Král český Po otcově smrti Karel předal správu Lucemburska svému prastrýci Balduinovi. Domů se vrátil v lednu 1347. Protože musel přejíždět území Ludvíka VI. Bavorského, proti kterému kandidoval, cestoval v převlečení za panoše. Korunovace na českého krále proběhla až 2. září 1347, Karel si totiž nechal zhotovit nové korunovační klenoty, jejichž součástí byla i koruna věnovaná patronovi českých zemí sv. Václavovi. Korunovaci provedl arcibiskup Arnošt z Pardubic.
Na plné uznání římským králem říšskými knížaty čekal až do října 1347, kdy Ludvík VI. Bavorský nenadále zemřel při lovu na medvědy. Situace v Říši si však vyžádala i uzavření spojenecké smlouvy s anglickým králem Eduardem III. Smlouva upravovala především vztah k Francii. Zpět do Čech se Karel IV. vrátil až počátkem roku 1348. Mimo diplomatické činnosti, která měla za cíl upevnit svébytné postavení Království českého se věnoval Praze, která se jako sídelní město římského krále měla stát evropskou metropolí. Vybudováním Nového Města se Praha stala jedním z největších měst v Evropě. Centrem bylo prostorné náměstí (dnes Karlovo) nazývané Novoměstský rynk nebo i Velké tržiště. Karel IV. osobně vybral místo pro Koňský trh – dnes Václavské náměstí. Celé Nové Město bylo obehnáno hradbami. Do nového opevnění Prahy byl zahrnut také Vyšehrad. Vyrostl zde nový palác, v něm byly uloženy Přemyslovy střevíce a mošna, gotické přestavby se dočkal také chrám sv. Petra a Pavla. Dne 7. dubna 1348 vydal zakládací listinu ke zřízení a stavbě univerzity. Jednalo se o první univerzitu na sever od Alp. (Jižně univerzity v Itálii, nejstarší v Bologni zal. 1088, západně univerzity ve Francii – Sorbona 1150, Anglii – Oxford 1167, Španělsku – Valladolid 1
1212, Portugalsku – Coimbra 1290.) O dva měsíce později 10. června zahájil stavbu hradu Karlštejn, který byl budován jako nedobytná pevnost. V karlštejnské klenotnici byly uloženy říšské i české korunovační klenoty. Ve stejném roce pak vydal dokument, v němž jsou všechny země patřící pod vládu českého krále nazvány země Koruny české. Poprvé bylo Slezsko uvedeno jako nedílná součást království. Tento dokument, který byl vydán 7. dubna 1348, je považován na první ústavní zákon zemí Koruny české. Ani ne za rok po korunovaci 1. srpna 1348 ve svých komnatách na Pražském hradě zemřela Blanka z Valois. Bylo jí 32 let. V manželství s Karlem IV. žila 25 let a království dala dvě princezny Markétu a Kateřinu. O příčině smrti se dodnes spekuluje. Kartel IV. však potřeboval mužského potomka – následníka. Jeho druhou manželkou se stala Anna Falcká dcera Rudolfa II. Rýnského - Wittelsbacha. Karel měl 33 , Anna 20 let. Půl roku po svatbě zemřela nejstarší Karlova dcera Markéta. V lednu 1350 se konečně narodil následník trůnu syn Václav. Ten se však nedožil ani dvou let. Dva roky po něm 2. února 1353 při pádu z koně zemřela i Anna Falcká. Bylo jí 23 let. V prosinci 1349 udělil Moravu v léno svému bratrovi Janu Jindřichovi. Oba bratry pojilo dlouholeté přátelství. Karel IV. V říjnu 1350 na rytířském turnaji Karel IV. spadl z koně. Poté ochrnul na ruce i nohy a jeho stav byl dva měsíce velmi vážný V té době se spekulovalo i o tom, že mohl být otráven. „V měsíci říjnu 1350 upadl král Karel náhle v těžkou nemoc. Ve všech zemích roznesla se zpráva, že byl otráven. Život jeho byl dlouho v nebezpečí a vzdor bedlivému léčení se jen velmi pomalu uzdravoval. O pachatelích takového zločinu všelicos se roznášelo, však nic jistého se nevědělo.“ (K. V. Zap: Česko-Moravská kronika)
Třetí manželkou Karla IV. se stala Anna Svídnická, dcera svídnického knížete Jindřicha II. Svídnického. V jedenácti letech byla zasnoubena s prvorozeným synem Karla IV. Václavem. Po jeho smrti a smrti Anny Falcké se Karel IV. rozhodl vzít si za manželku právě ji. Svatba proběhla v květnu 1353 v Budíně - na uherském dvoře. Anně bylo 14 a Karlovi 37 let. V březnu 1358 se narodila dcera Alžběta - Eliška, v únoru 1361 syn, který dostal stejně jako první syn jméno Václav. Karel IV. měl opět následníka trůnu. Při porodu třetího dítěte v červenci 1362 Anna Svídnická zemřela. Svými současníky byla považována za nejkrásnější ženu v Evropě. Stejně jako její předchůdkyně i ona zemřela ve věku 23 let. Přestože užíval titul římského krále, toužil po korunovaci na římského císaře. Na podzim roku 1354 táhl do Itálie. V lednu 1355 přijal korunu lombardského krále, v únoru 1355 za ním do Pisy dorazila královna Anna Svídnická a pražský arcibiskup. Před Římem rozložil vojenský tábor 2. dubna. Korunovaci přijal i s Annou Svídnickou 5. dubna 1355 ve Svatopeterské bazilice. Přestože nebyl v Itálii poprvé, 2
Řím doposud nenavštívil. Proto ještě před oficiálním vstupem do města, vešel do Říma v přestrojení, aby si jej mohl prohlédnout. V červenci 1356 přijel do Prahy italský básník Francesco Petrarca. Snad toužil poznat zemi krále Jana Lucemburského, kterého jako rytíře velmi obdivoval a nejednou se o Janovi ve svých básních zmínil. Osobně se setkal i s Karlem IV. a v budoucnu si vyměnili i několik dopisů.
Zlatá bula Karla IV, 1356: Je psaná latinsky a platila až do zániku Svaté říše římské v roce 1806. V roce 2013 byla zapsána do programu organizace UNESCO „Paměť světa“. Upravovala volbu římského krále, práva a povinnosti kurfiřtů. Pro České království bylo důležité ustanovení, kterým se potvrzovala Zlatá bula sicilská tj. nezávislé postavení českého krále a českého státu. Nově se vedle Norimberku stal císařským městem i Frankfurt nad Mohanem. Od roku 1342 neměla Praha kamenný most přes Vltavu. Toho roku při jarním tání ledové kry nenávratně zničily již velmi poškozený Juditin most. Cesta přes řeku byla možná buď přívozy nebo po provizorním dřevěném mostě. Stavba nového kamenného mostu začala přesně 9. 7. 1357 v 5 hodin a 31 minut. Vzniklo tak magické číslo 135797531 – stejné při čtení z obou stran. Bylo vybráno s ohledem na konjunkci Slunce se Saturnem, což byla podle astrologů nejvhodnější doba. Jeho dokončení se však nedočkal, protože stavba byla dokončena až v roce 1402. V letech 1360 – 1362 nechal vybudovat „Hladovou zeď“, aby zesílil městské opevnění Pražského hradu a Malé Strany. Nové hradby dosáhly výšky 4 – 4,5 m, při šířce 1,8 m, měly 8 věží, cimbuří, ochoz a střílny. Hladová se jí říkalo snad proto, že v tomto období postihla zemi neúroda a následně i hladomor. Na stavbě pracovala především městská chudina, pro kterou to byl jistý výdělek. V roce 1362 se konečně urodilo. Aby se v příštích letech neopakoval hladomor, rozhodl Karel IV. o tom, že všechna města i kláštery musí mít sýpky se zásobami pro případ neúrody následujícího roku. Města i kláštery měly povinnost každoročně panovníkovi oznámit naplnění těchto sýpek. 3
Necelý rok po smrti Anny Svídnické se Karel IV. opět oženil. Jeho čtvrtou manželkou se stala dcera pomořanského vévody Bogislava V. Alžběta – Eliška Pomořanská. Přestože věkový rozdíl mezi manželi byl velký (Eliška 16, Karel 47), jejich manželství se jevilo jako velmi hezké. Narodilo se z něj celkem 6 dětí : dcery Anna (1366) a Markéta (1373), synové Zikmund (1368), Jan (1370), Karel (1372) a Jindřich (1377). Když Karel IV. v roce 1371 onemocněl, vykonala Eliška pěší pouť z Karlštejna až do Prahy – chrámu sv. Víta, kde se modlila za jeho uzdravení. Aby nezpochybnil nástupnický nárok syna Václava na český trůn nechal 15. června 1363 dvouletého prince korunovat českým králem, teprve za tři dny proběhla korunovace Alžběty Pomořanské na českou královnu. Obě korunovace provedl arcibiskup Arnošt z Pardubic, který nesouhlasil s korunovací sotva dvouletého chlapce – považoval to za znevážení královského majestátu. Za rok v červnu 1364 Arnošt z Pardubic zemřel. Jeho nástupcem se stal olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Karel IV. však usiloval také o volbu Václava římským králem. Musel vynaložit nemalé diplomatické úsilí a finanční zdatnost, aby získal říšské kurfiřty na svou stranu. Tak se stalo, že 10. černa 1376 byl Václav zvolen římským králem. Korunovace v Cáchách proběhla hned následující měsíc. V listopadu 1375 zemřel Karlův bratr, přítel a spojenec markrabě moravský Jan Jindřich. Jeho nástupcem se stal nejstarší syn Jošt. Jmenovací listina pro Jošta byla první listinou, kterou malý Václav podepsal jako spoluvladař V roce 1309 papež Klement V. přesídlil do Avignotu v jižní Francii. Toto „avignonské zajetí papežů“ trvalo 70 let a skončilo Václav IV. roku 1378 schizmatem – papežové byli dva jeden v Avignonu, druhý v Římě. V roce 1376 Karel IV. přesídlil papeže zpět do Říma, ale papežskému rozkolu nakonec stejně nezabránil. Karla IV. dlouhodobě trápila dna. Špatně se pohyboval, měl velmi silné bolesti . Na podzim roku 1378 si při pádu z koně zlomil nohu. Léčení bylo zdlouhavé a přidal se i zápal plic. Zemřel 29. 1istopadu 1378. Jeho balzamované tělo bylo 11 dnů vystaveno na katafalku, aby jeho památku mohlo uctít co nejvíc lidí. Podle kronikářů se pohřbu účastnilo okolo 7000 lidí. Tělo bylo 16. prosince uloženo v kryptě chrámu sv. Víta v Praze. Královna Alžběta Pomořanská přežila Karla IV. o celých 14 let. Přesídlila se svým dvorem do královského věnného města Hradce Králové. K úkolům ideálního křesťanského vladaře patřila i ochrana církve. Karel IV. byl hluboce věřící člověk. Mnohé události ze svého života chápal jako dar od Boha, měl ve velké úctě světce a mnohá státnická rozhodnutí udělal právě v památné dny světců – např. korunovace Václava IV. v den sv. Víta proběhla v chrámu sv. Víta. V jeho víře je zakotvena i úcta k relikviím. Stal se jejich vášnivým sběratelem - platil si dokonce několik „hledačů“. Věřil, ostatně jako většina lidí ve středověku, že ostatky svatých mají magickou moc a současně vyjadřovaly velikost víry v Boha. Jinou jeho zálibou byla numerologie a astrologie. Spousta důležitých státnických událostí se 4
konala na náboženské svátky nebo podle astronomických výpočtů v předem daný den, přesnou hodinu i minutu. Po celé 14. století se v zemích Koruny české platilo grošovou měnou (groš, haléř). Karel IV. navázal na otcovy zlaté florény, které nechal razit jako dukáty. Nebylo zcela obvyklé, aby středověký panovník ovládal mimo své mateřštiny a latiny i jiné jazyky. Karel IV. za svůj mateřský jazyk považoval češtinu i francouzštinu, číst a psát uměl však i latinsky, německy a italsky. Osobní korespondenci si rád psal sám, ovšem důležité listiny diktoval svému kancléři. Je autorem vlastního životopisu.
Země Koruny české za Lucemburků:
5
Některá důležitá data: 1348 založení Nového Města pražského položení základního kamene ke stavbě Karlštejna vydání zakládací listiny ke zřízení univerzity v Praze 1. 8. 1348 smrt Blanky z Valois 4. 3. 1349 svatba s Annou Falckou 26. 12. 1349 udělení Moravy v léno Janu Jindřichovi 17. 1. 1350 narození syna Václava (28. 12. 1351 zemřel) 2. 2. 1353 úmrtí druhé manželky Anny Falcké 27. 5. 1353 svatba s Annou Svídnickou 5. 4. 1355 císařská korunovace v Římě 27. 3. 1357 položení základního kamene Karlova mostu samotná stavba začala až 9. července 19. 3. 1358 narození dcery Alžběty - Elišky 1360 započato se stavbou „Hladové zdi“ 26. 2. 1361 narození syna Václava 11. 7. 1362 úmrtí Anny Svídnické 21. 5. 1363 svatba s Alžbětou Pomořanskou 15. 6. 1363 korunovace Václava IV. českým králem (spoluvladař) 11. 7. 1366 narození dcery Anny 14. 2. 1368 narození syna Zikmunda 15. 6. 1370 narození syna Jana Zhořeleckého 13. 3. 1372 narození syna Karla (24. 7. 1373 zemřel) 29. 9. 1373 narození dcery Markéty 21. 12. 1376 ustanovení o následnickém řádu ?. 8. 1377 narození syna Jindřicha 29. 11. 1378 smrt Karla IV.
Zdroje: Kavka, František: Čtyři ženy Karla IV. (Královské sňatky). Praha 2002. Spěváček, Jiří: Karel IV. (Život a dílo). Praha, 1979. Spěváček, Jiří: Václav IV. 1361 – 1419. Praha, 1986. Pludek, Alexej: Český král Karel. Praha, 1979. www.wikipedia.cz Zap, Karel, Vladislav: Česko-Moravská Kronika, Kniha druhá. Praha 1906.
6
7
