č.j. NZ 08/07
ZLATÉ HORY, lanová dráha Zlaté louky sportovně rekreačního lyžařského areálu Příčná ve Zlatých Horách pro stavební objekty FO 01 lanová dráha a FO 04 obslužné objekty lanové dráhy.
Nálezová zpráva o provedení archeologického výzkumu
Archaia Brno, o.p.s. 2007
2
Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků archeologického výzkumu, je chráněna autorským právem podle zákona 247/90Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce jako např. skicy, náčrty, závěry apod. (§ 9 cit. zákona). Části práce nebo práce celou lze uveřejnit jen se svolením autorů.
3
Evidenční list
Katastrální území:
Zlaté Hory
Administrativní název obce:
Zlaté Hory
Kraj:
Olomoucký
Trať (ulice, parc. č.):
Zámecký vrch (Příčná hora)
Druh a číslo mapy:
1 : 10000, 15-11-21
Kultura:
středověk, novověk
Areál:
exploatační areál
Název NKP, KP, PR nebo PZ: Číslo akce:
A048/2006
Číslo smlouvy:
22/2006
Doba výzkumu:
červenec – prosinec 2006 (terénní část) prosinec 2006, leden 2007 (zpracování)
Vedení výzkumu:
Martin Moník, Miroslava Plaštiaková
Odborná spolupráce:
Mgr. Petr Hrubý, Josef Večeřa, Viera Večeřová
Technická spolupráce:
Michal Cheben, Václav Kolařík, Peter Kováčik, Petra Veselá
Uložení terénní dokumentace:
ARCHAIA Brno, o.p.s., pracoviště Olomouc
Uložení nálezů:
Zprávu podává:
Martin Moník
Miroslava Plaštiaková
……………………….
..………………………
datum, podpis
datum, podpis
4
Obsah:
1. Úvod – podmínky výzkumu. ...........................................................................................5 2. Lokalizace zkoumaného prostoru....................................................................................6 3. Přírodní prostředí.............................................................................................................6 4. Historický exkurs.............................................................................................................8 5. Postup a metoda výzkumu.............................................................................................11 6. Popis nálezové situace...................................................................................................12 7. Ostatní............................................................................................................................39 8. Závěr..............................................................................................................................40 9. Prameny a literatura.......................................................................................................41
Přílohy: Inventář nálezů Obrazové přílohy Fototabulky
5
1. Úvod – podmínky výzkumu. Záchranný archeologický výzkum byl na lokalitě proveden v souvislosti s realizací stavby „Zlaté Hory – lanová dráha Zlaté Louky, sportovně rekreačního lyžařského areálu Příčná ve Zlatých Horách pro stavební objekty FO 01 - lanová dráha a FO 04 – obslužné objekty na základě smlouvy ARCHAIA 22/2006 mezi investorem (Město Zlaté Hory) a oprávněnou organizací (ARCHAIA Brno o.p.s.). Smluvní povinnost vyplývá ze zákona č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších úprav, neboť lokalita leží na místě intenzivní novověké, středověké a snad i pravěké těžby zlata (Večeřa – Večeřová 2002, 24, 41). Dle původní představy a předběžného jednání mělo jít o dohled a dokumentaci nad hloubením bodových (patky sloupů) a liniových zásahů stavby (IS) ve smyslu smlouvy ARCHAIA 22/2006 pro stavební objekty FO 01 – lanová dráha a FO 04 – obslužní objekty. Po zahájení zemních a stavebních prací však došlo k plošné úpravě celého odlesněného povrchu projektované sjezdovky mechanizací. Z tohoto důvodu a s ohledem na nepřetržitý postup zemních prací zhotovitel – oprávněná organizace přistoupila k alternativnímu řešení, zahrnující z větší části jak původní řešení, tak i nutnost povrchové rekognoskace a částečné dokumentace zbylé plochy sjezdovky. Nutno říci, že řešení bylo více než kompromisní především vůči stavbě a jejímu přísnému harmonogramu vzhledem k financování výrazné části rozpočtu stavby z prostředků fondů EU. Zhotovitel v intencích původního rozpočtu a smlouvou od konce července 2006 plně a bez náhrady financoval terénní práce výzkumu ze své režie. Přesto byl smluvní vztah mezi objednatelem a zhotovitelem uzavřen až 20. 9. 2006. Přes předání terénní části díla v říjnu 2006 pokračovaly z důvodu dalších zemních zásahů výzkumné a dokumentační práce v terénu dle možností až do konce roku 2006, proto se zpracování protáhlo až do roku 2007. Je zde nutno v souladu s původní rešerší upozornit na fakt, že v ideálním případě by se dle našeho názoru v areálu podobné lokality neměla stavba provádět vůbec nebo by měl výzkum přinejmenším probíhat předstihově a trvat několik měsíců či spíše let, což je myšleno jako podnět příslušným orgánům památkové péče.
6
2. Lokalizace zkoumaného prostoru Zkoumaná lokalita se nachází na severním svahu Zámeckého vrchu (702,4 m), pod zříceninou středověkého hradu Edelštejn. Vykácená plocha začíná asi 100 metrů pod vnějším valem hradu a táhne se cca 1300 metrů až k rekreačnímu středisku Bohema (obr. 1, 2, 6 a 7; Tab. 1/1.1, 1.2), ležícímu u silnice spojující Zlaté Hory s Heřmanovicemi. Nadmořská výška předmětné plochy se pohybuje v intervalu mezi 485 – 670 m n.m.. Rýžoviště v oblasti Zámeckého potoka patří svojí velikostí (asi 700m2) k méně rozsáhlým. Souvisí pravděpodobně s jílovišti se spodním či horním přívodem vody, jejichž relikty jsou patrné jak ve střední partii svahu, tak v blízkosti rekreačního zařízení Bohéma (obr. 4 a 5), kde plošná těžba zřejmě navazovala na rýžoviště ležící západněji podél Černého potoka (Večeřová-Večeřa 2002, 24). Ve střední části svahu, nad Zámeckým potokem, se rovněž zachovaly pozůstatky několika nad sebou ležících úvozových cest a minimálně jednoho koryta pro přívod vody (viz obr. 3).
3. Přírodní prostředí Zlaté Hory leží v oblasti Zlatohorské vrchoviny, mimo hlavní masiv Hrubého Jeseníku. Na zlatohorském katastru, který spadá do povodí Odry, je nejmocnější potok Prudník
(něm.
Miserich),
do
něhož
se
za
soutokem
s Černým
potokem
(Schwarzteichenbach) z levé strany vlévá i Zámecký potok (Schlossbach) ze Zámeckého vrchu. Západně od Zlatých Hor protéká říčka Olešnice (Elsnitz), pramenící (ještě jako Zlatý potok – Goldenbach) v Horním údolí (mezi Zámeckým vrchem a Táborskými skalami, JZ Zlatých Hor). Vlivem masivu Hrubého Jeseníku panuje na Zlatohorsku drsné podnebí (Joanidis 2004, 511). Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7,9°C a 8,2°C, zima přichází brzy a jaro bývá opožděné. Větry zde vanou především ze západu a severozápadu (75%), méně ze severu (10%) a nejméně ze severovýchodu. Území zlatohorského rudního revíru se nachází v sv. časti silezika (25 km2; obr. 33) a zaujímá území mezi Zlatými Horami, Heřmanovicemi, Horním Údolím a Dolním Údolím. Zlatohorský rudní revír patří k nejvýznamnějším rudním ložiskům Českého masívu. K tomu neoddělitelně patří bohatá hornická historie a tradice, neboť v minulosti tu bylo těžené zlato jak z rozsypů, tak z primárních ložisek. Tělesa zlatohorského revíru obsahující zrudnění jsou součástí vulkano-sedimentárního komplexu metamorfovaných hornin, které představují severní část vrbenské skupiny
7
(devonské stáří). V podloží vrbenské skupiny jsou ruly a v nadloží kulmské sedimenty. Celý komplex byl postihnutý vrásovými deformacemi o několika generacích. Z tektonického hlediska má dnes šupinovou stavbu. Geologická stavba zlatohorského revíru je oproti ostatním jednotkám vrbenské skupiny anomální. Nejdůležitějším horizontem jsou kvarcity Příčné hory (sedimentární původ). Kromě kvarcitů se v tomto horizontu nacházejí i metamorfované kyselé vulkanity. V podloží kvarcitů převládají metasedimenty s bazickou příměsí. Pod nimi jsou přítomné produkty bazického vulkanizmu (břidlice), které přecházejí do metasedimentů. V nadloží kvarcitů následuje pestrý sled vulkanosedimentárních hornin. Obsahuje polohy metaprachovců a metapelitů, které se střídají. Jsou tu zastoupené horniny jako: muskovitické, grafit-muskovitické a karbonatické břidlice, krystalické vápence, kvarckeratofyry, metatufy a metatufity. Nejvyšší část vrbenské skupiny je tvořená tzv. Heřmanovickými vápenci. Na celém území převládá metamorfóza ve facii zelených břidlic. Východní část revíru je metamorfovaná v chloritové facii a západní část v biotitové až granátové. Celková mocnost devonu je asi 1600 m (Fojt-Novotný-ZimákVečeřa, 2003). Zlatohorská ložiska patří geneticky ke skupině vulkano-sedimentárních ložisek a typově do skupiny sulfidických rud. Převládá tu vtroušený typ rudné mineralizace. Značná část zrudnění byla později remobilizována při metamorfóze, čímž vznikly ložiskové akumulace často v tektonicky oslabených zónách nebo vrásových strukturách. Zrudnění je často vtroušené nebo páskované a může tvořit čočkovitá tělesa souběžná s metamorfní foliací nebo na kontaktech hornin. Mohou vytvářet i kulisovitě seskupená strmá tělesa, uložená šikmo k průběhu horninových pruhů a vytvářet tak bohaté rudné sloupy (Večeřová-Večeřa 2002, 43).
8
4. Historický exkurs Zlaté Hory nesly až do poloviny 20. století jméno Cukmantl či Zuckmantel (např. Večeřa 2002, 18; Obr. 34). Na původ tohoto pojmenování existuje několik názorů. Ze 16.století pochází zmínka, že název vznikl sloučením slov „zucken“ – krásti a „mantel“ – plášť, souvisejících snad s nevalnou pověstí hornického městečka (Večeřová – Večeřa 2002, 49-50). Slezský historik Vincenc Prasek předpokládal slovanský původ jména. Základ viděl v slovech „suchý“ a „mastný“, případně „mety“, označující bažinu, tedy „místo suché od mokřin“, „vysušená bažina“. Tento výklad je dnes spíše opomíjen. Nejrozšířenější je výklad vycházející ze středoněmeckého slova „mantel“ – borovice a „zuoc, zuok“ – větev nebo „zuc“ – cesta (např. Večeřa 2002, 18). Mohlo se jednat o označení rozvětvené borovice ukazující směr na rozcestí nebo o cestu borovým lesem. Borovice sice nepatřila ke zdejším původním dřevinám, ale ve středověku tudy skutečně vedla významná obchodní cesta z Olomouce do Nisy (Zuber 1974; Malá encyklopedie 1982). Pojmenování „Cucmantel“, dochované v nejstarší písemné zprávě z roku 1263, přičemž termín „couk, cuk“ označuje žílu (dosud se vyskytuje např. v okolí Jílového), by mohlo
poukazovat
na
poněmčení
původního
českého
názvu
„plášťová
žíla“,
odpovídajícímu zdejšímu vtroušenému typu zrudnění. Na základě tohoto by se mohlo uvažovat o otevření dolu slovanskými zlatokopy ještě před německou kolonizací ve 13. století (Večeřová-Večeřa 2002, 49-50). O počátcích dolování ve Zlatých Horách se nedochovaly žádné písemné ani archeologické zprávy. Lze předpokládat, že využívání nerostného bohatství souvisí s počátkem osídlování území v oblasti Zlatých Hor a jejich okolí už v období pravěku, přímé doklady nám však bohužel chybí (Večeřa 2002, 18-20). Rovněž o osudech Zlatohorska během raně středověkého období se můžeme pouze v hrubých rysech dohadovat, jisté však je, že tato hraniční oblast byla často předmětem územních změn ve vztazích mezi konstitujícími se českým a polským státem (Kouřil-Prix-Wihoda 2000, 410415; Večeřa 2002, 20-21). Osada na místě dnešních Zlatých Hor vznikla na důležité obchodní cestě z Olomouce do Nisy. Již od počátků se snad jednalo o hornickou osadu. Kolonizaci zdejšího území slovanskými a především německými obyvateli na přelomu 12. a 13. století usměrňovali z polské strany vratislavští biskupové a z Moravy Přemyslovci. V průběhu první poloviny
9
13. století začala kolonizace doposud neosídlených oblastí Jeseníků, spojená s rozvojem těžby zlata, stříbra a železné rudy. Zdá se, že se zdejší území na konci 12. století dostává do sféry vlivu moravských přemyslovců markrabat, o též se však na druhé straně snažili vratislavští biskupové. Z 20. let 13. století pochází listina mluvící o sporu mezi moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem a vratislavským biskupem Vavřincem o zlaté doly. Z textu ale nevyplývá, o které konkrétní doly se jednalo. Mohlo jít jak o Zlaté Hory, tak i o jiné oblasti, kde se rýžovalo zlato. Joanidis (2004, 28) se domnívá, že jde o doly na Příčné hoře, zatímco Večeřová-Večeřa (2002) mluví o rýžovištích v okolí Glucholaz. Do sporu se posléze vmísil i vratislavský kníže Jindřich Bradatý (Večeřa 2002, 21). První jistá zmínka o Zlatých Horách pochází až z roku 1263 z listiny pro fojta v Glucholazích. Název je psaný v latině: „Cucmantel“, a alespoň část Zlatohorska v této době zřejmě ovládá vratislavský biskup (Večeřa 2002, 20). Z r. 1281 je zmínka o Zlatých Horách jako „suburbium“ hradu Edelštejn. Do zdejších sporů se v 80. letech 13. století totiž vložil přemyslovský levoboček Mikuláš I. Opavský, který již od 60. let 13. století od svého otce Přemysla Otakara II. postupně získává statky na Opavsku a r. 1281 se zmocnil hradu Edelštejn i se Zlatými Horami, aby je později propůjčil vratislavskému biskupu. R. 1285 Edelštejn dobývá vratislavský kníže, ale k r. 1290 hrad i město pravděpodobně patří Mikuláši I. Opavskému. Ten udělil také r. 1305 Zlatým Horám městská práva (Večeřa 2002, 22). R. 1318 udělil český král Jan Lucemburský Opavsko, a s ním i Zlaté Hory Mikuláši II. Opavskému. V roce 1339 však Mikulášovi II. po vzájemném konfliktu král Jan odňal hrad Edelštejn, a zřejmě i město a doly, jakož i další statky (Žáček 2000, 54). O dvacet let později, r. 1361, vrátil římský císař a český král Karel IV. Zlaté Hory a jeho doly pod svrchovanost Mikuláše II. (Večeřa 2002, 22). Zatímco 13.století bylo obdobím velkého rozmachu hornictví, nepokoje v 2. polovině 14. století a na začátku 15. století způsobily jeho útlum. Rýžovnictví prožívá renesanci v 15. století, kdy pevné doly již nebyly ziskové (Večeřová-Večeřa 2002, 55). R. 1460 získal Zlaté Hory a další okolní města český král Jiří z Poděbrad. Hrad se dostal pod správu Jana ze Žerotína, ale již roku 1467 byl dobyt biskupem Joštem (Jodokem) z Rožmberka a následně zbořen (Večeřa 2002, 22). Roku 1474 obdržel Jošt Zlatohorsko darem od českého a uherského krále Matyáše Korvína. Zlatohorsko se tak stalo majetkem vratislavského biskupství, které se pak intenzivně pokoušelo o obnovu
10
zlatých dolů, což vedlo k jejich opětovnému rozkvětu především v 16. století (Večeřa 2002, 22). Během 17. století však dochází přirozeně ke zhoršení poměrů. Za třicetileté války městem prošla drancující švédská vojska (1632, 1645 – 1647), k tomu se přidal mor (1632 – 1633, 1716) a následně čarodějnické procesy (Joanidis 2004, 37, 39; Večeřová-Večeřa 2002, 59). V letech 1693 a 1702 vyvrcholily hornické nepokoje, umocněné velkými požáry Zlatých Hor (1699 a 1702; Večeřa 2002, 25). Prusko-rakouská válka (1740 – 1742) znamenala úplné přerušení těžby, město bylo obsazeno Prusy a na několika místech podpáleno a vypleněno (300 domů, radnice, škola). Po rozdělení Slezska (1742) zůstaly Zlaté Hory Koruně České, odříznuty od bohatě osídlené polské roviny. Tuto situaci nezměnila ani sedmiletá válka. Úpadek vyvrcholil ztrátou městských horních svobod r. 1753. Zlaté Hory obsadila pruská vojska ještě r. 1778 za války o bavorské dědictví (Žáček 2004, 190). Přestože došlo v 1. polovině 17. století k úpadku dolování (Večeřa 2002, 25) a následkem nemocí a hladu se snížil stav obyvatelstva na dvě třetiny (Joanidis 2004, 43), zaznamenalo město v tomto století hospodářský vzestup řemeslné a manufakturní výroby. Byla vybudována cihelna, ve městě se vařilo pivo a především se rozvíjelo tkalcovství a kamenictví. O obnovu rýžování se pokusil na konci 19. století jesenický dobrodruh Julius Saltery (Večeřová – Večeřa 2002, 24). Jeho rýžoviště se nacházelo asi 1 km za rekreačním střediskem Bohema směrem k hradu Edelštejn, tudíž na místě letošního záchranného archeologického výzkumu. Později mu bylo státem rýžování zakázáno a to byl i konec pravděpodobně posledního pokusu o těžbu zlata ze zdejších sedimentů (Večeřová – Večeřa 2002, 61).
11
5. Postup a metoda výzkumu Vlastní terénní část archeologického výzkumu spočívala v realizaci zjišťovacích sond situovaných ve vybraných místech, v dohledu nad hloubením některých bodových a liniových zemních zásahů stavby a v dokumentaci vybraných částí areálu projektované sjezdovky. Celkem se podařilo zdokumentovat 13 sond (oObr. 28, 29, 30), které byly většinou hloubeny mechanizací za asistence archeologického dohledu. Následně byly stěny bočních profilů a dna vyhloubených sond začištěny. Po identifikaci jednotlivých stratigrafických jednotek byly jednotlivé začištěné řezy profilů fotograficky a kresebně zdokumentovány. V jednom případě (Sonda 08 s pozůstatkem rýžovací vrstvy) následovalo vzorkování profilu. Dle situace byly pak některé sondy rozšířené za účelem objasnění odkrytých archeologických situací. Zdokumentováno bylo několik řezů pro „patky“ konstrukcí souvisejících s budoucí lyžařskou lanovkou. Ďokumentaci vybraných částí liniových výkopů – rýha 1 a 2 (Obr. 29, 30) provedli RNDr. Večeřa a Mgr. Nývlt z České geologické služby. Zachycené situace byly dokumentovány písemně, kresebně a fotograficky. Pro písemný zápis informací byla užita tzv. „formulářová stratigrafická metoda“ a to dle dokumentačních standardů platných ve společnosti Archaia Brno o.p.s. Konkrétně byl v terénu pro každou stratigrafickou jednotku vypsán patřičný formulář. Kresebná dokumentace byla provedena v měřítku 1:20, profil sondy S 13 v měřítku 1:50. Fotografická dokumentace byla provedena aparátem Canon EOS 300D. Terénní dokumentace je uložena v archivu společnosti Archaia Brno o.p.s., pracoviště Olomouc.
12
6. Popis nálezové situace
Sonda S 01
Stratigrafické jednotky: 100 – výplň šedočerná – nesoudržná – kameny – drobné až středně velké Příměsi: pevná lesní humózní hlína, popel, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,05 – 0,8 m / rovný až prudký / ostrá Interpretace: výplň vývratu
101 – uloženina žlutohnědá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: malé až středně velké kameny Mocnost / sklon: > 0,2 – 0,9m / prudký, postupně přechází do rovného Interpretace: podloží
500 - výkop Zkoumán celý výkop: ano Půdorys horní: oválný; dno: oválné Původní povrch: ano; rozměry / hlouba: 4x5 / 0,8 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: pozvolná Steny / sklon: nepravidelné, konvexní, šikmé / 35° Dno: nepravidelné, stupňovité (konvexní) Výplň (s.j.): 100 Interpretace: vývrat
Popis situace: První sondu (S 01; obr. 8; Tab. 2/2.1) jsme položili ve směru SV-JZ, tedy napříč svahem, skrz propadlinu v horní části svahu, v nadmořské výšce 641,87 – 640,23 m. Řez o délce 4,9 m odhalil jámu s konvexními stěnami (s.j. 500) zahloubenou do žlutohnědé hlíny (s.j. 101), která se vyskytuje po celé lokalitě pod svrchním lesním humusem (zde odebrán při začišťování objektu). Výplň této ca 80 cm hluboké jámy tvořily většinou (60%) drobné
13
až středně velké kameny, uložené v pevné lesní humózní hlíně (30%) promíšené popelem a kořeny (po 5%). Žádné artefakty zde nebyly nalezeny. Tato skutečnost společně s absencí jakékoliv haldičky kamení, která se často objevuje u prospekčních jam, napovídá, že se zde jednalo spíše o vývrat stromu následně vyplněný hlínou a kameny. Popel vznikl zřejmě spálením kořenů při klučení svahu před stavbou sjezdovky.
Sonda S 02
Stratigrafické jednotky: 102 – vrstva šedočerná – ulehlá – malé až velké kameny Příměsi: pevná lesní humózní hlína, kořeny Mocnost / sklon / hrance: 0,3 m / mírný / ostrá Interpretace: nasucho kladené kameny tvořící zídku
103 – výplň černá – měkká – mokrá písčitá hlína Příměsi: malé až velké kameny, hojné přepálené a rozpraskané křemeny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 m / mírný / ostrá Další popis: nález hrotu kuše Interpretace: výplň trychtýřovité jámy
900 – stavení konstrukce Kategorie – zděná Dochování v ploše / v prostoru: ??? Rozměry: délka / šířka / výška / úhel: 7 m / 1,2 m / 1 m / 50° Dochování materiálu: dochován – 100% Druh a zastoupení materiálu: nasucho kladené střední až velké kameny Interpretace: zpevnění svahu proti sesuvu/ prospekční jáma ?
Popis situace: Velice zajímavý objekt (S 02; obr. 9; Tab. 2/2.2) byl objeven dále nahoru po svahu v n.v. 644,74 – 646,61 m. Ze středně velkých až velkých kamenů zde byla vyskládána
14
zídka o délce ca 7 m (s.j. 900), která zabíhala pod lesní humus (40%) o mocnosti ca 0,3 m (s.j. 102), promíšený opět kameny (50%) a kořeny (10%). Zídka tak tvořila jednu stěnu trychtýřovité jámy, položené napříč svahem ve směru JZ-SV. Po skrytí lesního humusu jsme narazili na vlastní výplň jámy (s.j. 103), mokrou písčitou hlínu s příměsí (30%) kamenů všech velikostí, v některých případech přepálených a rozpraskaných křemenů. V této výplni byl v hloubce ca 0,5 m nalezen železný hrot do kuše, související zřejmě s osídlením hradu Edelštějn, zbudovaným na vrcholu kopce ve 2. polovině 13. a zbořeným na konci 15. století (viz např. Večeřa – Večeřová 2000, 24-25). Někdy do tohoto období tak snad můžeme datovat i samotný objekt (S 02), buď opět prospekční jámu středověkých horníků nebo prosté zpevnění svahu proti sesuvu. Rozpraskané křemeny nemusí souviset s těžbou zlata, může se jednat o kameny recentně přepálené žárem při klučení lesa před budováním sjezdovky.
Sonda S 03
Stratigrafické jednotky: 104 – vrstva šedočerná – středně ulehlá – lesní humózní hlína Příměsi: kořeny, mech, listí, drobné kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,02 – 0,2 m / mírný / jasná Interpretace: lesní humus
105 – vrstva hnědošedá – ulehlá – malé až velké kameny 50%, tuhá pískovitá hlína (vyplňuje spáry mezi kameny) 40%, Příměsi: kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,08 – 0,7 m / mírný / ostrá Interpretace: podloží
106 – vrstva středně hnědá – ulehlá – malé až středně velké kameny 70%, pískovitá hlína (zvětralá hornina) 30% Mocnost: > 0,2 – 0,4 m
15
Interpretace: podloží
Popis situace: Třetí sonda (S 03; obr. 10; Tab. 3/3.1), o délce 4,2 m, byla položena níže po svahu, v n.v. 620,63 – 621,33 m, opět ve směru SV-JZ. Řez postihl trychtýřovitou zahloubeninu, která byla na profilu téměř vyplněna velikým balvanem. Profil tak postihl pouze vrstvu hnědé písčité hlíny (40%) a kamenů (50%; s.j. 105) a původní lesní hnědou hlínu (s.j. 106), ve které se tato jáma rýsovala. Vše bylo opět převrstveno lesním humusem (s.j. 104) s příměsí kamenů, kořenů a listí. Opět se zřejmě jednalo o přirozený lesní vývrat.
Sonda S 04
Stratigrafické jednotky: 107 – vrstva šedočerná – středně ulehlá – lesní humózní hlína Příměsi: koření, listí, větve, kameny, jehličí Mocnost / sklon / hranice: 0,05 – 0,1 m / rovný, postupně prudký / ostrá Interpretace: lesní humus
108 – výplň šedočerná – ulehlé – malé a velké kameny 60%, tuhá lesní humusovitá hlína 40% Příměsi: popel Mocnost / sklon / hranice: 0,05 – 0,5 m / rovný / ostrá Interpretace: výplň zasypané prospekční jámy
109 – vrstva hnědá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: kameny, čočky vrstvy 110 Mocnost / sklon: > 0,1 – 0,3 m / tvoří čočku ve vrstvě 110 Interpretace: podloží promíšené s vrstvou 110
110 – vrstva šedá a světle hnědá – ulehlá – male a středně velké kameny 60%, pískovitá hlína 40%
16
Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,8 m / mírný až prudký / ostrá Interpretace: výhoz z prospekční jámy
502 – výkop Zkoumán celý výkop: ne Půdorys horní: mírně oválný; dno: oválné Původní povrch: ano; rozměry / hloubka: 4x5 / 0,5 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: pozvolná Steny / sklon: nepravidelné, konvexní, šikmé / 60° Dno / sklon: nepravidelné, konvexní / mírný Výplň (s.j.): 108 Interpretace: hloubený výkop – dobývka /prospekční jáma
Popis situace: Níže po svahu, pod menším křemenným skaliskem, jsme v nadmořské výšce 613,89 – 614,7 m na profilu sondy č. 04, o délce 4,4 m, zdokumentovali další zásah do původního terénu. V lesní světle hnědé půdě (s.j. 110), přerušené tmavší čočkou s kamínky (s.j. 109), zde byla vykopána jáma (s.j. 502) o hloubce 0,5 m (obr. 11; Tab. 3/3.2). Na profilu sondy, zdokumentovaném ve směru JZ-SV, jsme postihli její výplň, kterou tvořila lesní humusovitá hlína promíšená popelem a kameny všech velikostí. Vše bylo převrstveno lesním humusem s příměsí kořenů a kamení. V prostoru sondy byl nalezen i opracovaný kámen (přírůstkové číslo 55), který nebylo možné přiřadit konkrétní vrstvě. Zřejmě se zde jedná o relikt středověké či novověké prospekční jámy.
Sonda S 05
Stratigrafické jednotky: 111 – vrstva šedočerná – pevná – lesní humózní hlína Příměsi: malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,05 – 0,1 m / mírný / ostrá Interpretace: lesní humus
17
112 – vrstva tmavě hnědá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 m / mírný / ostrá Interpretace: výhoz z výkopu 501
113 – výplň šedočerná – pevná – pískovitá hlína Příměsi: popel Mocnost / sklon / hranice: 0,7 m / prudký / ostrá Další popis: nález opracovaného kamene a dřevěného špičáku Interpretace: výplň výkopu 501
114 – vrstva žlutohnědá – tuhá – pískovitý jíl Příměsi: malé až velké kameny Interpretace: podloží
501 – výkop Zkoumán celý výkop: ne Půdorys horní: kruhový; dno: kruhové Původní povrch: ano; rozměry / hloubka: 5 / 0,8 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: ostrá Steny / sklon: nepravidelné, konvexní, šikmé / 40 – 50° Dno / sklon: nepravidelné, konvexní Výplň (s.j.): 113 Interpretace: hloubený výkop – prospekční jáma/dobývka
Popis situace: Nejvýše položenou byla sonda 05 (obr. 12; Tab. 4/4.1), která ve směru JV-SZ přeťala v délce 7,6 m další propadlinu v nadmořské výšce 649,54 – 651,48 m. Do světle hnědé hlíny (s.j. 114), ležící pod lesním humusem (s.j. 111), zde byla vykopána ca 0,7 m hluboká
18
jáma (s.j. 501), vyplněná tmavě hnědou písčitou hlínou s příměsí malých až velkých kamenů, promíšenou s šedočernou písčitou hlínou s příměsí popele (20%) - (s.j. 112/113 a 113). Tmavě hnědá hlína byla spolu s kameny částečně vyházena výše po svahu (s.j. 112). Ve výplni jámy (s.j. 113) byly pak nalezeny zřejmě majzlíkem otesaný kámen (přírůstkové číslo 049) a dřevěný špičák (č. 54), u kterých však nelze určit, zda jsou středověkého či novověkého stáří. Každopádně se jedná o další doklad exkavačních prací na lokalitě, nejspíše opět sondáže horníků pátrajících po zlaté žíle. I v této jámě bylo nalezeno množství přepálených a rozpraskaných křemenů.
Sonda S 06
Stratigrafické jednotky: 115 – výplň šedočerná – ulehlá – malé až velké kameny 60%, lesní humózní hlína 30% Příměsi: popel, mech, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 – 0,6 m / mírný / jasná Interpretace: zásyp výkopu 503
116 – výplň tmavě hnědá – středně ulehlá – drobný štěrk Příměsi: hnědá hlína Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,75 m / mírný / jasná Interpretace: výplň výkopu 503
117 – vrstva hnědá – ulehlá – malé až středně velké kameny 80%, tuhá pískovitá hlína 18% Příměsi: kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,02 – 0,8 m / prudký / ostrá Interpretace: vrstva kamenů vyházená při výkopu prospekční jámy
118 – vrstva žlutohnědá – pevná – štěrkovitá hlína Příměsi: zvětralá hornina
19
Mocnost / sklon / hranice: 0,1 – 0,9 m / mírný až prudký Interpretace: půdní typ
503 – výkop Zkoumaný celý výkop : ne Půdorys horní: nepravidelný; dno: ledvinovité Původní povrch: ano; rozměry 5x7,5? / 1,25 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: pozvolná Steny / sklon: nepravidelné, konvexní Dno / sklon: nepravidelné, konvexní Výplň: 115, 116 Interpretace: hloubený výkop - dobývka/prospekční jáma
Popis situace: Podobnou situaci jako u sondy S 05 jsme zaznamenali o čtyřicet výškových metrů níže po svahu, kde byla v n.v. 607 – 609 m položena sonda 06, o délce 7,6 m (obr. 13; Tab. 4/4.2). Ta vedla ve směru JZ-SV skrze další jámu (s.j. 503), vyplněnou jak drobným mokrým štěrkem s nepatrnou (5%) příměsí hlíny (s.j. 116) o mocnosti až 0,75 m, tak lesním humusem promíšeným popelem a různě velkými kameny, mocným 0,4 – 0,6 m. Celková hloubka jámy tak dosahovala 1,2 m. Kameny, na které kopáči narazili, byly vyházeny okolo (s.j. 117), původní terén, do kterého byla jáma zahloubena zde opět tvořila žlutohnědá hlína s kameny (s.j. 118). V prostoru sondy byl nalezen i další opracovaný kámen (přírůstkové číslo 53), který nelze přiřadit konkrétní stratigrafické jednotce.
Sonda S 07
Stratigrafické jednotky: 119 – vrstva šedočerná – středně ulehlá – lesní humózní hlína Příměsi: větve, listí, kameny, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,005 – 0,15 m / mírný až prudký / ostrá Interpretace: lesní humus
20
120 – vrstva žlutohnědá – tuhá – pískovitá hlína Příměsi: občasné kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,25 – 0,8 m / rozpitá Interpretace: zvětralá hornina promíchaná s podzolovou půdou, půdní typ
121 – vrstva šedohnědá – pevná – štěrkovitá hlína Příměsi: vysoký obsah kamenů Mocnost / sklon: > 0,05 – 0,3 m / mírný Interpretace: půdní typ
Popis situace: Při pohledu se svahu dolů se nad cestou přetínající sjezdovku napříč rýsovalo nalevo u lesa několik žlabovitých útvarů, zřejmě úvozových cest, po kterých bylo v minulosti zřejmě stahováno dřevo. V tomto místě jsme ve směru JZ-SV položili další sondu (S 07; obr. 14; Tab. 5/5.1) o délce 7 m. Původním terénem zde byla opět žlutohnědá hlína (s.j. 120) s kameny, nasedající na šedohnědou štěrkovitou hlínu (s.j. 121), opět s velkým obsahem kamenů. žlutohnědá vrstva byla běžně mocná 0,5 – 1 m, v místě koryta však pouze 0,2 – 0,3 m. Hloubka úvozu se tedy pohybovala kolem 0,4 – 0,7 m. Žádnou zvláštní výplň žlabu jsme zde však nepostihli – na žlutohnědou vrstvu nasedal, stejně jako všude jinde, černý lesní humus (s.j. 119) s kořeny, listím a kamením.
Sonda S 08
Stratigrafické jednotky: 122 – vrstva hnědočerná – středně ulehlá – lesní humózní hlína Příměsi: kořeny, časté malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,1 – 0,2 m / rovný, mírný až prudký (zvlněný terén) / ostrá Interpretace: lesní humus
21
123 – výplň hnědá až černá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: popel, kořeny, malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 m / rovný / ostrá Interpretace: výplň výkopu 504
124 – výplň šedohnědá – středně ulehlá – jílovitý štěrk Mocnost / sklon / hranice: 0,5 m / rovný / jasná Interpretace: výplň výkopu 504
125 – výplň šedá – středně ulehlá – štěrk Mocnost / sklon / hranice: 0,03 m / mírný / ostrá Interpretace: tvoří samostatný horizont ve vrstvě 124; (rýžovnická vrstvička?); výplň výkopu 504
126 – výplň tmavě šedá – středně ulehlá – hlinitý štěrk Příměsi: ojedinělé větší kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,3 m / prudký / ostrá Interpretace: výplň výkopu 504
127 – výplň hnědožlutá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: popel, malé kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,4 m / mírný / ostrá Interpretace: výplň výkopu 504
128 – vrstva žlutohnědá – pevná – jíl Příměsi: nahodilé malé až velké kameny Mocnost: > 1 – 2,6 m Interpretace: podloží
22
504 – výkop Zkoumán celý výkop: 0 Půdorys horní: lineární; dno: lineární Původní povrch: ano; rozměry: 1,3 (šířka) x ? / 1,2 m Horní hrana: ostrá Dolní hrana: ostrá Steny / sklon: pravidelné, konvexní Dno / sklon: pravidelné, konvexni Výplň (s.j.): 123, 124, 125, 126, 127 Interpretace: pozůstatek koryta pro rýžování / proplavování zlata
Sonda S 10
Stratigrafické jednotky: 100 – vrstva hnědočerná – středně ulehlá – lesní humózní hlína Příměsi: četné malé až velké kameny, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,3 – 0,4 m / rovný / ostrá Interpretace: lesní humus
135 – výplň žlutohnědá – pevná – pískovitý jíl Příměsi: ojediněle drobné a velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,4 m / mírný / jasná Interpretace: výplň výkopu 505
136 – výplň žlutohnědá – pevná – pískovitý jíl Příměsi: ojediněle drobné kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,5 – 0,7 m / rovný / ostrá Další popis: více kompaktní než 135 Interpretace: výplň výkopu 505
23
137 – vrstva žlutohnědá – pevná - jíl Příměsi: nahodilé drobné až velké kameny Mocnost: > 2 – 2,3 m Interpretace: podloží
138 – vrstva hnědošedá – kyprá – písčitá hlína Příměsi: četné kameny a kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,9 m /rovný / ostrá Další popis: vrstva rozrušená bagrem Interpretace: půdní typ
505 – výkop Zkoumán celý výkop: 0 Půdorys horní: lineární; dno: lineární Původní povrch: ano; rozměry: 1,2 (šířka) x ? / 1,2 m Horní hrana: ostrá Dolní hrana: pozvolná Steny / sklon: pravidelné, konvexní Dno / sklon: pravidelné, konvexní Výplň (s.j.): 135, 136 Interpretace: pozůstatek koryta na plavení zlatonosných sedimentů
Popis situace: Několik dalších profilů jsme zdokumentovali ve střední části svahu, u můstku přes Zámecký potok, kde byly vyhloubeny „patky“ pro stavební konstrukce lyžařské lanovky. Ve dvou případech tyto patky přetínaly ve směru JV-SZ koryto vyhloubené přibližně ve směru J-S. Na profilu sondy (patky) S 08 (obr. 15; Tab. 6/6.1) se ukázalo, že bylo vyhloubené do žlutohnědého jílu s kameny (s.j. 128), dosahujícího v místě výkopu maximální mocnosti 2,7 m, v nadmořské výšce 521,5 – 524,2 m. Vlastní žlab (s.j. 504) byl hluboký až 1,2 m a jeho výplň tvořilo celkem pět vrstev. Na jeho dno nasedal šedohnědý mazlavý mokrý štěrk s většími kameny (s.j. 126). Nad ním ležel opět šedohnědý drobný
24
štěrk s příměsí jílu (s.j. 124), v polovině přerušený tenkou vrstvičkou drobných kamínků, zřejmě pozůstatkem propírání zlatonosných sedimentů (s.j. 125). Z těchto tří vrstev jsme odebrali vzorky pro materiálovou analýzu. Na vrstvu 124 pak nasedala hnědá až černá popelovitá hlína s četnými kameny a kořeny, která se u JV stěny koryta zřejmě smísila s původní (do žlabu sesutou) žlutohnědou hlínou (s.j. 127). Povrch tvořil hnědočerný lesní humus s příměsí kořenů a různě velkých kamenů. Obdobně vypadala situace v další „patce“ (S 10; obr. 17; Tab. 6/6.2), která řezala výše zmíněné koryto o něco níže po svahu (n.v.: 521,5 – 523,7 m). Situace zde nebyla tak jasná, neboť terén byl rozrušen bagrem a pod přeházenými sedimenty (s.j. 138) ležel lesní humus, který nelze označit přímo za výplň žlabu. I tak se žlab (s.j. 505), o hloubce asi 1,2 m, jasně rýsoval na profilu. Jeho výplň tvořil žlutohnědý písčitý jíl, u dna více ulehlý (s.j. 136), blíže k povrchu pak měkčí a s příměsí několika velkých kamenů sesutých z východní stěny (s.j. 135). Podloží zde opět tvořil žlutohnědý písčitý jíl s nahodilými kameny. Můžeme se domnívat, že obě sondy postihly vodní kanál, který přiváděl vodu k níže (severněji) položenému jílovišti (viz obr. 3).
Sonda S 09
Stratigrafické jednotky: 129 – vrstva černohnědá – středně ulehlá – lesní humózní hlína Příměsi: četné kořeny, malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 m / rovný / ostrá Interpretace: lesní humus
130 – vrstva šedá – středně ulehlí – malé až velké kameny 80%, hlína 20% Mocnost / sklon / hranice: 0,4 – 1,2 m / rovný / ostrá Interpretace: výhoz z prospekční jámy – tvoří sejp
131 – vrstva šedohnědá – ulehlá – hlinitý písek Příměsi: četné malé kameny
25
Mocnost / sklon / hranice: > 0,4 – 0,8 m / rovný / ostrá Interpretace: výhoz z prospekční jámy – tvoří sejp
132 – vrstva hnědá až žlutohnědá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: jíl, ojediněle kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,5 m / rovný / ostrá Interpretace: půdní typ
133 – vrstva světle žlutohnědá – pevná – pískovitý jíl Mocnost: > 0,05 m Interpretace: podloží
134 – vrstva hnědá – pevná – hlína 70%, kameny 20 % Příměsi: kořeny Mocnost : > 0,4 – 0,6 m Interpretace: výhoz z prospekční jámy – tvoří sejp
Popis situace: Sonda 09 ležela těsně u potoka v sousedství můstku, v nadmořské výšce 521,8 – 523,3 m. Ve směru přibližně J-S a v délce 10,2 m přetínala hromadu hlušiny (tzv. sejp), materiálu vyházeného při proplavování zlatonosných sedimentů (obr. 16; Tab. 5/5.2). Vlastní těleso sejpu tvořila asi 1,2 m mocná vrstva malých až velkých kamenů (s.j. 130), naléhající na šedohnědý písek s malými kamínky (s.j. 131, mocnost až 0,8 m) a na žlutohnědou písčitou hlínu s příměsí jílu s ojedinělými kameny (s.j. 132) o mocnosti až 0,6 m. V jižní části sondy byl pod nimi zachycen ještě asi 5 cm mocný mokrý jíl s pískem (s.j. 133). Blíže k potoku, tedy na severním okraji sondy, se kameny mísily s hnědou hlínou prorostlou kořeny (s.j. 134). Vše převrstvoval lesní hnědočerný humus (s.j. 129).
26
Sonda S 11
Stratigrafické jednotky: 139 – vrstva hnědočerná – pevná – lesní humózní hlína Příměsi: kořeny, malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: < 0,22 m / podle terénu (kopíruje ho) / ostrá Interpretace: lesní humus
140 – vrstva žlutohnědá – pevná – jílovitá hlína Příměsi: nahodilé malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0.2 – 1,4 m / mírný až prudký / ostrá, místy jasná až pozvolná Interpretace: půdní typ
141 – vrstva šedohnědá – pevná – pískovitý jíl Příměsi: četné drobné kamínky Mocnost / sklon / hranice: 0,05 – 0,4 m / rovný / jasná Interpretace: půdní typ
142 – vrstva šedá s hnědými pruhy – pevná - pískovitý jíl Příměsi: četné malé kamínky Mocnost / sklon: > 0,7 m / mírný Interpretace: půdní typ/podloží
143 – vrstva hnědá – pevná – pískovitá hlína Mocnost / sklon: > 0,2 – 0,4 m / rovný Interpretace: půdní typ
144 – vrstva světle kaštanová – pevná – pískovitá hlína
27
Mocnost / sklon / hranice: 0,1 m / rovný / ostrá Další popis: tvoří čočku ve vrstvě 142 Interpretace: půdní typ
145 – vrstva šedozelená – pevná – pískovitý jíl Příměsi: četné drobné kamínky (ø < 2 cm) Mocnost / sklon / hranice: 0,05 - 0,1 m / rovný / ostrá Interpretace: půdní typ / podloží
146 – vrstva šedá – pevná – pískovitá hlína Mocnost / sklon / hranice: 0,05 – 0,3 m / rovný / jasná Interpretace: půdní typ
147 – vrstva šedá – pevná – pískovitý jíl Mocnost / sklon: > 0,05 m / rovný Interpretace: půdní typ/podloží
148 – vrstva šedá – pevná – pískovitý jíl Příměsi: krystalická břidlice Mocnost / sklon: > 0,1 m / rovný Interpretace: podloží
149 – vrstva hnědočervená – pevná – pískovitý jíl Příměsi: malé až středně velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,3 – 0,5 m / rovný/ jasná Interpretace: půdní typ/podloží
150 – vrstva šedá promíšená cihlově červenou – pevná – pískovitá hlína
28
Příměsi: nahodilé malé až střední kameny Mocnost / sklon: > 0,2 – 0,3 / rovný Interpretace: půdní typ
151 – vrstva hnědá – pevná – pískovitý jíl Příměsi: malé až středně velké kameny Mocnost / sklon: > 0,2 m / rovný Interpretace: podloží
152 – vrstva promíchaná šedá a hnědá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: malé až středně velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,12 – 0,4 m / rovný místy mírný / rozpitá Interpretace: půdní typ
153 – vrstva středně až tmavě hnědá skvrnitá – pevná – pískovitý jíl Příměsi: velké kameny Mocnost / sklon: > 0,2 – 0,3 m / rovný Interpretace: půdní typ/podloží
154 – vrstva hnědá – pevná – jílovitá hlína Příměsi: kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,4 m / mírný / jasná Interpretace: půdní typ
155 – vrstva červenohnědá – pevná – pískovitá hlína Mocnost / sklon / hranice: 0,1 – 0,18 m / mírný / jasná Interpretace: půdní typ
29
156 – vrstva šedá – pevná – hlinitý jíl Příměsi: malé až středně velké kameny, vysrážené železo Mocnost / sklon / hranice: 0,1 – 0,7 m / rovný postupně se mírně svažuje / rozpitá Interpretace: půdní typ
157 – vrstva žlutohnědá – pevná – jílovitá hlína Příměsi: malé až středně velké kameny Mocnost: > 0,6 m Interpretace: půdní typ
158 – vrstva šedá – středně ulehlá – štěrkopísek Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,4 m / mírný / jasná Interpretace: přemístěné podloží ?
159 – vrstva rezavě hnědá s červenými melíry – středně ulehlá – jílovitý písek Příměsi: nahodilé uhlíky (jen ve vrstvě mezi vrstvami 158 a 160), vysrážené železo Mocnost / sklon / hranice: 0, 04 – 0,9 m / rovný až mírný / jasná Interpretace: přemístěné podloží ?
160 – vrstva šedohnědá – středně ulehlá – písek Příměsi: malé kameny Mocnost / sklon: > 0,2 – 0,3 m / rovný Interpretace: přemístěné podloží ?
161 – vrstva šedohnědá – středně ulehlá – jemný písek Mocnost: > 0,3 m Interpretace: přemístěné podloží ?
30
162 - vrstva šedohnědá s nádechem zelené – středně ulehlá - jílovitý písek Mocnost / sklon / hranice: > 0,08 – 0,2 m /rovný místy mírný / jasná Interpretace: půdní typ
163 – vrstva šedohnědá – pevná – jíl Mocnost / sklon: > 0,12 / mírný Interpretace: půdní typ/podloží
164 – vrstva červená s drobnými hnědými skvrnami – pevná – pískovitý jíl Příměsi: vysrážené železo Mocnost / sklon / hranice: 0,12 – 0,28 m / rovný / jasná Další popis: jemný písečnatý jíl máčený vodou ze štoly Interpretace: půdní typ
165 – vrstva hnědá – středně hnědá – písek Mocnost / sklon / hranice: 0,1 – 0,2 m / mírný / jasná Další popis: jemný písek - naplavenina Interpretace: půdní typ
166 – vrstva tmavá červenohnědá – pevná – pískovitá hlína Příměsi: drobné kamínky Mocnost / sklon: > 0,2 – 0,3 m / prudký Interpretace: půdní typ
167 – vrstva šedohnědá se zeleným nádechem – pevná – pískovitá hlína Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,7 m / rovný / jasná Interpretace: půdní typ/podloží
31
168 – vrstva šedohnědá – středně ulehlá – štěrkopísek Mocnost / sklon: > 0,3 m / mírný Interpretace: podloží
169 – vrstva šedá – středně ulehlá – kameny Příměsi: žlutohnědá pískovitá hlína Mocnost / sklon: > 1,2 m / bikónický tvar Interpretace: kamenný val / sejp
170 – vrstva hnědá – středně ulehlá – hlinitý písek Příměsi: malé až středně velké kameny Mocnost / sklon: > 0,7 – 1,2 m / prudký Interpretace: koryto potoka?
Popis situace: Nad střední částí svahu jsme nechali vybagrovat sondu 11, řezající svah prakticky po celé jeho šířce přibližně ve směru Z-V (Tab. 7/7.1). Celková délka sondy byla 45,6 m, nadmořská výška se pohybovala mezi 533,26 a 527,16 m. Cílem bylo postihnout na profilu čtyři úvozové cesty patrné v terénu a případně zachytit stopy po dalších objektech. Vzhledem k rozměrům řezu jsme jej v rámci kresebné dokumentace rozdělili na šest sekcí (A-F) po 7,6 m. V nejhořejší sekci A (obr. 18), stejně jako v dalším průběhu sondy, leží na povrchu hnědočerný lesní humus (s.j. 139), pod nímž se nachází žlutohnědá hlína s příměsí kamenů (s.j. 140). Místy je povrch rozrušen bagrem, takže se žlutá hlína může octnout na povrchu. Její mocnost v této části i dále v sekci B napovídá, že se sem asi byla splachována ze svrchnějších partií svahu. Na profilu je jen částečně patrné koryto úvozové cesty, které v těchto místech sonda protíná. Jednalo o jednu z mnoha podobných cestiček, které se na svahu a v jeho okolí nacházejí. Pod vrstvou 140 leží u západního okraje sondy 0,2-0,6 m mocný šedohnědý písčitý jíl (s.j. 141), na východní straně ji však převrstvuje a je tak třeba označit obě vrstvy
32
za současné. Pod šedohnědým jílem 141 pak leží ještě podobně zbarvený jíl s hnědými pruhy (s.j. 142, mocný až 0,7 m) a hnědá písčitá hlína o mocnosti 0,2-0,4 m (s.j. 143). V další sekci B (obr. 19) vidíme pod lesním humusem (s.j. 139) opět hnědou vrstvu 140 se zásahy jílovito-písčitých (glejových ?) šedých až šedozelených horizontů (s.j. 141, 145, 146) s menšími kamínky, které jsou s ní současné. Stratigraficky pod ní jsou drobné čočky (s.j. 147, 148) zabarvené do šeda krystalickou břidlicí. Na východní straně sekce B sonda proťala další zahloubenou cestu. Na profilu se tu pod hnědou vrstvou 140 objevuje 0,4 m mocný načervenalý písčitý jíl (s.j. 149) s kameny, naléhající na cihlovou až šedou písčitou hlínu (s.j. 150). Obě poslední vrstvy, 149 a 150, pokračují i v sekci C (obr. 20), kde jsou opět převrstvené hnědou vrstvou 140 a lesním humusem 139. Vrstva 150, která zde leží na hnědém písčitém jílu s kameny (s.j. 151), přechází do současné hnědošedé písčité hlíny (s.j. 152), která převrstvuje tmavohnědý písčitý jíl (s.j. 153) horizontálně navazující na 151. Přibližně ve středu sondy je říznut mělký zářez, pravděpodobně opět pozůstatek úvozové cesty (Tab. 7/7.2). Na písčitou hlínu 152 zde nasedá 0,15 m mocná červenohnědá písčitá hlína (s.j. 155) zbarvená vysráženým železem, jak byly sedimenty podmáčeny výtokem ze štoly umístěné o něco výše na svahu. Nad s.j. 152 leží podobná hlína hnědé barvy (s.j. 154), nad níž je povrch (a bohužel i část bývalé cesty) rozrušen bagrem. Žlutá hlína 140 je zde odebrána, pouze část koryta je převrstvena lesním humusem 139. Ve východní části sekce C vidíme asi 1 m mocnou vrstvu 140, pod kterou se objevuje šedý hlinitý jíl (s.j. 156) s příměsí malých až středně velkých kamenů, opět s červenými melíry po vysráženém železe. Tato vrstva (156) pokračuje i v sekci D (obr. 21), kde asi po 2,8 m přechází ve žlutohnědou jílovitou hlínu bez červených melírů (s.j. 157). Obě tyto vrstvy leží na velkých plochých kamenech. Zhruba v polovině a ve východní části sekce S 11 D se na profilu odráží další úvozová cesta, pod níž se rýsuje několik různě zbarvených jemných písčitých vrstev (s.j. 159-161) a šedý štěrkopísek (s.j. 158). Vysráženým železem zbarvená vrstva 159, která je v jedné části promíšená i několika uhlíky pokračuje nejdále k východu (k potoku) a dosahuje mocnosti až 1 m. Převrstvuje vrstvu šedohnědého jílovitého písku (s.j. 162) s jílovitou čočkou (s.j. 163). Nadloží tvoří v celé sekci D žlutohnědá hlína 140 a lesní humus 139. V sekci S 11 E (obr. 22) pak končí jemnozrnné, zřejmě rovněž výtokem z výše umístěné štoly máčené, sedimenty. Jedná se o již zmiňované vrstvy 159 a 162, na které navazují horizont červenavého jílu (s.j. 164), pod ním ležící hnědá písčitá vrstvička (s.j.
33
165) a červenohnědá písčitá hlína s kamínky (s.j. 166). Východní hranici těchto sedimentů tvoří vrstva hnědého štěrkovitého jílu (s.j. 168). Za ní už následuje lesní žlutohnědá hlína 140, do které na východním okraji sekce zasahují šedohnědá písčitá hlína (s.j. 167) a šedohnědý štěrkopísek (s.j. 168). Na povrchu leží v celém úseku S 11 E lesní hnědočerný humus 139. V sekci F (obr. 23) pak vrstvy 140, 167 a 168 přerušuje asi 1,3 m mocná vrstva velikých kamenů, která má na profilu bikónický tvar. Jedná se asi o kameny vyházené přímo z potoka – opět tzv. sejp. Na východní straně sondu 11 ohraničuje vrstva naplaveného hnědého hlinitého písku (s.j. 170). Nadloží tvoří lesní humus 139. V sondě 11 jsme našli i šest železných předmětů, které ale vzhledem ke způsobu vybírání (bagr) nebylo možné zařadit ke konkrétní stratigrafické jednotce. Jejich seznam je uveden v příloze.
Sonda S 12
Strafigrafické jednotky:
171 - vrstva šedožlutá – středně ulehlá – stěrk 65%, písek 30% Příměsi: ojedinělé kameny (ø nad 10 cm), kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 – 0,25 m / rovný / jasná Interpretace: podloží
172 – vrstva šedožlutá – středně ulehlá – štěrk 80%, písek 20% Mocnost / sklon / hranice: 0,6 m / rovný / jasná Interpretace: podloží
173 – vrstva žlutá – ulehlá – písek Příměsi: četné středně velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 m / rovný / jasná Interpretace: podloží
34
174 – vrstva šedá – ulehlá – štěrk 70%, písek 20% Mocnost / sklon / hranice: 0,2 m / rovný / jasná Další popis: oblázky do ø 5cm Interpretace: podloží
175 – vrstva tmavě hnědá až červenofialová – pevná – jílovitý písek Příměsi: četné velké kameny (ø nad 10 cm) Mocnost: > 0,6 m Interpretace: podloží
Popis situace: Sonda S 12 se nacházela v střední části sjezdovky nad můstkem. Jednalo se o stavební výkop, při kterém byla porušena menší hromada štěrku a kamení. Na profilu je zachycených pět vrstev (obr. 24; Tab. 8/8.1). Nejvrchnější zachovaná část o mocnosti do 0,25 m sestávala ze šedožlutého písčitého štěrku prostoupeného kořeny (s.j. 171). Dále následovala vrstva mocná 0,6 m, opět šedožlutého písčitého štěrku (s.j. 172) avšak s větším podílem stěrku než u předcházející vrstvy 171 a žlutý písek (s.j.173) o mocnosti 0,4 m. Ten přerostl do šedého písčitého štěrku (s.j. 174, mocnost 0,2 m), pod nímž profil uzavíral tmavě hnědý až červeno-fialový jílovitý písek (s.j. 175). Jeho zbarvení je pravděpodobně způsobené vysráženým železem. Patrně se zde nejedná o sejp, ale o přirozeně nakupené vrstvy.
Sonda S 13
Stratigrafické jednotky: 176 – vrstva šedá – středně ulehlá - kamenná suť Mocnost / sklon / hranice: 0,25 – 1,85 m / rovný až prudký / jasná Interpretace: vrchní části sejpu
35
178 – vrstva šedohnědá se zeleným nádechem – kyprá – štěrkopísek Příměsi: kořeny Mocnost / sklon / hranice: 1,5 m / prudký / ostrá Interpretace: přemístěná vrstva – sesuv
179 – vrstva hnědošedá – středně ulehlá – jílovitý štěrk Mocnost / sklon / hranice: 0,25 – 2,0 m / mírní, horní hranice prudce stoupá / ostrá Interpretace: těleso sejpu
180 - vrstva žlutá – pevná – jíl Příměsi: kameny Mocnost / sklon / hranice: > 0,15 m /rovný / ostrá Interpretace: půdní typ
181 – vrstva šedá – středně ulehlá – jemný písek Mocnost / sklon / hranice: 0,1 – 0,45 m / mírný / ostrá Interpretace: náplavová vrstva
182 – vrstva světle žlutá – pevná – jíl Příměsi: jemné kamínky Mocnost / sklon / hranice: 0,05 – 0,15 m / mírný postupně rovný / ostrá Interpretace: náplavová vrstva
183 – vrstva tmavě šedá – pevná – jíl Mocnost / sklon / hranice: 0,08 m / rovný / ostrá Interpretace: náplavová vrstva
36
184 – vrstva sivá – středně ulehlá – jemný štěrkopísek Mocnost / sklon: > 0,05 m / mírný Interpretace: náplavová vrstva
185 – vrstva světle žlutá – pevná – jíl Mocnost / sklon / hranice: 0,05 m / rovný / ostrá Další popis: čočka ve vrstvě 181 Interpretace: součást náplavové vrstvy
186 – vrstva světle šedohnědá – středně ulehlá – jemný písek Mocnost / hranice: 0,15 m / ostrá Interpretace: náplavová vrstva
187 – vrstva šedá – středně ulehlá – jemný písek Mocnost / sklon / hranice: 0,02 – 0,05 m / rovný / ostrá Interpretace: náplavová vrstva
188 – vrstva žlutá – pevná – jíl Mocnost / sklon / hranice: 0,02 – 0,15 m / rovný místy mírný / ostrá Interpretace: náplavová vrstva
189 – vrstva šedá – středně ulehlá – štěrkopísek Mocnost / sklon / hranice: 0,15 – 0,7 m / rovný (horní hranice prudce stoupá a klesá) / ostrá Interpretace: těleso sejpu
190 – vrstva hnědošedá – středně ulehlá – středně velké a velké kameny Mocnost: > 0,65 m
37
Interpretace: starší sejp
191 – vrstva šedá – kyprá – jemný štěrkopísek Mocnost: > 0,7 m Interpretace: půdní typ – původní terén
192 – vrstva šedá – středně ulehlá – písek Mocnost: > 0,45 m Interpretace: náplavová vrstva
193 – vrstva tmavě žlutá – pevná – jíl Příměsi: středně velké kameny Mocnost / hranice: 0,2 m / ostrá Další popis: čočka ve vrstvě 178 Interpretace: náplavová vrstva ?
194 – vrstva žlutá – pevná – jíl Mocnost / sklon / hranice: 0,1 – 0,3 m / rovný až mírný / ostrá Interpretace: půdní typ
Popis situace: Při úpravě terénu na JV okraji rekreačního střediska Bohema došlo k porušení sejpu, částečně situovaného na zaniklém kanálu pro svádění vody, jehož profil (v kontextu s okolními sedimenty) jsme následně zdokumentovali v délce 14 m (obr. 25; Tab. 8/8.2). Jeho střed jsme ponechali pod závalem kamenné suti a rozvolněných sedimentů za účelem zachování statiky svahu. Černý lesní humus (s.j. 100) se nacházel pouze na SZ konci výsypky (Obr. 25, Tab. 9/9.1). Povrch ve střední části a na JV straně objektu tvořily středně velké až velké kameny (s.j. 176), které dále k SZ mizely a na povrchu se objevoval sekundárně přemístěný šedohnědý štěrkopísek (s.j. 178). Pod ním se nacházel podobný štěrkopísek šedé barvy (s.j.
38
189) v superpozici nad žlutým jílem (s.j. 194), který pak převrstvoval další čtyři vrstvy, kdy kamenná suť (s.j. 176) a jemný šedý štěrkopísek (s.j. 191) jsou zřejmě intaktní, zatímco šedavý písek (s.j. 192) by mohl být pozůstatkem menší nádrže (tzv. tajchu) na rozplavování zlatonosných sedimentů a středně velké až velké kameny (s.j. 190) jsou pozůstatkem staršího sejpu. Složitější stratigrafii lze postihnout na JV okraji dokumentovaného řezu (Obr. 25, Tab. 9/9.1), kde se pod závalem kamenů a jílu (s.j. 179), tvořícím těleso sejpu, vytvořil sled vrstev souvisejících buď s korytem na přívod vody, které je v terénu dobře viditelné výše po svahu, nebo s možným výše zmiňovaným tajchem. Střídají se zde žluté jíly s šedými písky a štěrkopísky (s.j. 181-188). Jílovitá vrstva na JV konci sejpu je již nejspíš původním terénem, který s korytem (či tajchem) ani s novějším sejpem nesouvisí. Pro správnou interpretaci písčitých vrstev by bylo třeba odkrýt střední část profilu. V případě, že by do něj již nezasahovaly, tvořily by pouze součást zmiňovaného vodního koryta. V opačném případě, tedy pokud by se spojovaly s vrstvou 192 pod SZ koncem hlušiny a vrstva 182 byla totožná se s.j. 194, muselo by jít o pozůstatek větší vodní plochy, s největší pravděpodobností rýžovnického tajchu.
39
7. Ostatní Vzhledem k časové tísni jsme se snažili zachránit část nálezů povrchovým sběrem za pomoci detektoru kovů. Díky tomu jsme shromáždili početnou kolekci převážně železných předmětů, jejichž seznam uvádíme v příloze (výskyt nálezů na lokalitě - Obr. 31, 32). Vynikají mezi nimi především čtyři hroty do kuše a jedna podkova, rámcově datované do období středověku a související zřejmě s existencí hradu Edelštejn. Při dokumentování sondy 11 jsme v její těsné blízkosti ručně odkryli svrchní vrstvu lesního humusu na ploše ca 4x4 m ve snaze postihnout případné stopy po dřevěných konstrukcích souvisejících s rýžováním a těžbou zlata. Bohužel, na zvoleném místě byla archeologická situace negativní.
40
8. Závěr Výzkum na sjezdovce „Příčná“ zdokumentoval pozůstatky intenzivní hornické činnosti a mj. tak navázal na starší odborné práce o lokalitě (Večeřová – Večeřa 2002). Odkopy v horní části svahu (sondy 02, 04 - 06) dokládají prospekci zlatonosných žil. Minimálně jeden z těchto odkopů snad můžeme snad dle nálezu hrotu kuše datovat do středověku, pravděpodobně do doby existence hradu Edelštejn (13. – 15. století). Sondy 08 a 10 byly položeny přes kanály přivádějící vodu k jílovištím, sondy 07 a 11 pak přes úvozové cesty. Tekoucí voda v sondě 11 vylouhovala v místních sedimentech vysrážené železo, čímž se písek pod komunikacemi zbarvil do červena. Dle RNDr. J. Večeři se však nejednalo o koryta na přívod vody, která bývala položena spíše horizontálně a s minimálním spádem. Ze sondy 08, která postihla výrazné koryto ve střední části svahu, byly odebrány vzorky na materiálovou analýzu. Sondy 09, 11 a 13 pak postihly hromady hlušiny, tzv. sejpy vzniklé při těžbě zlatonosných sedimentů. Množství objektů a zřejmě s nimi současných artefaktů ukázalo na význam lokality v kontextu středověké a novověké těžby zlata nejen na Zlatohorsku. Lze předpokládat, že podobně bohaté budou i ostatní revíry v této oblasti. Je zde nutno v případě dalších případných stavebních a zemních prací doporučit o mnoho intenzivnější účast nejen archeologů, ale i dalších odborníků již v rámci předprojektové přípravy, tak aby nedocházelo ke zbytečné kolizi stavebních záměrů a zájmů památkové péče.
41
9. Prameny a literatura Agricola, J., 1933: Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, Praha. Fojt, B. – Novotný, P. – Zimák, J. – Večeřa, J. 2003: Zlatohorský rudní revír, In: Zimák, J., et al. : Exkurzní průvodce po mineralogických lokalitách v okolí Javorníku, Jeseníku a Zlatých Hor, 43-54, Olomouc. Joanidis, S., 2004: Zlaté Hory v Jeseníkách. Letopisy. Sotiris Joanidis – Rula, Zlaté Hory. Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M., 2000: Hrady českého Slezska, Brno-Opava. Malá encyklopedie – Zeměpisná jména Československa 1982. Novotný, P. – Zimák, J., 2003: Zlaté Hory. Historie a současnost ložiska zlata evropského významu, Olomouc – Zlaté Hory. Pfitzner, J., 1924: Geschichte der Bernstadt Zuckmantel in Schlesien bis 1742, Zlaté Hory. Večeřa, J., 2002: Historie dolování ve zlatohorském rudním revíru, Jesenicko – Vlastivědný sborník, 3, 18-31, Jeseník. Večeřa, J., – Večeřová, V. 2000: Hornická naučná stezka (HNS) ve zlatohorském rudním revíru, Terra, sborník Montanisticko-geologické nadace, 6, 9-26, Jeseník. Večeřová, V.-Večeřa, J., 2002: Jesenické zlaté stezky. Pinka, Jeseník. Zuber, R., 1974: Zlatohorsko včera a dnes. Zlaté Hory. Žáček, R., 2004: Dějiny Slezska v datech. Libri, Praha. Odkrytá geologická mapa ČR, list Jeseník, M 1:200 000, Český geologický ústav, 1996. http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=330&lang=cs&z_width=700&z_newwin=1 &map_root=1vm&map_region=sl
Zlaté Hory - "Příčná": inventář nálezů přírůstkové číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52
datum 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 12.7.2006 11.7.2006 16.7.2006 16.7.2006 16.7.2006 17.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 18.7.2006 19.7.2006 19.7.2006 19.7.2006 12.7.2006 13.7.2006 26.7.2006 26.7.2006
kontext povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr 103 povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr Sonda 11 Sonda 11 Sonda 11 Sonda 11 Sonda 11 Sonda 11 povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr 108 povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr
druh nálezu podkova šipka železná spojka žel. součást postroje zlomek rohovce šipka železný hřebík hřebík šipka hřebík hřebík hřebík hřebík hřebík šipka šipka hřebík hřebík hřebík železo (ostruha?) železná část podkovy železný předmět hřebík (Fe) hřebík (Fe) hřebík (Fe) železné kování železný kruh železný předmět železo (zlomek kladívka?) hřebík (Fe) hřebík (Fe) očko z řetězu část podkovy železné kování hřebík (Fe) kus železného plátku hlavička hřebíku část hřebíku část železného plátku článek řetězu kus železného plátku kus železa železný předmět hřebík (Fe) část podkovy hřebík (Fe) hřebík (Fe) hřebíky (Fe) opracovaný kámen krystalický křemen železný předmět kus železa
ks 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 6 1 1 1 1
hloubka 0-15 cm 0-10 cm 0-10 cm 0-15 cm 10 cm 0-15 cm 0-10 cm 0-10 cm 15-20 cm 0-10 cm 0-10 cm 10-15 cm 0-10 cm 0-10 cm 0-15 cm 50 cm 0-15 cm 0-15 cm 10 cm 0-10 cm 0-10 cm 0-10 cm 0-10 cm 5-10 cm 0-10 cm 10-20 cm 0-10 cm 0-10 cm 0-10 cm 0-5 cm 0-5 cm 0-15 cm 0-50 cm 0-15 cm 0-15 cm 0-15 cm 0-10 cm 0-15 cm 0-15 cm 0-5 cm 0-5 cm 0-10 cm 0-10 cm 0-5 cm 0-15 cm 0-10 cm 0-5 cm 10-20 cm 30-50 cm 0-10 cm 0-15 cm 0-15 cm
Obrazová příloha
Obr. 1
Výřez z mapového listu 15-11-21, 1:10 000, plocha výzkumu je vyznačena červeně
Obr. 2
Pohled na celkovou plochu výzkumu – Zlaté Hory sjezdovka Příčná.
Obr. 8
Obr. 9
Obr. 10
Obr. 11
Obr. 12
Obr. 13
Obr. 14
Obr. 15
Obr. 16
Obr. 17
Obr. 18
Obr. 19
Obr. 20
Obr. 21
Obr. 22
Obr. 23
Obr. 24
Obr. 25
Legenda ke zjednodušené dokumentaci rýh 1 a 2 z akce Zlaté Hory – sjezdovka
Barvy: černá – pohřbený humusový horizont žlutá – fluviální sediment bez patrného zvrstvení sv. modrá – fluviální sediment s prvky sedimentace (zvrstvení) tmavomodrá – sedimenty vzniklé pravděpodobně při rýžování zelená – jílovité sedimenty žlutozelená – deluviální až fluvio-deluviální sedimenty (svahoviny) Indexy: h – humus š – štěrk št – štěrčík šp - štěrkopísek p – písek j - jíl d – deluviální – svahoviny d-f - deluvio-fluviální - svahoviny (h) – zahliněný (j) – jílovitý (p) – písčitý (h-k) – hlinito-kamenitý (hr) - hrubý se - sejp
Fototabulky
Tab.1
1.1. Pohled na sjezdovku ze severovýchodu.
1.2. Pohled na sjezdovku z jihozápadu.
Tab. 2
2.1. Sonda S01 – vývrat stromu.
2.2. Sonda S02 – kamenná zídka na zpevnění svahu.
Tab. 3
3.1. Sonda S03 – vývrat stromu.
3.2. Sonda S04 – prospekční jáma.
Tab. 4
4.1. Sonda S05 – prospekční jáma.
4.2. Sonda S06 – prospekční jáma.
Tab. 5
5.1. Sonda S07 – úvozová cesta.
5.2. Sonda S09 – sejp u můstku.
Tab. 6
6.1. Sonda S 08 – proplavovací kanál.
6.2. Sonda S10 – proplavovací kanál.
Tab. 7
7.1. Sonda S11 – řez položený ve střední části sjezdovky přes čtyři úvozové cesty – celkový pohled na sondu.
7.2. Sonda S11 – řez zaniklou úvozovou cestou.
Tab. 8
8.1. Sonda S12 – profil zachycený ve střední části sjezdovky – přirozeně nakupené vrstvy.
8.2. Sonda S 13 – sejp nad korytem.
Tab. 9
9.1. Sonda S13 – sejp - detail na JV část sejpu vzniklého na odtokovém kanálu, případně tajchu na proplavování.
9.2. Sonda S13 – sejp – detail na SZ část.
