Zkušenosti absolventů a absolventek programu Stipendia pro středoškolské studenty Studenti a studentky, kteří se zúčastnili programu Stipendia pro středoškolské studenty, odpovídají po svém návratu domů na několik otázek, obsažených v krátkém dotazníku. Následující text shrnuje jejich odpovědi, které prošly redakční úpravou, v některých případech byly mírně kráceny, ale jejich autentičnost a bezprostřednost zůstala zachována. Na řadu dotazů odpověděli studenti a studentky prakticky stejně: o programu se dozvěděli na internetu, případně od kamarádů nebo spolužáků. Stejně tak se shoduje jejich názor na systém výběru uchazečů a uchazeček o studium: systém, složený z testů a pohovoru všem vyhovoval, domnívají se, že jim dává dost prostoru pro to, aby mohli prokázat své schopnosti a na druhé straně není možné, aby někdo absolvoval výběrové řízení bez příslušných předpokladů. Rozhovory se zástupci asociací hostitelských škol považují za velmi příjemné a přátelské. Vybraní studenti a studentky pocházejí z různých koutů republiky a z různého rodinného prostředí. Studentům a studentkám jsme položili několik otázek, jejichž prostřednictvím jsme chtěli získat informace o všem podstatném, co jejich studium v USA nebo Velké Británii provázelo: jak hodnotí školu, do které chodili, jak je přijali tamní učitelé a spolužáci, jak se sžili s hostitelskou rodinou atd. A nakonec jsme se také zeptali, jak celkově hodnotí svůj pobyt a jaké mají plány do budoucna.
ASSIST USA 2009-10
Julie Martínková chodila doma na Malostranské gymnázium v Praze, v USA navštěvovala Greenwich Academy, CT Kristýna Čermáková studovala na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, v USA navštěvovala The White Mountains School, NH Martina Mihulková navštěvovala doma Gymnázium Říčany, v USA studovala na Phillips Exter Academy, NH Zprávu o studijním pobytu dosud nedodali: Ondřej Kareš z Gymnázia Olomouc Hejčín a Pavlína Lejsková z Gymnázia F. X. Šaldy Liberec 1
Zkušenost z nové školy: čím se lišila od české? Jaké předměty jste studoval/a? Jak vás přijali spolužáci a jak učitelé? Zvýhodňovali vás oproti domácím studentům?
Julie Především průměrným ročním příjmem rodičů studentů – odhadovala bych to možná až na dvacetkrát vyšší než v mé české škole. Co se týče přímo studia, bylo to rozhodně obrovské množství volnočasových aktivit, které mě naprosto nadchlo! Pak také úžasná tradice „harkness tables“, kruhových stolů, okolo kterých sedí učitel a studenti jako rovný s rovnými a neprobíhá pouze jakási neosobní přednáška, ale živá diskuze. Vůbec vztah mezi učitelem astudenty byl mnohem bližší a lidštější než v Čechách, což bylo naprosto úžasné! Studovala jsem americkou historii, francouzštinu, filosofii, matematiku – jakousi kombinaci algebry a statistiky, sborový zpěv a americkou literaturu. Vycházet se spolužáky bylo občas trochu těžké kvůli ekonomickým rozdílům – pro některé jsem jako stipendijní student byla prostě mimo jejich úroveň. Ale v naprosté většině případů byli velmi milí a snažili se mi se vším možným pomoct – i když vytvořit si nějaké hlubší přátelské vztahy mi trvalo prakticky celé první pololetí. Američané si většinou cizince moc nepouští k tělu. Učitelé mne ani trošku nezvýhodňovali, musela jsem tvrdě pracovat. Možná co se týče gramatiky, občas zamhouřili oko – ale jen ve filosofii, kde byl důraz na myšlenky a ne na formu. V literatuře jsem se skoro před každou hodinou scházela s učitelem, aby mi vysvětlil, jak mám co psát – ale nějak mě nezvýhodňoval a za gramatické i stylistické chyby mi strhával stejně bodů jako ostatním. Stejně tak i moje učitelka historie.
Kristýna Škola se lišila snad vším. Už jenom, že byla soukromá, malá (chodilo na ni asi 100 studentů), byla situovaná uprostřed lesa a byla to škola internátní. Ale i přístup všech lidí byl odlišný. Každý se s každým znal, vztahy mezi studenty a profesory byly velmi blízké, žáci se zároveň do školy těšili a nestyděli se ani za své nedostatky, ale ani se nechlubili svými klady a jedinečností. Nikdo se nebál se na cokoli zeptat a pomoci se dostalo každému dostatek. Na škole panovala neustále pozitivní atmosféra, což všem vyhovovalo a nutilo je to ji udržovat. Z těch povinných předmětů jsem měla americkou literaturu a historii. Dále jsem dělala fyziku, matematiku (Calculus), divadlo, tanec a předmět s poutavým názvem: Outdoor Education and Leadership. 2
Spolužáci mne přijali velmi dobře. Ze začátku většině nedala zvědavost, takže kolem mě bylo spoustu lidí, kteří se vyptávali nebo se jen tak bavili. Postupem času, když jsem všechny znala, už jsem věděla, kdo je můj opravdový kamarád a kdo se baví jen ze slušnosti. Učitelé na mé škole byli všichni bez výjimky moc fajn. Většina z nich byli mladí a energičtí lidé, které baví učit a je v jejich zájmu, aby studenti jejich předmět ovládali. Nemyslím si ale, že by mě nějak zvýhodňovali. Když jsem potřebovala pomoc, nebyl problém, ale to platilo úplně pro všechny studenty.
Martina V první řadě to byla boarding school (internátní škola), bydlelo se na koleji společně s ostatními studenty a učiteli. Systém vyučování byl velmi odlišný; v každé třídě bylo nejvýš 12 studentů a místo vyučování v lavicích s učitelem před katedrou se učilo kolem velkého oválného stolu prostřednictvím diskuze studentů. Nevyžadovalo se velké memorování, spíš pochopení problému a vlastní náhled na věc, studenti kladli otázky a formulovali své názory. Diskuze v hodinách se zakládaly na domácí přípravě, tedy domácích úkolech, které byly většinou formou čtení o probírané problematice nebo psaní esejů. Většina studentů úkoly svědomitě plnila a byla na hodiny připravena, od čehož se odvíjel přístup učitele k žákům – jednalo se o vzájemnou rovnocennost a důvěru učitele v žáka. Učitelé byli vstřícní, přátelští, ochotni pomoci v čase mimo vyučování. Povinně to byla všechny tři termy (trimestry) angličtina a americká historie, zbytek (další tři předměty na term) jsem si mohla vybrat. Měla jsem jeden term Transition to American culture, jeden term Printmaking (umělecký kurz), dva termy francouzštiny, jeden term matematiky, jeden term Composition and Analysis (hudební kurz), jeden term Senior Acting Ensemble (divadelní kurz vrcholící muzikálovou show), jeden term Senior Recital (hudební kurz vrcholící samostatným koncertem každého studenta) a dva termy Concert Choir (hudební kurz vrcholící operním vystoupením). Jako extracurricular activities (nepovinné aktivity) jsem dále dělala Symphony Orchestra, Chamber Music (orchestrální a komorní hudba) a chodila jsem na soukromé hodiny flétny a zpěvu. Škola byla obrovská (asi 1000 studentů), takže bylo zpočátku těžké poznat lidi, protože na každý předmět jsem byla ve třídě s někým jiným. Ale nebyla jsem jediná nová studentka, na škole je běžné, že lidé přicházejí i do vyšších ročníků. Postupem času jsem se seznámila s hodně lidmi, přijali mne mezi sebe. Nejlepší kamarády jsem získala v dormu (na koleji) a přes extracurricular activities. Nemyslím, že by mě učitelé zvýhodňovali, nebyla jsem rozhodně jediná zahraniční studentka. Učitelé se každému snažili vyjít vstříc, ať už byl nový nebo ne, a poskytnout mu pomoc, když o 3
ni požádal. Ale nedostávala jsem lepší známky nebo úlevy z domácích úkolů. Když jsem něco nezvládala, mohla jsem si s nimi promluvit, a získat pomoc, popř. se dohodnout např. na prodloužení termínu odevzdání eseje.
Byli na škole i jiní cizinci?
Julie Ne, nikdo, kdo by na škole byl celý rok. Jen v dubnu přijely asi na tři týdny dvě skupiny studentů ze Španělska a Francie, jinak jsem byla jediná.
Kristýna Ano, na naší škole byla celá skupina zahraničních studentů. Většina z nich byla z Asie, ale taky z Afriky a Evropy.
Martina Na škole bylo hodně cizinců, odhadem jedna čtvrtina studentů, z nichž převážná většina byli Asiati.
Vědí něco o ČR? Zajímá je země, odkud jste?
Julie Věděli překvapivě hodně – někdy dokonce více než já! Je pravda, že jsem byla ve vzdělané a bohaté oblasti, ale minimálně každý, i prodavači v obchodech, věděli, kde ČR je a že hlavní město je Praha. Rodiče rodin, ve kterých jsem bydlela, většinou věděli, že se ČSR rozpadla v roce 1993 a od té doby jsme pouze ČR, věděli, že jsme byli satelitní země SSSR, dokonce věděli i kdy a jak došlo k nástupu komunismu. Nejvíc mě překvapil jeden můj „host father (náhradní otec),“ když se mě zeptal, jaké všechny knihy jsem četla od Václava Havla, a chtěl 4
se mnou o nich diskutovat a já mu musela zahanbeně přiznat, že jsem četla pouze krátkou ukázku – on přečetl všechny. Nebo zase jiný „náhradní otec“ znal celou naši hokejovou reprezentaci včetně podrobné historie jejich působení. Zvlášť ti, kteří mi byli o něco bližší, se nadšeně učili česky, ptali se, co jíme, co děláme na Vánoce, jaká je u nás škola… všichni byli opravdu neobyčejně zvědaví. Ale i tak byla nejčastější otázka, jakou jsem dostala: „What do you think of the US?“ (Co si myslíš o Spojených státech?)
Kristýna Jak kdo. Někteří ani nevěděli, že takový stát existuje. Překvapili mě ovšem lidé, kteří věděli o ČR spoustu věcí. Někteří byli v Praze a kdo ne, ten si přál se do Prahy podívat. Někteří lidé se mě vyptávali snad na všechno. Američané berou Evropu jako něco vzdáleného, starého a krásného. Je to pro ně úplně jiný svět. Ale také jsem si zvykla na přístup, že mě jakoby vůbec nebrali za cizinku. Američané jsou na cizince hodně zvyklí a i celá jejich kultura byla původně směsicí různých kultur.
Martina Jak kdo. Někdo o ní slyšel v dějepise, někdo ji neuměl moc zařadit, často nezaregistrovali rozpad Československa. Učitelé ČR znali, studenti méně (hlavně Američani), někteří si ji alespoň spojovali se studentkou z ČR, která byla na škole rok přede mnou. Většina hostitelských rodin se na mě snažila udělat dojem a než jsem přijela, něco si o ČR načetli na Googlu. Rodiny se zajímají, studenti ve škole tolik ne, někdo se ze zvědavosti zeptá, kamarádi se pak třeba ptají víc.
Rozuměl/a jste anglicky a rozuměli oni vaší angličtině? Za jak dlouho jste se normálně domluvil/a?
Julie Angličtina byla až na občasné problémy se stylistikou a opakováním slov v esejích naprosto bez problémů. Jenom občas se mi smáli, že mám legrační výslovnost, ale vždy mi rozuměli. 5
Normálně jsem se domluvila prakticky hned po příjezdu.
Kristýna Ze začátku jsem žádné komplexní konverzace nebyla schopná. Uměla jsem se domluvit, ale už ne „si pokecat“. Za ten rok se mi angličtina o několik řádů zlepšila. Normálně jsem se domluvila zhruba za tři týdny až za měsíc, než si člověk zvykne na tempo a přízvuk jejich řeči.
Martina Mojí angličtině rozuměli dobře, někdy jsem měla problém s vyjadřováním kvůli slovní zásobě. Bylo těžké rozumět ostatním studentům v hodině, hlavně když mluvili rychle a jeden přes druhého s různými přízvuky. Učitelé hovořili srozumitelněji, pokud nepoužívali výrazy, které jsem neznala. S kamarády byla většinou komunikace na běžné úrovni bez problémů. Normálně jsem se domluvila v podstatě hned, s běžnou komunikací problém nebyl, ale v hodinách jsem se někdy nechytala i v posledním termu, problémem vždy bylo překotné drmolení studentů, proto jsem je někdy musela brzdit a žádat je, aby zopakovali či přeformulovali, co říkali.
Co vás po příjezdu nejvíc překvapilo? Co se vám nejvíc nelíbilo? Co vám nejvíc chybělo?
Julie Třeba co vlastně to místo, ve kterém budu bydlet, je zač. Nikdo mi neřekl, že Greenwich je jedna z nejbohatších a nejsnobštějších oblastí USA a když jsem si o městečku něco hledala na internetu, také jsem o tom nic nenašla… a přitom má v USA evidentně dost výraznou pověst. Možná by se do příštích ročníků hodily nějaké informace od ASSISTu ohledně místa, kam jedeme. Nejvíc se mi nelíbil ten neustálý tlak. Musela jsem být perfektní – nebo alespoň co nejblíže k perfektnosti jak to šlo. Zvlášť u bohatších rodin, u kterých jsem bydlela, jsem si připadala jako zaměstnanec a ne jako člen rodiny – to mě dost zklamalo. Ale s některými rodinami jsem si naštěstí vytvořila opravdu blízký vztah. 6
Nejvíc mi chyběla volnost. Američané se všude dopravují autem a já neuměla řídit a měla jsem zakázáno používat veřejnou dopravu kvůli bezpečnosti. Občas jsem si připadala opravdu hrozně, když jsem svým „náhradním rodičům“ ubírala jejich volný čas, jenom abych se mohla někam dopravit. Opravdu mi chyběla možnost se dopravovat sama.
Kristýna Nejvíce mě překvapilo místo mé nové školy (úchvatná příroda) a spousta usmívajících se lidí kolem. Mně se všechno líbilo. Nejvíc mi chyběl český chleba!
Martina První dojem byl – všechno je OBROVSKÉ. Všechno mi připadalo velké - od potravin, přes obchody až po školní campus. Ale mile mě překvapila rodina, která mě hostila přes prázdniny. Byla velmi vstřícná a příjemná, a chovali se ke mně ne jako k hostovi, ale jako k vlastní. Škola byla hodně náročná, úkolů bylo moc, proto jsme jako studenti byli leckdy přetížení a vystresovaní. V hodinách mi vadilo, že někteří studenti se snažili mermomocí prosadit svoje názory, a nebrali ohled na to, že někdo jim třeba tak docela nerozumí. Nic moc mi nechybělo, na jídlo jsem si zvykla, s rodinou a kamarády jsem byla ve spojení na skypu a emailu, nestýskalo se mi.
Rozpočet: Stačilo Vám kapesné, které bylo součástí poplatku? Co všechno jste musel/a z kapesného hradit?
Julie Nevím, jestli by mi stačilo – měla jsem možnost si přivydělávat poměrně slušné peníze hlídáním dětí, takže jsem na ně nebyla odkázaná. Musela jsem si kupovat oblečení, učebnice a školní pomůcky, výdaje, které se nehradily ze stipendia – třeba uniforma nebo část poplatku
7
za zapůjčení počítače. Také přirozeně všechny volnočasové aktivity s kamarády (pokud jsem byla s rodinou, většinou mi vše hradili oni – tedy kromě suvenýrů).
Kristýna S kapesným jsem si pohodlně vystačila. Platila jsem si z něj učebnice, vstupy při školních akcích a jiné výdaje spojené se školou. Pouze zahraniční zájezd do Dominikánské republiky mi platili rodiče.
Martina Peníze mi stačily, ale pomohlo mi, že jsem měla od našich do začátku 500 dolarů. Mohla jsem si koupit, co jsem potřebovala (oblečení, levný mobil a kredit, pamlsky, hygienické potřeby, lístky na vlak, když jsme jeli s kamarády na výlet…), ale nebylo na velké výdaje jako cestování. (Když mě hostitelská rodina pozvala na prázdniny na Floridu, přispěli mi naši.) Škola mi naštěstí zaplatila základní pomůcky a učebnice, které byly velmi drahé.
Kde jste bydlel/a? Popřípadě kdo byli vaši hostitelé? Jak se k vám chovali?
Julie Bydlela jsem v mnoha různých domácnostech – některé byly od školy vzdálené i třeba 45 minut jízdy autem. Některé z rodin měly opravdu luxusní vily, některé malé rodinné domky. Nikdy jsem nebydlela v bytě. Mými hostiteli byli většinou lidé z vyšších společenských kruhů – třeba jsem bydlela v rodině finanční expertky firmy Pepsi a slavného operního zpěváka. A nebo také v rodině učitele v invalidním důchodu a sekretářky drobného lokálního doktora. Mezi lidmi tam byly obrovské rozdíly. Většinou se ke mně chovali velmi přátelsky, ale ve své podstatě celkem chladně – u některých rodin byl opravdu bolestný rozdíl v tom, jak se chovali k vlastním dětem a ke mně. Na druhou stranu některé rodiny mě přijaly kompletně za vlastní, a když jsem odjížděla, úplně je to vyvedlo z míry.
8
Kristýna Bydlela jsem na koleji v pokoji se svou skvělou spolubydlící. Na všechny prázdniny jsem k někomu jela, ať už to byla kamarádka, nebo učitel. Tím jsem poznala, jak žijí různé rodiny ve Spojených státech. Všichni byli moc příjemní. Téměř každá rodina, u které jsem byla, mě přesvědčovala, abych se u nich chovala jako doma. Člověk se holt nesmí stydět a přizpůsobit se chodu dané rodiny.
Martina Bydlela jsem ve škole na koleji (pokoj jsem měla sama) a o prázdninách v hostitelských rodinách. Měla jsem tři rodiny, které mě hostily přes prázdniny, všechny byly hodné, se dvěma z nich jsem se hodně sblížila. Dvě z mých rodin mě vzaly skutečně za svou, cítila jsem se být jejich součástí. Byli moc milí, pomohli mi, s čím bylo třeba. I třetí rodina byla moc hodná, ale chovali se více jako hostitelé, než jako rodina.
Kdy se vám začalo stýskat po domově a po čem nejvíc? Jak jste trávil/a večery a víkendy?
Julie Když jsem bydlela v jedné obzvláště chladně se chovající rodině… a potom také hodně o Vánocích. Všeobecně se mi stýskalo po volnosti pohybu, po mých kamarádech a po nepředstíraných vztazích – Američané jsou občas tak extrémně zdvořilí, až nejde vidět, co si vlastně myslí. A potom také přirozeně po mé rodině a kamarádech v Čechách. Večery většinou čistě a prostě učením se na další den školy. Občas také filmem s hostitelskou rodinou. Téměř v každé rodině byly pravidelné úžasné až hodinu dlouhé rodinné večeře – není náhodou, že jsem se nejvíce sblížila s rodinami, které měly opravdu dlouhé večeře nabité konverzací. Víkendy byly většinou ve složení neděle – studium, sobota – sportovní závody s mým týmem, společenská akce s hostitelskou rodinou nebo kamarády. Občas, zvlášť ke konci čtvrtletí, byla učení věnována i sobota. 9
Kristýna K mému překvapení to nebylo na Vánoce, ale asi koncem února. Bylo to v době největších a nejkrutějších mrazů. Ale rozhodně se mi nikdy nestýskalo tak, že bych se snad chtěla vrátit. Ve všední dny nebylo času nazbyt. Po večeři jsme měli Study Hall (čas určený pro domácí úkoly). Poté už jsem zůstávala na koleji, nebo jsem měla možnost jít do tělocvičny. O víkendech jsem se účastnila všemožných akcí pořádaných školou, ať už to byl nějaký sport, kultura, či společenské hry.
Martina Tolik se mi nestýskalo. Jedině o Thanksgiving break (prázdniny kolem Dne díkuvzdání) jsem měla trochu pochybnosti, zda to byl vůbec dobrý nápad, na rok odjet, protože jsem ve škole zatím neměla moc blízké kamarády a chyběl mi nějaký bližší lidský kontakt. Ale asi tak po půl roce (od začátku), se to zlomilo, a pak už se mi nestýskalo, naopak mě začalo mrzet, že budu muset brzo odjet. Po večerech byly na programu úkoly a zase úkoly. A pro mě také zkoušky orchestru a cvičení na nástroj. Po check-inu (22hod.) jsme si mezi doděláváním úkolů povídaly s kamarádkami v dormu (na koleji), někdy jsem se bavila s dorm faculty, což byli učitelé, kteří nás „hlídali“. Měli jsme vyučování i v sobotu, takže jediný neškolní večer byla sobota, to jsme něco podnikali s kamarády, většinou z dormu, hráli hry, chodili na školní dances („diskotéky“) nebo jiné školní akce (např. recitace nějakého básníka, vystoupení hudebníka atd.). Párkrát jsem byla na večeři u hostitelské rodiny. Když byl výjimečně dvoudenní víkend, někdy jsme někam vyjeli s kamarády, např. do Portsmouth nebo Bostonu.
Jak hodnotíte mentalitu Američanů/ Britů - liší se hodně od té naší?
Julie Rozhodně těch Američanů, které jsem potkala. Na první pohled jsou mnohem přátelštější, ale uvnitř jsou rezervovaní. Je těžké si s nimi vytvořit bližší vztah. Většina lidí v mém okolí byla také tak ctižádostivá a soustředěná na školu, že v podstatě neměli osobní život. Ale na druhou stranu mají mnohem hlubší vazby na rodinu, než podle mého názoru mají Češi. Nikdo by si třeba nedovolil na rodiče nadávat jenom kvůli tomu, že mu něco zakázali. Také jsou 10
většinou neobyčejně štědří a pečující – když vidí, že je někdo na tom psychicky nebo fyzicky opravdu hodně špatně, vždy mu pomůžou. To je vlastnost, kterou na nich obdivuji asi nejvíc.
Kristýna Podle mého názoru je mezi mentalitou Čechů a Američanů mnoho podobností. Podle mě je možné na jakémkoli místě na světě poznat lidi, se kterými si budete rozumět, ať pocházejí z jakéhokoli kulturního zázemí. Ale na druhou stranu se občas americké myšlení a přístup lišily hodně. Skoro jsem měla pocit, že nic není nemožné.
Martina Každý člověk je jiný, někteří jsou velmi přátelští a otevření, jiní jsou trochu nafoukaní (někteří studenti). Obecně je ale pravda, že Američané mají pozitivnější přístup k věcem a lidem, mají takovou pozitivní energii. Mýtus o americkém úsměvu a „take it easy“ je pravdivý.
Cestoval/a jste po USA nebo po VB? (zkušenosti z cest)
Julie V podstatě ne nějak výrazně, i když bych moc ráda. Na Vánoce jsem jela se svou hostitelskou rodinou do Philadelphie, také jsem několikrát jela mimo CT se svým sailing teamem (plachtařský tým). Ale velmi často jsem jezdila do New Yorku. Problém s cestováním byl poměrně snadný – byla jsem vázána opravdu silně na svojí hostitelskou rodinu a její členové většinou měli své povinnosti a nemohli cestovat.
Kristýna Za ten rok jsem se (kromě New Hampshire) byla podívat ve všech sousedních státech. Tím jsem poznala dost míst Nové Anglie. Dále jsem byla několikrát v New York City, které na mě zanechalo velký dojem.
11
Martina Viděla jsem něco z Nové Anglie – moje škola byla v New Hampshire, byla jsem na výletě v Mainu, Vermontu, několikrát v Bostonu a městečku Portsmouth. Jedna rodina mě vzala na výlet do New York City, s druhou jsem byla na prázdninách na Floridě.
Byl/a jste tam nemocný/á - a jaké to bylo? Zažil/a jste tam někdy pocit nebezpečí?
Julie Začátek školního roku byl šílený – moje tělo nedokázalo zpracovat americký cukr, který dávají snad úplně do všeho, a kromě toho mi také neseděla výrazně více chlorovaná voda, takže mi bylo docela dlouho špatně. Okolo Halloweenu jsem si při přecházení do druhé budovy školy poměrně vážně zvrtla kotník a musela jsem asi týden chodit o berlích. Ale škola byla úžasně vstřícná – dokonce zaměstnali jednoho člověka dočasně navíc, aby mě z budovy do budovy převážel autem. Dvakrát – jednou to bylo, když mi z jedné nemocnice, u které jsem měla podle nich dluh (přitom jsem už dávno odeslala žádost i všechny potřebné formuláře do pojišťovny a všechno mělo být v pořádku) dostala dopis o tom, že pokud urychleně nezaplatím dluh, můžou za mnou – do domu mojí hostitelské rodiny – přijít exekutoři. Ale všechno se naštěstí vyřešilo – ASSIST mi moc pomohl. Podruhé to bylo, když byl dům mojí hostitelské rodiny vykraden. Nikdy předtím se mi to nestalo – a tohle byla ještě navíc nejbezpečnější oblast Spojených států! Ale moje hostitelská rodina byla úžasná – i když krádeží ztratili hodně, stejně investovali nejvíc energie do toho, aby mě uklidnili.
Kristýna Naštěstí jsem vydržela zdravá a při plné síle. Možná jenom, když jsme první den školy odjeli na seznamovací kurz do hor a hned ten večer mi vysvětlili, že musím všechno své jídlo přivázat na strom, aby mi na něj nepřišli medvědi. Pak ještě jednou na raftech, ale naštěstí mají v Americe záchranné vesty.
12
Martina Prasečí chřipka mě naštěstí minula, ale ve škole z toho byl velký povyk. Jen jednou jsem měla střevní chřipku, bylo mi zle, první den si mě nechali v zdravotním centru, ale pak už mě zas vyhnali zpátky do školy. Chodila jsem do školy, i když mi bylo blbě, protože zameškávat se nedalo, ale naštěstí jsem žádnou větší nemoc nebo zranění neměla. Pocit nebezpečí jsem nikdy nezažila.
Měl/a jste s kým promluvit česky?
Julie V podstatě ne – kromě občasných cestovatelů, kteří náhodou znali pár slov česky a jedné pracovnice kostýmového ateliéru ve školním divadle, která měla českého manžela. Ale v podstatě obden jsem s lidmi z ČR komunikovala, abych češtinu nezapomněla úplně.
Kristýna Ke komunikaci s našima jsem využívala Skype, ale v průběhu roku se počet hovorů v češtině hodně snížil.
Martina Ve škole žádný jiný Čech nebyl, ale náhodně jsem narazila na americkou studentku, která uměla plynně česky, protože její babička byla emigrantka. Stejně tak paní, která mě doprovázela na klavír, měla rodiče emigranty a hovořila plynně česky, takže jsme spolu někdy mluvili anglicky, někdy česky.
13
Hlavní přínos studijního pobytu?
Julie To je velmi těžké říct – ale pravděpodobně to, že jsem měla šanci se toho tolik naučit o dvou skupinách lidí, které jsou v Čechách obě neoprávněně kritizovány, a to obecně Američané a milionáři. Zkušenost v USA mě naprosto zbavila předpojatostí a předsudků, které Češi většinou mívají. Také jsem si ujasnila, co chci vlastně v budoucnosti dělat – a to bude tak fascinující a rozporuplnou zemi jako jsou Spojené státy určitě zahrnovat.
Kristýna Rok studia v USA byl pro mě životním zážitkem, který by se nedal ničím nahradit. Poznala jsem spoustu kamarádů a skvělých lidí, setkala jsem se s odlišnými kulturami, osvojila jsem si angličtinu a zažila jsem spoustu neopakovatelných zážitků.
Martina Nevím, co označit za hlavní přínos, ale rozhodně mi to změnilo život. Poznala jsem americkou kulturu, měla možnost být studentkou prestižní školy, zjistila jsem, že se o sebe dokážu postarat a seznámit se s lidmi. Dalo mi to hodně elánu do života, takového nadšení pro studium (poté, co jsem se X let doma nudila), ambice do budoucna…
Studium po prázdninách (na jakou školu nastupujete): Plány do budoucna:
Julie Malostranské gymnázium, Praha 1 Budu se hlásit na některé vysoké školy ze skupiny tzv. „Liberal Arts schools“ v USA a budu se ucházet o některá vysokoškolská stipendia, která jsou v ČR nabízena. Také uvažuji o některých školách ve Velké Británii. Pokud mi studium v zahraničí nevyjde, přihlásím se na
14
nějakou českou vysokou školu – pravděpodobně na některou z odnoží Filosofické fakulty UK, a nebo na Matematicko-fyzikální fakultu.
Kristýna Nastupuji do šestého (maturitního) ročníku Gymnázia Jana Nerudy. Určitě chci pokračovat studiem. Pokusím se přihlásit na vysokou školu v USA.
Martina Jsem na gymnáziu v Říčanech, nastupuji do oktávy, ale musím za septimu složit rozdílové zkoušky ze všech předmětů. Moc bych se chtěla do Ameriky vrátit, budu se hlásit na americké univerzity.
15
HMC Velká Británie 2009/10
Jan Stehlík chodil na Arcibiskupské gymnázium České Budějovice, ve Velké Británii navštěvoval Chigwell School Kateřina Kobzová doma navštěvovala Gymnázium Jana Nerudy Praha, ve VB studovala na Caterham School, Surrey Alžběta Husáková chodila na English College Praha, ve VB navštěvovala King Edward´s School Witley Josef Svoboda chodil na Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm, ve VB studoval na Whitgift School na jihu Londýna (Croydon)
Zprávu dosud nedodal Daniel Žák, První reálné gymnázium Karlovy Vary
16
Zkušenost z nové školy: čím se lišila od české? Jaké předměty jste studoval/a? Jak vás přijali spolužáci a jak učitelé? Zvýhodňovali vás oproti domácím studentům?
Jan Velký rozdíl jsem zaznamenal zejména ve velmi přátelské atmosféře, ve které studenti i učitelé žijí pospolu. V Čechách mnoho studentů cítí odpor ke svým učitelům, asi proto, že jim dávají špatné známky; v Anglii spolu díky státním A level zkouškám všichni dobře vychází. History, Government & Politics, Classical Civilization, Mathematics. Velmi přátelsky, také proto, že Chigwell School má kolem třiceti studentů z ciziny, takže angličtí studenti jsou na cizince zvyklí. Vůbec ne, přestože jsem velmi ocenil jejich rady, jak správně psát eseje v angličtině.
Josef Asi největší rozdíl je v tom, že Whitgift je chlapecká škola. Jsem ubytovaný na koleji s dalšími šesti zahraničními studenty (jinak ostatní studenti do školy denně docházejí). Velkou změnou je mnohem konzervativnější prostředí, orientované na úspěch. Třídy jsou mnohem menší, nicméně vztah k učitelům není tak osobní jako na českém gymnáziu. Důležitou součástí je i komerčnost, protože Whitgift je soukromý, musí dělat určité věci, aby zůstal konkurenceschopný. Učitelé zde nejsou, aby učili, ale naučili. A pak samozřejmě škola není celá jen o encyklopedických znalostech, důležitou součástí jsou eseje, samostatná práce a praktické uplatnění vědomostí. Měl jsem možnost si vybrat program International Baccalaureate (mezinárodní maturitu), což nabízí i některé pražské soukromé školy, takže studuji ekonomii, matematiku a francouzštinu na vyšším levelu (úrovni) a fyziku, angličtinu a historii na standardním levelu. Spolužáci mne přijali bez problémů, i když jsem čekal vstřícnější uvítání a chvilku trvalo, než jsme se sblížili. Ze začátku jsem se asi cítil nesvůj v novém prostředí, nebyl jsem úplně uvolněný a nebylo se mnou tolik srandy. V angličtině například asi ano, ale třeba v matice bych řekl, že spíše naopak. Učitelé se chovali vždy velmi vstřícně a nemám jim co vyčíst, většina z nich je velmi zapálená a dobrá ve svém oboru. Tyto školy dávají stipendia, aby se zvedala jejich úroveň v konkurenčním prostředí ostatních soukromých škol, proto se ode mě očekávaly vysoké standardy práce.
17
Kateřina Rozdíly jsou docela velké. Jako nejdůležitější bych určitě označila přístup profesorů. Chovají se ke svým studentům spíš jako k přátelům, s některými navíc na koleji prakticky žijeme. Dalším rozdílem je vybavenost školy, díky velmi vysokému školnému si škola může dovolit vlastnit velké množství laboratoří, obrovské školní pozemky a několik počítačových a společenských místností. Studovala jsem matematiku, pokročilou matematiku, ekonomii a politologii. V letošním roce pokračuji v prvních třech a místo politologie se věnuji fyzice. V ročníku nás byla skoro třetina nových studentů a všichni jsme byli přijati velmi vlídně. Učitelé mě rozhodně nezvýhodňovali, možná právě naopak. Věděli, že musíme pracovat velmi tvrdě, abychom měli stejně dobré výsledky jako domácí studenti.
Alžběta Vzhledem k tomu, že jsem předtím navštěvovala také anglickou školu, ve stylu výuky se nic nelišilo. Jediné, co pro mě bylo úplně nové, byl život na internátní koleji. Výtvarnou výchovu, filozofii, matematiku, biologii, angličtinu a češtinu formou samostudia. Spolužáci mne přijali velmi vřele, ale až kolem Vánoc jsem se cítila jako mezi svými kamarády v Čechách. První mě přijali cizinci a britští kluci, až po delší době britské spolužačky. Na mé škole je mnoho cizinců, tudíž se mnou jednali úplně stejně a žádné ohledy nebrali.
Byli na škole i jiní cizinci?
Jan Ano, bylo nás přibližně 14 chlapců a 15 děvčat ze všech koutů světa.
18
Josef Maďar, Japonec, japonský Číňan, Moldavan, Slovák a Rumun, s kterým jsme se stali nejlepšími kamarády.
Kateřina Ve škole je skoro třetina studentů ze zahraničí. Ještě výraznější je poměr na kolejích, kde je nás cizinců kolem 90 procent.
Alžběta Moje škola je jedna s nejvyšším počtem zahraničních studentů, což znamená, že 25% školy tvořili cizinci.
Vědí tam něco o ČR? Zajímá je země, odkud přijíždíte?
Jan Zejména kluci se hodně zajímali o české fotbalisty, kteří hrají za anglické kluby, například Rosický nebo Koller. Docela ano, přestože se jim to často plete. Spousta lidí si o mně zprvu myslela, že jsem z Ruska nebo Východní Evropy.
Josef Už ano: Jeden Angličan za mnou dokonce přijel na týden o prázdninách. Jestli, tak jen ze slušnosti.
19
Kateřina Většina lidí si matně vzpomíná na Československo. Je evidentní, že je jim to povědomé z hodin dějepisu. Velké množství lidí zná Prahu a dokonce ji i navštívili, ale třeba už nevědí, v jaké zemi leží. Kvůli vysokému procentu cizinců nejsou místní studenti nijak zvlášť zaujatí. Snad jen v hodinách politologie se podivovali nad tím, že máme v ČR premiéra i prezidenta.
Alžběta Vůbec nic. Vědí o trošku víc, když jsem řekla Československo, ale je to minimum. Když ale řeknete Praha, tak se chytají mnohem líp. To záleží na každém jednotlivci, ale většinou chtějí vědět něco víc.
Rozuměl/a jste anglicky a rozuměli oni vaší angličtině? Za jak dlouho jste se normálně domluvil/a?
Jan Anglicky jsem rozuměl bez problémů, a všichni ostatní mi prominuli nějaké ty chyby. Po několika týdnech s angličtinou nebyl problém. Řekněme po třech týdnech.
Josef Ve škole jsem rozuměl všemu, mimo ni jsem měl občas problémy. Já musím občas opakovat, co říkám, ale jinak s jazykem problémy nejsou. Od začátku nebyly problémy.
20
Kateřina Ze začátku to bylo trochu náročné, vždy jsem sebou měla pro jistotu slovník, ale časem jsem zjistila, že ho stejně nepoužívám. Na škole v ČR jsem se učila britskou angličtinu, takže jsem neměla problém s místním přízvukem a dorozumíváním s profesory. Jen porozumět slangu mých spolužáků nebylo jednoduché. Myslím, že to trvalo přibližně týden, než jsem si zvykla mluvit anglicky, ale i později nastaly momenty, kdy mi to připadalo zvláštní.
Alžběta S tím nebyl žádný problém. Já jsem se rozmluvila úplně tak do měsíce.
Co vás po příjezdu nejvíc překvapilo? Co se vám nejvíc nelíbilo? Co vám nejvíc chybělo?
Jan Že Chigwell School vůbec není tak přísná škola, jak jsem si zprvu myslel, což pro mne bylo příjemné zjištění. Že někteří angličtí studenti odmítají přijmout cizince do svého kolektivu. Slyšet češtinu.
Josef To si asi nevzpomenu, vše pro mě bylo nové a musel jsem se přizpůsobit; ale nejspíše ohromné množství domácích úkolů. Jídlo ve škole. Ale to se mi nelíbí na žádné škole... Samozřejmě kamarádi, rodina a potom volný čas.
21
Kateřina Vysoké procento Číňanů na koleji. Opravdu jsem to neočekávala. Když se mě lidé neustále ze slušnosti ptají, jak se mám, a nečekají na případnou odpověď. Nejspíš rodina, přátelé, občas alespoň trocha klidu. Na koleji je nás 60 holek, takže je tady klid opravdu velmi výjimečně. Občas mi chyběla i čeština.
Alžběta Řád, který ve škole panoval, a nikdo se proti tomu neohradil. Jednají totiž se studentem, kterému je 18 stejně jako s tím nejmladším (jedenáctiletým). Nesvoboda, která je pravděpodobně nutná na internátní škole, ale jde si na to zvyknout. Také sobotní škola bylo překvapení. Chodit po škole do kavárny s kamarádkami, nebo jen tak po městě. Byla jsem totiž celý týden zavřená ve škole a do města jsem mohla jen jeden den o víkendu.
Rozpočet: Stačilo vám kapesné, které bylo součástí poplatku? Co všechno jste musel/a z kapesného hradit?
Jan Z kapesného jsem hradil spoustu věcí, například školní foto. Nakonec mi sice nestačilo a musel jsem sáhnout do vlastní kapsy, přesto ale bylo kapesné velmi důležité a neuměl bych si ten rok bez něho představit.
Josef Abych si mohl dovolit všechny potřebné věci (tj. hygienické potřeby, jídlo, oblečení, sociální život, výlety), rodiče mi každý měsíc posílali nějaké peníze.
22
Kateřina Kapesné mi bylo hned na začátku školního roku převedeno na školní účet, takže jsem k němu neměla moc velký přístup. Hradila jsem si z něho týdenní prázdniny v Yorku organizované HMC a dále knížky, pomůcky, školní výlety a případné taxíky na letiště. Na konci roku mi škola sdělila, že na můj účet přidala trochu peněz z vlastních rezerv, které na to mají připravené. Na příští rok už žádné kapesné nedostanu a škola mi i nadále bude vše hradit. Jejich přístup je jasný, nechtějí, abych se cítila znevýhodněná jen proto, že si nemůžu z finančních důvodů dovolit vše jako moji spolužáci.
Alžběta Kapesné nestačilo. Musela jsem si platit hotely přes kratší prázdniny, letenky domů, vlaky, drobnosti jako hygienické potřeby, extra jídlo, které ve škole neměli a výlety se školou. Takže se to vyšplhalo plus mínus na ještě jednou tolik.
Kde jste bydlel/a? Popřípadě kdo byli vaši hostitelé? Jak se k vám chovali?
Jan Ve velkém viktoriánském domě jménem Grange Court se všemi ostatními chlapci z ciziny. Jako k dospělému člověku, což jsem velmi uvítal. Samozřejmě jsem podléhal spoustě omezení, ale přesto se očekávalo, že umím být zodpovědný sám za sebe a všichni učitelé se ke mně chovali velmi uctivě.
Josef Na malé koleji s dalšími šesti zahraničními studenty v areálu školy. Dohlížel na nás jeden učitel, který bydlel i s rodinou v naší maličké koleji. Je to rodinný domek, kde nahoře bydlí jeho rodina a dole bydlíme my, zahraniční studenti. Laskavě a velmi ochotně, nicméně jsou to hluboce věřící lidé, což se občas neshodovalo s mými postoji, každopádně všechny neshody se zatím daly bez obtíží vyřešit vysvětlením si svých stanovisek. 23
Kateřina Bydlím na dívčí koleji na školních pozemcích. Je nás tady přibližně 60 holek ve velmi rozdílných pokojích. Nejmladší spí v pokoji po šesti a nejstarší mají zaručený samostatný pokoj.
Alžběta Na internátní koleji ve škole.
Kdy se vám začalo stýskat po domově a po čem nejvíc? Jak jste trávil/a večery a jak víkendy?
Jan Před Vánoci, jelikož jsem nejel na half-term holidays (pololetní prázdniny) domů, tak už to byly skoro tři měsíce v Anglii. Nejvíc se mi stýskalo po tom, opět vidět jihočeskou krajinu. Večery většinou probíhaly učením a pak buďto surfovaním na internetu, sledováním TV anebo povídáním s ostatními. Víkendy jsem prospal a prohrál, měli jsme totiž možnost hrát multiplayer videohry dohromady, z čehož se stala jakási společenská událost.
Josef Po volném čase, na vše ostatní jsem se dokázal v pořádku aklimatizovat, ale jakožto línému člověku mi dělalo problém přijít ze školy a muset dělat další čtyři hodiny úkoly. Večery děláním práce do školy, případně přípravou jídla nebo relaxací, například v posilovně. O víkendech jsme buď měli zápasy v rugby, nebo jsem navštěvoval kamarády, relaxoval a dělal práci do školy. Taky jsem hlavně ze začátku trávil spoustu času na počítači (facebooku) a občas zajel do Londýna.
Kateřina Myslím, že se mi snad nejvíc stýskalo hned po příjezdu. Byla to pro mě velká změna, na kterou jsem si ale naštěstí velmi rychle zvykla. 24
Přes týden se musíme povinně učit od 7 do 9 hodin, takže na večerní aktivity nezbývá příliš prostoru. Nejvíc času asi trávím ve školní tělocvičně a bazénu. Pro studenty je vstup zdarma. Jinak si často jen povídáme nebo koukáme na filmy. O víkendu je obvykle čas vyrazit do Croydonu (městečko asi 20 minut vlakem) nebo do Londýna, kam cesta trvá asi 40 minut přímým vlakem. Škola také velmi často organizuje různé víkendové aktivity jako například grassboarding, bruslení na ledě a návštěvy divadel.
Alžběta Stýskalo se mi do prvních prázdnin, tedy první dva měsíce byly nejhorší, pak se mi už nestýskalo, protože jsem jezdila domů vcelku často. Večer máme povinné dvě hodinky samostudia, takže nám zbude hodina a půl osobního volna, kdy se tak rozkoukáme a zase jdeme spát. Z víkendu zbyla jen neděle, kdy je hodinu a půl kaple (která je mimochodem 3x týdně). Takže si dodělávám věci a úkoly do školy, a pak jsem ráda, že po celém týdnu, kdy jsem pořád s někým, můžu být chvilku sama.
Jak hodnotíte mentalitu Američanů/ Britů - liší se hodně od té naší?
Jan Britská mentalita je rozhodně otevřenější více názorům; Britové (nebo alespoň ti vzdělaní z Chigwellu) si umí udělat vlastní názor místo toho, aby je ovládala mainstreamová media. Na druhou stranu člověka dokáží odsoudit za ty nejmenší malichernosti, tam kde by Čech jenom mávnul rukou.
Josef Ano, alespoň dle mé zkušenosti jsou Britové konzervativnější, zdvořilejší, sebevědomější a jen tak se někomu neotevřou. Navíc umí nádherně používat sarkasmus (prý protože ho vynalezli).
25
Kateřina Na škole jsem se seznámila jen s poměrně malým počtem Britů, většina mých přátel jsou totiž paradoxně také cizinci. Přesto můžu říct, že jsem nepocítila žádné výrazné rozdíly. Lidé jsou různí, ale podle mého názoru nezáleží příliš na národnosti.
Alžběta Britové, zvláště ti starší, jsou jiní než stejně staří Češi, ale to bude asi tou striktní výchovou. Naopak moji vrstevníci jsou stejní jako v Praze, jediné čeho jsem si všimla, je to, že mají mnohem větší úctu a pokoru k rodičům.
Cestoval/a jste po USA nebo po VB? (zkušenosti z cest).
Jan Cestoval jsem do Skotska i do Walesu z Londýna. Co se týče cest se školou, tak to bylo vše na jedničku. V Británii jsou silnice ve velmi dobrém stavu. Když jsem ale cestoval sám, problémy dělaly peníze, protože vlaky jsou neskutečně drahé. Co se týče Londýna, tak Underground (metro) je pro mne nedocenitelný vynález, bez kterého bych se nikam nedostal.
Josef Několikrát jsem byl v Londýně, Oxfordu, Cambridge a Brightonu, pořádné cestování mě čeká až po matuře, kdy budu měsíc čekat na výsledky (a A-level studenti budou ještě maturovat). Jinak vlaky jsou v Anglii drahé, vyplatí se rezervovat dopředu autobusy, a překvapilo mě, jak krásné slečny studují v Oxfordu.
26
Kateřina Byla jsem s HMC na týdenním výletě v Yorku. Jinak jsem absolvovala velké množství výletů do Londýna. Cestování je velmi příjemné, vlaky jezdí relativně včas, ale hlavně jsou pohodlné, čisté a evidentně opečovávané.
Alžběta Já jsem bydlela kousek od Londýna, takže jsem byla v Londýně pečená vařená, jinak jsem Anglii moc nepoznávala, ale to doufám, že udělám druhý rok.
Byl/a jste tam nemocný/á - a jaké to bylo? Zažil/a jste tam někdy pocit nebezpečí?
Jan Nebyl. Ne.
Josef Ano, jako snad každou zimu. Bylo to bez komplikací, jen v Česku bych ležel v posteli asi týden, v Anglii se mě snažili dostat do školy po dni a půl absence. Možná jen když jsem o Vánocích přijel na letiště a zjistil jsem, že kvůli počasí zrušili let. Bál jsem se, že se na Vánoce nedostanu domů, nakonec jsem letěl, ale o dva dny později, vše bylo v pořádku a jsem rád za tuto zkušenost. Díky ní jsem zůstal naprosto v klidu, když jsem v červenci nestihl let domů a musel se s touto situací potýkat.
Kateřina Za první rok jsem dvakrát nastydla, a vždy jsem od sestřičky dostala Paracetamol a Strepsyls, tyto dva léky už jsou ve škole legendou, protože jsou předepisovány téměř každému. Na jaře se mi při míčové hře podařilo zvrtnout si kotník. Do večera mi velice nepříjemně natekl a nakonec mi vedoucí koleje ještě ten večer zavolala zdravotnici (byl víkend, takže nebyla ve 27
škole jako obvykle). Dostávala jsem ledové obklady a chodila jsem týden o francouzských holích. Přístup mých spolužáků byl moc hezký, s úsměvem mi otevírali dveře a pomáhali s taškou. V červnu jsem si při grassboardingu udělala obrovskou modřinu na noze. Opět jsem dostávala ledové obklady a stala jsem se atrakcí koleje. Asi jenom jednou když jsem se v Londýně měla sejít s kamarády a vrátit se s nimi zpátky do školy. Nezvedali mi telefon, takže jsem cestu pěšky z vlakového nádraží potmě musela absolvovat úplně sama.
Alžběta Nevyjádřila se.
Měl/a jste s kým promluvit česky?
Jan Ne.
Josef Bydlel jsem se Slovákem, takže jsem mluvil česky každý den.
Kateřina Na mojí škole žádní další Češi nejsou, takže můžu jedině zavolat domů.
Alžběta Nevyjádřila se.
28
Hlavní přínos studijního pobytu?
Jan Obohacení života o zkušenost s jiným typem společnosti, vysokou úroveň angličtiny a kvalitní vzdělání.
Josef Určitě nové zkušenosti. Musel jsem se za ten rok vypořádat se spoustou nových situací, potkal jsem hodně nových, zajímavých lidí, seznámil se s velkým množstvím provokujících myšlenek. Ať už to byla aklimatizace v novém prostředí, debatování před televizními kamerami a velkým obecenstvem, rugby, spánková deprivace a nekončící množství deadlines, hraní v divadle, nutnost naučit se vařit, prát a postarat se sám o sebe, ale hlavně taky naučit se žít s naprosto rozdílnými lidmi, to vše mě posunulo dále k vyrovnanému, sebevědomému a samostatnému člověku. Naučil jsem se důležitost asertivity nad agresivitou a konečně dokázal docenit význam komunikace a mezilidských vztahů, což je dle mého názoru ta nejklíčovější část celého programu.
Kateřina Je těžké vybrat jenom jeden. Nejspíš obrovské zkušenosti, samostatnost a větší celkový rozhled.
Alžběta Zkušenosti a osamostatnění, to je pravděpodobně to největší, ale určitě také to, že teď mám mnohem víc možností jak se uplatnit a co dělat. Tento rok mi přinesl mnohé a otevřel nové dveře.
29
Studium po prázdninách (na jakou školu nastupuje):
Plány do budoucna:
Jan Zůstávám na Chigwell School, kde dokončím A levels. Chci se dostat na nějakou dobrou univerzitu v Británii, poté vstoupit do politiky, pravděpodobně v Čechách.
Josef Whitgift mi nabídl stipendium i na další rok, takže budu maturovat v Anglii. Úspěšně odmaturovat, dostat se na univerzitu (nejspíše studovat kombinaci politiky, filozofie a ekonomie), zařídit si pohodový život bez zbytečných starostí.
Kateřina Příští školní rok budu pokračovat na Caterham School, ale zároveň bych tento rok ráda dokončila studium na Gymnáziu Jana Nerudy. Budu se hlásit na několik vysokých škol ve Velké Británii i České republice, takže moje plány jsou zatím poměrně nejasné.
Alžběta Pokračuji i druhý rok v Anglii na stejné škole, tedy na King Edward's School Witley. Nyní plánuji, na jakou vysokou se přihlásím, ale pravděpodobně také v Anglii nebo Velké Británii. Obor ještě není jasný, ale asi něco umělečtěji zaměřeného: filmová režie, grafický design...).
30
