ze seriálu Žena

FOTOIMPULS

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

FOTOIMPULS 2-2012.indd 1

2/2012 Věra Machková / ze seriálu Žena

23.10.2012 11:54:44

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ OBSAH

A

je tu opět podzim. Děti nastoupily do školy, na polích se sklízí roční úroda. A jakou to úrodu sklízíme 4 SOUTĚŽE / bylo... Národní soutěž a výstava amatérské fotografie my fotografové? květnu byly vyhodnoceny Svitavy 2012 8 41. ročník Ratibořického mapového okruhu nejlepší fotografie 32. Národní soutěže zná vítěze amatérské fotografie ve Svitavách. V červnu 9 Letošní Praha fotografická proběhl již dvanáctý ročník Fotofestivalu v Moravské Třebové. Září se neslo ve zname10 KDE FOTÍM JÁ ní Dne fotografie s vyhodnocením Ratibořic Výtvarnále aneb... 12 Moje cesta s fotografií kého mapového okruhu, výstavy 72 hodin 13 Trošku historie kamarády nezabije v Lanškrouně, nebo setkáním pod širým nebem na Zahrada open v Třebíči 14 osobnosti a fotofestivalu v Blatné. Je toho dost, Mgr. Miroslav Málek aby to vše člověk stihnul navštívit. 15 Jaroslav Mejvald ěkteří se možná podiví, co toho 16 VÝSTAVY je, že by přijeli, ale o mnoha akcích Muzeum fotografie v Jindřichově Hradci nevědí. Je na nás všech, kteří akce orga prodlužuje výstavy hlavní sezóny nizují, abychom přispěli svojí troškou „do 17 Anna Panek Kusz se ptá..., mlýna“ a informovali ostatní. Napište co se Zeď 2012 18 Blatenský fotofestival pošesté, ve vašem okolí děje, co připravujete, kde jste 22. Měsíc fotografie v Bratislavě byli, čeho jste se účastnili. Pište, pište, pište 19 Eva Stanovská - Indie, země mnoha tváří, … ať je co číst. Premiéra 2012 - pozvánka na výstavu 3

AMATÉRSKÁ FOTOGRAFIE Dobrá věc se podařila

V

N

20 25 26 27 28 30 31


VZDĚLÁVÁNÍ bude... Hradecká fotografická konzervatoř Pionýrský den bylo... Víkendový seminář v Horní Stropnici S Miro Švolíkem v Hradci Králové Mezinárodní fotografický workshop v Belchatowě Náchodská prioma sezóna a já Gumotisk...

Vladimír Skalický Lanškroun

23.10.2012 11:54:45

D O B R Á V Ě C S E P O DA Ř I L A Seminář na téma SOUČASNOST AMATÉRSKÉ FOTOGRAFIE, který pořádal Senát ČR, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu a Svaz českých fotografů pod záštitou místopředsedy senátu JUDr. Petra Pitharta a senátora Václava Koukala se konal v Zaháňského salonku Senátu PČR 26. června 2012. Reagoval na v současnosti probíhající diskusi o významu a postavení neprofesionálních tvůrčích aktivit, ke kterým bezesporu patří i amatérská fotografie. Seminář navazoval na Národní soutěž amatérských fotografů, jejíž 32. ročník se uskutečnil v květnu letošního roku ve Svitavách. Od svého založení v roce 1970 tato soutěž nepřerušovaně prezentuje výsledky amatérských tvůrců. Seminář nabídl pohled na současnou situaci amatérské fotografie u nás a na Slovensku, na její vztah k profesionální fotografii, její historii v našich zemích, a dotkl se i financování aktivit amatérské fotografie v celostátním i regionálním měřítku. Poukázal na vztah ke kulturní politice státu i podpory v rámci programů Evropské unie. V rámci semináře se probraly tyto okruhy otázek: Josef Moucha: Vztah profesionální a amatérské fotografie RNDr. Pavla Vrbová: Z historie amatérské fotografie v Československu Milan Sedláček, NIPOS-ARTAMA: Národní soutěž amatérské fotografie minulost a současnost PhDr. Zuzana Školudová: NOC AMFO a amatéři na Slovensku PhDr. Věra Matějů, Svaz českých fotografů: Situace české amatérské fotografie Lubomír Schmida, Zväz slovenských fotografov: Aktivity Zväzu na Slovensku MgA. Petr Vilgus: Amatérská fotografie ve fotografických časopisech

PhDr. Josef Žák, Filozofická fakulta UK: Podpora amatérské fotografie a kulturní politika Mgr. Lenka Lázňovská, ředitelka NIPOS: Veřejná podpora amatérské fotografie (stát, kraje, obce) jako vyjádření jejího významu pro společnost Mgr. Kateřina Doležalová, NIPOS: Dobrovolnictví v evropských regionech a možnost podpory uměleckých aktivit Účast byla 62 seminaristů a to jak z řad fotoklubů, hostů ze Slovenska, zástupců profesionálních fotografů i vysokoškolských odborníků. Zajímavé bylo sledovat diskuze doc. Všetečky a doc. Josefa Ptáčka se členy fotoklubů ze severní Moravy, zastoupené Rudolfem Jarnotem, Lubomírem Jurečkou a Janem Kičerokem. Zajimavé byly diskuze účastníků s přednášejícími. Jednání se účastnil senátor Václav Koukal, člen kulturního výboru senátu. O semináři byli informováni jak senátoři, tak členové poslanecké sněmovny. Příjemným zpestřením celého dne byla prohlídka prostor Senátu. V předsálí jednacího sálu následovalo zahájení výstavy fotografií z 32. ročníku Národní soutěže amatérské fotografie. Ve výstavní síni Senátu byla ke shlédnutí československá fotografická technika. Podle ohlasů přítomných, seminář splnil svůj účel. Už samo setkání a možnost prezentovat nejen výsledky, ale i těžkosti se kterými se setkává amatérská obec, i pohled na toto dění ze strany odborníků, je potěšujícím výsledkem. Je na místě poděkovat všem, kteří se o tuto akci zasloužili a přát si, aby se podobné setkání mohlo uskutečnit i v příštím roce. Milan Sedláček, NIPOS-ARTAMA

AMATÉRSKÁ FOTOGRAFIE


3 FOTOIMPULS 2-2012.indd 3

23.10.2012 11:54:45

SOUTĚŽE

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Národní soutěž a výstavA amatérské fotografie Svitavy 2012 32. ročník Porota pracovala ve složení: předseda: PhDr. Věra Matějů členové: MVDr. Rudolf Němeček Mgr. Petr Vilgus Mgr. Miroslav Zaťko Ing. Marcela Řezníčková Mgr. Jaroslav Šimon PaedDr. Milan Báča Tajemníci poroty: Milan Sedláček, Dagmar Schulzová Porota hodnotila 982 snímků od 147 autorů a 15 kolektivů. kategorie A0 99 snímků 20 autorů kategorie A1 613 snímků 96 autorů kategorie A2 99 snímků 26 autorů kategorie B 152 snímků 15 kolektivů zvláštní kategorie 19 snímků 5 autorů (100 let Junáka) Porota uděluje ceny v tomto pořadí: KATEGORIE A0 1. cena: Jana Kovářová - Opatov, Kolekce fotografií 2. cena: Anna Herzigová - Nové Město n/Metují, Let 2 3. cena: Adéla Mertlová - Trstěnice, Kolekce fotografií Čestné uznání: Lenka Šimčíková, Valašské Meziříčí seriál: Cesta na sever 1 - 3 Marek Pitaš, Nové Město nad Metují Vzhůru nebo Klid po bouři nebo Piáno Kolektiv studentů VOŠ a SPŠ Šumperk seriál: Den na vsi Kategorie A1 1. cena: Milan Fara - Praha, Z baletu 1 - 4 2. cena: Stanislav Navrátil - Zlín, Bojoví umělci 1 - 4 3. cena: Tomáš Klika - Praha, Děti v Londýně 1 Kategorie A2 1. cena: Milada Romanová - Havířov-Podlesí, Růžový pohled, Vidina v dešti 1, 4 2. cena: Michal Hejna - Praha, Anatomie 1 - 3 3. cena: Rostislav Krámský - Hořice, Okolo mé hlavy 1 - 5 Čestné uznání: Pavel Šedivý, Praha, Bloudění v Hamburku, Podzimní les Jiří Synek, Stráž pod Ralskem, V české krajině 1 - 5

kategorie B 1. cena: Fotoklub Černá slunečnice Praha, seriál: Můj mikrokosmos 2. cena: Fotoklub Fotolan Lanškroun seriál: Surrealismus a fotografie 3. cena: Fotoklub Alfa Pardubice seriál: Rychlost jako o závod Čestné uznání: Fotoklub Fotolabyrint Beroun, seriál: Život kola Klub fotografů amatérů v Žižkově, seriál: Žižkov Fotoklub Svitavy, seriál: Krajina nikde Cena ředitele SKS města Svitavy: Pavel Snoha - Svitavy, Staré silo Cena starosty města Svitavy: Josef Sotona - Trstěnice, Kam kráčíš, člověče Cena senátora: Milan Ryška - Havířov, Ulice 1 - 3 Cena – vzpomínka na prof. Ludvíka Barana: udělovaná Svazem českých fotografů Jitka Rjašková - Horní Žďár, U dědy 1 - 3 Cena FOMA s.r.o. Hradec Králové: Ivanka Čištínová - Praha, Stromy 1 - 3 Cena SAK IMPULS Hradec Králové: Jana Čížková - Náchod, Poslední kousek, Bublinky, Bez názvu a Poslední Cena časopisu FOTO: Antonín Mikšík - Paseka, Proměna, Znovuzrození Zapsali: Milan Sedláček, Dagmar Schulzová Fotoklub Alfa Pardubice, Rychlost jako o závod (3. cena)

ZVLÁŠTNÍ Kategorie (100 let Junáka) - Cena neudělena


23.10.2012 11:54:45

Úvaha.

Květen a s ním Národní soutěž amatérské fotografie je vhodná doba k zamyšlení nad obecnějšími vlivy, které se ve fotografii projevují, ale i nad tím, co přinesl 32. ročník Národní soutěže. Dříve platilo pořekadlo co Čech, to muzikant. Dnes se dá bez nadsázky říci co Čech, to fotograf. Rozvoj techniky a to jak klasické, tak digitální s sebou přinesl takové zjednodušení a zkvalitnění fotografických procesů, že technicky kvalitní fotografii dnes zhotoví každý. Když k tomu připočteme, že možnosti digitální fotografie oslovily další početnou skupinu, pak se nelze divit, že zájem o fotografii stále roste. Takže určitě platí, že fenomén fotografie v současnosti nabyl značných rozměrů. Neustále zdokonalovaná technika a s tím spojená menší potřeba znalostí na jedné straně umožňují

SOUTĚŽE


Jana Čížková, Bublinky (Cena Střediska amatérské kultury IMPULS Hrčadec Králové)

stále se zvyšující počet fotografujících, ale na druhé straně i inflaci snímků. Tento proces s sebou nese i jiné než klasické rozdělení fotografů. K dřívějším kategoriím profesionální a amatérský fotograf přibyla další, a to je kategorie, kterou můžeme pracovně nazvat „konzumní“ fotograf. Současná technika neumožňuje jen jednoduché získání snímků, ale i jejich prezentaci. Vždyť na

Fotoklub Svitavy, Krajina nikde (Čestné uznání)

webových stránkách je tolik možností, jak sám sebe prezentovat jako fotografa. Tato snadnost má ale i druhou stránku. Když v minulosti fotograf nesl stativ, komoru a desky, určitě přemýšlel mnohem více o kompozici a dalších aspektech snímku, než dnes, kdy mnozí mačkají spoušť na „mobilu“. I později při používání filmů jsme museli více přemýšlet, zda záběr za to stojí. V dnešní „uspěchané“ době přibývá náhodně zachycených snímků a naopak ubývá fotografů, kteří se určitým tématem zabývají dlouhodobě. Tento stav je vidět i na nejrůznějších soutěžích a samozřejmě i na Národní soutěži. Dnes hodně používané slovo „kreativita“ je něco, co se velice špatně vysvětluje lidem, kteří tento dar nemají, kteří posuzují svět pouze podle nejhrubších schémat a kteří jsou přesvědčení o své vlastní dokonalosti. Jak potom může někdo vedle nich vyniknout, to je přece úplně nemožné! Již bylo řečeno, že fotografovat umí každý, kdo má na to peníze a koupí si potřebnou techniku. Ale to je bohužel naivní omyl, kterým trpí většina populace (tyto názo-


23.10.2012 11:54:46

SOUTĚŽE


Rostislav Krámský, Okolo mé hlavy (3. cena)

Anna Herzigová, Let 2 (2. cena)

Marek Pitaš, Klid po bouři (čestné uznání)

ry přirozeně živí výrobci a prodejci, protože je jim jasné, jak se možnosti jejich potencionálních zákazníků zvětšují a co by bylo, kdyby se vývoj v tomto směru zvrátil). Přirovnání k hudbě, které stojí na začátku této úvahy, přece jen trochu pokulhává, neboť na housle nebo trubku bylo třeba se velmi dlouho učit. Cvičení, či vlastní muzicírování, bylo pro ty, kteří slyšeli tóny a pak je byli schopni věrně napodobovat a hrát, aby to mohli poslouchat i ostatní. Melodie, rytmika atp. nebyly pojmy jen formální, teoretické, ale měly svůj hluboký praktický smysl. Bohužel to tak už není se současnou kompozicí, barevností a dalšími výtvarnými kategoriemi. Snadné napodobování vede k bezbřehé nadprodukci obrázků, které jsou vnucovány skoro každému, komu se nepodaří utéct. To je ještě řada lidí schopna pochopit, ale některé výtvory jsou zase tak originální, že je nepochopí ani jejich vlastní autor. Proto je velmi důležité mít k dispozici srovnání, vědět, co z čeho vzniká a proč to vzniká, pro koho to je (nejen pro objednavatele kalendářů, pohlednic…), ale rozumět i všemožným vztahům vzniklým třeba před dlouhým časem. Tak se dostáváme k nejrůznějším fotografickým workshopům,


23.10.2012 11:54:47

soutěžím, mapovým okruhům a dalším setkáváním fotografů, které v minulosti (a měly by i dnes) sloužily k setkávání, porovnávání a k získávání dalších fotografických dovedností. Abychom si rozuměli, rozhodně mi nejde o všeobecné odsouzení úrovně současné fotografie. Vždyť ve fotoklubech i soutěžích, které pořádají, jsou velmi dobré fotografie, nad kterými se diskutuje. Nelíbí se mi to nesebekritické rozesílání náhodných „fotografií“ v množství více než větším do soutěží a na webové portály. To je to, z čehož mnohdy nepoznáme osobní názor fotografa, jeho vidění okolního světa. A tím se dostáváme k letošnímu 32. ročníku naší soutěže. Když jsem pozoroval práci poroty, uvědomil jsem si několik skutečností: • Stoupající zájem fotoklubů o soutěž a také zvyšující se úroveň jejich souborů. • Stoupající zájem o černobílou fotografii a zlepšující se kvalitu černobílého tisku. • Absenci některých, dříve rozšířených žánrů, například aktu, nebo člověka vůbec. Jako bychom nepovažovali za dost umělec-

Fotoklub Fotolan Lanškroun, Surrealismus a fotografie, (2. cena)

Předání ceny IMPULSu Hradec Králové Janě Čížkové

ké snímky z běžného rodinného života. • Vyhlašovatelé soutěže nezvolili jako nejvhodnější téma 100 let Junáka, protože úroveň a počet zaslaných fotografií neodpovídal úrovni Národní soutěže. Znovu jsem si uvědomil, že každý snímek, než bude poslán do soutěže, by měl minimálně měsíc být denodenně na očích autora. A teprve když se mu i po této době bude líbit, měl by ho dát na veřejnost. Pokud se podíváte na výběr fotografií na výstavu, poznáte, že méně je někdy více. Porota v mnoha případech vlastně „dělala“ práci za soutěžícího, když ze souboru třeba 10 snímků vybrala 5 a soubor byl více vypovídající. Stejný problém měly i některé soubory kolektivů. Na některých, k jejich škodě, bylo znát, že nebyla odvaha některému členu říci – tvůj snímek do souboru nepatří. To se týkalo především „mládežnické“ kategorie. Vzpomněl jsem si na vzkaz profesora Miroslava Vojtěchovského, který v katalogu ke 27. Národní soutěži mimo jiné napsal: „Chtěl jsem nasměrovat naši pozornost, kam bychom asi měli orientovat naši práci v klubech a fotografických společenstvích. Máme

SOUTĚŽE


dobré a možná vynikající vybavení. Dovedeme si najít čas na práci, protože fotografie je naším koníčkem a někdy i možná životním údělem, ne-li smyslem života. Zkusme tedy v licenci právě řečeného hledat prostor pro kultivaci našeho počínání. Zkusme si dát sjednocující témata, ale zkusme se k tomuto tématu periodicky vracet a opakovaně hovořit o jednotlivých obrazech a pokoušet se hledat cesty, jak tu či onu fotografii učinit lepší, více korespondující s ostatními obrazy v souboru. Jak jejím prostřednictvím dát celému souboru větší výrazovou sílu. Umíme fotografovat. O tom není pochyb. Tak začněme programově fotografovat ještě lépe. Tato soutěž k tomu dává dobré podněty, které bychom neměli přehlédnout.“ Co k tomu dodat? Ať tedy výsledky dalšího ročníku Národní soutěže těmto slovům odpovídají.

Milan Sedláček, metodik NIPOS-ARTAMA


23.10.2012 11:54:47

SOUTĚŽE

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Dne 1. září byla v rámci Dne fotografie slavnostní vernisáží otevřena přehlídka fotografické tvorby Fotografie 2012. V nově upravených prostorách Výstavní síně Regionálního muzea v Náchodě byla vystavena díla šestatřiceti autorů. Po několik let již není tato akce soutěžní, přesto je v rámci výstavy dána příležitost divákům vybrat tři fotografie, kterým dají svůj hlas a autoři následně obdrží ceny sponzorů. Týž den v Polici nad Metují, v Pellyho domech, pokračoval Den fotografie vernisáží výstavy ze soutěže Ratibořický mapový okruh. Bylo vyhodnoceno třináct autorů, kteří obdrželi nejvíce bodů za jednotlivé fotografie. Absolutním vítězem 41. ročníku RMO za snímek „Linie v krajině“ se stal Oldřich Výleta z Fotoklubu Tišnov, který zároveň získal cenu Oldřicha Jenky seniora za nejlepší krajinářský snímek. Z osmnácti fotoklubů, které se účastnily soutěže, získal první cenu – putovní pohár – Fotoklub ALFA Pardubice. Den fotografie završilo kolokvium „Lidé očima Antonína Kratochvíla“ na téma dokumentární fotografie. Setkání s autorem, který dokumentoval válečné konflikty, následky jaderného výbuchu, rozmařilost i lidskou práci, bylo nezapomenutelné. Fotografie, které autor vybral z tématických cyklů, braly účastníkům dech. „Když jsem nemohl unést utrpení, které jsem viděl a fotografoval, odjel jsem z místa bojů. Vojáci odjet nemohou, zůstávají a jsou poznamenáni.“ Dodal v závěru Antonín Kratochvíl.

Zahájení výstavy Fotografie 2012

41. ročník

Ratibořického

mapového okruhu

zná vítěze Ocenění autoři za fotografie v pořadí jednotlivců: 1. Oldřich Výleta, „Linie v krajině“, Fotoklub Tišnov 2. Ctibor Košťál, „Byla to krása“, Fotoklub KDÚ Trutnov 3. Jiří Flegr, „ Ráno nad Božanovem“, Fotoklub Broumov 4. Jiří Flegr, „Závoj z kapek rosy“, Fotoklub Broumov 4. Milan Křiček, „Město“, Fotoklub ALFA Pardubice 5. Jiří Vít, „Máky I“, Fotoklub Nové Město nad Metují 6. Eva Stanovská, „Valouny“, Fotoklub ALFA Pardubice 7. Ctibor Košťál, „Čarující světlo“, Fotoklub KDÚ Trutnov 7. Pavel Snoha, „Rozvaděč“, Fotoklub Svitavy 7. Oldřich Výleta, „V sadě“, Fotoklub Tišnov 8. Jiří Flídr, „Pole“, Fotoklub KDÚ Trutnov 9. Petr Poppl, „Strážce lesa“, Fotoklub Jaroměř 9. Jaroslav Šubrt, „Moucha“, Fotoklub NADRAKA Trutnov 9. Jaroslav Šubrt, „Pestřenky“, Fotoklub NADRAKA Trutnov 10. Milan Ferov, „Podzim“, Fotoklub Tišnov 10. Vladimír Groh, „Blesk v savaně“, Fotoklub KDÚ Trutnov 10. Vladimír Oliva, „Schody“, Fotoklub MKS Jaroměř

Antonín Kratochvíl a předseda jury akad. malíř Vladimír Rocman, foto R. Němeček

Výsledné pořadí fotoklubů: 1. Fotoklub ALFA Pardubice 2. Fotoklub NADRAKA Trutnov 3. Fotoklub KDÚ Trutnov 4. Fotoklub Tišnov 5. Fotoklub MKS Jaroměř 6. Fotoklub FOS Sokolov o. s. 7. Fotoklub Broumov 8. Fotoklub FOPA Pardubice 9. Fotoklub Police nad Metují 10. Fotoklub Nové Město n/Metují, o. s. Poznávání 11. Fotoklub Svitavy 12. Fotoklub KIS Hronov 13. Fotoklub Rychnov nad Kněžnou 14. Fotoklub BAF Brandýs nad Orlicí 15. Fotoklub FOKUS Sopotnice 16. Fotoklub Kostelec nad Orlicí 17. Fotoklub OKO Ústí nad Orlicí 18. Fotoklub Hradec Králové - nehodnocen - nedodal hodnoticí listy! V klubech již probíhá intenzivní příprava na nový 42. ročník Ratibořického mapového okruhu. Má několik technických novinek, nutných pro chod mapového okruhu, avšak obohacením tohoto ročníku bude udělení ceny Antonína Kratochvíla za nejlepší dokumentární fotografii. Tak dobré světlo!

Rudolf Němeček


23.10.2012 11:54:47

Výstava vítězných a vybraných snímků ze 16. ročníku soutěže Praha fotografická, která se konala pod záštitou primátora hlavního města Prahy Doc. MUDr. Bohuslava Svobody na Staroměstské radnici v Praze od 12. července do 31. srpna 2012, představila práce profesionálních i amatérských fotografů Prahy. Nejšlo jen o oslavu historických památek, ale i o kritický a zároveň chápající pohled na město a jeho problémy. Ukázala situace a obrazy, které je třeba zachovat pro budoucnost, protože skládají tolik nezbytnou kroniku metropole. Každoroční výstava byla již tradiční pražskou, původní akcí, nenapodobuje cizí vzory ani schémata žurnalistických soutěží. Usilovala o originálnost a naléhavost fotografického sdělení. Skládala z různorodých pohledů jednotlivých fotografů nenapodobitelný a nezapomenutelný obraz stále se měnícího velkoměsta. Soutěž a výstava měla mezinárodní charakter, neboť zapojila i zahraniční fotografy a návštěvníky Prahy. Pořádala ji Společnost přátel fotografie spolu se Svazem českých fotografů za podpory Nipos-Artama a Městské části Praha 1. Hlavní město Praha bylo od jejího počátku spolupořadatelem, později partnerem soutěže a výstavy. Akci podporuje řadu let Ministerstvo kultury ČR a ceny v soutěži věnují fotografické a další firmy - Centrum FotoŠkoda, ExcelFoto, Et Netera, Fast, Foma Bohemia, Nikon, Olympus, Pentax. Oceněné fotografie vybrala jedenáctičlenná porota se zahraniční účastí vedená akademickou malířkou a grafičkou Danou Bleyovou. Slavnostní předání cen proběhlo při vernisáži výstavy za účasti pražského primátora. V 16. ročníku se soutěže zúčastnilo 109 fotografů s 1045 fotografiemi. Stejně jako se mění město, mění se i struktura účastníků soutěže, což dává výsledné výstavě neustále novou podobu, i když se pohybuje v rámci stabilních kategorií. Právě jejich rozmanitost umožňuje tradičním fotografům koncepční přístup a propracování jednotlivých témat a zároveň otvírá příležitost pro nové talenty a mladé fotografy. Nejtradičnější ze stálých kategorií soutěže je Krása Prahy a její proměny zaměřená převážně na historii města a jeho pamětihodnosti. Každým rokem přináší především klasické černobílé

LETOŠNÍ PRAHA

fotografická fotografie po vzoru nepsaného patrona soutěže Josefa Sudka, jimž se téměř vždy dostává ocenění. I v ní je však příležitost ukázat krásu města i mimo známá místa, obvyklé pohlednicové záběry a turisticky oblíbené cesty. Různorodý obraz aktivit Pražanů i turistů zejména v centru Prahy přináší bohatě obeslaná kategorie Lidé v Praze. Sonduje život velkoměsta od žánrových pokojných odpočinkových aktivit jeho obyvatel přes bláznivé nápady turistů po hlubší pohled na sociální poměry v pražských ulicích. Problémy Prahy, jimž je také věnována speciální kategorie, jsou fotografy chápány velmi různorodě. Je zajímavé, že se často prolínají s kategorií věnovanou kráse města. Co jeden považuje za problém, jiný často vidí jako estetickou hodnotu. To platí nejen o graffiti a jiných netradičních výzdobách fasád, ale i například o neobvyklých kombinacích staveb. Mnoha ročníky soutěže se prolínají takzvané věčné problémy, jako jsou chátrání a bourání průmyslových a památkových staveb, Praha rozkopaná a rozbitá, obtěžující doprava i reklama. Kategorie Kronika hlavního města zachycuje události pravidelně se opakující – karnevaly, masopusty, pražský maraton – i mimořádné. Letošní ročník ovlivnila především atmosféra okolo úmrtí a pohřbu bývalého prezidenta Václava Havla. Fotografové také aktuálně zachytili Prahu jako dějiště protivládních a dalších demonstrací a mítinků. Nemalá pozornost patří i pouličnímu umění, scénickému i výtvarnému, stejně jako významným výstavám, koncertům a divadelním představením. Jako každoročně se i letos objevily záběry kuriózních přírodních jevů, bouře, blesky, zatmění. Speciální kategorie, každoročně se obměňující, byla letos věnována Přírodě v Praze, tématu mnohostrannému a v současné době vysoce aktuálnímu. Přírodní živel je tu opět chápán rozporu-

plně – jako všemocný prvek vzdorující nepřízni městského prostředí a neustále je okrašlující i jako ubývající oáza pohody v přetechnizovaném velkoměstě. Velká pozornost se v této kategorii soustředila i na příměstské scenérie a zemědělská hospodářství. Kategorie zaměřená na území městské části Praha 10 - soudobou podobu Vršovic - přinesla mnoho inspirativních snímků pro navazující workshop pořádaný Svazem českých fotografů, který bude završen vydáním publikace na toto téma. Takto byly zpracovány již Dnešní Karlin, Žižkov, Současný Smíchov, Podolí a Braník a u příležitosti zahájení letošní výstavy křtěný Současný Josefov. Workshop bude probíhat do konce roku a je otevřen všem fotografům. Více informací lze získat na www. scf.cz. V každé kategorii soutěže Praha fotografická je udělována 1., 2. a 3. cena, získat lze také Cenu za nejlepší černobílou fotografii a další speciální ceny. Nově bude vyhlášena Cena diváků Prahy 1. Ve svém celku byla výstava 16. ročníku soutěže Praha fotografická, zahrnující více než tři stovky prací od 79 fotografů, opět mimořádnou podívanou jak po fotografické, tak obsahové stránce. Její zhlédnutí znamenalo pobídku i inspiraci. Motto celé akce „Letos se podíváte a příští rok může soutěžit i vyhrát Vy,“ stále platí. Mezi oceněnými je v každém ročníku většina nových jmen. Věra Matějů, kurátorka výstavy

SOUTĚŽE


M. Hedbávná, Kafkovské variace


23.10.2012 11:54:47

KDE FOTÍM JÁ


Výtvarnále

aneb deset let, a co dále ... Je tomu již deset let, co jsme se né poroty, jež právě a pouze v tomto roce s tématem „Krajina na pomezí“. V okolí s malířem Václavem Smejkalem a fotografem Vladimírem Skalickým poprvé sešli nad myšlenkou, uspořádat v Lanškrouně tvůrčí setkání výtvarníků. Měli jsme představu o zorganizování akce, při které se sejdou malíři, sochaři, fotografové, skláři, kováři či řezbáři, kteří budou samostatně několik měsíců pracovat na společné téma. Jádro tvořili lanškrounští tvůrci, doplněni vyspělými autory ze širšího okolí. Vyvrcholením celé akce bylo závěrečné setkání autorů nad jejich díly, spolu s výstavou pro veřejnost. Za cíl jsme si dali motivovat místní výtvarníky k dlouhodobé, aktivní práci na jednotné téma, poznávání se a vzájemné inspirační obohacení. Tématem prvního ročníku, v roce 2003, se stal Trojúhelník. Téma, jak se později ukázalo, všeobjímající. Již tehdy bylo za výstavní galerii zvoleno, pro mnohé návštěvníky neznámé, sklepení školy A. Jiráska v Lanškrouně. Pamětníci si jistě vzpomenou na hodnocení odbor-

proběhla v zastoupení výtvarníka Miroslava Pluháčka. Malíř, sochař a grafik z Brna, který svým přímým a nekompromisním hodnocením vzbudil mezi autory i návštěvníky velké emoce. V dalších čtyřech ročnících autoři pracovali na tématech Člověk, Stůl, Most a Křižovatky. Po pěti ročnících, a odchodu malíře Václava Smejkala z organizačního týmu, dochází ke dvěma zásadním změnám. Výtvarnále se stává akcí fotografickou, a společné setkání autorů se nedělá na závěr, ale naopak na samém počátku projektu, na několikadenní fotografické dílně. Téma je tak přímo spojeno s místem fotografování. Základní skupinu autorů tvoří členové fotoklubu Lanškroun. Přizváni jsou i fotografové ze vzdálenějších míst naší vlasti. V šestém ročníku byla dílna pořádána na Kuksu s tématem „Voda, kámen, Špork“. V sedmém ročníku jsme se sešli v technickém muzeu v Mladějově u bývalých lupkových dolů. Rok 2010 byl spojen

kralicka, oblastí s rozporuplnou minulostí a početným výskytem pohraničního opevnění. Devátý ročník byl věnován surrealismu a odkazu Jindřicha Štýrského, rodáka z nedaleké obce Čermná. Desátý ročník byl věnován Lanškrounu. Dobrý pocit z devítiletého snažení je potvrzován kladnými ohlasy nejen návštěvníků třídenních výstav, které pravidelně zhlédne více jak 600 diváků, ale především pochvalnými reakcemi autorů samotných. Bohužel jsou to především autoři mimolanškrounští, kteří akci oceňují nejvíce. Místní výtvarníky se nám dařilo a daří zapojovat stále méně a méně. A tak se původní cíl, motivace k systematické tvůrčí práci, bohužel vytrácí. Proto jsme se rozhodli pojmout ročník desátý jako poslední. Děkujeme městu Lanškroun za podporu, návštěvníkům, pro které jsme výstavy pořádali, a hlavně autorům, že šli po těch deset let, spolu s námi … Radek Lepka

Aleš Sládek


23.10.2012 11:54:51

Výtvarnále 2012

VÝTVARNÁLE 2012

Lanškrounské výtvarnále 2012

Letošní Výtvarnále mělo poskytnout vizitku městu Lanškroun. Když však Vladimír na úvodním večeru přednesl seznam k fotografování dostupných míst, neměla většina účastníků pocit, že dokážeme sestavit obraz vzkvétajícího kulturního města. Já chtěl od začátku mezi děti, ale běžné školy účast fotografů ve výuce odmítly. Žijeme v divné době, kdy se člověk člověka už jenom bojí. Nakonec jsem však byl rád. Dostal jsem příležitost strávit celý den ve společnosti dětí, které žijí radostí i smutkem, úplně a čistě! Neprožil jsem Výtvarnále jako společnou dílnu, ale prožil jsem ho vrchovatě. Mám pocit, že speciální škola v Lanškrouně je speciální hlavně atmosférou vzájemné lásky a služby. Čekal mě den plný obrazů radosti, štěstí i bolesti, jež se mi trvale vryly do paměti. Večer mi bylo úplně jedno, je-li to vidět v mých snímcích, nebo není. Prožil jsem jeden ze svých nejdůležitějších dní v letošním roce a děkuji za něj. Zatím ho stále vnímám jako mozaiku, ze které jednotlivé snímky ani nedokážu vybrat. Třeba za pár let. Josef Krása

Jsem lanškrounským patriotem a mám své rodné město rád. V Lanškrouně žiji více než dvacet devět let. Za tu dobu jsem si oblíbil jeho zajímavá místa a zákoutí. Znám jeho zimní i jarní nálady. Mám rád jeho podzimní mlhy plné spadaného listí. Bydlel jsem pár roků na vesnici. Pracoval několik let v hlavním městě. Mohu tedy porovnat výhody i nevýhody obou. Na Lanškrouně cením jeho lidský rozměr. Město nám celých deset let pomáhalo projekt Výtvarnále realizovat. Když jsme jej, spolu s Radkem Lepkou, dovedli do ročníku devátého, rozhodli jsme se, že ten poslední, desátý, věnujeme právě Lanškrounu. Pozvali jsme osmnáct fotografů, našich kamarádů, aby se na naše město podívali svýma očima. Měli jsme záměr použít fotografie, které na dílně vzniknou, pro knihu o současném životě města. Víme, že fotografové pro svá témata vyhledávají extrémní pohledy. Požádali jsme je tedy, aby se na život u nás podívali očima obyčejného pozorovatele. Fotografie, které autoři přinesli, ukazují Lanškroun v jeho pestrosti i nahotě. Zajímavé pohledy na architekturu a zajímavá místa, lidi za pultem i ve škole, na faře a na hřbitově. Vedle toho pohledy na výlohy obchodů, kolem kterých denně chodíme a už nám ani nepřijdou divné. Oceňovaným počinem je pokus o sociologický pohled na běžného „lanškrouňáka“. Neosobní pozadí, náhodný chodec a pohotový fotograf. Výsledkem je série fotografií „našich“ lidí, které nám ukazují, jací vlastně jsme. V Lanškrouně známe spoustu lidí, jako oni znají nás. Všem přejeme příjemný život …

10 důvodů, proč jsem si to opravdu užila:

setkání v Lanškrouně

Miroslav Dušánek

1. vřele přátelské uvítání účastníků včetně nováčků 2. profesionální přístup organizátorů 3. skvělá atmosféra 4. vstřícní a milí kolegové fotografové 5. možnost naučit se mnoho nového 6. pracovní a tvůrčí nálada všech zúčastněných 7. ochota sdílet své metody a postupy 8. krásné prostředí výchočeského městečka 9. dobrá zábava během dne i večer 10. možnost prezentace vlastní tvorby Tímto děkuji organizátorům - Vláďovi Skalickému a Radkovi Lepkovi a už se těším na příští rok!! Eliška Rafajová

Eva Stanovská

KDE FOTÍM JÁ


Vladimír Skalický, organizátor projektu


23.10.2012 11:54:53

JAK FOTÍM JÁ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Moje cesta s fotografií Můj život s fotografií Ve fotoklubu jsem byl osloven, zda bych nemohl sepsat něco do tohoto časopisu. Nejsem spisovatel, ale rád bych Vás se svou životní cestou s fotografií seznámil. Zhruba před deseti lety vše začalo nákupem kompaktu a fotografováním všeho možného. Svou cestu bych asi nejlépe popsal v několika fázích, přičemž pár detailů jsem samozřejmě vynechal. Například přechod z kompaktu na foťáček s elektronickým hledáčkem až po digitální zrcadlovku k analogové zrcadlovce a bakelitové smeně. Fáze první Když jsem před několika lety ukazoval nadšeně své začátečnické fotografie jednomu kamarádovi fotografovi, řekl mi, hele, dej to na foto server a tam se dozvíš, co ti na ni řeknou (nechtěl mi říci přímo, že je to o ničem). Tak jsem otevřel jeden nejmenovaný foto server, na který mne odkázal, a hned jsem viděl ty nádherné fotografie a říkal si, jak to jen dělají, to

bude technikou za statisíce. Vybral jsem jednu svoji „výbornou“ fotografii a vložil. Byla to fotografie květiny, kterou mi moje rodina chválila. A dostalo se mi pár komentářů, že je to jen cvak o ničem, ať zkusím něco jiného. Říkal jsem si, proč? Pak mi někdo napsal, že je tam přepal a já zíral, co to jako má být. Vložil jsem tam ještě pár fotografií, ale později jsem znechuceně z tohoto foto serveru odešel s tím, že tu nikdo nerozumí tomu, jak chci já fotit a že jsem to právě takhle chtěl. Fotil jsem si vesele dál. Fotil jsem kytičky, ptáčky atd. Prostě jsem cvakal, co mne napadlo, plnil jsem kartu na foťáku a myslel jsem si, jak jsem dobrý. Ale popravdě pořád ve mně hlodalo pomyšlení - že bych to opravdu neuměl? Vždyť je to barevné, ostré z kompaktu, který vše nastaví, stačí jen zmáčknout a je to. Jsem přece amatér. Fáze druhá Uběhl nějaký čas a já si řekl, že se nenechám odradit a budu si dál vkládat fotografie na internet, ale chytře. Pokud přece já budu hodnotit jiné, ohodnotí i oni mne, nesmím být jen pasivní. Ale jak hodnotit? Co k té fotce napsat? Nejjednodušší je to vzít pocitově tedy líbí, nelíbí a převést to na bodovou škálu. Za líbí vysoké známky a za nelíbí, co dát za nelíbí? No asi tomu nerozumím, dám tedy to, co dá většina hodnotících. A začalo mé období udělování vysokých známek. Líbilo se mi přece skoro všechno a většinou až na pár výjimek i ostatní dávali vysoká hodnocení. Ohodnotil jsem

K šesté fázi

takto skoro každou novou fotku, denně kolem dvou set. A začalo mne mrzet, že mohu vkládat pouze dvě fotografie za týden, když jich mám stovky a všechny jsou tak krásné. Výsledek se dostavil, moje fotografie začaly dostávat body. Začal jsem i komunikovat s ostatními, byla to pro mě zábava. A rodině jsem mohl říci, podívejte se, tady na internetu mám fotky a dostávají body, jsem prostě dobrej. Fáze třetí Jednou mi přišla interní poštou zpráva, že neumím převádět do ČB, abych mrkl na odkaz a naučil se to. A já se tam podíval a mimo jiné jsem zjistil, že fotoaparát má i nějakou clonu a závěrku a že existuje DOF (hloubka ostrosti) atd. Bylo toho hrozně moc, co jsem zjišťoval, ale bavilo mě to. Začal jsem číst články a knihy o fotografii, ptal jsem se ostatních kolegů, proč je to špatně, co znamená LHR (levý horní roh), LDR (levý dolní roh), ona existuje i kompozice? A začal jsem u fotografování také trochu přemýšlet. Výsledky stále nebyly takové, jaké bych chtěl, ale nějaký drobný posun tam byl. Začal jsem hodnotit fotografie sám za sebe a bez ohledu na to, co dávají ostatní. Přišel jsem o návštěvnost svého profilu (dost uživatelů přestalo oplácet mé vysoké hodnocení, když jsem začal dávat nižší známky), ale našel jsem skupinku lidí, kteří byli ochotni poradit, kterým jsem mohl věřit, že napíší, co si opravdu myslí, a že nedají jen nějaké nic neříkající body. Fáze čtvrtá Zapojil jsem se do dění na serveru, byl aktivní ve zdejším fóru, účastnil se témat dne (jednou za dva měsíce fotografie na předem zvolené téma), komentoval, prohlížel si fotky a četl komentáře ostatních. Přineslo mi to jisté zkušenosti a diferencovalo můj fotografický pohled na svět. Už mne nezajímaly všechny fotografie, ale jen některé a těm jsem věnoval více času. I mé fotky se proměnily, rodina mne už tolik nechválila (asi mají jiný vkus), ale já jsem byl spokojenější. Fáze pátá Najednou jsem nefotil stovky fotografií, ale jen pár za měsíc a z těch pár stála za nějakou zmínku třeba jen jedna, ale ta mi dělala velkou radost.


23.10.2012 11:54:54

Začal jsem zjišťovat, že jsem schopen někomu poradit, ale hlavně dovedl jsem formulovat můj vlastní subjektivní názor na fotku. Byl sice třeba i špatný, ale byl to můj názor, co vidím jako dobré, co jako špatné atp. A tady nastal asi zlom, kdy jsem usoudil, že mi daný server už nic nového nenabídne. Nebylo to jen mnou, server se měnil z fotografického na Facebookový, kde už nešlo o fotografie, ale o body. Nicméně kontakty na cenné lidi mi zůstaly. Fáze šestá zatím poslední A tito lidé mě dosti ovlivnili, ukázali mi, že je tu i klasická fotografie a že má své kouzlo. Našel jsem starou Smenu, osadil ji filmem a stál přede mnou problém - jak exponovat? Nikde žádný expozimetr, manuální ostření, manuální všechno. Nějak jsem odhadoval expozici a těšil se na výsledek. Byl špatný, ale radost, že jsem měl vše v rukách já a ne japonská technika, byla obrovská. Fotil jsem jak na barvu, tak na ČB. Dlouhou dobu jsem odolával pokušení vyvolat si černobílý film sám, ale nakonec jsem podlehl. To kouzlo se nedá s digitálem srovnat. To napětí, zda se to povede a zda tam vůbec něco je… Přestože chápu, jaké kouzlo musí být pro opačnou cestu, kdy se fotograf po mnoha letech fotografování na film dostane k digitálu a počítači, pro mne je ale tahle cesta tou cestou aktuální. Ale není ze mne temnokomorář, to mne úplně neláká. Chci fotit na film s jeho feelingem. Pak negativy skenuji a mírně dolaďuji v počítači. Nicméně mi jeden kamarád zaslal pár planfilmů a snaží se mne zlákat k dírkové kameře a velkému formátu. Nevím, zda podlehnu, ale pokušení to jistě je.

Trocha historie kamarády nezabije Psal se 28. září 1992. Hronovské letiště mi hlásí: „Velmi dobrá viditelnost jak směrem na Orlické hory, tak i na Krkonoše“. Hronov je zasazen do malebné krajiny a vybarvený podzim dokáže své. Tak padlo rozhodnutí, když neumím vyfotografovat krajinu ze země, tak to zkusím ze vzduchu. Lidi zhlédnou zajímavé pohledy, dosud neznámé, protože donedávna se mohlo fotit jen z hasičského žebříku, aby toho nepřítel nezneužil. Sbalil jsem si fotografické nádobíčko a zanedlouho letadlo startovalo. Moc jsem si od této vzdušné expedice sliboval. Měl jsem domluvený kalendář s leteckými snímky a předpokládal jsem, že tyto fotografie budou lidé rádi vidět. V danou chvíli ještě letoun nabíral spirálou výšku, když pojednou chcípnul motor. Pilot: „Neboj, sklouznem“. „Kurva drát, dráty.“ Viděl jsem přes pilotovo rameno, že nejen jeho slovní zoufalost má opodstatnění v blížícím se elektrickém vedení. Naštěstí velmi lehký stroj minul a hopsal přískoky vpřed. Já svíral mezi koleny Canon. K zemi jsme se přiblížili nad ohradou pro krávy, na jejímž konci stály piloty pro siláž. Dvaceticentimetrové betonové sloupky. Neovladatelný letoun prolítnul mezerou mezi nimi. Strašným třeskem vzala obě křídla za své. Ze sloupků zůsta-

la ohnutá železa. Stroj se smykem otočil a nárazem přišel o ocas. Nikdy se už neobjasní, jak se z trosek oddělila kabina a zastavila za ohradou v poli se špenátem. Vysoukali jsme se bez jediného škrábance tak, jak opouští kosmonauti svou kabinu po úspěšném letu. V prvních okamžicích jsem přistání bral jako samozřejmost, ale o něco později jsem se nemohl cigaretou trefit do pusy. Došlo mi, jak málo stačilo, aby byl v kravím revíru pomníček dvou aviatiků. Měli jsme prostě obrovské štěstí. Rád podotýkám, že jsem neměl pocit strachu, protože v tak rychlém sledu událostí mně nedocházelo, že pohledy z nebe mohou být ty poslední, co kdy uvidím. Nenafotil jsem podzim, ale na jaře jsem opět vzlétl. Tentokrát to dopadlo dobře. Vyšel pěkný kalendář s neobvyklými pohledy na krajinu v okolí Hronova. Mám ale jedno velké poznání, krajina není moje fotografická parketa. Tímto jsem si dovolil připomenout dvacet let naší aviatické mise, kterou zcela právem považuji za druhé narozeniny. Projevy blahopřání k tomuto jubileu stačí písemně. Děkuji tímto svému andělu strážnému za perfektní plnění jeho povinností. Děkuji pilotovi, že přes výpadek motoru podlétl dráty a přistál. Děkuji zemědělcům, že ten den měly krávy pod střechou a ne v ohradě, dále jim děkuji za to, že v silážní jámě nebyl její smradlavý obsah. Děkuji všem pilotům za uznání, že jsem se nepo…! „Neodejdeš dřív, dokud si to tady neodmakáš.“ Zdraví Pavel Rejtar se svou dvacetiletou událostí

KDE FOTÍM JÁ


Závěr Nevím, zda Vás má cesta fotografií zaujala, nebo snad byla i přínosem. Vím jen, že je to cesta moje a vy máte možná úplně jinou a třeba lepší. Varga Ladislav


23.10.2012 11:54:54

OSOBNOSTI


Mgr. Miroslav Málek

„Ať nedojdou baterie…“

Tichý, nenápadný, pracovitý – to jsou některé z vlastností Mgr. Miroslav Málka, fotografa z Jaroměře a pedagoga. Dlouholetý člen Sekce fotografů regionu Náchod a aktivní fotoreportér působil také jako učitel na základní škole. Je radost psát pozitivně o člověku, který velkou část svého života zasvětil fotografii. Autodidakt v oboru, který mu učaroval, vtáhl ho do svých „tenat“ a nepustil ani v době přerodu, a tím mám na mysli přechod od analogového snímání obrazu k digitálnímu. „Myslel jsem, že pověsím fotografické řemeslo na hřebík, že mne již nová technologie nezaujme a bude pro mne složitá,“ říká oslavenec. „Opak je skutečností, konstatuji.“ Zakoupil digitální fotoaparát, počítač i programové vybavení a v letech, kdy mnozí již ukládají kamery do pomyslných krabic, „loví záběry proměňujících se krajin“. Vstává časně, chodí přírodou a výsledkem

jsou obrazy mlhy v mírně členěné krajině kolem Jaroměře, podél řek Metuje a Labe, které jsou jeho nejvlastnějším obrazovým poselstvím. „Zase ty mlhy“, říká s úsměvem na tváři jeho žena a dobírá si manžela, dnes již sedmdesátiletého důchodce. On však nelení a i v tomto věku se vydává s fotoaparátem, aby zachytil atmosféru, která mizí před očima během krátkého okamžiku. V jeho tvorbě však nacházíme mimo krajin a krajinných detailů i zátiší, makrofotografie, dokumentární a reportážní fotografie. Barevná fotografie mu učarovala a já vzpomínám, jak na sekci fotografů při jednání navrhoval, aby barevná fotografie byla hodnocena v Ratibořickém mapovém okruhu jako samostatná kategorie. „Musí-

me přece dostat barevnou fotografii na vyšší technickou úroveň,“ říkal Miroslav Málek. Dnes, kdy záplava barevných fotografií plní fotolaby i počítače, jsou vzpomínky tohoto typu jako archivní materiály z dob dávno minulých. Sám experimentoval nejdříve v koupelně, později jako člen fotoklubu v Jaroměři (od roku 1972) ve fotokomoře klubové. K jeho rozhodování o barevné fotografii přispěl i impulz pana profesora Znamínka, který vedl fotokurz, jehož se Miroslav Málek účastnil. V aktivním věku učil na základní škole a navíc, jako obětavý lektor fotografie, podnítil mnoho mladých k fotografování. Spolupracoval s tiskem a jeho reportáže ze sportovních soutěží (zejména basketbalu) publikoval každý týden krajský i regionální tisk. Za fotografií cestoval nejen sám, ale i s přáteli, a tak glosuje: „V osmdesátých letech jsme cestovali s Josefem Podvalským, Zdeňkem Bečákem a Luďkem Klížem do Jizerských hor. Brzy ráno jsme vstali a vyšli do přírody. Rozdělili jsme se, abychom nefotografovali ze stejného místa, a každý hledal záběr, s nímž překvapí. Připravil jsem stativ, upevnil aparát, vyhlédl záběr a mačkám spoušť, podruhé, potřetí a nic. Prohlížím fotoaparát, kde je chyba, a zjišťuji, že baterie jsou bez energie. Náhradní nemám. Rozladěný balím věci do fotobrašny a odcházím. První, s nímž se scházím, je Pepík Podvalský. Než stačím promluvit, rozmrzele mi říká: ‚Nemám ani jeden záběr, odešla mi závěrka u fotoaparátu.’ A já v té chvíli dodal: ‚Pepíku já také ne, došly mi baterie’.“ Ať Vám, vážený pane Málku, nedojde energie a chuť neustále tvořit, ať ve zdraví překvapíte svými fotografiemi v Ratibořickém mapovém okruhu či mapovém okruhu Český ráj, ať máte plno nápadů! Za fotografickou obec i jménem svým zdraví a dobré světlo přeje Rudolf Němeček. Mgr. Miroslav Málek, narozen 2. 8. 1942 ve Vysokém Chvojně, absolvent Pedagogického institutu v Hradci Králové, člen fotoklubu MKS Jaroměř a Sekce fotografů regionu Náchod. Rudolf Němeček


23.10.2012 11:54:55

Jaroslav Mejvald

Jaroslav Mejvald, vynikající sportovní fotograf, narozen 10. září 1928, zemřel v úterý 12. června 2012 v ranních hodinách. Patřil k uznávaným „sportákům“, jakými byli např. pardubičtí fotografové Slávek Pravec a nebo Vladimír David. Jaroslav Mejvald se narodil nedaleko Hořic v Podkrkonoší, v Lukavci. Tam prožil svá nejhezčí klukovská léta. Do měštanky chodil v Hořicích a tam se poprvé setkal s fotografickým přístrojem. Hned napoprvé jím byl okouzlen a říkal mu „černá skříňka“. Později pracoval v drogerii u pana Kořínka na náměstí v Hořicích jako laborant a zpracovával fotografické zakázky. Vyvolával negativy, zvětšoval, kopíroval. Temná komora se stala na několik let jeho pracovištěm. Tam se stával obdivovatelem krásných záběrů zákazníků, ale i tichým porotcem prací, které za mnoho nestály. Když odcházel na vojnu, dostal

od svého zaměstnavatele pana Kořínka fotoaparát Leicu IIIb a stal se skutečným fotografem. Když se oženil, přestěhoval se s rodinou se do Pece pod Sněžkou a tam se Jaroslav také stal dobrovolným členem horské služby. Fotografoval dokonce s panem Zdenkem Fejfarem na hřebenech Krkonoš a jeho snímky mu otiskli i v časopise Krkonoše. Po několika letech se odstěhovali do Pardubic, do města sportu. Spolupracuje s agenturou ČTK a začal studovat žurnalistiku. Tehdy však chtěli, aby vstoupil do KSČ a tak raději zůstal amatérským fotografem. Dlouhé roky, vlastně až do konce svého života, byl členem pardubické fotoskupiny Refos při PKO Pardubice. Za svého života získal na 70 ocenění a uznání, ale nejvíce si vážil pozvání v roce 1985 Muzeé Francais de la photographie v Biévers, aby poskytl několik svých fotografií do fondu francouzského muzea sportovních fotografií. Muzeum, má největší sbírku sportovních fotografií na světě a která se těší velké vážnosti. Sportovní fotografie byla Jaroslavovi největší životní radostí a náplní. Fotografoval Velkou Pardubickou, Zlatou přílbu, Pardubickou juniorku, hokej, cyklistiku, závody na divoké vodě, 300 zatáček Gus-

tava Havla, ale i tzv. vesnické sporty, jako je třeba Sezemická lávka. Nespecializoval se jen na sportovní fotografii. Na svých snímcích zachycoval město a lidi v něm. Fotografoval býčí zápasy ve Španělsku, fotografoval v Turecku i v dalekém Taškentu, fotografoval květiny, rozjel se do Benátek a do maďarské pusty fotit pastevce. Jaroslav Mejvald byl fotograf celým srdcem. Pro svoje zkušenosti byl zván do porot fotografických soutěží a jeho bílou hlavu bylo vidět všude, kde se zápolilo o čest a slávu. Kvůli těžkému diabetu přišel o nophu a po té byl trvale upoután na invalidní vozík. V posledních letech se naučil ovládat počítač a postupně digitalizoval svůj archiv fotografií. V úterý 12. 6. 2012 jeho srdce fotografa utichlo navždy. Zemřel v nedožitých 84 letech. Stanislav Voksa

OSOBNOSTI



23.10.2012 11:54:56

V Ý S TAV Y

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Muzeum fotografie

v Jindřichově Hradci prodlužuje výstavy hlavní sezony Žáci a penzisté

mají zvýhodněné vstupné

Muzeum fotografie a moderních obrazových médií a Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci prodlužují pro značný zájem veřejnosti výstavy hlavní sezony. Do konce září 2012 bude ke zhlédnutí kompletní kolekce deseti výstav a expozic, od 1. října 2012 do 6. ledna příštího roku kolekce osmi z nich. K vidění jsou například pilotní část expozice Moc médií, nazvaná „Fotografický portrét“, vytvořená ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze, expozice „Fotografie z archivu klubu fotoreportérů Syndikátu novinářů ČR“ ze spolupráce se Syndikátem novinářů ČR, výstavy „T. G. Masaryk v objektivu BruneraDvořáka“, „Lidé, kterých si vážím – Václav Havel a česká společnost 1966–2011 ve fotografiích Oldřicha Škáchy“, „Zlatý fond Národního muzea fotografie“, „Langhans, Šechtl a ti druzí“ či „Osobnosti jihočeských fotoklubů“. V souhrnu je vystaveno na 500 fotografií významných českých fotografů a několik desítek historických fotoaparátů. Po zbývající dobu prezentace výstav poskytuje muzeum již od září zvýhodněné vstupné pro školy a penzisty, jež činí

Oldřich Skacha, Václav Havel pro žáky základních škol 15 Kč, pro žáky středních škol 20 Kč a stejně tak pro penzisty 20 Kč za osobu. V neděli 30. září 2012 je vstup na výstavy pro veřejnost volný. Muzeum fotografie zve též na kurzy „fotoškoly“ pro začátečníky a pro pokročilé, které startují o prvním říjnovém víkendu, a na fotografické semináře pro školní třídy, které již probíhají a potrvají do konce října. Otevírací doba v září 2012 je denně mimo pondělí 12.00 - 17.00 hodin, od 1. října 2012 do 6. ledna 2013 o sobotách, nedělích a svátcích 12.00 - 17.00 hodin, 24. a 31. 12. 2012 zavřeno. Výstavy je možné navštívit od 1. října 2012 také ve všední dny od 10 do 15 hodin, je však

Jaroslav Prokop, Práce s tělem

Bruner - Dvořák, T.G.M. na projížďce nutné domluvit rezervaci termínu předem na tel. 384 362 459 nebo 384 361 832 či v kanceláři muzea. Informace o jednotlivých výstavách a jejich fotografická prezentace, ale i informace o fotografických kurzech jsou k nalezení na adrese http://www.nmf.cz/home/vzdelavani. Kontaktní osoby v případě dotazů: PhDr. Miloslav Paulík, ředitel (e-mail: [email protected], tel.: 384 361 761)

PhDr. Eva Florová, Ph.D., organizační a PR manažerka e-mail: [email protected], tel.: 384 361 832 Národní muzeum fotografie / Muzeum fotografie a moderních obrazových médií Kostelní 20/I – jezuitská kolej Jindřichův Hradec tel.: +420 384 362 459 e-mail: [email protected] www.nmf.cz


23.10.2012 11:54:56

ZEĎ 2012 vernisáž výstavy 2. ročníku

Anna Panek Kusz se ptá:

„Kdo jsi a o čem sníš?“ V rámci česko-polského fotografického léta 2012 jsme v Novém Městě nad Metují uvítali Annu Panek Kusz, absolventku Akademie umění v Poznani a kurátorku Galerie OKNO ve Slubici. Polská fotografka pracuje od roku 2002 na díle, které není dosud dokončeno a v jehož rámci pokládá různým lidem různého věku a nejrůznějších národností otázku: „Kdo jsi a o čem sníš?“ Následně portrétuje osobnosti, které v ruce drží tabulku s krátkou písemnou odpovědí na tyto otázky. Své dílo představila ve Švédské síni na zámku Bartoň-Dobenín v Novém Městě nad Metují. Při setkání s autorkou nejeden z českých návštěvníků také odpověděl na zadané otázky, a dokonce postál modelem, a tak autorka rozšířila svoji kolekci. „Jsem skvělá, ale ostatní to nevidí. Sním o tom, aby byli všichni jako já.“ „Jsem snílek. Sním o psaní krásných básní.“ „Jsem zralá žena, realistka. Sním o procházce s vnučkou po ulicích Vídně.“ „Jsem spokojenou matkou a sním o štěstí pro sebe a svoji rodinu.“ „Jsem malá muška. Sním o švédské filologii.“ To vše jsou odpovědi lidí, jejichž gesta jsou zachycena v danou chvíli. Listuji zápisky v návštěvní knize, která je ve výstavní síni; lidé do ní vpisují a přitom odhalují, kdo jsou a o čem sní. Nastává tak nová interakce, kdy chybí portrét, sdělení však zůstává v psané formě a otevírá prostor fantazii čtenářů.

V pátek 4. 5. 2012 byla slavnostní vernisáží ve vstupní hale Městské knihovny Náchod zahájena výstava 2. ročníku mezinárodního výstavního projektu pořádaného náchodským fotoklubem. Vystavovali autoři: Adéla Leinweberová, Aleš Sládek, Dorota Sitnik, Gita Skaličková, Ilona Novotná, Jan Bohuš, Jan Pohorský, Jana Čížková, Jindřich Klabačka, Jiří Klíma, Jiří Stašek, Katarzyna Wozniak, Lenka Jiránková, Lukáš Zavřel, Marek Štim, Markéta Černá, Martina Jurečková, Michal Malkiewicz, Milan Hencl, Miroslav Dušánek, Miroslav Kolátor, Olga Fikrlová, Pavel Berák, Petr Šulc, Radek Homola, Radmila Brožková, Richard Kliment, Roman Unger, Tomáš Lumpe, Tomáš Straka, Tomáš Šimek, Vendula Brdičková, Vendula Henclová, Veronika Michlová, Vítězslav Krejčí, Wiek Kurowski. „I v letošním roce se jedná o kolektivní výstavu čítající 36 výtvarných prací od 36 autorů. Nejvíce je zde zastoupena fotografie, jsou zde i obrazy, koláže a básně. Oproti prvnímu ročníku, který jsme uspořádali v roce 2010, je cca třetina nově přizvaných autorů. Zastoupeni jsou zde autoři z celé České republiky a Polska.“ řekl Petr Šulc, předseda Fotoklubu Náchod. Výstavu uvedl místopředseda Foto-

klubu Náchod Roman Unger a hudební doprovod obstarala Kateřina Janečková se saxofonem. Velký dík patří Městské knihovně Náchod za propůjčení prostor vstupní haly, dále pak Kulturní a sportovní nadaci města Náchoda za finanční podporu. V nádherné budově knihovny byly k vidění ještě další dvě výstavy pořádané Fotoklubem Náchod v rámci studentského festivalu Náchodská prima sezóna. V salonku u studovny ve 3. nadzemním podlaží vystavovala svoje „strukáže“ Jana Čížková, na ochozu v půjčovně pro dospělé vystavoval Petr Šulc fotografie ze souboru „Kralicko“. V čajovém klubu Poklop v areálu náchodského Déčka vystavoval Roman Unger „něco málo ze šuplíku“ a samozřejmě v galerii Slavie Marek Štim. Další výstava v galerii Slavie byla zahájena v pátek 22. 6. v 18 hodin a představil se zde mladý malíř z Horní Radechové Jan Bohuš. Všechny výše uvedené výstavy bylo možné zhlédnou do poloviny června 2012. Videoreportáž z vernisáže výstavy v knihovně najdete na: www.youtube.com%2Fwatch%3Fv%3D mBilSLy9vWo Jana Čížková

V Ý S TAV Y


Foto z vernisáže

Rudolf Němeček


23.10.2012 11:54:56

V Ý S TAV Y

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Blatenský

fotofestival

pošesté

Po několika letech jsem se opět dostal do Blatné na zdejší, možno již říct tradiční fotofestival. Přijel jsem na pozvání Kamily Berndorfové, která se dozvěděla o lanškrounské klubové fotografické kolekci “Sudety uvnitř”. Naše fotografie jsme vystavovali v rámci tématu Krajinak. Ne, neni to chyba v názvu akce, ale charakteristika letošního směřování vybraných kolekci. Hlavními výstavami byly fotografie Jana Ságla a již nežijícího Jana Reicha. Jan Reich, představitel tradiční fotografie, byl uveden kolekci Bohemia, která našla před několika lety oceněnou knižní podobu. Jan Ságl je naopak autor tvořící v barvě. Jeho „jiné” barevné krajiny zaujaly nejen velikostí formátu, ale, a to hlavně, mimořádným barevným podáním. Zajímavé fotografie krajin celého světa. Pro mne byly nejlepší krajiny jižní Moravy, které mne utvrdily, že kdo umí, ten umí. Fotografie Vladimíra Šiguta, Evžena Sobka, Kamily Berndorfové a lanškrounského kolektivu doprovodili kolekce autorů, představujících své snímky na tradiční Otevřené scéně. Hlavní organizátorka Kamila má dobrý výběr, proto mnohé fotografie stály za delší zhlédnutí. A ty co nebyly nejlepší, se mohly alespoň porovnat s ostatními. Porovnávat bylo co. To je pro mne ta dobrá zpráva. Kdo šestý ročník Blatenského fotofestivalu navštívil, tak se určitě těší na ten

sedmý, který je věnován tématu Bariéry. Tak ahoj na podzim 2013. Vladimír Skalický, Blatná

22. Měsíc fotografie

Bratislava, 1. - 30. listopadu 2012 Tak jako v předchozích letech, i letos připravujeme zájezd na výstavy fotografií pořádané v rámci Měsíce fotografie v Bratislavě a to v termínu 1. - 4. listopadu 2012. Máme zarezervovaných 20 míst na ubytovně – Hotely Plus v Bulharské ulici v Bratislavě. Doprava je individuální. Kdo jedete automobilem, dejte vědět, abyste mohli vzít kamarády, kteří by se i podíleli na ceně pohonných hmot. Na základě přihlášení je potom možno zajistit koordinaci automobilů. Přihlásit se můžete e-mailem a nebo telefonicky Jana Neugebauerová SAK IMPULS, Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové e-mail: [email protected] tel.: 773 133 740 (Program a informace o 21. Měsíci fotografie Bratislava 2011 na www.sedf.sk) Měsíc fotografie Bratislava 2012 - program: AUTOŘI ZE SLOVENSKA Táňa Hojčová výstavná sień SFU Jana Hojstričová GMB, Mirbachov palác

Martin Kollár Tranzit Gallery Andrej Balco SEDF Šymon Kliman, Viliam Ropp FR / SEDF Stano Pekár Pálffyho letné sídlo Jozef Ondzik, Tomáš Leňo – Rusíni Slovenské národné múzeum Rusíni (Lucia Nimcová ) Jozef Hofer Múzeum mesta Bratislavy Peter Župník Slovenský inštitút Praha Andrej Bán - Kosovo Slovenský inštitút Viedeń AUTOŘI ZE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPY Pavel Mára (CZ) Dom umenia Tamas Schild (HU) SNM Múzeum maďarskej menšiny Vilém Reichmann (CZ ) Galéria 19 FRAME ´11 (CZ,SK) Univerzitná knižnica Present continous (Feket Zsolt, Erdei Krisztina,Kudász Gábor Arion, Dóka Béla ) Ballassiho inštitút, Maďarský kultúrny inštitút Andrzej Jerzy Lech. Quotes from one reality. Photographs from 1978-2010 Poľský inštitút Mladá ruská fotografia Dom umenia Erik Stephanian (Arménsko) Galéria Artotéka Antonio Živkovič (Slovinsko) Veľvyslanectvo Slovinskej republiky Boris Yanev (Bulharsko) Bulharský kultúrny inštitút AUTOŘI ZE SVĚTA Lewis Hine (USA) Galéria mesta Bratislavy Robert Capa (USA/HU) SNG Walter Bergmoser (DE, KOR) Galéria Medium Roman Bezjak (DE) Design factory DistURBANcies (so slovenskou účasťou) Francúzsky inštitút


23.10.2012 11:54:57

PREMIÉRA 2012

Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové Volná sdružení východočeských fotografů Hradec Králové ve spolupráci s Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Hradci Králové vás zvou na výstavu vítězných fotografií XXIII. ročníku fotografické soutěže

PREMIÉRA 2012 Sloupový sál v budově lékařské knihovny UK Galerie Na hradě (ul. Na hradě 91/3), Hradec Králové Výstava bude zahájena ve středu 21. listopadu 2012 v 17 hodin a potrvá do 14. ledna 2013 Otevřeno: pondělí – pátek 8 - 18 hodin

Kolekci vybraných fotografií můžete zhlédnout od 21. listopadu 2012 do 14. ledna 2013 v Galerii Na hradě, Sloupový sál v budově lékařské knihovny UK, Na hradě 91/3, Hradec Králové a od 1. do 30. listopadu 2012 ve výstavním prostoru Informačního centra na Gočárově třídě 1225, Hradec Králové.

V Ý S TAV Y


Slavnostní vyhodnocení XXIII. ročníku fotografické soutěže Premiéra a předání cen vítězům proběhne v sobotu 24. listopadu 2012 od 10 hodin za přítomnosti členů poroty v Galerii moderního umění, Velké náměstí 139, Hradec Králové. Oba výstavní prostory budou v tento den mimořádně otevřeny od 8 do 10 hodin. Součástí setkání bude rozborový seminář fotografií, které byly do soutěže zaslány a beseda s předsedou poroty MgA. Evou Končalovou.


23.10.2012 11:54:57

VZDĚLÁVÁNÍ


Termín odevzdání přihlášek je prodloužen do 4. listopadu 2012

HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ KONZERVATOŘ 2013 / 2014 VZDĚLÁVACÍ KURZ AKREDITOVANÝ MINISTERSTVEM ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY

Intenzivní studium fotografie v rozsahu tří výukových bloků, organizované formou dálkového řízeného samostudia. Uskutečňuje se v pravidelných víkendových setkáních jedenkrát měsíčně, převážně ve Středisku amatérské kultury Impuls v Hradci Králové. Podmínkou pro uchazeče je dovršení 18 let při zahájení studia. Ukončené středoškolské vzdělání (vyučení). Studium je koncipováno pro vyspělé fotografy, kteří zvládli fotografickou techniku a černobílý proces při zpracování fotografií ve fotokomoře. Při studiu je povoleno nechat zpracovávat fotografie v minilabu, a pracovat s photoshopem s kvalitním tiskovým výstupem. Pro zpracování některých cvičení je podmínkou, aby každý frekventant měl možnost pracovat ve fotokomoře. Je možné využívat plně vybavenou fotokomoru Střediska amatérské kultury Impuls v Hradci Králové. ZAHÁJENÍ VÝUKY V LEDNU 2013 Vedoucí lektoři: doc. MgA. Josef Ptáček profesionální fotograf a pedagog MgA. Ivo Gil profesionální fotograf Na výuce se budou podílet další pedagogové a profesionální fotografové.

Organizační zajištění: Jana Neugebauerová Středisko amatérské kultury IMPULS Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové POŽADAVKY K PŘIJÍMACÍM POHOVORŮM Povinná část: Ukázka fotografií vlastní tvorby. Maximálně do 20 fotografií, rozměru minimálně 13 x 18 cm. Mohou být i ukázky vybrané z několika žánrů. Znalosti: Základní technické parametry ve fotografii. Všeobecný přehled z dění ve fotografii. Volná část: Na doplnění mohou být výtvarné práce, literární text … Finanční podmínky: Náklady spojené s přípravou a zajištěním studia budou převážně hrazeny z poplatků posluchačů. Přijatí posluchači uhradí účastnický poplatek ve výši 11 000,- Kč před zahájením studia. Při odstoupení ze studia se poplatek nevrací. Poplatek za přijímací pohovory je stanoven na 250,- Kč a posluchači ho uhradí při přijímacím pohovoru. Přihlášku zasílejte nejpozději do 4. listopadu 2012 na adresu: Hradecká fotografická konzervatoř IMPULS Pospíšilova 365/9 500 03 Hradec Králové Na základě zaslané přihlášky obdržíte pozvánku k přijímacím pohovorům.


23.10.2012 11:54:57

Informace: Jana Neugebauerová tel.: 495 582 621, 773 133 740 e-mail: [email protected] www.impulshk.cz RÁMCOVÉ OSNOVY 1. Úvod Představení témat všech tří výukových bloků, informace o základních požadavcích na posluchače. Podmínky pro postup do dalšího výukového bloku. Temná komora, fotografická chemie, pozitiv. 2. Co je to fotografie Podmínky vzniku fotografie. Jednoduchý úvod do základů technických parametrů při fotografii: clona, hloubka ostrosti, fotoaparát, objektiv, blesky, stativ, filtry. 3. Fotografie Zrcadlo, skutečné zobrazení, aranžovaná, přetvoření skutečnosti. Fotografie: - Popisná; emotivní - Inscenovaná; neinscenovaná - Čistá; manipulovaná (montáž, koláž) - Umělecká; komerční Výrazové prostředky ve fotografii: Kompozice, tvar, světlo, barva, tonalita, kontrast, rytmus, obrazy v obraze, opakování motivu. 4. Hledání motivu Nápad, myšlenka zobrazení. Makrofotografie; Mikrofotografie; Reprodukce 5. Fotografie zátiší Aranžované objekty, nalezené objekty a seskupení. Ateliér 6. Světlo Druhy světla, světelné zdroje, odrazné desky, druhy reflektorů, barevná teplota, technika svícení. Portrét ve fotografii Základy. Lidská tvář a její řeč, portrét a jeho pojetí, prostředí portrétu a volba kamery osvětlení portrétu. 7. Barva Úvod do barvy. Barva ve fotografii, barevná fotografie.

11. Skladebné prvky ve fotografii

VZDĚLÁVÁNÍ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ 12. Architektura Úvod do problematiky fotografování architektury - historie, slohy. Perspektiva. Fotografické přístroje - technika fotografování. Exteriér, interiér. Světlo přirozené, světlo umělé, osvětlování interiérů, barevné. Korekce. Volba stanoviště, volba času, roční období. 13. Reklama Fotografie v denním tisku, reklamní katalogy, odborné časopisy, umělecké občasníky, bilboardy atp. 14. Fotografické žánry 15. Dějiny fotografie

16. Výstava absolventských souborů ve výstavní síni U přívozu Studijní a vědecké knihovny Hradec Králové. V učební osnově nejsou uvedena praktická domácí cvičení, která jsou součástí výuky. Cvičení jsou zadávána postupně na jednotlivých setkáních, průběžně konzultována a hodnocena. Hradecká fotografická konzervatoř slovy absolventů …„V jistém smyslu slova by tato škola mohla být označována za „rozvojovou“, protože naši pedagogové se snažili dovést nás k uvědomění si vlastní osobnosti a jejímu rozvoji nejen ve vztahu k fotografii, ale vůbec ke světu, který nás obklopuje, který je objektem našeho fotografického zkoumání, který je zobrazován našima očima, nezaměnitelnýma s očima někoho jiného, očima, které jsou propojeny nejen s prstem na spoušti, ale hlavně s naším srdcem (tady jsem si dovolila parafrázovat A. Bressona), které, přestože a protože je jen a jen naše, je zároveň domečkem pro celý svět, odemykatelným pouze zevnitř.“… -jb-

8. Reportážní fotografie: historie, představitelé, hlavní trendy 9. Dokumentární fotografie: historie, představitelé, hlavní trendy

10. Krajina Úvod do problematiky fotografování krajiny, volba stanoviště a času, roční období. Krajina vnitřní a vnější.


23.10.2012 11:54:58

VZDĚLÁVÁNÍ


Toho co jsem dostala na HFK je mnoho, tak ani nevím čím začít. Dostala jsem především šanci studovat něco co mě baví. Zkušenost z této školy je k nezaplacení. Studium nikdy není snadné, ale tady jsem z něho měla radost. Baví mě forma jakou se zde vyučuje, diskuze nad fotografiemi je přesně to, co mi vyhovuje. Z těchto debat jsem si odnesla asi nejvíc, přesně to jsem potřebovala. Po první hodině jsem si zhodnotila situaci, že je to forma jako „ Terapie fotografií“. Myslím si to vlastně dodnes. Tahle škola funguje jako malá terapeutická skupina. Studenti jsou v ní konfrontováni se svými spolužáky, učiteli i sami se sebou, s vlastní pohledem, názorem, názorem druhých, vlastní tvorbou, cizí tvorbou...každý má šanci získat velmi mnoho, ale taky něco dát. Vnímala jsem to jako možnost překonávat sama sebe. Dalo mi to vlastně i víc, než jen znalosti o fotografii a focení. Je to šance jak pracovat sám na sobě ve všech směrech. Za co jsem vděčná je trpělivost s jakou jste se nám věnovali. Učit je umění, jsem ráda že jsem tady ztratila iluzi, že naše školství je v háji a zjistila, že: „Dobrý učitel, ještě žije“... Naučili jste mě, jak se na fotografii dívat jinak a nejen na fotografii i na věci kolem sebe. Donutili jste mě víc přemýšlet. Myšlení bolí, ale stojí to za to. Přemýšlet o vztazích, o smyslu věcí, hledat, učit se mít vlastní názor a ten podložit argumenty. Dávat si věci do souvislostí, pátrat po dalších informacích. Najít si v tom zábavu. Nikdy jsem se neuměla dobře učit, tady jsem získala dobrý návod jak na to. Tahle škola mi dala výborný základ na kterém se dá stavět. Další iluzi, kterou jsem opustila je, že fotografie je nalinkovaný obor s pevnými pravidly. Ukázali jste mi, že pravidla je důležité znát, čím lépe je znám, tím lépe vím, jak je porušit. Pak to začíná teprve být legrace. Ukázali jste mi tak, že fotografie může být bez hranic. To je velký pocit svobody. Nemůžu říct, že teď už mám ve všem jasno, ale vím, že jsem na dobré cestě a že tenhle kus cesty v životě jsem šla správným směrem. -ld-

HFK – KRÁSNÝ ZTRÁTY Všechny ty dojmy a pocity z onoho půldruhého roku s Hradeckou fotografickou konzervatoří jsou ještě jako rozbouřený lógr v hrnku, jenž pálí v prstech – dává ale tušit, že až se usadí, bude z toho šálek velmi dobré kávy. Tedy: Nevím, zda jsem se naučil lépe fotografovat. Určitě jsem se naučil lépe koukat. Lépe koukat ještě neznamená lépe vidět, ale i to jsem se snad trochu naučil. Hradeckou školu vnímám především jako Die Schule des Sehens. Krásnou ztrátou je pak důsledek: totiž že na dost svých fotografií, nad nimiž jsem se dříve dmul či dojímal, se nyní dívám s posmutnělou shovívavostí nebo se na ně nedívám raději vůbec. Respektive: že fotografie, které bych, nebýt téhle školy, dělal dál, už dělat nechci. Hradecká škola byla svého druhu nakopnutím. Pozitivním, neboť přichází-li kopanec do zadku ze správného úhlu, může člověka posunout dobrým směrem. To se určitě stalo. Největším posunem bylo to, že zatímco dřív jsem nejprve fotil a pak přemýšlel, snažím se teď nejdřív přemýšlet a pak fotit. To, že jsem se ve stejnou dobu zabral do projektu svých Nedomazlenek, bylo štěstím i smůlou zároveň. Štěstím, protože jsem se zabořil do tématu navýsost vážného a snažil jsem se je uchopit s co největší odpovědností – a škola mi přitom byla velmi dobrým průvodcem a rádcem. Smůlou proto, že jsem tomuto svému projektu propadl natolik, že mi na cvičení, na nichž lze zrát a tříbit si vkus jen tehdy, když se jim věnujete naplno, nezbývalo dost energie a času. Proto jsem občas přinášel úkoly v takovém stavu, abych s nimi jen taktak prošel. Vztekám se kvůli tomu na sebe víc, než se na mě právem vztekali moji páni učitelé. Hradecké soboty patřily k těm nejšťastnějším dnům roku. Poznal jsem pár nových lidí, které mám velmi rád a které ctím. Patří k nim mimo jiné jeden moudrý a poněkud upovídaný básnivec z oblak a jeden perfekcionista se zlatým srdcem. Oba mi dali víc, než si zasloužím, a už teď se mi stýská. -os-


23.10.2012 11:54:59

VZDĚLÁVÁNÍ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Martin Lukeš „O studiu na Hradecké fotografické konzervatoři“ Zhruba před dvěma lety jsem se rozhodl rozšířit si své znalosti z oblasti fotografie a přihlásit se na nějakou fotografickou školu. Vzhledem ke své pracovní vytíženosti, jsem ale musel vybírat pouze školy s možností dálkového studia. Navíc mé ambice nebyly tak vysoké, abych se pokoušel dostat na FAMU, Baťovu univerzitu ve Zlíně, nebo Slezskou Univerzitu v Opavě. Najít nějakou zlatou střední cestu nebylo nakonec vůbec jednoduché. Podobných škol totiž u nás bohužel moc není. Nakonec jsem se úplně náhodou dozvěděl o Hradecké fotografické konzervatoři, kterou zřizuje Středisko amatérské kultury v Hradci Králové. Shodou okolností to bylo zrovna v době vyhlášení nového ročníku, takže jsem neváhal, poslal přihlášku a stal se na necelé dva roky její součástí. Za nedlouho jsem byl pozván na přijímací pohovor do Hradce Králové, kde jsem se poprvé setkal se svými budoucími lektory, kterými byli pánové doc. MgA. Josef Ptáček a MgA. Ivo Gil. Už během pohovoru jsem pochopil, že jestli budu přijat, tak to na jednu stranu nebude žádná legrace, ale na druhou stranu se mám opravdu na co těšit. Oba pánové, v letech cca mého otce, patří do té staré školy povalečných fotografů, se kterými už se dnes bohužel člověk jen tak nepotká. Oba mají vystudovanou FAMU, obor fotografie a té se také věnovali téměř celý svůj život. Vedoucí lektor pan Ptáček dokonce na FAMU přednášel (20022009). V posledních letech se oba věnují výuce právě na fotografické škole v Hradci Králové. Tato škola nemá statut klasické vysoké, nebo vyšší odborné školy a v podstatě jde o fotografický vzdělávací kurz akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, s oprávněním vydávat osvědčení pro fotografické práce. Celý koncept navazuje na tradici Lidových konzervatoří, u jejichž vzniku stál prof. Ján Šmok, bývalý vedoucí katedry fotografie FAMU v Praze. Právě on vedl v letech 1991-1994 první dva ročníky HFK. Po delší odmlce HFK se vedení ujal doc. MgA. Josef Ptáček a prof. Mgr. PhDr. Ludvík Baran, DrSc., kterého v roce 2005 vystřídal pan MgA. Ivo Gil. Neodmyslitelnou tváří Hradecké konzervatoře je také organizátorka, manažerka, koordinátorka, dobrá víla a školnice v jedné osobě, věčně usměvavá a pozitivně naladěná paní Jana Neugebauerová. První, co mě po přijetí na školu překvapilo, byl věkový rozptyl mých spolužáků a spolužaček. Té nejmladší je 22 let a té nejstarší 66. Škola je tedy otevřena fotografům všech věkových skupin. Jediným měřítkem našich znalostí byly vždy pouze fotografie, které jsme při odevzdávání úkolů vyskládali na stůl. V té chvíli jsme si byli vždycky všichni rovni. Forma výuky byla na první pohled velmi jednoduchá. Jednou měsíčně jsme se sešli ve škole, kde jsme probrali teoretickou část na nějaké téma, dostali jsme zadání úkolů na příští lekci a pak se hodnotily úkoly zadané minulý měsíc. Většinou nešlo o více než 10 fotografií, takže by si člověk mohl říct brnkačka. Brzo jsme ale byly všichni vyvedeni z omylu. Jak již jsem řekl, oba profesoři patřili do tzv. staré školy a jak jsem brzy pochopil co je hlavním cílem této školy. Donutit žáky přemýšlet, rozvíjet jejich fantazii a samozřejmě tvořivost. Vše se tedy odvíjelo od známého rčení, že dobrá foto-

grafie nevzniká ve fotoaparátu, ale v hlavě fotografa. Musím se přiznat, že jsme zrovna nebyli nejsilnější ročník. Přesto mi ale tři půlroční semestry na této škole daly opravdu hodně. Zadáváním nekonkrétních úkolů nás oba profesoři nutili dívat se kolem sebe a vnímat svět jako fotograf a ne jako obyčejný člověk. Samozřejmě, že se to nám žákům povedlo někdy více a někdy méně, ale přemýšlet nad úkoly a jejich zpracování jsme museli všichni. Tak jako tak a o to v podstatě šlo. Kromě fotografických přednášek jsme na hodinách otvírali taková témata jako kulturní zážitky, literatura, divadlo, filosofie, architektura a spoustu dalších. Zdánlivě to vlastně s fotografií vůbec nesouviselo, ale zdání občas klame. Za ty necelé dva roky jsem pochopil, že fotografie budou vždy tak dobré, jak dobře dokáže jejich autor vnímat svět kolem sebe a tím pádem vlastně ve fotografii všechno souvisí se vším. Dnes večer jsem odeslal do tiskárny závěrečný výstavní soubor, který uzavírá celé studium. Závěrečný test už mám naštěstí zdárně za sebou a za pár dní mě čeká poslední den v Impulsu. Už teď je mi líto že škola končí. Pochopil jsem, že od lidí jako je pan Josef Ptáček a pan Ivo Gil bych se mohl učit celý život. Jejich přednášky byly nejenom poučné, ale zároveň vtipné a zábavné. Filosofické úvahy Josefa Ptáčka a uštěpačné, trefné a vtipné komentáře Ivoše Gila mi určitě budou chybět. V prosinci nás ještě čeká absolventská výstava a pak už mi nezbývá než jen doufat, že budu mít příležitost zúčastnit se nějakého pokračovacího ročníku. Kromě několika víkendových workshopů, které byly součástí výuky, jsem si v podstatě ve škole nesáhl na fotoaparát. Pokud by tedy někdo měl zájem o studiu na této škole, nečekejte, že Vám někdo bude ukazovat, jak na fotoaparátu nastavit clonu nebo citlivost, nebo že se naučíte pracovat ve Photoshopu. To v žádném případě. Naučíte se ale přemýšlet jako fotograf a to je myslím první důležitý krok k tomu stát se dobrým fotografem. V lednu začíná další ročník a případní zájemci mají posledních pár týdnu na to odeslat přihlášky. Musím říct, že už teď závidím novým žákům. Ten rok a půl strávených v tak příjemné společnosti pánů vyučujících. Na závěr vám nabízím krátký rozhovor s oběma lektory: Nejprve jsem pár dotazů položil panu Josefu Ptáčkovi. Za tu dobu co jsem měl možnost Vás ve škole poznat, jsem pochopil, že fotografie je pouze jedna z Vašich životních cest. Pokud bych si Vás měl někam zařadit tak jste v podstatě čítankový exemplář renesančního člověka. Zajímáte se o hudbu, divadlo, literaturu, výtvarné umění, fotografii, filosofii, východní náboženství a mnoho dalších vznešených oborů. Když byste měl udělat pomyslnou inventuru, tak jakou roli hrála ve vašem životě právě fotografie? Stále ještě hraje. Je to má druhá paměť i způsob komunikace. Radši bych byl ale malíř, nebo spisovatel. Jste odchován tou starou školou fotografie, tedy většinu života jste pracoval s technikou a materiály u kterých nebyl prostor na omyl, na to něco si zkoušet předem nanečisto, nebo snad něco ošidit v počítači. Fotograf musel dokonale zvládat světlo a expozici. Jak vnímáte současnou transformaci fotografie, kdy digitální technika ovládla svět a


23.10.2012 11:54:59

VZDĚLÁVÁNÍ


doc. MgA. Josef Ptáček, profesionální fotograf a pedagog, foto Martin Lukeš

s trochou nadsázky má dnes více zakázek grafik než fotograf? Nijak mě to neznepokojuje. Vše kolem je v procesu bouřlivé transformace. „Dobří lidé kráčí vyrovnaným krokem. Ostatní aniž o tom vědí, tančí kolem nich dobové tance.“ (Franz Kafka) Část svého života jste věnoval studentům a jako pedagog jste působil mimo jiné na katedře fotografie pražské FAMU a v současné době vedete Hradeckou fotografickou konzervatoř při Středisku amatérské kultury IMPULS v Hradci Králové. Každý poctivý učitel bere svou práci jako poslání a snaží se svým studentům předat kus sebe v podobě svých zkušeností. Dokázal byste popsat otisk, který chcete zanechat Vy ve svých studentech? Otevřenost, slušnost, zdravé sebevědomí, co se rodí poctivou prací. Každý přece formuje sám sebe.

Vydal jste několik autorských publikací, uspořádal mnoho samostatných výstav, fotografoval jste po celém světe, Vaše fotografie jsou v několika domovských i zahraničních galerijních sbírkách, přesto... Existuje v této oblasti ještě nějaký dlouhodobý sen, nebo cíl, kterého byste rád dosáhl? Jistě. Abych stále nacházel smysl v tom, co dělám. Co má směr, musí mít i cíl. Druhý kdo zodpověděl mé dotazy, byl pan Ivo Gil. Jako na studenta Hradecké fotografické konzervatoře jste na mě působil jako ten uzavřenější, na druhou stranu pragmatičtější, přísnější, ale objektivnější a možná trochu laskavější, z dvojice Ptáček/Gil. Navíc sekundovat panu Ptáčkovi jistě není jednoduché. Myslím, že Vaši studenti včetně mě, velmi ocenili kromě praktických rad, také Vaše vtipné poznámky a reflexe v průběhu výuky. Byl z nich cítit upřímný optimismus a životní nadšení. Pokud se budeme bavit o fotografii, existuje nějaké téma, ke kterému se stavíte negativně, nebo bylo v tomto směru něco, co Vás poslední době zklamalo, nebo vyloženě naštvalo? Pokud se budeme bavit o fotografii, musíme se bavit o době a společnosti. A z toho jsem otrávený hodně. A nasraný a jsem

MgA. Ivo Gil, profesionální fotograf, foto Martin Lukeš zvědavý, jak se z toho dokážete dostat. A kdy. A jestli. Ale to nejsou tvé tři otázky. Stejně tak jako pana profesora Ptáčka i Vás se zeptám, jestli máte ještě nějaký dlouhodobý fotografický sen, který byste si rád ještě někdy splnil? Podotýkám, že může být i nesplnitelný... Na Tvoji otázku zda mám nějaký dlouhodobý fotografický sen, který bych si rád splnil, mám jednoduchou odpověď. Ano mám. Můj dlouhodobý sen spočívá ve vizi, že se jednou najde čas, ve kterém budu schopný udělat knihu ze svých fotografických prožitků od okamžiku, kdy jsem dostal svoji první kameru. Když se nebudeme bavit o fotografování na zakázku, nebo komerční tvorbě, tak u jakých fotografických žánrů si nejvíce zarelaxujete, nebo které Vás nejvíce naplňují? Zarelaxovat – zvláštní výraz pro proces tvoření. Mně, pokud použiji tvé slovotvorby, naplňuje možnost držet kameru u oka a v tom vzácném propojení, o kterém jsme vám mnohokrát říkali, zastavit čas kolem sebe a je úplně jedno jaký bys tomu chtěl dát žánrový význam. Myslím, že jen málokterý fotograf dokáže říct, že je nějaký konkrétní snímek jeho nejlepší. Navíc i sebehodnocení vlastní tvorby se v průběhu let mění. Přesto existuje nějaká Vaše fotografie, kterou byste označil za osudovou, ať už z hlediska příběhu, který za ní stojí, nebo z pohledu emocí, které ve Vás vyvolává? Ano mám takové fotografie dvě. Jsou z různého času, ale obě pro mě mají hluboký emoční význam. Jedna je, dala by se nazvat zátiším, fotografie z domu, který jsem objevil někdy rok předtím, než jsem dělal zkoušky na FAMU a ve kterém žiji do dnešního dne, druhá je sociálním dokumentem z doby, kdy jsem byl na brigádě u geologického průzkumu a bydlel jsem se dvěma chlapy v maringotce, v krajině daleko vzdálení civilizaci. Ta první se nazývá „Hanzlberg“, ta druhá „Strejda Karel“. Tak to jsou pánové Josef Ptáček a Ivo Gil. Dva fotografové ze světa, kde se fotografie neměřila na pixely, z doby kdy se fotoaparátu říkalo kamera, dva lektoři, kteří o tomto světě a té době dokáží vyprávět spoustu příběhů.


23.10.2012 11:55:00

VZDĚLÁVÁNÍ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Středisko amatérské kultury IMPULS ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů Hradec Králové připravuje dvoudenní fotografickou dílnu s názvem

PIONÝRSKÝ DEN 26. – 27. října 2012

Dílna je určena zájemcům, kteří neznají, ale chtějí poznat, jak prakticky pracovat s klasickým černobílým fotografickým procesem. Na fotografické dílně se seznámí se vznikem obrazu a zpracování obrazu na principu použití stříbra. Setkání je rozděleno na několik částí. V první části se účastníci seznámí s principem vzniku fotografického obrazu. Je připravena exkurze do závodu na výrobu černobílých fotografických materiálů FOMA Bohemia spol. s.r.o. Hradec Králové. Cílem je seznámit se se vznikem latentního obrazu a jeho zviditelnění pomocí chemických roztoků. Druhá část je zaměřena na praktickou práci s černobílým materiálem. Budou sestaveny autorské dvojice, které dostanou fotoaparát PIONÝR a jeden svitkový film. Dvojici tvoří jeden autor pracující klasickým procesem a jeden autor, který se s černobílou fotografií seznamuje (ryzí digitalista). Dvojice bude mít za úkol negativ vyfotografovat tak, aby vznikla malá ucelená výstavní kolekce. Negativ bude následně dvojicí vyvolán a ve fotokomoře zhotoveny výstavní fotografie. Cílem této části je práce s klasickým fotoaparátem a následná praktická práce s černobílým materiálem.

Zájemci se mohou nahlásit do 22. října na adrese: Jana Neugebauerová IMPULS Pospíšilova 365/9 500 03 HRADEC KRÁLOVÉ tel.: 495 582 621, 773 133 740 e-mail: [email protected] www. impulshk.cz

Program dílny: PÁTEK 9.00 sraz účastníků v Impulsu, úvod do fotografické dílny organizační záležitosti 10.00 exkurze do závodu Foma Bohemia, a.s. 13.00 sestavení autorských dvojic, převzetí fotoaparátu 13.30 volné fotografování 18.00 práce ve fotokomoře, vyvolání negativů ubytování zhotovení fotografií, diskuze nad donesenými fotografiemi účastníků, volná diskuze 20.00 zhotovení fotografií SOBOTA 9.00 zhotovení fotografií 11.00 adjustace fotografií, příprava a instalace výstavy 14.00 příjezd delegace, slavnostní vernisáž 15.00 ukončení díly, vyhodnocení, odjezd domů

Třetí část je zaměřena na prezentaci výstavních kolekcí. Na závěr dílny proběhne slavnostní vernisáž výstavy vzniklých fotografií. Očekáváme příjezd slavnostní delegace, která výstavu zahájí slavnostním přestřižením pásky. Proto je vyžadováno slavnostní oblečení odpovídající důstojnosti akce. Tato část setkání je zaměřena na práci se zhotovenými fotografiemi. Cílem je naučit se fotografie prezentovat na veřejnosti. Kvalitní a dobrou adjustací vytvořit kolekci pro výstavu. Dvojice se musí dohodnout na způsobu a formě společné prezentace. Kolekce v krátkém časovém úseku vytvořit a vystavit. Samotná výstava proběhne v duchu pionýrských objevů. Ubytování je zajištěno v Hradci Králové cca 300,- Kč za noc. Stravování si každý účastník zajišťuje sám. Fotografický přístroj a fotomateriál bude předán na místě. Účastníci se rozdělí o náklady spojené s přípravou výstavy. Po ukončení dílny bude možno fotografický přístroj PIONÝR odkoupit. Na fotografickou dílnu jsou zváni všichni autoři, kteří se klasickou fotografií ještě nepracovali. Charakter dílny je omezen na počet deseti účastníků. Návštěva výrobního závodu FOMA je předjednána na 26. října 2012.


23.10.2012 11:55:00

VZDĚLÁVÁNÍ


bylo...

Víkendový seminář v Horní Stropnici 4. - 7. května 2012

Foto Jiří Sitař

Blíží se konec třetího výukového bloku a s ním i třetí víkendový seminář. Je určen na termín 4. 5 - 7. 5. 2012. Zase se povedl prodloužený víkend. Tentokrát jedeme přes Třeboň, Nové Hrady až do Horní Stropnice. Městečko Horní Stropnice leží na toku říčky Stropnice asi 5 kilometrů jihozápadně od Nových Hradů. První zmínky o obci pocházejí již z roku 1259. Nejvýznamnější památkou je kostel Sv. Mikuláše, postavený ve druhé polovině 13. století v románském slohu a přestavěný v roce 1500 ve slohu pozdně gotickém. V 19. století se ze Stropnice stalo centrum podhůří Novohradských hor. Jisté přerušení čilého života přinesl odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce. Po 20. hodině už většina nás účastníků čekala připravena v salonku hotelu Sport v Horní Stropnici na to, co se bude dít. A dělo se. První úkol zněl dobrodružně (něco jako z Hochů od Bobří řeky) - vyhledáte v okruhu 10 kilometrů obec Šejby a tam objekt posádkové správy. Koná se tam dnes zajímavá Foto Martin Lukeš

narozeninová párty. Z vás se stanou na chvíli nechvalně známí paparrazi. Tuto párty navštívíte a pod jakoukoli záminkou zdokumentujete. Poradit si musíte sami. Vyrážíme už za úplné tmy asi v pěti autech, téměř najednou. Nálada je zvláštní směsicí nedočkavosti, ostýchavosti, zvědavosti a očekávání. Naše auto naštěstí nachází správný směr – Šejby. Ale už jsme za obcí a nikde nic.Pozor! Aha! Támhle je veselo… Otvíráme dveře a vystupujeme na vzorně posečený trávník před osvětlenou halou. Zklamání! Tady to není, ale alespoň rada, kudy dál. Tak zpět přes obec, po silnici…. To už jsme možná zase přejeli…. Nepřejeli, máme štěstí, naše auto dorazilo jako první do místa určení. Pět fotografů s fotoaparáty kolem krku, s odkrytými objektivy přichází k oslavencům a fotí. „A kdo jste?... Proč nás fotíte?“... Čekali jsme, že to bude horší. Tito lidé mají smysl pro humor. A tak nás místo nadávkami a spíláním hostí přípitkem, kdo chce může ochutnat smažená kuřata. Ochotně se přidávají k naší hře, vznikají první snímky. Po několika minutách přijíždí další auto… To my už se vracíme. (poznámka autora: Naše návštěva byla skutečně neohlášená, ale ne u cizích lidí). Dobře to dopadlo. Pak už máme volnou zábavu. Druhý den se karavana aut vydává na okružní jízdu. Začínáme návštěvou Dobré Vody s dominantou barokního kostela Panny Marie Utěšitelky (1708 – 1715). Za Rakouska – Uherska i za První republiky sem přicházely desetitisíce poutníků z Čech i Dolního Rakouska. Po roce 1945 bylo obyvatelstvo Dobré Vody vystěhováno, začalo bourání budov a hrozilo i zboření kostela. Po roce 1989 ožila Dobrá Voda zásluhou turistického ruchu a zásluhou rakouských účastníků bohoslužeb. Zvenku je kostel jako nový, uvnitř se ještě pracuje. A tak fotografujeme architekturu, jiní se pokouší o dominantu v krajině, další hledají zajímavé detaily, či hru světla a stínu. Pak pokračujeme směrem na jih k rakouským hranicím. Další zastávkou je obec se zavádějícím názvem Pohoří na Šumavě. Tato obec vznikala ve 2. polovině 18. století na staré zemské hranici mezi Čechami, Horním a Dolním Rakouskem v oblasti sklářských hutí. V letech 1783 – 91 zde byl postaven barokní kostel Panny Marie Dobré Vody, po válce od roku 1955 postupně chátral. Těsně před zahájením rekonstrukce, v březnu 1999 se zřítila věž a střecha kostela. Zůstaly pouze obvodové zdi a presbytář včetně střechy. V roce 1890 měla tato obec 186 domů se 1323 obyvateli. Ti se živili zemědělstvím a ručními pracemi. Nejznámější činností byla podmalba svatých obrázků, které se potom vyvážely do celé Evropy. Dnes je v obci pouze 5 domů, postavených se snahou přiblížit se původní architektuře. Je po poledni, občerstvujeme se z vlastních zásob. Čekají nás další tři obce – Cetviny, Tichá a Svatý Kámen. Cetviny měly v roce 1921 662 obyvatel ve 120 domech, po druhé světové válce bylo obyvatelstvo vysídleno, v padesátých letech se staly součástí hraničního pásma a většina budov byla zbořena, zůstaly pouze kostel, kašna, celnice a dva domy upravené pro potřeby jednotky pohraniční stráže. Vystupujeme, máme asi čtyřicet minut na prohlídku. Začíná mrholit. Někteří se vydávají k obnovenému kostelu (od roku 1995 organizuje občanské sdružení Cetviny – Zettwing a římskokatolická církev jeho rekonstrukci, hlavní práce byly dokončeny v roce 2003 a kostel byl znovu slavnostně vysvěcen), jiní do rozpadlé budovy celnice. Vytlučená okna, rozbité kachličky, dvě patra prázdných místnos-


23.10.2012 11:55:00

bylo... S Miro ŠVolíkem v Hradci Králové „Inscenovaná fotografie“

Foto Michal Mareš tí, zvláštní atmosféra, zajímavé detaily. Sousední dům v podobném stavu. Zvědavější z nás se vydávají k malému hřbitůvku vedle příjezdové cesty, ale to už začíná pořádný déšť, a tak se vracíme poklusem zpět. Sdělujeme si své dojmy a po přeháňce přejíždíme do sousední Tiché a pak do Svatého Kamene. Původ poutního místa Svatý kámen sahá až do první poloviny 16. století, kdy se objevily legendy vážící se k balvanu, rozdělenému na dvě části, ležícímu nedaleko Rychnova nad Malší. Podle pověsti se okolo roku 1500 zjevila pastýřům na tomto místě Panna Maria, obklopená nebeskou září a doprovázená prozpěvujícími anděly. Ti prý také rozdělili velký kámen na dvě části, jež se od sebe neustále vzdalují. Až bude prostor mezi balvany tak velký, že jím projede vůz se senem, nastane konec světa. V 17. století zde byl založen poutní kostel zasvěcený Panně Marii Sněžné. A jako ve všech předchozích obcích v sedmdesátých letech minulého století z kostela zůstaly jenom ruiny a jen díky milionovým investicím z české i rakouské strany je dnes opravený a funkční. Je po 18. hodině, všichni máme hlad, a tak se vracíme zpět do Horní Stropnice přes rakouské historické městečko Weitra či Vitoraz, kde už v 19. století bylo hodně pivovarů a v jeho okolí vznikaly četné textilky. Čeká nás večeře, pak přednáška a také volná zábava, tentokrát i s kytarou a zpěvem. Sedíme u vínečka, povídáme a je nám dobře. Další den dopoledne je ještě společný program, návštěva Tereziina údolí s impozantním vodopádem a města Nové Hrady. Kolem oběda už má každý jasno, kam se chce vrátit, kde chce fotografovat. Večer začíná promítáním a prezentací našich prací. Tentokrát je prezentace dobrovolná, a vedle zajímavých a citlivých snímků se dobře bavíme i nad fotografiemi plnými jemného humoru. V pondělí ještě někteří opozdilci vyráží před snídaní fotografovat zadaný úkol - dominantu v krajině, ostatní balí své věci. Je nám trochu smutno, že takové pěkné setkání končí. Ještě debatujeme o našich zážitcích, pocitech, snažíme se pochopit tento kraj, který prošel tak radikálními změnami,a kam se zase pomalu vrací život, ale už v úplně jiném duchu. Pak už zbývají poslední resty a po obědě se rozjíždíme domů. Věra Machková

VZDĚLÁVÁNÍ


Ve dnech 21. – 23. září 2012 se uskutečnil víkendový fotografický workshop s lektorem MgA. Miro Švolíkem, který byl pořádán SAK IMPULS, Pospíšilova 365, Hradec Králové. Pro lektora, 10 účastníků workshopu a Janu Neugebauerovou, která fotografický workshop připravila a organizačně provázela, začal v pátek 21. září v 17 hodin pracovně vzdělávací víkend s obsažným programem.

Miro Švolík V pátek krátce před 17 hodinou se začala učebna IMPULSu naplňovat lidmi, kteří se již znali a vzájemně se vítali, nebo byli zde nováčky. V 17 hodin zahájení workshopu a představení lektora MgA. Miro Švolíka, slovenského fotografa, který tělem i duší propadl již ve svých fotografických začátcích inscenované fotografii. Díky za osobní předání vizitek z rukou umělce s typickým fotografickým rukopisem autora, postavou člověka volně si létajícího, kde ho zamane a bourajícího zákony zemské přitažlivosti. Autora, který svou tvorbou boural zdi konvenčnosti a vizualizoval představy, sny a nepoznané. Autora, z tvorby kterého (vše co zachytil svým fotografickým aparátem i průvodním slovem) pryští obrovský


23.10.2012 11:55:01

VZDĚLÁVÁNÍ


V ateliéru Petra Moška v Pardubicích

příval citu, touhy odkrýt nepoznané a vstoupit do jiného časoprostoru. Kus svého já nám Miro Švolík odhalili v přednášce na téma: Objevy, vlivy a inspirace v tvorbě českých a slovenských fotografů ve 20. století. Pak následovalo zadání témat pro praktické sobotní fotografování – deset antagonistických vztahů. Některé jednodušší, jako malý – velký, zdravý – nemocný. Ale i ty, které se nedají přímo zachytit objektivem, jako ticho – hluk a je potřeba vyhledat jejich náhradní obraz. Pracovní páteční večer byl zakončen kratičkým posezením v hospůdce u Jana, protože sobota se jevila podle plánu býti nejnáročnějším dnem workoshopu. Sobota si pro nás připravila vytrvalý drobný déšť a slunce se usmálo až na sklonku dne, když už jsme měli za sebou téměř celodenní focení v terénu na zadaná témata. Focení bylo přerušené vždy jenom na osobní konzultace přinesených fotografií každého účastníka semináře s lektorem, které probíhaly dle předem stanoveného časového harmonogramu. Čas focení, jelikož slunce v pozdním odpoledne přetrhlo mraky a mráčky a změnilo objekty na mnohem zajímavější pro oko fotografa, byl prodloužen a čas odjezdu do Pardubic posunut na později. Zkrácen byl jenom čas na večeři. Přesně dle plánu následovalo představení tvorby Mira Švolíka na jeho výstavě v Pardubicích v galerii GM Petra Moška. K dispozici bylo i několik málo kusů monografie tvorby Mira Švolíka, ke které autor sám připojil věnování a katalog. Návrat do Hradce opět vlastní dopra-

vou z řad účastníků a jednoho rodinného příslušníka hlavní organizátorky Jany Neugebauerové, který pro nás obětavě přijel do Pardubic. Na každého účastníka pak čekalo ještě zpracování nafocených snímků a doladění konečné podoby zadaného úkolu. To, že se se zadaným úkolem popral každý dle svých možností a schopností, jsme měli možnost posoudit v neděli. Neděle začala pracovně dle tradice v 9 hodin ráno. Každý představil svůj návrh na společné foto, tajným hlasováním byl vybrán konečný projekt, který jsme pak ke konci zrealizovali. Prezentace výstupů zadaného úkolu, kompilace společného díla výběrem nejlépe ztvárněných protikladů. A konec, kterému předcházelo splnění všeho zadaného a mnohem více. Pootevření dveří do světa fotografie a inscenované fotografie přes imaginaci Mira ŠVOLÍKA. Díky organizátorům a velké „poďakovanie“ i lektorovi Miro Švolíkovi.

bylo... Mezinárodní fotografický workshop v Belchatowě Fotografové se rádi setkávají. První červnový víkend jsme dostali skvělou šanci se zúčastnit druhého mezinárodního fotografického workshopu v Belchatowě. Na dlouhou cestu do středu Polska jsme se vydali z Pardubic tři: Libor Němec, Petr Beran a já. Plni očekávání, co nás čeká. Bełchatów je město asi čtyřicet kilometrů jižně od města Lodž. Žije zde asi šedesát tisíc obyvatel. Poblíž Bełchatówa vyrábí elektřinu obrovská tepelná elektrárna vytápěná hnědým uhlím z povrchových dolů rozlévajících se hned pod komíny této gigantické elektrárny. Fakt, že každá pátá polská kilowata je odtud, dává tušit velikost energetického zařízení. Na Googlu jsem našla, že produkcí popílku je šestá na světě, ale o výkonu tam nic nebylo. Elektrárna i doly udávají ráz městu i okolí, proto tato informace hned na počátku. Elektrárna je jistě velmi bohatou společností a tak sponzoruje mimo známého fotbalového klubu i belchatowský fotoklub, pro naše uši poeticky znějící Bełchatowskie Towarzystwo Fotograficzne. Tento fotoklub se rozhodl pravidelně pořádat Mezinárodní fotografický workshop v Belchatowě a zvát na něj fotografy z blízkého i mezinárodního okolí. S Belchatowem kamarádí město Pardubice a díky tomu jsme se na počátku června ocitli v Belchatowě i my. Fotografové se nejen rádi podívají na díla druhých, ale hlavně si rádi aktivně zafotografují. Z obou pohledů byl workshop velmi příjemný a program setkání bohatý. První den nám naši noví polští přátelé ukázali město Lodž,


23.10.2012 11:55:02

Foto Eva Stanovská

Foto Eva Stanovská

Foto Libor Němec třetí největší polské město. Na konci 19. století a v prvních desetiletích nového století bývalo elegantní velmocí textilního průmys-

VZDĚLÁVÁNÍ


lu. Město se rozšířilo díky velkému množství přádelen bavlny a vznikla z něj velmi specifická metropole s továrními komplexy, luxusními vilami a s dělnickými koloniemi. Město s takovýmto krátkým a hektickým osudem postrádá historické centrum, hrad na kopci nad městem či šlechtické sídlo, pro fotografy však má industriální prostředí docela pěkné kouzlo. První zastávkou byl symbolicky židovský hřbitov. Před válkou byla třetina ze zhruba šesti set tisíc lodžských obyvatel židovská. Za války na okraji města vziklo obrovské čtvrtmilionové židovské ghetto, jeho obyvatele nacisté využili na tvrdou práci v továrnách a bohužel je tak postupně likvidovali. Konce války se dožilo jen několik stovek lidí. Zůstal největší evropský židovský hřbitov, kde skončili téměř všichni obyvatelé ghetta. Z něho je dodnes cítit smutek a utrpení doby okupace. Musím přiznat, že jsem mnoho o této historii nevěděla a hřbitov na nás hodně zapůsobil. I fotograficky to bylo zajímavé místo. Centrem města je ulice Piotrkowská, pěší zóna dlouhá 2,5 km. Též jsme ji část prošli, obdivovali secesní domy a fotografovali a fotografovali. Po pěší zóně k našemu překvapení jezdila kola upravená na rikši a vozila ty, co nechtějí šlapat pěšky – pro evropana neobvyklý pohled. Manufaktura, továrna přestavěná na obchodní centrum, nás přivítala v podvečer, na jejím náměstíčku se bavili mladí a děti sportem, muzikou, zkrátka to pořádně žilo. A bylo co fotografovat. Dnes je Lodž známa také jako sídlo státní filmové školy, kde začínali režiséři jako Andrzej Wajda, Roman Polański nebo Krzysztof Kieślowski. Škola má k fotografii blízko a tak mám její absolventka Dorota Barłowska večer udělala přednášku o novém chápání fotografie. Líbilo se mi, že polští fotgrafičtí kolegové méně hovořili o technické stránce fotografie, více pak o jejím obsahu a sdělení. Živě až bouřlivě diskutovali o tom, čím fotografie může provokovat. Polská fotografie mi připadala mnohem modernější a odvážnější v námětech i zpracování, což mi bylo velmi sympatické. Další den jsme fotografovali v dobře vybaveném ateliéru, děvčata pózovala, z výsledků jsme měli fakt radost. Odpoledne přišla jedna polská kolegyně s tím, že budeme malovat na


23.10.2012 11:55:03

VZDĚLÁVÁNÍ


Foto Petr Beran

vlastní obličeje. Nejdřív jsme koukali vyděšeně, ale pak nás to chytlo. Zavrhli jsme kočičky a strašáky a dožadovali se vyzdobení obličejů něčím moderním, třeba grafity. Výsledná dílka jsme fotografovali. Když přišla šikovná modelka, nemělo to chybu. Moc jsme se bavili a ani nevadilo, že mluvíme každý jinou řečí. Polština je češtině hodně podobná. Vezmi české slovo, přidej několik s,z, ie apod., udělej uzlík, trochu zašmodrchej a je slovo polské. Po třech dnech jsme si vzájemně docela rozuměli a když ne ... nevadí. Usmějeme se, cvakneme závěrkou fotoaparátu a konverzace pokračuje. Měli jsme radost, že i naše kolekce fotografií prezentovaná při večerním posezení mezi všemi ostatními dobrými fotografiemi se docela líbila. No, musíme se trochu pochválit ... Nedělní dopoledne jsme věnovali výhledům na povrchové doly a elektrárnu. Byť se jedná o zcela neekologický (ale asi nutný) zásah do krajiny, bylo v tom cosi ohromujícího. Měsíční krajina, ani nemusíme raketou nikam daleko. Poslední společná fotografie fotografů z Polska, Litvy, Slovenska a Čech a hurá zase domů přes Wroclav připravující se na fotbalový svátek. Děkujeme polským přátelům za pozvání, doufám, že bude příležitost jim to někdy vrátit ! Eva Stanovská

bylo...

na jednom semináři o této technice zakončeném výstavou našich výtvorů v Praze. Tato práce s fotografickým papírem a chemií mě velmi zaujala a začala bavit. S náchodským fotoklubem jsme udělali vánoční schůzku, kde jsme si strukáž opět vyzkoušeli. Dále bych proto chtěla poděkovat druhému kamarádovi, Romanu Ungrovi z tohoto fotoklubu, kterého napadlo tuto netradiční fotografickou techniku naučit studenty. Oslovil mne, a tak jsem se poprvé stala lektorkou a mohla své zkušenosti předat dál. Studenty to bavilo také, což bylo to hlavní. Konečně mohli tvořit a nemuseli jen sedět a poslouchat. Roman Unger mi pomáhal, pak studentům ukázal něco ze své tvorby a na závěr jsme se podívali na dokument o fotografovi Antonínu Kratochvílovi. Do semináře se také se zapojil předseda náchodského fotoklubu Petr Šulc, uvedl studenty do tajů dírkové komory a ukázal, jaké fotografie mohou vzniknout prostřednictvím pouhé plechov-

Náchodská Prima sezóna a já Celostátní festival studentské tvořivosti Prima sezóna se koná v Náchodě už patnáctým rokem. Letos jsem dostala poprvé příležitost být lektorkou fotografického semináře pro studenty, a to díky několika lidem. Prvním, kterému bych chtěla poděkovat, je Vítězslav Krejčí, bezvadný člověk a kamarád. Jako lektor mě přivedl ke strukáži


23.10.2012 11:55:04

ky. Hlavní odměnou nám všem byl nelíčený zájem studentů z celé republiky, kteří si nabyté zkušenosti odnášeli do svých domovů, kde se s nimi jistě podělí s dalšími zájemci. Jana Čížková

bylo... Gumotisk, stará technika ušlechtilého tisku Při otevření jakékoli publikace či informace o gumotisku se dozvíme s následující: Jde o techniku ušlechtilého tisku, za jeho vynálezce se považuje francouzský pionýr fotografie Luis Alphons Poitevin. Tato technika tisku byla využívána zejména piktorialistickými fotografy na konci 19. a počátku 20. století. (Piktorialismus je fotografický směr, který se objevil kolem roku 1885 a usiloval o přiblížení fotografie malbě nebo grafice. Největšího rozmachu dosáhl na počátku 20. století a začal ustupovat po roce 1914 v souvislosti s nástupem modernismu). Z českých umělců fotografů jej používali například V. J. Bufka, František Drtikol nebo

VZDĚLÁVÁNÍ


Rudolf Koppitz. Technika gumotisku nepřestala být populární a stále je mnoha umělci používána.

Na IMPULSU Hradec Králové se po dva víkendy sešli fandové starých výtvarných a fotografických technik, ti, kteří si chtěli vyzkoušet možnosti a nakonec i své schopnosti kreativity. Lektor Ing. Jiří Petera nás provedl celým procesem gumotisku, trpělivě radil, povzbuzoval, chválil i dával povely: vše znovu. Pocit, že ještě za mnou není žádný výsledek, ale i pocit úžasné euforie (konečně a krásné), to vše nás provázelo. V čem tato technika spočívá. Ve stručnosti: Celý proces je založen na světlocitlivosti roztoku arabské gumy a dvojchromanu draselného. Po nanesení obarveného roztoku na papír a jeho zaschnutí se na světle kontaktně zkopíruje negativ. Následným praním ve vodě se barvivo v neosvětlených částech odstraní a vyplaví se chromová sůl. Proces se musí několik opakovat, neboť neumožňuje jednorázově dosáhnout široké tónové škály. Tímto způsobem jsme dosáhli obrazu, který je charakteristický svojí neostrostí, zajímavou texturou, náladovostí, hloubkou obrazu. Kdo toto má rád, gumotisk ho určitě zaujme. Ponoření se do práce, čekání na výsledek, pospolitost a v neposlední řadě trpělivost lektora a podpora paní Jany Neugebauerové, to jsou atributy mile stráveného času ve fotokomoře IMPULSU Hradec Králové. Každý, kdo si chce vyzkoušet tuto techniku, nechť se obrní trpělivostí, nadšením, výsledek stojí za to. Stanislava Macková, foto Eva Stanovská


23.10.2012 11:55:06

Fotoimpuls č. 2 /2012 Vydává: Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů Graficky upravil: Mario Alfieri Tisk: Tiskárna Alkapress Hradec Králové

Uzávěrka příštího čísla 3/2012: 30. listopadu 2012 Příspěvky do zpravodaje Fotoimpuls zasílejte na adresu: Středisko amatérské kultury IMPULS Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové Telefon: 495 582 621, fax: 495 546 560, 773 133 740 e-mail: [email protected] http://www.impulshk.cz

Vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR Náklad 250 kusů Neprodejné Neprošlo jazykovou úpravou


23.10.2012 11:55:07

ze seriálu Žena

Recommend Documents