice využita ke skoku, biker letí jak do výšky, tak do dálky.

30

Dirt (Obr. 26) – Tento typ skoku se od lavice liší tím, že nelze pouze přejet. Mezi odpalem a dopadem není plocha, na kterou je možné dopadnout v případě malé rychlosti nebo špatného odrazu. Pro úspěšné absolvování dirtového skoku je tedy nutné překonat ve vzduchu celou vzdálenost mezi odpalem a dopadem. Gap (Obr. 27) – Jde o skok, který bikera vyšle spíše více do dálky než do výšky. Ve správném slova smyslu jde o skok, kdy se mezi odpalem a dopadem nachází například cesta, říčka nebo rokle. Pro potřeby bikeparků tak mohou být nazývána také skoky, kdy se mezi odpalem a dopadem tyto překážky nenachází, ale let je směřován více do dálky, než do výšky nebo do hloubky. Step-down (Obr. 28) – Jde o skok, jehož dopad se nachází v nižší úrovni než jeho odpal. Skoky typu step-down často mohou více či méně korespondovat s některými gapy nebo dropy. Step-up (Obr. 29) – U tohoto typu skoku se dopad nachází ve vyšší úrovni než odpal. Drop (Obr. 30) – Při tomto typu skoku biker letí (nebo spíše padá) více do hloubky než do dálky. Nájezdové rychlosti na skok typu drop bývají v průměru nižší v porovnání s rychlostmi potřebnými ke skokům, při kterých se letí více do dálky nebo do výšky (gap, step-down, lavice, dirt) Transfer (Obr. 31) – Tento pojem se může týkat více typů skoků, zpravidla dirtů, lavic nebo gapů. Skok je transferový tehdy, je-li směr dopadu jiný než směr odrazu nebo je-li k přistání využito jiného dopadu, než který je v rovině odpalu. Biker se tedy ideálně musí odrazit a přizpůsobit průběh letu tak, aby dopadl do směru dopadu, který nekoresponduje se směrem odpalu. Lávky (Obr. 32) – Jde o různě široké dřevěné konstrukce, které se nachází v různé výšce. Mohou být součástí tratí nebo z nich může být vytvořena trať zcela samostatná. Při pohybu na lávkách nejde většinou tolik o rychlost, ale o stabilitu. Většinou nebývají širší než půl metru, minimální šířky mohou v extrémních případech lehce převyšovat šířku pneumatik. Pumptrack (Obr. 33) – Pumptrack je kratičká trať, která se skládá z boulí a klopených zatáček a mívá oválný tvar. Biker se v něm nepohybuje za pomoci šlapání, ale pumpováním rukama se zapojením nohou a celého těla. Cílem začátečníků je naučit se jezdit dokola a zrychlovat. Snahou pokročilých je projet kolo v co nekratším čase. Foampit (Obr. 34) – Foampit slouží k bezpečnému učení triků. Jde o konstrukci naplněnou molitanem, do kterého se dopadá. Před touto konstrukcí se nachází dirtové odpaly. Dopadat se do něj případně může také jako z dropu. 31

2 Praktická část Cílem praktické části práce je zlepšit podmínky pro bikery v ČR. Za tímto účelem jsem provedl dvě dotazníkové šetření. První ze dvou realizovaných dotazování, kterým chci ke zlepšení podmínek pro bikery přispět, se týkalo zájmu odborné veřejnosti o realizaci bikeparku na vrchu Kleť. Tento vrchol, který se nachází nedaleko měst Český Krumlov a České Budějovice, je nejvyšším vrcholem CHKO Blanský les a je vysoký 1084 m. Kleť je obsluhována lanovou dráhou, která umožňuje vývoz kol, a v současné době slouží především turistům (pěším i cykloturistům). Vrch Kleť je již řadu let velmi oblíbený mezi terénními cyklisty mnoha kategorií (XC, AM/EN, FR, DH). Ti k ježdění využívají značené turistické trasy KČT, lesní cesty a také některé neoficiální sjezdové stopy. Jezdcům uvedených kategoríí by přitom bylo možné nabídnout kvalitní a přímo jim určené stezky a tratě, které by uspokojily jejich potřeby. Pro tyto jezdce by se daná lokalita stala ještě více atraktivní. Na základě výsledků tohoto prvního dotazování jsem oslovoval různé právní subjekty a žádal je o vyjádření jejich postoje ve věci realizace bikeparku na Kleti. Druhé realizované dotazování, kterým bych rád přispěl ke zkvalitnění podmínek pro bikery v naší republice, se týkalo spokojenosti a přání bikerů v souvislosti s bikeparkem v Lipně nad Vltavou. Tento bikepark, který se nachází na vrchu Kramolín, byl uveden do provozu v roce 2009. V roce 2009 zde fungovala jedna trať a v letech 2010 a 2011 docházelo k navýšení vždy o jednu trať. Jelikož se podoba tohoto bikeparku stále formuje, rozhodl jsem se, že za pomoci dotazníkového šetření včas podchytím názory bikerů a zjistím jejich spokojenost s dosavadním stavem a jejich přání do budoucna. V tomto bikeparku jsem v měsících červenci a srpnu v sezónách 2010 a 2011 působil jako instruktor a shaper (údržbář tratí), tudíž k němu mám velmi blízko, a proto, jak se později ukáže, výsledky dotazování v podstatě odráží názory a postřehy, se kterými přicházím do styku osobně.

2.1 Zjišťování zájmu bikerů o realizaci bikeparku na vrchu Kleť Prvním krokem v rámci prvního ze dvou realizovaných dotazování bylo dotazníkové šetření zájmu o realizaci bikeparku na vrchu Kleť mezi samotnými terénními cyklisty. Elektronický dotazník pro toto šetření jsem vytvořil na serveru www.vyplnto.cz a

žádost

o

jeho

vyplnění

jsem

poté

umístil

na

cyklistických

serverech 32

www.bike-forum.cz, www.dolekop.com a www.frbikes.cz a na diskuzních serverech www.nyx.cz a www.lide.cz v souvisejících tematických kategoriích. Dotazníky jsem dále osobně zasílal svým přátelům z řad bikerů. Na serveru www.dolekop.com se navíc bez mého přičinění objevil článek v kategorii „bleskovky“, který oba mé dotazníky propagoval (prováděl jsem současně ještě druhé šetření, které je předmětem druhého zjišťování v rámci praktické části práce). Dotazník obsahoval 18 otázek, jimiž jsem kromě zájmu o realizaci bikeparku zjišťoval také další doplňující informace o respondentech. Dotazník vyplnilo celkem 236 respondentů. Vypovídací hodnotu zjištěných dat tudíž považuji za velmi dobrou.

Výsledky dotazování: 1. Jak často vyjedete v sezóně průměrně na kole? Jak často vyjedete v sezóně průměrně na kole?

4%

3%

49%

7-4x týdně 3-1x týdně 1x za dva týdny

44%

méně často/nepravidelně

Graf č. 1 – výsledek 1. otázky (šetření č.1) Z výsledku je patrné, že naprosté minimum dotazovaných cyklistů vyráží v sezóně na kole méně často než alespoň jednou týdně. Téměř polovina cyklistů pak kolo využívá minimálně čtyřikrát do týdne. Výsledek svědčí o tom, že se podařilo získat mnoho respondentů, kteří jezdí na kole velmi často.

33

2. Jakou maximální vzdálenost jste ochotni alespoň jednou ročně absolvovat k návštěvě nějaké bikové lokality? Jakou maximální vzdálenost jste ochotni alespoň jednou ročně absolvovat k návštěvě nějaké bikové lokality? 15% 38% do 100 km 100-300 km 300-500 km 30%

více než 500 km

17%

Graf č. 2 – výsledek 2. otázky (šetření č.1) Zde je výsledek vyváženější. Vzdálenost do 100 km je ochotno absolvovat 15,25% respondentů. Vzdálenost 100–300 km je ochotno absolvovat 30,51% respondentů. Cestovat 300–500 km za oblíbenou lokalitou je ochotno 16,53% respondentů. Cestu dlouhou více než 500 km je ochotno podstoupit 37,71% respondentů. Nejméně početnou skupinou jsou tedy jezdci, kterým k ježdění stačí kraj, ve kterém bydlí, nebo kraje sousední. Druhou, o málo početnější skupinou jsou jezdci, kteří jsou ochotni absolvovat cestu za účelem provozování cyklistiky v místě, které se může nacházet kdekoliv v naší republice nebo v zemích s naší republikou sousedících. Výrazně početnější skupinou jsou jezdci, kteří jsou ochotni navštěvovat lokality pouze v rámci velké části ČR nebo příhraničí. Nejpočetnější skupinou jsou cyklisté, kteří jsou ochotni navštívit lokality daleko za hranicemi naší republiky. Z výsledků této otázky vyplývá, že většina cyklistů je ochotná cestovat za cyklistickými lokalitami v rámci celé ČR i zahraničí.

3. Zaškrtněte, které disciplíně se věnujete (je možné vybrat více odpovědí nebo uvést disciplínu, která v nabídce není)

34

Zaškrtněte, které disciplíně se věnujete

61,02% 51,69%

FR DH

38,14%

XC

34,75%

AM/EN

22,03% 2,97%

Dirt/street

2,12%

Road 4X

0,00% 10,00% 20,00% 30,00% 40,00% 50,00% 60,00%

70,00%

Graf č. 3 – výsledek 3. otázky (šetření č.1) Nejčastěji provozovanou disciplínou se mezi dotázanými respondenty stal freeride, kterému se nějakým způsobem věnuje 61,02% z nich. Dále 54,69% respondentů provozuje downhill (sjezd). Další, velmi rozšířenou a oblíbenou disciplínou je XC, jemuž se věnuje 38,14% respondentů. Podobné množství respondentů, a sice 34,75% se zabývá disciplínami all-mountain nebo enduro. Posledními, mezi respondenty hojně provozovanými disciplínami, jsou dirt a street, které provozuje pětina (22,03%) respondentů. Necelá tři procenta respondentů se věnují silniční cyklistice a dále se příležitostně objevily disciplíny jako 4X, BMX nebo park/street. Z výsledků vyplývá, že se terénní cyklisté většinou věnují více různým disciplínám zároveň, což považuji za pozitivní zjištění, protože univerzálnost a zvídavost napříč disciplínami považuji za kladnou vlastnost bikera.

4. Můžete říci, že u Vás některá disciplína vede nad ostatními, co do oblíbenosti?

35

Můžete říci, že u Vás některá disciplína vede nad ostatními, co do oblíbenosti? 10% 13%

ano ne nevím

77%

Graf č. 4 – výsledek 4. otázky (šetření č.1) Odpověď „ano“ uvedlo 77,54% respondentů. Odpověď „ne“ pouze 12,71%. Zbylých 9,75% respondentů uvedlo odpověď „nevím“. Z výsledků této otázky vyplývá, že přestože se terénní cyklisté většinou současně věnují více než jedné disciplíně, zároveň většinou určitou disciplínu upřednostňují.

5. Která disciplína u Vás vede, co do oblíbenosti? Která disciplína u Vás vede, co do oblíbenosti?

35,91% DH

30,94%

FR

14,92%

XC 13,81%

AM/EN

11,60%

0,00%

10,00%

20,00%

Dirt/street

30,00%

40,00%

Graf č. 5 – výsledek 5. otázky (šetření č.1)

36

Tato otázka byla určena pouze těm respondentům, kteří v otázce č. 4 odpověděli „ano“. Downhill neboli sjezd je nejoblíbenější disciplínou pro 65 z 236 respondentů. 56 respondentů upřednostňuje freeride, 27 cross-country, 25 all-mountain/enduro a 21 dirt/street. Ostatní disciplíny jsou v rámci tohoto šetření upřednostňovány jednotlivci.

6. Kolik průměrně ročně investujete do vybavení? Kolik průměrně ročně investujete do vybavení? 4%

5%

5% méně než 20 tisíc 20-40 tisíc 40-60 tisíc 26% 60%

více nevím

Graf č. 6 – výsledek 6. otázky (šetření č.1) Z výsledků je patrné, že větší polovina respondentů neinvestuje ročně do vybavení částku přesahující 20 tisíc Kč. 35% respondentů investuje ročně částku vyšší než 20 tisíc a někteří neví, kolik ročně do vybavení investují. Tento výsledek v podstatě kopíruje strukturu, kterou mám v praxi vypozorovanou. Charakter otázky považuji za čistě informativní.

7. Budujete nějakou vlastní „lokalitu“?

37

Budujete nějakou vlastní „lokalitu“?

50%

50%

ano ne

Graf č. 7 – výsledek 7. otázky (šetření č.1) Na tuto otázku, kde bylo možné odpovědět buďto „ano“, nebo „ne“, jsem obdržel zajímavé, absolutně rovnoměrné rozložení odpovědí. Přesně 50% respondentů tedy odpovědělo, že vlastní lokalitu buduje, a 50% odpovědělo, že se budováním vlastní lokality nezabývá. Tento výsledek potvrzuje fakt, že množství bikerů má nějakou svojí lokalitu (lokality), kde svépomocí upravují a udržují stopy, budují tratě a staví skoky.

8. Podílíte se na budování „lokalit/y“ svých přátel? Podílíte se na budování „lokalit/y“ svých přátel?

36%

ano ne 64%

Graf č. 8 – výsledek 8. otázky (šetření č.1) 38

Převažující počet odpovědí „ano“ u této otázky ukazuje, že mnoho respondentů, kteří budují své lokality, zároveň pomáhají s budováním lokalit svým přátelům a někteří respondenti, kteří se budováním vlastních lokalit nezabývají, alespoň jinde s budováním lokalit pomáhají. Toto zjištění je velice důležité, neboť může nezasvěceným objasnit, jak ochota podílet se na výstavbě lokalit k provozování terénní cyklistiky pomáhá k vytváření a stále se rozšiřujícímu počtu těchto míst ať už oficiálních, nebo neoficiálních, legálních či nelegálních.

9. Navštěvujete bikeparky? Navštěvujete bikeparky?

24%

ano ne

76%

Graf č. 9 – výsledek 9. otázky (šetření č.1) U této otázky byly opět na výběr pouze odpovědi „ano“ a „ne“. Tři čtvrtiny respondentů (75,85%) uvedly, že bikeparky navštěvují, a zbylá třetina (24,15%) uvedla, že nikoliv.

10. Jak často bikeparky navštěvujete?

39

Jak často bikeparky navštěvujete? 3% 35% 37% 1-4x ročně 5-8x ročně vícekrát nevím

25%

Graf č. 10 – výsledek 10. otázky (šetření č.1) Tato otázka byla určena jen respondentům, kteří v otázce č. 9 odpověděli, že bikeparky navštěvují. Výsledky ukazují, že 35% respondentů navšťěvuje bikepark 1–4 krát za rok, čtvrtina respondentů jej navštíví 5–8 krát ročně, 37% respondentů jej navštíví častěji než 8 krát ročně a někteří o počtu návštěv bikeparků nemají přehled.

11. Které tvrzení se na Vás hodí? Které tvrzení se na Vás hodí? 7%

8%

39% 46%

1. Mám jeden oblíbený bikepark, kde jezdím a jiné navštěvuji jen zřídka, nebo vůbec. 2. Preferuji konkrétní bikepark/y, ale když je možnost, rád navštěvuji i jiné. 3. Mám rád změnu a proto preferuji navštěvování a střídání různých bikeparků. žádné

Graf č. 11 – výsledek 11. otázky (šetření č.1)

40

Také tato otázka byla určena pouze respondentům, kteří bikeparky navštěvují. Na výběr jsem poskytl tři tvrzení a na výběr byla také možnost „žádné“, v případě že by se respondent s žádným tvrzením neztotožnil. Cílem bylo zjistit, jestli jsou bikeři spíše vázáni na své domovské bikeparky nebo jestli bikeparky raději střídají. Necelá polovina (46%) respondentů preferuje konkrétní bikepark nebo bikeparky, ale když mají možnost, rádi navštěvují i jiné. Velká část respondentů (39%) má rádo změnu, a proto preferuje navštěvování a střídání různých bikeparků. 8% respondentů má pouze jeden oblíbený bikepark, proto ostatní bikeparky navštěvují jen výjimečně nebo vůbec. 7% respondentů se neztotožnilo s žádným výrokem. Tuto otázku jsem zvolil z toho důvodu, aby se potvrdilo, že většina bikerů nelpí pouze na svém domácím bikeparku, ale naopak že bikeři rádi více nebo méně cestují za různými lokalitami. Tito respondenti tvoří sice relativně malý, ale jistě nezanedbatelný segment účastníků cestovního ruchu. Výsledek této otázky považuji za pozitivní pro realizaci bikeparku na Kleti nejen proto, že řada bikerů provádí takzvané roadtripy, kdy v rámci své dovolené cestují a navštěvují různé lokality.

12. Líbilo by se Vám, kdyby vznikl nový bikepark na vrchu Kleť, který je nejvyšším vrcholem Blanského lesa? Líbilo by se Vám, kdyby vznikl nový bikepark na vrchu Kleť, který je nejvyšším vrcholem Blanského lesa? 18% 6% ano ne nevím

76%

Graf č. 12 – výsledek 12. otázky (šetření č.1)

41

Výsledek této otázky potvrdil můj předpoklad o tom, že třem čtvrtinám dotazovaných by se mohlo líbit, kdyby nový bikepark vznikl. Zajímavým zjištěním byl na první pohled fakt, že si bikepark na vrchu Kleť přeje absolutně stejný počet respondentů, jako je počet těch, kteří v otázce č. 9 odpověděli, že bikeparky navštěvují. Po kontrole surových dat však bylo zjištěno, že tato shoda je dílem náhody, protože několik málo respondentů, kteří bikeparky navštěvují, bikepark na Kleti nechtějí nebo neví, jestli ho chtějí. Mezi respondenty, kteří uvedli, že bikeparky nenavštěvují, se pak našli tací, kteří se vyjádřili kladně pro realizaci bikeparku.

13. Tratě jakého typu byste na Kleti rádi našli? Tato otázka byla určena těm, kterým by se líbilo, kdyby bikepark na Kleti vznikl. Na výběr jsem dal základní typy tratí. Respondenti mohli vybrat více typů tratí zároveň, případně připsat typ tratě, který ve výběru chyběl. Trať nebo tratě pro freeride by na Kleti rádo objevilo 152 respondentů. Downhill by na Kleti rádo provozovalo 122 respondentů. Singletracky neboli stezky (nejen) pro jezdce all-mountainu, endura, ale i cross-country by na Kleti chtělo 86 respondentů. 5 respondentů by si přálo 4X trať. Ostatní se vyjadřovali individuálně například ve smyslu: „čím více stylů ježdění bude na Kleti možné provozovat, tím lépe“ nebo „ideální by bylo, aby si každý našel to své“.

14. Kolik byste byli ochotni zaplatit za celodenní permanentku?

42

Kolik byste byli ochotni zaplatit za celodenní permanentku? 12%

19%

10% max. 200 Kč 200-300 Kč více nevím

59%

Graf č. 13 – výsledek 14. otázky (šetření č.1) Necelá pětina respondentů by byla ochotna za celodenní permanentku na Kleti zaplatit částku ve výši maximálně 200 Kč. Více než polovina respondentů pak částku mezi 200 a 300 Kč. Desetina respondentů by byla ochotna zaplatit více a 12% respondentů neví, kolik by bylo ochotno za celodenní ježdění na Kleti zaplatit.

15. Pokud by bikepark na Kleti vznikl, jak často byste byli ochotni jej navštívit? Pokud by bikepark na Kleti vznikl, jak často byste byli ochotni jej navštívit?

22% 1-3x ročně 49%

4-6x ročně vícekrát nevím

15%

14%

Graf č. 14 – výsledek 15. otázky (šetření č.1)

43

Polovina respondentů by byla ochotna navštívit bikepark na Kleti 1–3x do roka. 14% by jej bylo ochotno navštívit 4–6x ročně a 15% by jej navštívilo 7x nebo vícekrát. Předpokládám, že většina z respondentů, která uvedla, že by jej navštívila vícekrát, má své bydliště blíž vrchu Kleť než respondenti, kteří uvedli, že by jej navštívili 1–3x ročně. Více než pětina respondentů uvedla, že neví, kolikrát by byla ochotna bikepark na Kleti navštívit. Odpovědí nevím jsem očekával o něco více, protože lze předpokládat, že biker pro rozhodnutí, kolikrát je zhruba ochotný danou lokalitu navštívit, potřebuje vědět, jak kvalitní tratě se v místě nacházejí. Vzhledem k tomu, že s kvalitou se v tomto směru více či méně dopředu počítá, lze výsledky považovat za optimální.

16. Jaké je Vaše pohlaví? Jaké je Vaše pohlaví? 3%

muž žena

97%

Graf č. 15 – výsledek 16. otázky (šetření č.1) Zobrazený graf by bylo možné ponechat bez komentáře. Pouze šest žen (2,54% všech respondentů) se zúčastnilo provedeného dotazníkového šetření. Žen, které se věnují techničtějším stylům terénní cyklistiky, skutečně není mnoho, ale samozřejmě existují. Ženy, pohybující se v terénní cyklistice, pak většinou provozují disciplíny cross-country nebo all-mountain. Disciplínám enduro, freeride, downhill či dirt/street se z důvodu jejich fyzické i psychické náročnosti věnuje skutečně velmi málo žen.

17. Jaký je Váš věk? 44

Jaký je Váš věk?

10%

2%

5%

32%

do 15 let 16-20 let 21-30 let 31-40 let 41 let a více

51%

Graf č. 16 – výsledek 17. otázky (šetření č.1) Rostoucí popularita adrenalinových disciplín v rámci terénní cyklistiky za posledních několik let se adekvátně promítla do věkové struktury respondentů. Největší skupina (polovina) respondentů byla ve věku 21–30 let. Druhá největší skupina respondentů byla ve věku 16–20 let. Těch byla téměř třetina. Desetina respondentů byla ve věku 31– 40 let. Odpovídali také respondenti ve věku do 15 let a našlo se i několik respondentů starších 41 let. Věkovou strukturu, která vzešla z výsledku tohoto dotazu, považuji za odrážející se realitu.

18. Jak jste se dostali k MTB? V této polouzavřené otázce uvedla odpověď „sám“ téměř polovina respondentů (46,19%). Velká část respondentů (37,71%) se k horskému kolu dostala díky přátelům. Rodina k tomuto sportu přivedla 11,02% respondentů. Podíl ostatních odpovědí nedosahuje ani 2%, přičemž některé z nich by bylo navíc možné zahrnout pod možnosti „sám“, „přátelé“ i „rodina“. Tuto závěrečnou otázku jsem položil z čistě informačních důvodů, abych zjistil, jakým způsobem se lidé k tomuto sportu dostanou.

2.1.1 Shrnutí zjištěných výsledků Při hlubší analýze získaných dat bylo možné zjistit některé zajímavé souvislosti. Například že 92% procent z respondentů, kteří budují nějakou vlastní lokalitu, pomáhá 45

zároveň s budováním lokalit svých přátel a 91% z nich navštěvuje bikeparky. Respondenti, kteří budují svou lokalitu, by si z 86% přáli realizaci bikeparku na Kleti a pouze necelá tři procenta se vyjádřila proti realizaci. Dále bylo zjištěno, že pouze dva respondenti (1,12%), kteří navštěvují bikeparky, by si bikepark na Kleti nepřáli. 11,73% z respondentů navštěvujících bikeparky nemá v této otázce jasno a zbytek (87,15% respondentů) se vyslovil pro realizaci. Jiné zásadní souvislosti mezi odpověďmi nebyly vypozorovány. Z výsledku otázky č. 11, kde se měli respondenti ztotožnit s určitým tvrzením, si dovolím vyvodit závěr, že bikepark na Kleti by mohl být lákavou zastávkou pro bikery, kteří se rozhodnou navštívit Jižní Čechy za účelem provozování terénní cyklistiky. Vrch Kleť má navíc výhodné postavení poblíž měst Český Krumlov (UNESCO) a České Budějovice a je pohodlně dostupný také za využití železniční dopravy. Také z osobní komunikace s místními bikery vyplývá, že by bikepark na Kleti uvítali.

2.2 Oslovení vybraných právnických subjektů ve věci realizace bikeparku na vrchu Kleť a jejich vyjádření Na základě výsledků dotazování, které v podstatě potvrdily má očekávání a také můj odhad, že tři čtvrtiny cyklistů projeví o realizaci bikeparku zájem, jsem provedl druhý krok v rámci prvního provedeného dotazování. Tím bylo oslovení subjektů, které mají nebo by mohly mít své zájmy na fyzické podobě vrchu Kleť a na přítomnosti tratí pro horská kola. Těmito subjekty, kterým jsem zaslal dopisy a e-maily (viz příloha C), jsou obce Český Krumlov, Zlatá Koruna a Holubov. Obec Holubov je zároveň provozovatelem lanové dráhy. Dále jsem oslovil Správu CHKO Blanský Les, Klub českých turistů, majitele Horské chaty Kleť, Českou Mountainbikovou Asociaci a Lesy ČR, které mou žádost postoupily Lesní správě Český Krumlov. Později jsem oslovil také Klub přátel hory Kleť. Klub českých turistů: Jako první zareagoval na mou žádost o vyjádření svého stanoviska Klub českých turistů (KČT). Dne 18. 1. 2012 jsem obdržel e-mail od předsedy Rady značení, kterým je Mgr. Karel Markvart. Dle jeho vyjádření KČT podporuje vznik singletracků i bikeparků, protože příroda by měla sloužit pro všechny aktivity, které v ní jdou provozovat tak, aby ji nepoškozovaly. Klub českých turistů vidí výhodu singletracků a bikeparků v tom, že budou bikeři soustředěni právě do nich, čímž 46

se zamezí konfliktu s pěšími turisty nebo cykloturisty na jejich značených trasách. Pan Markvart také uvedl, že může osobně podpořit vznik tratí na vrchu Kleť, neboť Kleť jakožto Jihočech zná a ví, že bikeři jezdí všude možně. Budou-li tedy bikeři soustředěni na své trati místo na pěších trasách, bude to jen dobře pro vyznavače obou těchto aktivit. Lesní správa Český Krumlov: Druhou reakcí byl e-mail od lesního správce, pana Ing. Radka Kordače, z Lesní správy Český Krumlov, který jsem obdržel dne 19. 1. 2012. V něm uvedl, že kromě výhod realizace singletracku/bikeparku, které jsem zmiňoval v zaslaném dopise, existuje také řada „proti“ a navrhl osobní jednání nad uvedenou problematikou. Toto jednání proběhlo dne 9. 2. 2012. Pan Kordač se zajímal především o to, v jakých místech bych si představoval realizaci tratí. Zmínil, že v minulosti již byly snahy o využití mysliveckých chodníků, o jejich úpravu do podoby singletracku a následné zpřístupnění bikerům, ale k tomuto projektu ze své pozice nesvolil. Jelikož cítím a ctím potřebu chránit území vrchu Kleť, myslím si, že by se s realizací tratí pro bikery ideálně mohlo začít v místech, které již dnes nejsou zalesněné. Tato místa jsou na Kleti dvě a jsou jimi území pod lanovkou a sjezdovka. Existence tratí v těchto místech by byla rozumným kompromisem. Pan Kordač se k tomuto návrhu vyjádřil tak, že by ve vybudování tratí na těchto místech nespatřoval problém. Dále podotkl, že spolupracuje s Klubem přátel hory Kleť a bere v úvahu jeho názory a postoje, proto mi doporučil, abych tento klub informoval o svém záměru. Informoval mne také o tom, že v současné době má sjezdovku pro sportovní účely pronajatou obec Holubov, tudíž jednání s touto obcí je nezbytné. Výsledkem této schůzky je tedy to, že singletrack nebo tratě v lese by Lesní správa Český Krumlov nepovolila, ale sjezdové nebo freeridové tratě pod lanovkou nebo na sjezdovce by vzniknout mohly. Město Český Krumlov: Dne 20. 1. 2012 jsem obdržel dopis od starosty města Český Krumlov, pana Mgr. Dalibora Cardy. V něm psal, že z titulu své funkce starosty města Český Krumlov není oprávněn poskytnout stanoviska či rozhodnutí pro výstavbu bikeparku/singletracku na hoře Kleť a že toto území nespadá do správního území města Český Krumlov. Na závěr uvedl, že aktivita terénních cyklistu na Kleti mu je známá a je připraven projekt morálně podpořit.

47

Česká Mountainbiková Asociace: Dále jsem obdržel reakci od České Mountainbikové Asociace (ČeMBA). E-mail od této asociace, zaslaný panem Jiřím Bartoněm, jsem dostal dne 21. 1. 2012. Uvedl, že nápad považují za zajímavý, ale pro připomínkování či vyjádření podpory vyžadují konkretizaci projektu – polohu a typ tras, typy překážek, nástupní místa, představu o provozu areálu, vybavení, zázemí, nároky na správu a údržbu, kdo by byl provozovatelem a komu by trasy byly určeny. ČeMBA není ochotná vstoupit do jednání bez této konkretizace a dále pro vstup do jednání vyžaduje existenci shody záměrů s plány vlastníků pozemků, ochranou přírody, hospodařením v lese, provozovatelem lanovky, případně dalších subjektů. Obec Holubov: Dne 15. 2. 2012 mne telefonicky kontaktoval starosta obce Holubov, pan Jaroslav Franěk. Jeho postoj byl spíše skeptický, ale jasné „ne“ také nevyslovil. Řekl, že by bylo důležité, aby proběhlo jednání všech zúčastněných současně. Dále zmínil, že v dolní části sjezdovky se nachází chráněný vodní zdroj, kterému by se případné tratě musely vyhnout. Ujistil jsem ho, že o tomto vodním zdroji vím a že možnost jeho objížďky jsme již řešili s panem Kordačem z Lesní správy Český Krumlov. Dále mne informoval o tom, že obec Holubov uvažuje o zrušení pronájmu plochy sjezdovky a že skončí-li tento pronájem, Lesy se chystají tuto plochu zalesnit (záměr zalesnit plochu sjezdovky následně pan Kordač vyvrátil). Zmínil, že tratě pod lanovkou vzniknout nesmí (tuto informaci nemám potvrzenou), z čehož vyplývá, že pro případnou realizaci tratí zbývá plocha sjezdovky. MEGAPRINT s.r.o.: Dne 15. 2. 2012 mne kontaktoval majitel firmy MEGAPRINT, pan Radim Tondl, s tím, že by se se mnou rád sešel v souvislosti realizace bikeparku na Kleti. V mailu uvedl, že se již delší delší dobu zabývá Kletí v souvislosti s downhillem, a vyjádřil zájem o osobní schůzku. Ta proběhla dne 23. 2. 2012. Dozvěděl jsem se, že výrobce kol, firma Leader Fox, by měla zájem, aby bikepark vzniknul, a dokonce že by byla ochotna podílet se na financování. Na Kleti by poté firma chtěla propagovat svůj model freeridového kola. Zájem o existenci bikeparku na Kleti by údajně měl i pan Faktor, majitel horské chaty, který na mou žádost o vyjádření svého postuje bohužel neodpověděl. S panem Tondlem jsme se dohodli, že zhotovíme a do mapy zakreslíme návrhy několika tratí, které předáme ke schválení Správě CHKO, Lesům ČR a Ministerstvu životního prostředí, které by muselo udělit výjimku ze stavební uzávěry, aby mohlo k realizaci bikeparku dojít.

48

CHKO Blanský les: Dne 16. 2. 2012 mne telefonicky kontaktoval vedoucí Správy CHKO, pan RNDr. Jan Flašar. Sdělil mi, že se určitá skupina bikerů v současnosti snaží prosadit legalizaci tratě, která se na Kleti nachází, a tudíž se mám s touto skupinou spojit, abychom postupovali pokud možno společně. K vyjádření konkrétního stanoviska ve věci realizace tratí na Kleti vyžaduje CHKO Blanský les, podobně jako ČeMBA, konkrétní plán, jak by tratě vypadaly a kudy by vedly. FRbikes.cz Shop: Osobně jsem oslovil také obchod, který prodává freeridová, sjezdová, dirtová a bmx kola, který sídlí v Českých Budějovicích a jehož majitelé navrhují a staví tratě v Bikeparku Lipno. Z komunikace s jedním z majitelů obchodu FRbikes.cz Pavlem Kočerem vyplynulo, že by rádi osobně pomohli se stavbou tratí, pokud by k realizaci bikeparku mělo dojít. Rádi by se také účastnili jednání, která by v souvislosti s realizací proběhla. Klub přátel hory Kleť, majitel Horské chaty Kleť a obec Zlatá Koruna nereagovali na mou žádost o vyjádření svého názoru a zájmu o realizaci bikeparku. Klub přátel hory Kleť byl však o mém záměru srozuměn Lesní správou Český Krumlov ihned poté, co jsem Lesní správu oslovil, a jeho reakce byla dle slov pana Ing. Kordače pozitivní. Majitel Horské chaty Kleť je dle slov pana Tondla pro existenci bikeparku. Předpokládám, že obec Zlatá Koruna nereagovala z toho důvodu, že by z existence bikeparku na Kleti neměla žádný přímý zisk, ani by ji tento bikepark nijak nepoškozoval. Oslovil jsem tuto obec z toho důvodu, že mnoho bikerů v současné době sjíždí vrch Kleť po stezkách, které ve Zlaté Koruně ústí. Mnoho bikerů Zlatou Korunu využívá jako výchozí pozici pro výjezd Kletě. Proto si myslím, že by obec Zlatá Koruna byla existencí bikeparku, byť v menší míře než ostatní oslovené subjekty, nepřímo ovlivněna.

2.2.1 Výsledek komunikace s oslovenými subjekty Tyto výsledky lze shrnout velmi stručně. Pozitivním zjištěním je, že nikdo z oslovených subjektů neodmítl realizaci bikeparku na Kleti. Některé oslovené (i neoslovené) subjekty podporují jeho realizaci, ostatní subjekty jsou ochotné jednat. To je skvělá výchozí pozice. Díky mým zaslaným dopisům na mne získal kontakt pan Radim Tondl, se kterým jsme se dohodli na dalším společném postupu.

49

2.3 Zjišťování spokojenosti bikerů s Bikeparkem Lipno Také tento dotazník pro toto druhé šetření byl vytvořen na serveru www.vyplnto.cz. Skládal se z šestnácti otázek a propagoval jsem ho stejným způsobem jako předchozí dotazník. V souvislosti s tímto dotazníkem jsem žádal o vyplnění pouze bikery, kteří Bikepark Lipno navštívili. Celkem jej vyplnilo 112 respondentů.

Výsledky dotazování: 1. Kolikrát jste navštívil/a Bikepark Lipno v uplynulé sezóně? Kolikrát jste navštívil/a Bikepark Lipno v uplynulé sezóně? 11% 34%

14%

1x 2-4x 5-7x

4%

vícekrát nevím

37%

Graf č. 17 – výsledek 1. otázky (šetření č.2) Zhruba třetina respondentů navštívila Bikepark Lipno jednou. Největší část respondentů (37%) jej navštívila 2–4 krát. Poměrně malé množství respondentů, pouze 4%, jej navštívilo 5–7 krát. Osmkrát nebo častěji jej navštívilo 14% respondentů a zbylých 11% neví, kolikrát jej navštívilo. Většina respondentů tedy navštívila Bikepark Lipno vícekrát než jednou.

2. Navštívil/a jste v uplynulé sezóně i jiný bikepark (nejen v ČR)?

50

Navštívil/a jste v uplynulé sezóně i jiný bikepark (nejen v ČR)?

21%

ano ne

79%

Graf č. 18 – výsledek 2. otázky (šetření č.2) Z výsledku této otázky vyplývá, že jedna pětina respondentů navštívila v uplynulém roce pouze jediný bikepark, a sice Bikepark Lipno. Zbylé čtyři pětiny respondentů navštívily i jiný bikepark.

3. Kolik jiných bikeparků to bylo? Kolik jiných bikeparků to bylo? 10%

4%

15%

1

19%

2-4 5-7 více nevím 52%

Graf č. 19 – výsledek 3. otázky (šetření č.2) Tato otázka byla určena jen respondentům, kteří v otázce č. 2 odpověděli „ano“. 15% z těchto respondentů navštívilo v uplynulé sezóně jeden jiný bikepark. Zhruba polovina 51

respondentů navštívila 2–4 jiné bikeparky, necelá pětina pak 5–7 bikeparků. Desetina z těchto respondentů jich navštívila více a někteří neví, kolik jiných bikeparků navštívili.

4. Zaškrtněte, kterým disciplínám se věnujete (je možné vybrat více odpovědí nebo uvést disciplínu, která v nabídce není) Zaškrtněte, kterým disciplínám se věnujete

77,68% FR

61,61%

DH

31,25%

AM/EN 31,25%

Dirt/street

24,11%

0,00%

20,00%

40,00%

XC

60,00%

80,00%

Graf č. 20 – výsledek 4. otázky (šetření č.2) Většina respondentů, která navštívila Bikepark Lipno, se věnuje disciplíně freeride (77,68%). Značná část respondentů (61,61%) provozuje downhill. Necelá třetina (31,25%) respondentů uvedla, že se věnuje stylům ježdění all-mountain nebo enduro a totožné množství respondentů provozuje dirt/street. Pětina respondentů se zabývá disciplínou cross-country. Několik jednotlivců uvedlo silniční cyklistiku, bmx nebo 4X.

5. Jezdil/a jste v Bikeparku Lipno na vlastním, nebo vypůjčeném kole?

52

Jezdil/a jste v Bikeparku Lipno na vlastním, nebo vypůjčeném kole? 7%

vlastní vypůjčené

93%

Graf č. 21 – výsledek 5. otázky (šetření č.2) Z grafu je patrné, že naprostá většina respondentů v Bikeparku Lipno jezdila na vlastním kole. Ostatní si jej pravděpodobně zapůjčili v místní půjčovně.

6. Chystáte se navštívit Bikepark Lipno v roce 2012? Chystáte se navštívit Bikepark Lipno v roce 2012? 3%

5%

7%

určitě ano spíše ano spíše ne

22% 63%

určitě ne nevím

Graf č. 22 – výsledek 6. otázky (šetření č.2) Největší část respondentů (63%) uvedla, že se chystá Bikepark Lipno v roce 2012 určitě navštívit. 22% respondentů uvedlo, že jej spíše navštíví. K příští návštěvě se spíše

53

nechystá 7% respondentů a 3% jej s jistotou nenavštíví. Nerozhodnutých respondentů je 5%.

7. Jak hodnotíte kvalitu tratě č. 1? Jak hodnotíte kvalitu tratě č. 1?

5%

3% 26% výborný

29%

chvalitebný dobrý dostatečný nedostatečný

37%

Graf č. 23 – výsledek 7. otázky (šetření č.2) Čtvrtina respondentů (26,42 %) shledává trať č. 1 výbornou. Za chvalitebnou ji považuje 36,79 % respondentů. Necelých 30% respondentů ji považuje za dobrou. 4,72% respondentů ohodnotila trať jako dostatečnou a necelá tři procenta ji považují za nedostatečnou. Vzhledem k faktu, že trať č. 1 je určena především pro začátečníky, ale je postavena tak, aby byla zábavná i pro pokročilejší jezdce (kteří pravděpodobně tvořili podstatnou část respondentů), lze tyto výsledky považovat za uspokojivé. Zároveň je však hodnocení tratě č. 1 signálem, že je zde co zlepšovat.

8. Jak hodnotíte kvalitu tratě č. 2?

54

Jak hodnotíte kvalitu tratě č. 2? 3%

2%

19% 38%

výborný chvalitebný dobrý dostatečný nedostatečný

38%

Graf č. 24 – výsledek 8. otázky (šetření č.2) Výrazně lépe je hodnocena trať č. 2, která vznikla jako druhá v pořadí v roce 2010 a kterou za výbornou považuje 37,62% respondentů. Stejný počet respondentů ji považuje za chvalitebnou. Necelá pětina respondentů považuje tuto trať za dobrou a pouze 5% respondentů ji považuje za dostatečnou nebo nedostatečnou.

9. Jak hodnotíte kvalitu tratě č. 3? Jak hodnotíte kvalitu tratě č. 3? 1%1% 19% 36% výborný chvalitebný dobrý dostatečný nedostatečný

43%

Graf č. 25 – výsledek 9. otázky (šetření č.2)

55

Podobně jako trať č. 2 dopadla kratší trať č. 3, která vznikla jako třetí v pořadí v roce 2011 a kterou většina respondentů považuje za chvalitebnou. 36% respondentů ji považuje za výbornou a jedna pětina respondentů za dobrou. Pouze 2% respondentů shledávají trať č. 3 dostatečnou nebo nedostatečnou.

10. Jak celkově hodnotíte úroveň Bikeparku Lipno? Jak celkově hodnotíte úroveň Bikeparku Lipno? 3% 3% 19%

36% výborný chvalitebný dobrý dostatečný nedostatečný

39%

Graf č. 26 – výsledek 10. otázky (šetření č.2) Velmi uspokojivě dopadlo dotazování na celkovou úroveň Bikeparku Lipno. Za výborný jej považuje 36% respondentů. Za chvalitebný jej považuje největší část respondentů, a sice 39%. Necelá pětina respondentů shledává bikepark dobrým. Třem procentům

respondentů

připadá

dostatečný

a

dalším

třem

nedostatečný.

Přestože považuji výsledek za uspokojivý, stejně jako v případech předchozích tří otázek, poukazuje tento výsledek na fakt, že bikepark má i své slabší stránky.

11. Co se Vám jako první vybaví, když se řekne „Bikepark Lipno“? Touto otázkou jsem chtěl zjistit, s čím především si bikeři tento bikepark spojují. V následujícím výčtu odpovědí jsou uvedeny asociace, které se objevily více než jednou:

56

pohoda; pohodové ježdění; zábavné tratě; zábava s přáteli; placka; rovina; pomalá lanovka; bikepark, kde si zajezdí i začátečníci; ježdění pro všechny; klopenky; lavice; mnoho klopenek a lavic; Lipno; lehké tratě; dobře upravené tratě; bezpečnost; dobré zázemí; výhled na Lipno; skoky pod lanovkou; spokojenost se zaměstnanci Nejčastěji respondenti zmiňovali pojmy: pohoda, zábava, pomalá lanovka.

12. Co se Vám na Bikeparku Lipno nejvíce líbí? Touto otázkou jsem se snažil zjistit, co se bikerům v Bikeparku Lipno nejvíce líbí a co lze tedy považovat za jakési silné stránky bikeparku. Následující výčet odpovědí bude obsahovat opět ty, které se objevily více než pouze jednou. bezpečnost; zábavnost; plynulost; úprava tratí; klopenky; flow; plynulost tratí; hravost; dostupnost; poloha; možnost učit se; jednoduchost; pěkné prostředí; pohoda; tratě pro začátečníky i pokročilé; rozmanitost tratí; skoky; lavice; stromy; trail pod lanovkou; alternativní aktivity v okolí; přístup pracovníků Nejčastěji respondenti zmiňovali pojmy: trať č. 2, klopenky, zábava spolu s pohodou a zázemím.

13. Co se Vám na Bikeparku Lipno nejvíce nelíbí? Touto otázkou jsem naopak zjišťoval, co bikerům v Bikeparku Lipno nejvíce vadí. Šlo tedy o poznání slabých stránek bikeparku. Výčet odpovědí obsahuje ty, které byly uvedeny alespoň dvakrát. pomalá lanovka; cena lanovky; krátké tratě; málo tratí; absence DH tratě; malý kopec; Z této otázky dle očekávání vyplynulo, že bikerům zdaleka nejčastěji vadí nízká rychlost lanovky. Následovala nespokojenost s počtem a délkou tratí.

14. Nyní, pokud máte zájem, můžete se rozepsat a vyjádřit svá doporučení či přání. Co byste v bikeparku rádi našli? Co Vám tam chybí? Co byste dělali jinak?

57

Odpověďmi na tuto otázku jsem zjišťoval, jaká přání do budoucna, v souvislosti s Bikeparkem Lipno, bikeři mají. Z odpovědí vyplývá, že by si bikeři přáli, aby se v bikeparku objevily sjezdové tratě, více velkých skoků, dirtové skoky, lávky, dropy a některým by se líbila také 4X trať nebo singletrack. Bikeři by si tedy přáli více tratí, tratě v lese a tratě náročnější. V souvislosti s výsledkem otázky č. 13 se v této otázce objevovaly odpovědi, které obsahovaly přání zrychlit lanovku. Nejednou se také objevilo přání povolit kempování na parkovišti. Zmíněn byl také pumptrack, o jehož vybudování zde v minulosti snahy již byly, ale tyto snahy se nepodařilo dotáhnout do konce. První pokus o vybudování pumptracku selhal, protože byl postaven na špatném místě, kde byl problém s vodou valící se po dešti z kopce. Podruhé byl vybudován v mírném svahu a nebylo jej možné jezdit dokola, tudíž nebyl příliš využíván.

15. Jaké je Vaše pohlaví? Jaké je Vaše pohlaví? 6%

Muž Žena

94%

Graf č. 27 – výsledek 15. otázky (šetření č.2) Také u tohoto druhého dotazování naprosto převažoval počet respondentů mužského pohlaví. Zde se však, co do poměru, zúčastnilo o tři procenta více žen než v dotazníku, který se týkal realizace bikeparku na vrchu Kleť. Přesto, že respondentů ženského pohlaví byla menšina, očekával jsem jich ještě o něco méně. Za tento výsledek jsem rád, protože ukazuje, že i ženy mají o tuto sportovní disciplínu zájem.

58

16. Jaký je Váš věk? Jaký je Váš věk? 10%

2%

5%

32%

do 15 let 16-20 let 21-30 let 31-40 let 41 let a více

51%

Graf č. 28 – výsledek 16. otázky (šetření č.2) Polovina respondentů byla z věkové skupiny 21–30 let. Třetina respondentů byla ve věku 16–20 let. Desetina respondentů byla ve věku 31–40 let. Dotazování se účastnilo také několik respondentů ve věku do 15 let nebo ve věku 41 let a více.

2.3.1 Shrnutí zjištěných výsledků a návrh řešení Pokud jde o celkové hodnocení Bikeparku Lipno, nejvíce respondentů (okolo dvou pětin) považuje kvalitu tratí, spolu s úrovní bikeparku jako celku za chvalitebnou. Pozitivním zjištěním je, že druhá největší skupina respondentů považuje bikepark za výborný. Tato skupina, hodnotící známkou 1, je pouze o málo menší než skupina, která hodnotí známkou 2. V průměru pětina respondentů hodnotí tratě i bikepark známkou 3. Naprostá menšina respondentů (dalo by se říci jednotlivci) shledává bikepark pouze dostatečně nebo nedostatečně kvalitním. Z analýzy přání respondentů vyplývá, že by jezdci v budoucnu v bikeparku rádi nalezli lávky, více velkých skoků a také řadu skoků dirtových. V bikeparku dále chybí pumptrack a bikeři by ocenili také některé typy tratí (viz. Otázka č. 14). Obrovské množství respondentů dle očekávání zmínilo nespokojenost s nízkou rychlostí lanové dráhy. S ohledem na fakt, že je lanová dráha využívána množstvím turistů (zejména návštěvníků z Holandska) jako lanová dráha „vyhlídková“, předpokládám, že toto konkrétní přání zvýšit její rychlost spíše nebude vyslyšeno. Na druhou stranu věřím, že pokud se podaří udržovat kvalitu stávajících tratí a postupně stavět tratě nové s ohledem na charakter vrchu Kramolín, záměry 59

provozovatele a majitelů pozemků, tito jezdci budou ochotni tolerovat poměrně nízkou rychlost lanové dráhy. Ze získaných odpovědí vyplývá, že bikeři považují Bikepark Lipno za zábavný, pohodový a do jisté míry odpočinkový, přičemž nejvíce se jim líbí trať č. 2, tedy trať pod lanovkou, která je v podstatě založena na velkém počtu (také velmi oblíbených) klopených zatáček. Jezdcům se dále líbí lavice, které jsou součástí nejnovější tratě č. 3. Jezdci, kteří v roce 2011 navštívili Bikepark Lipno pouze jednou, jej

chtějí

ve

většině

případů

navštívit

i v roce 2012. Téměř všichni (kromě jednoho respondenta, který si není jistý) respondenti, kteří uvedli, že bikepark navštívili v roce 2011 více než dvakrát, se jej chystají buďto určitě, nebo s velkou pravděpodobností navštívit také v sezóně 2012. To svědčí o tom, že je bikepark pro jezdce atraktivní i přes existenci již uvedených slabších stránek. Velikost kopce, která je také některými považována za slabou stránku bikeparku, samozřejmě nelze ovlivnit. Přesto si myslím, že zde existuje mnoho nevyužitého potenciálu, a věřím, že se tento potenciál postupně bude dařit objevovat, v rozumné míře zužitkovat a nabídnout pokročilejším bikerům. Tak by Bikepark Lipno zůstal oblíbeným u začátečníků nebo lidí, kteří si tento sport chtějí pouze vyzkoušet na již existujících jednodušších tratích, a zároveň by se mohl stát ještě více vyhledávaným zkušenými jezdci, kterých také není málo a kteří by se do bikeparku vraceli tím raději, čím více zábavných, zajímavých a obtížnějších typů tratí a skoků by v něm nalezli.

3 Závěr Věřím, že účel této práce byl bezezbytku naplněn. Za přínosnou považuji nejen její praktickou, ale také její teoretickou část, která by mohla být mnohým ku prospěchu. Nejen lidé, kteří se terénní cyklistice nevěnují, ale také mnoho bikerů nezná historii horského kola, kterou považuji za důležitou a zajímavou. Pokusil jsem se ji přiblížit srozumitelnou formou. Část, kde stručně popisuji technické i praktické rozdíly mezi jednotlivými typy horských kol, může neznalým pomoci v orientaci ve spletitém světě horských kol a nováčkům v tomto světě poradit s výběrem nového kola. Obdobný ucelený seznam typů horských kol včetně stručné specifikace technických parametrů je velmi těžké až nemožné nalézt (jedno v jakém jazyce). Seznamy, které jsou k nalezení na internetu, nebývají kompletní a navíc bývají až moc stručné. Seznamy v knihách bývají natolik zastaralé, že z nich dnes takřka nelze vycházet. Vývoj ve světě horských 60

kol je příliš rychlý. Pokusil jsem se také vytvořit seznam českých bikeparků, aby si každý mohl udělat obrázek o tom, v jakých částech ČR je jejich koncentrace největší. Netvrdím, že je tento seznam kompletní (i kdyby byl, za půl roku již být nemusí), ale obsahuje většinu známých tratí, hlavně těch, které jsou obsluhovány lanovkou či vlekem. Vytvoření tohoto seznamu mi připomělo, jak obrovský je nepoměr tratí oficiálních a tratí neoficiálních, kterým jejich „neoficialita“ leckdy vůbec neubírá na kvalitě. Toto připomenutí mě přivedlo k myšlence zmapovat všechny downhillové, freeridové, slopestylové a dirtové lokality v ČR. Tyto lokality však vznikají a zanikají jiným tempem než oficiální bikeparky (které zatím jen vznikají). Závěr teoretické části práce může neznalým problematiky objasnit, jaké terénní prvky tvoří podobu bikeparků. Praktická část práce přinesla řadu zajímavých skutečností a zjištění, které mohou posloužit ke zlepšení podmínek pro bikery v ČR. Pokud jde o záměr vybudovat bikepark na Kleti, nejen že se tento záměr líbí většině dotazníkem oslovených respondentů-bikerů, ale jsou o něm ochotny jednat také subjekty, bez jejichž svolení by bikepark na Kleti nemohl vzniknout. Věci se daly do pohybu a na schůzce s panem Tondlem (majitelem firmy Megaprint) jsme se dohodli na tom, že společně učiníme první kroky k tomu, aby dostal bikepark na Kleti „zelenou“. Jedním z prvních kroků je samotný návrh tratí a jejich zanesení do mapy. Veškerý další postup ve věci realizace bikeparku na Kleti přesahuje rámec této práce. V případě zjišťování spokojenosti terénních cyklistů s Bikeparkem Lipno byly zjištěny údaje, které většinou odpovídaly mým předpokladům. Tyto předpoklady vznikly při komunikaci s bikery během mého působení v Bikeparku Lipno a dotazníkovým šetřením, které jsem provedl, byly tyto předpoklady potvrzeny. Věřím, že by se zjištěné údaje mohly stát užitečným zdrojem námětů pro provoz a při rozšiřování bikeparku.

61

4 Seznam použité literatury [1] SIDWELLS, Chris. Velká kniha o cyklistice. 1. vyd. Petr Hejný. Daniel Amcha. Praha: Slovart, 2004, 240 s. ISBN 80-7209-585-4. [2] RICHARDS, Brant. Horské kolo. 1. vyd. Štěpán Vrba. Havlíčkův Brod: Fragment, 1999, 40 s. Jdu do toho!. ISBN 80-720-0246-5. [3] Horská kola. Horská kola - rotopedy - lyže: Rotkol.cz [online]. 2007 [cit. 201202-28]. Dostupné z: http://www.rotkol.cz/horska-kola/ [4] Historie Mountain Bikingu. Mountain Biking [online]. 19. 2. 2010 [cit. 2012-0228]. Dostupné z: http://mountbiking.blog.cz/1002/historie-mountain-bikingu [5] KVASNIČKA, Tomáš. Terénní cyklistika. Velké Karlovice, 2007, 23 s. Dostupné z: http://old.cemba.eu/cemba/www.cemba.cz/publikace/Kvasnicka-TTerenni-cyklistika-v-Karlovicich-2007.pdf [6] KVASNIČKA, Tomáš. Singltrek: Rekreační stezky pro terénní cyklistiku. 2007. Dostupné z: http://old.cemba.eu/cemba/www.cemba.cz/publikace/Kvasnicka-TSingltrek-Rekreacni-stezky-pro-terenni-cyklistiku.pdf [7] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 1. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [8] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 2. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [9] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 3. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [10] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 4. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [11] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 5. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [12] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 6. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [13] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 7-8. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 62

[14] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 9. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [15] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 10. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [16] VELO. Kamil Hofman. Praha: V-Press, 2006, roč. 2006, č. 11. ISSN 1213113009; EAN 9771213113009 [17] České Bike parky - Bílá. České Bike parky - Mapka - České bike parky a dirt parky, mapy, fota, videa, reporty [online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskebikeparky.cz/produkty/31-bila-bikepark/ [18] České Bike parky - Otázky Českých Bikeparků. České Bike parky - Mapka České bike parky a dirt parky, mapy, fota, videa, reporty [online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskebikeparky.cz/clanky/19-otazkyceskych-bikeparku-/ [19] Animal Jungle Secrets: Bikepark Bobrovníky. Dolekop.com - downhill & freeride & motocross na kolech [online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.dolekop.com/clanek/2199-animal-jungle-secrets-bikeparkbobrovniky [20] Trail "Slopestyle bikepark Fajtův kopec" - SKIVM. Ski areál SKIVM [online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.skivm.cz/cs/horsefeathers-bike-park/105-trail-slopestyle-bikeparkfajtuv-kopec [21] PALIK, Petr. OTVÍRAČKA BIKEPARK FAJŤÁK. TŘEBEACH CREW freestyle Třebíč a Fajtův kopec bikepark [online]. 27.7.2009 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.tbike.cz/bikepark-fajtuv-kopec/85-18-7-2009-bike-parkopen-trebeach-crew-velke-mezirici.html [22] Kagot.cz/bikepark-hejnice/. Kagot.cz/sample-page/ [online]. [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://kagot.cz/bikepark-hejnice/ [23] České Bike parky - Javorový Vrch. České Bike parky - Mapka - České bike parky a dirt parky, mapy, fota, videa, reporty[online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskebikeparky.cz/produkty/14-javorovy-vrch/

63

[24] Ještěd, Bike park, freeride, mapa, ski areál,. Ještěd, lanovka, Skalka, lanová dráha, bike park, akce, ski areál [online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.skijested.cz/leto/sportovni-vyziti/bike-park [25] Bikepark Klínek, Předklášteří u Tišnova. Bikesdevil Brno - stránky o MTB, bmx, freeride a downhill [online]. [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.bikesdevil.com/inpage/bikepark-klinek/ [26] AREÁL KOPŘIVNÁ - BikePark Kopřivná. Chata Kopřivná [online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://koprivna.cz/index.php?nid=7080&lid=cs&oid=2155771 [27] České Bike parky - Kopřivná. České Bike parky - Mapka - České bike parky a dirt parky, mapy, fota, videa, reporty[online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskebikeparky.cz/produkty/1-koprivna/ [28] České Bike parky – Kouty nad Desnou. České Bike parky - Mapka - České bike parky a dirt parky, mapy, fota, videa, reporty[online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskebikeparky.cz/produkty/24-kouty-nad-desnou/ [29] Bike park - Ski areál Kouty. Úvod - Ski areál Kouty [online]. 2011 [cit. 2012-0301]. Dostupné z: http://kouty.cz/leto/bike-park [30] Šumperský a jesenický deník. Šumperský a jesenický deník [online]. 27.5.2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://sumpersky.denik.cz/zpravy_region/nejvetsi-bike-park-v-jesenikach-jetesne-pred-doko.html [31] Bikepark Kyčerka / Specialized Bike Resort Valašsko. Úvod / Specialized Bike Resort Valašsko [online]. 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.trails.cz/cs/uvod/bikepark-kycerka-1320747728/ [32] Bikepark | Active Park Lipno. Active Park Lipno [online]. 2010 [cit. 2012-0301]. Dostupné z: http://www.lipnoservis.cz/bikepark-1 [33] BIKEPARK MLADÉ BUKY. Svazek obcí Východní Krkonoše - Trutnov, Janské Lázně, Pec pod Sněžkou, Maldé Buky, Černý Důl, Malá Úpa, Horní Maršov [online]. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.vychodnikrkonose.cz/index.php?option=com_content&view=article &id=481:bike-park-mlade-buky&catid=44:cyklo&Itemid=87

64

[34] RB Bikepark Monínec | RB Bike. Poctivě vyrobené horské kolo | RB Bike [online]. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.racebike.cz/cz/racebike/rb-bikepark [35] MTB MORAVA - Bikeparky Morava - Mosty u Jablunkova. MTB MORAVA [online]. 8.3.2009 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.mtbmorava.estranky.cz/clanky/bikeparky-morava/mosty-ujablunkova.html [36] SPORTOVNÍ AREÁL RAZULA VE VELKÝCH KARLOVICÍCH - Beskydy Sport - Bikepark - Velké Karlovice - Beskydy.cz.Beskydy.cz - ubytování, dovolená, lyžování, počasí regionu Beskydy, Valašsko, Javorníky [online]. 19.11.2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://cyklistika.beskydy.cz/content/beskydy-cyklo-areal-razula-ve-velkychkarlovicich.aspx [37] Skiareál Rokytnice nad Jizerou. Skiareál Rokytnice nad Jizerou [online]. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.skiareal-rokytnice.cz/cs/bikepark/obikeparku/ [38] Představení: Bike park Střemeníčko : Dolekop.com. Dolekop.com - downhill & freeride & motocross na kolech[online]. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.dolekop.com/clanek/2099-predstaveni-bike-parkstremenicko [39] Bikepark - SKI Morávka. SKI Morávka Sviňorky, Beskydy - lyžování bez čekání, lyžařský areál, sjezdovka, vlek, snowboarding, lyžování, zasněžování, půjčovna lyží a snowboardů [online]. [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://cms.skimoravka.cz/www/cl-259301307/13-bikepark/ [40] ŠKO-ENERGO MBC BIKEPARK - MBC FREERIDE TEAM. Home - MBC FREERIDE TEAM [online]. 9.5.2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://mbcteam.com/v2/index.php?option=com_content&task=view&id=25&Itemid=40 [41] KONA Bikepark Špičák | Ski areál Špičák. Titulní strana | Ski areál Špičák [online]. [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://sumava.spicak.cz/component.php?cocode=section&seid=77 [42] Tratě | TREK ŠPINDL BIKE PARK , půjčovna MTB, Svatý Petr. TREK ŠPINDL BIKEPARK, Svatý Petr [online]. 2009 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.bike-spindl.cz/trate.aspx

65

ZDROJE OBRÁZKŮ Z PŘÍLOHY A Obrázek 1: http://forestglenroad.org/buffalo-soldiers-on-bikes/ Obrázek 2: http://acimont.org/historia-curiosidades/historia-de-las-bicicletas-de-todoterreno-o-mountain-bikes/attachment/velo_cross_club_parisien/ Obrázek 3: http://bicycledesign.net/2008/08/way-ahead-of-his-time/ Obrázek 4: http://kensbike.blogspot.com/2011/01/gary-fisher-collection-trek-bikessold.html Obrázek 5: http://sonic.net/~ckelly/Seekay/repack.htm Obrázek 6: http://oldmountainbikes.com/cgi-bin/bikes.cgi?bike=unknown%5BTR%5D Obrázek 7: http://singletrackworld.com/2011/09/interbike-random-sightings-2/ Obrázek 8: http://www.43bikes.com/stumpjumper-82.html Obrázek 9: http://freak-magnet.blogspot.com/2010/09/best-we-can-do-is-to-not-dieironic.html Obrázek 10: http://campagnolodelta.blogspot.com/2012/01/1988-kestrel-nitro.html Obrázek 11: http://www.bikeradar.com/blog/article/tf-tuned-shox-celebrate-5-greatyears-10941 Obrázek 12: http://www.sport-bilek.cz/produkt/10-jzdn-kola_horsk-kola-mtb_felt/ninesport Obrázek 13: vlastní Obrázek 14: http://www.bikerumor.com/2010/10/14/interbike-2010-morewood-cyclesprototype-dw-split-pivot-prototype-all-mountain-bike-more/ Obrázek 15: http://www.giant-bicycles.com/cs-cz/bikes/model/reign.x/9583/50442/ Obrázek 16a: vlastní Obrázek 16b: http://www.bikeparkmost.cz/giant-allmountain-freeride-dh-kola2012/giant/giant-faith-0-dhfr-kolo-2012/ Obrázek 17: http://www.pinkbike.com/news/trek-session-9.9-review-2011.html Obrázek 18: http://www.mtbforum.it/community/forum/showthread.php?t=53738&page=24 Obrázek 19: http://www.ab-bike.com/yt-industres_393/aluminium-full-suspensionmountainbike--mtb--dirt-jumping_play_1907.html Obrázek 20: http://www.pinkbike.com/forum/listcomments/?threadid=93197&pagenum=24

66

Obrázek 21: http://midwestbiketrials.com/store/index.php?main_page=index&cPath=1_3 Obrázek 22: http://russelldunkleyphotography.blogspot.com/2010/05/uci-mountainbike-downhill-world-cup.html Obrázek 23: vlastní Obrázek 24: vlastní Obrázek 25: http://frbikes.cz/index.php?mod=article&aid=2087 Obrázek 26: http://dolekop.com/fotky/77304-vapenka Obrázek 27: http://forums.mtbr.com/california-norcal/shastarama-dh-pics-539007.html Obrázek 28: vlastní Obrázek 29: http://dolekop.com/fotky/49224-the-beachbitch-track... Obrázek 30: vlastní Obrázek 31: http://dolekop.com/fotky/72567-transfer Obrázek 32: http://www.singletracks.com/blog/freeride/building-freeride-structures/ Obrázek 33: http://www.rambo-mtb.org/?p=551 Obrázek 34: http://www.tbike.cz/fotogalerie/39-fotogalerie-hf-bikecamp-fajtuvkopec/detail/1510-p7235921.html?tmpl=component

67

5 Přílohy A) Obrázky k teoretické části práce B) Přehledová mapka bikeparků v ČR C) Dopis pro právnické subjekt

68

PŘÍLOHA A – Obrázky k teoretické části práce

Obrázek 1: Vojenská jednotka Buffalo Soldiers při přesunu z Montany do Yellowstonu v roce 1986

Obrázek 2: Velo Cross Club Parisien – Francie, začátek 50. let

Obrázek 3: Woodsie Bike z roku 1953

Obrázek 4: Kalifornští „Mountain Bike Pioneers“

Obrázek 5: První měřený závod ve sjezdu v roce 1976 – Repack – sjezd z hory Mount Tamalpais v Marin County v Kalifornii (na obrázku George Newman)

Obrázek 6: Sériové horské kolo, které stavěl Tom Ritchey. Předlohou byl speciální rám pro jízdu v terénu z roku 1976, jehož autorem je Craig Mitchell.

Obrázek 7: Prototypový rám z roku 1977 – „Breezer“, jehož autorem je Joe Breeze

Obrázek 8: První verze dodnes prodávaného biku Specialized Stumpjumper z roku 1981

Obrázek 9: Rám Shocker, který odstartoval vývoj odpružených MTB rámů, navrhl a postavil v roce 1984 Dan Hanebrink

Obrázek 10: První celoodpružené horské kolo Kestrel Nitro z roku 1988

Obrázek 11: První sériově vyráběná odpružená vidlice společnosti RockShox – model RS-1 z roku 1989

Obrázek 12: Levnější provedení XC hardtailu s koly o velikosti 29 palců

Obrázek 13: Dražší provedení XC celoodpruženého biku s koly o velikosti 26 palců (majitelem je autor práce)

Obrázek 14: All-mountain/trail bike

Obrázek 15: Horské kolo kategorie enduro

Obrázek 16a: Bike stojící na pomezí dvou stylů (majitelem je autor práce). Je použitelný jak pro nejtvrdší podobu endura, tak pro lehčí až středně náročný freeride.

Obrázek 16b: Typický freeridový bike

Obrázek 17: Horské kolo kategorie downhill (sjezd)

Obrázek 18: Horské kolo na dirt/street

Obrázek 19: Bike na slopestyle

Obrázek 20: Horské kolo na 4X (fourcross)

Obrázek 21: Trialové kolo

Obrázek 22: Rock garden

Obrázek 23: Dvě posobějdoucí klopenky v Bikeparku Lipno, Autor: Karel Janda

Obrázek 24: Wallride v Bikeparku Lipno, Autor: Karel Janda

Obrázek 25: Série lavic v Bikeparku Lipno

Obrázek 26: Dirtové skoky v Milevsku

Obrázek 27: Gap přes cestu

Obrázek 28: Step-down v Lipně nad Vltavou, Autor: Karel Janda

Obrázek 29: Step-up na trati v Netroufalkách - Brno

Obrázek 30: Drop nedaleko obce Olešník, odkud pochází autor práce (na fotografii autor práce) Autor: Patrik Hejpetr

Obrázek 31: Transfer v obci Liptál

Obrázek 32: Lávky

Obrázek 33: Pumptrack

Obrázek 34: Foampit na Fajtově kopci

PŘÍLOHA B – Přehledová mapka bikeparků v ČR

PŘÍLOHA C – Dopis pro právnické subjekty

Dobrý den, jmenuji se Pavel Šimeček a studuji obor Cestovní ruch na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Zde zpracovávám bakalářskou práci na téma „Zlepšení podmínek pro bikery v ČR“. V souvislosti nejen s touto prací bych rád prosadil výstavbu bikeparku/singletracku na vrchu Kleť. Proto Vás kontaktuji se žádostí o vyjádření Vašeho názoru a zájmu o realizaci těchto speciálních tratí různých náročností, které by byly určeny pro terénní cyklisty a o které by dle ankety mělo zájem 179 z 236 dotazovaných cyklistů. Výstavba těchto speciálních stezek a tratí na lanovkou obsluhovaných kopcích je trendem poslední doby. Z jižních Čech mohu zmínit například kopec Kramolín v Lipně nad Vltavou, kde má za sebou bikepark 3 úspěšné sezony, nebo bikepark na vrchu Monínec, který byl uveden do provozu v roce 2011. Také po celé republice je možné nalézt řadu těchto úspěšně fungujících tratí a stezek (př. bikepark na Špičáku u Železné Rudy, nebo singletrack u Nového Města pod Smrkem, který se zařadil mezi 7 nejlepších MTB míst na světě a také skončil na 9. místě v soutěži nejlepších turistických nabídek Ceny Kudy z nudy, kterou pořádala agentura CzechTourism v roce 2010) Vrchol Kleť je (z vlastního pozorování i z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti přátel) již řadu let navštěvován bikery – terénními cyklisty, kteří pro sjetí kopce vyhledávají náročný a technický terén. Pro tyto účely je příležitostně využíváno značených tras Klubu českých turistů, včetně těch, na které je přístup s kolem zakázán. Přestože ke konfliktům mezi bikery a pěšími turisty prakticky nedochází, je bez pochyby, že odklon terénních cyklistů na jim určené trasy by byl prospěšný a účelný pro všechny zúčastněné.

Ve stručnosti výhody, které by realizace tras pro terénní cyklisty na vrchu Kleť přinesla: 1. Terénní cyklisté by měli o jednu lokalitu více = více návštěvníků s kladným vztahem k přírodě -> zviditelnění lokality 2. Větší využití lanové dráhy, která již dnes umožňuje vývoz kol (bikeři by dle výzkumu byli za celodenní permanentku ochotni zaplatit cca 300 Kč) 3. Bikeři by se pohybovali na jim určených tratích, které by byly zbudovány s maximálním ohledem na jejich trvalou udržitelnost a bez použití motorizované techniky nebo jen v minimální, nutné míře. 4. Následná údržba tratí by byla finančně velice nenáročná (praxe je taková, že údržba probíhá 1–4x do roka formou brigády, na kterou ochotně dorazí řada bikerů, a odměnou jim bývá několikadenní permanentka) 5. Ještě větší zviditelnění lokality v případě konání závodu ať už amatérského, nebo jako součást některého seriálu.

Pro ukázku a více informací přikládám odkazy na zmíněné, již existující lokality pro terénní cyklisty: http://www.singltrekpodsmrkem.cz/cs/co-je-singltrek http://sumava.spicak.cz/component.php?cocode=section&seid=77 http://www.lipnoservis.cz/bikepark-1 http://720.cz/?p=12336 Bikeři v anketě projevili zájem jak o méně technicky náročný tzv. „singletrack“ (viz. Singltrek pod smrkem), který je vhodný pro jezdce všech výkonnostních kategorií (i pro úplné začátečníky), tak o náročnější „freeride“ a „downhill“ tratě pro zkušenější jezdce (viz. Špičák, Kramolín, Monínec).

obr. 1: singletrack v Novém Městě pod Smrkem (zdroj: http://www.gigantic.cz)

obr. 2: bikepark na Špičáku (zdroj: http://www.kudyznudy.cz)

obr. 3: bikepark na vrchu Monínec (zdroj: http://www.720.cz)

obr. 4: bikepark na vrchu Kramolín (zdroj: http://www.frbikes.cz)

V případě zájmu o více informací mne můžete kontaktovat. Jsem také připraven vyhovět žádosti o osobní schůzku.

Děkuji s pozdravem a přáním hezkého dne Pavel Šimeček mob.: +420 737 016 615 e-mail: [email protected]

Příloha: Vyjádření vedoucího práce Dobrý den, z pozice vedoucího bakalářské práce studenta Pavla Šimečka bych chtěl vyjádřit podporu jeho projektu, který považuji za obecně přínosný a smysluplný. Jedná se o ambiciózní plán, který přesahuje standardní rozsah bakalářské práce na naší škole. Student Šimeček má jak dostatek nadšení, tak také mnoho praktických zkušeností s horskými koly, rovněž se dobře orientuje v komunitě „bikerů“. Proto doporučuji jeho návrh ke zvážení. S pozdravem PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D. vedoucí Katedry sportů Vysoké školy polytechnické Jihlava mob.: +420 777 477 978 mail: [email protected]