ZE ZAHRANIČÍ BARCELONA 2011

SDRUŽENÍ PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ, o.s.

Z OBSAHU: Zahraničí – BARCELONA 2011  Životní příběhy  Stravování a pitný režim pacientů s plicní hypertenzí  Specifická medikamentózní léčba – pumpy  Fyziologie srdce a plic  Sociálně-právní info  Zapište si do kalendáře  Členské příspěvky 2012  Důležité kontakty  Křížovka  Soutěž o ceny

ZE ZAHRANIČÍ – BARCELONA 2011 Vážení přátelé, drazí kolegové a milí příznivci naší pacientské organizace SPPH! Dovolte, abych vás v souhrnu informovala o nejdůležitějších bodech projednávaných na generálním shromáždění PHA Europe 2011 (GAM PHAE‑Pulmonary Hypertension Association: Evropská asociace pacientů s plicní hypertenzí). SPPH každoročně usiluje o účast na některé z akcí na mezinárodní úrovni. Nejinak tomu bylo i letos. Setkání se konalo 8.–11. září, znovu v Barceloně, přesněji v příjemném a klidném městečku Castelldefels těsně za branami katalánské metropole. Pro méně znalé či nové čtenáře a pa­ cienty jen připomínám, že G ­ eneral Annual Meeting (GAM) je každoroční společné setkání představitelů a zástupců národních spolků a sdružení pacientů s plicní hypertenzí (PH) z Evropy, Turecka a Izraele. Akci pořádá PHA Europe, jejímiž čelními představiteli jsou Italka Pisana ­Ferrari (1. vice­prezidentka PHA Europe, zakládající členka a současná prezidentka italské asociace pacientů s plicní hypertenzí, sama též pacientka, v minulosti absolvovala dvě transplantace plic) a Rakušan Gerald Fischer (prezident PHA Europe, zakládající člen a stávající prezident rakouské pacientské organizace, jehož 16letá dcera v  raném dětství onemocněla plicní ­hypertenzí). Po úvodním krátkém a již tradičním stručném vzájemném seznámení všech zúčastněných následovala sumarizace činnosti PHA Europe v roce 2011, plánovalo se hospodaření pro rok 2012, proběhly volby do výboru PHAE pro období let 2012–2014 a ve zbývajícím čase se pak diskutovalo především o nových tématech či se rozvíjely body nastíněné již v roce 2010. Nejstěžejnější aktivity PHAE za dosavadní období roku 2011 \\ PHAE navázala kontakty s dalšími pacientskými organizacemi v Litvě, Finsku, Rusku a Rumunsku. V dubnu vznikla asociace pacientů s PH ve Slovinsku a ihned se připojila k PHA Europe. \\ Hovořilo se o úspěchu „Breathtaking campaign“ (dechberoucí kampaň), uspořádané s cílem zvýšit povědomí o PH u široké veřejnosti, nepodceňovat plíživé, nenápadné a nespecifické příznaky nemoci, jako dušnost, zprvu postupně narůstající při námaze, nevýkonnost a únavu. Akce se konala 28. 2. 2011, přičemž datum nebylo vybráno náhodně, připadl na něj Den vzácných onemocnění. Podrobně o průběhu kampaně, které se zúčastnilo celkem 12 zemí, informovalo jarní vydání Mariposa News (časopis vydávaný

BULLETIN 2011

PHAE). V původně zamýšlené podobě ji uspořádaly Rakousko, Belgie, Bulharsko, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko a Španělsko. Důležité téma, jak upozornit na plicní hypertenzi oko-

jazykové bariéry by se tyto webové stránky www.phaeurope.org zpřístupnily širšímu okruhu pacientů. Rovněž se předpokládá, že v národních jazycích začne vycházet Mariposa News.

nělsku podpořit žádný z našich pacientů. Nyní je již jasné, že následující GAM 2012 se opět uskuteční v Barceloně, a proto vás prosím – zamyslete se, zda by snad někdo z vás mohl

lí, pojaly jednotlivé země velmi odlišně. Na dušnost a cyanózu (modravé zbarvení tkání) upozorňovaly např. plakáty, letáky rozdávané v metru, novinové články či modře přelakované prostředky MHD. Akce se taktéž účastnili dobrovolníci s modře nabarvenými rty, kteří se soustřeďovali do rušných prostor, např. metra či nákupních středisek, aby zde rozdávali letáky, chodili do schodů ve snaze podtrhnout námahovou dušnost. V Norsku dokonce takto upravení basketbalisté sehráli standardní zápas přenášený televizí. Česká republika se do projektu zapojila také, a to modifikovanou a méně vnucující formou – soustředila se na tisk a eventuálně odborné časopisy. Podobně k akci přistoupily i Slovensko a Itálie.

\\ White paper on PH („Bílá kniha“) znamená setkání expertů u kulatého stolu, které bylo plánováno a proběhlo 26. 9. 2011 v Amsterdamu. Odborníci z nejrůznějších oborů, lékaři specialisté, sestry, členové vybraných pacientských organizací nejen z Evropy, ale také z USA, Velké Británie a Latinské Ameriky, reprezentanti EURORDIS (Evropská organizace pro vzácná onemocnění), politici a zástupci farmaceutického průmyslu, ti všichni měli řešit zásadní otázky – jak odstranit bariéru v dostupnosti léčby PH, další rozvoj diagnostiky a terapie a samozřejmě i zdravotní politiku. (Výsledky jednání v době uzávěrky našeho Bulletinu ještě nebyly k dispozici.) \\ Příprava na Den vzácných onemoc‑ nění v roce 2012, který tentokrát připadá na 29. únor. Ve volbách do výboru PHA Europe pro následující tříleté období 2012–2014 nedošlo k výraznějším změnám, prezidentem evropské asociace zůstává Gerald Fischer, nemění se ani post první viceprezidentky, nadále jej bude zastávat P ­ isana Ferrari, druhou viceprezidentskou byla zvolena Francouzka Mélanie Gallant‑Dewavrin.

a byl ochoten se setkání PHAE 2012 zúčastnit (podmínkou je znalost angličtiny, povědomí o PH a hlavně aktivní účast při činnosti v SPPH). Na perfektní organizaci mítinku se podíleli zejména Pisana a Gerald, ale opravdovost a procítěnost akci dodávali především zúčastnění zástupci národních pacientských spolků, jichž bylo celkem 47 z 22 zemí. Velmi emotivně na mě působila jejich vitalita, elán a přesvědčení. Současně jsem zde získala inspiraci pro další možné aktivity našeho sdružení. Obdobný dojem ve mně ovšem zanechalo letošní – pro mě první – setkání SPPH v nádherné přírodě v okolí Sečské přehrady. Děkuji vám všem, kteří jste se zúčastnili, za vytvoření neuvěřitelné atmosféry, z níž pro mne vyplývá snad smysluplnost mé práce nejen v oblasti medicínské, ale také aktivit konaných tak trochu nad rámec nutného – na úrovni pacientského sdružení. Dojmy z červnového setkání mi současně dávají pocit odpovědnosti a vybízejí mě k novým plánům a projektům týkajícím se našeho sdružení. Zatím jen v hrubých rysech mi na mysl přicházejí některé nápady, jejichž realizace není jen otázkou finanční, ale především časovou. Jelikož očekáváme, že toto číslo Bulletinu vyjde již v čase adventním, dovoluji si vám všem popřát příjemné a klidné prožití vánočních svátků s vašimi nejdražšími, šťastné vykročení do roku 2012 a osobně si přeji, aby se mi v příštím roce podařilo pro SPPH realizovat alespoň jeden z mých prozatím nevyslovených nápadů. MUDr. Regina Votavová

Nejdůležitější projekty PHAE pro další období \\ TIME MATTERS (doslova: čas je důležitý) je další kampaň, kterou PHAE zahájila. Cílem je vytvořit jakýsi nový mikro­ svět společně s phaeurope.org, který by pomohl dále přiblížit diagnózu vzácného onemocnění, jakým plicní hypertenze je, zvýšil povědomí u odborné veřejnosti a zlepšil porozumění společnosti. Současně by mohl být jedním z prostředků, jak zlepšit včasnost diagnostiky a dostupnost léčby. Do projektu by se měli zapojit sami pacienti, a tak jej realizovat. Na stránkách www.phtimematters.org by si měli vzájemně předávat zkušenosti, psát o sobě a svých rodinách příběhy, poskytovat rady ostatním, vyjádřit svůj názor, přání, klást dotazy a podobně. \\ Vytvořit dvojjazyčné webové stránky se sekcemi pro každou zemi se PHAE bude snažit v příštím roce. Překonáním

Bylo mi potěšením zastupovat Českou republiku za SPPH v Barceloně, kde na mne dýchla nejen velmi vřelá atmosféra celého mítinku, ale také kouzlo samotného místa konání. Neboť klidné a pro setkání pacientů klimatickými podmínkami a polohou ideální Castelldefels je prakticky v celém průběhu lemováno písečnou pláží, kterou zlehounka a při větrnějším počasí s vervou omývají vlny Středozemního moře. Škoda jen, že mě nemohl ve Špa-

Vážení a milí přátelé! Když jsme v loňském roce ­připravovali úvodník do našeho prvního Bulletinu, shrnuli jsme v něm stručně historii Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s., naše aktivity a hlavní cíle. V okamžiku, kdy Bulletin 2010 vyšel a dostal se do rukou mnoha lidem, měli jsme obavy, aby byl přijat příznivě a líbil se co možná největšímu počtu čtenářů. To se snad podařilo. Musím se vám však k něčemu přiznat: k tomuto přání všech, kdo se na tvorbě prvního Bulletinu podíleli, se konkrétně v mém případě připojil ještě jeden osobní sen – aby první číslo nebylo jen první a zároveň poslední vlaštovkou, ale abychom v dalším roce navázali a připravili pro vás číslo další. Tento sen se mi splnil. Držíte v ruce Bulletin 2011, na kterém pracovalo několik skvělých lidí – a já jim tímto chci za spolupráci velmi poděkovat. Snažili jsme se pro vás opět připravit spoustu zajímavých článků a informací a doufám, že se nám to podařilo. Ostatně, na vaše reakce se již teď velmi těšíme. A protože v letošním roce se můj sen stran Bulletinu vyplnil, už se narodil další: přála bych si, abych nemusela každoročně touto dobou opakovat „mám sen pro další rok“. Aby se zkrátka vedle aktivit, které se v našem programu již zabydlely (účast na výročním sjezdu ČKS, víkendová setkání, rekondiční pobyty v Poděbradech), právě vydávání Bulletinu stalo další pravidelnou aktivitou našeho sdružení. V roce 2011 se nám podařilo zorganizovat všechny naše plány. Bez pomoci dobrovolníků a nadšenců, kteří jsou ochotni podílet se na práci pro sdružení, by se nám to nikdy nepodařilo. Jmenovat je všechny nemohu, protože pokud bych jen jedno jméno neuvedla, velmi by mne to mrzelo. A protože jsem si jista, že tito lidé vědí, že mluvím právě o nich, dovolte mi jim na tomto místě velmi, velmi poděkovat. Protože bez nich by se mnoho věcí vůbec nepodařilo zrealizovat. Do roku 2012 máme opět spoustu plánů a doufáme, že se nám je podaří uskutečnit. Všichni víme, že k naší činnosti je nutné mít dostatek finančních prostředků, což pro nás v dnešní době znamená bezpochyby nejtěžší úkol. Proto uvítáme vaši pomoc a váš aktivní přístup i v této oblasti. BULLETIN 2011 se vám všem dostane do rukou opět na konci roku (zdá se, že máme novou tradici ☺), a proto mi na závěr dovolte popřát vám příjemné a hlavně klidné prožití svátků vánočních, bez zbytečného shonu, v kruhu svých blízkých a přátel. Do roku 2012 pak vykročte tou správnou nohou. Ať vás doprovází zdraví, klid, štěstí a pohoda. Kateřina Nováková a členové rady SPPH

|1|

JAK SE ŽIJE… PARTNERŮM PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ Můj život plicní hypertenze změnila zhruba koncem prvního roku po svatbě, což je už hodně dávno, tehdy se psal rok 1976. Manžel Ota v té době onemocněl pro mne tehdy zcela neznámou plicní nemocí, kterou lékaři na plicním oddělení nejprve označili jako tuberkulózu. Manžela okamžitě hospitalizovali. Asi po třech měsících léčby, která nesplňovala jejich očekávání, došli k názoru, že diagnóza mohla být stanovena chybně, a manžela proto přemístili do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Tam mu byla provedena plicní biopsie, neboť lékaři potřebovali mít jistotu, že v organismu neprobíhají procesy vedoucí k chronickému plicnímu městnání. Jelikož získaný nález byl zcela atypický pro mistr. stenózu, pozvali mého manžela ještě na katetrizační vyšetření. Toto vše se odehrálo během zmíněného roku 1976. Po provedených vyšetřeních nakonec lékaři stanovili výslednou diagnózu a případ uzavřeli jako plicní hemosiderózu, nejspíše sekundární. Manžel byl z nemocnice propuštěn domů s tím, že začal užívat předepsané léky a každoročně absolvoval kontrolu

v Hradci Králové. Vrátil se do zaměstnání, kde pracoval jako traktorista, a trávil v něm mnoho času, jak se říká „od nevidím do nevidím“, neboť mu bylo skutečně vším. Narodili se nám dva synové, a z hlediska manželova zdraví se dlouho nic významného nedělo. Pak ale přišel rok 1987 a vše bylo náhle jinak. Po operaci páteře se manželův zdravotní stav zhoršil. Stále více se zadýchával, dokonce musel zanechat nejen povolání traktoristy, ale nakonec práce v zemědělství vůbec a zvolit méně namáhavé zaměstnání u hlídací agentury. Od zmíněného roku 1987 byl sledován pouze na plicním středisku v Chrudimi, a to pro chronickou obstrukční plicní nemoc. Život běžel dál, děti rostly. Vždy jsem ráda cestovala a moc jsem toužila po výletech a dovolených strávených společně s celou rodinou. Nikdy mě nelákalo zahraničí, jen naše republika. Ale ačkoli jsem se o naplnění svého přání snažila sebevíc a rodinné dovolené pečlivě plánovala a zařizovala, mé úsilí vždy bohužel skončilo tím, že manžel musel pracovat nebo byl nemocný. Na první společnou rodin-

nou dovolenou jsme tak jeli až v roce 1995. Na první a bohužel i na poslední. V té době už byl totiž manžel invalidní a děti téměř dospělé, a tak mi docházelo, že sen o společném cestování už se mi nesplní. Přišla léta 2005 a 2007. Manžel prodělal dvakrát zápal plic, vždy s asi měsíční hospitalizací v nemocnici v Chrudimi. Nakonec se lékaři rozhodli pro konzultaci u MUDr. Jansy v Praze a mého manžela k ní objednali na březen 2008. Od té doby byl sledován ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Zde jsme se přihlásili do Sdružení pacientů s plicní hypertenzí a od té doby se změnil život nám oběma. Začali jsme jezdit na společná setkání členů, která se uskutečňují v našem okrese na Seči, do Poděbrad na ozdravné rekondiční pobyty. Poznali jsme hodně nových lidí, kteří jsou nemocní stejně jako můj manžel. Na společných výletech dodržujeme všichni stejné tempo, vyměňujeme si poznatky o nemoci. Všichni jsme se naučili cvičit, hlavně provádět dechová cvičení, bez kterých u nás nezačne den. S ostatním cvičením je to horší, protože

v předklonu manželovi brání ztuhlá krční i bederní páteř, která se po operaci již úplně nerozpohybovala. A mně se najednou začalo plnit dávné přání. Manželovi se popsané zážitky zalíbily natolik, že od té doby chce jezdit na výlety i mimo tyto společné akce, a tak

dnes jezdíme po hradech i zámcích. Pro mě celý výlet pravidelně začíná na internetu, kde čerpám všechny potřebné informace – jak daleko je parkoviště, jestli je hrad na kopci, nebo k němu lze dojet atd. A v případě, že se ujistíme, že manžel vše zvládne, vyrazíme. Loni si pořídil pojezdovou koloběžku, a tak se teď na menším výletě nezalekneme ani mírného kopečku. Překážku pro nás znamenají vlastně jen schody. Závěrem tedy musím říci, že můj život se změnil až v  posledních letech. ­Splnil se mi dávný sen o společném cestování a i když má trochu jinou podobu, než o jaké jsem snila, danou manželovými limity, přece jen jsme už pár zámků navštívili. Dokonce jsme si dvakrát dopřáli i dovolenou. Život s plicní hypertenzí má sice svá omezení, ale musíme pořád věřit a těšit se z každého hezkého dne. Všechna setkání mě osobně nabíjejí dalšími nadějemi a společně prožité chvilky, ať v tělocvičně, bazénu nebo na společných besedách s lékařem nebo s kytarou jsou vždy posilující. Jana Bočková

JAK JSEM SE POTKALA S PLICNÍ HYPERTENZÍ Narodila jsem se v roce 1969 se srdeční vadou. Krátce na to jsem podstoupila katetrizační vyšetření a diagnóza zněla: otevřená Botallova tepenná dučej s mírnou hypertenzí plic. Po 10 letech jsem k nápravě této vrozené srdeční vady podstoupila svou první operaci. Po ní jsem se cítila lépe, v následujícím roce jsem však prodělala zápal plic. Léčila jsem se v nemocnici v Pardubicích. V dalších letech jsem docházela na kontroly a zdálo se, že vše je v pořádku. V roce 2002 jsem se vdala a rok na to se nám předčasně narodila dvojčata  – Soňa a Lenička. Bohužel, Lenička nám po devíti dnech zemřela a u Soničky se

TEST O DROBNÉ CENY

objevila stejná srdeční vada jako u mne. Ve svých třech týdnech života prodělala svou první operaci ve  FN v Motole v Praze. Mnozí z vás si ji možná pamatují z letošního setkání v Seči, kam přijela se mnou. Asi rok po porodu jsem začala mít problémy s  krevním tlakem a  dýcháním, praktická lékařka mne tehdy poslala na vyšetření na kardiologii, kde mi sdělili, že mám plicní hypertenzi. Další dva roky jsem pak byla léčena u MUDr. Jansy ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a podstupovala jsem různé druhy léčby k řešení mého zdravotního stavu. V dalším roce se bohužel můj zdravotní stav

zhoršil natolik, že jsem byla indikována k transplantaci plic a zapsána na čekací listinu. V době, kdy jsem byla na čekací listině zhruba rok, jsem přijela na kontrolu k doktoru Jansovi a při této kontrole u mne došlo k zástavě (selhání) srdce. Následující rok jsem pobývala ve VFN v Praze na koronární jednotce intenzivní péče u doktora Bělohlávka. Třináctka je pro mnohé nešťastným číslem, pro mne však nikoli. Právě 13. října totiž přišla zpráva, že jsou pro mne k dispozici vhodné plíce a jsem na řadě. V tu chvíli jsem měla strach i radost, starost a obavu. Nakonec jsem odjížděla smí-

řena se vším. Transplantovali mne ve Vídni a operace trvala asi devět hodin. Když jsem se po týdnu umělého spánku probudila a do dveří právě vstupoval manžel s dcerou, vyhrkly mi slzy dojetím. Když víte, že na vás čekají vaši blízcí, nezbývá vám nic jiného než bojovat ze všech sil. Chtěla bych tímto podpořit všechny pacienty s  plicní hypertenzí, ať už je jejich osud jakýkoli, aby to nikdy nevzdali a dali do boje všechnu sílu, jakou dát mohou. Přeji všem hodně dobrého zdraví v rámci možností a věřím, že pokud budou sami chtít, mohou toho ještě hodně dokázat. Pavlína Vohradníková

Kolos Opak zdraví

Milí čtenáři! Pro zpestření nynějšího období dlouhých večerů jsme pro vás v Bulletinu 2011 připravili krátký vědomostní test. Správné odpovědi na všechny otázky nalezne‑ te, pokud si pozorně přečtete články v tomto čísle.

Rez

Chcete‑li se zúčastnit slosování o drobné věcné ceny, zašlete nám své odpovědi nej‑ později do 29. 2. 2012, a to na adresu: Sdružení pacientů s plicní hyper­tenzí, o.s., Na Moráni 5, 128 00 Praha 2.

Hovězí dobytek

Obálku či korespondenční lístek označte heslem „Soutěž“.

Vánoční bonboniéra

Ze správných odpovědí vylosujeme na příštím setkání v Seči (16.–17. 6. 2012) tři výherce.

Mužské jméno (15. 7.)

Soutěžní otázky: 1. Pravá srdeční komora přečerpává: a) odkysličenou krev z velkého tělního oběhu do aorty (srdečnice) b) odkysličenou krev přicházející z pravé síně do plicnice, aby se v plicích okysličila c) okysličenou krev do plicní tepny (plicnice)

Lékařský zákrok Mléčný výrobek

Evropský stát

Zmrzlá voda Dráha pro vlak Plemeno Místnost Nerozvinutý květ

2. Objem krve v lidském těle činí zhruba: a) 5 litrů b) 8 litrů c) 4 litry

Alkoholický nápoj

3. Podle odborných doporučení by denní spotřeba soli neměla překročit: a) 10 g b) 3 g c) 2 g

Ženské jméno (12. 8.)

| 2 |

Jezdec na koni Prapor

Plakat Jméno koně (vítěz Velké pardubické)

SDRUŽENÍ PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ

STRAVOVÁNÍ A PITNÝ REŽIM U PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ Články, doporučeními a novými poznatky v oblasti zdravé výživy v poslední době laické i odborné časopisy, literatura a média doslova přetékají. Řada z nás se snaží pochytit třeba jen útržky z propagovaných moderních a „nových“ trendů v oblasti zdravé výživy, a když už se jimi neřídíme, máme alespoň dobrý pocit, že jsme informováni, jdeme s dobou a případně své postřehy můžeme předávat svému okolí.

Realita ale ani zdaleka nekopíruje množství publikovaných informací o zdravé výživě a správné životosprávě. V čem je chyba? Myslím, že celá řada současných tvrzení a „převratných objevů“, co je zdravé a co je pro náš organismus nevhodné či dokonce škodlivé, je až přehnaně úzkostných a tendence chovat se maximálně zdravě ve všech ohledech, občas dohnaná ad absurdum, je možná zamýšlenému účinku spíše na škodu. Osobně dávám za pravdu našim předkům a myslím si, že racionální dieta znamená nevyhýbat se ničemu s tím, že základním principem je STŘÍDMOST, neboli nepřekročit určitou mez. Tak jako ve všem v životě však není lehké tuto rovnováhu či zlatou střední cestu nalézt. A pokud už z ní vybočíme, je dobré si to uvědomit a zjištěný výkyv jaksi vyvážit – konkrétně ve stravování myšleno například pohybem, energeticky chudší stravou v dalších dnech a podobně. Odvrátím se nyní od zcela obecných a nudných filosofických úvah o výživě, které jsem si však nemohla odpustit, ­neboť jejich ústřední myšlenku ještě po­užiji v závěru článku, a přejdu k původnímu tématu. Existují specifické skupiny jedinců, resp. pacientů (např. diabetici, nemocní s celiakií apod.), u nichž bez striktních dietních úprav ztrácejí veškerá léčebná opatření, a  to včetně far­makoterapie, smysl. Tito nemocní musejí být skutečně velmi obezřetní v  dietním režimu, prohřešky proti doporučované výživě mohou znamenat i akutní zhoršení jejich zdravotního ­stavu či dekompenzaci nemoci. Početnější skupinu však tvoří nemocní, jejichž jídelníček v  zásadě nevylučuje zcela ­konkrétní komponenty, strava tedy může zůstat rozmanitá, nicméně oproti zcela zdravým jedincům je nutno soustředit se na  složky méně vhodné, kontrolovat jejich příjem či zcela mini­ malizovat jejich konzumaci. Do této kategorie patří pacienti s plicní hypertenzí. Každopádně i  v  dietách léčebných doporučuji dodržovat základní principy sice obezřetněji než u  diet preventivních, určených dosud zdravým jedincům, nicméně žádným směrem nezabíhat do extrému. Co je podkladem dietních omezení u plicní hypertenze? V zásadě neexistuje potravina, kterou by odborníci na výživu pacientům s plicní hypertenzí vysloveně zakazovali. Je však třeba mít pevnou vůli a s některými potravinami to jednoduše nepřehánět a brzdit se v jejich konzumaci. Dále pak zásadněji sledovat složení stravy a s pomocí lékaře dodržovat pitný režim, zejména v určitých obdobích – např. při epizodě srdečního selhání. Zásady výživy pacientů s plicní hypertenzí mají tři základní opěrné body: I. Kontrola konzumace (spotřeby) soli a sodíku II. Restrikce (omezení) příjmu tekutin III. Dietní opatření při léčbě warfarinem

BULLETIN 2011

I. K  ontrola konzumace (spotřeby) soli a sodíku Prvním cílem je udržení vyrovnané bilance tekutin, případně dosažení bilance negativní. Sodík je prvek osmoticky aktivní, vázající vodu, a významnou měrou se podílí na vytváření rovnováhy vodního hospodářství v organismu. Hromadění vody v tkáních je u pacientů s PH častým problémem, protože klade vysoké nároky na srdce jako na pumpu, a vzniklým dlouhodobým tlakovým přetížením srdce bývá porušena právě jeho přečerpávací schopnost. Jednou z nejúčinnějších cest, jak hromadění vody v organismu zabránit, je redukovat v dietě množství soli (chemicky chlorid sodný, NaCl). Jestliže i přes nízkoslanou dietu kombinovanou s omezeným příjmem tekutin zůstává bilance pozitivní a otoky narůstají, měl by vám ošetřující lékař mimo farmakologická opatření ordinovat dietu nízko­sodíkovou. Nutno podotknout, že nízko­slaná nebo neslaná dieta nemusí být současně nízkosodíkovou! Je dokázáno, že účinnost nízkoslané diety se zvyšuje, je‑li strava chudá na sodík současně bohatá na vápník, hořčík, draslík a fosfor. Jaké potraviny vybírat a jak se chovat? Praktická doporučení pro nízkoslanou dietu a  doporučené denní hodnoty Doporučení pro omezení příjmu soli (NaCl): 1) Řada balených potravin a polotovarů nabízených v hypermarketech a super­ marketech obsahuje vysoký podíl soli. Kontrolujte proto hodnoty obsahu soli deklarované na obalech a sáhněte raději po nízkoslané verzi. 2) Jste‑li zvyklí solit všechny pokrmy, aniž byste je nejprve ochutnali, zabrzděte! Zbavte se tohoto zvyku, v mnoha případech zjistíte, že pokrm je slaný dostatečně i bez dalšího přisolování. 3) Nepřisolujte během vaření. K dosažení požadované slanosti často spotřebujete mnohem méně soli, když pokrm dle chuti dosolíte až servírovaný na talíři. Navíc každý strávník má jiné nároky na slanost pokrmu a lépe pak uspokojíte jednotlivce. 4) Naučte se méně přisolovat, nebo ještě lépe nepřisolovat vůbec. Nikoliv však naráz, nýbrž po krocích. Zkuste použít dvě párátka a jimi ucpat dvě dírky na slánce, kterou používáte. Každý den přidejte jedno nebo dvě další párátka. Až takto uzavřete všechny dírky na slánce, zkuste ji úplně vyhodit nebo odnést ze stolu. Doporučení pro omezení příjmu sodíku (Na): 1) Kontrolujte obsah sodíku v potravinách, zejména v polotovarech. Často jsou zdrojem velkého množství sodíku. Nenechte se zmást označením „­ light“ či „s nízkým obsahem sodíku“. Pro ilus­ traci: polévková lžíce sojové omáčky s redukovaným množstvím sodíku jej ve skutečnosti stále ještě obsahuje více než 0,5 g, což představuje téměř čtvrtinu doporučené denní dávky.

2) V ideálním případě se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem, jak moc musíte příjem sodíku omezit. Požadované rozmezí je velmi individuální, závisí na vašem zdravotním stavu a medikamentózní léčbě. Řádově se pohybuje mezi 0,005 až 0,120 g v jedné dávce. Které potraviny jsou tedy nevhodné a kterých byste se měli vyvarovat? Potraviny s vysokým obsahem soli (NaCl): \\ potraviny konzervované a naložené ve slaných nálevech: např. olivy, kysané zelí a obecně všechna naložená zelenina, sledi či nakládaná vejce, ale také dochucovaná mražená zelenina; \\ dochucovadla s vysokým obsahem soli (např. polevy, česneková pasta, kořenicí směsi na úpravu masa, celerová sůl, bujón, máslové mléko, kečup, sojová omáčka, worcester, „maggi“); \\ polotovary, příp. směsi pro přípravu jídel: instantní polévky, sušené maso, zelenina či různé pasty, dále uzeniny (párky, salámy, klobásy), uzené maso, uzená kuřecí prsa, obalované potraviny, ať už čerstvé či mražené; \\ pochutiny, jako bramborové chipsy, popcorn, preclíky, krekry a  solené oříšky; \\ některé instantní nápoje. Zdroje s vysokým obsahem sodíku (Na): \\ některé produkty farmaceutického průmyslu: ústní vody a zubní pasty, některá antacida ve formě tablet, Aspirin (50 mg Na/tableta) a některá laxativa nebo léčiva vázaná na předpis; \\ celerové a petrželové vločky; \\ kysané zelí, sýry, mléko (doporučené denní množství  – 250 ml), párky a uzeniny; \\ jakékoliv solené krekry a chipsy, rajčatová šťáva, přisolovaná zelenina, olivy. Konkrétní doporučení Doporučená denní spotřeba soli by neměla přesáhnout 3 g, v průměru však přitom v ČR činí 10–15 g. Podle Americké kardiologické společnosti by denní spotřeba samotného sodíku neměla překročit u zdravých jedinců 2,4 g (toto množství odpovídá 1¼ lžičky kuchyňské soli), u pacientů se srdečním selháním maximálně 2 g sodíku denně. Pro představu: ¼ kávové lžičky soli = 0,5 g sodíku ½ kávové lžičky soli = 1 g sodíku ¾ kávové lžičky soli = 1,5 g sodíku 1 kávová lžička soli = 2 g sodíku 1 kávová lžička jedlé sody = 1 g sodíku Na trhu se v poslední době objevují nové výrobky s nízkým či různě omezeným množstvím sodíku. Jsou zatím dostupné bohužel pouze ve velkých supermarketech nebo speciálních prodejnách se zdravou výživou. Co znamenají následující označení na potravinách a jaká mají splňovat kritéria podle amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug ­Administration, FDA) \\ Bez sodíku: méně než 0,005 g sodíku/porce \\ Velmi málo sodíku: méně než 0,035 g sodíku/porce \\ Málo sodíku: méně než 0,140 g sodíku/porce \\ Neslané: znamená pokrm bez přidané soli, nedosolovaný; tyto potraviny ne‑

musejí být zároveň nízkosodíkové, ne‑ boť určité množství sodíku je přiroze‑ ně přítomno v ingrediencích \\ Zdravě sodíku: znamená méně než 0,360 g sodíku a ne více než 0,480 g sodíku na jídlo (Pozn.: uvedené hodnoty uvádějí ob‑ sah sodíku v jedné porci, je proto třeba zkontrolovat, jaké množství je míněno jed‑ nou porcí.) Několik tipů na závěr \\ Chuť na slané klesá s časem. Solí šetřete a  solení omezujte pozvolna, po krůčcích. Stěží pak zaznamenáte absenci soli a naučíte se více vychutnat pravou chuť pokrmu. \\ Zkuste nahradit sůl či doladit neslanou chuť kořením. Použít můžete různé druhy pepře, česnek, cibuli, čerstvé či sušené bylinky (kmín, fenykl, majoránku, bobkový list, pažitku, jalovec, kopr, petrželku, nať z cibule). \\ Sůl obohacená draslíkem se může stát výhodným potravinovým doplňkem, zejména při nedostatku draslíku ve vaší krvi, což se u pacientů se srdečním selháním užívajících diuretika nezřídka stává. Avšak při sklonu k hyperkalémii (nadbytku draslíku) je naopak nevhodná. O jejím používání je vhodné raději se poradit s lékařem. Totéž platí pro potraviny s vyšším obsahem draslíku (z ovoce zejména meruňky, banány, ořechy atd.). II. Restrikce (omezení) příjmu tekutin Restrikce denního příjmu tekutin může zabránit vzniku otoků a významně snížit retenci tekutin u pacientů se srdečním selháním. Denní přívod tekutin by u  těchto pacientů měl být snížen na  méně než 2 litry denně. Rozmezí je však velmi individuální, řídí se nejen funkcí kardiovaskulárního systému a přidruženými chorobami, ale i aktuál-

ním zdravotním stavem. Nejčastěji se pohybuje mezi 1–2 litry denně. Každý pacient by se o konkrétním, pro něj ideálním, denním příjmu tekutin měl poradit se svým lékařem. Několik praktických rad \\ Měřte si celkovou spotřebu tekutin (nejen nápojů) každý den, zejména v prvních dnech. Objem 2 litry představuje asi 8,5 šálků běžné velikosti. Nezapomeňte do denního příjmu započítat vodu na zapití léků. Polévku, koktejly, ledové tříště a zmrzlinu počítáme rovněž mezi tekutiny. Jeden kopeček zmrzliny zhruba odpovídá 0,5 šálku vody. \\ Jedním z důležitých ukazatelů retence (zadržování) tekutin je hmotnost. Važte se denně, především zpočátku. Jestliže se vaše hmotnost zvýší o více než 1 kg za den a zvyšování hmotnosti pokračuje v dalších dvou až třech dnech, upozorněte na to svého kardiologa. \\ Vytvořte si deník nebo přehled spotřeby tekutin a příjmu sodíku, resp. soli tak, abyste se lépe orientovali a měli představu o vaší denní konzumaci. Naučíte se tak s potravinami lépe zacházet a snadněji si vytvoříte stabilní rovnováhu. III. D  ietní opatření při léčbě warfarinem Strava při antikoagulační léčbě je kapitola sama pro sebe. Většina pacientů s plicní hypertenzí, zvláště s těžkou formou onemocnění, antikoagulaci podstupuje, u chronické tromboembolické plicní hypertenze je antikoagulační léčba conditio sine qua non (podmínkou, bez níž nelze). Na začátku této velmi důležité léčby, avšak velmi zranitelné v oblasti dávkování, kdy drobný nebo zdánlivě nevýznamný inzult dokončení na straně 4

Tabulka 1  Obsah vitaminu K ve 100 g vybraných potravin Potravina Brambory Brokolice Celer – lodyha Celer – hlíza Cukína Fazole Hrách zelený Hrách – vařený Chřest – vařený Kapusta listová Kapusta růžičková Kapusta kadeřavá Květák Kopr Kukuřice Mrkev karotka Okurka Paprika Pažitka Petržel nať Pórek Rajče Rajčatová šťáva Rebarbora Řeřicha Salát hlávkový Špenát Zelí bílé Zelí červené Zelí kysané Avokádo Jahody Kiwi Šípek Švestka

Obsah vitaminu K Potravina (μg/100 g) 5 130–200 300 41 11 43 35 23 40 817 570 40 17 400 40 17 16 15 380 620 14 8 4 11 57– 300 130 335 80 25 62 20 14 29 92 12

Cizrna Oves – zrno Oves – vločky Pšenice – otruby Pšenice – naklíčená Pšenice – celozrnná mouka Sója Sójová mouka Ořech vlašský Ořech lískový Ořech kešu Pistáciová jádra Olivový olej Ořechový olej Olej z kukuřičných klíčků Olej z pšeničných klíčků Saflorový olej Slunečnicový olej Sójový olej Máslo Mléko Sýr Tvaroh měkký 40 % tuku Vejce Žloutek Zelený čaj Káva Med Kuřecí srdce Játra kuřecí Játra hovězí Játra vepřová Játra skopová Játra tresčí Slanina

Obsah vitaminu K (μg/100 g) 264 50 63 82 131 30 190 200 2 9 26 60 50 15 60 24 11 8 3 30–60 4 25 50 48 147 712 10 25 720 80 75 56 89 100 46

|3|

dokončení ze strany 3 naruší účinek warfarinu ve smyslu plus nebo minus, bývají pacienti důsledně poučeni o cíli této léčby, možných rizikách a dietních opatřeních. Často jsou vybaveni praktickými příručkami, jichž existuje nepřeberné množství. Tento odstavec přináší tedy jen rámcové shrnutí a podtrhuje nejdůležitější principy dietních opatření souvisejících s antikoagulační léčbou. Antikoagulancia jsou léky zabraňující koagulaci (srážlivosti) krve, čímž snižují riziko vzniku krevních sraženin (trombů) a zlepšují proudění krve v cévách. Warfarin blokuje účinek vitaminu K v organismu, brání jeho regeneraci a vytváří tak jeho nedostatek. Nicméně vazba na příslušný enzym je kompetitivní a vysoký příjem vitaminu K může překonat antikoagulační účinek warfarinu. Aktivita warfarinu však není ovlivněna jen obsahem vitaminu K v potravě, ale také např. onemocněním trávicího ústrojí, teplotou, resp. probíhajícím zánětlivým onemocněním, působením celé řady jiných léčiv, přívodem vitaminu C. V důsledku velmi nestabilní aktivity warfarinu je nutné jeho účinnost pravidelně kontrolovat krevními odběry (znáte jako Quickův test, který zjednodušeně

řečeno informuje, kolikrát je krev naředěna ve srovnání s přirozeným stavem, tedy se srážlivostí krve zdravého jedince). Vitamin K patří do skupiny vitaminů rozpustných v tucích, do krve se vstřebává z trávicího traktu střevní stěnou. Zdrojů vitaminu K je celá řada, vyskytuje se v rostlinné stravě, vytváří jej bakterie, které přirozeně osídlují lidské střevo, a jeho regeneraci (obnovu) v organismu zajišťují složité biochemické pochody, v nichž se právě střetává s warfarinem. Díky těmto rozmanitým zdrojům bývá jeho nedostatek v organismu vzácný. Vitamin K má nezastupitelnou úlohu v procesu krevní srážlivosti, je totiž nezbytný pro tvorbu koagulačních faktorů, tj. bílkovin potřebných k přirozenému procesu krevní srážlivosti. Nadměrný přívod vitaminu K, jak již bylo zmíněno výše, může narušit protisrážlivý účinek warfarinu. Cílem dietních omezení při antikoagulační léčbě je upravit složení stravy tak, aby denní přísun vitaminu K kolísal co nejméně a nenarušoval účinek warfarinu. Nejbohatším zdrojem vitaminu K jsou především vnitřnosti (játra tresčí, kuřecí, hovězí, vepřová či skopová nebo zejména kuřecí srdce), zelenina (brokolice, kapusta, květák, špenát, zelí, petržel), některé druhy ovoce (kiwi, jahody, švestky,

šípek). Hojně je obsažen v různých druzích ořechů a olejích. Stručný přehled o kvantitativním zastoupení vitaminu K v jednotlivých potravinách přináší tabulka 1. Důležitá upozornění \\ Vitamin K je termostabilní, tzn. odolný vůči tepelné úpravě i délce skladování, zpracováním potravin se proto jeho množství podstatněji nemění (např. smažením snížíme obsah vitaminu K o 10–15 %). \\ Ke značným ztrátám vitaminu K dochází, je‑li potravina vystavena dennímu světlu (např. v rostlinném oleji potom klesne jeho obsah o 50 % za den). Pacienti užívající warfarin musejí hlídat svůj příjem vitaminu K potravou. Od‑ borníci radí konzumovat stabilní množství vitaminu K bez větších výkyvů. Stabilita v příjmu neznamená restrikci v příjmu. I lidé užívající warfarin mohou přijímat 90–120 µg/den, což jsou zároveň současná dietní doporučení pro zdravou dospělou populaci. Co říci závěrem? Dobrou zprávou je, že odborná výživová doporučení pacientům s plicní hyper-

tenzí v podstatě žádnou potravinu zcela nezakazují (v kontrastu s dietou diabetickou, bezlepkovou apod.). Jde pouze o jednoduchou volbu: buď příjem méně vhodných složek stravy redukovat, nebo najít pro nemocný organismus jeho únosné množství. Nevěšte hlavu. Stejně jako by si zdravá populace měla zachovat zdravý rozum ve stravovacích návycích (a nejen v nich ☺), i v dietě částečně nebo zcela specifické lze najít jistou vyváženost. Přejídání je zásadně špatné, stejně jako hladovění. Nadměrná konzumace příliš tučných a kořeněných jídel nebo nadměrných porcí vede k distenzi (roztažení) žaludku a podráždění chemoreceptorů (speciálních detektorů zaznamenávajících složení potravy), což vše může vést k aktivaci centra zvracení v prodloužené míše, a ve svém důsledku pokud ne přímo k zvracení, pak alespoň k nepříjemným pocitům nevolnosti (nausea). Nezoufejte tedy, když se pacientům s plicní hypertenzí zdůrazňuje nevhodnost přejídání. Přejídat by se neměl nikdo. Nausea a zvracení způsobují rozvrat vnitřního prostředí a narušují v organismu celkové hospodaření s vodou, což pro jedince se srdečním selháním představuje potenciálně velké komplikace kvůli sní-

ženým kompenzačním schopnostem kardiovaskulárního systému. Nic nepřehánět znamená nezabíhat do extrému oběma směry. Nemusíte úplně vyřadit sůl, především nikoliv ze dne na den. Významné omezení příjmu soli platí opravdu jen pro úzkou skupinu jedinců, protože obecně přesolujeme všichni a rovněž všichni bychom měli solí šetřit. Stejně tak restrikcí tekutin není míněno, že přestanete pít a budete dehydratováni. Kontrola příjmu vitaminu K v potravě u antikoagulovaných pacientů neznamená, že se vzdají oblíbených druhů zeleniny či ovoce a budou trpět nedostatkem jiných vitaminů a minerálů. Nesnažte se rázem překopat svůj jídelníček. Pouze se jej pokuste jaksi přizpůsobit vašim požadavkům. Inspirujte se následujícím přirovnáním – je to obdobné jako s módou. Všechny ženy nejsou a nemohou být modelky, nemají dokonalá těla, pravidelné linie a ideální křivky. Přesto se mohou slušivě obléci za předpokladu, že jim nechybí cit a jistá dávka vkusu. A proto vám vzkazuji – jednoznačně si pochutnejte, ale nezapomeňte dodržet kulinářské pravidlo číslo jedna – vždy přidejte špetku rozumu. ☺ MUDr. Regina Votavová

PUMPY PRO PACIENTY S PLICNÍ HYPERTENZÍ (ČASTO KLADENÉ OTÁZKY) Plicní hypertenze je obtížně léčitelné chronické onemocnění. Léčebné přístupy v zásadě dělíme na medikamentózní a chirurgické, vhodné však jen pro úzkou skupinu pacientů. Farmakoterapii představuje na jedné straně léčba tzv. konvenční, složená z medikamentů vysloveně základních ovlivňujících příznaky spojené zejména se srdečním selháváním, a léků s protisrážlivým účinkem. Druhou skupinu tvoří léčiva, která různými specifickými mechanismy rozšiřují plicní cévy – odtud léčba specifická. Řada těchto přípravků je vzhledem k jejich vlastnostem a dalšímu osudu v organismu vyráběna v jiné formě než tabletové. Tyto přípravky se potom aplikují speciálními přenosnými přístroji k tomu určenými – pumpami. V následujícím textu se budeme zabývat popisem a ovládáním pump pro podávání treprostinilu (Remodulin®) a epoprostenolu (Flolan®). Pro aplikaci těchto léků platí specifická pravidla a jisté zásady, které je v rámci prevence možných komplikací třeba dodržovat. Jelikož nejde o léčbu běžnou, nýbrž určenou úzké skupině pacientů, s řadou možných nežádoucích účinků či komplikací a v neposlední řadě také nákladnou, hrazenou zdravotními pojišťovnami pouze ve striktně vymezených případech, soustřeďuje se do specializovaných center. Z různých důvodů se doporučuje zahájit tuto léčbu za současné hospitalizace, pod pečlivou kontrolou lékařů a zdravotníků (měření frekvence tepu, krevního tlaku, sledování nežádoucích účinků, krevní odběry atd.). Léčebná množství treprostinilu a epoprostenolu se pohybují v tisícinách a miliontinách jednotek, a protože je nutno je většinou podávat nepřetržitě (kontinuálně), musí se lék naředit v přesném poměru dle ordinace lékaře, a to do roztoku, který je pumpou aplikován buď do podkoží, či přímo do žilního systému. Po  dobu hospitalizace jsou pacienti edukováni vyškolenou zdravotní sestrou. Učí se manipulaci s pumpou a ředit lék. Velmi důležité je také zaškolení rodinných příslušníků pro případ, že pacient není v době, kdy se nachází mimo nemocnici, schopen s pumpou manipulovat sám. Každá pumpa je vybavena návodem v českém jazyce. Je zde popsán přesný postup při manipulaci s pumpou, vysvětlen

| 4 |

význam alarmů signalizujících problémy (vybitá baterie, přerušení aplikace léku, zalomení setu). Pokud se stane, že pumpa nefunguje nebo alarm hlásí problém, stačí kontaktovat lékaře nebo sestry. Během telefonického kontaktu se pak pokusíme odstranit problém, popřípadě zajistíme novou pumpu do další ambulantní kontroly. Po propuštění jsou pacienti vybaveni dvěma infuzními přístroji, to pro případ nefunkčnosti či rozbití jedné z pump. Pokud k takové situaci dojde, musí pacient ihned kontaktovat lékaře nebo zdravotní sestru v centru pro plicní hypertenzi a požádat o pomoc. Zdůrazňujeme nezbytnost kontinuální aplikace těchto léků. Přerušení aplikace v delším časovém úseku může pro pacienta znamenat výrazné zhoršení stavu, v horším případě může mít i fatální následky. Pokud je léčba přerušena, nemělo by to být na dobu delší, než jaká je potřeba k výměně léku či vykonání osobní hygieny. V rámci prevence závažných infekčních komplikací je nutné zacházet s pumpou a manipulovat s roztokem léku co nejobezřetněji a skutečně dodržovat sterilní (aseptické) podmínky. Pravidlem číslo jedna by mělo být důkladné umytí rukou před přípravou nebo výměnou roztoku. Lék s účinnou látkou treprostinil (Remodulin) Aplikuje se infuzní pumpou dvěma způsoby. Jednak pomocí tenkého podkožního katétru, který se aplikuje přes speciální jehlu (jehla se odstraňuje po vpichu) do podkož-

fekci. Pacient se může sprchovat, ale není možné plavat, a to kvůli zásobníku s účinnou látkou a pumpě (musí zůstat v suchu). U podkožní aplikace je dokonce možné na krátkou dobu pumpu odpojit, místo vpichu zajistit (uzavřít vstup do katétru) a přelepit opět voděodolnými náplastmi. Pokud je pacient schopen pumpu pořádně zabalit do voděodolného pouzdra, může se vykoupat (plavat) i s pumpou.

ního tuku – nejlépe v okolí pupku, popřípadě stehenní či jiné oblasti, kde je dostatek podkožního tuku. Druhou možností je přímé podání nitrožilní – katétr se zavádí v oblasti pod klíční kostí do podklíčkové žíly. Výměnu katétru se doporučuje provádět jednou za 4–6 týdnů. Rychlost aplikovaného léku se nastavuje v ml/hodinu. Treprostinil se nemusí chladit, je stabilní při pokojové teplotě do 25 °C, nicméně doporučuje se uchovávat ho až do použití v chladničce, nejdéle však tři měsíce. Dále lék nesmí být vystaven světlu, proto je pumpa i s lékem uložena v pouzdře, které pacienti nosí u sebe. Nejčastějšími nežádoucími účinky treprostinilu jsou bolestivost a zarudnutí v místě vpichu. Může se objevit zarudnutí v obličeji, nevolnost, zvracení, průjmy, bolesti hlavy. O všech těchto nežádoucích účincích informujte svého lékaře. Některým komplikacím lze předejít podáním prostředků, které např. tiší bolest v místě vpichu. Lék s účinnou látkou epoprostenol (Flolan) Originální balení léku obsahuje lahvičku s lékem samotným a lahvičku s rozpouštěcím roztokem (50 ml). Lék se pomocí jehel a injekčních stříkaček naředí do zásobníku, ze kterého musí být odstraněn všechen vzduch. Připravit jej lze 3 hodiny před plánovanou aplikací. Epoprostenol je nutné udržovat v chladu a temnu.

Po celou dobu aplikace musí být chlazen pomocí zmrazených chladicích sáčků. Tento fakt je považován za nevýhodu tohoto léku, respektive se tak snižuje komfort léčby samotné. Epoprostenol má na rozdíl od treprostinilu velmi rychlý poločas rozpadu (2–3 minuty oproti 2–3 hodinám), aplikace proto nesmí být přerušena na déle než několik málo minut. Epoprostenol je aplikován nitrožilně, a to tzv. centrální linkou přímo do oběhu. Katétr se zavádí v místním znecitlivění (lokální anestezii) do krční (jugulární) nebo podklíčkové (subklaviální) žíly a cestou žilního řečiště sahá až k pravé srdeční síni. Přechodně může být katétr také aplikován do žíly na ruce, např. v případě infekce nebo nutnosti centrální linku vyměnit. Při tomto způsobu je z důvodu velkého rizika infekčních komplikací kladen velký důraz na hygienu a aseptickou péči. Nežádoucí účinky epoprostenolu jsou např. bolesti čelistí (zejména při zahájení léčby, později většinou vymizí), bolesti hlavy, nevolnost, průjmy, zvracení, bolest v lýtkách a nohou. Pumpa na epoprostenol je těžší než ostatní pumpy, ale jednodušší k manipulaci. Zvláštní kapitolou při léčbě pomocí pumpy je vykonávání osobní hygieny. U nitrožilního podání nelze pumpu odpojit a místo, kde centrální linka vstupuje do těla, musí být přelepeno voděodolnými náplastmi (nejlépe několik vrstev), aby byla co nejvíce zajištěna ochrana proti in-

Na závěr několik užitečných rad: \\ Bezpečnostní smyčky: při úpravě katétru pro infuzní podávání se doporučuje na závěr na několika místech vytvořit tzv. bezpečnostní smyčky a přilepit je k tělu. To aby nedošlo k vytažení celého katétru, pokud byste náhodou za katétr zatáhli či někde zachytili. \\ Telefonní číslo: ideální je mít na pumpě napsané telefonní číslo vašeho centra pro léčbu PH, aby v případě potřeby mohl telefonovat někdo z vašich blízkých či právě přítomných. \\ Ochrana před počasím: pumpy i léky je nutno chránit před extrémním počasím (mráz, velmi vysoká teplota – přímé slunce). \\ Cestování: mějte vždy lék u  sebe, o zásadách při cestování jsme již informovali a krátká stať je dostupná i na webových stránkách SPPH. \\ Magnetická rezonance: při vyšetření je nutné pumpu umístit mimo působení magnetického pole, aby nedošlo k vymazání jejího naprogramování. V tomto článku jsme se vám snažili přiblížit základní informace týkající se kontinuální medikamentózní léčby pomocí speciálních pump. V případě jakéhokoliv problému se vždy obraťte na zdravotníky a lékaře z center pro plicní hypertenzi. Hodně informací se také dozvíte na pravidelných workshopech, které se konají každý rok na víkendových setkání členů SPPH, kde si zkušenosti vyměňují sami pacienti a kde jim lékaři či sestry odpoví na dané dotazy. Bc. Andrea Hýblová

SDRUŽENÍ PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ

FYZIOLOGIE SRDCE A PLIC Fyziologie srdce a plic je svým rozsahem a složitostí tématem, které by vydalo na celou knihu. Stěží jej může postihnout v celé šíři jediný článek. Pro zjednodušení, zestručnění a lepší pochopení snad postačí následující zkratkovitý přehled. Srdce a plíce jsou uloženy v hrudní dutině. Patří mezi životně důležité orgány, vzájemně úzce spolupracující. Dalo by se říci, že srdce představuje pohonný článek, motor oběhové soustavy, a plíce jsou přirozeným oxygenátorem (okysličovačem) poháněného média – krve. Srdce Samotné srdce je uloženo mezi plícemi, hrudní kostí a bránicí, u člověka většinou ze dvou třetin na levé straně. Má tvar kužele, který směřuje svým hrotem doleva a dolů. Zevně je chrání vazivový obal – perikard, neboli osrdečník, složený ze dvou tenkých listů (vnitřní se nazývá epikard). Mezi těmito dvěma listy se nachází úzký tzv. perikardiální prostor, jenž je fyziologicky vyplněn malým množstvím tekutiny, která chrání srdce před třením a nárazy. Při některých chorobných stavech se množství tekutiny zvětšuje, což může mít neblahý vliv na srdeční funkci. Další a nejsilnější vrstvou srdce je svalovina – myokard. Svalovina je příčně pruhovaná a není ovlivnitelná vůlí. Nejvnitřnější vrstvu, uloženou pod myokardem a směřující do srdečních dutin, tvoří vazivová blána – endokard. Endo­kard je pokryt endotelem, což je výstelka cév bezprostředně omývaná krví. U  dospělého člověka je srdce asi 12 cm dlouhé a  8–9 cm široké. Jeho hmotnost se liší podle pohlaví, u mužů

se pohybuje kolem 280–340 g, u  žen 230–280 g. Srdce je pumpa, která musí zajistit tělesným tkáním a orgánům dostatečný přísun okysličené krve k pokrytí jejich metabolických potřeb. Funguje jako velmi výkonné čerpadlo. U dospělého člověka v klidu za minutu napumpuje do velkého oběhu kolem 5 litrů krve (srdeční výdej), a to průměrně 70 stahy. Denně se srdce tedy stáhne zhruba 100 000krát. Při tělesné zátěži je schopno krátkodobě zvýšit objem přečerpávané krve až na 15 i více litrů za minutu. Aby mohl srdeční sval pracovat, potřebuje také kyslík a živiny. Vlastní zásobování srdce zajišťují dvě koronární (věnčité) tepny, pravá a levá, odstupující z aorty (srdečnice) těsně nad waortální chlopní. Vytvářejí jemnou krajkovou síť, která obkružuje celé srdce a svým tva-

BULLETIN 2011

rem připomíná věnec. Odtud pochází název „věnčité tepny“. V podstatě zrcadlový obraz koronárních tepen představuje systém srdečních žil. Ty mají za úkol odvádět krev ze srdečního svalu zpět. Tyto žíly jdou paralelně s tepnami a vyprazdňují se do pravé síně, kam ústí jejich nejsilnější kmeny. Jak je již zmíněno výše, srdce je dutý svalový orgán rozdělený přepážkami na celkem čtyři srdeční oddíly – pravou síň a pravou komoru a levou síň a levou komoru. Pravostranné oddíly představují oddíly „nízkotlaké“, levostranné „vysokotlaké“. Znamená to, že tlak v levé komoře je za normálních okolností stejný jako tlak v aortě (srdečnici) – tj. < 140 mm Hg (milimetrů rtuti). Protože levá komora musí při své činnosti překonávat takto vysoké tlaky, aby vypudila během jednoho stahu potřebný objem krve do velkého oběhu, je tomu přizpůsobena mohutnější svalovinou. Stěna levé komory dosahuje tloušťky až 15 mm, je tedy asi třikrát silnější než svalovina komory pravé. Pravá komora je naopak tenčí, pracuje jako pumpa v malém plicním oběhu, kde normální maximální tlaky nepřevyšují 30 mm Hg. Obě síně mají svalovinu vyvinutou méně, neboť nevykonávají tak náročnou funkci. Mezi síněmi a komorami, stejně jako mezi komorami a velkými cévami, se nacházejí chlopně, které fungují jako ventily a usměrňují tok krve.

Jak dochází k okysličování krve? Oběhová soustava jako celek Odkysličená a na živiny chudá žilní krev se vrací od cílových orgánů do srdce, konkrétně do pravé síně, a to horní a dolní dutou žilou. Z pravé síně se přes trikuspidální (trojcípou) chlopeň krev dostává do pravé komory, která ji přečerpává do plicnice (plicní tepna, která má zvláštnost – vede odkysličenou krev)‚ aby se v  plicích znovu okysličila  – hovoříme o malém plicním oběhu. Kyslíkem obohacená krev se potom z plic vrací plicními žilami (rovněž zvláštnost, v ostatních žilách je vždy krev odkysličená) do levé síně, odtud je její tok usměrňován přes mitrální (dvojcípou) chlopeň do levé komory. Levá komora vypuzuje tepennou krev do aorty, čímž se dostává dále do velkého tělního oběhu, aby vyživila cílové orgány a tkáně.

Srdeční cyklus se člení do dvou hlavních fází: \\ Systola je koordinovaný stah srdeční svaloviny síní nebo komor. \\ Diastola je uvolnění (relaxace) srdečního svalu. Oba oddíly, tzn. pravostranný i  levostranný, pracují současně. Při diastole síní (za současné systoly komor) přitéká do pravé síně oběma dutými žilami krev z  velkého tělního oběhu, zatímco do levé síně přitéká krev z plicních žil. Následuje systola obou síní (současně s diastolou obou komor), při které je krev ze síní vypuzena do komor. Aby nedocházelo ke zpětnému toku krve z komor do síní, je mezi pravou síní a pravou komorou trojcípá chlopeň a mezi levou síní a levou komorou chlopeň dvojcípá. Tyto chlopně se při následné systole komor uzavřou a krev z komor je vypuzena do kmene plicnice a do aorty. Zpětnému toku krve do komor brání poloměsíčité chlopně uzavírající vstup jak do plicního kmene, tak do aorty. Každou systolou je tak ze srdce vypuzeno průměrně asi 70 ml krve. Množství krve, které jedna komora přečerpá za minutu, se nazývá minutový srdeční výdej. Minutový výdej = tepový objem × srdeč‑ ní frekvence. U člověka v klidu je srdeční frekvence 70–80 stahů za minutu. Klidový minutový srdeční výdej je tedy 5–6 litrů/minutu, což zhruba odpovídá celkovému množství krve v těle. V případě potřeby se ale dokáže zvýšit více než pětkrát,

a to hlavně zrychlením srdeční frekvence. Za celý život člověka udělá srdce zhruba 2,5 miliardy stahů. Srdce je do jisté míry orgán autonomní. Podněty ke kontraktilitě (stažlivosti) srdečního svalu vznikají přímo ve vlastní svalovině, přesněji ve speciálně vyvinutých svalových buňkách, kardiomyocytech, tvořících tzv. převodní soustavu srdce, jíž se šíří vzniklý vzruch – elektrický potenciál. Vzruch, resp. elektrický potenciál vzniká rytmicky, fyziologicky v buňkách sinoatriálního uzlu uloženého v pravé síni, který je udavatelem rytmu, tzv. krokoměrem (pacemakerem). Této vlastnosti se říká automacie. Elektrickou aktivitu srdce můžeme na povrchu těla snímat pomocí elektrokardiografu (EKG). Srdeční frekvence je řízena pomocí auto­nomních nervů nebo humorálně

(hormonálně). Nejvýznamnější řízení frekvence mají na starosti nervy. Sinoatriální uzel je pod vlivem vegetativního nervového systému, který ovlivňuje rychlost tvorby vzruchů. Parasympatická nervová vlákna zpomalují srdeční frekvenci, snižují kontraktilitu a zpomalují vzrušivost myokardu. Zcela opačně působí vlákna sympatiku – zrychlují srdeční frekvenci, zvyšují sílu kontrakce a vzrušivost myokardu. Srdeční frekvence může být ovlivněna i hormonálně. Katecholaminy, hormony nadledvin adrenalin a noradrenalin působí stejně jako sympatikus, acetylcholin má účinky shodné s  působením parasympatiku. Vliv na práci srdce mají i hormony slinivky břišní (pankreatu)  – glukagon zrychluje srdeční frekvenci a zvyšuje sílu kontrakcí, inzulin také zrychluje srdeční činnost. Ženský pohlavní hormon progesteron naopak srdeční frekvenci zpomaluje. Plíce Plíce jsou párový, houbovitý, velmi křehký a mohutně prokrvený orgán. To, že jsou plíce značně prokrveným orgánem je podmíněno dvěma paralelními plicními krevními řečišti. Jedno slouží k výživě samotného orgánu, proto se nazývá nutritivní, a je jím do plic přiváděna okysličená krev. Druhé řečiště je funkční, dochází v něm k okysličování krve určené posléze velkému tělnímu oběhu. Toto řečiště tvoří nejprve plicní tepny, větve plicnice, které přivádějí neokysličenou krev. Dále se větví podobně jako průdušnice a průdušinky až na kapiláry, které opřádají alveoly (plicní sklípky). Cévy nesoucí okysličenou krev se spojují v plicní žíly, které ústí do levé předsíně srdce. Ze srdce je pak okysličená krev rozváděna po celém těle. Podobně jako srdce, i plíce jsou obaleny tenkou vazivovou blánou – pleurou. Pleura má dva listy: vnější – pohrudnici a vnitřní – poplicnici. Mezi oběma listy se nachází pohrudniční dutina, fyziologicky vyplněná malým množstvím tekutiny, která umožňuje hladký pohyb. V pohrudniční dutině je podtlak, který zabraňuje kolapsu měkkých plic a umožňuje jejich naplnění vzduchem při nádechu. Při proděravění pohrudnice se tlaky v pleurální dutině vyrovnají a plíce zkolabuje. Tento stav se nazývá pneumothorax.

Mezi plícemi je pleurou obalený prostor, středohrudí, ve kterém je uloženo srdce a ve kterém probíhají důležité cévy, nervy a jícen. Každá plíce má zhruba trojúhel­ níkový tvar, levá plíce je menší než ­pravá. Plicní základna se dotýká hlavního dýchacího svalu savců, bránice. Plicní hrot směřuje směrem k  hlavě. Plíce jsou rozčleněny na laloky, u člověka má pravá plíce laloky tři, menší levá má laloky dva. Vnitřek plic se skládá z ­rozvětvujících se bronchů (průdušek), tedy dolních cest dýchacích a  dýchacího oddílu, části, kde dochází k  výměně plynů. Průduška, která vstupuje do plic plicní brankou, se u člověka ­větví na průdušky menšího a nejmenšího kalibru, a tvoří tak průduškový strom. V průběhu větvení se mění stavba stěny průdušek. Hlavní průduška, která má podobnou stavbu stěny jako trachea (průdušnice), je tvořena chrupavkou. S každým dalším větvením chrupavky ubývá a relativně přibývá hladké svaloviny. Sliznice je pokryta řasinkovým epitelem. Řasinky kmitají směrem ven a  pomáhají odstraňovat nečistoty z dýchacích cest. Jedna terminální průduška ventiluje jeden plicní lalůček, který představuje funkční jednotku. V něm se větví na  bronchioly (průdušinky), které už patří k dýchacímu oddílu plic. Průdušinky se několikrát rozvětví až na respirační průdušinky, které ústí do plicních sklípků (alveolů). Každý respirační bronchiolus zásobí vzduchem asi 200 alveolů. Dohromady v  obou plicích je přes 300 milionů plicních sklípků a  jejich celkový povrch je 40–100 m2. Alveoly neboli plicní sklípky jsou tenkostěnné váčky opředené krevními kapilárami. Do alveolů se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, a naopak oxid uhličitý se dostává do alveolů a při výdechu odchází z těla ven. Proudění vzduchu v plicích se označuje pojmem plicní ventilace. Inspirium (nádech) je aktivní proces, při kterém se stahem bránice a vnějších mezižeberních svalů zvětší objem hrudní dutiny a plíce se vlivem podtlaku v pohrudniční dutině roztáhnou a naplní vzduchem. Expirium (výdech) je za normálních okolností děj pasivní. MUDr. Regina Votavová

|5|

NOVÉ PARKOVACÍ PRŮKAZY Od 1. srpna 2011 platí nový parkova‑ cí průkaz označující vozidlo přepravu‑ jící osobu těžce zdravotně postiženou (zákon č. 133/2011 Sb., kterým je novelizován § 67 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů – Zákon o  silničním provozu). Tento parkovací průkaz bude platný také v zemích Evrop‑ ské unie. Vyhláška, která nový parkova‑ cí průkaz upravuje, je již hotova, proto v současné době již lze žádat o výměnu stávajícího označení O1 nebo O2 (znak vozíčkáře do auta) za parkovací průkaz. Označení vozidla O1 a O2 platí až do kon‑ ce roku 2012. Je samozřejmé, že držitel průkazu musí v členských zemích EU dodržo‑ vat tamní předpisy o  využití parko‑ vacího průkazu. Zatímco se stávajícím označením invalidy nebylo možné parkovat na vyhrazených parkovacích místech (resp. majitel auta označeného znakem O1 nebo O2 riskoval odtažení vozu), s novým parkovacím průkazem v zemích EU na těchto vyhrazených plochách parkovat můžete. Jiná situace ovšem nastává, pokud se osoba zdravotně postižená v EU přepravuje na dálnicích. Zatímco v ČR je majitel parkovacího průkazu osvobozen od platby dálničního poplatku (nemusí mít dálniční známku, ale musí umístit na dobře viditelné místo parkovací průkaz), v zahraničí tato úleva neplatí. Chystáte‑li se cestovat, je dobré zjistit si předem podmínky toho kterého státu. Ve většině případů však úleva neplatí a i zdravotně postižená osoba si musí zakoupit zahraniční dálniční známku.

I když v některých zemích můžete narazit na tolerantního policistu, krajně nedoporučuji riskovat. Nový parkovací průkaz se vztahuje na občany, kteří dnes používali ozna‑ čení vozidla O1 a O2. Parkovací průkazy vydávají opět obce s rozšířenou působnosti (MÚ, OÚ – sociální odbor), které doposud vydávaly označení O1 či O2. (Od 1. ledna 2012 by však v souvislosti se sociální reformou tyto průkazy měl vydávat Úřad práce – tuto informaci si však ověřte dříve, než si půjdete průkaz vyzvednout). Parkovací průkaz může být vydán pouze osobě, která je držitelem výhod II. a III. stupně (průkaz ZTP a ZTP/P), s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou. U osob s praktickou nebo úplnou hluchotou, které jsou držitelé mimořádných výhod II. stupně, bude nadále vydáváno označení O2. K  výměně parkovacího průkazu se musí dostavit osobně osoba zdravotně postižená, protože bude svůj nový parkovací průkaz podepisovat. Dále potřebuje jednu fotografii a platnou průkazku ZTP nebo ZTP/P. Parkovací průkaz je zataven do fólie. Pro využívání parkovacího průkazu platí i nadále všechna ustanovení, kte‑ rá se týkala označení O1 a O2. To znamená, že parkovací průkaz je nepřenosný na jinou osobu a může být použit pouze v případě, řídí‑li vozidlo osoba se zdravotním postižením, nebo je‑li osoba, která je držitelem parkovacího průkazu, ve vozidle přepravována. Přepravovaná osoba se zdravotním postižením je na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie povinna

Parkovací průkaz Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením pro osoby se zdravotním postižením

prokázat, že jí byly přiznány mimořádné výhody – vždy musí s sebou mít průkaz ZTP nebo ZTP/P. Nadále také platí, že v naléhavém případě držitel parkovacího průkazu nemusí dodržovat zákaz stání, přitom však nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu. Dále platí dosavadní ustanovení, která umožňují vjet do míst se značkou „zákaz vjezdu“ pokud je k ní připojena některá z následujících dodatkových tabulek: „jen zásobování“, „mimo zásobování“, „jen dopravní obsluha“ a „mimo dopravní obsluhy“. Držitel průkazu současně může v naléhavém případě vjet i do oblastí označených značkou „pěší zóna“. Platí i další ustanovení, která se týkají využívání vyhrazených parkovišť a zřízení vyhrazeného parkoviště v místě bydliště. (Pokud necháte vozidlo na vyhrazeném parkovišti v místě bydliště a na cesty odjíždíte jiným vozidlem, měli byste nechat průkaz v zaparkovaném vozidle. Tím byste ovšem nemohli využít průkaz na cestách. V tomto případě doporučuji zavolat si na místní oddělení obecní policie a dohodnout se na postupu). Výměna označení O1 a O2 bude probíhat do 31. prosince 2012, dosavadní označení O1 a O2 tedy platí beze změny až do konce roku 2012 (neplatí však v zemích EU, viz výše). Doporučuji ne­otálet a výměnu zajistit co nejdříve. Od 1. ledna 2012 dojde v rámci I. části sociální reformy k některým změnám v oblasti péče o osoby zdravotně postižené, a to například v systému dávkovém, pracovněprávním či při posuzování zdravotního stavu. Budu se snažit sestavit srozumitelný přehled v písemné podobě,

Číslo dokladu: Číslo dokladu:

Parkeerkaart - B Паркинг карти - BG Parkeerkaart B Parkovací karta - -CZ Паркинг карти -- BG Parkeringskort DK Parkovací karta- -EST CZ Parkimiskaart Parkeringskort DK Pysäköintiluvassa - FIN - EST Carte deParkimiskaart stationnement -F Pysäköintiluvassa Páirceáil cárta -- FIN IRL Carte de stationnement Parking carta--FI Páirceáil cárta IRL Δελτίο στάθμευσης - CY Parking carta- LT -I Parkavimo kortelė Δελτίο στάθμευσης Stāvvietas karti -- CY LV Parkavimo kortelė - -LT Carte de stationnement L Stāvvietas karti LV Parkolási kártya - H Carte de stationnement L Parking karta -- M Parkolási kártya -- H Parkausweis D Parking karta- -NL M Parkeerkaart Parkausweis- -PL D Karta parkingowa Parkeerkaart - -NL Cartão de estacionamento P Karta parkingowa Parkausweis- -PL A Cartão de estacionamento -P Parcare carte de - RO Parkausweis A Δελτίο στάθμευσης - GR Parcare carte de -- RO Parkovacia karta SK Δελτίο στάθμευσης GR Parkirna kartica - -SLO Parkovacia SK Parking karta card -- GB Parkirna kartica SLO Tarjeta de estacionamiento - E Parking card- -SWE GB Parkeringstillstånd Tarjeta de estacionamiento - E Parkeringstillstånd - SWE

CZ

CC 123 456 CC 123 456

Platnost do: Platnost do: Název a razítko vydávajícího orgánu: Název a razítko vydávajícího orgánu:

Vzor Evropské unie Vzor Evropské unie

Tento průkaz opravňuje držitele k parkování podle právníhodržitele režimu Tento průkaz opravňuje němž pobývá. kčlenského parkovánístátu, podle vprávního režimu členského státu, v němž pobývá.

Fotografie o rozměru Fotografie 35 x 45 mm o rozměru

Při použití musí být tato karta vystavena ve vozidle tak, Při použitívpředu musí být tato karta aby přednívpředu část karty byla tak, pro vystavena ve vozidle účelypřední kontroly aby částdobře karty viditelná. byla pro účely kontroly dobře viditelná.

35 x 45 mm

Příjmení: Příjmení:

CZ CZ

Jméno: Jméno: Podpis držitele: Podpis držitele:

ČESKÁ REPUBLIKA © Ministerstvo dopravy V případě nalezení dokladu jej odevzdejte vydávajícímu orgánu. ČESKÁplease REPUBLIKA dopravy In case of finding this card, return©itMinisterstvo to issuing authority. V případě nalezení dokladu jej odevzdejte vydávajícímu orgánu. In case of finding this card, please return it to issuing authority.

členové SPPH jej následně obdrží poštou, popřípadě e‑mailem. Změny budou také uveřejněny na našich webových strán-

kách. Již dnes však můžete většinu informací nalézt na stránkách www.mpsv.cz. Kateřina Nováková

ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY 2012

ZAPIŠTE SI DO KALENDÁŘE Podobně jako doposud, také v roce 2012 se pro vás budeme snažit připravit zajímavý program. Máte‑li po ruce tužku a papír, hned můžete začít znamenat – některé termíny a místa konání zajímavých akcí jsou známy již dnes. Vzhledem ke zkušenostem z let minulých si však vyhrazujeme právo na možnost změny. O každé akci budou členové samozřejmě informováni pozvánkou s podrobnostmi a podmínkami účasti. Pokud již nyní máte k akcím jakékoli připomínky či návrhy, stačí zavolat nebo napsat: E‑mail: info@plicni‑hypertenze.cz Mobil: 731 743 466 Adresa: Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s., Na Moráni 5, 128 00 Praha 2 (Prosíme, NEZASÍLAT DOPORUČENĚ!!!)

\\ Výše členských příspěvků pro rok 2012 je uvedena níže, nejzazší TERMÍN SPLATNOSTI ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKU ZA ROK 2012 JE 31. 3. 2012.

VÍKENDOVÉ SETKÁNÍ ČLENŮ SPPH 16.–17. 6. 2012 (sobota a neděle), Hotel Jezerka, Seč‑Ústupky

\\ Číslo účtu sdružení: 2156619001

REKONDIČNÍ POBYT 12.–19. 8. 2012 (od neděle do neděle), Hotel Zimní lázně Poděbrady

\\ Částka: UVEDENO VÝŠE – NĚKOLIK MOŽNOSTÍ

Pořádané akce rozhodně nejsou určeny pouze členům Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s. Rádi ve svých řadách uvítáme pacienty s plicní hypertenzí (a samozřejmě i jejich blízké), kteří mají zájem se na našich akcích ­podílet a účastnit se jich. Stačí jediné – kontaktovat nás a získat tak informace o podrobnostech.

\\ Poznámka pro příjemce: Do poznámky uveďte ČP 2012 A VAŠE ­PŘÍJMENÍ (např. ČP 2012 Konečná – členský příspěvek za rok 2012 uhrazený paní K ­ onečnou)

\\ 0 Kč děti do 18 let a zdravotní sestry \\ 200 Kč pacienti \\ 300 Kč ostatní (rodinní příslušníci, lékaři, přátelé) Přistupující členové budou příspěvky hradit současně se svým vstupem. A jak platit? Úhrady lze provádět dvojím způsobem – převodem z bankovního účtu nebo poštovní poukázkou. Veškeré údaje, které budou platbu identifikovat, uvádějte velmi pozorně, aby v případě chyby nedošlo ke zbytečnému nedorozumění. \\ Kód banky: 5500 (Raiffeisenbank) \\ Variabilní symbol: datum narození ve tvaru DDMMRRRR (např.: 15121980)

Na počátku roku 2012 bude všem členům rozeslán ještě dopis s podrobnějšími informacemi, a to e‑mailem a klasickou poštou.

DŮLEŽITÉ KONTAKTY Kontaktní adresa: Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s. P. O. BOX 47, 140 21 Praha 4 Kancelář: Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s. Na Moráni 5, 128 00 Praha 2 Tel.: 731 743 466, 731 743 476 E‑mail: info@plicni‑hypertenze.cz www.plicni‑hypertenze.cz Bankovní spojení: Raiffeisenbank, č. ú.: 2156619001/5500

| 6 |

DĚKUJEME TÍMTO VŠEM ZA PODPORU NAŠÍ ČINNOSTI. © Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s., 2011 Pořizování kopií či rozšiřování kteréhokoli článku nebo jeho části či obrazové dokumentace jakýmkoli způsobem bez předchozího souhlasu Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s. je přísně zakázáno.

SDRUŽENÍ PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ