ZJIŠTĚNÍ STAVU DĚTSKÝCH HŘIŠŤ V LIBERCI, JEJICH PŘÍSTUPNOST A VHODNOST LOKACE

ZJIŠTĚNÍ STAVU DĚTSKÝCH HŘIŠŤ V LIBERCI, JEJICH PŘÍSTUPNOST A VHODNOST LOKACE

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obor:

B7401 – Tělesná výchova a sport 7401R003 – Rekreologie

Autor práce: Vedoucí práce:

Eliška Štochlová doc. PaedDr. Tomáš Dohnal, CSc.

Liberec 2014

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování Děkuji Doc. PaedDr. Tomáši Dohnalovi CSc. za odborné rady a projevenou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Děkuji také Bc. Marii Bartošové za pomoc s překladem anotace.

ZJIŠTĚNÍ STAVU DĚTSKÝCH HŘIŠŤ, JEJICH PŘÍSTUPNOST A VHODNOST LOKACE Eliška Štochlová

BP-2014

Vedoucí BP: Doc. PaedDr. Tomáš Dohnal CSc.

Anotace Teoretická část bakalářské práce se zabývá dítětem a jeho vývojem, vztahem ke hře, volnému času, pohybové aktivitě a k přírodě. Dále v teoretické části najdeme stručný popis města Liberce a vysvětlení důležitých pojmů pro bakalářskou práci. V neposlední řadě se v teoretické části nachází také teorie dětských hřišť. V praktické části se zabýváme zjištěním stavu dětských hřišť v Liberci, jejich zhodnocením a vhodností lokace. Úkolem je zdokumentovat veřejná dětská hřiště ve městě Liberec a dle vytvořených kritérií zjistit jejich stav. Na závěr je vše sjednoceno a na základě koncentrace dětí v základních sídelních jednotkách města Liberce vyhodnoceno, kde je dostatek a kde potřeba dětských hřišť. Klíčová slova: dítě, hra, volný čas, pohybová aktivita, příroda, dětská hřiště.

DETERMINING THE STATUS OF PLAYGROUNDS IN LIBEREC, THEIR ACCESSIBILITY AND SUITABILITY OF THE LOCATION Summary The theoretical part of the bachelor thesis concentrates on a child and its development, the child’s relationship to a game, free time, physical activity and nature. Furthermore, the thesis includes a brief description of Liberec and an explanation of important terms of the thesis. And last but not least the theoretical part discusses the theory of children’s playgrounds. The practical part of the thesis concentrates on the determination of the state of the playgrounds in Liberec, their assessment and the suitability of their locations. The aim of this work is to document public children’s playgrounds in Liberec and, according to prepared criteria, ascertain their state. At the end everything is summarized and evaluated on the basis of the concentration of children in main residential units of the city of Liberec, where there is enough playgrounds and where there is more playgrounds needed. Key words: child, game, free time, physical activity, nature, children’s playground.

Obsah Seznam obrázků, tabulek a grafů ............................................................................................... 8 Úvod ......................................................................................................................................... 10 1

Cíle práce .......................................................................................................................... 11

2

Dítě .................................................................................................................................... 12 2.1

Vývoj dítěte ............................................................................................................... 12

2.1.1

Období batolete .................................................................................................. 12

2.1.2

Předškolní období ............................................................................................... 14

2.1.3

Mladší školní věk ............................................................................................... 16

2.2

Dítě a volný čas ......................................................................................................... 19

2.3

Dítě a hra ................................................................................................................... 21

2.4

Dítě a pohyb............................................................................................................... 23

2.5

Dítě v přírodě ............................................................................................................. 25

3

Liberec .............................................................................................................................. 28

4

Dětská hřiště...................................................................................................................... 31

5

4.1

Hřiště ......................................................................................................................... 31

4.2

Význam dětských hřišť .............................................................................................. 32

4.3

Obecné požadavky pro dětská hřiště ......................................................................... 33

4.4

Rozdělení dětských hřišť dle věkových skupin ......................................................... 34

4.4.1

Hřiště pro předškolní věk ................................................................................... 34

4.4.2

Hřiště pro školní věk .......................................................................................... 35

4.5

Legislativa ................................................................................................................. 35

4.6

Kontrola a údržba ...................................................................................................... 36

4.7

Úrazy dětí na dětských hřištích ................................................................................. 37

4.8

Seznam herních prvků na hřištích ............................................................................. 38

Metodika práce.................................................................................................................. 45 5.1

Charakteristika použitých metod ............................................................................... 45

5.2

Pasportizační arch ...................................................................................................... 45

5.3

Hodnotící kritéria ....................................................................................................... 47

5.3.1

Hygiena .............................................................................................................. 48

5.3.2

Vybavenost (obsah, různorodost, estetičnost) .................................................... 49

5.3.3

Technický stav a kvalita zařízení ....................................................................... 49

5.3.4

Bezpečnost ......................................................................................................... 49 6

5.3.5 6

Vhodnost lokace ................................................................................................. 50

Výsledky práce.................................................................................................................. 51 6.1

Vyhodnocení stavu dětských hřišť ............................................................................ 51

6.1.1

Hygiena .............................................................................................................. 51

6.1.2

Vybavenost ......................................................................................................... 52

6.1.3

Technický stav .................................................................................................... 52

6.1.4

Bezpečnost ......................................................................................................... 53

6.1.5

Vhodnost lokace ................................................................................................. 54

6.1.6

Celkové hodnocení ............................................................................................. 55

6.2

Vhodnost umístění dětských hřišť vzhledem k počtu dětí v základních sídelních

jednotkách ............................................................................................................................. 56 6.2.1

Koncentrace dětí v základních sídelních jednotkách ......................................... 56

6.2.2

Počet dětských hřišť v základních sídelních jednotkách .................................... 59

6.2.3

Počet dětských hřišť v základních sídelních jednotkách vzhledem k počtu dětí 60

7

Diskuze a doporučení ........................................................................................................ 63

8

Závěr ................................................................................................................................. 69

9

Literatura ........................................................................................................................... 70

10 Seznam příloh .................................................................................................................... 75

7

Seznam obrázků, tabulek a grafů Obrázek 4.1: Kolotoč na stání (Zdroj: vlastní) ....................................................................... 39 Obrázek 4.2: Kolotoč se sedáky (Zdroj: vlastní) .................................................................... 39 Obrázek 4.3: Závěsná houpačka (Zdroj: vlastní) .................................................................... 39 Obrázek 4.4: Vahadlové houpačky (Zdroj: vlastní) ............................................................... 39 Obrázek 4.5: Klasická skluzavka (Zdroj: vlastní) .................................................................. 40 Obrázek 4.6: Skluzavka tobogán (Zdroj: vlastní) ................................................................... 40 Obrázek 4.7: Houpadlo na pružině (Zdroj: vlastní) ................................................................ 40 Obrázek 4.8: Žebřinová průlezka (Zdroj: vlastní) .................................................................. 41 Obrázek 4.9: Kulová průlezka (Zdroj: vlastní) ....................................................................... 41 Obrázek 4.10: Oblouková průlezka (Zdroj: vlastní) ............................................................... 41 Obrázek 4.11: Trojhrazda (Zdroj: vlastní) .............................................................................. 42 Obrázek 4.12: Dřevěná kladina (Zdroj: vlastní) ..................................................................... 42 Obrázek 4.13: Řetězová lávka (Zdroj: vlastní) ....................................................................... 42 Obrázek 4.14: Lezecká stěna (Zdroj: vlastní) ......................................................................... 42 Obrázek 4.15: Lanová pyramida (Zdroj: vlastní) ................................................................... 43 Obrázek 4.16: Lanová dráha (Zdroj: vlastní).......................................................................... 43 Obrázek 4.17: Lanová balanční lávka (Zdroj: vlastní) ........................................................... 43 Obrázek 4.18: Věžičková sestava (Zdroj: vlastní) .................................................................. 44 Obrázek 4.19: Čtvercové pískoviště (Zdroj: vlastní) .............................................................. 44 Obrázek 4.20: Tabule (Zdroj: vlastní) .................................................................................... 44 Obrázek 4.21: Trampolína (Zdroj: vlastní) ............................................................................. 44 Obrázek 6.1: Mapa č. 1 - počet dětí bydlících v ZSJ .............................................................. 57 Obrázek 6.2: Mapa č. 2 - počet dětí (0 – 5 let) bydlících v ZSJ ............................................. 58 Obrázek 6.3: Mapa č. 3 - počet dětí (6 – 14 let) bydlících v ZSJ ........................................... 58 Obrázek 7.1: Mapa č. 4 - Městské čtvrti v Liberci ................................................................. 63 Tabulka 3.1: Části města Liberce a k nim příslušné základní sídelní jednotky (Zdroj: Územně identifikační registr, 2014) ....................................................................................................... 29 Tabulka 6.1: Známky a jejich hodnoty ................................................................................... 55 Tabulka 6.2: Tabulka ZSJ a počtu dětí na jedno hřiště........................................................... 61 Graf 2.1: Návštěvnost kroužků (Zdroj: Zájmové a neformální vzdělávání) ........................... 21 8

Graf 6.1: Podíl známek za hygienu ......................................................................................... 51 Graf 6.2: Podíl známek za vybavenost .................................................................................... 52 Graf 6.3: Podíl známek za technický stav ............................................................................... 53 Graf 6.4: Podíl známek za bezpečnost .................................................................................... 54 Graf 6.5: Podíl známek za vhodnost lokace ............................................................................ 54 Graf 6.6: Celkové hodnocení dětských hřišť .......................................................................... 56 Graf 6.7: Počet dětských hřišť v libereckých městských čtvrtích ........................................... 59 Graf 6.8: Počet dětských hřišť v ZSJ ...................................................................................... 59

9

Úvod V dnešní době se často hovoří o tom, že děti ztrácejí příležitost k pohybu. Jejich zdatnost pak také neodpovídá podmínkám života. Přirozené prostředí pro dětský vývoj mizí s rostoucí urbanizací a technických rozvojem. Děti si nemohou hrát v bytech, protože tam je pro jejich hru málo prostoru. Nemohou si hrát na chodbě, protože to je dle domovního řádu zakázáno. A volný pohyb na ulici vede často k úrazům. Školy nemají dostatek prostoru, financí ani dozoru pro tolik dětí. Jestliže má dítě ve městě nejdále kilometr do lesa, nebude mít problém trávit svůj volný čas efektivně v přírodě. Žije-li ale v centru či na sídlišti, prostor k volnému pohybu v přirozeném prostředí mu chybí. Města takovým dětem poskytují veřejné parky a dětská hřiště. Těch ale není stále dostatek. Budování dětských hřišť je v dnešní době více než nutné. V naší bakalářské práci si přiblížíme stav dětských hřišť ve statutárním městě Liberec, kde mnoho z nich chátrá, jsou zastaralá a hygienicky nepřijatelná. Dále si ukážeme, v jakých částech Liberce jsou hřiště potřeba podle množství dětí ve věku 0 – 14 let. O stavu libereckých hřišť ani o jejich lokaci neexistuje žádná kniha ani skripta. Tyto informace nikde nejsou k dispozici. A vlastně veškerá literatura, která se týká dětských hřišť, pochází maximálně z let osmdesátých, takže si myslíme, že by se tomuto tématu mělo věnovat více pozornosti.

10

1 Cíle práce Cíle Hlavním cílem bakalářské práce je vyhodnocení stavu jednotlivých dětských hřišť ve městě Liberec na základě vlastních hodnotících kritérií. Dílčím cílem práce je zjištění přístupnosti těchto dětských hřišť matkám s dětmi a zjištění vhodnosti jejich umístění z hlediska počtu dětí v základních sídelních jednotkách.

Hlavní výzkumné otázky jsou tyto: -

Je ve městě Liberec dostatečný počet vyhovujících dětských hřišť?

-

Jaký je stav dětských hřišť ve městě Liberec?

-

Jaké je rozmístění dětských hřišť v Liberci?

-

Jsou dětská hřiště umístěna v částech s vysokou koncentrací dětí?

-

Jaké dětské hřiště je v Liberci nejhezčí a proč?

Ke splnění uvedených cílů byly stanoveny následující úkoly: -

Shromáždit teoretické poznatky k možnosti vyhodnocení dětských hřišť v Liberci.

-

Vytvořit podklady pro hodnocení dětských hřišť v Liberci – fotodokumentace, mapy, počet obyvatel, umístění hřiště.

-

Ohodnotit dětská hřiště v Liberci na základě vytvořených hodnotících kritérií.

-

Vyhodnotit situaci o množství a kvalitě dětských hřišť v základních sídelních jednotkách města Liberce.

11

2 Dítě 2.1 Vývoj dítěte Život člověka prochází konkrétními věkovými fázemi vývoje - od prenatálního až ke kmetskému. V naší práci uvádíme charakteristiku některých věkových fází, protože je považujeme za důležité teoretické východisko naší práce. Vzhledem k obsahu práce se zaměříme na období batolecí (1 – 3 roky), předškolní (3-6 let) a mladší školní (6-12 let). Věkové fáze se dají dělit různě. Lievegoed (1992) rozděluje periody vývoje z biologického hlediska na období od narození až do výměny zubů, období od výměny zubů do puberty a období od puberty až do dospělosti. Vágnerová (1999) zase dělí věkové fáze dle psychického vývoje na prenatální, novorozenecké, kojenecké, batolecí, předškolní, školní věk, pubertu, atd., v čemž se shoduje i s Říčanem (2004). Podle tohoto dělení budeme postupovat i v této práci. Je třeba zdůraznit, že věkové hranice představují pouze přibližné vymezení, které se odvíjí od průměrných hodnot a norem (Allen a kol., 2002). Na již zmíněná tři vývojová období se podíváme z více pohledů, která jsou pro nás podstatná. Zdůrazňujeme zde fyzický vývoj, kde se podrobněji zabýváme růstovými zákonitostmi; motorický vývoj, kde poukazujeme na pohybovou stránku dítěte v daném věku; kognitivní vývoj, kde se zaměřujeme na zpracovávání informací; a jako poslední je pro nás důležitý sociální vývoj, kde se věnujeme postupné socializaci dítěte.

2.1.1 Období batolete Dobu mezi 1. a 3. rokem života nazýváme batolecí období. Je to etapa výrazného osamostatňování, rychlého rozvoje řeči, období prvního vzdoru, atd. Fyzický vývoj Všechny údaje týkající se fyzického vývoje jsou pouze orientační a individuální. Malý rozdíl je i ve vývoji dívek a chlapců. Oproti růstu v kojeneckém období se nyní jeho tempo výrazně zpomaluje. Za jeden rok dítě vyroste cca o 7 až 10 cm. Během tohoto období vyroste tedy z výšky asi 80 cm na necelý jeden metr a z 9 kg se může dostat až na 17 kg (Allen a kol., 2002). Ke konci batolecího období přichází tzv. první plnost (Říčan, 2004), což znamená, že tělo vyrostlo rychleji než hlava. Na dítěti již nedominuje hlava jako v kojeneckém období, ale 12

na první pohled je viditelný jeho trup. Břicho má vystouplé a veliké, dítě ještě nemá žádný pas. Povrch pokožky stále pokrývá vrstva podkožního tuku (Lievegoed, 1992). Nohy jsou stále křivé, ale ke konci období rostou rychleji než ruce, díky čemuž dítě vypadá vyšší a štíhlejší (Allen a kol., 2002). Ve třech letech už má všechny mléčné zuby, jeho mozek má asi 80% ze své finální velikosti (Říčan, 2004). Motorický vývoj Hermová (1994) uvádí, že děti zpočátku provádí pouze náhodné (přebytečné) pohyby, které postupným cvičením dovedou k řízeným a cíleně zaměřeným pohybům. Tak děti shromažďují své pohybové zkušenosti a tvoří si tak pohybovou paměť. V období během prvního roku života se dítě naučilo chodit. Během druhé roku už chodí jistě, dokonce už i běhá, umí se zastavit, otočit a následně běžet zpět. Po schodech leze zpočátku po čtyřech, ale s přibližujícími se druhými narozeninami je s přidržením vyjde po dvou (Matějček, 2005). Ke konci tří let dokáže jít do schodů i ze schodů tak, že střídá nohy. Zvládne také stát chvíli na jedné noze (Langmeier a kol., 1998). Dítě dovede vylézt na žebřík, přelézá různé překážky, skáče, přeskakuje – zatím však pouze tak, že se nohy odrážejí po sobě. Zvládne házet, ale zatím při tom pohybuje pouze zápěstím. Chytat ještě neumí (Hermová, 1994). Hermová (1994) dále upozorňuje, že děti ještě nedokážou odhadnout nebezpečí dané činnosti, do které se hodlají pustit. Z jemné motoriky dítě zvládne během batolecího období postavit věž z kostek, obrací stránky v knize, nalévá a vylévá vodu z nádoby do nádoby, umí si otevřít dveře klikou, jezdí na tříkolce. Ke konci třetího roku už se umí i relativně samo nakrmit a obléct (Allen a kol., 2002). Kolem prvního roku ještě malovat nedokáže, ale s nástupem roku druhého už začíná alespoň celou paží napodobovat čáru na papíře. Uzavřený kruh nakreslí až kolem třetího roku (Langmeier a kol., 1998). Kognitivní vývoj Zhruba do konce jednoho roku dítě jedná pouze na základě svých potřeb. Brzy po prvním roce ale začíná dítě experimentovat. Je velmi zvídavé a zkouší nové činnosti. Asi v roce a půl nebo ve dvou letech končí podle Piageta období senzomotorické inteligence a začíná období nové – období symbolického myšlení (Langmeier a kol., 1998). To znamená, že dítě si už zvládne představit nějakou činnost i její následky. Už nemusí vše vyzkoušet, 13

protože zvládne najít řešení v mysli (Vágnerová, 1999). To se projevuje například tím, že pozornost dítěte je na dlouhou dobu upoutána na situaci, kterou se snaží samo vyřešit v hlavě (např. kam se odkutálel míč, atd.) (Allen a kol., 2002). Začínáme také sledovat počátky symbolické hry. Dítě si hraje se svými představami na základě předchozích zkušeností. Příklad takové hry může být to, že dítě krmí panenku korálky jako bonbony (Langmeier a kol., 1998). Představivost stále roste. Ve třetím roce si dítě samo vymýšlí příběhy, rádo si hraje na někoho jiného (zvíře, povolání, rodinní příslušníci). Důležité je dítě v tomto směru podporovat, protože rostoucí kreativita značí rostoucí inteligenci (Bacus, 2003). V tomto věku se dítě učí také orientovat se v prostoru. Odhadování vzdálenosti ještě moc nezvládá, ale dokáže určit polohu např. nahoře/dole (Vágnerová, 1999). Sociální vývoj Dítě je stále závislé na matce a ostatních členech rodiny. U batolete budí odloučení od matky velmi silné bouřlivé reakce. Až zhruba ve 3 – 4 letech je schopné být chvíli bez matky. Pomalu se ale setkává s ostatními dětmi a začíná je brát na vědomí, začíná si paralelně s nimi hrát (Říčan, 2004). V tomto věku si ještě nedokážou hrát přímo spolu, brání si své hračky, hromadí si je a nechtějí je půjčovat ostatním (Allen a kol., 2002). Období kolem druhého roku se také nazývá obdobím vzdoru. Dítě se od rodičů naučilo používat slovo „ne“, čímž si buduje svou osobnost. Cítí, že je samostatnou lidskou bytostí a tím, že vzdoruje, dává jasně najevo, že má také vlastní přání. Nicméně jeho „ne“ neznamená vždycky odmítnutí. Je důležité, aby se dítě naučilo, že nemůže rozhodovat o důležitých věcech. Musí se mu ukázat, kdo je autorita a nejlépe tak, že mu vysvětlíme, proč mu onu činnost zakazujeme (Bacus, 2003). Ve třetím roce období vzdoru pomalu ustupuje a dítě lépe poslouchá. Má větší zájem o učení, více ho baví čtení a zvládne zacházet s tužkou. Jeho pozornost ale stále ještě nevydrží moc dlouho u jedné činnosti. Velice rádo napodobuje (Matějček, 2005).

2.1.2 Předškolní období Předškolní období trvá zhruba od 3 do 6 let. Fyzický vývoj Tempo růstu se neustále zpomaluje, za 3 roky se dítě vytáhne do výšky cca 120 cm a váží kolem 20 kg. Samozřejmě chlapci váží o něco více než děvčata (Říčan, 2004). Děti se dostávají do fáze, kterou Lievegoed (1992) nazývá fází prvního vytahování. Postava se 14

celkově protáhne a ruce a nohy prodlouží. Hlava se v poměru k tělu zmenšuje (Říčan, 2004) – jinak její velikost zůstává stejná a zhruba odpovídá velikosti hlavy dospělého (Allen, a kol., 2002). Břicho už se výrazně zmenšuje, postava je štíhlá a vytáhlá (Říčan, 2004). První

mléčné

zuby

začínají

vypadávat

a

jsou

nahrazovány

novými

(Allen, a kol., 2002). Motorický vývoj Říčan (2004) píše, že pohyblivost se v tomto věku zlepšuje jen zvolna. Dítě se neučí tolik novým výkonům, ale spíše se zlepšuje jeho rychlost, pohotovost a obratnost a veškeré pohyby, které se naučilo dříve. Dítě už dobře běhá, skáče, leze po žebříku, hází, kope do míče. Velmi důležité je, že pokračuje i v zlepšování udržování rovnováhy (skákání po jedné noze, jízda na kole, plavání, tanec, lyžování, bruslení). Skvělé prostředí na rozvoj rovnováhy a koordinace představuje pobyt v přírodě. Takové podmínky dítěti neumožní betonové hřiště. V přírodě může dítě přeskakovat kaluže na nerovné cestě, chodit po kamenech, bosi, brodit se potokem. V tomto věku se projevují také první známky pohybového talentu (Matějček, 2005). Dítě rádo šplhá na stromy a žebříky a kolem pátého roku se naučí skákat přes švihadlo (Ward, 1996). Předškolák se učí stříhat, čistí si zuby, používá modelínu. Hračkou je pro ně to, co má nějakou funkci a co napodobí opravdoví nástroj užívaný dospělými (např. kladivo, šroubováky, pušky, meče, telefon, ovladač, atd.). Začíná vnímat detaily. Dítě už nezajímá celá věc a její funkce, ale i její části. Zkoumá, co je vevnitř, proč funguje tak, jak funguje. Zároveň se zlepšuje jemná motorika spolu s fantazií. Jejich oblíbenou aktivitou se stává rozebírání a rozkládání. Ideální hračkou jsou v tomto věku pak stavebnice, puzzle (Matějček, 2005). Už umí dobře držet tužku, zpočátku není poznat, co nakreslilo, ale v 6 letech už maluje pěkně, rádo vymalovává omalovánky a obkresluje. Většina předškolních dětí už umí minimálně napsat své jméno a někteří umí i trochu číst (Allen a kol., 2002). Kognitivní vývoj Hlavním úkolem tohoto období je rozvíjení účelné aktivity, která musí být určitým způsobem regulována. Dítě se tak seznamuje s určitým řádem světa. Považuje za dobré to, co mu přinese odměnu, naopak špatné je to, za co následuje trest. Díky daným normám se děti lépe orientují v prostředí. Normy určují hlavně rodiče – autority, od kterých také přejímají veškeré názory a ideály, chtějí se jim podobat (Vágnerová, 1999). 15

Dle Piageta (2007) se dítě dostává ze symbolického období do období názorového (intuitivního). Dítě v předškolním věku už uvažuje v celostních pojmech. Je stále ještě hodně vázáno na názor, ještě nedokáže postupovat logicky. Vágnerová (1999) uvádí, že dítě vnímá objekt buď jako celek, nebo se dokáže zaměřit na malý, ale hodně nápadný detail a nebere v úvahu žádnou jinou vlastnost. U dítěte působí ještě tzv. kognitivní egocentrismus, což znamená, že ještě nechápe, že druzí lidé mají jiné hledisko na věc než ono samo. Dítě si myslí, že vše, co ví, ví i ostatní. Předpokládá, že s ním hrajete podle jeho pravidel. Dále si myslí, že neživé věci dělají to, co živé – jí, spí, cítí. Dítěti velmi pomáhají v tomto věku otázky, kterými poznává okolní svět (Říčan, 2004). Dítě přijímá kulturní nároky své společnosti – používá jídelní příbor, tužku a papír, snadno se učí hygienickým i ostatním návykům. Pokud se tyto návyky naučí dnes, je velká pravděpodobnost, že mu zůstanou napořád – a pak je nebudou dělat z donucení (Matějček, 2005). Sociální vývoj Dítě se pomalu vzdaluje od svých rodičů, resp. už v jeho světě nejsou jen lidé z nejbližšího rodinného kruhu. Začíná si hrát s ostatními dětmi. Nyní si už nehrají vedle sebe, ale společně – spolupracují nebo soupeří. Mít kamarády je pro dítě důležité, aby se naučilo orientovat v pravidlech lidského soužití (Špaňhelová, 2004). Kamarádství trvá v tomto věku jen krátce. Předškolní děti spolu sice mluví, ale jedná se spíše o monology – neberou na vědomí to, co druhý říká (Říčan, 2004). Předškolní věk je věk, kdy děti vstupují do společnosti svých vrstevníků do mateřské školy. Chození mezi ostatní děti je v této době velmi důležité, a to z mnoha důvodů. První z důvodů je, že se dítě naučí žít podle daných pravidel, která jsou jiná, než doma. Dále se dítě naučí žít v kolektivu dětí, což se mu bude hodit při nástupu do školy – bude se umět dělit o hračky, nebude vždy vše tak, jak samo chce, naučí se respektovat názory druhých. Dalším důvodem, proč je dobré dát dítě mezi ostatní děti, je, že se naučí být bez rodičů. Pozná, že matka a otec nejsou jedinou autoritou a zvykne si poslouchat paní učitelku. Dítě se v kolektivu učí také nové dovednosti, nové hry, pohádky (Špaňhelová, 2004).

2.1.3 Mladší školní věk Doba začínající vstupem dítěte do školy a končící cca pátou třídou (12 let).

16

Fyzický vývoj Dítě vyroste průměrně asi o 4 – 6 cm ročně a jeho průměrný přírůstek hmotnosti je 1,5 – 2 kg ročně, ve 12 letech může měřit i 150 cm (Allen, a kol., 2002). Růst těla je tedy i nadále urychlen (zpomaluje se až kolem osmého roku). Stále se prodlužují končetiny, hlava tvoří asi jen šestinu délky těla a čelo již není tolik dominantní jako v předcházejících obdobích (Dovalil, 2002). Podle Lievegoeda (1992) dochází k fázi druhého vyplňování mezi 9 a 10 rokem. Trup se rozšiřuje a vytváří se nová vrstva podkožního tuku, zároveň se lehce zpomalí růst. Kostra dítěte celkově zrychleně roste a osifikuje se. Podíl na váze začíná mít už ve větší míře svalstvo (Dovalil, 2002). Motorický vývoj Dítě je obratnější a zručnější, má lepší koordinaci oka a ruky. Díky tomu všemu se zlepšuje v mnoha motorických dovednostech, jako je jízda na kole, plavání, kopání do míče a jiné oblíbené dětské aktivity, při kterých může vydávat velké množství energie (Allen, a kol., 2002). Chlapci většinou velice rádi házejí (kameny, sněhové koule, míč, atd.), což je typický prvek bojových a loveckých her. Tělesná síla a obratnost často rozhodují o jejich postavení v kolektivu. Bývá to mnohokrát důležitější, než teoretické znalosti Děti se v tomto věku dokážou velmi snadno vyčerpat, ale na druhou stranu také rychle regenerují (Říčan, 2004). Dovadil (2002) uvádí, že mladší školní věk představuje plodné období pro rozvoj koordinačních schopností, dobré jsou předpoklady pro pohyblivost a rychlostní schopnosti. Ještě nejsou vhodné podmínky pro soustředěnější vytrvalostní a silový vývoj. Děti se dají snadno ovládat, čehož lze využít k osvojování norem chování ve sportu. Jemná motorika se sice stále zlepšuje, ale pohyby ještě nejsou zdaleka tak přesné. Ještě se dotváří koordinace mezi zrakem a jemnými pohyby prstů. Ovšem ke konci období je veškerá jemná motorika znatelně lepší, děti si jsou jistější (Říčan, 2004). Děti baví malování, modelování z hlíny či modelíny, vyrábí různé předměty, vystřihují. Novou motorickou dovednost často cvičí stále dokola, dokud ji nezvládnou – pak přejdou k jiné činnosti (Allen a kol., 2002). Kognitivní vývoj Kolem šestého roku dítě začíná myslet logicky, i když zatím musí jít o konkrétní jevy. Pomalu začíná chápat neměnnost velikosti a množství (Langmeier a kol., 1998), tzn., že když 17

přelije vodu z úzké nádobky do široké, ví, že množství je stejné. Chápe mnohem lépe pojem času a vzdálenosti. Lépe rozumí vztahu mezi příčinou a následkem (Allen a kol., 2002). Změní se i jeho úvahy o jiných lidech. V tomto věku už si uvědomuje, že každý člověk má více rolí a ví, že každý má jiné potřeby a tak neprosazuje pouze svá stanoviska (Vágnerová, 1999). Podle Piageta (2007) se zpočátku stále řídí názorným myšlením, ale kolem osmého roku plynule přejde k myšlení konkrétnímu. Dítě se mnohem více zaměřuje na detaily a jejich vzájemné vztahy. Na základě daných skutečností hledá řešení problému, odpovědi na otázky hledá samo z knih a encyklopedií. Snaží se získávat konkrétní informace. Vše se snaží dávat do souvislostí. Chce vše vysvětlovat, zdůvodňovat a má obrovskou představivost. Představivost je nejlepší rozvíjet hrou (Špaňhelová, 2008). Sociální vývoj V tomto období dítě nastoupí do školy, což je pro něho velmi důležitý sociální mezník, tzn. nutnost osamostatnění, přijetí zodpovědnosti za vlastní jednání a jeho následky. Změní se i způsob života dítěte – je rozvíjeno tak, jak považuje společnost za žádoucí. Role školáka má pro dítě takový význam, jaký mu přičítá rodina. Když dítě není doma podporováno k učení, není zdůrazňována důležitost vzdělání, dítě pak není motivováno a nemá potřebu se učit (Vágnerová, 1999). Dítě je citově zralé nastoupit do školy, pokud dovede kontrolovat lépe své afekty a impulzy, pokud netrvá na splnění svých přání hned teď a pokud zvládne překonávat určité překážky (Langmeier a kol., 1998). Školní dítě se odděluje fyziologicky od ochranného mateřského prostoru, do světa je dítě neseno vlastníma nohama. Je známo, že děti, které mají ještě rysy malého dítěte, musejí zápasit s mnoha obtížemi jak v intelektuálním, tak v sociálním smyslu. Nezvládnou ještě držet krok s ostatními (Lievegoed, 1992). Je také čas na to přihlásit dítě do nějakého zájmového kroužku. Většinou není snadné určit, jaké vlohy dítě má a na jaký druh sportu by se hodilo. Důležité je nepřetěžovat dítě všemožnými kroužky, ať má také svůj volný čas na kamarády (Špaňhelová, 2008). Kolem jedenáctého a dvanáctého roku se pro děti kamarádství stává trvalejším, mění se způsob, jakým děti přemýšlejí o sobě, ostatních i o okolním světě. Dítě je už na školu zvyklé. Období dětství tedy pomalu končí (Allen a kol., 2002).

18

2.2 Dítě a volný čas Dle Vážanského (2001) vychází volný čas ze dvou směrů – pozitivního a negativního. Pozitivní směr říká, že volný čas můžeme chápat jako časový úsek, který má jedinec k dispozici k tomu, aby v něm mohl naprosto svobodně a neohraničeně realizovat své osobní zájmy. Negativní směr vysvětluje volný čas jako dobu, která nám zůstane po vykonání všech pracovních, studijních, domácích a fyziologický potřeb. V. Spousta (1996) chápe volný čas jako zbytek, který zbývá po splnění všech povinností pracovních, studijních, rodinných a také po uspokojení fyziologických potřeb. M. Pásková a J. Zelenka (2002) zase tvrdí, že volný čas je takový čas, kde lidé nevykonávají činnosti pod tlakem pracovních závazků či rodinného systému. Velký sociologický slovník (1996, s. 156) vysvětluje volný čas obecně jako „čas, v němž člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce, nebo z nutnosti zachování biofyziologického či rodinného systému.“ Čihovský, Dohnal a Hodaň (2005) uvádějí, že veškeré definice volného času vycházejí z jedné, kterou formuloval francouzský sociolog Joffre Dumazedier takto: „Je to komplex aktivit mimo pracovní, rodinné a společenské závazky (i mimo biofyzickou péči o vlastní osobu), jimiž se jedinec zabývá ze své vůle, aby si buď odpočinul, pobavil se nebo svobodně zdokonaloval svou tvůrčí kapacitu.“ Z výše uvedených definic je patrné, že volný čas hraje důležitou roli v celém vývoji člověka a provází ho celým životem. Nás zajímá hlavně trávení volného času dítěte. Primární vlivy působící na volný čas dítěte jsou podmínky života a výchovy dětí v rodině: její velikost a hlavně úplnost. Rodiny se od sebe liší způsobem, jak využívají volný čas a jaké mají postoje a návyky. Rodiče by měli být pro dítě i v tomto ohledu inspirací. Těžké je naučit dítě správnému a efektivnímu trávení volného času, když rodina musí řešit existenční problémy kvůli špatné sociální situaci, nebo naopak když dítě zaměstnávají od rána do večera různými kroužky a aktivitami. Konkrétně v ČR je volný čas dítěte ovlivňován snížením celkového počtu narozených dětí i jejich průměrný počet v rodině, zvyšováním počtu rozvodů, snižováním počtu sňatků, zvýšením počtu sociálně slabších rodin, zvýšením počtu neúplných rodin, neuspokojivou ekonomickou a bytovou situací, atd. (Hofbauer, 2004). Rodina má dítě motivovat k dosahování životních cílů, má poskytovat dítěti dostatek času. Děti v předškolním věku tráví právě s rodinou značnou část svého volného času. Hrají

19

spolu společenské hry, setkávají se s příbuznými a přáteli, chodí na vycházky, výlety, poznávají nová místa, jezdí na dovolené. Důležitý je právě dostatek času věnovaný rodiči dětem a jejich aktivní přístup k tomu, aby se děti naučily využít svůj volný čas k rozvoji vlastní osobnosti (Hofbauer, 2004). Pávková a kol. (1999) uvádějí, že v dnešní době se naopak setkáváme s nezájmem rodičů o to, co jejich ratolesti dělají. Rodiče nemají tolik času, aby se dětem mohli plně věnovat, ale nemají ani materiální možnosti a odborné znalosti. Děti také potřebují kontakt se svými vrstevníky, aby navazovali sociální kontakty a vztahy. Dalšími z důležitých faktorů ovlivňující volný čas dítěte jsou vrstevnické skupiny. Čím je dítě starší, tím více je ovlivňováno svými vrstevníky a skupinami, ve kterých se pohybuje. Dále na děti působí média (dětské časopisy, počítačové hry, televizní pořady a reklamy, atd.) (Pávková a kol., 1999). Volný čas dětem pomáhá zlepšovat mimo rodinu i mateřská škola, zájmové kroužky nebo např. Dům UM (středisko volného času dětí a mládeže). Ten zajišťuje o prázdninách zábavné aktivity, aby rodiče s dětmi mohli společně trávit volný čas. Díky školním volnočasovým aktivitám děti nalézají své zájmy a nadání, které jim mohou pomoci zjistit jejich životní cíle. Ve školách se konají jednorázové exkurze do muzeí, návštěvy sportovních akcí, lyžařské výcviky, taneční a plesy, atd. Poslední dobou se tento trend začíná dostávat i do nabídky mateřských škol. Děti se mohou účastnit i různých soutěží a získat tak větší rozhled, zkušenosti (Hofbauer, 2004). Zájmové kroužky sledují individuální rozvoj dítěte. Můžeme konstatovat, že v České Republice do kroužků chodí zhruba tři čtvrtiny dětí ve věku 6 – 15 let, kteří je alespoň jednou v týdnu navštěvují. Do kroužků nejčastěji chodí děti ve věku 9 až 12 let – to je věk, kdy jsou děti už připravené stát se součástí určité skupiny a začínají se výrazněji projevovat jejich předpoklady. V dnešní době narůstá množství nabízených aktivit, dítě/rodič si může zvolit z kvanta nabízených kroužků. Dle obrázku 1 vidíme, že nejčastěji navštěvovanými kroužky jak u dívek, tak u chlapců, jsou pohybové aktivity (Zájmová a neformální vzdělávání, 2014).

20

Graf 2.1: Návštěvnost kroužků (Zdroj: Zájmové a neformální vzdělávání) Děti se velmi často uchylují k televizím, počítačům či jiným digitálním hrám. Denně se na televizi dívají asi tři čtvrtiny dětí (Rodina, 2011). To ovšem neslouží k relaxaci a osobnímu rozvoji, jak je definovaný volný čas, ale děti jsou spíše ve stresu a napětí. Autorka nedoporučuje mít při hraní zapnutou televizi. Dítě pak nedělá na 100% ani jednu věc. Nesouhlasí ani s názorem některých rodičů, že by děti měli mít svou televizi ve svém pokoji, aby se mohli všichni v klidu dívat, na co chtějí. Autorka si také myslí, že tento způsob trávení volného

času

rodinu

rozděluje,

izoluje

to

jednoho

člena

rodiny

od

druhého

(Špaňhelová, 2004).

2.3 Dítě a hra Existuje celá řada definic pojmu hra. Už Komenský ve své knize Informatorium školy mateřské (1964) vyzdvihuje důležitost hry, pobízí rodiče, aby se dětem stali vzorem a aby si s nimi hráli. Piaget (2007) chápe hru jako součást vývoje inteligence a považuje ji za vývojově nutnou. Dítě si hraje se svými představami o světě, díky kterým se pak naučí zvládat realitu. Ve své knize The moral judgement of the child (1932) Piaget píše, že každé dítě má ve své hře svá pravidla a dospělý by se měl naučit je vnímat. Autor zjistil, že dítě řeší problém určitým způsobem v závislosti na tom, kolik mu je let. Tudíž i hra dítěte se vyvíjí. Johan Huizinga rozebírá hru ve své knize Homo ludens, která změnila pohled na tehdejší pojetí hry. Jeho základní tezí je zrod kultury ve hře. „Hra sama o sobě překračuje hranice ryze biologické nebo fyziologické činnosti. Je to funkce, která má smysl. Každá hra

21

něco znamená.“ „Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná.“ „Vše je hra.“ Huizingova přesná definice hry zní: „Podle formy tedy můžeme hru souhrnně nazvat svobodné jednání, které je míněno ‚jen tak‘ a stojí mimo obyčejný život, ale které přesto může hráče zaujmout, k němuž se dále nepřipíná žádný materiální zájem a jímž se nedosahuje žádného užitku, které se uskutečňuje ve zvlášť určeném čase a ve zvlášť určeném prostoru, které probíhá řádně podle určitých pravidel a vyvolává v život společenské skupiny, které se rády obklopují tajemstvím nebo které se vymaňují z obyčejného světa tím, že se přestrojují za jiné“ (Huizinga 1971, s. 24-25). Filozof Eugen Fink (1993) představuje zase hru jako zrcadlové zobrazení lidské činnosti, ale díky svobodné vůli tak může člověk zažít i nereálný příběh, který by se mu v normálním životě stát nemohl. “Hra je svobodně volenou aktivitou, nevynucenou vnějšími požadavky ani okolnostmi, která má hodnotu sama v sobě, není tedy prostředkem k cíli, ale cílem sama o sobě“ (Čačka 1999, str. 77). Konstatujeme, že se všichni autoři shodují v několika hlavních rysech. Hlavním rysem hry je dobrovolnost. Dítě si hraje ne proto, že musí, ale protože chce. Hra je dále velmi důležitá součást správného vývoje každého člověka. Zlepšuje se lidská fantazie a představivost (Rendlová, 1995). Ve hře neexistují hranice, dítě si může hrát, s kolika hračkami chce, samo si určí pravidla hry. Děti se v průběhu svých her nejen baví, ale hry jim působí

radost

učit

se

novým

věcem

a

osvojují

si

různé

dovednosti

(Mišurcová, Severová, 1997). Na vznik a průběh hry má významný vliv momentální rozpoložení dítěte a jeho psychická stránka. Dítě si tak vytváří svůj vnitřní svět, ve kterém se odrážejí jeho prožitky zažité během dne, ty příjemné i ty nepříjemné. Dokáže se do aktivity tak vžít, že ani nevnímá svět kolem sebe (Matějček, 1986). Děti vyrůstající v klidném a harmonickém prostředí jsou ke hře motivovány předně svými vývojovými potřebami. Tyto hry formující nejrůznější stránky osobnosti dítěte a mající rozhodující význam na jeho celkový vývoj se vyznačují nezáměrným učením. Ale ne všechny děti mají to štěstí vyrůstat v klidném prostředí. Děti, které se často nacházejí ve složitých životních situacích, jsou ke hře převážně motivovány jejich neuspokojenými potřebami. Tyto hry vyznačující se stereotypním a stále se opakujícím průběhem odrážejí momentální stav

22

dítěte a nepřispívají k rozvíjení vloh a schopností dítěte. Pomocí těchto her dítě nalézá svoji vnitřní rovnováhu, uspokojení, relaxaci (Mišurcová, Severová, 1997). Předškolní věk je klasickým obdobím hry. Jako batole dítě spíše experimentovalo, nyní se jeho repertoár her rozšiřuje. Často si s nimi hraje jejich imaginární společník, což ovšem není nic nenormálního. Asi vývojově nejdůležitější hry jsou námětové hry. Jsou jakousi reprodukcí skutečnosti, dítě napodobuje chování dospělých. Předškolák přitom používá mnoho rozmanitých předmětů, např. při hře na obchod prodává od autíček po maminčiny šampony nebo při hře na zloděje si natrhá papírky jako peníze plus používá kuklu a zbraň. Dívky si nejčastěji hrají s panenkami, chlapci raději s hračkami technického rázu, jako jsou stavebnice, autíčka či zbraně (Říčan, 2004). Školní dítě už si nemůže hrát tak, jako předtím. S nástupem do školy rostou povinnosti, nicméně stále veškerý svůj volný čas tráví hrou. Nyní mu už jde o věrné napodobení skutečnosti. Hry jsou stále realističtější, vše je promyšlenější. Velmi rádi si školáci hrají se zvířaty, začínají je zajímat více stolní hry, skupinové hry a konečně je to také důležitý věk pro rozvoj sportu. Zpočátku děti závodí, honí se, chlapci zápasí, lezou po stromech, atd. Veškeré tyto činnosti jsou obecně pohybově velmi prospěšné a mělo by se na nich stavět – vypozorovat, co jde dítěti nejlépe a co ho nejvíce baví a podle toho zvolit vhodný sportovní kroužek. Ještě není čas na braní sportu nějak vážně, i na trénincích jde především o hru (Říčan, 2004). Říčan (2004) dále konstatuje, že ze začátku dalšího období (pubescence) děti ještě stále vyhledávají hru. Chlapci mají v oblibě bojové hry, vyrábějí praky, střílejí na terč, baví je technické stavebnice, výroba modelů. Dívky raději něco vytvářejí – malují, šijí, vaří. Na sportovních trénincích děti mezi sebou spíše soupeří – což můžeme brát také jako určitou formu hry. S blížícím se ukončením povinné školní docházky se ale pubescenti začínají zajímat o jiné, „dospělejší“ věci, než je hra.

2.4 Dítě a pohyb Pohybová aktivita je z pohledu kvality života člověka nezastupitelná. Nejprve uvedeme několik definic pohybové aktivity. WHO (World Health Organisation) definuje pohybovou aktivitu takto: „Je to jakákoliv aktivita produkovaná kosterním svalstvem způsobující zvýšení tepové a dechové frekvence.“ Dále WHO varuje, že nedostatek pohybové aktivity je v pořadí čtvrtý rizikový faktor úmrtnosti na celém světě a zdůrazňuje důležitost pohybu (WHO, 2014). 23

Frömel a kol. (1999, s. 132) vysvětlují pohybovou aktivitu jako „komplex lidského chování, které zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka. Je uskutečňována zapojením kosterního svalstva při současné spotřebě energie.“ Definice podle autora Dobrý a kol. (2009, s. 10) zní: „Pohybová aktivita je druh tělesného

pohybu

člověka,

charakteristického

svébytnými

vnitřními

determinanty

(fyziologickými, psychickými, nervosvalovou koordinací, požadavky na svalovou zdatnost, intenzitou apod.) i vnější podobou a formou, vykonávaného hybnou soustavou při vyšší kalorické spotřebě, tj. při energetickém výdeji vyšším než při stavu člověka v klidovém metabolismu. Pohybovou aktivitou je např. chůze, plavání, běh, skok, hod, fotbal apod.“ V Encyklopedii tělesné kultury (1988, s. 37) je pohybová aktivita definována jako veškerý motorický projev člověka (pohybové úkoly každodenního života, tělesná výchova, sport) a ztotožňována s pojmem motorika. Lidé by si měli uvědomit, jak moc je pro ně pohyb důležitý už jen proto, že je to zcela přirozená potřeba každého z nás. Dítě, které se pohybuje a cvičí, získává informace o svém těle a o okolním prostředí. Fyzická zátěž nutí děti řešit dané situace a tím i zapojovat mozek, čímž dochází k prvotnímu myšlení (Galloway, 2007). I Rogge (1996) uvádí, že pohyb, vnímání, cítění a myšlení patří k sobě, a že děti se pohybem učí poznávat své tělo i okolí. Známá italská pedagožka Maria Montessori (2012) tvrdí, že je smutné, že pohyb je mnohokrát považován jen za pomocný prostředek umožňující normální fungování tělesných procesů, jako je dýchání či trávení. Zimmerová (2001) konstatuje, že z antropologického hlediska je člověk pro hru a pohyb stvořen, avšak životní podmínky pro rozvoj pohybu jsou v dnešní době velmi omezující. Prostřednictvím pohybu se děti vyrovnávají samy se sebou, se svým okolím, získávají smyslové zkušenosti. I Máček (1997) říká, že pravidelná pohybová aktivita pomáhá rozvíjet dítě po fyzické, emocionální i intelektuální stránce. Je tak zvyšována dětská sebedůvěra a sociální zkušenost. Zimmerová (2001) uvádí dva extrémy, ke kterým dnes z hlediska pohybových aktivit dětství směřuje. Prvním je nedostatek pohybu související s častým sledováním televize a trávením času u počítačových her a druhým je dennodenní trénink a plný celotýdenní program bez chvilky odpočinku. Bunc (2010) zjistil, že důvodem nízké pohybové aktivity dětí je nedostatečná motivace a pohodlnost. Mladší školní věk považuje za zásadní období pro vytvoření kladného vztahu k pohybu. Vilímová (2002) tvrdí, že stereotypní činnost dítě nebaví a jsou tak narušeny jeho přirozené vývojové rysy (hravost, citová a motorická

24

pohyblivost). Nečinnost může způsobovat i mírná psychická traumata, která se mohou projevovat ve škole jako nevhodné chování. Jak tedy rozvíjet pohybovou aktivitu u dětí? Rogge (1996) se například věnuje dnešnímu trendu vození dětí do školek a do škol. Přitom dítě, které se samo dopravuje do školy a ze školy si cestu mnohem více užije ať už samo či s kamarády, pěšky nebo na koloběžce. Další problematiku zmiňuje Maria Montessori (2012), a tou je vození dětí v kočárcích. Dítě se vždy musí podřizovat tempu rodiče, a protože mu ještě zdaleka nestačí, musí do kočárku. Dítě pro svůj zdravý rozvoj potřebuje trénovat i chůzi, proto by se v tomto případě měl podřídit spíše rodič. Dvořáková (2001) doporučuje vytvořit prostor pro pohyb dítěte doma i venku. V bytě by mělo mít dítě místo, kde se může válet, skákat, lézt či pobíhat. Venku doporučuje chodit na hřiště s prolézačkami, houpačkami, skluzavkami a ve volné přírodě máme přirozené překážky, což je pro děti nejlepší. Mužík a Vlček (2010) tvrdí, že tělesná výchova by se měla zaměřovat nejen na aerobní a svalové zdatnosti dětí, ale i na vysvětlení dětem co je zdatnost a jaký má vztah ke zdraví. Ovšem pohybu dítě naučí rodiče nejsnáze tak, že oni sami žijí aktivním životním stylem. Velmi důležitý poznatek Zimmerové (2001, s. 29) je to, že „řešení není v neustálém hledání nových druhů sportu a forem pohybu, ale ve způsobu, jakým se s nimi děti a mládež setkávají, jak je jako výzvu akceptují, jak se v nich sami realizují.“ Záleží na způsobu zprostředkování.

2.5 Dítě v přírodě V neposlední

řadě

je

nezbytné

zmínit

důležitost

pobytu

dětí

v přírodě.

Flegr a kol. (2004) tvrdí, že kdyby děti trávily více svého volného času venku v přírodě, byly by mnohem všestrannější, spokojenější a lépe vybaveny pro život. Existuje celá řada studií, které dokazují, jaký má pobyt v přírodě významný a efektivní vliv na zdravý vývoj dítěte. Švýcarská společnost Isopublic provedla v letech 2002-2003 mezinárodní průzkum, jehož cílem bylo zjistit, kde si děti hrají. Průzkum byl dělán ve Finsku, Švédsku, Norsku, Holandsku a České Republice. Ukázalo se, že kdyby děti měly tu možnost, hrají si venku. Nicméně pouze jedna třetina dětí, které si venku hrát chtějí, si venku hrát může. Ve všech zemích si skoro 30% dětí hraje výlučně uvnitř, pouze 10% venku, a 60% venku i uvnitř (Kapuciánová, 2010). 25

Švédská studie (Grahn et al., 1997) porovnávala mateřskou školu využívající venkovní přírodní prostředí (nerovná plocha, les, lana, …) a mateřskou školu ve velkoměstě (rovná plocha, hřiště, klouzačky, 2 malé stromky, …). Děti byly ve věku od 3 do 7 let. A jak působil venkovní prostor na děti? Všech 22 dětí první mateřské školy obstálo ve všech zkoumaných oblastech vývoje lépe (lepší hrubá motorika, koncentrace, menší nemocnost), nežli 21 dětí z městské školky (Kapuciánová, 2010). A v neposlední řadě experiment opět od Grahna a Szczepaskima (1998), kteří zřídili speciální dětská centra, kde byly děti venku za každého počasí (projekt se nazývá Venku za každého počasí). Po několika letech trvání tohoto projektu se ukázalo, že děti byly méně nemocné, lépe motoricky zdatné a jejich hry byly daleko různorodější a přínosnější pro jejich osobní rozvoj. Děti byly také schopné se více koncentrovat než jejich vrstevníci (Suchochlebová, 2006). Tzv. Lesní školky, které se řídí krédem „Venku za každého počasí“, se už vyskytují i u nás v ČR. Děti jsou venku i za deštivých i mrazivých dnů. Je totiž třeba věnovat pozornost dvěma základním podmínkám: dobrému oblečení a dostatku pohybu (Vošahlíková, 2010). Zimmerová (2001) uvádí charakteristické jevy dnešního dětství. Patří mezi ně například ztráta přírodních herních a pohybových příležitostí, s čímž souvisí i zkrácený čas pro hraní venku a přesun do vnitřního prostředí. Dále také vyčlenění dětských pohybových her ze všedního dne, monofunkčnost hraček, což rozhodně nepodporuje jejich kreativitu, atd. Jaké jsou důvody k tomu, že děti tráví tak málo času venku? První jsem již zmínila na začátku kapitoly, že ve městech ani není místo na nějakou tu venkovní hru. Dalším důvodem je závislost dětí na televizi, počítači nebo chytrých telefonech. Dále rodiče nechtějí pouštět své děti ven kvůli hrozícímu nebezpečí (devianti, velký provoz, atd.). To je způsobené především mediálním zastrašováním rodičů. Děti raději dávají na kroužky, kurzy nebo do oddílů. K posledním závažným důvodům patří i to, že děti si nemají s kým chodit hrát ven. Jakmile lidé nebydlí na kraji města či na vesnici, jsou odkázáni na veřejná dětská hřiště či upravené parky, které město dětem poskytuje. Když už chce město nějaký prostor zastavět, tak alespoň dětským hřištěm, které může pomoci k rozvoji dětské motoriky a koordinace (Krajhanzl, 2013). Již poněkolikáté zmiňujeme důležitost působení rodiče na své dítě. Jak se chová rodič, chová se i jeho dítě. Tento fakt zmiňuje i Kvasinová v knize „Děti, aby byly a žily“. Rodiče jsou často moc pohodlní a líní, takže je pro ně jednodušší své dítě posadit před TV nebo 26

počítač. Jen díky dospělým se dítě naučí, že chození ven je nutnost, nebo naopak že je to samozřejmost. Z toho vyplývá jediné – děti se přírody často bojí. O tomto tématu píše Vošahlíková (2011), která zmiňuje takové fakty, že děti se bojí chodit bosy po trávě, dotknout se slimáka či přespat v lese. Flegr a kol. (2004) konstatuje, že je to dané tím, že se stále častěji výchova dětí odehrává v interiéru pomocí zprostředkovaných informací přes různé encyklopedie či počítačové animace. To ovšem ke správnému vývoji dítěte nestačí – je nutný fyzický kontakt s přírodou. Tato moderní výchova dítěte může souviset i s některými civilizačními chorobami. Vošahlíková (2011) dále vysvětluje, že děti, které mají hodně zkušeností s pobytem v přírodě, z ní strach nemají.

27

3 Liberec Liberec je statutárním městem v Severních Čechách a centrem Libereckého kraje. Počet obyvatel v Liberci stále stoupá a k roku 2012 činil asi 106 000. Rozloha města Liberce je zhruba 106 km2. Hustota obyvatel se tedy pohybuje kolem 1000 obyvatel na 1 km2. Pata radnice (střed města) leží v nadmořské výšce 374 m. n. m. Zeměpisné souřadnice města jsou 50°43‘ severní šířky a 15°04‘ východní délky (Liberec, 2012). Pro naši práci je důležité rozdělení města Liberce na katastrální území, městské obvody, místní části a základní sídelní jednotky. Katastrální území je technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí (Zákon č. 256/2013 Sb., §2, odst. 8). Liberec má 26 katastrálních území (Liberec, 2013). Místní částí rozumíme část zástavby obce. V současné době jde o neoficiální termín. V Liberci se místní části nazývají městské čtvrti, Liberec jich má 33 a z toho 32 je spravováno přímo libereckým magistrátem. Liberec má 26 městských částí. Pouze jedno je městský obvod, který je popsán v dalším odstavci (Liberec, 2013), viz tabulka 3.1.

Obrázek 3.1: Městské části města Liberce (Zdroj: Wikipedia, 2014) 28

Městský obvod je jednotkou územního, správního nebo samosprávného členění některých velkých měst (Wikislovník). Liberec má pouze jeden městský obvod, a tím jsou Vratislavice nad Nisou (Liberec, 2013), viz tabulka 3.1. Základní sídelní jednotka představuje části území obce s jednoznačnými územně technickými a urbanistickými podmínkami nebo spádová území seskupení objektů obytného nebo rekreačního charakteru (Zákon č. 89/1995 SB., §2, odst. 20). V Liberci je 90 základních sídelních jednotek (Liberec, 2013), viz tabulka 3.1.

Tabulka 3.1: Části města Liberce a k nim příslušné základní sídelní jednotky (Zdroj: Územně identifikační registr, 2014) Část obce

ZSJ

Část obce

ZSJ

Liberec I - Staré Město

Liberec - střed díl 1

Liberec XI - Růžodol I

Letiště

Keilův vrch díl 1 Kristiánov díl 3

Liberec II - Nové Město

Liberec IV - Perštýn

Liberec XII - Staré Pavlovice

Staré Pavlovice

Nerudovo náměstí

Staré Pavlovice - východ

Krajinská

Staré Pavlovice - sever

Žižkovo náměstí

Liberec XIII - Nové Pavlovice

Nové Pavlovice

Výstaviště

Liberec XIV - Ruprechtice

Lidové sady

Husova díl 1

Horská

Nemocnice díl 1

Lomy

Vysoká škola

Ruprechtice - sever

U jezírka

Ruprechtice - jih


Javorová

Keilův vrch díl 2 Liberec III - Jeřáb

Průmyslový obvod - u Ostašova

Liberec XV - Starý Harcov

Harcov I


Kunratická

Keilův vrch díl 3

Harcov II

Pod nádražím

Starý Harcov

Nádraží

Aloisina výšina

U Nisy - sever díl 1

Wolkerova

Jeřáb

Liberec XVI - Nový Harcov

Nový Harcov


Liberec XVII - Kateřinky

Kateřinky

Kristiánov díl 1

Liberec XVIII - Karlinky

Karlinky


Liberec XIX - Horní Hanychov

Ještěd

Perštýn díl 1

Horní Hanychov

29

Liberec V - Kristiánov


Liberec XX - Ostašov

Ostašov

Kristiánov díl 2

Liberec XXI - Rudolfov

Rudolfov

Perštýn díl 2

Liberec XXII - Horní Suchá

Horní Suchá

Králův háj Husova díl 2

Liberec VI - Rochlice


Liberec VII - Horní Růžodol

Liberec VIII - Dolní Hanychov

Liberec IX - Janův Důl

Černá hora Liberec XXIII - Doubí

Malé Doubí

Nemocnice díl 2

Doubí

Rochlice - jih

Doubí - průmyslová zóna

Rochlice - sever

Liberec XXIV - Pilínkov

Pilínkov

U Nisy-jih

Liberec XXV - Vesec

Vesec

Zelené údolí

Špičák

Broumovská

K Dlouhému Mostu

Rochlice - střed

Liberec XXVIII - Hluboká

Hluboká

Rochlice - západ

Liberec XXIX - Kunratice

Kunratice

Rochlice - průmyslový obvod

Liberec XXX - Vratislavice nad Nisou

Vratislavice - střed

Pod Novou Rudou

Vratislavice - průmyslový obvod

Horní Růžodol

U cihelny

U Janova Dolu

Nová Ruda-sever

Horní Růžodol - západ

Prosečský hřeben

Hradební

Tyršův vrch

U Nisy - střed

Císařský kámen

Hanychov

Nová Ruda - střed

Hanychov - průmyslový obvod

U pivovaru

Janův Důl

U vysílačky

Janův Důl - za tratí

Liberec XXXI - Krásná Studánka

Krásná Studánka

Liberec X - Františkov

Františkov

Liberec XXXII - Radčice

Radčice


Čisticí stanice

Liberec XXXIII - Machnín

Machnín

Růžodol I

Liberec XXXIV - Bedřichovka

Bedřichovka

U skládky

Liberec XXXV - Karlov pod Ještědem

Karlov pod Ještědem

30

4 Dětská hřiště 4.1 Hřiště Dle Matouška (1962) dělíme hřiště dle druhu provozu (hřiště s veřejným přístupem, hřiště s omezeným přístupem), dle druhu návštěvníků (pro jakou skupinu obyvatel), dle velikosti nebo podle zájmového okruhu, ze kterého docházejí návštěvníci hřiště. Havel (1978, s. 18 - 28) vymezil tři věkové kategorie pro rekreační areály návštěvníků: 1. Děti do 6 let: Podporujeme mnohostrannou fyzickou činnost a přirozené pohyby. Vyvarujeme se tvrdých dopadů a silových dlouhotrvajících cvičení. Základním vybavením jsou rovná plocha, lávky, tunely, skluzavky, pískoviště, kolotoče, houpačky. 2. Děti školního věku: Podporujeme všestranně pohybové schopnosti, obratnost, rychlost. Nebráníme fantazii, vyvarujeme se využití síly a dlouhých výdrží. Základním vybavením je vybavení pro děti do 6 let, nerovný terén, kladiny, lana, tyče, žebřinové konstrukce, domečky. 3. Mládež a dospělí: Podporujeme všestranné procvičení celého organismu. Vyvarujeme se zaměření jen na trénované a technicky vyspělé. Základním vybavením jsou předchozí vybavení, gymnastické prvky – např. hrazda, hřiště pro různé sporty, běžecká dráha, doskočiště, atd.

Pro naši práci se dále zaměříme pouze na první dvě kategorie (hřiště pro děti do šesti let, hřiště pro školní děti). Tato dětská hřiště jsou jak s veřejným, tak s omezeným přístupem, jsou pro různé zájmové skupiny. Dětské hřiště je vymezené prostranství v určitém areálu (sídliště, park, náměstí, zahrada, škola atd.), kde se děti volně pohybují a využívají všech prvků a nářadí, které dané 31

hřiště nabízí (prolézačky, kolotoče, pískoviště, lavičky, apod.), a to vše pro uspokojení všech jejich momentálních nálad a nápadů realizovatelných v rámci možností a určení hřiště (Wikipedia, 2013). Dle Fingera (1987, s. 56) je dětské hřiště „prostorem, kde dítě může a někdy bohužel také nemůže uskutečnit své pracovní cíle, individuální či kolektivní činnost a kvalitu tohoto prostoru posuzuje z této pozice. Pokud jej hřiště a jeho vybavení inspiruje k tvořivé činnosti, pak jej přijme za své, užívá jej a rázem zde tráví svůj čas. Jinak jej prozkoumá a posléze bez zájmu opouští.“

4.2 Význam dětských hřišť Dětská hřiště patří k jedněm z nejdůležitějších vybavení ploch veřejné zeleně. Zajišťují totiž každodenní rekreaci dětí a mládeže. Tvorba herních prostor včetně jejich vybavení je zcela nenahraditelné pro tělesný rozvoj, výchovu a zdravotní stav mladé generace (Valtr, 1987). Štěpánek (1963) konstatuje, že dítě touží po pohybu tak, že kdekoliv je to možné, něco přelézá, podlézá, šplhá, přeskakuje, běhá, skáče, uchopuje či udržuje rovnováhu. Všechny tyto základní pohyby potřebují rozvíjet, a proto bychom pro ně měli na dětských hřištích vytvořit předpoklady. Kdyby nebyla dětská hřiště, děti by si hráli všude, kde by našli volnou plochu, kterou může být i ulice či silnice. Vzhledem ke stále rostoucímu provozu je tato možnost dnes již téměř nemožná (Vorel, 1974). Velká část dětí vyrůstá ve městech, kde je pohyb pro dětskou hru omezen. Dále děti dávají často přednost televizi před pohybem venku. Nicméně děti přirozený pohybový vývoj potřebují. Děti předškolního věku potřebují asi 6 hodin pohybové aktivity denně, mladší školáci cca 5,5 hodin a starší školáci asi 4 hodiny denně. Hřiště dětem pomáhá zdokonalovat se ve své nerozvinuté motorice (Jechová, 1987). Dle organizace International Playground Associations (IPA) by měla dětská hřiště splňovat následující pedagogické cíle (Falátek, 1987): -

učení dětí znát své životní prostředí – vyhazování odpadků, jak se staví dům, atd.,

-

získání zručnosti,

-

poznání nebezpečí,

-

jak prosadit svou vůli oproti jiným, 32

-

pěstování sebevědomí,

-

překonávání nebezpečí, překážek,

-

naučení se, jak ostatní reagují na jeho agresivitu,

-

řešení sporů,

-

sehrání určité role při hře,

-

jak se chovat k dospělým,

-

jak využít svou fantazii a kreativitu,

-

jak se naučit odpovědnosti.

4.3 Obecné požadavky pro dětská hřiště Plocha pro dětskou hru by měla být dostatečně přitažlivá – dostatek potřebného vybavení, zajímavé herní prvky, barevnost a atraktivnost hřiště. Hřiště by měla poskytovat originální a nápadité vybavení, které umožní dětem pohybové možnosti, při kterých budou moci projevit svou fantazii a zručnost (Šonský, 1987). Dětská hřiště s přitažlivými herními prvky se tak může stát přirozeným centrem zábavy volného času dětí. Může se stát místem, kde by se děti volně shromažďovaly a sbližovaly. Na dobře vybraném místě se hřiště může stát i výborným architektonickým doplňkem (Jarkovský, 1987). Pozemek pro hřiště musí být ve zdravém a hygienicky nezávadném prostředí. Musí být dostatečně vzdálen od výparů z aut a hluku z průmyslových závodů, a od frekventovaných komunikací. Pozemek by měl být také dostatečně provětrán, aby zde nevznikaly nepříznivé mikroklimatické poměry. Hřiště by mělo být i dostatečně prosluněno a zároveň by mělo být i částečně chráněno před přímým sluncem. Hřiště má mít i dostatečnou velikost přiměřenou počtu v okolí bydlících dětí. V okolí hřiště by se měla nacházet přírodní zeleň (Matoušek, 1962). Důležitým požadavkem je také vhodná lokalizace hřišť. Děti by neměly urazit delší docházkovou vzdálenost než je 500 m od místa jejich bydliště. Předškolní děti by měly urazit maximálně 100 m. Dále je zde podstatné, aby děti při své cestě na hřiště nebyly nuceny přecházet jakoukoliv komunikaci (Šonský, 1987). Zařízení na dětských hřištích by mělo být bezpečné a udržované. Mělo by poskytovat lavičky pro dětský dozor (zejména rodiče), odpadkové koše i sociální zařízení či občerstvení alespoň v jeho blízkosti (Šonský, 1987). V mnoha literaturách je zmiňována důležitost zeleně v okolí dětských hřišť, na sídlištích a v okolí našeho bydliště. Šonský (1987) zdůrazňuje, že zeleň je nenahraditelným 33

prvkem, který vytváří zdravé a příjemné mikroklima. Podle autora by bylo ideální, kdyby dětská hřiště mohla být vždy umístěna do prostředí již vzrostlé zeleně. Štěpánek (1963) zase vysvětluje, že fotosyntézou se zvyšuje obsah kyslíku ve vzduchu a tím usnadňuje dýchání. Zeleň dále vyrovnává prudké výkyvy teploty, chrání území před nepříznivými účinky větru, svým stínem nás chrání před slunečním zářením, listy zachycují prach a kouř a zároveň pohlcuje škodlivé plyny. Autor konstatuje, že by dětská hřiště měla být chráněna od rušných komunikací alespoň 20 m širokým pásem stromů či keřů.

4.4 Rozdělení dětských hřišť dle věkových skupin Nejčastější dělení dětských hřišť je dle věkových skupin. Hřiště, která nejsou takto rozdělena, dochází často k nežádoucím střetům jednotlivých skupin. Nejvíce tak bývají poškozovány děti předškolního věku (Šonský, 1987).

4.4.1 Hřiště pro předškolní věk Je důležité rozdělit tuto věkovou skupinu ještě na podrobnější kategorie: děti do 3 let a děti staré 3 – 6 let. Pro nejmladší děti je tak ideální sestavit dětský koutek, kde výšková hranice nesmí přesahovat 30 cm (Šonský, 1987). Děti ve věkovém rozmezí do tří let si hrají klidně a nepotřebují velké plochy na hraní. Hřiště pro takové děti by mělo dle Matouška (1962) obsahovat: rovnou plochu pro základní pohyby; nerovný terén, kde se děti naučí korigovat svůj pohyb ve ztížených podmínkách; pískoviště, kde dítě rozvíjí svou kreativitu; vhodné nářadí (houpačky, průlezky, lávky, kladiny, atd.). Děti věkové skupiny 3 – 6 let si už vyhrají delší dobu s jednou hračkou, vydrží déle u jedné činnosti. V tomto věku začínají mít zájem o hru s ostatními dětmi, což by se mělo brát v potaz i při sestavování hřiště. Matoušek (1962) doporučuje tyto herní prvky: rovná plocha pro honičky a pohybové hry; jízdní dráha pro tříkolky a koloběžky; nerovný terén; pískoviště, kde děti stále tráví nejvíce času; zákoutí pro klidné hry většinou v místech přírodní zeleně; nářadí (kolotoče, houpačky, vláčky, lávky, kladiny, průlezky, šplhací zařízení, domečky na hraní, atd.). Hřiště by mělo být velké 150 až 200 m2, což je přibližně 0,5 m2 plochy z celkové rozlohy hřiště na jednoho obyvatele. Docházková vzdálenost k tomuto hřišti je nejlépe do 200 m od bydliště (Doutlík, 1996).

34

Důležité je, aby si na hřišti pro předškolní děti nehrály větší děti, které by mohly narušovat pořádek a malým dětem pobyt na hřišti (Štěpánek, 1963). Matoušek (1962) ještě upozorňuje, že děti předškolního věku ještě nemají zcela vyvinuté kolektivní cítění, nedovedou spolupracovat s ostatními dětmi. Proto zvláště pro první skupinu předškolních dětí (0 – 3 roky) je důležitý neustálý dohled.

4.4.2 Hřiště pro školní věk Děti ve věkovém rozmezí 6 – 14 let mají velmi bohatou představivost a rádi napodobují hrdiny. Ideální jsou místa, kde se děti mohou samy realizovat a podle svých potřeb doplňovat a spoluvytvářet prostředí, kde si hrají. Matoušek (1962) doporučuje tyto herní prvky: rovná plocha; jízdní dráha (pro kola, koloběžky, autíčka, atd.); nerovný terén (větší výškové rozdíly, v zimě možnost sáňkování); pískoviště; zákoutí pro klidné hry; pracoviště s nářadím; brouzdaliště; přírodní koutek; nářadí (lávky, kladiny, stromy na lezení, skluzavky, kolotoče, lana, tyče na šplhání, odrazné desky, trampolíny, průlezky, atd.). Hřiště by mělo mít rozlohu 450 až 1 000 m2. Velikost plochy na hřišti na jednoho obyvatele by měla být 0,5 m2. Ideální docházková vzdálenost je asi 500 m, což odpovídá pěti až deseti minutám chůze. Hřiště je často rozděleno na část s nářadím pro zlepšení motoriky a na plochu pro míčové hry. Děti starší dvanácti let si většinou na hřišti nehrají, začínají mít jiné zájmy. Zajímají je spíše hry organizované, často navštěvují sportovní kroužky, popř. si hrají dle vlastních pravidel dále od dětského hřiště a využívají hracích ploch (Šonský, 1987).

4.5 Legislativa Na zařízení dětských hřišť a sportovních zařízení se vztahují požadavky technických norem. Budování, provoz, údržba a kontrola dětských hřišť mají jasný zákonný rámec a platí pro ně tyto předpisy (Šenold, 2003): -

Nařízení

vlády

č.329/2002

Sb.,

které

stanovuje

vybrané

výrobky

pro posuzování shody. -

Zákon 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

-

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.

-

Zákon 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.

-

Zákon č. 258 / 2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

35

-

Zákon 634/2000 Sb., o ochraně spotřebitele v platném znění.

-

Vyhláška č. 135/2004 Sb. - Hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. ČSN EN 11 76 - norma, která stanovuje všeobecné požadavky na dětská hřiště,

-

požadavky pro jejich zřizování, kontrolu, údržbu, provoz a požadavky na jednotlivé prvky jejich vybavení (Kontrola dětských hřišť, 2014): 

ČSN EN 1176-1/2009 Všeobecné bezpečnostní požadavky a zkušební metody



ČSN EN 1176-2/2009 Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro houpačky



ČSN EN 1176-3/2009 Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro skluzavky



ČSN EN 1176-4/2009 Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro lanové dráhy



ČSN EN 1176-5/2009 Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro kolotoče



ČSN EN 1176-6/2009 Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro kolébačky



ČSN EN 1176-7/2009 Pokyny pro zřizování, kontrolu, údržbu a provoz

-

ČSN EN 11 77 - platnost od 1. 1. 1999, norma, která stanovuje požadavky na povrchy dětských hřišť.

4.6 Kontrola a údržba Pravidelná kontrola a údržba hřišť může přecházet častým úrazům. Provozovatel hřiště by si měl naplánovat rozvrh kontrol, který bude odpovídat místním podmínkám a pokynům výrobce. Rozvrh musí obsahovat seznam částí, které je nutné kontrolovat a dále způsob, jak kontroly provádět. Rozvrhy musí souhlasit se všemi výše uvedenými předpisy. Vše dohromady tvoří tzv. systém řízení bezpečnosti, jehož součástí jsou i jeho pracovníci (správci). Ti mají oprávnění hřiště kontrolovat a udržovat. Jestliže byly v průběhu kontroly

36

objeveny závažné závady ohrožující bezpečnost, je nutno je bezodkladně odstranit (Kontrola dětských hřišť, 2014). Jsou tři typy kontrol (Sotolářová, 2012): -

Běžná vizuální kontrola, při které můžeme rozeznat nápadné zdroje nebezpečí pouhým okem. Může se jednat o výsledek častého používání herních prvků nebo vandalizmu. Jedná se např. o: stav hracího povrchu, ostré hrany, chybějící součásti, nadměrné opotřebení, atd. Běžná vizuální kontrola může být prováděna denně.

-

Provozní kontrola je podrobnější kontrola, která je zaměřená na kontrolu funkce a stabilitu zařízení, zejména z hlediska opotřebení. Je nutné ji provádět alespoň jednou za tři měsíce.

-

Roční hlavní kontrola se zaměřuje na zjištění celkového stavu a úrovně bezpečnosti herního zařízení, základů a povrchů. Tuto kontrolu může provádět jen oprávněná osoba a to jednou ročně. Právě tato kontrola se týká i dětských hřišť.

4.7 Úrazy dětí na dětských hřištích Úrazy dětí jsou jednou z hlavních příčin jejich úmrtnosti ve všech průmyslových zemích světa. Výsledky ukázaly, že v ČR utrpí úraz během jednoho roku okolo 17% dětí. Vyšší úrazovost byla zjištěna u chlapců. Nejčastěji se jedná o zhmoždění, vykloubení, zlomeniny, dále poranění povrchu těla a úrazy hlavy. ČR zaujímá sedmé místo v žebříčku členských zemí EU s údajem 8,47 úmrtí na sto tisíc dětí do 14 let (U lékaře, 2007). Veřejná dětská hřiště jsou považována za chráněné prostředí. I zde však vznikají úrazy dětí kvůli špatnému vybavení hřišť, nevhodné úpravě terénu a použitých povrchů, nepřítomnosti dozoru a nevhodnému napojení na okolní komunikace (Nencka a kol., 2003). Dítě může uváznout v prolézačce, zranit se o vyčnívající spojovací materiál či třísku, části oděvů se mohou namotat na pohyblivé části zařízení atd. Prevencí před takovými případy je proto pravidelná kontrola a dodržování příslušných právních norem (Sotolářová, 2012). Nencka a kol. (2003) provedli studii úrazů dětí na hřištích ve dvou regionálních nemocnicích, v Havlíčkově Brodě a Litoměřicích, v letech 1999 až 2001. Záznamní list úrazu dítěte na dětském hřišti obsahoval základní údaje o hospitalizovaném dítěti, údaje o místě a mechanismu úrazu, stručnou deskripci úrazového děje, druh úrazu a jeho závažnosti, diagnóze a následcích. 37

Celkem bylo hospitalizováno 89 případů dětí od 1 do 14 let s věkovým průměrem 7,4 let s převahou chlapců. Vážné poranění utrpělo 35% dětí a 44% utrpělo lehká poranění. Následky po úraze byly pozorovány ve 3,4 %. Ze 78% procent se jednalo o úraz jako následek pádu na tvrdou podložku, což se shoduje s údaji světové literatury. Proto také normy vyžadují v místech dopadu použití materiálu tlumícího náraz. Nejčastěji byla poraněna hlava nebo končetiny. Nejrizikovějším vybavením byly prolézačky, houpačky a skluzavky (Nencka a kol., 2003). Hřiště by mělo být bezpečnější než jiná prostředí, jako např. ulice, staveniště. Mělo by být zároveň natolik atraktivní, aby si je dítě vybralo jako místo pro trávení svého volného času. Rodiče by si měli být jistí, že se jejich dítě pohybuje v bezpečném prostředí. Postarat se o bezpečnost na dětském hřišti však vůbec nemusí být složité. Stačí, když se obce a města postaví zodpovědně ke všem povinnostem, které s provozem dětských hřišť souvisí (Sotolářová, 2012).

4.8 Seznam herních prvků na hřištích V praktické části naší práce využíváme mnoho herních prvků, které bychom si měli ukázat a rozdělit. Vorel (1974) rozděluje nářadí na dětských hřištích následovně: -

pohyblivé nářadí (kolotoče),

-

průlezky (žebřinové, žebříkové, lanové, obloukové, kulové, atd.),

-

kladiny,

-

houpačky (závěsné, kyvadlové),

-

hrazdičky,

-

jiná nářadí (šplhadla, nářadí na ručkování, atd.).

Můžeme konstatovat, že autorovo rozdělení je již zastaralé a tyto typy jsou v dnešní době již zmodernizovány a nahrazeny bohatší nabídkou prvků. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná novější literatura, která by nám představila rozdělení herních prvků, využijeme internetové stránky firemních produktů k přibližnému nastínění druhů herních zařízení.

38

Kolotoče Kolotoče nemají pro tělovýchovu tak velký význam jako ostatní prvky. Jsou však důležitá z hlediska psychického – působí dětem radost, když mohou kolotoč samy roztáčet. Získávají tak obratnost v pohybujícím se prostředí (Štěpánek, 1963). V dnešní době existuje více druhů kolotočů, ale pro naši práci si uvedeme pouze dva (viz obr. 4.1 a 4.2). a) na stání

b) se sedáky

Obrázek 4.1: Kolotoč na stání (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.2: Kolotoč se sedáky (Zdroj: vlastní)

Houpačky Houpání má relaxační a uklidňující účinky. Dětské houpačky prospívají také zdravému fyzickému vývoji dítěte: pomáhají udržovat rovnováhu a nutí dítě ke správnému držení těla (Nejlevnější sport, 2014). a) závěsné

b) vahadlové

Obrázek 4.3: Závěsná houpačka (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.4: Vahadlové houpačky (Zdroj: vlastní)

39

Skluzavky Skluzavky patří mezi nejoblíbenější dětské prvky. Po stránce tělovýchovné moc prospěšné nejsou, nicméně dětem působí radost, proto jsou také jedním z nejpoužívanějších prvků na hřištích (Štěpánek, 1963). a) klasická

b) tobogán

Obrázek 4.5: Klasická skluzavka (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.6: Skluzavka tobogán (Zdroj: vlastní)

Houpadlo na pružině

Obrázek 4.7: Houpadlo na pružině (Zdroj: vlastní)

Průlezky Průlezky jsou velmi rozsáhlou kategorií a obsahují mnoho různých druhů. Patří mezi ně nejrůznější zařízení na prolézání. Dle tvaru rozlišujeme žebřinové, kulové a obloukové

40

průlezky (viz obr. 4.8 – 4.10). Průlezky jsou nejvýznamnějším zařízením z tělovýchovného hlediska. Slouží k vystupování, sestupování, prolézání, zavěšování, ručkování, lezení, u vyšších konstrukcí i k houpání (Matoušek, 1962). a) žebřinové

b) kulové

c) obloukové

Obrázek 4.10: Oblouková průlezka (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.8: Žebřinová průlezka (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.9: Kulová průlezka (Zdroj: vlastní)

Šplhací a balanční prvky Hrazdové konstrukce se sestavují v různých výškách a polohách nebo se kombinují s jinými druhy nářadí. Děti si mohou výšku vybrat podle své vyspělosti a obratnosti (Matoušek, 1962) (viz obr. 4.11). Lávky a kladiny slouží ke cvičení rovnováhy a obratnosti (viz obr. 4.12 a 4.13). Lezecká stěna je pro děti prospěšná z hlediska rozvoje síly, obratnosti a hlavně překonání strachu (Matoušek, 1962) (viz obr. 4.14).

41

a) hrazdy

b) kladiny

Obrázek 4.11: Trojhrazda (Zdroj: vlastní)

c) lávky

Obrázek 4.12: Dřevěná kladina (Zdroj: vlastní) d) lezecká stěna

Obrázek 4.13: Řetězová lávka (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.14: Lezecká stěna (Zdroj: vlastní)

42

Lanové herní prvky Na prolézačkách zhotovených z provazů se děti učí pevnému příchytu, samy si manipulují s lany – otvor, kterým prolézají, si samy podle potřeby přiblíží nebo roztáhnou. Mají rády, že se s nimi prolézačka houpe, čímž získávají větší obratnost (Štěpánek, 1963). a) lanová pyramida

Obrázek 4.15: Lanová pyramida (Zdroj: vlastní) b) lanová dráha

c) lanové balanční prvky

Obrázek 4.16: Lanová dráha (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.17: Lanová balanční lávka (Zdroj: vlastní)

43

Věžičkové sestavy

Obrázek 4.18: Věžičková sestava (Zdroj: vlastní)

Další prvky a) pískoviště

b) tabule

Obrázek 4.19: Čtvercové pískoviště (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4.20: Tabule (Zdroj: vlastní)

c) trampolína

Obrázek 4.21: Trampolína (Zdroj: vlastní)

44

5 Metodika práce 5.1 Charakteristika použitých metod Ke splnění cílů a úkolů práce jsme použili historickou metodu, při které jsme studovali literaturu dítěte, města Liberce a dětských hřišť a následně jsme z těchto poznatků vytvořili souvislou teoretickou část. V praktické části bakalářské práce využíváme metodu pasportizace. Pasportizace slouží ke zjištění a zdokumentování technického stavu stávajících stavebních objektů, v tomto případě dětských hřišť. Stav jsme zjišťovali pozorováním, což je cílevědomé, plánovité a systematické sledování určitých jevů. Výsledkem je popis a vysvětlení jevů. Hřiště jsme dokumentovali metodou fotodokumentace – všechna hřiště i jednotlivé prvky jsou pro dokreslení situace vyfotografována. Dále jsme si stanovili kritéria, tj. hledisko pro posuzování, srovnání více jevů – určující znaky, rozlišovací znamení, poznávací znamení. Na základě stanovených kritérií jsme provedli analýzu (rozbor) výsledků. Analýza je myšlenkové rozložení zkoumaného jevu na jednotlivé části, které jsou předmětem zkoumání.

5.2 Pasportizační arch Na pasportizačním archu jsme uvedli libereckou městskou část, základní sídelní jednotku a ulici, ve které se hřiště nachází. Přesnou polohu jsme určili GPS souřadnicemi. V archu jsme hodnotili dle vlastních stanovených kritérií, které najdeme podrobně popsané v další kapitole. Pasportizační arch je dále doplněn o tabulku herních prvků, které se na hřišti vyskytují. Všechny tyto herní prvky jsme představili v kapitole Seznam herních prvků na hřištích. Fotodokumentace hřiště dokresluje situaci, většinou je na pasportizačním archu ukázka dvou nebo tří fotografií. Všechny pasportizační archy ohodnocených libereckých dětských hřišť najdeme spolu s fotografiemi v příloze 3 na CD, přímo v naší práci je v příloze 3 ukázán jeden vyplněný pasportizační arch. Hodnocena byla všechna hřiště, na kterých se vyskytovaly min. 3 herní prvky. Na následující stránce je ukázán pasportizační arch.

45

HŘIŠTĚ č. Popis hřiště:

Městská část: Základní sídelní jednotka: Ulice: GPS souřadnice:

s. š. v. d.

Hodnocení jednotlivých položek (1 – nejvyšší, 5 – nejnižší):     

Hygiena Vybavenost (obsah) Technický stav a kvalita zařízení Bezpečnost Vhodnost lokace

1 1 1 1 1

2 2 2 2 2

3 3 3 3 3

4 4 4 4 4

5 5 5 5 5

______________________________________________________________________ Celková známka:

1

2

3

4

5

OBSAH Herní prvky Houpačka závěsná Houpačka vahadlová Houpadla na pružině Hrazdička Kolotoč Kladina Lávka Lanové herní prvky Lanová dráha Lezecká stěna Šplhací sestava Věžičková sestava Průlezka:  Žebřinová  Kulová  Oblouková Pískoviště Skluzavka Trampolína Tabule Hřiště Jiné

Počet Doplňující prvky Provozní řád Plot Lavička Odpadkový koš WC Občerstvení Vstupné Povrch:  Tráva  Beton  Písek  Syntetika  Hlína  Kůra, dřevěné hobliny

46

Počet

5.3 Hodnotící kritéria Dětská hřiště v Liberci jsme hodnotili dle vlastních stanovených kritérií. Kritéria jsme zvolili na základě norem a předpisů EN, pomocí fotodokumentace, důkladného prozkoumání jednotlivých hřišť a jejich zmapování. Jako první jsme hodnotili hygienu hřiště. Sledovali jsme množství odpadkových košů v bezprostřední vzdálenosti od hřiště, s čímž souviselo i množství povalujících se odpadků. Dále nás zajímalo oplocení, které je důležité především kvůli zamezení rizika výskytu psích exkrementů, které se mohou nacházet i na nekrytém pískovišti. Dalším podstatným bodem bylo možné znečištění ovzduší díky blízkým továrnám či výparům z aut. Dalším hodnotícím kritériem byla vybavenost hřiště. S ní souvisí hlavně počet herních prvků a jejich atraktivita pro děti. Hřiště by mělo obsahovat zařízení pro různé věkové skupiny, pro různé aktivity i pro rozvoj zaměřený na více částí těla Atraktivitou se rozumí estetika – barevnost a originalita prvků. Třetím bodem hodnocení byl technický stav a kvalita zařízení. Každé hřiště bylo námi vizuálně zkontrolováno, avšak nebyli jsme schopni sledovat, zda je prováděna pravidelná kontrola na jednotlivých hřištích. Předpokládáme, že na placených hřištích je kontrola prováděna pravidelně, na nově zrekonstruovaných se kontrola ještě také dodržuje, avšak na starších zařízeních je často vidět, že zde nebyla prováděna delší dobu. Asi nejdůležitější záležitostí je bezpečnost hřiště, která se nejvíce opírá o předpisy. Zde jsme se hlavně zabývali dopadovou plochou, protože jak už jsme psali v kapitole Úrazy, pády bývají jedním z nejčastějších důvodů úrazu na dětských hřištích. Dále nás zajímaly vyčnívající kusy dřeva, ulomené části herních prvků, dostatečná vzdálenost od frekventovaných komunikací, oplocení hřišť hlavně pro nejmenší děti a možný dozor. Posledním kritériem byla vhodnost lokace hřiště. Zde nás zajímalo, zda je hřiště vhodně umístěno z hlediska docházkové vzdálenosti dětí. Ideální docházková vzdálenost pro mladší děti je cca 200 m od bydliště a školních dětí cca 500 m od bydliště. Dále jsme zde hodnotili, jestli je dítě nuceno přecházet frekventovanou komunikaci, když se chce dostat na hřiště. Na závěr jsme hřiště klasifikovali celkově, a to nejen z hlediska udělených známek, ale také ze subjektivního pohledu. Nepočítali jsme přesný aritmetický průměr známek.

47

5.3.1 Hygiena 1 – Hřiště se nachází v čistém prostředí. Hřiště je dostatečně daleko od zdrojů znečištění (velký provoz, tovární komín, atd.). Hřiště je oploceno, tudíž je zamezen přístup psům. Na hřišti je dostatečné množství odpadkových košů, písek je krytý. Na zemi se nenachází žádné odpadky. V blízkosti se nachází toaleta či pitná voda. 2 – Hřiště se nachází v čistém prostředí. Je dostatečně daleko od zdrojů znečištění. Hřiště je oploceno. Na hřišti ovšem není dostatečné množství odpadkových košů, po zemi se mohou povalovat odpadky v menší míře. Písek je krytý. V blízkosti se nenachází žádná toaleta ani pitná voda. nebo 2 – Hřiště se nachází v čistém prostředí. Není dostatečně daleko od zdrojů znečištění. Hřiště je oploceno. Na hřišti se nachází dostatečný počet odpadkových košů, po zemi se mohou povalovat odpadky v menší míře. Písek není krytý. V blízkosti se nenachází žádná toaleta ani pitná voda. 3 – Hřiště se nachází v relativně čistém prostředí. Nachází se poblíž méně frekventovaných komunikací a poblíž parkovišť. Hřiště je oploceno. V blízkosti hřiště se nachází pouze malé množství odpadkových košů a po zemi se povalují odpadky. Písek není krytý. Toaletu ani pitnou vodu v blízkosti nenajdeme. nebo 3 – Hřiště se nachází v relativně čistém prostředí. Nachází se poblíž méně frekventovaných komunikací a poblíž parkovišť. Hřiště není oploceno. V blízkosti hřiště se nachází dostatečné množství odpadkových košů a po zemi se povalují odpadky v menší míře. Písek není krytý. Toaletu ani pitnou vodu v blízkosti nenajdeme. 4 – Hřiště se nachází poblíž frekventované komunikace, ale je od ní odděleno plotem či přírodním porostem. Poblíž se nachází více komunikací. Hřiště není oploceno, proto je možný výskyt psích výkalů. Na hřišti není dostatečné množství odpadkových košů, po zemi se povalují odpadky. Písek není krytý. Toaletu ani pitnou vodu v blízkosti nenajdeme. 5 – Hřiště se nachází poblíž frekventované komunikace a je vystaveno znečištění výfukovými plyny projíždějících automobilů. Hřiště není oploceno. Na hřišti není dostatečné množství odpadkových košů, na zemi se povalují odpadky. Písek není krytý. Toalety ani pitnou vodu v blízkosti nenajdeme. 48

5.3.2 Vybavenost (obsah, různorodost, estetičnost) 1 – Hřiště obsahuje dostatečné množství herních prvků. Vyskytují se zde i jiné než obvyklé herní sestavy – hřiště je různorodé. Esteticky působí hezky, je barevné a zajímavě řešené. 2 – Hřiště obsahuje dostatečné množství herních prvků. Vyskytují se zde ale pouze obvyklé herní sestavy a prvky. Esteticky působí hezky, je barevné. 3 – Hřiště obsahuje menší množství herních prvků, i tak je ale stále pro děti atraktivní. Nevyskytují se zde žádné originální herní sestavy. 4 – Hřiště obsahuje menší množství herních prvků. Vyskytují se zde pouze obvyklé herní sestavy a prvky. Esteticky působí fádně. 5 – Hřiště obsahuje nedostatečné množství herních prvků, které jsou i esteticky nezajímavé.

5.3.3 Technický stav a kvalita zařízení 1 – Na hřiště dohlíží dozorce, je prováděna pravidelná kontrola. Hřiště je postaveno z kvalitních materiálů, které se netříští. Povrch hřiště je vhodně zvolen vzhledem k herním prvkům. 2 – Hřiště je podrobováno pravidelné kontrole a úpravě. Hřiště je postaveno z kvalitních materiálů a je udržováno tak, aby nechátralo. Povrch hřiště je vhodně zvolen vzhledem k herním prvkům. 3 – Hřiště je postaveno z kvalitních materiálů a je vhodně zvolen i povrch hřiště, ale již není pravidelně kontrolováno a udržováno. Může pomalu chátrat. 4 – Hřiště je postaveno z materiálu, které pomalu začíná chátrat. Kontrola zde nebyla prováděna delší dobu. 5 – Hřiště je ve špatném stavu. Nikdo hřiště nekontroluje.

5.3.4 Bezpečnost 1 – Hřiště je hlídané. Na hřišti ani v jeho okolí se nenachází nic, co by mohlo ohrozit bezpečí dítěte. Všechny prvky hřiště jsou v pořádku (odpovídají normám). Hřiště je oplocené. 2 – Hřiště není hlídané. Na hřišti ani v jeho okolí se nenachází nic, co by mohlo ohrozit bezpečí dítěte. Všechny prvky hřiště jsou v pořádku (odpovídají normám). Hřiště je oplocené. 3 – Hřiště není hlídané. Na hřišti se nachází pár drobných vad, které neodpovídají normám. Hřiště je oplocené.

49

4 – Hřiště není hlídané. Na hřišti je více nedostatků, které mohou ohrozit bezpečí dítěte. Hřiště jeví známky chátrání a některé vady jsou viditelné. Hřiště není oplocené. 5 – Hřiště není hlídané. Hřiště je v dezolátním stavu, pro děti není bezpečné. Hřiště není oplocené.

5.3.5 Vhodnost lokace 1 – Hřiště se nachází nejdále 500 m (cca 5 min chůze) od bydliště dětí. Při návštěvě hřiště není nutné přecházet komunikaci. V blízkosti hřiště se nevyskytuje žádná frekventovaná komunikace. 2 – Hřiště se nachází do 1 km (cca 10 min chůze) od bydliště dětí. Při návštěvě hřiště není nutné přeházet frekventovanou komunikaci. V blízkosti hřiště se vyskytují pouze málo frekventované komunikace. nebo 2 - Hřiště se nachází do 500 m (cca 5 min chůze) od bydliště dětí. Při návštěvě hřiště není nutné přeházet frekventovanou komunikaci. V blízkosti hřiště se vyskytují frekventované komunikace. 3 – Hřiště se nachází do 2km (20 – 30 min chůze) od bydliště dětí. Při návštěvě hřiště je nutné přejít maximálně jednu frekventovanou komunikaci. V blízkosti hřiště se vyskytuje max. jedna frekventovaná a další méně frekventované komunikace. 4 – Hřiště se nachází do 4km (40 – 60 min chůze) od bydliště dětí. Při návštěvě hřiště je nutné přecházet více frekventovaných komunikací. V blízkosti hřiště se vyskytuje více frekventovaných komunikací. 5 – Hřiště se nachází na nevhodném místě, vzdáleném min. 5km od místa bydliště. V okolí hřiště vede mnoho frekventovaných komunikací. V blízkosti hřiště nebydlí dostatečné množství dětí.

50

6 Výsledky práce 6.1 Vyhodnocení stavu dětských hřišť V Liberci jsme ohodnotili celkem 46 dětských hřišť, tzn. 46 hřišť s minimálně třemi herními prvky. Při hodnocení jednotlivých kritérií jsme použili známky jako ve škole 1 – 5. U celkového hodnocení jsme dávali i plusy a minusy, to znamená, že celkových známek bylo dohromady 10. Nyní si jednotlivě vyhodnotíme kritéria, která se v pasportizačním archu objevila.

6.1.1 Hygiena Hygienické požadavky na dětských hřištích v Liberci dopadly relativně dobře. Dle grafu 6.1 vidíme, že více než polovina (58%) hodnocených hřišť má známku 1 nebo 2, což je překvapivý výsledek vzhledem k tomu, jaké byly původní odhady. Nejlepší známku získalo přesně osm hřišť. V první řadě se jednalo o hřiště, která jsou placená, protože tam je jejich hygiena hlídána. Ostatní byla dostatečně daleko od silnice nebo od ní byla oddělená celým obytným komplexem, popř. byla oplocená. Známku 4 získalo pět hřišť. Taková byla velmi blízko silnice, nebyla oplocena a byla plná povalujících se odpadků, popř. psích exkrementů. Průměrná známka z hygieny z celého města je přibližně 2,37.

9% 18%

1 2 33%

3 4 40%

Graf 6.1: Podíl známek za hygienu

51

6.1.2 Vybavenost Vybavenost dětských hřišť v Liberci není na dobré úrovni, i když je pravda, že nedopadla o moc hůře než hygiena. Město Liberec se snaží o revitalizaci mnoha hřišť, ale rozhodně se nevyznačují originalitou a kreativitou. Na většině hřišť můžeme najít vahadlovou houpačku, pískoviště a prolézačku nebo skluzavku, popř. kolotoč. Všechny tyto prvky patří mezi nejjednodušší a z tělovýchovného hlediska mají minimální význam. Známku 1 dostalo devět hřišť a známku 2 dostalo jedenáct hřišť (celkem 44%). Pěkná a zajímavá hřiště byla většinou ta placená nebo hřiště zrekonstruovaná po roce 2010 (Rochlice, Holého). Na grafu 6.2 můžeme vidět, že udělených známek 4 bylo 24% a dokonce byla i jedna známka 5 (Doubí – Za Humny). Celková známka vybavenosti dětských hřišť v Liberci je 2,65. 2%

20% 24% 1 2 3 4 24%

5

30%

Graf 6.2: Podíl známek za vybavenost

6.1.3 Technický stav Dalším důležitým bodem byl technický stav a kvalita zařízení dětských hřišť, který dopadl nejhůře ze všech kritérií. Výsledky můžeme vidět na grafu 6.3. Oznámkovali jsme pouze čtyři hřiště známkou 1, a to opravdu jen ta placená. Nejvíce jsme udělovali známku 2 a 3 (dohromady 67%), což ale nemusí znamenat špatný výsledek. Hřiště mohou být sestavena z kvalitních materiálů, ale problémem je to, že je nikdo nekontroluje a ona tak pomalu začínají chátrat. Na zbylých jedenácti hřištích byl nedostatek péče už hodně vidět.

52

Průměrná známka všech dětských hřišť v Liberci je nejhorší, tedy 2,80. 2% 9% 22% 1 2 36%

3 4 5

31%

Graf 6.3: Podíl známek za technický stav

6.1.4 Bezpečnost Bezpečnost hřiště hodně souvisí s jeho technickým stavem a kvalitou zařízení. Jakmile je špatný technický stav, hřiště není bezpečné. Proto se tyto dvě kritéria mohou podobat. V grafu 6.4 vidíme, že 37% hřišť je relativně bezpečných. Jedná se o hřiště placená (tedy hlídaná) a hřiště nově zrekonstruovaná či nově sestavená. Jak jsme říkali již u technického stavu, jakmile neprobíhá pravidelná kontrola hřišť, zařízení chátrá a tím roste i nebezpečí hraní si na takovém hřišti. Na hřištích se známkou 3 (48%) můžeme nalézt drobné vady, které neodpovídají normám, to jsou např. poškozené ochrany řetězu, kolotoč se netočí rovnoměrně, poničení dopadové plochy, atd. Na takových hřištích je nutné dávat si větší pozor. Průměrná známka bezpečnosti dětských hřišť v Liberci je 2,74.

53

2% 7% 13% 1 2

30%

3 4 5 48%

Graf 6.4: Podíl známek za bezpečnost

6.1.5 Vhodnost lokace Vhodnost umístění dětského hřiště spočívá v tom, že hřiště musí stát nejdále do 500 m od bydliště dítěte, nejlépe tedy v oblasti sídlišť, kde je koncentrace dětí nejvyšší. Pravdou je, že v Liberci se nenachází žádné špatně situované hřiště, každé má své místo a tam je využitelné. Proto také můžeme vidět na grafu 6.5, že jediné použité známky jsou 1 a 2. Hřiště se tedy nacházelo buď přímo na sídlištích, nebo v místě, které je sice dál od obydlí, ale zato blízko nějakého sportovního parku nebo Zoo. Průměrná známka je 1,54.

42%

1 2

58%

Graf 6.5: Podíl známek za vhodnost lokace 54

6.1.6 Celkové hodnocení Celkové hodnocení dětských hřišť bylo prováděno jak z hlediska známkování jednotlivých kritérií, tak z našeho subjektivního pohledu. Hodnotili jsme deseti známkami, a to v řádu 1 – 5, kde jsme přidávali i +/-. V tabulce 6.1 se podíváme, jakou hodnotu dané známky měly. Tabulka 6.1: Známky a jejich hodnoty Známka

Hodnota

1

1

1-

1,5

2+

1,8

2

2

2-

2,5

3+

2,8

3

3

3-

3,5

4

4

5

5

Dle těchto hodnot jsme počítali průměrnou známku hodnocených dětských hřišť v Liberci, která je 2,59. Celkový stav dětských hřišť ve městě Liberec je průměrný. Jako použitelná hřiště počítáme taková, která mají celkovou známku do 2-, což je v grafu 6.6 označené černou linkou a vidíme, že takových hřišť zde najdeme 54%. Na druhou stranu čistou známku 1 získaly jen 2 hřiště a známku 1- pouhé 3 hřiště. To znamená, že pouhých 5 hřišť z celého počtu 46 ve městě Liberec je ve výborném stavu a rodiče se zde o své děti nemusí bát. Nicméně z těchto pěti hřišť jsou pouze 2 neplacená – tedy dětem volně přístupná. 20% hřišť (známky 3-, 4, 5) není vhodné navštěvovat.

55

12

11

10

1 1-

8

7

2+

7

2

6

2-

6

5

3+ 3

4

3

3

3-

2

4

2

1

1

5

0 1

1-

2+

2

2-

3+

3

3-

4

5

Graf 6.6: Celkové hodnocení dětských hřišť

6.2 Vhodnost umístění dětských hřišť vzhledem k počtu dětí v základních sídelních jednotkách V této kapitole se budeme zabývat koncentrací dětí v jednotlivých základních sídelních jednotkách, popř. městských čtvrtích a dostatečností či absencí dětských hřišť. Budeme pracovat s údaji poskytnutými od Statistického úřadu v Liberci, a to s počtem dětí v základních sídelních jednotkách k roku 2013. Dále nám poslouží již zjištěný stav dětských hřišť a jejich umístění ve městě. Z těchto záznamů vytvoříme doporučení, kde je nutné ještě nějaké hřiště vybudovat nebo kde je jejich množství dostačující.

6.2.1 Koncentrace dětí v základních sídelních jednotkách Na základě údajů ze Statistického úřadu v Liberci jsme vypracovali mapy, na kterých jsou barevně rozděleny základní sídelní jednotky (ZSJ) podle počtu dětí. Obrázek 6.1 nám ukazuje koncentraci dětí ve věku 0 – 14 let. Zde můžeme vidět, že ve většině z okrajových jednotek města se vyskytuje do 100 dětí. Navíc mají tyto jednotky velkou rozlohu, tzn. málo dětí na 1 km2. Některé okrajové části měst mají tu výhodu, že jsou blízko přírody a přirozenému prostředí, takže si děti mají kde hrát. Ostatní okrajové části jsou průmyslové a děti tady téměř nebydlí.

56

V příloze 1 máme k dispozici přesný počet obyvatel i dětí v daných základních sídelních jednotkách i v městských částech. V Liberci je necelých 7 tisíc dětí předškolního věku (0 – 5 let) a necelých 8 tisíc dětí ve školním věku (6 – 14 let). Na základě logických úvah konstatujeme, že základním sídelním jednotkám, kde celkový počet dětí do 14 let nepřesahuje hranici sta dětí, nebudeme věnovat pozornost. Nás zajímají hlavně části s vyšší koncentrací dětí. V Liberci je 18 ZSJ, kde je 101 – 200 dětí: Nerudovo náměstí, Rochlice – jih, Horní Růžodol, Horní Růžodol – západ, Janův Důl, Staré Pavlovice – východ, Staré Pavlovice – sever, Javorová, Aloisina Výšina, Horní Hanychov, Ostašov, Pilínkov, Krásná Studánka, Radčice, Machnín, U Cihelny, Nová Ruda – sever, Pod Nádražím. 10 ZSJ, kde je 201 – 300 dětí: Zelené Údolí, Rochlice – západ, Růžodol I, Horská, Harcov I, Tyršův Vrch, U Vysílačky, Králův Háj, Husova, Keilův Vrch. 15 ZSJ, kde je 301 – 500 dětí: Krajinská, Žižkovo náměstí, Rochlice – sever, Broumovská, Hanychov, Staré Pavlovice, Nové Pavlovice, Ruprechtice – sever, Ruprechtice – jih, Kunratická, Doubí, Vratislavice – střed, Jeřáb, Perštýn, Kristiánov, Liberec – střed. Ve Františkově je 501 – 700 dětí, ve Vesci a v Rochlicích – střed je více než 701 dětí.

Obrázek 6.1: Mapa č. 1 - počet dětí bydlících v ZSJ 57

Na obrázku 6.2 a 6.3 vidíme konkrétnější rozmístění předškolních a školních dětí v Liberci na mapách. Více než 200 mladších dětí je v pěti ZSJ a více než 200 starších dětí je v deseti ZSJ. Ve všech těchto ZSJ by mělo být také dostatečné množství dětských hřišť.

Obrázek 6.2: Mapa č. 2 - počet dětí (0 – 5 let) bydlících v ZSJ

Obrázek 6.3: Mapa č. 3 - počet dětí (6 – 14 let) bydlících v ZSJ

58

6.2.2 Počet dětských hřišť v základních sídelních jednotkách Přesný počet dětských hřišť ve všech ZSJ Liberce je znázorněn v tabulce v příloze 2. Z grafu 6.7 je vidět, že veřejná dětská hřiště se nevyskytují vůbec ve více než polovině městských čtvrtí. Pouze 21%, tzn. 7 městských čtvrtí má více než 6 hřišť. Městské čtvrti jsou ale pro náš účel moc velké, proto se zaměříme spíše na ZSJ.

Žádné

21%

1 až 2 52%

12%

3 až 5 6 a více

15%

Graf 6.7: Počet dětských hřišť v libereckých městských čtvrtích Graf 6.8 znázorňující množství dětských hřišť v jednotlivých ZSJ nám ukazuje, že 65% ZSJ nemá ani jedno dětské hřiště a alespoň 4 dětská hřiště má pouhých šest ZSJ.

1% 1% 3%

1% Žádné

8%

1 2

8%

3 65%

13%

4 5 6 8

Graf 6.8: Počet dětských hřišť v ZSJ

59

6.2.3 Počet dětských hřišť v základních sídelních jednotkách vzhledem k počtu dětí V předchozích kapitolách jsme si ukázali, jaké množství dětí a dětských hřišť je ve městě Liberec. Nyní tyto údaje spojíme dohromady a zjistíme, kde přesně dětská hřiště chybí a kde jich je dostatek. Budeme pracovat se všemi hřišti v Liberci – jak s hodnocenými, tak s nehodnocenými, i když je sporné, zda nehodnocené hřiště s max. dvěma herními prvky mohou být považovány za hřiště. V Liberci je tedy 80 hřišť, z toho 46 je hodnocených. Na tento počet hřišť spadá 14 639 dětí v celém městě. Když vypustíme ZSJ, které mají méně než 100 dětí, zbude nám 47 dětmi osídlených ZSJ, což odpovídá 13 480 dětem a 70 hřištím přímo pro tyto ZSJ. V průměru bychom mohli říci, že na jedno hřiště v takto osídlených ZSJ připadá přibližně 192 dětí! V tabulce 6.2 vidíme, že zdaleka ne všechny ZSJ mají nějaké dětské hřiště. Nejlépe jsou na tom Nové Pavlovice se 42 dětmi na jedno hřiště. Vše jsou to velmi obecné výpočty. Nebere se zde v úvahu velikost hřiště, množství herních prvků, atraktivita, stáří, ani bezpečnost. Vysoký počet dětských hřišť někdy může klamat. Např. v případě Nových Pavlovic, kde je psáno zmíněných 8 dětských hřišť, se jedná o 4 hodnocená a 4 nehodnocená hřiště. 3 z hodnocených hřišť jsou zastaralá a obsahují mnoho starých kovových herních prvků. Pouze jedno hřiště v Nových Pavlovicích je nově vybudováno, ale svou velikostí by 42 dětí rozhodně nepojalo. Další 4 nehodnocená hřiště nejsou hřiště jako taková, jedná se jen o roztroušené herní prvky (kulová kovová prolézačka, vahadlové houpačky, starý kolotoč, atd.). Naopak např. ve Vratislavicích – střed jsou na 372 dětí pouhá tři hřiště. Ale v tomto případě se jedná o tři rozlehlá, výborně vybavená, kvalitní a nově vybudovaná hřiště, která snesou velký nával dětí.

60

Tabulka 6.2: Tabulka ZSJ a počtu dětí na jedno hřiště ZSJ

Počet dětí

Počet dětských hřišť

Počet dětí na 1 hřiště

Nerudovo náměstí

169

Krajinská

336


374

3

124

Husova

276

Keilův Vrch

270

Liberec – střed

355

Kristiánov

361

Pod nádražím

172

2

86

Jeřáb

370

1

370

Perštýn

344

Králův Háj

280

2

140

Rochlice – jih

132

Rochlice – sever

398

3

132

Zelené Údolí

224

2

112

Broumovská

426

4

106

Rochlice – střed

891

5

178

Rochlice – západ

293

1

293

Horní Růžodol

163

1

163

Horní Růžodol – západ

110

1

110

Hanychov

364

Janův Důl

107

Františkov

542

1

542

Růžodol I

278

3

92

Staré Pavlovice

439

2

219

Staré Pavlovice – východ

122

Staré Pavlovice – sever

147

Nové Pavlovice

337

8

42

Horská

278

3

92

Ruprechtice – sever

302

1

302

Ruprechtice – jih

453

3

151

Javorová

142

Harcov I

271

61

Kunratická

468

6

78

Aloisina Výšina

144

1

144

Horní Hanychov

194

Ostašov

110

1

110

Doubí

420

5

84

Pilínkov

115

Vesec

738

5

147

Vratislavice – střed

372

3

124

U Cihelny

107

Nová Ruda – sever

109

Tyršův Vrch

215

1

215

U Vysílačky

294

2

147

Krásná Studánka

143

Radčice

129

Machnín

196

CELKEM

13480

70

62

7 Diskuze a doporučení Na základě stanovených hodnotících kritérií jsme zjistili, v jakém stavu jsou dětská hřiště v Liberci. Během hodnocení jsme došli k zajímavým závěrům. Zjistili jsme, že v Liberci se nachází 47 dětských hřišť, která jsou veřejně přístupná. Nepočítali jsme hřiště, která jsou součástí ZŠ nebo MŠ. V příloze 3 na CD najdeme všechny vyhodnocené pasportizační archy, na kterých jsou hřiště očíslována od nejlepšího (1) po nejhorší (47). Nyní si zrekapitulujeme postupně stav dětských hřišť v městských čtvrtích a ZSJ. Pro jasnější představu rozmístění jednotlivých městských částí a jejich ZSJ byla vytvořena mapa (Obrázek 7.1).

Obrázek 7.1: Mapa č. 4 - Městské čtvrti v Liberci

V centru Liberce najdeme minimum hřišť pro děti. V posledních letech ubývá i veřejné zeleně a zmenšuje se tak i prostor na hraní. Na Starém Městě (Liberec 1) žije téměř 1 200 dětí a hřiště jsou zde všehovšudy dvě, z toho jedno se nachází sice ještě na Starém

63

Městě, ale už ve vilové čtvrti v ulici Holého, dostatečně vzdálené od centra. Druhé se nachází v areálu nemocnice, takže opět daleko od bytových komplexů. Na Novém Městě (Liberec 2), se vyskytuje jedno hřiště, které je ovšem od centra také relativně daleko, nachází se ve vilové čtvrti v ulici Sládkova. Ideální by bylo vybudovat rozsáhlý park i s dětskými hřišti a jinými atrakcemi na místě bývalé Textilany, po které je už asi 10 let jen velká nevyužitá plocha. Na rozhraní městské čtvrti Jeřáb (Liberec 3) a Františkov (Liberec 10) se nachází placené hřiště „Smeťák“. Rozhodně si nemyslíme, že 370 dětí z celé čtvrti bude min. jednou týdně platit za vstup na hřiště. Proto můžeme říci spíše to, že ve čtvrti Jeřáb se žádné veřejné hřiště pro děti nenachází. Perštýn (Liberec 4) je další městskou čtvrtí, kde bydlí téměř 500 dětí a ty si nemají kde hrát. Perštýn se nachází hned nad již zmíněnou parcelou bývalé Textilany, takže dětskou hru bychom rozhodně soustředili do těchto míst. Kristiánov (Liberec 5) je další z centrálních částí Liberce, sousedí se Starým i Novým Městem a žije zde 730 dětí. Tady už je situace s dětskými hřišti o něco lepší. Vyskytuje se zde 6 hřišť (4 hodnocená a 2 hřiště se dvěma herními prvky). 5 hřišť je relativně nových a v průměrném stavu. Hřiště v ulici Dvorská bychom doporučili buď zrušit, nebo lépe – opravit. Chybí zde závěsné houpačky a kladina je polámaná a čouhají z ní třísky. Oprava by neměla být náročná. Kristiánov se opět nachází poblíž plochy po Textilaně, takže děti by měli možnost hrát si i tam. Nedávnou revitalizací prošlo sídliště Rochlice (Liberec 6). Stará polorozpadlá dětská hřiště byla nahrazena mnoha novými moderními a zajímavými herními prvky. Vzhledem k největší hustotě dětí v celém Liberci zde byla rekonstrukce hřišť více než nutná. Určitě bychom doporučili ještě výstavbu hřiště v ulici Žitná, kde se nalézají jen zarostlá stará betonová hřiště a o to více dětí je nuceno se stahovat do nově vystavěných částí. Pokud budou hřiště vystavěna takovému náporu návštěvníků, mohou začít dříve chátrat. Do městské čtvrti Rochlice spadá nejen již zmíněné sídliště Rochlice, ale také nedaleká sídliště Broumovská a Gagarinova. Tato sídliště na tom nejsou zdaleka tak dobře. Na Broumovské je také velká koncentrace dětí, ale hřiště nejsou v dobrém stavu. Rozhodně bychom doporučili odstranit staré herní prvky v ulicích Broumovská a Sametová. V ulici Vlnařská bylo vystavěné pěkné hřiště, které však dnes vypadá špatně – je poničené a nevkusně popsané a pokreslené. To vše je důsledkem vandalismu. 64

Sídliště Gagarinova je na tom ještě hůře, hlavně co se do počtu hřišť týče. Je pravda, že se na sídlišti nachází asi 8 roztroušených pískovišť a několik betonových zarostlých hřišť, ale stačí to pro téměř tři stovky dětí? V žádném případě. Nepomáhají tomu ani dva kolotoče a dvě vahadlové houpačky. Na tomto sídlišti bychom doporučili vystavět jedno pěkné dětské hřiště alespoň s osmi herními prvky a také jedno hřiště pro starší děti na hraní fotbalu či jiných míčových her. Některá pískoviště bychom zrušili úplně, jsou často zarostlá a nehygienická. V další části Rochlice – Zelené Údolí je potřeba opravit stávající hřiště v ulici Pastelová. Není třeba stavět nová hřiště. V této části se sice vyskytuje 224 dětí, ale značná část této ZSJ je zastavěna rodinnými domky, které mají na svých zahradách vlastní herní prvky pro děti. Jedná se nejčastěji o věžičkové sestavy se skluzavkou a houpačkami. Další městskou čtvrtí je Horní Růžodol (Liberec 7), kde je jedno ohodnocené hřiště v dobrém stavu, nacházející se v areálu Sportpark Liberec, a jedno neohodnocené hřiště, které je na malém sídlišti Kubelíkova. To je ale staré a rozpadlé. Na sídlišti doporučujeme zřídit oplocené hřiště alespoň o 6 prvcích. Dolní Hanychov (Liberec 8) má téměř 400 dětí a žádné hřiště. Nachází se zde hodně domků, takže lidé mají většinou k dispozici hřiště na zahradě, každopádně by bylo vhodné vystavět zde alespoň jedno. Janův Důl (Liberec 9) je čtvrť plná firem a dětí tu bydlí něco málo přes 100. Žádné hřiště se zde nenachází a ani není potřeba. Františkov (Liberec 10) je sídliště s velkou hustotou dětí. Na sídlišti je jediné hřiště, a to je schované za panelovým domem v ulici Jáchymovská. Hřiště obsahuje mnoho zastaralých herních prvků a jedno nové velké hřiště na hraní fotbalu, pozemního hokeje, atd. Hřiště je na velké louce, stranou od komunikací. Z tohoto hřiště máme dobrý pocit i přesto, že jeho prvky jsou zastaralé. Atraktivní je jeho rozsáhlost a to, že je schované za panelovým domem. Nicméně bychom doporučili zřídit ještě jedno nové dětské hřiště na druhé straně sídliště s menším počtem herních prvků, ale modernějším vzezřením, popř. nahradit stávající herní prvky novými. Růžodol I (Liberec 11) je z velké části průmyslová oblast s letištěm. ZSJ se stejným názvem Růžodol I obsahuje ale téměř 300 dětí, takže hřiště jsou zde nutná. Jsou zde 3, nově zrekonstruovaná hřiště je naproti ZŠ v ulici Růžodolská. Je kvalitní, pěkně vypadá a jeho součástí je nejen dostatečné množství herních prvků, ale také hřiště s basketbalovými 65

koši opodál. Další dvě hřiště jsou ve velmi špatném stavu. Doporučili bychom stávající hřiště opravit, nová nejsou třeba. V městské čtvrti Staré Pavlovice (Liberec 12) žije přes 700 dětí a ty si mohou hrát pouze na jednom jediném hřišti, které se skládá ze zastaralých kovových herních prvků. V místě nově vybudovaných bytových komplexů v ulicích Polní a Na Mlýnku mají lidé své vlastní zahrady a vybavení pro své ratolesti, nicméně pro děti z panelových domů v ulici Letná hřiště nejsou. Proto doporučujeme výstavbu dětského hřiště nebo rekonstrukci stávajícího v ulici Malátova. V Nových Pavlovicích (Liberec 13) bydlí přes 300 dětí a vyskytuje se zde 8 hřišť, nejsou to však hřiště jako taková. Ohodnocená hřiště jsou zde 3, z toho dvě nejsou v dobrém stavu. Ostatní hřiště jsou jen jednotlivě roztroušené herní prvky, které jsou zastaralé a často poničené. Děti často raději zůstávají v areálu školy, kde jsou namačkané na pár prolézačkách. Ke stávajícímu vystavěnému hřišti v ulici Pulpánova bych doporučila opravit alespoň dvě další hřiště (Polní, Bezová). Ruprechtice (Liberec 14) jsou další z okrajových částí Liberce. Jedná se o čtvrtou nejlidnatější čtvrť v Liberci. Děti z domů na Horské mají blízko k lesu, děti ze sídliště mají k dispozici nově vybudovaná hřiště. Místa, kde bychom doporučili vystavět alespoň pár herních prvků navíc, jsou ulice Vodňanská a ulice Hroznová. Největší hustotu dětí ve Starém Harcově (Liberec 15) má sídliště Kunratická, a to téměř 500 dětí. Zde se také vyskytují dvě hřiště a místy roztroušené jiné herní prvky, neupravená hřiště atd. Z našeho pohledu je to pro toto sídliště dostačující. Další částí Starého Harcova je Aloisina Výšina, kde žije přes 200 dětí a vyskytuje se zde jen pár herních prvků – především pískovišť. Sídliště je hned vedle ZSJ Králův Háj, kde se několik hřišť nachází, proto si děti mohou hrát zde. Nicméně minimálně jedno pěkné hřiště bychom určitě doporučili vystavět i tady na Aloisině Výšině. V ZSJ Harcov I žádné hřiště není. I přesto, že je zde více než 200 dětí a většinou žijí v domech s vlastní zahradou a vlastními herními prvky, proto zde hřiště není třeba. Horní Hanychov (Liberec 19) je okrajová část města plná rodinných domků. Děti mají vyžití na zahradách a nemají daleko do lesa, takže zde hřiště ani není třeba. Nicméně jsme přesvědčeni, že kdyby bylo v této čtvrti hřiště vystavěno, nebylo by prázdné.

66

Další čtvrtí, kde bych doporučila vybudovat dětské hřiště, je Doubí (Liberec 23). Jedná se částečně o průmyslovou oblast, ale nachází se zde i relativně hodně osídlené sídliště s více než čtyřmi sty dětmi, které si chodí hrát na jedno hřiště s jedním kolotočem, jednou houpačkou a skluzavkou. Osobně bychom doporučili rozšíření a vylepšení tohoto hřiště v ulici Kaplického a další hřiště ve vedlejší ulici nebo v ulici Hodkovická. Vesec (Liberec 25) je liberecká čtvrť, kde se nachází opět více než 700 dětí. Hřiště zde jsou, herní prvky jsou roztroušené. Pěkné oplocené hřiště je hned naproti ZŠ Vesec. Děti si tady vždy po škole hrají, i když musí nejdříve přejít frekventovanou silnici. Doporučili bychom opravu několika herních prvků (hlavně v ulici Jeřmanická a dalších několik pískovišť). Ideální podmínky pro dětský rozvoj poskytuje jediný městský obvod v Liberci, a tím jsou Vratislavice nad Nisou (Liberec 30). Najdeme zde tři velká dětská hřiště, z nichž je jedno placené, jedno je součástí lesoparku a jedno je součástí sportovního areálu. Dle posledních zpráv Vratislavice diskutují o zkvalitnění dalšího parku. Tento městský obvod se nám zdá být jedním z nejatraktivnějších míst pro bydlení v Liberci. Všechna hřiště jsou nově vybudovaná a udržovaná, proto není nutná stavba dalšího hřiště. V libereckých čtvrtích, kde není dohromady ani 100 dětí, nejsou dětská hřiště potřeba. Jedná se o: Nový Harcov (Liberec 16), Kateřinky (Liberec 17), Karlinky (Liberec 18), Rudolfov (Liberec 21), Horní Suchá (Liberec 22), Hluboká (Liberec 28), Kunratice (Liberec 29), Bedřichovka (Liberec 34) a Karlov pod Ještědem (Liberec 35). V městských čtvrtích, kde žije něco málo přes 100 dětí, bychom doporučili vystavět jedno dětské hřiště (nejlépe u fotbalového hřiště nebo v centrální části). Jedná se o: Pilínkov (Liberec 24), Krásná Studánka (Liberec 31), Radčice (Liberec 32) a hlavně Machnín (Liberec 33), kde se stavba hřiště už plánuje. V Ostašově (Liberec 20) již jedno takové bylo vystavěno díky Spolku přátel Ostašova.

67

Odpovědi na výzkumné otázky: Je ve městě Liberec dostatečný počet vyhovujících dětských hřišť? V Liberci není dostatečný počet vyhovujících dětských hřišť. Mnoho městských čtvrtí nemá žádné dětské hřiště a děti si nemají kde hrát. Jaký je stav dětských hřišť ve městě Liberec? Ve městě se nachází zhruba polovina dětských hřišť, které vyhovují požadovaným kritériím. Celková známka z hodnocení všech kritérií na všech hřištích je 2,59. Jaké je rozmístění dětských hřišť v Liberci? Dětská hřiště by měla být vystavěna v každé ze 47 hustě osídlených ZSJ, což rozhodně neodpovídá. Z těchto 47 ZSJ je hřiště pouze v 55% ZSJ. Zbylých 45% nemá žádné hřiště! Jsou dětská hřiště umístěna v částech s vysokou koncentrací dětí? Hřiště jsou nejčastěji umístěna v částech s vysokou koncentrací dětí. Jaké dětské hřiště je v Liberci nejhezčí a proč? Dle našeho názoru je nejhezčí hřiště v ulici Holého na Žižkově náměstí. Jedná se o hřiště s velkým množstvím herních prvků, které připomíná potápějící se loď. Děti se zde mohou všestranně rozvíjet a hra je zde baví. Navíc je hřiště veřejně přístupné a je součástí parku.

68

8 Závěr Cílem naší práce bylo vyhodnocení stavu dětských hřišť v Liberci na základě vlastních stanovených kritérií: hygiena, vybavenost, technický stav, bezpečnost a vhodnost lokace. Bylo vyhodnoceno každé hřiště, které obsahovalo 3 a více herních prvků. V Liberci je takových hřišť 46. Asi polovina hřišť získala známku 1 až 2-, taková hřiště jsme považovali za dostačující. Zbylá polovina v našem hodnocení neuspěla. Hygienickým požadavkům odpovídá více než polovina hodnocených hřišť. Nejčastějším problémem na dětských hřištích je jejich vybavenost a technický stav, s kterým také úzce souvisí bezpečnost. Dostatečně vybaveno je 44% hřišť. Dobrý technický stav je u 44% hřišť a pouhých 37% hřišť je úplně bezpečných. Vhodně umístěna jsou všechna dětská hřiště. Hřiště v Liberci nejčastěji obsahovali kolotoč, vahadlové houpačky a pískoviště. Ani jeden z těchto prvků nemá z tělovýchovného hlediska téměř žádný význam. Doporučujeme tedy rozšíření nabídky herních prvků na hřištích, aby se děti mohly mnohostranně fyzicky rozvíjet. Dále doporučujeme provádění častější kontroly a úpravy hřišť. V Liberci je 47 základních sídelních jednotek, které obydluje min. 100 dětí. Ve 45% ZSJ není ani jedno dětské hřiště. Vzhledem k tomu, že asi v 80% ZSJ je počet dětských hřišť nedostatečný, doporučujeme hřiště vystavět. Vypracováním této práce bychom chtěli poukázat na to, že dětská hřiště jsou v dnešní době velmi podstatná a že je jejich význam podceňován. To usuzujeme nejen ze špatných výsledků při hodnocení stavu dětských hřišť v Liberci, ale i z faktu, že nejnovější literatura o dětských hřištích je z osmdesátých let minulého století. Doporučujeme zamyslet se nad tímto problémem a vytvořit dětem lepší prostor pro hru a pohyb.

69

9 Literatura ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R., 2002. Přehled vývoje dítěte: od prenatálního období do 8 let. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-614-4. ANON, 2007. Úrazy dětí. In: U lékaře [online]. Aktualizováno 28. 5. 2007 [vid. 28. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ulekare.cz/clanek/urazy-deti-2779. ANON, 2013. Dětská hřiště. In: Wikipedie – otevřená encyklopedie [online]. Aktualizováno 4. 7.

2013

[vid.

24.

3.

2014].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Btsk%C3%A9_h%C5%99i%C5%A1t%C4%9B. ANON,

2014.

Physical

aktivity

[online].

[vid.

30.

1.

2014].

Dostupné

z:

http://www.who.int/topics/physical_activity/en/. ANON, 2014. Představujeme dětské houpačky a houpadla na zahradu. In: Nejlevnější sport [online]. [vid. 1. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.nejlevnejsisport.cz/predstavujeme-detskehoupacky-a-houpadla-na-zahradu-a-88.html. BACUS, A., 2003. Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-7434. BOCAN, M., 2014. Děti a volný čas – jaké kroužky děti navštěvují. In: Nidm – Zájmové a neformální

vzdělávání

[online].

[vid.

4.

3.

2014].

Dostupné

z:

http://www.nidm.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro-zivot/vyzkumy/realizace/deti-avolny-cas. ČAČKA, Otto., 1999. Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání: s příklady aplikace. 1. vyd. Brno: Doplněk. ISBN 80-7239-034-1. DEMETROVIČ, E., a kol., 1988. Encyklopedie tělesné kultury A-O. Praha: Olympia. ISBN: 80-7096-046-9. DOBRÝ, L., ČECHOVSKÁ, I., KRAČMAR, B., PSOTTA, R., SÜSS, V. 2009. Kinantropologie a pohybové aktivity. In: MUŽÍK, V., SÜSS, V. Tělesná výchova a sport mládeže v 21. století. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-4858-4. DOUTLÍK, L., 1996. Zonální struktury: urbanistická typologie. Praha: ČVUT, ISBN 80-0101468-1.

70

DOVADIL, J., 2002. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia. ISBN 80-7033-7605. DVOŘÁKOVÁ, H., 2001. Sportujeme s nejmenšími dětmi. 1. vyd. Praha: Olympia. ISBN 807033-313-8. FINK, E., 1993. Hra jako symbol světa. 1. vyd. Praha: Český spisovatel. ISBN 80-202-04105. FLEGR, J. a kol., 2004. Zpátky pod stromy [online] [vid. 27. 2. 2014]. Dostupné z: http://zpatkypodstromy.skolkablizkaprirode.cz/. FRÖMEL, K., NOVOSAD, J., SVOZIL, Z., 1999. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 80-7067-945-X. GALLOWAY, J., 2007. Děti v kondici. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2134-7. HAVEL, J. a kol., 1978. Areály zdraví /náměty pro výstavbu a provoz tělovýchovných zařízení/. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. ISBN 23-122-78. HOFBAUER, B., 2004. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-927-5. HUIZINGA, J., 2000. Homo ludens: O původu kultury ve hře. 2. vyd. Praha: Dauphin. ISBN 80-7272-020-1. KAPUCIÁNOVÁ, M., 2010. Lesní mateřské školy [online]. [vid. 27. 2. 2014]. Praha: UK fakulta.

Pedagogická

Dostupné

z:

www.toulcuvdvur.cz/download/2014/Lesní%20mateřské%20školy.pdf. KOMENSKÝ, J. A., 2007. Informatorium školy mateřské. 2. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1451-1. Kontrola

dětských

hřišť

[online].

[vid.

24.

3.

2014].

Dostupné

z:

http://www.kontrolahrist.cz/co-mozna-nevite.php#2. KRAJHANZL, J., 2013. Proč si děti nehrají venku?. Český portál ekopsychologie [online]. 12.

12.

2013

[vid.

27.

2.

2014].

Dostupné

z:

http://www.ekopsychologie.cz/citarna/blogy/proc-si-deti-nehraji/. KRÁL, J., 2013. Správa území. In: Liberec [online]. Aktualizováno 19. 11. 2013 [vid. 14. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.liberec.cz/cz/mesto-samosprava/profil-statut-mesta/spravauzemi/.

71

LANGMEIER, J., LANGMEIER, M., KREJČÍŘOVÁ, D., 2002. Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie. 2. vyd. Praha: H&H. ISBN 80-7319-016-8. LIEVEGOED, B. C. J., 1992. Vývojové fáze dítěte. 1. vyd. Praha: Baltazar. ISBN 80-9003077-7. MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J., 1997. Fyziologie tělesných cvičení. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita. ISBN 80-210-1604-3. MAIN ADMINISTRATOR, 2012. Základní údaje o městě. In: Liberec [online]. Aktualizováno 22. 5. 2012 [vid. 14. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.liberec.cz/cz/mestosamosprava/profil-statut-mesta/zakladni-udaje-meste/. MATĚJČEK, Z., 1986. Rodiče a děti. 1. vyd. Praha: Avicenum. ISBN 08-011-86. MATĚJČEK, Z., 2005. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-0870-1. MATOUŠEK, J., 1962. Hřiště pro každého. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství. ISBN 27-061-62. Městský obvod, 2014. In: Wiktionary – Wikislovník [online]. [vid. 13. 3. 2014]. Dostupné z: http://cs.wiktionary.org/wiki/m%C4%9Bstsk%C3%BD_obvod. MIŠURCOVÁ, V., SEVEROVÁ, M., 1997. Děti, hry a umění. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství. ISBN 80-85866-18-8. MONTESSORI, M., 2012. Tajuplné dětství. 2. vyd. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-382-0. MUŽÍK, V., VLČEK, P., 2010. Škola, pohyb a zdraví: výzkumné výsledky a projekty. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita. ISBN 978-80-210-5371-7. NENCKA, P., GRIVNA, M., BENEŠOVÁ, V., 2003. Incidence úrazů dětí na hřištích. Vojenské zdravotnické listy, roč. 13, č. 4, s. 191 – 193. ISSN 1213-8029. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J., 2012. Cestovní ruch: výkladový slovník. 2. vyd. Praha: Linde. ISBN 978-80-7201-880-2. PÁVKOVÁ, J., aj., 1999. Pedagogika volného času. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178295-5. PETRUSEK, M., 1996. Velký sociologický slovník 2: P-Ž. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-310-5.

72

PIAGET, J., 1932. The moral judgement of the child. 1. vyd. London: Routledge & Kegan Paul. PIAGET, J., 2007. Psychologie dítěte. 5. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-263-8. ŘÍČAN, P., 2004. Cesta životem: vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367124-7. SOTOLÁŘOVÁ, J., 2012. Je vaše hřiště bezpečné? In: Deník veřejné správy [online]. 18. 5. 2012

[vid.

28.

3.

2014].

Dostupné

z:

http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6542964&ht=kontrola+d%ECtsk%FDch+h%F8i%9At SPOUSTA, V., 1996. Metody a formy výchovy ve volném čase. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita. ISBN 80-210-1275-7. STREJČKOVÁ, E., 2005. Děti aby byly a žily. 1. vyd. Praha: MŽP. ISBN 80-7212-382-3. SUCHOCHLEBOVÁ, L., 2006. Venku za každého počasí: O školkách v lese. Aperio, roč. 2006, č. 3, s. 34 – 37. ISSN 1214-7389. ŠENOLD, F., 2003. Dětská hřiště… nyní platí jasná pravidla. In. Deník veřejné správy [online].

14.

7.

2003

[vid.

24.

3.

2014].

Dostupné

z:

http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=5530779. ŠONSKÝ, D., JECHOVÁ, K., FALÁTEK, O., a kol., 1987. Dětská hřiště v sadovnické tvorbě. Pardubice: Dům techniky ČSVTS. ŠPAŇHELOVÁ, I., 2004. Dítě v předškolním období. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. ISBN 80204-1187-9. ŠPAŇHELOVÁ, I., 2008. Průvodce dětským světem. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978-80247-1907-8. ŠTĚPÁNEK, L., 1963. Hřiště našim dětem. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství. JARKOVSKÝ, V., 1987. Nápady pro sídliště. 1. vyd. Praha: Olympia. Územně identifikační registr - aplikace pro vyhledávání objektů na území České republiky [online]. [vid. 18. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.uir.cz. VÁGNEROVÁ, M., 1999. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184803-4. VÁŽANSKÝ, M., 2001. Základy pedagogiky volného času. 2. vyd. Brno: Print-Typia. ISBN 80-86384-00-4. 73

VILÍMOVÁ, V., 2002. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido. ISBN: 80-7315-0336. VODÁKOVÁ, J., 2011. Volný čas dětí? Buď příliš kroužků, nebo pasivita. In: Rodina [online]. 19. 12. 2011 [vid. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.rodina.cz/clanek8606.htm. VOREL, M., 1974. Dětská hřiště. 1. vyd. Praha: Olympia. VOŠAHLÍKOVÁ, T., 2010. Lesní mateřská škola: Venku za každého počasí. In: Metodický portál RVP [online]. 24. 2. 2010 [vid. 26. 2. 2014]. ISSN: 1802-4785. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/7763/lesni-materska-skola-venku-za-kazdeho-pocasi.html/. VOŠAHLÍKOVÁ, T., 2011. Proč se děti bojí přírody?. Pediatrie pro praxi [online], roč. 12, č.

1

[vid.

27.

2.

2014].

ISSN:

1803-5264.

Dostupné

z:

http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-201101-0001_Proc_se_deti_boji_prirody.php. WARD, B., 1996. Péče o dítě 3-6 let: praktická příručka. 1. vyd. Martin: Osveta. ISBN 8088824-46-X. Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 1995, částka 19, aktualizováno 12. 1. 2012 [vid. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/2_vymezeni_pojmu_. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). In: Sbírka zákonů České republiky

[online].

2013,

částka

99

[vid.

12.

3.

2014].

Dostupné

z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-256. ZIMMEROVÁ, R., 2001. Netradiční sportovní hry. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN: 80-7178460-5.

74

10 Seznam příloh Příloha 1: Počet dětí v Liberci dle základních sídelních jednotek Příloha 2: Počet dětských hřišť v základních sídelních jednotkách Příloha 3: Fotodokumentace dětských hřišť + vyplněné pasportizační archy Příloha 4: Dětská hřiště vyznačená na mapě Příloha 5: Seznam dětských hřišť

75

Příloha 1

Počet dětí v Liberci dle základních sídelních jednotek Část obce


ZSJ

6 - 14

0 - 14

774

52

36

88

Keilův vrch díl 1

6

0

0

0

Kristiánov díl 3

82

3

11

14

Nerudovo náměstí

1 275

98

71

169

Krajinská

2 395

167

169

336


2 305

171

203

374

74

9

1

10

1 128

70

86

156

Nemocnice díl 1

233

16

17

33

Vysoká škola

31

2

4

6

U jezírka

0

0

0

0

866

46

46

92

2 231

128

142

270

666

48

42

90

0

0

0

0

1 687

80

92

172

Nádraží

88

1

1

2


168

8

6

12

2 591

188

182

370


681

32

42

74

Kristiánov díl 1

374

16

19

35


39

2

2

4

2 051

171

170

341

124

3

8

11

1 799

132

180

312

24

1

2

3

2 630

147

133

280

874

58

62

120


Husova díl 1

Liberec - střed díl 2 Keilův vrch díl 2

Liberec III - Jeřáb

Liberec - střed díl 3 Keilův vrch díl 3 Pod nádražím

Jeřáb Liberec IV - Perštýn

Perštýn díl 1 Liberec V - Kristiánov

Liberec - střed díl 5 Kristiánov díl 2 Perštýn díl 2 Králův háj Husova díl 2 Nemocnice díl 2


646

454

730

39

1

3

4

1 054

71

61

132

Rochlice - sever

3 207

190

208

398

181

5

6

11

Zelené údolí

1 217

123

101

224

Broumovská

3 412

206

220

426

Rochlice - střed

6 432

430

461

891

Rochlice - západ

2 119

130

163

293

Rochlice - průmyslový obvod

170

7

13

20

Pod Novou Rudou

384

38

27

65

1 354

96

67

163

Horní Růžodol

1 186

362

Rochlice - jih

U Nisy - jih


Celkem 0-5

Výstaviště

Liberec II - Nové Město

Počet dětí

Obyvatelstvo celkem

2 460

411

Liberec VIII - Dolní Hanychov

Liberec IX - Janův Důl

U Janova Dolu

230

15

20

35

Horní Růžodol - západ

995

55

55

110

Hradební

649

50

41

91

U Nisy - střed

31

2

10

12

2 214

164

200

364

169

12

15

27

Janův Důl

873

52

55

107

Janův Důl - za tratí

173

13

14

27

3 800

253

289

542

53

6

4

10

Růžodol I

2 218

120

158

278

U skládky

65

2

5

7

Letiště

3

0

0

0

Průmyslový obvod u Ostašova

6

0

0

0

3 292

205

234

439

Staré Pavlovice - východ

848

54

68

122

Staré Pavlovice - sever

654

82

65

147

2 553

154

183

337

11

1

1 687

113

165

278

22

1

5

6

Ruprechtice - sever

2 166

126

176

302

Ruprechtice - jih

3 469

186

267

453

Hanychov Hanychov - průmyslový obvod

Liberec X - Františkov

Františkov


Čistící stanice


Staré Pavlovice

Liberec XIII - Nové Pavlovice

Nové Pavlovice

Liberec XIV - Ruprechtice

Lidové sady Horská Lomy

391

134 542

295

708

337

0

1 181

Javorová

977

68

74

142

Harcov I

2 216

154

117

271

Kunratická

3 360

215

253

468

Harcov II

193

17

24

41

Starý Harcov

144

9

21

30

1 130

80

64

144

Wolkerova

562

25

28

53

Liberec XVI - Nový Harcov

Nový Harcov

369

27

37

64

64

Liberec XVII - Kateřinky

Kateřinky

463

40

30

70

70

Liberec XVIII - Karlinky

Karlinky

417

31

49

80

80

Liberec XIX - Horní Hanychov

Ještěd

5

0

0

0

1 162

96

98

194


Aloisina výšina

Horní Hanychov

1 007

194

Liberec XXI - Rudolfov

Rudolfov

156

20

12

32

32

Liberec XX - Ostašov

Ostašov

599

53

57

110

110

Liberec XXII - Horní Suchá

Horní Suchá

449

45

35

80

Černá hora

0

0

0

0

Liberec XXIII - Doubí

Malé Doubí

374

34

27

61

2 580

177

243

420

Doubí - průmyslová zóna

17

0

0

0

Liberec XXIV - Pilínkov

Pilínkov

741

66

49

115

Liberec XXV - Vesec

Vesec

4 494

330

408

738

Špičák

115

11

6

17

K Dlouhému Mostu

153

19

12

31

Doubí

80

481

115

786

Liberec XXVIII - Hluboká

Hluboká

Liberec XXIX - Kunratice

Kunratice

Liberec XXX - Vratislavice n. N.

Vratislavice - střed Vratislavice - průmyslový obvod

18

0

2

2

2 17

140

12

15

17

2 601

192

180

372

301

23

21

44

U Cihelny

734

33

74

107

Nová Ruda - sever

678

32

77

109

Prosečský hřeben

46

2

2

4

1 387

88

127

215

Císařský kámen

318

21

26

47

Nová Ruda - střed

479

31

31

62

U Pivovaru

89

4

7

11

U Vysílačky

1 476

152

142

294

Tyršův Vrch

1 265

Liberec XXXI - Krásná Studánka

Krásná Studánka

851

56

87

143

143

Liberec XXXII - Radčice

Radčice

704

73

56

129

129

Liberec XXXIII - Machnín

Machnín

1 080

84

112

196

196

Liberec XXXIV - Bedřichovka

Bedřichovka

83

7

6

13

13

Liberec XXXV - Karlov pod Ještědem

Karlov pod Ještědem

147

5

13

18

18

Celkem

102 754

6 944

7 708

14 639

Nemocnice

SUMA díl (1-2)

17

20

37

Husova

SUMA díl (1-2)

128

148

276

Perštýn

SUMA díl (1-2)

172

172

344

Kristiánov

SUMA díl (1-3)

151

210

361

Liberec - střed

SUMA díl (1-5)

181

174

355

Keilův Vrch

SUMA díl (1-3)

128

142

270

U Nisy - sever

SUMA díl (1-2)

10

8

18

Příloha 2

Počet dětských hřišť v základních sídelních jednotkách Oddělené městské čtvrti (pro (pro přehlednost) Rozdělené čtvrti

Část obce


Liberec II - Nové Město Liberec III - Jeřáb

Liberec IV - Perštýn

Liberec V - Kristiánov



Liberec VIII - Dolní Hanychov Liberec IX - Janův Důl

Počet dětských hřišť ZSJ

Liberec - střed díl 1 Keilův vrch díl 1 Kristiánov díl 3 Nerudovo náměstí Krajinská Žižkovo náměstí Výstaviště Husova díl 1 Nemocnice díl 1 Vysoká škola U jezírka Liberec - střed díl 2 Keilův vrch díl 2 Liberec - střed díl 3 Keilův vrch díl 3 Pod nádražím Nádraží U Nisy - sever díl 1 Jeřáb Liberec - střed díl 4 Kristiánov díl 1 U Nisy - sever díl 2 Perštýn díl 1 Liberec - střed díl 5 Kristiánov díl 2 Perštýn díl 2 Králův háj Husova díl 2 Nemocnice díl 2 Rochlice - jih Rochlice - sever U Nisy-jih Zelené údolí Broumovská Rochlice - střed Rochlice - západ Rochlice - průmyslový obvod Pod Novou Rudou Horní Růžodol U Janova Dolu Horní Růžodol - západ Hradební U Nisy - střed Hanychov Hanychov - průmyslový obvod Janův Důl Janův Důl - za tratí

hodnocených

nehodnocených

celkem

1

2

3

1

1 1

1

2

2

2

1

1

1

1

1

2

2 1

3 2 1

1

2

3

1 2 4 1

1 2 1

2 4 5 1

1

1 1

1

Liberec X - Františkov Liberec XI - Růžodol I


Liberec XIII - Nové Pavlovice Liberec XIV - Ruprechtice


Liberec XVI - Nový Harcov Liberec XVII - Kateřinky Liberec XVIII - Karlinky Liberec XIX - Horní Hanychov Liberec XX - Ostašov Liberec XXI - Rudolfov Liberec XXII - Horní Suchá Liberec XXIII - Doubí

Liberec XXIV - Pilínkov Liberec XXV - Vesec

Liberec XXVIII - Hluboká Liberec XXIX - Kunratice Liberec XXX - Vratislavice nad Nisou

Liberec XXXI - Krásná Studánka Liberec XXXII - Radčice Liberec XXXIII - Machnín Liberec XXXIV - Bedřichovka Liberec XXXV - Karlov pod Ještědem

Františkov Čisticí stanice Růžodol I U skládky Letiště Průmyslový obvod - u Ostašova Staré Pavlovice Staré Pavlovice - východ Staré Pavlovice - sever Nové Pavlovice Lidové sady Horská Lomy Ruprechtice - sever Ruprechtice - jih Javorová Harcov I Kunratická Harcov II Starý Harcov Aloisina výšina Wolkerova Nový Harcov Kateřinky Karlinky Ještěd Horní Hanychov Ostašov Rudolfov Horní Suchá Černá hora Malé Doubí Doubí Doubí - průmyslová zóna Pilínkov Vesec Špičák K Dlouhému Mostu Hluboká Kunratice Vratislavice - střed Vratislavice - průmyslový obvod U cihelny Nová Ruda-sever Prosečský hřeben Tyršův vrch Císařský kámen Nová Ruda - střed U pivovaru U vysílačky Krásná Studánka Radčice Machnín Bedřichovka Karlov pod Ještědem

CELKEM Liberec - střed Keilův Vrch Kristiánov Husova

1

1

2

1

3

1

1

2

4 1 1

4

8 1 3

2

1 3

1

1 3

5

6

1

1

1

1

2

3

5

2 1

3

5 1

3

3

1

1

2

2

46

34

80

1 1 1

1 2 1

2 3 2

Nemocnice Perštýn U Nisy

1

1

Příloha 3

Vyplněný pasportizační arch Městská část:

Staré město

Základní sídelní jednotka: Žižkovo nám. Ulice:

Holého

GPS souřadnice:

50°46’40 s. š. 15°04’00 v. d.

Popis hřiště: Snad nejhezčí a nejatraktivnější neplacené hřiště ve městě. Nachází se ve vilové čtvrti v parku nad kasárnami. Není oplocené, ale je dostatečně daleko od komunikací. Hřiště obsahuje velké množství herních prvků, pro děti je velice atraktivní prvek potápějící se loď. Za příznivého počasí je hřiště plné dětí. Dochází sem i děti z mateřských školek.

Hodnocení jednotlivých položek (1 – nejvyšší, 5 – nejnižší):     

Hygiena Vybavenost (obsah) Technický stav a kvalita zařízení Bezpečnost Vhodnost lokace

1 1 1 1 1

2 2 2 2 2

3 3 3 3 3

4 4 4 4 4

5 5 5 5 5

___________________________________________________________________________ Celková známka: Herní prvky Houpačka závěsná Houpačka vahadlová Houpadla na pružině Hrazdička Kolotoč Kladina Lávka Lanové herní prvky Lanová dráha Lezecká stěna Šplhací sestava Věžičková sestava Průlezka:  Žebřinová  Kulová  Oblouková Pískoviště Skluzavka Trampolína Tabule Hřiště Jiné

1-

1

2

3

4

OBSAH Počet Doplňující prvky Provozní řád  Plot 2 Lavička  Odpadkový koš WC  Občerstvení 2 Vstupné  Povrch:   Tráva   Beton   Písek  Syntetika   Hlína  Kůra, dřevěné hobliny  2    

5

Počet      -

FOTODOKUMENTACE

Ostatní pasportizační archy najdeme na CD v příloze 3.

ZJIŠTĚNÍ STAVU DĚTSKÝCH HŘIŠŤ V LIBERCI, JEJICH PŘÍSTUPNOST A VHODNOST LOKACE

Recommend Documents