Zdravotní nauka 1. díl

Iva Nováková

Učebnice pro obor sociální činnost ISBN 978-80-247-3709-6

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

Zdravotní nauka 1. díl

Zdravotní nauka 2. díl Učebnice pro obor sociální činnost Iva Nováková

Iva Nováková

Zdravotní nauka 1. díl Učebnice pro obor sociální činnost stavba lidského těla

Iva Nováková

Zdravotní nauka 1. díl Učebnice pro obor sociální činnost stavba lidského těla

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Iva Nováková ZDRAVOTNÍ NAUKA 1. DÍL Učebnice pro obor sociální činnost Recenzentka: MUDr. Michaela Schneiderová © Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Photo © fotobanka allphoto, 2011 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4542. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 192 1. vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky.

ISBN 978-80-247-3708-9 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7164-9 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7165-6 (elektronická verze ve formátu EPUB)

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Stavba lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Základní stavba lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Stavební jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Buňka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Tkáň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3 Orgán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.4 Orgánová soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.5 Organizmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Stavba lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 11 11 11 12 14 14 14 16 16 16

2 Kosterní soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Základní funkce kosterní soustavy . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Obecná stavba kosterní soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Kost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Spojení kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3 Vývoj kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.4 Růst kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.5 Kostra lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Kosterní soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18 18 18 18 19 20 21 21 28 29 29

3 Svalová soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Základní funkce svalové soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Obecná stavba svalové soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Sval . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Hlavní svalové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Svalová soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . .

35 35 35 35 38 38 41 41

5

4 Soustava oběhová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Základní funkce oběhové soustavy . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Obecná stavba oběhové soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Krev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3 Krevní cévy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.4 Lymfatický systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.5 Slezina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Oběhová soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . .

46 46 46 46 50 53 57 60 60 61 62

5 Soustava dýchací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Základní funkce dýchací soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Obecná stavba dýchací soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Horní cesty dýchací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Dolní cesty dýchací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Plíce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.4 Řízení dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.5 Přenos kyslíku a oxidu uhličitého . . . . . . . . . . . 5.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Dýchací soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . .

70 70 70 71 72 73 76 76 77 78 78

6 Soustava trávicí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Základní funkce trávicí soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Obecná stavba trávicí soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Trávicí trubice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Žlázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Přeměna látek a energií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Procesy v trávicím ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.3 Tělesná teplota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Trávicí soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

85 85 85 86 92 95 95 96 97 97 98 99

7 Soustava žláz s vnitřní sekrecí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Základní funkce soustavy žláz s vnitřní sekrecí . . . . . . 7.2 Obecná stavba soustavy žláz s vnitřní sekrecí . . . . . . . 7.2.1 Nadvěsek mozkový (epifýza) . . . . . . . . . . . . . 6

109 109 110 110

7.2.2 Podvěsek mozkový (hypofýza) . . . . . . . . . . . . 7.2.3 Štítná žláza a příštítná tělíska . . . . . . . . . . . . . 7.2.4 Nadledviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.5 Langerhansovy ostrůvky slinivky břišní . . . . . . 7.2.6 Vaječníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.7 Varlata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Soustava žláz s vnitřní sekrecí . . . . . . . . . .

111 112 113 114 115 115 115 115 116

8 Soustava močová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Základní funkce močové soustavy . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Obecná stavba močové soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.1 Ledviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.2 Vývodné cesty močové . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Močová soustava . . . . . . . . . . . . . . . . .

122 122 122 122 124 126 127 127

9 Soustava pohlavní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Základní funkce pohlavní soustavy . . . . . . . . . . . . . 9.2 Obecná stavba pohlavní soustavy . . . . . . . . . . . . . . 9.2.1 Mužské pohlavní orgány . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.2 Ženské pohlavní ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.3 Menstruační cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.4 Mléčná žláza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Pohlavní soustava . . . . . . . . . . . . . . . . .

134 134 134 134 137 140 141 141 141 142

10 Soustava nervová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 10.1 Základní funkce nervové soustavy . . . . . . . . . . . . . . 148 10.2 Obecná stavba nervové soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 148 10.2.1 Neuron, vzruch, reflex, obaly nervstva, mozkomíšní mok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 10.2.2 Centrální nervová soustava . . . . . . . . . . . . . 152 10.2.3 Periferní nervová soustava . . . . . . . . . . . . . . 157 10.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 10.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Praktická část – Nervová soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 7

11 Smyslové ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Základní funkce smyslového ústrojí . . . . . . . . . . . . . 11.2 Obecná stavba smyslového ústrojí . . . . . . . . . . . . . . 11.2.1 Zrakové ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.2 Sluchové a rovnovážné ústrojí . . . . . . . . . . . . 11.2.3 Ústrojí chuťové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.4 Ústrojí čichové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.5 Ústrojí kožní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3 Shrnutí základních znalostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4 Pojmy k zapamatování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praktická část – Smyslové ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . .

170 170 170 171 173 175 175 176 177 178 178

Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

184

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

Úvod

Úvod Učebnice je určena pro žáky a učitele středních odborných škol se zaměřením na sociální obory. Nabízí stručný přehled základních znalostí ze somatologie – seznamuje se základy anatomie a fyziologie lidského těla. Somatologie je základní nauka o lidském těle potřebná pro sociální a zdravotnickou praxi. Znalosti o stavbě a funkci zdravého lidského těla umožňují zjistit odchylky od zdraví a usuzovat tak na onemocně ní. Znalosti ze somatologie jsou nezbytné pro ochranu zdraví člověka i v rámci prevence. Předkládaný text nabízí možnost zvládnout požadované minimum učiva v doporučených postupech výuky v předmětu zdravotní nauka (výklad, praktická cvičení). Text je zpracován se záměrem aktivního zapojení žáků v rámci školní výuky a domácí přípravy. Studijní text je uspořádán do kapitol, jejichž obsah je možné zvlád nout v průběhu školního roku. Pro snazší orientaci má každá kapitola následující strukturu: ■■ Cíle kapitoly (uvádějí, co by žáci po prostudování kapitoly a lite ratury měli znát) ■■ Osnova kapitoly (obsahuje názvy dílčích témat jednotlivých ka pitol) ■■ Vlastní studijní text (obsahuje teoretické zpracování obsahu kapi tol, z nichž každá je ukončena shrnutím základních znalostí a uve dením pojmů k zapamatování) ■■ Praktická část (obsahuje řadu otázek, úkolů a cvičení, které po máhají žákům upevnit a doplnit to, co se naučili při studiu jednot livých kapitol) autorka

9

Stavba lidského těla

1


Cíle

Po prostudování této kapitoly a doporučené literatury dokážete: ■■ definovat stavební jednotky lidského těla ■■ charakterizovat specifika struktury stavebních jednotek lidského těla ■■ orientovat se v základních pojmech souvisejících se stavbou lid ského těla

Osnova

■■ Základní stavba lidského těla ■■ Stavební jednotky

1.1

Základní stavba lidského těla

Lidské tělo se skládá z buněk. Seskupení buněk stejného tvaru a stejné speciální funkce tvoří tkáň. Různé tkáně spojené anatomicky i funk čně vytvářejí orgán. Skupina orgánů zaměřená ke společné funkci tvoří orgánovou soustavu neboli ústrojí. Orgány a orgánové soustavy mezi sebou spolupracují a jejich vzájemná souhra vytváří harmonický celek, lidský organizmus.

1.2

Stavební jednotky

1.2.1

Buňka

Buňka je základní stavební a funkční jednotkou organizmu (obr. 1). Realizuje látkovou výměnu, vylučuje nestravitelné zbytky, dýchá, roste, pohybuje se, reaguje na podněty z okolí. Buňka se skládá ze tří hlavních částí: z jádra, cytoplazmy a membrány. V buňce se nacházejí další útva ry (organely), sloužící buňce tak, jako orgány slouží lidskému tělu. Buněčné jádro má kontrolní a řídící funkci. Základní součástí je kyselina deoxyribonukleová (DNA), která je nositelkou dědičnosti. Cytoplazma je uvnitř v buňce, má polotekutý charakter a nachází se v ní útvary nazývané organely. Nejznámější jsou mitochondrie. Do 11

1

1


2b

2

2a

3

2c

1) jádro 2) c ytoplazma a) mitochondrie b) ribozomy c) lysozomy 3) membrána

1

Obr. 1 Buňka dávají energii ostatním částem buňky. Ribozomy představují jakousi továrnu na bílkoviny. Lysozomy obsahují enzymy, které jsou schopné ničit škodlivé látky. Membrána určuje, které látky budou buňkou přijímány a které naopak vylučovány. Do buňky prostupují látky, které buňka rozklá dá. Uvolňuje se tím energie, kterou buňka potřebuje pro svou činnost. Rozložené látky převádí buňka na složitější sloučeniny pro svůj růst, vývoj a obnovu.

1.2.2 Tkáň Tkáň je soubor buněk, které mají stejný tvar a jednu hlavní funkci. Rozlišují se 4 základní tkáně – tkáň epitelová, tkáň pojivová, tkáň svalová, tkáň nervová. Tkáň epitelová Je jednovrstevná nebo mnohovrstevná, podle uspořádání buněk (obr. 2). Rozdělení: ■■ Epitel krycí – jeho úlohou je ochrana zevních a vnitřních povrchů organizmu, pokrývá povrch těla, vystýlá duté orgány ■■ Epitel vstřebávací (resorpční) – vstřebává živiny ze střevního obsahu 12

Stavba lidského těla ■■ Epitel dýchací (respirační) – zajišťuje výměnu plynů v plicích ■■ Epitel žlázový (sekreční) – je tvořen buňkami, které tvoří a vydá vají látky, jež neslouží jejich potřebám, ale jsou důležité pro celý organizmus ■■ Epitel smyslový – zachycuje specifické podněty ■■ Epitel zárodečný – vytváří pohlavní buňky Tkáň pojivová Je složena z buněk uložených volně v prostoru, který je vyplněn mezi buněčnou hmotou (produkt těchto buněk). Tkáň pojivová tvoří výplně, spoje, je oporou pro měkké části těla. Rozlišují se tři druhy pojivové tkáně: vazivo, chrupavka, kost (obr. 2). tkáň epitelová

vazivo

chrupavka

kost

Obr. 2 Tkáň epitelová, tkáň pojivová Tkáň svalová Je složena z buněk, které mají schopnost smršťovat se. Smrštění (kon trakce) umožňuje pohyb. Rozlišují se tři druhy svalové tkáně: hladká svalová tkáň (je tvo řena jednojadernými buňkami, které mají vřetenovitý tvar, nachází se ve vnitřních orgánech), příčně pruhovaná svalová tkáň (je tvořena mnohojadernými buňkami válcovitého tvaru, které nazýváme svalová vlákna, svazky svalových vláken tvoří sval, svaly se upínají ke kostem), srdeční svalovina (je tvořena svalovými vlákny, která jsou spojena spo jovacími můstky, a nachází se pouze v srdci) (obr. 3). Tkáň nervová Je složena z buněk, které se vyznačují nápadnou dráždivostí a schop ností tuto dráždivost přenášet (neurony) (obr. 4). 13

1

1


hladká svalová tkáň

příčně pruhovaná svalová tkáň

příčně pruhovaná svalová tkáň srdeční

Obr. 3 Svalová tkáň

Obr. 4 Nervová tkáň

1.2.3 Orgán Orgán je útvar složený z několika tkání. Orgán plní určitou funkci v organizmu (např. plíce, žaludek, střevo).

1.2.4 Orgánová soustava Orgánová soustava je skupina orgánů, které se podílejí na plnění určité funkce v organizmu (tab. 1).

1.2.5 Organizmus Organizmus je soubor orgánových soustav, které mezi sebou úzce spo lupracují a vytvářejí harmonický celek, lidské tělo. 14

Stavba lidského těla střevo epitelová buňka

epitelová tkáň

pojivová buňka

pojivová tkáň

svalová buňka

svalová tkáň

Obr. 5 Příklad orgánu střeva a přehled jeho tkání

Tab. 1 Orgánové soustavy a jejich orgány Název soustavy

Orgány

soustava kosterní

kosti, klouby

soustava svalová

svaly

soustava oběhová

srdce, krevní cévy

soustava dýchací

nos, hrtan, průdušnice, průdušky, plíce

soustava trávicí

dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, střeva, játra, žlučník, slinivka břišní

soustava žláz s vnitřní sekrecí

hypofýza, štítná žláza, příštítná tělíska, nadledviny, Langerhansovy ostrůvky, vaječníky, varlata

soustava močová

ledviny, močovody, močový měchýř, močová trubice

soustava pohlavní

mužská (varlata, nadvarlata, chámovody, semenné váčky, předstojná žláza, močová trubice, pyj) ženská (vaječníky, vejcovody, děloha, zevní pohlavní orgány, mléčné žlázy)

soustava nervová

mozek, páteřní mícha, periferní nervy, ganglia

soustava smyslová

orgán zraku, čichu, chuti, sluchu a rovnováhy, hmatu

soustava lymfatická

mízní cévy, mízní uzliny, slezina 15

1

1


1.3

Shrnutí základních znalostí

Buňka je základní samostatná jednotka živých organizmů. Má schop nost tvořit bílkoviny, uvolňovat energii a dělit se. Soubory buněk se nazývají tkáně, tkáně tvoří orgány, které se spojují do orgánových soustav, a orgánové soustavy vytvářejí organizmus.

1.4 ■■ ■■ ■■ ■■ ■■

Pojmy k zapamatování

Buňka Tkáň Orgán Orgánová soustava Organizmus

Praktická část – Stavba lidského těla Úkol Napiš vlastními slovy, co rozumíš pojmem lidské tělo.

Úkol Porovnej vymezení pojmu lidské tělo se svým pojetím, které jsi uvedl výše. V čem se shoduješ, v čem se odlišuješ? SHODA

16

rozdíl


Samostatné cvičení pro autokontrolu Buňka se skládá z  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Buněčné jádro je nositelem . . . . . . . . . . . . . . . . . . V cytoplazmě se nacházejí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tkáň je soubor buněk, které mají . . . . . . . . . . . . . . Rozlišujeme . . . . . . druhy tkání. Orgán je útvar složený z . . . . . . . . . . . . . . . . Lidské tělo je soubor . . . . . . . . . . .

Otázky a úkoly ■■ Pohybem paže při manipulaci s činkou pozoruj činnost svalů. Popiš, jaké vlastnosti musí mít svalová buňka.

■■ Vysvětli, proč jsou buňky našeho těla tak rozmanité.

■■ Napiš název buňky jednoho orgánu, který nepřetržitě pracuje po celý život člověka, a název orgánu, který je těmito buňkami tvořen.

17

1

2

Zdravotní nauka 1. díl *

2

Kosterní soustava

Cíle

Po prostudování této kapitoly a doporučené literatury dokážete: ■■ popsat funkci kosterní soustavy ■■ vyjmenovat části kosti a kloubu ■■ orientovat se v základním popisu kostry

Osnova

■■ Základní funkce kosterní soustavy ■■ Obecná stavba kosterní soustavy

2.1

Základní funkce kosterní soustavy

Kosterní soustava poskytuje pevnou oporu měkkým částem těla, umož ňuje pohyb a vytváří ochranná pouzdra některých orgánů.

2.2

Obecná stavba kosterní soustavy

Kosterní soustava je tvořena kostmi a klouby. Kostra člověka je tvořena z 206 různě spojených kostí.

2.2.1 Kost Tvar kosti ■■ Kost dlouhá (stehenní kost, pažní kost) ■■ Kost plochá (lopatka, hrudní kost, lebeční kost) ■■ Kost krátká (záprstní kosti, klíční kost) ■■ Kost nepravidelného tvaru (obratel, dolní čelist) Stavba dlouhé kosti (obr. 6) Epifýza tvoří koncové, kloubní části dlouhých kostí. Diafýza předsta vuje střední část dlouhé kosti, její tělo. Hutná kost kryje povrch všech kostí. Houbovitá tkáň je uvnitř kostí pod hutnou kostí. Dutina v di afýze se nazývá dřeňová dutina a je vyplněna kostní dření. Dřeň má červenou barvu, tvoří se v ní červené krvinky, většina bílých krvinek 18

Kosterní soustava konec dlouhé kosti (epifýza)

houbovitá tkáň

střední část, tělo kosti (diafýza)

kloubní chrupavka hutná kost

konec dlouhé kosti (epifýza)

okostice (periost) dřeňová dutina

Obr. 6 Stavba kosti a krevních destiček. V dospělosti je červená kostní dřeň pouze v plo chých a krátkých kostech (např. v kosti hrudní, v obratlích, v žebrech). S přibývajícím věkem se v ní usazuje tuk, dřeň žloutne a ztrácí schop nost krvetvorby. Ve stáří nabývá dřeň šedé barvy ztrátou tuku. Kloubní chrupavka pokrývá epifýzu tam, kde se kloubně spojuje s další kostí. Okostice (periost) představuje tuhý, vazivový obal kosti. Pokrývá kost v celém rozsahu s výjimkou kloubních ploch. Okostice je zásobená cé vami (zajišťují výživu kosti) a nervy (umožňují vedení bolesti).

2.2.2 Spojení kostí Každá kost v těle je připojena minimálně k jedné další kosti (výjim ku tvoří jazylka v krku, která je připojena k jazyku a je na ní zavěšen hrtan). Spojení kostí je obecně dvojí – nepohyblivé a pohyblivé. Nepohyblivá spojení: ■■ Vazivem (kosti lebky – lebeční švy) ■■ Chrupavkou (obratle páteře – meziobratlové ploténky) ■■ Kostí (obratle křížové – kost křížová) Pohyblivá spojení: ■■ Kloubem (obr. 7) Kloubní pouzdro je tvořeno tuhou vazivovou tkání. Kryje konce obou kostí a je připevněno k tělům kostí. Drží kosti u sebe, umožňuje 19

2

2


kloubní pouzdro synoviální membrána kloubní chrupavka

kloubní dutina

Obr. 7 Kloub pohyb. Některá kloubní spojení jsou posílena vazy. Kloubní chrupavka se nachází na povrchu kloubních ploch kostí. Kloubní dutina předsta vuje prostor mezi kloubními plochami kostí. Synoviální membrána je tenká a vystýlá celou dutinu kloubní. Produkuje maz, který zvlhčuje třecí plochy kloubních spojení a vyživuje kloubní chrupavku. Střední postavení kloubu je takové postavení kloubu, kdy je kloubní pouzdro nejvolnější. Využívá se při znehybnění kloubu.

2.2.3 Vývoj kosti V embryonálním období je základ kosti buď vazivový, nebo chrupavči tý. V průběhu vývoje plodu se tento základ mění na kost, probíhá jeho zkostnatění (osifikace). Po narození dítěte není osifikace všude zcela

malá fontanela (lupínek)

Obr. 8 Vývoj kostí lebky 20

velká fontanela (lupínek)

Kosterní soustava ukončena, např. na lebce novorozence jsou měkká místa, lupínky (fon tanely) (obr. 8). Nachází se tam, kde spojují vazivové švy lebeční kosti. Tato místa postupně zkostnatí.

2.2.4 Růst kosti Růst kostí (obr. 9) je ovlivňován hormony ze žláz s vnitřní sekrecí (hy pofýza, štítná žláza, pohlavní orgány). Kost roste do šířky a do délky. Do šířky roste kost prostřednictvím okostice. Do délky roste kost pomocí chrupavčitých plotének (růstové chrupavky). Tyto se nacházejí mezi diafýzou a epifýzami kosti. Kolem 18. roku věku je růst kosti ukončen a člověk dále neroste. okostice, periost

kloubní chrupavky

kloubní chrupavky

růstové chrupavky (chrupavčité ploténky)

Obr. 9 Schéma růstu kosti

2.2.5 Kostra lidského těla Kostra lidského těla (obr. 10) se skládá z kostry lebky, kostry trupu, kostry horní končetiny, kostry dolní končetiny.

2.2.5.1 Kostra lebky

Kostra lebky (obr. 11) se skládá z většího počtu kostí. Na lebce se roz lišuje část mozková a část obličejová. Lebka tvoří kostěnou ochranu pro mozek a smyslové orgány (zrak, sluch, rovnovážné ústrojí, čich, chuť). Kosti lebky jsou nepohyblivě spojené pomocí švů. Na lebce je jediné kloubní spojení u čelistního kloubu. Vyklenutá horní plocha lebečních kostí tvoří lebeční klenbu, uvnitř lebky je spodina lebeční. 21

2

2


lebka

klíční kost

lopatka

krční obratle

hrudní kost

pažní kost bederní obratle kost vřetenní kost kyčelní kost loketní kost křížová kosti zápěstní

kostrč

kosti záprstní články prstů kost stehenní čéška

kost holenní kost lýtková

kosti zánártní kosti nártní

Obr. 10 Kostra lidského těla 22

články prstů

Kosterní soustava Část mozková kost čelní kost temenní kost klínová slzná kost kost čichová

kost spánková kost týlní

Část obličejová

nosní kůstky kost lícní horní čelist dolní čelist

Obr. 11 Kostra lebky

Většina lebečních kostí jsou kosti ploché. Některé lebeční kosti jsou duté. K nim patří kost čelní, kost čichová, kost klínová a horní čelist. Dutiny v těchto kostech jsou spojeny s dutinou nosní. Nazývají se vedlejší dutiny nosní (sinusy). 23

2

2


2.2.5.2 Kostra trupu

Kostru trupu tvoří páteř a hrudník. Páteř Páteř (obr. 12) tvoří osu vzpřímeného těla a je důležitá pro jeho správné držení. Páteř se skládá z obratlů. S prvním (krčním) obratlem je spo jena lebka. Páteř se skládá ze 7 krčních obratlů. První krční obratel se nazývá nosič (atlas), druhý krční obratel se nazývá čepovec (axis). Dále se sklá dá z 12 hrudních obratlů, z 5 bederních obratlů, z 5 křížových obratlů (tyto jsou srostlé v kost křížovou), ze 4–5 kostrčních obratlů (tyto jsou srostlé v kost kostrční). Obratle jsou spojeny tak, že vytvářejí pevný, ale dostatečně ohebný celek. Jednotlivé obratle jsou mezi sebou spojeny klouby, vazy a chru pavčitými destičkami (meziobratlové ploténky), které zajišťují pružnost páteře a tlumí nárazy. Celou délkou páteře probíhá páteřní kanál. Je zde uložena páteřní mícha. Páteř dospělého člověka má typické zakřivení ve směru předozad ním, v oblasti krční a bederní páteře směrem dopředu (lordóza), v ob lasti hrudní a křížové páteře směrem dozadu (kyfóza) (obr. 13).

krční část páteře kost křížová (5 srostlých obratlů) hrudní část páteře

bederní část páteře kost kostrční (4–5 srostlých obratlů)

Obr. 12 Páteř 24

Kosterní soustava Zakřivení páteře

krční lordóza

hrudní kyfóza

bederní lordóza

Obr. 13 Zakřivení páteře (pohled ze strany)

křížová kyfóza

Hrudník Hrudník tvoří hrudní obratle (12), žebra (12 párů) a kost hrudní (obr. 14). Společně ohraničují dutinu hrudní a tvoří kostěnou schrán ku pro hrudní orgány (srdce, plíce, cévy). Žebra jsou připojena vzadu k hrudním obratlům pomocí kloubů. Vpředu jsou žebra spojena pomocí chrupavek buď přímo s hrudní kostí (7 párů žeber – pravá žebra), nebo k předchozím žebrům (3 páry žeber – nepravá žebra). Poslední 2 páry žeber jsou zakončeny volně ve stěně břišní (žebra volná).

žebra kost hrudní

hrudní obratle

Obr. 14 Hrudník 25

2

2


2.2.5.3 Kostra končetin Horní končetina Horní končetina je připojena ke kostře trupu pletencem pažním (obr. 16). Pletenec pažní je tvořen lopatkou a klíční kostí. Kostru volné horní končetiny tvoří pažní kost, vřetenní kost, loketní kost, zápěstní kosti (8), záprstní kosti (5) a články prstů (obr. 15).

hlavice kosti pažní

kost klíční lopatka

kost pažní

kost vřetenní

kost loketní

kosti zápěstní kosti záprstní

články prstů

Obr. 15 Kostra horní končetiny 26

Kosterní soustava

kloub ramenní kloub loketní kloub zápěstní klouby ruky

Obr. 16 Kloubní spojení na horní končetině

kloub kyčelní kloub kolenní

kloub hlezenní

Obr. 17 Kloubní spojení na dolní končetině

klouby nohy

Dolní končetina Dolní končetina je připojena ke kostře trupu pánevním pletencem (obr. 17). Pánevní pletenec je složen ze dvou pánevních kostí a kosti křížové. Každá pánevní kost je tvořena kostí kyčelní, stydkou a sedací. Pánevní kosti jsou vpředu spojeny sponou stydkou, vzadu jsou připoje ny ke kosti křížové. Tento kostěný kruh vytváří pánev (pánevní kruh), ohraničující pánevní prostor. Kostra pánve tvoří kostěnou schránku pro část orgánů dutiny břišní a pro pánevní orgány. Kostra volné dolní končetiny se skládá ze stehenní kosti, holen ní kosti, lýtkové kosti, zánártních kostí, kostí tvořících nárt a článků prstů (obr. 18). 27

2

2

Zdravotní nauka 1. díl pánev kost kyčelní

kost křížová hlavice kosti stehenní

kost kostrční kost stydká kost sedací

kost stehenní

čéška

kost holenní

kost lýtková

kosti zánártní kosti nártní

články prstů

Obr. 18 Kostra dolní končetiny

2.3


Kost je orgán kosterní soustavy. Základní stavební složky jsou hutná kost a houbovitá tkáň. Kost vzniká procesem osifikace. Kost je vyživo vána z periostu, do délky roste z růstových chrupavek. Kosti jsou v lid ském těle spojeny pomocí kloubů. Osový skelet těla tvoří páteř. Páteř se skládá z 33–34 obratlů. Páteř je dvakrát esovitě prohnutá. K páteři se 28

Kosterní soustava připojují pletence horních a dolních končetin. Hrudník je tvořen žebry, hrudními obratli a hrudní kostí. Kostru lebky dělíme na část obličejo vou a mozkovou. Lebeční kosti ohraničují vlastní dutinu lebeční, dutinu nosní a očnici. Kosti lebeční jsou spojeny švy, které jsou u plodu a no vorozence vazivové a postupně osifikují. Pánev tvoří dvě kosti pánevní a kost křížová. Kosti pánevní vznikají spojením kosti kyčelní, sedací a stydké. Stavba kostry horní a dolní končetiny je podobná.

2.4 ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■

Pojmy k zapamatování

Kost Kostní dřeň Pletenec Epifýza Kloub Osifikace Diafýza Kloubní pouzdro Fontanela Okostice Kloubní vazy Růstová chrupavka

Praktická část – Kosterní soustava Úkol Napiš vlastními slovy, čemu říkáme kostra a jaký má význam.

29

2

2


Úkol Porovnej vymezení pojmu kostra se svým pojetím. V čem se shoduješ a v čem se odlišuješ? Shoda

Rozdíl

Úkol Doplň názvy pro druhy pojivové tkáně. CH _ _ _ _ _ _ _ _O__ V_____

Úkol Napiš, proč je u některých kostí pohyblivé spojení a proč některá spojení kostí jsou nepohyblivá?

30

Kosterní soustava

Úkol Nakresli jednoduchou dlouhou kost a vyznač na ní místa, odkud roste do šířky a odkud do délky.

Úkol Vyber správnou odpověď. K mozkové části lebky patří např.: a) kost spánková a nosní kůstky b) kost klínová a kost lícní c) kost čichová a kost klínová

Úkol Vyber správnou odpověď. Dolní čelist je pohyblivě připojena: a) ke kosti lícní b) ke kosti spánkové c) k horní čelisti

Úkol Napiš, co by se dělo v případě výskoku a dopadu na obě nohy, kdyby páteř byla rovná.

31

2

2


Úkol Napiš, které kosti se spojují v ramenním kloubu.

Úkol Napiš, které kosti se spojují v loketním kloubu.

Úkol Napiš, které kosti se spojují v kolenním kloubu.

Úkol Napiš, které kosti se spojují v kyčelním kloubu.

32

Kosterní soustava

Samostatné cvičení pro autokontrolu Kostra je . . . . . . . . . . . , chrání . . . . . . . . . . . , umožňuje . . . . . . . . . . Periost je . . . . . . . . . . . . . . . . . . . obal kosti, který pokrývá kost v celém rozsahu s výjimkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Synoviální membrána vystýlá . . . . . . . . . . . a produkuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střední postavení kloubu je takové postavení, kdy je . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kost se vyvíjí ze základu . . . . . . . . . . . a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . se nachází u dítěte tam, kde se vazivové švy lebečních kostí stýkají. Kost roste do délky . . . . . . . . . . . . . . . . Kostra lidského těla se skládá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ...................................................... ...................................................... ......................................................

Otázky k zamyšlení Napiš, proč bývá naše tělo večer kratší?

Jak vysvětlíš požadavek rovnoměrného zatížení na páteř?

33

2

2


Samostatná práce Vyhledej v odborné literatuře, jaké látky v kosti ovlivňují její pevnost a pružnost.

Pokus se vysvětlit, jak se projevuje poměr těchto látek v kosti s rostoucím věkem (dítě, dospělý člověk, starý člověk).

Samostatná práce Uvedená tvrzení jsou označena písmeny. Vyber správná tvrzení a vytvoř tajenku ze získaných písmen. B) Pánev se skládá z jedné kosti. A) Obratle jsou spojeny meziobratlovými ploténkami. T) V červené kostní dřeni se tvoří červené krvinky. E) Na lebce není žádné kloubní spojení. X) Zakřivení páteře směrem dozadu se nazývá lordóza. L) Pletenec horní končetiny tvoří lopatka a kost klíční. A) Část dolní končetiny od kolene ke kotníku tvoří kost holenní a lýtková. R) Stydká spona je vazivová destička. S) Čéška je součástí kolenního kloubu. Tajenka zní: . . . . . . . . . . . . . . 34

Svalová soustava

3

Svalová soustava

Cíle

Po prostudování této kapitoly a doporučené literatury dokážete: ■■ popsat funkci svalové soustavy ■■ charakterizovat stavbu svalu ■■ orientovat se v základním popisu svalové soustavy

Osnova

■■ Základní funkce svalové soustavy ■■ Obecná stavba svalové soustavy

3.1

Základní funkce svalové soustavy

Svalová soustava umožňuje pohyb těla, zabezpečuje polohu těla a jeho částí, je hlavním zdrojem tepla a umožňuje činnost mnoha vnitřních orgánů (např. cév, srdce, dělohy, jícnu, střeva, močového měchýře).

3.2

Obecná stavba svalové soustavy

Svalová soustava je tvořena orgány – svaly. Ty jsou složené ze svalové tkáně, z vaziva, z nervové tkáně a cév. V lidském těle se nachází přibližně 600 svalů.

3.2.1

Sval

Typy svalové tkáně ■■ Příčně pruhovaná svalová tkáň (je připojená ke kostře – kosterní svalstvo) – je ovlivnitelná naší vůlí – je pod přímou kontrolou moz kové kůry, je unavitelná ■■ Hladká svalová tkáň (je ve stěně vnitřních orgánů – hladké sval stvo = útrobní) – nepodléhá naší vůli, je prakticky neunavitelná ■■ Příčně pruhovaná srdeční svalová tkáň (nachází se pouze v srdci, srdeční sval) – pracuje automaticky, nezávisle na naší vůli, pracuje bez únavy 35

3

3


3.2.1.1 Kosterní svalstvo (příčně pruhovaná svalová tkáň) Stavba kosterního svalu (obr. 19) Svalové vlákno je základní jednotkou svalu. Buňky kosterního svalu mají válcovitý tvar o průměru 10–100 mikrometrů a délce až 30 cm, proto se nazývají svalová vlákna. Pod elektronovým mikroskopem vypadají svalová vlákna tak, jako by byla složena z tmavých a světlých úseků. Proto se jim říká příčně pruhované svalstvo. Stažlivé struk tury ve svalu se nazývají myofibrily. Svalové vlákno je pružné, a tím odolné proti přetržení při náhlém pohybu. Snopec je tvořen svazkem svalových vláken. Sval je tvořen svazkem snopců. Více snopců tvoří bříško svalu, které je nejširší částí svalu a je kryté vazivovým obalem, povázkou (fascií). Bříško svalu přechází na obou jeho koncích v bílou šlachu, kterou se sval upíná ke kostem (svalový úpon). Kosterní sval je připojen zpravidla ke dvěma kostem, které jsou mezi sebou spojeny kloubem. To umožňuje pohyb v kloubu. Zdravě vyvinutý sval v mladém věku má pravidelnou stavbu s mi nimálním množstvím tukových částic. Pokud jsou svaly v nečinnosti, zmenšují svůj objem (atrofují). Ukládá se v nich také tuk, který tlakem způsobuje nedostatečné okysličování svalu. Funkce kosterního svalu Kosterní svaly představují největší tělesnou tkáň, tvoří u mužů asi 36 % jejich celkové tělesné hmotnosti, u žen pak asi 32 %.

svalové vlákno snopec

sval

Obr. 19 Stavba kosterního svalu 36

Svalová soustava Základní funkce kosterního svalu spočívá v jeho smrštění (kon trakci). Při smrštění svalových vláken se délka svalu zkracuje. Šlachy táhnou za kosti, ke kterým je sval připojen. Tato síla způsobí pohyb. Je to dáno tím, že sval je připojen ke dvěma kostem spojených klou bem. Při smrštění svalu se kosti pohybují jedna vůči druhé, přičemž se k sobě přibližují nebo oddalují. Svaly nepracují jednotlivě, ale většinou se určitého pohybu účastní více svalů najednou. Svaly jsou organizovány v páru tak, že kontrak ce jednoho svalu působí protažení svalu druhého. Proti natahovačům jsou ohybače. Když se například dvojhlavý sval pažní (biceps) zkrátí, uvolní se trojhlavý sval pažní (triceps) a lze ohnout paži. Soustava pá rových svalů se nazývá antagonistické svaly. Antagonistická činnost dvou vzájemně proti sobě působících svalů je základním principem při činnosti svalstva. Nejčastější pohyby, které lidské tělo provádí, jsou flexe (např. ohnutí horní končetiny v lokti), extenze (např. natažení horní končetiny do základní polohy), addukce (např. přitažení nebo připažení končetiny k tělu) a abdukce (např. upažení nebo odtažení končetiny od těla). Svaly, které umožňují pohyby, se označují jako ohýbače (flexory) a natahovače (extenzory). Svaly i při úplné nečinnosti jsou v určitém napětí, udržují tzv. svalový tonus. K provedení pohybu musí mít sval podnět prostřednictvím nervů, musí mít přísun živin (glukózu) a kyslíku. Kosterní svaly jsou inervovány motorickými nervy. Ty vycházejí z moz ku a míchy, vedou do svalu impulz ke smrštění svalových vláken. Každá skupina svalových vláken je zásobena množstvím malých cév (kapilár). Síť kapilár přivádí kyslík a výživu a odvádí nepotřebné látky. Ke každé skupině vláken vede nerv, který je spojený s mozkem nebo mí chou. To zajišťuje rychlou reakci na podnět jak z vnějšího, tak z vnitřního prostředí organizmu. Pro správnou funkci svalů je nezbytná i správná funkce ostatních soustav – dýchací, oběhové, nervové a kosterní. Při velké námaze se ve svalech hromadí množství odpadních látek (například kyselina mléčná), ubývá kyslíku a může se dostavit bolest.

3.2.1.2 Hladké svalstvo Stavba hladkého svalu Buňky hladkého svalstva jsou na rozdíl od buněk kosterního svalstva podstatně menší, mají vřetenovitý tvar, neobsahují myofibrily. 37

3

3

Zdravotní nauka 1. díl Funkce hladkého svalu Hladké svaly tvoří pouze 3 % tělesné hmotnosti. Tvoří aktivní složku vnitřních orgánů. Kontrakce hladkého svalu jsou pomalé. Funkce celé řady hladkých svalů spočívá v udržení svalového napětí (tonus) ve stěnách vnitřních orgánů. Hladké svaly jsou inervovány vegetativními (autonomními) nervy a nelze je ovládat vůlí (na rozdíl od kosterních svalů).

3.2.1.3 Srdeční sval (příčně pruhovaná srdeční svalová tkáň) Stavba srdečního svalu Podobně jako kosterní svaly obsahují i srdeční svalové buňky myo fibrily, pod elektronovým mikroskopem je patrné příčné pruhování. Srdeční svalové buňky jsou krátké a vzájemně mezi sebou propojené spojovacími můstky. Toto spojení umožňuje přenos podráždění z jedné srdeční buňky přímo na další srdeční buňku. Funkce srdečního svalu Struktura srdeční svaloviny umožňuje rychlé předání elektrického im pulzu, které vede ke smršťování srdečního svalu. Srdeční svalovina je inervována autonomními nervy. Ty mohou zrychlit nebo zpomalit sr deční činnost. Kromě této inervace má srdeční svalovina vlastní systém vodivé svaloviny. Sama si vytváří vzruchy, které vedou ke smršťování srdečního svalu. Děje se tak nezávisle na autonomní inervaci.

3.2.2 Hlavní svalové skupiny Viz obr. 20 a 21.

3.3


Rozlišují se tři typy svalové tkáně. Kosterní svaly jsou orgány, jejichž smrštění zajišťuje pohyb. Stavební jednotkou příčně pruhované sva loviny je svalové vlákno. Hlavním zdrojem energie pro svalovou práci je glukóza. K základním pohybům lidského těla patří flexe, extenze, addukce, abdukce. Svaly, i když jsou v klidu, jsou stále v určitém na pětí, udržují svalový tonus. Kosterní svaly se dělí podle hlavních sva lových skupin. 38

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Zdravotní nauka 1. díl

Recommend Documents