Zkouška v životě křesťana

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Teologická fakulta Katedra biblistiky

Zkouška v životě křesťana Exegeze Jk 1,2-18

Student:

Jaroslav Fogl

Obor:

teolog

Forma studia:

prezenční

Vyučující:

Mgr. Julius Pavelčík

Ročník:

čtvrtý

Akademický rok:

2005/2006

Datum:

10. 2. 2006

Zkouška v životě křesťana

2

exegeze Jk 1,2-18

Úvod Při vyslovení slova zkouška, často jakoby člověka zamrazí, protože v pozadí každý takový cítí alespoň nějaké malé protivenství, nějakou těžkost. Přesto se autor Jakubova listu nebojí křesťanům vysvětlit, její pozitivní přínos pro lidský život. Její zpočátku těžké prožívání a srovnávání se s jejími požadavky však v sobě nese pozitivní posun na cestě životem. A toto se snaží sdělit svým adresátům autor, který je v Jk 1,1 nazýván Jakub. Ten neslibuje nikomu pohodlný život, ale směřuje komunitu své církevní obce ke správnému náhledu na věc. Proto se v celé práci budeme zabývat jednotlivými oddíly Jk 1,2-18 (celkově jich je 6), neboť jejich podrobnější a důkladnější výklad by vyžadoval mnohem vyšší počet stran, abychom došli na mnohem větší hloubku autorových insirovaných výpovědí. Po uvedení do historického a věcného kontextu, zaměříme náš pohled na jednotlivé na sebe myšlenkově navazující pasáže, které nejprve napomohou k pochopení slova zkouška nejen z kontextu Jk 1,2-18, ale i z kontextu celého Nového zákona. Tím se dostaneme k potřebné a u křesťanů tolik žádáné moudrosti, která se stává cestou ke křesťanské dokonalosti a vytrvalosti ve zkouškách, která se však neobejde bez evangelní chudoby. Ta činí člověka blahoslaveným a otevírá cestu k Božímu srdci. V poslední části se budeme zabývat původem a pramenem přicházejících zkoušek, na jejímž závěru je důležitá výpověď o nesmírné dobrotě Boha, který člověka vyvolil za prvního mezi vším stvořením a tím mu ukázal velikou míru své náklonosti, která se však neobejde bez lidské odpovědi.


3

exegeze Jk 1,2-18

1. Kontext úryvku Jk 1,2-18 Jakubův list v části kap. 1,2-18 je pohledem zkušeného a moudrého křesťana na zkoušky a pokušení, které život přináší a klade tak vysoké nároky na víru člověka, který chce zůstat věrný Bohu. (srov. v. 3) Jen stěží můžeme specifikovat, do jaké konkrétní doby, a do které křesťanské komunity autor listu, který se ve v. 1 představuje jménem Jakub, píše řádky, jež nosí charakter dopisu, ale je pouze dopisem literárním, nikoli soukromým, jako v případě listů apoštola Pavla.1 Z celkové koncepce listu však docházíme k přesvědčení, že adresáty, kterými je označeno ve v. 1 dvanáct izraelských kmenů žijících v diaspoře, jsou křesťanské obce, u nichž došlo k ochabnutí víry, která není pouze soukromou záležitostí mezi člověkem a Bohem, ale i společenskou, tedy projevující se skutky.2 Proto nezbývá než napomínat, povzbuzovat a poučovat, aby se špatným způsobem pochopené křesťanství nerozšířilo a nezpůsobilo „sejití z cesty“. Vždyť hloubka zkouškami a vytrvalostí osvědčené víry má být potvrzována a zdokonalována skutky. (srov. v. 4; Jk 2,14.17.) Celý úryvek je rozdělen do několika následujících myšlenkových oddílů. (1) Křesťané, jak vyplývá již z prvních řádků, jsou konfrontováni se skutečností zkoušek, pokušení a protivenství, které se nevyhýbají učedníku následujícího Pána. Vždyť tím je zkoušena kvalita víry. (srov. v. 2-4) (2) Takovému nezbývá nic jiného, než s důvěrou trpělivě a vytrvale prosit o dar moudrosti, která je Bohem darovaná, a která pomáhá v orientaci v době rozlišování. Kdo neumí rozlišovat, podobá se avnh.r di,yucoj, který je ve své vlastní identitě rozpolcený (srov. v. 5–8) (3) a je srovnáván s bohatým, který pokušením propadá, a kterého zkoušky postupně likvidují. (srov. v. 9-11) (4) Proto zůstává blahoslaveným ten, který ve zkouškách a protivenstvích vydrží. (srov. v. 12) (5) Nelze však říci, že pokušení, protivenství a zkoušky sesílá Bůh. To Jakub jasně popírá. Každé pokušení a každá zkouška vychází ze žádostivosti, která rodí hřích, jenž je příčinou smrti. (srov. v. 13-15) (6) Skrze Otce jsme totiž obdarováni, a každý dokonalý dar je úkonem Jeho vůle (boulhqei.j). Jen skrze svoji vůli nás ''chtěl a zrodil slovem pravdy''3, skrze kterou se nezaslouženě stáváme onou prvotinou (avparch,) Jeho stvoření. Není zde místo pro beznaděj, protože Bůh je ten, na kterého se můžeme spolehnout, z něhož jsme zrozeni, a který má zájem obdarovat své těžko zvládnutelné dítě, ovládané žádostivostí, v případě jeho zájmu o dar a jeho důvěry. (srov. v. 16-18 a v. 6-7)4

Tomu nasvědčuje skutečnost, že postrádá vztah mezi odesílatelem a adresátem, též chybí klasické ukončení dopisu. Srov. TICHÝ, L. Úvod do Nového zákona. s. 231. 2 Z kontextu celého listu vyplývá, že křesťanské obce si špatně vyložili Pavlovu nauku o ospravedlnění z víry, kterou se snaží autor Jakubova listu uvést na správnou míru - zdánlivý spor mezi Pavlovou naukou o ospravedlnění z víry (srov. Řím 3,28) a Jakubovou naukou o ospravedlnění ze skutků (srov. Jak 2,18). Jde však pouze o ujasnění východisek. Pavel chápe skutky jako plod víry, kdežto Jakub chápe skutky jako prostředek pro vyznání víry. - Srov. TICHÝ, L. Úvod do Nového zákona. s. 234.; GILLES, A. E. Lidé cesty – Příběhy lásky v Novém zákoně. s. 78. 3 Jk 1,18 4 Srov. HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 18. 1


4

exegeze Jk 1,2-18

2. Zkouška v pojetí Jakubova listu (Jk 1,2-18) 2.1. Výchozí překlad Jk 1,2-18 5 2 Pa/san cara.n h`gh,sasqe( avdelfoi, mou( o[tan peirasmoi/j peripe,shte poiki,loij( 3 ginw,skontej o[ti to. doki,mion u`mw/n th/j pi,stewj katerga,zetai u`pomonh,nÅ 4 h` de. u`pomonh. e;rgon te,leion evce,tw( i[na h=te te,leioi kai. o`lo,klhroi evn mhdeni. leipo,menoiÅ 5 Eiv de, tij u`mw/n lei,petai sofi,aj( aivtei,tw para. tou/ dido,ntoj qeou/ pa/sin a`plw/j kai. mh. ovneidi,zontoj kai. doqh,setai auvtw/|Å 6 aivtei,tw de. evn pi,stei mhde.n diakrino,menoj\ o` ga.r diakrino,menoj e;oiken klu,dwni qala,sshj avnemizome,nw| kai. r`ipizome,nw|Å 7 mh. ga.r oive,sqw o` a;nqrwpoj evkei/noj o[ti lh,myetai, ti para. tou/ kuri,ou( 8 avnh.r di,yucoj( avkata,statoj evn pa,saij tai/j o`doi/j auvtou/Å 9 Kauca,sqw de. o` avdelfo.j o` tapeino.j evn tw/| u[yei auvtou/( 10 o` de. plou,sioj evn th/| tapeinw,sei auvtou/( o[ti w`j a;nqoj co,rtou pareleu,setaiÅ 11 avne,teilen ga.r o` h[lioj su.n tw/| kau,swni kai. evxh,ranen to.n co,rton kai. to. a;nqoj auvtou/ evxe,pesen kai. h` euvpre,peia tou/ prosw,pou auvtou/ avpw,leto\ ou[twj kai. o` plou,sioj evn tai/j porei,aij auvtou/ maranqh,setaiÅ 12 Maka,rioj avnh.r o]j u`pome,nei peirasmo,n( o[ti do,kimoj geno,menoj lh,myetai to.n ste,fanon th/j zwh/j o]n evphggei,lato toi/j avgapw/sin auvto,nÅ 13 Mhdei.j peirazo,menoj lege,tw o[ti avpo. qeou/ peira,zomai\ o` ga.r qeo.j avpei,rasto,j evstin kakw/n( peira,zei de. auvto.j ouvde,naÅ 14 e[kastoj de. peira,zetai u`po. th/j ivdi,aj evpiqumi,aj evxelko,menoj kai. deleazo,menoj\ 15 ei=ta h` evpiqumi,a sullabou/sa ti,ktei a`marti,an( h` de. a`marti,a avpotelesqei/sa avpoku,ei qa,natonÅ 16 Mh. plana/sqe( avdelfoi, mou avgaphtoi,Å 17 pa/sa do,sij avgaqh. kai. pa/n dw,rhma te,leion a;nwqe,n evstin katabai/non avpo. tou/ patro.j tw/n fw,twn( parV w-| ouvk e;ni parallagh. h' troph/j avposki,asmaÅ 18 boulhqei.j avpeku,hsen h`ma/j lo,gw| avlhqei,aj eivj to. ei=nai h`ma/j avparch,n tina tw/n auvtou/ ktisma,twnÅ

2. Mějte to (pokládejte) za veškerou radost, mí bratři, když upadáte do rozličných zkoušek, 3. vědouce, že vyzkouší-li se vaše víra, způsobuje (povede to k) vytrvalost. 4. A vytrvalost pak, ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničem nezaostávající. 5. Jestliže někomu z vás chybí moudrost, ať žádá od Boha, který dává v prostotě všem a nevytýká (neodsuzuje) a bude mu dána. 6. Ať však prosí v důvěře a nic (přitom) nepochybuje, vždyť ten, kdo pochybuje, podobá se mořskému vlnobití hnaného větrem a zmítané sem tam. 7. Neboť ať si nemyslí onen člověk, že dostane něco do Pána, 8. muž rozpolcený, nepokojný (nestálý) ve všech svých cestách. 9. Ať se chlubí ponížený bratr ve svém povýšení, 10. bohatý však ve svém ponížení, protože zajde jako květ trávy. 11. Neboť slunce vychází s žárem a vysuší trávu a polní květ opadne a ztratí se krása jeho vzhledu. Tak i bohatý uvadne ve svém způsobu života (na svých cestách). 12. Blahoslavený muž, který obstojí ve zkoušce, neboť když se osvědčí, přijme věnec života, který slíbil (přislíbil) těm, kteří ho milují. 13. Žádný, kdo je zkoušen, ať neříká: jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen zlem, sám nikoho nepokouší. 14. Každý je pokoušen vlastní žádostivostí, která strhává a vábí. 15. Potom, co počala žádostivost, rodí hřích; hřích, který byl dokončený, rodí smrt. 16. Nemylte se, bratři moji milovaní. 17. Každé dobré darování, a každý dobrý dar je od Otce světel sestupující, u koho není proměnny ani stín změny. 18. On chtěl a zrodil nás slovem pravdy, abychom byli prvotinou Jeho stvoření.

2.2. Zkouška – cesta k dokonalosti (Jk 1,2-4) Ježíš Kristus, svým spasitelným příchodem na svět, nezvěstoval člověku pohodlný život, bez námahy, bolesti a strádání, vedoucí do nesvobody, ale život svobody, kde námaha, duševní boj, bolest, strádání a s tím spojené očišťování se stávají cestou k lásce, štěstí a radosti. (srov. Jan 16,20; Jan 3,16) Kristovy zkoušky a pokušení, ve kterých s Otcovou pomocí obstál, vedli k radosti – radosti vzkříšení. Proto autor listu nabádá adresáty, aby zkoušky a pokušení (peirasmo,j), která přicházejí, pokládali za radost. Vždyť radost je plodem Ducha (srov. Gal 5,22), u jehož základu stojí činy vyjádřená láska k Bohu a bližním (srov. Jan 15,9-15).6 A toto je výsadou křesťanů: radovat se ze svého podílu na Překlad: BGT BibleWorks Greek LXX/BNT + BGM Morph + Barclay-Newman in software: BIBLEWORKS 5.0; SOUČEK, J. B. Slovník řecko-český k Novému zákonu. 6 Srov. Autor: RIDOUARD,A. a LACAN, M.-F.. Heslo: Radost. in LÉON-DUFOUR, X.. Slovník biblické teologie. s. 408-409. 5


5

exegeze Jk 1,2-18

Kristově životě, kříži a jeho milujícího se odevzdání až do krajnosti. Tímto se zkouška nepovažuje, ani by neměla být považována za negativní prvek v životě křesťana, ale něco zcela pozitivního. Je v pojetí Písma určitým testem Milujícího, který zkoumá srdce i ledví (srov. Ž 7,10) a očekává odpověď víry. Neboť lidská láska není prosta egoismu a individualismu, který uzavírá cestu k Bohu i druhému člověku. Pouze skrze své přeceněnné ego se člověk zaplétá do vlastních síti, ze kterých sám nemůže najít cestu ven; milované osoby, tedy i Bůh, se jakoby „vzdalují“ sebestřednému srdci a způsobují tak srdci bolest, pocit samoty, nenaplnění apod.7 To nemůže nevést ke krizi, která však ''upevňuje a zastřešuje život''.8 Tímto je každý nucen k volání o pomoc toho, který může pomoci, a kterému jedinec důvěruje. (srov. Ž 120) Proto skrze Boha, který stojí vždy blízko (srov. Ž 145,18; Ž 34,19), se zkouška nebo pokušení stává očišťujícím prostředkem víry, která disponuje člověka k věrnosti. (srov. Gn 22) Bez vytrvalosti (u`pomonh,), o níž Jakub hovoří (srov. v. 3), však není věrnosti. Jakápak by to byla vytrvalost nebo trpělivost bez zkouškou prověřených dokonalých, dovršených nebo uskutečněných skutků (e;rgon te,leion). Pouze ty pomáhají dokazovat sílu lidské víry, formují křesťanský charakter k dokonalosti a celistvosti a v konečné fázi zprostředkovávají to, aby v křesťanském s Bohem prožívaném životě, opravdu nic existenciálně nutného nechybělo (evn mhdeni. leipo,menoi). Otázkou zůstává, co je oním dokonalým skutkem? V čem spočívá podle Jakuba dokonalost? V starozákoním pojetí je chápána jako celistvost, neporušenost, nerozdělenost. Ta se podobně jako u Jakuba vztahuje na konkrétní život a vztah k Bohu, oproti stoickému pojetí, v němž je chápána jako soulad s přirozeností. Tímto stoická dokonalost vede k přepínání lidských sil. To Jakub odmítá a klade víru na začátek veškerého lidského vyrovnávání se s těžkou situací, jak duševní tak fyzickou. Ta svým přizváním Boha do lidských strastí, pomáhá člověku unést nároky zkoušky a je též nápomocna při hledání smyslu právě prožívané zkoušky.9

2.3. Moudrost – cesta k dokonalosti a vytrvalosti ve zkouškách (Jk 1,5-8) Vytrvalosti a dokonalosti však nelze dosáhnout bez moudrosti (sofi,a). Ta není pouze ''souhrnem životní zkušenosti, ale zjevením tajemství Boha.''10 Tím se vysvětluje onen požadavek prosby o moudrost. Vždyť jenom ona může pomoci k správnému náhledu na skutečnost zkoušky a krize a s pomocí víry nasměrovat člověka k pravému štěstí (srov. v. 12). Podle Jakuba se Bůh rád zjeví v srdci člověka a rád mu dá vše požadované, ale toto zjevení Boží vyžaduje důvěru (pi,stij). Vždyť pochybování (pochybovat – diakri,nw) narušuje vztah k milovanému a staví tak mezi dvě osoby, ať už si pod druhou osobou představíme Boha nebo ne, nepřekonatelné překážky. Ty nejenže brání k plnému přijetí daru, ale v případě Boha se takový člověk sám ochuzuje o láskou darované milosti, Srov. Autor: CORBON, J. Heslo: Zkouška/pokušení. in LÉON-DUFOUR, X. Slovník biblické teologie. s. 622-625. HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 19. 9 Srov. RIGGS, E. Obšto Jakovovo poslanie, 3.12.2005 [on-line].; HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 18 – 23. 10 Autor: AUGRAIN, CH. Heslo: Moudrost. in LÉON-DUFOUR, X. Slovník biblické teologie. s. 244. 7 8


6

exegeze Jk 1,2-18

které nejenom pomáhají k nalezení své vlastní identity, ale též k vydání se na cestu dokonalosti. Při ztrátě identity, vidiny dokonalosti a smyslu pro milovaného Boha se stává duše rozpolcenou a nepokojnou. Vždyť u avnh.r di,yucoj – muže dvou duší, jedna část duše ví, že potřebuje Boha, ale druhá, díky svým pozemským zájmům, je buď jimi odtahována a zaslepována nebo nechce a zdánlivě nepotřebuje pustit Boha do srdce, ať už jsou důvody rozhodnutí jakékoliv. Tento nepokoj a tato nevyrovnanost pak plodí touhu po stále nových a silnějších pozemských zážitcích, které však člověku zprostředkovávají dosti značnou míru nesvobody (srov. v. 11).11

2.4. Evangelní chudoba je cestou k víře, moudrosti a dokonalosti (Jk 1,9-11) Ponížený bratr (o` avdelfo.j o` tapeino.j), tedy nízký, skromný, ve svém postavení i v duchu12 je maka,rioj – blahoslavený (srov. Mt 5,3). Vždyť jeho pokorná závislost na Bohu, otevírá cestu k Jeho milujícímu a dávajícímu srdci. Neboť ''Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.'' (Ž 34,19) Proto vzájemné setkání na takovémto poli závislosti, důvěry, odevzdanosti a touhy, nemůže postrádat svoji eschatologickou dimenzi. Vždyť jak by jej mohl v budoucnu opustit někdo, kdo jej z hloubky své bytosti miloval, a jeho darovaná láska nalezla patřičnou odezvu v podobě závislosti, odevzdanosti a vděčnosti. Ovšem toto není vázánou pouze k budoucnosti, ale též k přítomnosti. Protože chudý člověk, závislý na pomoci jiných, snáze obstojí ve zkouškách. Necítí se totiž osamocen ve svých vnitřních bojích, protože hluboce věří v přítomnost Boha i tehdy, kdy je Jeho světlo jakoby zakryto mrakem. Tímto na hlubině svého srdce nalézá toho, který je zdrojem pravé radosti, pokoje a štěstí.13 Naproti tomu bohatý, který může být v zásadě chápán jako ten, který se obejde bez Boha, jehož srdce se váže k jiným věcem nebo osobám, při příchodu první zkoušky opouští cíl. Vždyť pýcha v srdci a modly, ke kterým vztahuje svůj zrak mu nemohou pomoci. Je to onen avnh.r di,yucoj, o němž se mluví ve v. 8. Přijde první zkouška jeho celistvosti, která dokáže, jako žár slunce, která vysušuje zeleň jeho života, díky němuž opadne květ a ztratí se jeho krása, že postrádá životodárnou vláhu. (srov. v. 11) Jeho duchovní síly se vyčerpají a jeho cíl cesty se zamlží.

2.5. Blahoslavený muž, který obstojí ve zkoušce (Jk 1,12) Stěžejní věta celého úryvku navrací čtenáře znovu k hlavní myšlence Jk 1,2n.14 Zkoušky na člověka přicházejí v různých situacích a v různém počtu. Toho se běžný člověk nezbaví. Přesto však mají hluboký význam v lidském životě, protože na pozadí jejich moudrého a trpělivého zvládnutí stojí osobní vztah k Bohu a z ní vyplývající důvěra (pi,stij). Vždyť ''ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.'' (srov. 1Kor 13,7) Skrze toto východisko lásky k Bohu je každá osoba schopna obstát a vydržet (u`pome,nw) ve zkoušce, a tak se stát maka,rioj avnh.r. Na tuto skutečnost Srov. RIGGS, E. Obšto Jakovovo poslanie, 3.12.2005 [on-line].; HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 23 – 27; NOVÁK, F. List sv. Jakuba. s. 20. 12 Srov. NOVÁK, F. List sv. Jakuba. s. 20. 13 Srov. Autor: PÉRY, A., Heslo: Chudý. In VON ALLMEN, J.-J. Biblický slovník. s. 78 – 80. 14 Srov. HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 33. 11


7

exegeze Jk 1,2-18

Jakub nezapomíná a za příklad klade z v. 9 o` avdelfo.j o` tapeino.j. Pouze člověk nízkého postavení je schopen a ochoten přijmout odevzdaně a s vírou vše od Pána, tedy i zkoušku; a pro vztah k svému zastánci ji vytrvale a trpělivě snášet.15 Takový – chudý duchem – se stává blahoslaveným. (srov. Mt 5,3) V čem však spočívá blahoslavenství muže nízkého postavení? Hebrejské spojení

vyaiªh-' yrev.(a;î

překládáno řeckým ekvivalentem maka,rioj avnh,r může nést dva významy: šťastný muž nebo blažený muž.16 Avšak zdrojem štěstí nebo blaženosti je vždy Bůh, který takto člověka obdarovává, tím mu zprotředkovává to, po čem v hloubi srdce touží. Tato skutečnost však začíná pobytem na zemi a směřuje k svému naplnění v nebi.17 Proto tehdy, kdy člověk vytrvale a trpělivě, znovu a znovu překonává zkoušky, tím potvrzuje (ve smyslu do,kimoj) hloubku svého vztahu, lásky, víry, věrnosti a moudrosti po celý život a dojde k správnému cíly, takovému je mu přislíben věnec života, tedy vítězný vavřín sportovce.18 Tak jeho touha po nekonečné Lásce, kterou celý život věrně miloval a dokazoval skrze svá e;rgon te,leion, dojde naplnění.(srov. Mt 25,23)

2.6. Bůh člověka nezkouší. (Jk 1,13-15) Člověk podléhá stálým zkouškám, které jak bylo již výše řečeno prověřují lidskou víru a vztah k Bohu, který může a nemusí být milován. V tom spočívá lidská svoboda, se kterou však Pán počítá do krajnosti. Člověk se tak sám stává zodpovědný za vše, co ovlivňuje jeho život. ''Bůh nemůže být pokoušen (zkoušen) zlem, sám nikoho nezkouší (nepokouší).'' (překlad v. 13) Vždyť personifikovaná láska vždy věří a to bez výhrad. (srov. 1Kor 13,7) Nemá potřebu se přesvědčovat o druhém, který je jí hluboce milován. Vždyť zná dobře realitu člověka a ví, že se jí člověk vzdaluje skrze svoji vrozenou žádostivost. (srov. v.14) Pouze pomocí ní je strháván a váben (evxelko,menoj kai. deleazo,menoj) k prosazování vlastního egoismu, vlastní sebestřednosti, jehož zákonem je být svým vlastním pánem a bohem a uskutečňovat svůj život pouze podle své sobecké vůle. A zde je úskalí každého pokušení a každého hříchu. Protože člověk, kterého zajímají pouze jeho sebestředné a pozemské zájmy, k nimž se upíná, nemá potřebu a nemiluje Boha z celého svého srdce a ze všech svých sil, protože jeho zrak je soustředěn pouze na své vlastní „já“, které určuje každý jeho další krok, bohužel neřízen Bohem, ale vášní. Touha po plném štěstí však vede k potřebě uspokojení, které vyžaduje stále silnější podněty. Ty nemohou dovést jinam, než do záhuby a závislosti na svém vlastním těle a svém vlastním „já“.19 Tehdy člověk nachází ve svém hříchu záhubu a umírá vše, co bylo do té doby vydobyto. Srov. Autor: PÉRY, A. Heslo: Chudý. in VON ALLMEN, J.-J. Biblický slovník. s. 78 – 80. Srov. Ž 1,1 in Bible Version: WTT BHS Hebrew Old Testament (4th ed) + WTM Morfology + Abridged BDB Lexikon entry (Pg 80) in Software: BIBLEWORKS 5.0 a heslo: rv,a,, nebo rv'a' in Slovník hebrejsko-český in Software: DAVAR 17 Srov. Autor: D' ARAGON, J.-L. a LÉON-DUFOUR, X. Heslo: Blahoslavenství/blaženost. in LÉON-DUFOUR, X. Slovník biblické teologie. s. 27 – 29. 18 Pro srov. Ve starověkém Řecku byli věnci spletenými z vavřínových snítek věnčeni vítězové nejen ve sportovních ale i v jiných soutěžích (odtud pochází pojem "vavřínové věnce"). Podobně ve starověkém Římě byli vavřínovými věnci zdobeni vojevůdci, vracející se z vítězných válečných tažení. - WIKIPEDIE: Vavřín ušlechtilý, 13.1.2006 [on-line]. Wikipedie – otevřená encyklopedie. Wikimedia Foundation Inc. [cit. 10.02.2006] Dostupné na WWW: 15 16


8

exegeze Jk 1,2-18

2.7. Bůh obdarovává člověka (Jk 1,16-18) Po odmítnutí teze zkoušení Bohem a povzbuzení k tomu, aby křesťanská komunita neupadla do omylu ohledně velikosti Boží lásky, přichází Jakub s ujištěním, že „Otec světel“, tedy Otec všeho stvoření, vše pouze dobré člověku daruje. To je kladeno do paralely s přesvědčením, že by mohl být původcem zlých událostí, zkoušek a pokušení. Jakub tak vyjadřuje hloubku lásky Boha, která chtěla svým slovem pravdy (h`ma/j lo,gw| avlhqei,aj) stvořit člověka, nejdrahocenější část svého stvoření (avparch,n tina tw/n auvtou/ ktisma,twn) a skrze svůj hluboký a nepřekonatelný vztah jej stále znovu obdarovává. Tím se zřejmě dotýká podstaty křtu, ve kterém, skrze slovo pravdy, jsme duchovně stvořeni a tak včleněni v Krista, tedy obdarováni tak, že jsme uschopněni umírat žádostivosti a hříchu. Tímto se stává znovuzrozený skrze křest prvotinou mezi jeho stvořeními, i když každá lidská osoba je ze své podstaty prvním, mezi stvořenými, která „a priori“ nepostrádá Božího obdarovávání.20 (srov. Gn 1,26)

Srov. Autor: BAUDRAZ, F. Heslo: Žádostivost. in VON ALLMEN, J.-J. Biblický slovník. s. 343 – 344. a HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 35. 20 HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 37.; NOVÁK, F. List sv. Jakuba. s. 24 - 25. 19


9

exegeze Jk 1,2-18

Závěr Do této doby jsme se věnovali jednotlivým částem Jk 1,2-18, a proto nemůžeme nepohlédnout na celistvou výpověď celého úryvku. Jakub hned v prvním oddílu svého listu seznamuje své adresáty s nutností zkoušky, která ''upevňuje a zastřešuje život''.21 Ta patří neoddělitelně k životu křesťana, stejně jako se ani láska neobejde bez obětí. (srov. Ef 5,2; 1J 4,10) Vždyť ani Kristus nebyl uchráněn zkoušek, které přicházeli a prověřovali jeho věrnost Otci, avšak s tím rozdílem, že se nedopustil hříchu. (srov. Žid 4,15) Jeho pevnost víry byla též prověřována, stejně jako vždy je a bude prověřována v životě křesťana. Neboť zvládnutí zkoušky vypovídá o věrnosti a vytrvalosti na cestě s Bohem. Tak pomáhá k postupnému zdokonalování lidských činů, které jsou očišťovány a na základě hlubokého vztahu k Bohu, je v moudrosti zjevován smysl těchto zdánlivě nepotřebných prověrek. Moudrost se tak stává neoddělitelnou součástí, o kterou je třeba s důvěrou prosit. Není však žádoucí žádná pochybnost, protože ta ničí vztah k milovanému, činí pochybovače loďkou v bouři, která je zmítána sem a tam. (srov. v. 6) Tím se „muž rozpolcený“, tedy pochybovačný o nutné přítomnosti Boha ve vlastním životě a závislý na své pozemskosti, odsuzuje k nevyslyšení prosby, protože takto přijatý Boží dar by byl vystaven pošlapání a tím zneuctění dárce. Vždyť by si jej ani pořádně nevážil, neboť jeho „mamon“ mu zdánlivě stačí k uspokojení potřeb. Je tak člověkem vnitřně bohatým, který nikoho nepotřebuje, protože všeho pozemského dosáhl. Tato pozemskost jej však postupně ničí a bere si čím dál tím vyšší daň. Naproti tomu muž ponížený, si je vědom své závislosti. Ví, že bez Boha nemůže činit nic. (srov. Jan 15,5b) Tímto se stává blahoslaveným, neboť se mu na základě hlubokého vztahu ke Kristu daří obstát ve zkouškách. Touží po cíli, tedy po tom, aby spatřil svou milovanou osobu a tak obdržel vítězný věnec života. Zůstává však otázkou, jakým způsobem do zkoušek zasahuje Bůh. Ten je v Jakubově pojetí pokládán za bezmezně dobrého, který nemůže být jejich původcem. Vždyť Bůh pouze obdarovává člověka svojí láskou, skrze kterou jej stvořil, dal mu svobodnou vůli, a tím jej učinil prvotinou svého stvoření. Kde se však berou zkoušky, když nepřicházejí od Boha. Na to autor odpovídá argumentem, že člověk sám je zkoušen vlastní žádostivostí, která však mnohdy nepostrádá sociální rozměr. Tak jeho život ovlivňují žádostivosti ostatních jeho bližních, které často připravují notnou dávku prověrek na osobu člověka. Neboť pouze ta (žádostivost) je kořenem všech zkoušek, které testují věrnost člověka ve vztahu k Bohu a k druhým, a pouze ona (žádostivost) strhává a vábí člověka do hříchu nebo nevěrností, které tak vedou k duchovní smrti. Tímto autor Jakubova listu svědčí o nesmírné Boží lásce, která očekává milující a svobodnou odpověď člověka, který však je slabý a často podle Pavlových slov: nečiní dobro, které chce, nýbrž zlo, které nechce. (srov. Řím 7,19) Důležité je však vytrvat na cestě, ať už zkoušky připraví jakoukoliv budoucnost, neboť blahoslaveným je právě, ten, který vytrvá až do konce. (srov. Mt 24,13; Zj 2,26) A to se zdá být Jakubovou „radostnou zvěstí“. 21

HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. s. 19.


10

exegeze Jk 1,2-18

11


exegeze Jk 1,2-18

Literatura • •

Bible. Ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1995. ISBN 80-85810-08-5 GILLES, A. E. Lidé cesty – Příběhy lásky v Novém zákoně. Praha: Portál, 1993. ISBN 8085282-45-3

•

HOPPE, R. Malý stuttgartský komentář. List Jakubův. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladetelství, 2001. ISBN 80-7192498-9

•

LÉON-DUFOUR, X. Slovník biblické teologie. Řím: Křesťanská akademie Velehrad, 1991.

•

NOVÁK, F. List sv. Jakuba. Pardubice: F. Hoblík. 1905.

•

SOUČEK, J. B. Slovník řecko-český k Novému zákonu. 2. dopl. vydání. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1973.

•

TICHÝ, L. Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003. ISBN 80-86036-79-0

•

VON ALLMEN, J.-J. Biblický slovník. 1. vydání Praha: Kalich, 1987.

•

Software: BIBLEWORKS 5.0 verze: 5.0.020w, 2001 [CD-ROM]

•

Software: DAVAR verze: 2.4.0.368, autor: Planeta, J., 10.1.2005 [CD-ROM]

•

RIGGS, E. Obšto Jakovovo poslanie, 3.12.2005 [on-line]. Sofia: Bulgaria Bible Team. [cit. 22.1.2006] Dostupné na WWW:

•

WIKIPEDIE: Vavřín ušlechtilý, 13.1.2006 [on-line]. Wikipedie – otevřená encyklopedie. Wikimedia Foundation Inc. [cit. 10.02.2006] Dostupné na WWW:


12

exegeze Jk 1,2-18

Obsah ÚVOD.....................................................................................................................................................................................2 1. KONTEXT ÚRYVKU JK 1,2-18......................................................................................................................................3 2. ZKOUŠKA V POJETÍ JAKUBOVA LISTU (JK 1,2-18)...............................................................................................4 2.1. VÝCHOZÍ PŘEKLAD JK 1,2-18 ........................................................................................................................................4 2.2. ZKOUŠKA – CESTA K DOKONALOSTI (JK 1,2-4)..................................................................................................................4 2.3. MOUDROST – CESTA K DOKONALOSTI A VYTRVALOSTI VE ZKOUŠKÁCH (JK 1,5-8)...................................................................5 2.4. EVANGELNÍ CHUDOBA JE CESTOU K VÍŘE, MOUDROSTI A DOKONALOSTI (JK 1,9-11).................................................................6 2.5. BLAHOSLAVENÝ MUŽ, KTERÝ OBSTOJÍ VE ZKOUŠCE (JK 1,12)..............................................................................................7 2.6. BŮH ČLOVĚKA NEZKOUŠÍ. (JK 1,13-15)...........................................................................................................................7 2.7. BŮH OBDAROVÁVÁ ČLOVĚKA (JK 1,16-18)......................................................................................................................8 ZÁVĚR...................................................................................................................................................................................9 LITERATURA.....................................................................................................................................................................11 OBSAH.................................................................................................................................................................................12

Zkouška v životě křesťana

Recommend Documents