ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL A DOPRAVNÍ VÝCHOVA V LIBERECKÉM KRAJI DOPRAVNÍ VÝCHOVA Metodické materiály pro 3. ročníky základních škol Doplněné pracovními listy
3
CZ.1.07/1.1.00/53.0013 Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Realizátorem tohoto projektu je společnost Odyssey Performance Enhancement Network, spol. s r.o. a partnerské základní školy.
Obsah 1
Úvod ...............................................................................................................................3
2
Současná situace ve výuce dopravní bezpečnosti v Libereckém kraji .............................3
3
Specifika práce s dětmi na prvním stupni ZŠ (6. – 11. rok) ..............................................4
4
Témata pro 1. - 9. třídy základních škol ...........................................................................4
5
Práce lektora a práce se skupinou ..................................................................................6
6
Metodické listy pro učitele 3. tříd základních škol ............................................................7
7
6.1
Vyučovací hodina – Bezpečné cestování .................................................................7
6.2
Vyučovací hodina – Chodec je každý z nás .............................................................9
6.3
Vyučovací hodina – Cyklisto, jsi připraven?............................................................ 11
6.4
Vyučovací hodina – Řešení krizové situace, základy první pomoci ........................ 12
Doporučené odkazy: ..................................................................................................... 14
1
Úvod
Metodický materiál je určen lektorům ke správné realizaci výuky dopravní bezpečnosti pro 1. -9. ročníky základních škol. Metodický materiál obsahuje pokyny k tomu, jak pracovat s cílovými skupinami a jak co nejlépe využít prezentačních materiálů pro lepší pochopení tématu účastníky seminářů. Materiál obsahuje i samotný výčet výukových a prezentačních pomůcek s odůvodněním jejich vhodnosti použití.
2
Současná situace ve výuce dopravní bezpečnosti v Libereckém kraji
Pro pochopení námi navrhovaného rozsahu je zcela zásadní alespoň v krátkosti popsat současnou situaci výuky dopravní bezpečnosti. Do výuky dopravní bezpečnosti se obecně zapojuje celá řada subjektů z veřejného i soukromého sektoru a existuje velké množství projektů řešících tuto výuku jak samostatně při výuce, tak při jiných vzdělávacích aktivitách, v rámci projektové výuky nebo průřezově. Děti ve 4., případně 5. ročnících základních škol, procházejí výukou v rámci systematické dopravní výchovy na příslušném dopravním hřišti. V Libereckém kraji dosahuje účast na této dopravní výchově přes 90 %. Je tedy vhodné na tuto výuku navázat, rozvíjet ji a obohacovat. Další aktivitou, kterou je nutné v tomto ohledu vnímat, je nově vzniklá povinnost jednotlivých škol zařadit dopravní výchovu do Školních vzdělávacích programů. Tato povinnost vznikla teprve pro školní rok 2013/2014 a její rozsah ani účinnost nejsou prozatím známé. Další podpůrnou aktivitou v Libereckém kraji je školení pedagogů v rámci projektu „Inovace výuky na příkladu dopravní výchovy“, do které jsou někteří pedagogové zapojeni. Zcela zásadní se pak jeví také aktuální vytváření interaktivních učebnic a dalších pomůcek pro výuku dopravní bezpečnosti pro mateřské a základní školy dalšími subjekty, ať již ve spolupráci s Ministerstvem dopravy – BESIP, případně v rámci operačních programů, které vyhovují tématům uvedeným v Rámcovém vzdělávacím programu a dopravní výchovu se tak snaží podpořit v co největším rozsahu. Tyto tři zásadní aktivity v Libereckém kraji mohou do jisté míry ovlivnit rozsah výuky v rámci projektu na jednotlivých školách a je více než vhodné postupovat i s ohledem na již běžící projekty a výuku tomu případně přizpůsobit.
3
Specifika práce s dětmi na prvním stupni ZŠ (6. – 11. rok)
V myšlení dítěte mladšího školního věku dojde k posunu od mechanické na logickou paměť. Zpočátku projevují tzv. naivní realismus, což se projevuje bezmeznou důvěrou a závislostí na sdělených informacích, který přechází v kritický realismus, kdy si dítě samo ověřuje poznatky. V této fázi vývoje je důležité pro osvojení si kompetencí zapojit co nejvíce smyslových orgánů. Vnímání se stává systematičtější a pozornost postupně přechází v záměrnou. Tudíž můžeme vycházet z předpokladu, že děti okolo desátého roku dokážou vykonávat monotónní činnost až 40 minut. Do té doby pozornost udrží cca na 20 minut na jednu činnost, která pro ně ale musí být poutavá. Při práci s touto skupinou lze využít jejich výrazné představivosti, musíme ale mít na mysli, že stále ještě není vyvinuté abstraktní myšlení, proto se takovýmto pojmům ve výkladu vyhýbáme, stejně jako používání cizích a náročných slov.
4
Témata pro 1. - 9. třídy základních škol
Komplexní dopravně-bezpečnostní program by měl respektovat následující témata: Chůze po chodníku Znalost základních pravidel pohybu v dopravním prostředí Respekt k ostatním účastníkům provozu (chodci, cyklisté, bruslaři, maminky s kočárky atp.) Ohleduplnost k postiženým osobám a osobám se sníženou pohyblivostí (senioři) Nečekané situace – výjezd aut z garáží, pohyb složek IZS atp. Skupinový pohyb v dopravním prostředí, cesta do školy a rizika s tím spojená Chůze v prostoru bez chodníkové úpravy a mimo obec Chůze v protisměru z pohledu jedoucích vozidel a základní pravidla Identifikace vozidel a s nimi spojená rizika Viditelnost a vhodné oblečení Reflexní materiály a jejich fungování (pokusy) Modelování rizikové situace
Přecházení silnice Nejbezpečnější místo k přecházení Nebezpečná místa pro přecházení (zatáčky, horizonty) Přechody pro chodce Kolejová doprava a její nebezpečí Okolí školy Odhad vzdálenosti a rychlosti vozidla Oční kontakt s řidičem vozidla, pochopení vnímání řidiče a další Herní prostor Vhodná místa pro hru za různých podmínek viditelnosti a počasí Vhodné vybavení a ochranné prvky Vedlejší cesty, připojení z lesní a polní cesty, připojení z cyklostezky Pravidla vjezdu z vedlejší silnice
Pravidla vjezdu z cyklostezky Vnímání rozhledových překážek U nehody, zdravověda Složky IZS Postup jednání v případě nehody Základní ošetření úrazů Základní život zachraňující úkony Auto – zádržné systémy a chování ve vozidle Zádržné systémy a jejich vliv v případě nehody Autosedačky a jejich typy a vhodnost použití Správné poutání Řidič a jeho nutnost soustředění Volné předměty ve vozidle
Vozidla hromadné dopravy Chování na zastávce Nastupování Za jízdy Převážení zavazadel Vystupování Kolo Základní pravidla a dopravní značky Manévr předjíždění a objíždění překážky Vnímání okolní Rozdíly mezi pohybem na chodníku, pěší zóně, cyklostezce, pásu pro cyklisty, silnici, hřišti a dopravním hřišti Jízda ve skupině Povinná výbava kola, ochranné prvky Cyklistická přilba a její fungování Viditelnost a reflexní materiály
5
Práce lektora a práce se skupinou
Lektor musí být citlivý a vnímavý pro potřeby účastníků, kterým by měl příznivě naslouchat a akceptovat je takové, jací za ním přicházejí. Zároveň lektor musí věnovat pozornost svým sympatiím a antipatiím k jednotlivým účastníkům, nemělo by se stát, aby stranil jednomu z účastníků a dával mu více prostoru. Tento přístup je nesmírně důležitý pro zachování celistvosti skupiny a nevyvolání rivality. Zde je namístě preference zachování spolupráce ve skupině. Lektor by měl být schopen zajistit příznivou atmosféru pro práci se skupinou, ale zároveň by měl umět určit a udržet hranice mezi jím samotným a účastníky. Svůj projev musí lektor přizpůsobit cílové skupině, se kterou pracuje. Musí se vyjadřovat srozumitelně, jasně a výstižně a po celou dobu prezentace si ověřovat, zda účastníci dostatečně rozumějí řečenému. Preference skupinové prezentace vychází z předpokladu sdílených zkušeností, různých pohledů a názorů na jednotlivá témata. Při skupinové prezentaci je důležitý kontakt se všemi účastníky a zároveň ponechání prostoru pro jejich vyjádření. S každým názorem se dá pracovat, rozvíjet ho a žádný názor nebo postřeh není pro diskuzi nevhodný. Při představení tématu a jeho prezentaci je třeba dbát na to, aby se každý účastník cítil zainteresován do tématu. Ze začátku prezentace je důležité zmapovat např. pomocí herních prostředků dosavadní zkušenosti jednotlivých účastníků, se kterými pak dále můžeme pracovat. Při prezentaci je důležité umožnit účastníkům, aby si nové poznatky a informace mohli vztáhnout ke své vlastní osobě a vlastní situaci. Osvědčuje se dotazování účastníků k tématu, tedy co největší míra jejich zapojení, mající za následek neustálé udržení pozornosti.
6
Metodické listy pro učitele 3. tříd základních škol
6.1 Vyučovací hodina – Bezpečné cestování Cíl aktivity:
Návyk správného poutání ve vozidle Pochopení bezpečného chování pasažéra ve vozidle Uvědomění si nebezpečí volných předmětů v automobilu
Metody výuky:
audiovizuální přednáška, simulace,
Učební materiál:
promítací technika/interaktivní tabule, připojení k internetu
Aktivita 1: Aktivita 1: Žáky uvedeme do tématu bezpečné cesty. Klademe cílené otázky: Kdo z Vás jezdí autem? Kdo cestuje v autě na autosedačce? Kdo používá pouze podsedák? Kdo se poutá úplně sám? Koho poutá mamka nebo taťka? Kdo se poutá vždycky, i když jede na malou vzdálenost? (např. na nákup, převoz do školy) Prvotní otázky nám slouží nejen jako uvedení do tématu, ale i jako zmapování situace ve třídě co se dopravní bezpečnosti v automobilu týče. Je důležité klást důraz na důležitost poutání se a to vždy, když si sednu do auta nezávisle na tom, na jak dlouhou trasu jedu. S žáky si ukážeme, kudy (přes které části těla) správně vede bezpečností pás. Každý žák se postaví, ukazuje správnou osu pásu a pojmenovává části těla. Správná osa pásu: přes rameno (přesněji přes jamku mezi ramenním kloubem a klíční kostí), přes hrudník a přes boky (kosti pánevní). Nikdy pás nesmí vést přes břicho, ani krk. Žákům zdůrazníme, že bezpečnostní pás vede vždy přes pevné části těla, přes kosti. Necháme je zapřemýšlet, proč přes pevné části těla a proč je nebezpečné vést pás přes břicho či krk.
Aktivita 2: Vysvětlíme dětem, že existují centra, která testují bezpečnost vozidla ale i bezpečnost chování lidí v autech. Testují například, co se stane, když se někdo nepřipoutá, nebo když má vedle sebe volně položenou tašku. Testuje se zde mnoho různých situací. A pro tyto testy se používají figuríny nazývané Oskar, kteří vypadají jako lidi, mají zhruba stejně dlouhé ruce, nohy, jsou zhruba stejně těžcí. Podíváme se na něj společně na www.skodahrou.cz v sekci SILIČNÍ BEZPEČNOST – BEZPEČNĚ V AUTĚ – KDO JE OSKAR. Oskar při ukazování a klikání na jednotlivé části jeho těla prozradí, jak fungují. Aktivita 3: S žáky pokračujeme v tématu bezpečného poutání se v automobilu. Způsoby poutání sama sebe i předmětů v automobilu demonstrujeme za pomocí výukových videí z webového portálu www.skodahrou.cz – SILNIČNÍ BEZPEČNOST – BEZPEČNĚ V AUTĚ –
CRASH TEST VIDEA. Za pomocí videí můžeme žákům přiblížit problematiku poutání – pokud se připoutám špatně, může to mít fatální následky, pokud se nepřipoutám vůbec, zcela jistě to bude mít fatální následky jak pro mě, tak můžu ohrozit celou posádku v automobilu. Crashtestová videa jsou ve většině případů spojená s odborným komentářem. Doporučuji si tyto videa s předstihem prohlédnout a zvážit, která žákům pustíme, jelikož jsou některá drastická, tudíž nevhodná pro tuto věkovou skupinu.
6.2 Vyučovací hodina – Chodec je každý z nás Cíl aktivity:
Uvědomění si důležitosti vhodného výběru oblečení Pochopení bezpečného pohybu v dopravním prostředí v roli chodce Uvědomění si kdo je chodec a kdo cyklista Rozvíjení mezilidských vztahů
Metody výuky:
audiovizuální přednáška, simulační hry, práce s pracovními listy
Učební materiál:
promítací technika či interaktivní tabule, připojení k internetu, reflexní vesta, pracovní list 3B
Aktivita 1: S žáky komunikujeme téma chodce. Debatujeme o tom, kdo chodec je a kdo už chodec není. Následně rozdáme pracovní listy 3B. Na nich vidíme různé lidi, kteří vykonávají různou činnost. Dále plním úkoly dle zadání pracovního listu. Aktivita 2: S dětmi navážeme komunikaci na téma chodce – bezpečný pohyb na chodníku, na silnici. Za tímto účelem volíme jako vhodný prostředek interaktivní výukovou hru, dostupnou na webovém portálu www.skodahrou.cz, kde pro tento účel využijeme sekci SILNIČNÍ BEZPEČNOST – S KRISTÝNKOU PO MĚSTĚ – KRISTÝNKA JDE DO ŠKOLY. Popíšeme veškeré děje, které jsou vyobrazeny. Necháme nejprve děti zapřemýšlet samotné, následně si návrhy a řešení na lepší, bezpečnější chování jednotlivých účastníků na obrázku povíme. Poté budeme plnit úkoly, odpovídat na otázky, které klade hlavní hrdinka Kristýnka. Je na dětech, aby jí poradily. Během používání herního prostředku je vhodné klást cílené doplňující otázky tak, aby si děti samy uvědomily, proč je takové chování správné. Typy doplňujících otázek: Je lépe přecházet vně, nebo uvnitř zatáčky? Jaké je riziko při přecházení za stojícím autem? Jaká jsou rizika spojená s přecházením silnice a jak se jim dá předejít?
Další část této aktivity je zacílená na rozvíjení a pochopení mezilidských vztahů. Abychom se tematicky neodchýlili, zůstaneme u interaktivní hry škoda hrou, tentokrát v sekci SILNIČNÍ BEZPEČNOST – S KRISTÝNKOU PO MĚSTĚ – NA TRAMVAJOVÉM OSTRŮVKU. Zde se žáci setkají opět s hrdinkou Kristýnkou, která stojí na tramvajovém ostrůvku a potkávají ji různé situace, které jí žáci pomohou vyřešit. Opět je důležité klást doplňující otázky cíleně tak, aby si žáci uvědomili, proč je znázorněné chování správné. Typy doplňujících otázek: Kdo je nevidomý a jak mu můžeme pomoct i v jiných dopravních situacích? Jak nevidomého poznáme? Proč nemůžeme s batohem na zádech do autobusu? Z jakého důvodu by měl mít pes náhubek?
6.3 Vyučovací hodina – Cyklisto, jsi připraven? Cíl aktivity:
Seznámit žáky s ochrannou funkcí cyklistické přilby Natrénování správně nasazené cyklistické přilby Seznámit žáky s povinnou výbavou cyklisty
Metody výuky:
zkušenostní učení, simulační hry, diskuzní metody, práce s pracovními listy
Učební materiál:
cyklistické kolo (odstrojené bez povinné výbavy), povinná výbava kola, cyklistická přilba, promítací zařízení/interaktivní tabule, připojení k internetu, pracovní list 3 A
Aktivita 1: S dětmi navážeme komunikaci na téma cyklisty – jak takový cyklista vypadá a co by měl mít na sobě. Během komunikace se zastavíme u tématu cyklistické přilby. Diskutujeme, jak by měla být cyklistická přilba správně nasazená a správně připnutá. Dáme žákům cyklistickou přilbu do rukou a necháme je, aby si ji jeden dobrovolník nasadil na hlavu. Následně vezmeme cyklistickou přilbu a na dobrovolníkovi ukážeme, jak by měla být přilba správně nasazená: cyklistickou přilbu nasadíme tak, aby nebyla příliš do čela, ale aby nebyla ani příliš vzadu. Poté bez zapnutí řemínků dotáhneme kolečko na zátylku. V tuto chvíli dobrovolník předkloní hlavu a zatřese s ní – cyklistická přilba musí držet na hlavě, i když nejsou řemínky zapnuté. Narovnáme hlavu a zapneme řemínky pod bradou, kde by mělo být místa tak na 2 prsty. Řemínky vedoucí od přilby by se měly setkat pod uchem a pásky by tak měly tvořit písmeno „Y“. Tímto způsobem je přilba správně nasazená. Správně nasazenou přilbu si můžeme prohlédnout na www.nakolejensprilbou.cz v sekci Vše o přilbách. Následně rozdáme žákům pracovní list 3A a plníme úkoly dle zadání na pracovních listech. Aktivita 2: Tentokrát se podíváme na kolo samotné. Povinnou výbavu máme v cyklistické přilbě vedle kola. Ptáme se žáků, co na kole chybí. Následně dáme žákům povinnou výbavu s úkolem, aby si navzájem pomohli a umístili prvky povinné výbavy na správné místo na kole. Důležité je, aby žáci umístili cyklistickou přilbu a odůvodnili, proč je tak důležitá, proč si nestačí vzít např. kšiltovku. Následně společně zkontrolujeme, zdali jsou všechny prvky povinné výbavy na svém místě a povíme si, proč jsou např. odrazky různě barevné. Aktivita 3: Kolo i cyklistu máme vybavené. K bezpečí cyklisty ale nepřispívá jen vhodné oblečení, vybavené kolo a cyklistická přilba, ale především cyklista samotný. Bezpečné – správné chování cyklisty si natrénujeme na webovém portálu www.skodahrou.cz, v sekci SILNIČNÍ BEZPEČNOST – S TOMÍKEM NA KOLE – MISTŘI DOPRAVNÍHO HŘIŠTĚ. Vidíme Tomíka, který jede na kole na dopravním hřišti, kde mu někdo předělal dopravní značení. Pod otazníkem se vždycky skrývá úkol/otázka. Žáci tak pomohou dát dopravním značkám opět správný význam.
6.4 Vyučovací hodina – Řešení krizové situace, základy první pomoci Cíl aktivity:
Zopakování důležitých telefonních čísel. Bezpečné chování při průjezdu vozidel s právem přednosti jízdy. Správný postup přivolání záchranné služby. Fixace základů v poskytování první pomoci – kardiopulmonální resuscitace (KPR).
Metody výuky:
řízená diskuze, zkušenostní učení
Učební materiál:
zvukové nahrávky vozidel s právem přednosti jízdy, přehrávač, figuríny pro nácvik resuscitací (alespoň 2 velikosti – dítě cca 10 let, dospělý)
Aktivita 1: Za pomocí zvukových nahrávek vozidel s právem přednosti jízdy uvedu děti do tématu dopravní nehody. S žáky si říkáme, který výstražný systém komu patří. Při rozklíčování zvuků si zopakujeme důležitá telefonní čísla s pomocí mnemotechnické pomůcky, kterou můžeme znázornit na tabuli: 150 – 0 je rybníček, ze kterého hasiči čerpají vodu – HASIČI 155 – 5 je invalidní vozíček, ve kterém v nemocnici vozí zraněné – SANITKA 158 – 8 jsou pouta, kterými spoutají zločince páni policisti – POLICIE 112 – a když nevím si rady, svolám všechny dohromady – HASIČI, SANITKA I POLICIE Aktivita 2: Pod odborným dohledem si žáci vyzkouší nácvik KPR a to na dvou druzích figurín. Jedna z nich je simulace KPR na osobě ve věku cca do10ti let, tedy ve věku samotných žáků a druhá je figurína simulující dospělou osobu. Ke KPR patří celkový přístup ke zraněnému, který si každý žák vyzkouší.
Přístup ke zraněnému: Pokud vidím nehybnou osobu, přistoupím k ní z dálky a zkusím ji nejdříve oslovit, pokud nereaguje, přijdu blíž a zkusím ji oslovit znova. Pokud stále nereaguje, zkusím s ní mírně zatřást. Pak štípnout do ušního lalůčku. Pokud nereaguje, otočím zraněného na záda a zkusím, jestli dýchá tím, že položím ucho nad jeho ústa a sleduji, jestli se zvedá hrudník. Pokud necítím dech ani nevidím, že by se zvedal hrudník, tak dotyčnému zkusím zaklonit hlavu, čímž uvolním dýchací cesty, a moment vyčkám, jestli se sám nerozdýchá. Pokud stále nedýchá, zahájím resuscitaci. Nácvik KPR: Zraněný musí být na tvrdé rovné podložce, ne z kopce ani do kopce. Přikleknu k němu v oblasti ramene a hrudníku z boku. Na rukou propletu prsty, stlačuji hrudník v oblasti hrudní kosti na spojnici mezi bradavkami a začnu resuscitovat vahou celého těla v intervalech rytmu písně Rolničky, rolničky, kterou může zpívat celá třída.
7
Doporučené odkazy:
http://www.bezpecnenasilnicich.cz/ http://www.bezpecne-ops.cz/ http://www.ibesip.cz/ http://www.cdv.cz/ http://www.visionzeroinitiative.com/ http://www.erscharter.eu/cs http://www.skodahrou.cz/ http://www.bezpecnecesty.cz/ http://www.jihocesi-bezpecne-na-cestach.cz/