Zdraví: Definice SZO: Stav plné tělesné, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci či invalidity

1. Hygiena Studuje vztahy mezi prostředím (ţivotním a pracovním) a organismem, vlivy zevních podmínek na zdraví člověka a hledá způsoby, jak předejít poruchám zdraví. Je tedy vědním oborem preventivním. Zdraví: Definice SZO: Stav plné tělesné, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci či invalidity. Nemoc: opak zdraví, stav charakterizovaný narušením rovnováhy mezi organismem a prostředím, škodlivé vlivy získávají převahu Dispozice: sklon k onemocnění, podkladem je sníţená adaptace, způsobená vnitřními (genetickými) vlivy a také předchozím oslabením organismu vlivy prostředí. Imunita: schopnost neonemocnět Prevence: jejím úkolem je imunitu podporovat a dispozici sniţovat Primární prevence: předcházení vzniku poruchy zdraví nebo onemocnění podporou pozitivních a omezováním negativních vlivů na zdraví Sekundární prevence: preventivní opatření včetně terapie u osob s konkrétní poruchou; aktivní vyhledávání prvních příznaků nemoci, zabránit včasným léčením jejímu dalšímu rozvoji Terciální prevence: soubor opatření u nemocného s rozvinutou chorobou, aby nedošlo k dalšímu opakování nebo zhoršení onemocnění Podpora zdraví: snahy o pozvednutí celkové úrovně zdraví posilováním tělesné, duševní a sociální pohody Determinanty zdraví: = souhrn faktorů, které ovlivňují zdraví člověka. Multifaktoriální teorie vzniku nemoci – většina nemocí má více příčin, existuje řada podmínek, za kterých se tyto příčiny mohou uplatnit. Vnitřní determinanty zdraví: - nelze je ovlivnit, ale lze s nimi počítat a podle nich upravit způsob ţivota nebo směřovat zdrav. péči - pohlaví, věk, vrozené předpoklady - genetická výbava, změna dědičných informací a) projeví se vţdy, bez ohledu na podmínky b) projeví se za určitých podmínek zevního prostředí (hypertenze: nevhodná dieta, stres, nedostatek pohybové aktivity) Zevní faktory 1. ţivotní styl - podíl na zdravotním stavu populace 55-60% - kouření (1/3 úmrtí na KV choroby a nádory) - výţiva - pohybová aktivita - psychická zátěţ

1

-

drogové a lékové závislosti nevhodné sexuální chování

2. ţivotní a pracovní prostředí, ţivotní podmínky - podíl na zdravot. stavu populace 20% - životní a pracovní prostředí - základní ukazatele jeho kvality: stav kvality ovzduší, zásobování nezávadnou pitnou vodou, kontaminace půdy, potravin, hluk, radiace, úroveň bydlení a pracoviště - životní podmínky: výchova a vzdělávání, podmínky pro optimální plnění volného času, nabídka a dostupnost zboţí, sluţeb, doprava, socioekonomická úroveň - sociální podmínky: socioekonomická úroveň (materiální nedostatek, nejistota, úzkost, dobré mezilidské vztahy, přátelství, jasná podpůrná sociální síť x sociální izolace) stres (trvalá úzkost, nejistota, ztráta uspokojující práce a klidu domácího ţivota) – sníţení odolnosti vůči infekcím, riziko onemocnění cukrovkou, zvýšeným krevním tlakem kvalita duševního a fyzického vývoje v raném dětství (materiální, citové strádání, kouření matek, nesprávná výţiva – riziko poruch fyzického a a citového vývoje) práce (uspokojující práce se dobře snáší i při vysokých nárocích) nezaměstnanost (úzkost, deprese, chudoba, onemocnění kardiovaskulárního aparátu) drogové závislosti 3.

zdravotní péče - podíl na zdravot. stavu populace 20% - zdravotní péče preventivní, léčebná, rehabilitace

Ţebříček faktorů ţivotního prostředí, ţivotních podmínek a způsobu ţivota, které se nejčastěji vyskytují mezi příčinami úmrtí (dle WHO): - kouření - nadměrná konzumace alkoholu - nadváha - pracovní rizika - nedostatek zeleniny ve výţivě - chudoba - nezaměstnanost - drogové závislosti - dopravní úrazy - nedostatek pohybu - přemíra ţivočišných tuků ve výţivě - exhalace v ovzduší

Hygienická sluţba (resp. orgán ochrany veřejného zdraví): Krajské hygienické stanice Zdravotní ústavy hlavní hygienik Státní zdravotní ústav Vykonávají státní zdravotní dozor a) preventivní hyg. dozor: posuzování činností, ke kterým je třeba před jejich započetím ze zákona nutné stanovisko hygienika 2

b) běžný hyg. dozor: kontrola těchto činností v provozu Dohled nad dodrţováním zásad ochrany zdraví, které jsou zakotveny v hygienických předpisech, Českých státních normách, vyhláškách MZ ČR Dle oblastí, ve kterých hyg. sluţba působí: Hygiena obecná a komunální (=hygiena ţivotního prostředí a ţivotních podmínek) Hygiena práce – posuzování pracovišť z hlediska zdravotních rizik pro zaměstnance Hygiena výţivy – zdravotní nezávadnost poţivatin, hygiena stravovacích zařízení a provozů potravinářské výroby a distribuce Hygiena dětí a dorostu – ochrana zdraví dětí a mládeţe a stanovení podmínek pro jejich optimální tělesný a duševní vývoj Protiepidemický odbor Laboratoře (vod, potravin, chemie ovzduší, hygieny práce…) Řešení programů prevence inf. nemocí, očkovací programy, poradny prevence AIDS Úkoly Národního programu podpory zdraví (odd. podpory zdraví a epidemiologie drogových závislostí, poradenská sluţba ke zdravému způsobu ţivota, výchova k podpoře a ochraně veřejného zdraví) Celostátní monitorování zdravotního stavu obyvatel ve vztahu k základním faktorům ŢP a PP Konzultační a expertizní činnost poskytovaná orgánům státní správy, podnikatelům, projektantům… Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. – stanoví odpovědnost všech fyzických i právnických osob, společností, podniků a různých institucí za dodrţování hygienických zásad a ochranu zdraví lidí ve všech sférách jejich činnosti. Státní zdravotní dozor - orgán ochrany veřejného zdraví má pravomoc vstupovat do veškerých objektů, zařízení, provozů, poţadovat předloţení dokladů, odebírat vzorky látek,předmětů a různých výrobků, provádět měření škodlivin, provádět opatření v ohnisku nákazy… - svije stanoviska vyjadřuje formou rozhodnutí - za nesplnění, neodstranění závad, porušení povinností v zájmu ochrany veřejného zdraví, za uvedení nesprávných informací právo ukládat pokuty Ţivotní prostředí - komplex fyzikálních, chemických, biologických a společenských faktorů, které spolupůsobí na zdraví jednotlivce i celé populace - sloţky: a) přírodní (ovzduší, voda, půda, biologické faktory) b) umělé (stavby, bydlení, výrobní a dopravní zařízení, komunikace) c) sociální (mezilidské vztahy, vztahy mezi člověkem a prostředím)

3

Faktory prostředí: a) fyzikální (hluk, teplota, záření, osvětlení, vibrace…) b) chemické (chemické látky v prostředí, kontaminace – sloţky ovzduší, vody, potravin) c) biologické (člověk jako součást přírody, flóra, fauna) d) psychosociální (společenské, ekonomické, psychologické, demografické) Uvedené faktory nepůsobí izolovaně, ovlivňují zdraví souhrnně jako vzájemně propojený komplex. Mnohým vlivů prostředí se člověk dokáţe přizpůsobit – je schopen adaptace. Adaptační schopnost má své hranice. Selháním adaptace můţe vzniknout poruch zdraví.

Účinky škodlivin v ţivotním a pracovním prostředí. Přijatelná (přípustná) denní dávka. Rozvoj chemie a s ním související chemizace nejrůznějších odvětví průmyslu jsou jednou z hlavních příčin kontaminace prostředí cizorodými látkami – tzv. xenobiotiky. NPK (nejvyšší přípustná koncentrace) vyjadřuje maximálně přípustné mnoţství cizorodé látky v prostředí, při němţ nedojde k poškození zdraví. V případě, ţe je člověk vystaven působení takovéto látky v několika médiích ţivotního a pracovního prostředí současně, je lépe pro tuto komplexní expozici dané látce volit jako hygienický limit tzv. přijatelnou denní dávku. Přijatelná (přípustná) denní dávka (PDD) je takové mnoţství cizorodé látky, které při působení na člověka periodicky nebo během jeho celého ţivota buď přímo nebo nepřímo nezpůsobí vznik fyzické či duševní nemoci (včetně latentních nebo časově kompenzovaných projevů) nebo změny na zdraví, které jsou za hranicí adaptačních reakcí, postihnutelných moderními vyšetřovacími metodami, a to okamţitě dlouhodobě, buď u něho samotného nebo u jeho dalších generací. (Nejvíce se pouţívá tento pojem v oblasti hygieny výţivy souvislosti s moţným denním příjem té které potraviny). Účinky škodlivin v ţivotním a pracovním prostředí na zdraví člověka mohou být: 1. alergenní 2. mutagenní 3. karcinogenní 4. teratogenní ad1. alergenní účinky škodlivin - inhalační alergeny (rostlinné pyly, domácí a ţivočišný prach, mlýnský a moučný prach, rostlinné prachy-např. bavlněný, dřevěný aj.) - kontaktní alergeny (textil, umělá vlákna, zvířecí prachy, plísně, kvasinky, některá dezinficiencia, sloučeniny Hg, heřmánek, dehet, oxidy a soli kovů(Cr, Ni, Be), nafta a její deriváty, syntetické pryskyřice, guma aj. - parenterální vstup do organismu – nejrůznější léčiva ad2. mutagenní účinky škodlivin Mutace je náhle vzniklá, trvalá změna vlastností nebo znaků organismu podmíněná změnou genetického materiálu buňky. Mutace mohou být různého rozsahu: a) bodové – změna pořadí nukleotidů v molekule DNA

4

b) chromozomové – zlom chromozomu a následná ztráta části chromozomu nebo jeho chybné spojení) c) genomové –změna počtu chromozomů př. cytostatika, některé léky, látky k dezinfekci a sterilizaci, formaldehyd, PCB, Hg, látky a sloučeniny vyuţívané v různých provozech (povrchové doly, uranové doly, tiskárny, výroba dehtu, dřevotřísek), některé infekce (toxoplazmóza, zarděnky, herpetické infekce) aj. Asi 20-25% defektů novorozenců je podmíněno výlučně dědičností, zbytek je indukován kombinací vnitřních genetických faktorů s vnějšími faktory prostředí. ad 3. karcinogenní účinky škodlivin - rakovinotvorné podrobněji v kapitole Nádorová onemocnění ad 4. teratogenní účinky škodlivin - zásah zevního faktoru do embryonálního vývoje; největší riziko v období diferenciace tkání a organizace (1.-8. týden těhotenství) - př. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxin, cytostatika, alkylrtuť, thalidomid,, dioxin, některé steroidní hormony, nedostatek jodu, ionizující záření, nadbytek a nedostatek vit. A, Toxoplasma gondii, virus zarděnek, Treponema pallidum aj. Škodlivý účinek celé řady látek v zevním prostředí se projeví aţ po mnohaletém působení – tzv. látky s pozdním účinkem: - v potravě: - mykotoxiny (aflatoxin; karcinogenní, hepatotoxické úč.) - umělá sladidla (sacharin, cyklamát) - dusičnany, dusitany, nitrosaminy (např. v uzeninách) - polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, chlorované uhlovodíky pouţívané jako pesticidy (DDT) - nevhodná tepelná úprava masa (grilování, smaţení, pečení): z tryptofanu a kys. glutamové vznikají pyrolyzáty aminokyselin - As, Cd, Ni, Pb, Cr 6+ - pitná voda získávaná vodárenskou úpravou – chlorací se generuje ve vodě řada látek s genotoxickou či karcinogenní aktivitou - v ovzduší: kovy a jejich sloučeniny, organické sloučeniny (benzen, PAU, formaldehyd) - v domácím prostředí: formaldehyd, styren, vinylchlorid, akryláty, ftaláty, pesticidy, léky, kosmetické přípravky, kouření, alkohol, prací prostředky

5

2. Hygiena všeobecná a komunální Hygiena všeobecná se zabývá vlivem obecných sloţek ţivotního prostředí, jako je zejm. ovzduší, voda, půda, na zdraví člověka. Hygiena komunální stanoví zásady tvorby krajiny, bydlení v městských i venkovských sídlištích, dopravu, rekreaci apod.

2.1. OVZDUŠÍ Ovzduší musí být chráněno před znečištěním prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami a pachy, příp. i jinými škodlivinami. Hlavní sloţkou, která umoţňuje ţivot na zemi, je zemská atmosféra. Je to vzdušný obal obklopující zemi, který dělíme na několik vrstev. Dospělý člověk potřebuje denně asi 15 kg vzduchu (1,5 kg kyslíku). Můţe ţít 5 týdnů bez potravy, 5 dnů bez vody, pouze 5 minut bez vzduchu.

2.1.1. Sloţení Vzduch je směs plynů, par a pevných částic Plynné látky: kyslík, dusík, oxid uhličitý a vzácné plyny Kyslík: V ovzduší cca 21%, nezbytný pro aerobní ţivot, pro veškeré oxidační pochody, jeho hlavním zdrojem je fotosyntéza rostlin. K ohroţení ţivota z nedostatku kyslíku můţe dojít při poklesu jeho koncentrace pod 15%. Vzduch s vyšším obsahem kyslíku (aţ 60%) se za normálního tlaku vzduchu lépe snáší, ale vdechovaný pod tlakem můţe vyvolat edém plic Toxicita kyslíku – v plicích vyvolává známky neinfekčního zánětu (edém, prokrvácení, nekróza, proliferace vaziva), poškození mozku (kyslíkové křeče), hemodynamické změny Hyperbarické komory (zvýší se mnoţství kyslíku volně rozpuštěného v plazmě) Dusík Ve vzduchu 78%. Za normálního tlaku vzduchu nemá zvláštní význam. Při vyšším atmosférickém tlaku se snadno rozpouští v krvi, při přechodu zpět do normálního tlaku se dusík uvolňuje ve formě bublinek, které mohou ucpat drobné cévy (dusíková embolie), projevující se bolestmi v kloubech, závratí, dušností, bezvědomím – tzv, kesonová nemoc, můţe končit aţ úmrtím, proto návrat do normálního tlaku vzduchu (dekomprese) musí být velmi pozvolný, aby se dusík uvolnil do vydechovaného vzduchu, při práci ve vyšších hloubkách (více neţ 30m) bývá proto dusík nahrazován jinou směsí inertního plynu (He) Oxid uhličitý V atmosféře v malém mnoţství (0,03-0,04%). Bez dostatečné ventilace se vrství ve spodních prostorách (jámy, studny, jeskyně), protoţe je těţší neţ vzduch. Dráţdí dýchací centrum. Při zvýšené koncentraci dochází k dušnosti, bolestem hlavy, únavě, při koncentracích 5-8 % ohroţují člověka na ţivotě Vzácné plyny – do 1%, nemají vliv Vodní páry – vlhkost vzduchu, spolu s teplotou vzduchu a prouděním vzduchu vytvářejí tzv. termický komplex, který vytváří u člověka subjektivní pocit tepla 6

2.1.2. Znečišťování ovzduší Znečišťující látky se dostávají snadno a bezprostředně do dýchacích cest člověka. Účinek škodlivin je mnohdy pociťován okamţitě – pálení sliznic a kašel, zhoršené dýchání Primární emise: vylučovány přímo ze zdroje Sekundární emise: vytváří se v ovzduší reakcemi mezi několika primárními emisemi často za pomoci fotoaktivace UV zářením, často škodlivější neţ primární emise Imise: měřitelný obsah škodliviny v ovzduší, zahrnuje nezměněné emise primární i změněné sekundární 2.1.2.1. Rozdělení škodlivin v ovzduší 1) plynné látky oxid uhličitý: hlavní produkt dokonalého spalování, vzniká při spalování uhlíkatých paliv, podílí se na skleníkovém efektu (globální oteplování) oxid uhelnatý: produkt nedokonalého spalování, váţe se ireverzibilně na hemoglobin za vzniku karboxy Hb, který není schopen transportovat kyslík SO2, SO3, sirouhlík: vznikají při spalování fosilních paliv, jejich koncentrace v ovzduší klesá (omezení průmyslové výroby, odsiřovací zařízení, omezení spalování tuhých paliv); dráţdí sliznici dýchacích cest a spojivek oxidy dusíku, amoniak – jejich koncentrace v ovzduší stále stoupá (rozvoj dopravy, spalování plynu místo tuhých paliv); dráţdí dýchací cesty, v krvi přeměněny na dusitany a dusičnany za vzniku methemoglobinu = ukazatele kvality městského ovzduší + další látky podle charakteru průmyslové výroby v té které oblasti (sirovodík, sirouhlík, sloučeniny fluóru-HF, HCl) + škodliviny z dopravy (oxid uhelnatý, aromatické uhlovodíky, aldehydy) – karcinogenní, dráţdivé, v ovzduší často měněny na látky s vyšší jedovatostí + radioaktivní látky (za bezporuchového provozu jaderných elektráren je jejich produkce niţší neţ z provozu klasických tepelných elektráren a tepláren; problémem je likvidace odpadů, případné havárie a likvidace celých jaderných zařízení po ukončení provozu elektrárny 2) pevné látky anorganické prachy: kovové částice, křemičitany, fluoridy, dusičnany, chloridy, sírany organického původu: dehty, popílek, saze, bakterie, pyly částice větší neţ 10 mikrometrů – zachyceny v horních cestách dýchacích částice menší – aerosol – průnik aţ do plicních sklípků -

prach inertní (působí mechanicky) – prosté zaprášení plic prach toxický (obsahuje těţké kovy, insekticidy) prach fibrogenní (obsahuje oxidy křemíku,které dráţdí plicní tkáň k tvorbě vaziva) – př. brusiči, horníci prach karcinogenní prach způsobující alergická onemocnění (pyl rostlin, dřevěný prach)

7

3) mikroorganismy (bakterie, viry, spóry plísní) Většinou jsou citlivé na zaschnutí, sluneční záření. Ve větším mnoţství se vyskytují v místnostech a uzavřené atmosféře (dopravní prostředky). Smog (smoke, fog) = toxický stav ovzduší, který vzniká ve městech a v údolích při tzv. teplotní inverzi, kdy je blízko země teplota vzduchu niţší neţ ve vyšších vrstvách vzduchu a nad zemí se vytvoří nepropustná vrstva teplého vzduchu, která brání unikání a rozptýlení škodlivin nahoru do atmosféry 2 typy smogu: 1) redukční typ (londýnský) – obsahuje kouř ze spalování tuhých i tekutých paliv s vysokým obsahem síry, kouřové zplodiny se díky déletrvající inverzi a husté mlze a vysoké vlhkosti vzduchu hromadí v přízemních vrstvách vzduchu. Prašné částice jsou vhodnými kondenzačními jádry pro vytváření mlh. V mlze se plynné škodliviny rozpouštějí a vznikají kyseliny (uhličitá, sírová) – toxická mlha 2) oxidační typ (losangeleský) – vysoká koncentrace výfukových plynů, na které působí v horkých slunečných dnech za inverze sluneční (hlavně UV) záření. Dochází k fotochemické reakci, vzniká směs toxických látek, které spolu s ozonem jsou vysoce nebezpečné. Přízemní ozón: silné dráţdivé účinky, negativní ovlivnění plicních funkcí Déletrvající smog – kalamitní situace (dráţdění DC, zhoršení zdravot. stavu zejm. osob s onemocněním DC, srdce a cév a alergiků). Můţe se zvýšit úmrtnost a stoupá výskyt akutních cévních příhod. 2.1.2.2. Hlavní zdroje znečištění ovzduší: průmyslová výroba, doprava, domácí topeniště, neupravený zemský povrch – staveniště, skládky, haldy, přírodní plochy bez trávníků 2.1.2.3. Sledování kvality ovzduší v ČR Automatické měřící stanice ve městech i v průmyslové krajině nebo mobilní měřící jednotky. Kontinuálně se registrují hodnoty základních škodlivin. Pro nejškodlivější znečišťující látky jsou stanoveny imisní limity jako nejvyšší přípustné koncentrace (NPK) škodlivin v ovzduší. NPK vyjadřuje maximálně přípustné množství látky v ovzduší, při němž nedojde k poškození zdraví. Hodnoty pro ţivotní prostředí jsou stanoveny přísněji neţ pro pracovní prostředí a jsou stanoveny tak, aby se zabránilo vzniku . NPK průměrná je únosná hodnota, která nemá být v průměru trvale překračována NPK mezní je nejvyšší koncentrace škodliviny krátkodobě únosná, obv. 2-3x vyšší neţ průměrná .

2.1.2.4. Účinky škodlivin v ovzduší na zdraví - vliv na celkový klimatický stav krajiny (rozptylují světlo - sníţení mnoţství slunečního záření) - poškození stavebního materiálu – koroze apod.

8

-

-

-

účinky na přírodu, vegetaci: oxid siřičitý blokuje fotosyntézu, kyselé deště (plynné exhalace ve spojení s atmosférickou vodou) poškozují lesní porosty, ţivot ve vodních nádrţích… vliv na lidský organismu většinou chronický poškození dýchacích cest: * pálení, dráţdění, nucení ke kašli, ztíţené dýchání * ovlivnění funkce řasinkového epitelu, zvýšená sekrece hlenu, coţ má za následek vyšší riziko infekce DC * zúţení průsvitu DC, coţ vede ke sníţení funkční kapacity plic, zhoršení celkového zdravotního stavu (zejména u osob s chronickým onemocněním DC, kardiovaskulárního aparátu) vyšší úmrtnost na nemoci dýchacího ústrojí a na srdečně cévním choroby zvýšená nemocnost - infekce horních cest dýchacích a jejich komplikace (otitidy, sinusitidy, bronchitidy, astma) sníţení imunity vyšší výskyt alergických onemocnění, vrozených vývojových vad, spontánních potratů v oblastech s velkým znečištěním vzduchu můţe dojít aţ ke zpomalení růstu dětí nedostatkem UV záření a vitaminu D

2.1.2.5. Opatření proti znečišťování ovzduší, ochrana ovzduší - legislativní a kontrolní opatření - technická a technologická opatření (odlučovače k zachycování pevných škodlivin, odsiřovací zařízení) - omezování těţkého průmyslu - pouţívání bezolovnatého benzínu a automobilů s katalyzátory - odklon silniční dopravy mimo obytná území - pěší zóny v centrech velkoměst - změna energetických zdrojů

2.2. VODA A ZDRAVÍ Pro potřebu lidí, zvířat a pro některé hospodářské účely musí být zabezpečeno dostatečné mnoţství vody. Tato voda musí vyhovovat hygienickým podmínkám, mít stanovenou jakost a musí být chráněna před znečišťováním. Chráněna musí být i zařízení, jimiţ se tato voda jímá, čerpá, upravuje a rozvádí. 2.2.1. Význam vody Jedna ze základních fyziologických a hygienických potřeb člověka. Její dostatek a kvalita podmiňuje nejen ţivot, ale umoţňuje i péči o osobní hygienu, rekreaci, čistotu prostředí, zásobování průmyslu a zemědělství. Pouze ve vodě probíhají v ţivém organismu chemické pochody. Zprostředkovává transport látek v těle, vylučování odpadních látek. V těle dospělého člověka je 60-65% vody. Při ztrátách vody do 10% dochází k váţným poruchám v organismu, nad 10% k ohroţení ţivota. Průměrná denní spotřeba činí 2 litry pitné vody za normálních podmínek. Voda tvoří 71% zemského povrchu. Většina této vody je slaná; dostupná sladká voda tvoří pouze 0,015% z celkového množství vody na Zemi. Znečištění vody a nedostatek pitné vody představuje globální hrozbu.

9

2.2.2. Podle původu: 1) voda sráţková (atmosférická) 2) povrchová voda 3) podzemní voda 2.2.3. Podle vyuţití: 1) voda pitná - zdravotně nezávadná, ani při trvalém poţívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví - hygienické limity mikrobiologických, biologických, chemických a fyzikálních ukazatelů, upraveno právními předpisy - poţadavek i na smyslové vlastnosti (huť, pach, zákal) kojenecká: nejjakostnější podzemní voda, minerálů do 1g/l stolní: z podzemního zdroje, nechlorovaná, kvalitou blízká kojenecké konzumní: nemusí být z podzemního zdroje, ale nesmí se chlorovat minerální: 1-3,5 g/l minerálů, nemá významné léčivé účinky, vody s vyšší mineralizací konzumovat občas 2) voda uţitková - musí být mikrobiologicky nezávadná, nesmí obsahovat ţádné látky škodící zdraví, slouţí k praní prádla, zalévání, nesmí se pouţívat k pití a přípravě stravy 3) voda provozní - slouţí při výrobní činnosti v průmyslu a zemědělství - její rozvody jsou izolované, označené 4) rekreační 5) léčivé obsahují více neţ 3,5 mg minerálů v 1 litru 2.2.4. Zásobování obyvatel pitnou vodou 1) individuální - venkov, menší města, podzemní vodou: zachycené prameny, studny; 15% obyvatel ČR - špatně kontrolovatelné pro obrovský počet zdrojů - studna má být vzdálena od zdrojů znečištění 9-15 m - kvalita pitné vody z těchto zdrojů - různá 2) centrální (hromadné) - umoţňuje kontrolu jakosti vody, potřebnou úpravu a dezinfekci vody - při selhání úpravy a zabezpečení ohroţen velký počet obyvatel 2.2.5. Zdravotní nebezpečí z vody 1) chemická rizika - vysoký obsah dusičnanů, nízký obsah jódu a fluóru - nebezpečí dusičnanů zejm. pro kojence – vznik methemoglobinémie (Fe3+ - vázne přenos O2), norma v pitné vodě 50 mg/l, norma pro kojeneckou vodu do 15 mg/l, překračováno zejména v individuálních zdrojích vod - kontaminace jinými toxickými látkami – mohou vyvolat otravu (pesticidy, kovy – Hg, Cd, Cr, Ni, As, kyanidy, PCB, tenzidy, ropa, ropné výrobky) - některé organické látky v surové vodě při procesu vodárenské úpravy vytvářejí při dezinfekci s chlorem deriváty s mutagenním účinkem

10

2) -

riziko infekce při znečištění pitné vody odpadními vody nebo fekáliemi rizikovější jsou individuální zdroje pitné vody, ohroţena je však malá skupina osob střevní nákazy, VHA

Česká republika je vnitrozemským státem, ve kterých je obecně nedostatek vody. Poţadavky na mnoţství vody neustále stoupají. Od roku 1954 – vodohospodářský plán.

2.3. PŮDA A ZDRAVÍ V místech, kde můţe ovlivnit ţivotní podmínky, musí vyhovovat hygienickým poţadavkům a musí být chráněna před látkami škodícími zdraví, před zárodky přenosných nemocí. Půda ovlivňuje m.j. kvalitu podzemní vody. Půda je zdrojem biogenních prvků (obsahuje veškeré prvky, které známe a vyuţíváme). Člověk je přijímá prostřednictvím potravinových řetězců v pitné vodě, v rostlinné či ţivočišné potravě. Nedostatek některých biogenních prvků v půdě se u obyvatel v dané oblasti můţe projevit endemickým výskytem onemocnění , např. struma. Civilizačním problémem je odstraňování tuhých odpadů (skládky). 3.1. Zdravotní nebezpečí z půdy: - chemické látky: insekticidy, herbicidy, dusíkatá průmyslová hnojiva - biologické : patogenní zárodky z fekálií (Salmonella, Shigella, klostridia, vajíčka roupů, škrkavek…) 3.2. Zdravotní rizika z pevných odpadů: - prašnost, zápach - zdroj znečištění ovzduší (samovznícení, produkce kouře, zápachů) - hlodavci, líhniště hmyzu ( přenašeči nákaz) - moţná kontaminace podzemních i povrchových vod, půdy a následné zvýšení obsahu toxických látek v poţivatinách rostlinného i ţivočišného původu - spalování odpadů – emise, !! spalování plastů – polyaromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), dioxiny – karcinogeny!! - kontaminace těţkými kovy (při zpracování rud, při spalování fosilních paliv)

11

3. HYGIENA PRÁCE Studuje vlivy pracovního prostředí na zdraví jednotlivců i profesních skupin. Jejím úkolem je odhalovat škodlivé faktory pracovního prostředí, které mohou vyvolat nemoci z povolání nebo různá poškození zdraví, dohlíţet nad ochranou veřejného zdraví a vést k vytváření optimálních podmínek v pracovním prostředí.

Pracovní prostředí -

vše, co pracujícího obklopuje při práci, vyskytuje se v něm celá řada faktorů, které mohou negativně ovlivňovat zdraví zaměstnanců

Mezi nejdůleţitější pracovní rizika zařazujeme následující faktory:

3.1. Fyzikální škodliviny a) mikroklima pracovišť (teplota, vlhkost, pohyb vzduchu, sálavé teplo) b) horké provozy: hrozba přehřátí, tepelného kolapsu, selhání krev. oběhu c) nízké teploty (chladírny, mrazírny), práce na stavbách, v zemědělství (nebezpečí prochlazení) d) osvětlení (rozlišovací schopnosti, bezpečnost práce) e) UV záření (práce ve venkovním prostředí) – spálení, karcinogenní účinek f) infračervené záření (hutě, sklárny) – ohroţení očí g) vysokofrekvenční elektromagnetické vlnění (ohřívá buňky, působí na oko) h) ionizující záření i) hluk j) otřesy, vibrace – místní poškození, celková únava k) expozice mimořádnému barometrickému tlaku

3.2. Chemické škodliviny a) prach – jeho účinek závisí na chemickém sloţení, mnoţství a velikosti prachových částic - větší částice se zachycují na sliznici DC a dráţdí ji, mohou přispívat k chronickým zánětům - menší částice (5 mikronů a méně) se dostávají aţ do plicních sklípků podle účinku – prach inertní (působí mechanicky) - prach biologicky aktivní, který vyvolává bujení vazivové tkáně (fibrózu) - prach toxický - prach radioaktivní - prach s karcinogenními účinky - prach alergizující (často organický prach –bavlněný, vlněný,dřevěný, moučný) - prach infekční b) těţké kovy (olovo, arzen, kadmium aj. - akutní i chronické otravy) c) oxid uhelnatý d) organická rozpouštědla (odmašťovače, ředidla) – narkotizační účinek, poškození jater, nervových buněk, krvetvorby, karcinogenní úč. e) polychlorované bifenyly (PCB) – výroba nátěrových hmot, oleje v kondenzátorech, transformátorech.., karcinogenní úč. f) monomery (styren, vinylbenzen, epoxidy…, dráţdivý účinek na DC g) formaldehyd – výroba umělých tkanin a plastických hmot, potencionální karcinogen 12

3.3. Biologické škodliviny mikroorganismy i větší organismy schopné vyvolat u člověka infekční onemocnění Zdrojem jsou: nemocní lidé, nosiči, zvířata Nejvíce ohroţeni infekčními chorobami jsou: - zdravotničtí pracovníci - pracovníci, kteří přicházejí ve svém zaměstnání do pravidelného styku se zvířaty (veterináři, zootechnici, ošetřovatelé dobytka, lesníci a lesní dělníci, pracovníci v ţivočišné výrobě…)- vzteklina, tularémie, ornitóza, klíšťová encefalitida, borrelióza - zaměstnanci koţedělných závodů, třídíren odpadků, pracovníci čistíren odpadních vod…(leptospirózy, Q- horečka) - osoby pobývající sluţebně v tropických oblastech

3.4. Vybrané rizikové faktory 3.4.1. HLUK Hluk – kaţdý nechtěný zvuk, který můţe působit nepříznivě na zdraví a pohodu populace. Sluchový práh se pohybuje od 16 do 20 dB. Delší pobyt v místě, kde je hlučnost vyšší neţ 65 dB, jiţ vyvolává odezvu vegetativního nervového systému (ovlivnění trávení, dýchání, krevního oběhu). I o hodně niţší hladiny takového hluku působí nepříznivě rušením spánku a odpočinku. Při intenzitě 85 dB hrozí porucha sluchového ústrojí. Stávající hygienické limity jsou 72 dB pro denní dobu, 62 dB pro noční dobu.Člověk vytvářející hluk snáší jeho působení lépe neţ pasivní posluchač. Hlavní účinky hluku na organismus: A. Účinky, které ovlivňují přímo sluchový orgán 1. dočasné zhoršení slyšení (sluchová únava po krátkodobém vystavení silnému hluku) 2. trvalé zhoršení slyšení poškozením smyslových buněk ve vnitřním uchu (sluchová ztráta je jiţ zjevná – např. po dlouhodobém působení hluku v pracovním prostředí) 3. trvalé zhoršení slyšení poškozením struktur středního a vnitřního ucha vlivem výbuchu nebo třesku (tzv. hlukové poranění) B. Účinky, které ovlivňují celý organismus 1. zvýšený výskyt civilizačních nemocí – onemocnění srdce a cév, vysoký krevní tlak 2. sníţená obranyschopnost organismu proti infekcím 3. ovlivnění vegetativního systému (vzestup tepové frekvence, krevního tlaku, zvýšení motility ţaludku a střev, ovlivnění krevního zásobení plodu v děloze) 4. zhoršení usínání a délky i kvality spánku 5. zvýšená unavitelnost, sníţená výkonnost 6. negativní vliv na proces učení a zapamatování, na tvůrčí schopnosti 7. změny osobnosti – vliv na rodinný a společenský ţivot Hlavní zdroje hluku Doprava (85-95% celkové hlukové zátěţe ţivotního prostředí), výroba, bydlení, trávení volného času Jak se chránit proti hluku 1. omezit četnost návštěv diskoték a dalších hlasitých hudebních představení 2. sníţit hlasitost hudby z walkmanů a diskmanů, TV, magnetofonů a rádií 3. maximálně zkracovat dobu pobytu v hlučném prostředí 4. nevykonávat hlučné činnosti v malém prostoru (odrazem hluku od stěn se zvyšuje jeho hladina) 13

5. 6. 7. 8. 9.

hlučné činnosti (vrtání, opravy v bytě, vysávání, praní apod.) vykonávat v denní době výstavba protihlukových bariér (stěny, stromy) při práci v hlučném prostředí zařazovat pravidelné přestávky, pouţívat ochranné pomůcky podrobovat se pravidelným preventivním prohlídkám včetně kontroly sluchu vhodná konstrukce strojů produkujících hluk, vhodné technologické postupy, pouţívání izolačních materiálů

3.4.2. VIBRACE Vibrace jsou chvění, otřesy vyvolané pohybem pruţného tělesa. Ve většině případů je člověk, který je vystaven působení vibrací, vystaven i nadměrné hlukové zátěţi. Podle účinku se vibrace dělí na: 1. celkové (způsobují otřesy celého těla – např. při jízdě autem, traktorem apod. – vedou k celkovému postiţení: únavě, ovlivnění krev. oběhu, dechu, bolestem na hrudi, zaţívacím potíţím, bolestem páteře…), tato onemocnění však nejsou zahrnuta do našeho seznamu nemocí z povolání 2. místní, přenášené na ruce (z volantu, rukojetí – způsobují postiţení kostí, kloubů, šlach, svalů, cév, nervů HK) 3. přenášené zvláštním způsobem na páteř a lebku nebo jiné části těla (př. na stehno při práci s křovinořezem) Profese s rizikem vibrací: Ve zdravotnictví: v minulosti zubní laborantky V lesnictví: práce s motorovou pilou, řidiči lesních traktorů a nákladních vozidel V hornictví(raziči, rubači,vrtaři, hlubiči, lamači) V hutním a strojírenském průmyslu: bílí zedníci (bourací práce), brusiči, kováři, lisaři, práce s elektrickými vrtačkami aj. V zemědělství: traktoristé V potravinářství: práce s elektrickými pilami na poráţecích linkách Prevence: Zařazování přestávek během práce změna technologie, uloţení nástrojů na samostatných základech, odpruţení sedadel …

3.4.3. ZÁŘENÍ Při výkonu své profese můţe být zaměstnanec vystaven některému druhu záření: a) ionizujícímu: biologicky agresivní, ovlivňuje stav buněk a tkání, včetně jejich genetických vlastností a při dlouhodobém či nadměrném účinku působí karcinogenně b) neionizujícímu: = elektromagnetické vlnění o různé vlnové délce 400 - 780 nm – světelné záření 400 nm - UV záření > 780 - infračervené záření vysokofrekvenční elektromagnetické vlnění (rozhlas, TV, radiolokátory) Význam UV záření: 1. tvorba vit. D v kůţi, tvorba melaninu, mikrobicidní účinky 2. dráţdění kůţe, popáleniny, při dlouhodobém a silném působení hrozba rakoviny kůţe

14

Význam IČ záření: 1. tepelné účinky (zahřívá pouze teplá tělesa, ne vzduch) 2. zákal průhledných částí oka

3.5. Rizikové práce Jako rizikové pracoviště se označuje to pracoviště, ve kterém je zvýšené riziko pracovního úrazu, nemoci z povolání, průmyslových otrav a ohroţení duševního zdraví. Vyhlašuje ho orgán hygienické sluţby nebo organizace sama. Práce se kategorizují podle zhodnocení výskytu a rizikovosti faktorů, které mohou ovlivnit zdraví a podle úrovně zabezpečení ochrany zdraví do 4 kategorií. Povinnosti zaměstnavatele 1. zabezpečit bezpečné skladování a zacházení s nebezpečnými chemickými látkami a biologickými činiteli 2. zabezpečit měření škodlivých faktorů pracovních podmínek 3. předloţit rozsah opatření k omezení faktorů nepříznivě ovlivňujících zdraví na nejmenší dosaţitelnou míru Povinnosti zaměstnanců 1. vstupní lékařská prohlídka 2. kaţdoroční preventivní prohlídky 3. pouţívání ochranných pomůcek, oděvu a obuvi

3.6. Nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v pracovním prostředí Nejvyšší přípustná koncentrace škodlivin v pracovním ovzduší (NPK – P) je taková koncentrace plynů, par a aerosolů v pracovním ovzduší, o níţ se podle současných znalostí předpokládá, ţe nepoškodí zdravotní stav osob, které jsou jí vystaveny, nepovede ke sníţení pracovní schopnosti a pohody člověka, k poškození vegetace, ovzduší a místního klimatu. Vyjádřeny v mg/m3 NPK – P průměrná – dlouhodobě únosná NPK – P mezní – nejvyšší koncentrace toxické látky krátkodobě únosná, 2-3 vyšší neţ průměrná Pro vznik poškození zdraví je důleţitá doba expozice a koncentrace chemické látky v pracovním prostředí.

3.7. Profesní poškození zdraví Nemoc z povolání = nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikla za podmínek uvedených v Seznamu nemocí z povolání (stanoven nařízením vlády č. 290/1995 Sb.). Jiná škoda na zdraví z práce: pokud nemoc splňuje uvedená kritéria, ale není uvedena v seznamu, posuzováno podle Zákoníku práce Nemocný získává odškodnění, doplatek mzdy do původní výše. Ne všechny odchylky od normálního zdravotního stavu, které vznikly u pracujících v důsledku nepříznivého působení práce nebo pracovních vlivů, jsou však u nás považovány za nemoci z povolání. 15

Postup při posuzování a uznávání nemoci z povolání u nás upravuje vyhláška č.342/1997 Sb. Seznam nemocí z povolání z r. 1995zahrnuje 6 kapitol skupin nemocí z povolání Kapitola I. Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami Tvoří jiţ jen okolo 2% z celkového počtu ohlášených nemocí z povolání. Kapitola II. Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory Podíl těchto nemocí na celkovém počtu ohlášených nemocí z povolání je velmi významný (více neţ 30%). Podrobněji k některým nemocem viz výše. Kapitola III. NZP týkající se dýchacích cest a plic (zaprášení plic – silikóza, azbestóza, uhlokopská pneumokonióza, plicní rakovina způsobená radioaktivními látkami, exogenní alergické alveolitidy, profesionální bronchiální astma – např. pekařské astma). Tvoří téměř 20% z celkového počtu NZP. Kapitola IV. NZP kožní (kontaktní ekzémy způsobené alergizujícími chemikáliemi, iritační dermatitidy vyvolané dráţdivým účinkem některých látek). Podílí se zhruba 20% na celkovém počtu NZP. Kapitola V. NZP přenosné a parazitární (16-21%). Podrobněji viz níţe. Kapitola VI. Způsobené ostatními faktory a činiteli (př. poruchy hlasu v důsledku zvýšené hlasové námahy). Hlášeno bývá ročně 0-10 případů. Ad Kapitola V. NZP přenosné a parazitární Kapitola zahrnuje 3 poloţky: 1 .Nemoci přenosné a parazitární s interhumánním přenosem Nejčastěji jsou hlášeny ze zdravotnictví (LDN, interní a chirurgická oddělení, domovy důchodců, psychiatrické léčebny aj.)Př. svrab, infekční hepatitidy, TBC, salmonelóza, varicella aj. 2. Nemoci přenosné ze zvířat na člověka (přímo nebo prostřednictvím přenašečů) Př. trichofytóza u ošetřovatelů hospodářských zvířat, erysipeloid u řezníků a zpracovatelů masa, lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida, uzly dojičů apod. 3. Nemoci tropické přenosné a parazitární malárie, amébóza, infekční hepatitidy Sledování a hlášení všech nově vzniklých onemocnění Struktura NZP v ČR Roste podíl koţních alergických dermatitid, ubývá nemocí přenosných a parazitárních. na prvním místě jsou nemoci z fyzikálních faktorů (zejména z jednostranného nadměrného dlouhodobého zatíţení končetin), vysoký je počet nemocí z vibrací a onemocnění plic způsobené prachem. Celkový počet NZP v ČR se v posledních letech sniţuje. Příčiny jsou zřejmě různé: zlepšující se hygienické poměry na pracovištích, útlum některých průmyslových odvětví, zintenzivnění preventivní péče opracující, nebo naopak obava z nezaměstnanosti, vztahy v soukromém sektoru aj.)

16

4. Hygiena výţivy Epidemiologické studie opakovaně potvrdily, ţe mnoţství přijaté potravy a její sloţení má výrazný vliv na zdravotní stav populace, na incidenci civilizačních onemocnění a následná úmrtí. Základním účelem potravy je uhradit energetickou potřebu organismu (bazální metabolismus, svalová činnost, trávicí pochody, tepelné ztráty). Denní potřeba závisí na věku, pohlaví, fyzické aktivitě, zdravotním stavu, klimatu…) Potrava musí být zdravotně nezávadná, musí mít správnou energetickou a biologickou hodnotu. Zdravotní nezávadnost: potrava nesmí obsahovat ţádné látky, jejichţ poţití škodí zdraví Energetická hodnota: mnoţství přijaté stravy v kJ (=kcal.4,18), dána hlavně sacharidy a tuky Biologická hodnota: dána zastoupením jednotlivých sloţek potravy 4.1. Hlavní ţiviny

4.1.1. Bílkoviny Základní stavební sloţka lidského těla (buňky, tkáně, enzymy, hormony, nukleové kyseliny, transportní mechanismy, protilátky…). Jejich potřeba je největší v období růstu, v těhotenství, při kojení. Jsou zdrojem energie, chybí-li sacharidy a tuky (1g bílkovin obsahuje 16,7 kJ = 4,1 kcal). Sloţeny z 24 aminokyselin (AMK neesenciální a esenciální – organismus si je neumí vyrobit, musí je přijímat v potravě). Rostlinné bílkoviny obsahují méně esenciálních AMK – je nutné vhodně kombinovat rostlinné i ţivočišné bílkoviny.Jejich denní potřeba činí méně neţ 1g/kg těl hmotnosti, 50% rostlinné, 50% ţivočišné. Zdroje: maso, mléko, vejce, luštěniny, obilniny, brambory, zelenina Zdravotní rizika z nedostatečného příjmu bílkovin Narušení imunitních procesů, nedostatečný růst či obnova buněk, tkání, poškození syntézy a funkce enzymů, ovlivnění hormonální činnosti, narušení spermatogeneze, kwashiorkor (otoky, svalová atrofie, psychomotorické změny) Zdravotní rizika z nadbytečného příjmu bílkovin 1. produkty metabolismu nevyuţitých AMK mohou působit toxicky, kancerogenně 2. stimulace buněčného dělení → podpora iniciální fáze karcinogenního procesu 3. většinou provázen i nadměrným přívodem tuků → obezita 4. zvýšení hladiny endogenního cholesterolu

Tuky triglyceridy + mastné kyseliny mastné kyseliny: * nasycené (neobsahují dvojné vazby) * nenasycené (obsahují dvojné vazby: zejména rostl. oleje, tuky ryb, ořechů, oříšků,mandlí, některé jsou esenciální * mononenasycené (1 dvojná vazba), např. olivový olej Nejvyšší energetická hodnota ze všech ţivin, 1g obsah. 37 kJ = 9,1 kcal. Nezbytné pro vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích. Denní potřeba 1g/ kg tělesné hmotnosti. Funkce: energeticky hodnotné a zásobní látky, součást biologických membrán. Přebytečný tuk je ukládán v tukovém vazivu podkoţí a parenchymatických orgánech. Zdroj: máslo, sádlo, vejce, mléčné výrobky, tučná masa, sója

17

Cholesterol: přítomen v kaţdé ţivočišné buňce, nezbytný pro tvorbu buněčných membrán, steroidních a pohlavních hormonů, ţlučových kyselin * exogenní (na celkové hladině se podílí 1/3) * endogenní cholesterol – úplné vyloučení cholesterolu ze stravy můţe vést k intenzivní endogenní tvorbě VLDL cholesterol – v krevním oběhu, jako energetický zdroj LDL cholesterol - ukládán do cévní stěny HDL cholesterol – transportní, odstraňuje nadbytek cholesterolu v buňkách, jeho hladinu zvyšuje vytrvalostní sport, sniţuje kouření Hladina celkového cholesterolu v krvi by neměla přesáhnout 5,2 mmol/l, poměr celkového cholesterolu a HDL cholesterolu by měl být menší neţ 5. Max. denní příjem 300 mg (1 ţloutek, 10 dkg másla nebo tvrdého sýra, 5 dkg jater) Margaríny Ztuţené, hydrogenované rostlinné oleje. Odstraněním dvojných vazeb dochází ke ztuţení, zvýšené odolnosti vůči ţluknutí. Kromě ztuţení dochází při hydrogenaci ke změnám cis konfigurace na trans formy, které dávají výslednému produktu aterogenní efekt, který je zřejmě vyšší neţ u nasycených mastných kyselin. Kvalita závisí na: * stupni hydrogenace (mnoţství likvidovaných dvojných vazeb, stupni transformce z cis na trans formu) * mnoţství vody (aţ 60%) * mnoţství pouţitých aditivních látek Málo trans-mastných kyselin obsahují např. margariny Flora, Rama, Alfa, Hera. Naopak vysoké procento trans-mastných kyselin je obsaţeno v margarinech Ceres a Omega a také AB máslo. Zdravotní rizika z nadbytečného přívodu tuků: 1. obezita 2. zvýšení rizika vzniku některých nádorových onemocnění (karcinom tlustého střeva, prsu, prostaty) 3. ateroskleróza, ICHS 4. v tukové tkáni se snadno kumulují některé toxické látky 5. oxidace dvojných vazeb nenasycených MK = zátěţ oxidačním stresem

4.1.3. Sacharidy Základní zdroj energie, stavební sloţka, zdroj vlákniny. 1g obsahuje 16 kJ = 4,1 kcal. Denní potřeba 4-6 kg/kg, 58-60% denní energetické dávky. Jednoduché sacharidy (glukóza, sacharóza, laktóza, maltóza), mají tvořit 1/6 celkového přívodu sacharidů (cukroví, čokoláda, pečivo, slazené potraviny a nápoje) Složené (polysacharidy): rostlinný škrob – mouka, brambory, rýţe, luštěniny celulóza - hlavní sloţka rostlinných tkání, pro člověka jako nestravitelná vláknina Funkce vlákniny: a) zvětšuje obsah tráveniny ve střevě (zlepšuje peristaltiku, chrání střevní stěnu před účinky cizorodých látek, karcinogenů (zvýší obsah tlustého střeva, urychlí defekaci a tudíţ vyloučení škodlivin z organismu, zkrátí kontakt střevní stěny s karcinogenními látkami) b) brání vstřebávání některých škodlivin (váţe je na sebe) – těţké kovy, ţlučové kyseliny (sniţuje moţnost jejich přeměny na metabolity s karcinog. účinky, dusíkaté zbytky z metabolismu bílkovin) c) zpomaluje vstřebávání sacharidů po jídle (zmírňuje vzestup glykemie po jídle)

18

d) prevence obezity - má sytivý účinek (následné sníţení přívodu tuků), sniţuje vstřebávání cholesterolu Zdravotní rizika z nadbytečného přívodu jednoduchých cukrů: Vysoký energetický přívod (riziko obezity, kardiovaskulárních onemocnění), zhoršení glukózové tolerance (moţnost vzniku diabetu), kazivost zubů, uloţení přebytečných cukrů ve formě tuku. Zdravotní rizika z nedostatečného přívodu vlákniny: Divertikly, nádory tlustého střeva Optimální trojpoměr zastoupení základních sloţek v denním příjmu potravy: bílkoviny sacharidy tuky 12-14% 58-60% 28-30%

4.1.4. Další sloţky potravy Minerály Nemají energetický význam, jsou stavebními látkami (součástí enzymů). Účastní se na biochemických pochodech. Makroelementy: Na, K, Cl, Ca, Fe, P, S, Mg Mikroelementy (stopové prvky): J, Cu, Co, F, Zn, Se, Cr Vitaminy Funkce biokatalyzátorů. Většinu si organismus neumí vytvořit. Rozpustné v tucích:A, D, E, K Rozpustné ve vodě: vitaminy skupiny B (B1, B2, B6, B12, kyselina pantotenová, niacin, kys. listová, biotin), vit. C Antioxidanty: vit. C, A, E, selén: blokují vznik kyslíkových radikálů nebo je odstraňují Kyslíkové radikály: vysoce reaktivní sloučeniny, které vznikají během oxidačních procesů v těle. Peroxidací lipidů ovlivňují strukturu a vlastnosti biologických membrán a oxidací bází (purinu, pyrimidinu) poškozují DNA a zasahují tak do genetické informace buňky. Hrají tedy významnou roli při stárnutí organismu, urychlení degenerativních procesů (ateroskleróza, nádorová onemocnění). Organismus je prostřednictvím enzymatických systémů neutralizuje a odbourává. Výzkumy prokázaly souvislost mezi nedostatkem antioxidačních vitaminů a selenu v krvi a některými typy rakoviny, kardiovaskulárními onemocněními, šedým zákalem a sníţenou imunitou organismu. Voda Doporučený denní příjem 2 l. Nedostatek můţe být způsoben nedostatečným přívodem nebo nadměrnými ztrátami (zvracení, průjmy, polyurie, pocení). ! děti, staří lidé: nedostatečně funguje pocit ţízně !

4.2. Stanovení výţivového stavu Stanovení % tělesného tuku: * kaliperem: měření tloušťky koţní řasy na určených místech těla * Body Mass Index – BMI: poměr hmotnosti v kg ku druhé mocnině výšce v metrech optimální váha pro muţe: BMI = 19-24 optimální váha pro ţeny: BMI = 20-25 19

* poměr pas/boky – WHR, u ţen by měl být do 0,8, u muţů do 1,0 Aţ 20% nadváhy můţe být způsobeno robustní kostrou nebo velkou svalovou hmotou Malnutrice („špatná výţiva“) – absolutní nebo relativní nedostatek či nadbytek jedné nebo více sloţek výţivy a) z podvýživy (endemická struma, anemie z nedostatku ţeleza, kyseliny listové, vitaminu B12, křivice, řídnutí kostí z nedostatku Ca, P, vit.D… b) z nadvýživy – obezita (otylost) = ukládání přebytečné energie ve formě tuku, způsobeno nadměrným přívodem potravy a nízkou fyzickou aktivitou, genetickými a metabolickými poruchami komplikace obezity: kardiovaskulární poruchy, zhoršení funkce pohybového aparátu, zvýšení rizika výskytu některých nádorových onemocnění Zdravotní rizika nedostatečného energet. přívodu: ! i ve vyspělých zemích trpících spíše nadbytečným příjmem potravy, i ve zdravotnických zařízeních ! např. lidé s poruchami příjmu potravy, s onemocněním trávicího traktu, lidé s poruchami polykání, s nádorovým onemocněním… postupné odbourávání zásobního cukru v játrech (glykogenu) → přeměna zásobních tuků na sacharidy → spalování bílkovin aktivní tělesné hmoty (kachexie)

4.3. Zásady správné výţivy: a) jezte pestrou stravu b) udrţujte si optimální tělesnou hmotnost c) sniţte spotřebu tuků, zejména ţivočišných (zvyšte zastoupení bílého masa, nízkotučných mléčných výrobků) d) jezte mnohem více zdrojů vlákniny (ovoce, zeleninu, celozrnné pečivo) e) konzumujte málo cukru a kuchyňské soli f) alkoholické nápoje pijte umírněně g) přijímejte dostatečné mnoţství tekutin v průběhu celého dne h) jezte menší porce a častěji

4.4. Problém výţivy naší populace: 1. vysoký konzum tuků, soli, monosacharidů, alkoholu, preference smaţených, pečených, grilovaných potravin, uzenin, 2. nedostatečný příjem zeleniny, ovoce, kvalitních rostlinných olejů, obilovin, zakysaných mléčných výrobků 3. různé diety (omezené spektrum potravin – moţné nutriční nedostatky) V nedostatečeném mnoţství přijímáme především: 1. vitaminy C, E (ovoce, zelenina/vnitřnosti, mléko, vejce, rostl. oleje) 2. vitamin U (šťáva z kysaného zelí) 3. vápník, hořčík (mléčné výrobky, /zelenina, luštěniny) 4. jod, mangan (mořské ryby/ ovesné vločky) 5. molybden, selen (luštěniny/cereálie, mořské produkty) 6. trojmocný chrom (maso, sýry, ořechy, pivovars. kvasnice)

20

4.5. Cizorodé látky v potravinách 1) látky přidávané do poţivatin záměrně – konzervační látky, antioxidanty, barviva, zahušťovadla, enzymy, aromata, umělá sladidla 2) kontaminující cizorodé látky: spadem ze znečištěného ovzduší, kontaminovanou vodou, půdou, při výrobě potravin, jejich balení, transportu těţké kovy (Cd, Pb, Hg, As, Al) dusičnany organické látky: polychlorované bifenyly, chlorované pesticidy, polycyklické aromatické uhlovodíky mikrobiologická kontaminace (bakterie, parazité, plísně*) látky vznikající při tepelné úpravě potravin Limity jejich obsahu v potravinách – akceptovatelná denní dávka (ADI) *) Plísně, mykotoxiny: Mykotoxiny jsou produkty metabolismu toxigenních plísní. K nejznámějším patří např. aflatoxiny, ochratoxin A. Závaţné jsou zejména pozdní toxické účinky mykotoxinů, např. karcinogenní a imunosupresivní.

4.6. Funkční potraviny Obsahují podstatně vyšší mnoţství prospěšné látky. Jsou obohaceny určitou přírodní látkou s kladným vlivem na zdraví nebo je z ní naopak nějaká (např. alergizující sloţka) odstraněna. Přídavky, které činí potravinu funkční: Vláknina, oligosacharidy, vápník, vitaminy C, E, skupiny B, beta-karoten, kys. listová, ţelezo, hořčík, jód, bifidobakterie, vícenenasycené mastné kyseliny, peptidy, bílkoviny, choliny (např. lecitin), fytochemikálie z ovoce, zeleniny, bylin (mají přepokládaný preventivní vliv proti vzniku nádorových chorob), rostlinné steroly (účinné v prevenci kardiovaskulárních chorob)

5. Hygiena zdravotnických zařízení Pro všechna ambulantní i lůţková zdravotnická zařízení platí základní poţadavek poskytovat zdravotní péči v optimálním rozsahu a s vyuţitím poznatků moderní medicíny. Provoz ZZ je podřízen ochraně pacienta před moţným vznikem a přenosem nemocničních nákaz. Viz kapitola Nosokomiální nákazy Kaţdé zdravotnické zařízení musí provádět kontrolu hygienických a protiepidemických zásad, orgány ochrany veřejného zdraví (hygienická sluţba) provádějí státní zdravotní dozor a odborně vedou zdravotnické pracovníky v problematice nemocničních nákaz.

5.1. Podmínky provozu z pohledu hygienické sluţby Ambulantní zařízení 1. čekárna pro pacienty; specializovaná oddělení by měla mít samostatné čekárny; dětské, pneumologické oddělení by stavebně mělo být odděleno, mělo by mít samostatné čekárny pro prevenci a kurativu 2. přípravna – pracovna sestry 3. ordinace lékaře * zásobování pitnou vodou, likvidace tuhého i tekutého odpadu * dostatečné osvětlení, omyvatelné povrchy podlah a stěn…

21

Lůţkové provozy 1. pracovna sester 2. vyšetřovna 3. pokoje pacientů (optimální velikost do 3 lůţek) 4. pokoje pro pacienty vyţadující zvláštní péči, izolaci 5. denní místnost pro pacienty, jídelna, čajová kuchyňka 6. oddělené WC pro personál a pacienty, koupelna 7. příslušenství – čisté, nečisté 8. prostory určené pro příjem pacienta * poţadavky na osvětlení, hlučnost, moţnost úklidu, omyvatelnost podlah a stěn * manipulace s prádlem (prádlo vysoce infekční, infekční, znečištěné cytostatiky, znečištěné radionuklidy, ostatní prádlo) * nemocniční stravování * likvidace nemocničního odpadu – tříděný, infekční materiál odváţen do spalovny, zneškodnění jehel a stříkaček * likvidace odpadních vod – dezinfekce v nemocniční čistírně odpad. vod, odděleně se likviduje radioaktivní voda i tuhý odpad (uchovávání ve vymíracích komorách) * dezinfekce, sterilizace, dezinsekce, deratizace – viz

5.2. Profesní rizika zdravotníků 1) Infekce přenos cestou inhalační, porušeným povrchem těla, poţitím, kontaminací povrchu těla 2) Chemické škodliviny anestetika, cytostatika, látky k chemické dezinfekci a sterilizaci 3) Fyzikální faktory vibrace (stomatologičtí laboranti), záření (ionizující, elektromagnetické, ultrafialové), laser, hluk, zraková zátěţ 4) Fyzická zátěž manipulace s pacienty, pohotovostní noční sluţby, víkendové a sváteční sluţby bez následného volna, mnohahodinové práce na operačních sálech, rehabilitační oddělení 5) Psychická zátěž odpovědnost za zdraví a ţivot pacientů (JIP, ARO, onkolog. oddělení), časový tlak 6) Tepelná zátěž špatně klimatizované operační sály 7) Alergeny chemikálie, léky, agens biologické povahy- alergická onemocnění koţní a dýchací Podle zastoupení jednotlivých oborů ekonomických činností se řadí zdravotnictví v posledních deseti letech počtem nemocí z povolání hned za horníky. Nejčastější příčinou onemocnění ve zdravotnictví jsou infekční nemoci (virové hepatitidy, TBC, střevní onemocnění, dětská exantémová onemocnění, svrab). Druhou nejčastější příčinou profesionálních onemocnění ve zdravotnictví jsou onemocnění kůţe (dermatózy) toxické a alergické povahy. Alergeny jsou odpovědny i za stoupající počty profesionálních astmat.

22

5.3. Prevence poškození zdraví zdravotnických pracovníků 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

osobní hygiena, dodrţování protiepidemických zásad (vypracované pro kaţdé oddělení) očkování omezení vnitřních zdrojů hluku na pracovišti optimalizace mikroklimatu na operačních provozech ochrana před alergeny (ATB, cytostatika, mycí, úklidové a dezinfekční prostředky, latexové rukavice…) vstupní a periodické lékařské prohlídky pouţívání osobních ochranných pracovních prostředků správný výběr pracovníků (alergici) je-li třeba, změna pracovního reţimu, dočasné nebo trvalé vyřazení, přeřazení pracovníka – zabránit dalšímu rozvoji onemocnění

5.4. Ohroţení zdravotníků infekčními chorobami Větší riziko prokázáno Při spěchu, ve stresu, při menší manuální zručnosti a pohotovosti, při chaotické přípravě, při práci nesehraného týmu, při praxi kratší neţ 2 roky. V přednemocniční neodkladné péči přibývá riziko z celkově nehygienického prostředí zdravotnického zásahu, při ošetřování pacientů bez pravidelných hygienických návyků, podvyţivených, s karencemi. Potencionálně infekční materiály Všechny sekrety, tekutiny a tkáně organismu pacienta: krev a krevní deriváty, různé tělesné tekutiny (sliny, sperma, vaginální sekret, mozkomíšní mok, výpotky z tělních dutin-pleurální, perikardiální, peritoneální) Moţnosti nákazy zdravotníka 1. porušenou kůží, sliznicí (po ranním holení, epilaci obočí, manikúře, poraněním jehlou při zakládání invazivních vstupů, kousnutí pacientem, podrápání nehty pacienta) 2. oční spojivkou (vykašlávaným aerosolem při tracheální intubaci, odsávání, výměně tracheostomické kanyly, mimoděčnými pohyby-př. posun brýlí na nose) 3. dýchacími cestami - vdechováním aerosolu (z nechráněných výdechových ventilů dýchacího přístroje, při vzdálenosti 60 cm od dých. cest, resp. vydechovaného vzduchu) Rizikové činnosti 1. zakládání invazivních vstupů do cévního řečiště 2. odběry biolog. materiálu pro laboratorní vyšetření 3. vstupy do dýchacích cest a výstupy z dýchacích cest 4. drenáţ hrudníku a břicha, epicystostomie 5. ošetření ran, otevřených zlomenin, operace na kostech 6. zavedení nasogastrické sondy, výplach ţaludku 7. nesprávné postupy po uţití speciálního zdravotnického materiálu (př. zasouvání 8. pouţitých jehel zpět do jejich krytů) 9. selhání speciálního zdravotnického materiálu (př. prasknutí rukavice) 10. činnosti, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a nelze pouţít ochranných pomůcek: 11. stlačení rány při zástavě prudkého krvácení, dýchání z plic do plic Infekční choroby přenášené krví HIV, hepatitidy B,C,D,F,G, cytomegalovirová infekce, herpetické viry, poliomyelitida, vzteklina, tetanus, TBC, malárie, nekrotická fasciitida, Creutzfeldt-Jakobova choroba…

23

Pozor: dlouhá, asymptomatická, latentní období některých chorob (př. hepatitis C) moţnost nákazy tzv. exotickými chorobami (uprchlíci, turisté)

5.5. Prevence přenosu nákazy a onemocnění zdravotníků 1. poučení pracovníka o riziku a hygienických opatřeních 2. zajištění dostupných očkování a antidot (protijedů) 3. vybavení ochrannými prostředky 4. pravidelné preventivní lékařské kontroly 5. zákaz jídla, pití a kouření na pracovišti 6. maximální vyuţití nástrojů a pomůcek na jedno pouţití 7. bezpečná manipulace s biolog. materiálem, zejména krví 8. bezpečné balení vzorků biol. materiálu a jejich zřetelné označení 9. prevence vzniku aerosolů (př. neomývat kontaminované nástroje pod tekoucí vodou) 10. likvidace kontaminovaného materiálu na jedno pouţití spálením 11. hlášení a dokumentace všech poranění 12. pravidelná a důkladná očista a dezinfekce pracoviště 13. dodrţování zásad ochrany a bezpečnosti práce i při provádění dezinf. a sterilizace Při styku s infekčním materiálem: 1. zhotovit zápis jako o úrazu spojeném s výkonem povolání 2. podrobit se lékařskému vyšetření a event. očkování a jiné terapii

5.6. První pomoc a ochrana před nákazami přenášenými krví Buďte informováni o tom, kde jsou uloţeny rukavice, dezinfekční prostředky, přenosné lékárničky. Mějte je vţdy po ruce, na zřetelně označeném místě. Před poskytnutím první pomoci zamezte kontaktu s krví a dalšími tělními tekutinami, například navléknutím rukavic. Při navlékání nebo stahování rukavic si nepomáhejte zuby. Překryjte jakékoli ranky, kůţi potřísněnou krví nebo otevřené rány (na těle nemocného) vodotěsným obvazem. Ruce v rukavicích umyjte mýdlem. Rukavice stahujte z ruky tak, aby se líc dostal dovnitř, tak zůstane jakékoli znečištění uvnitř rukavic. Umyjte si ruce mýdlem a teplou vodou. Rukavice vloţte do umělohmotného sáčku, uzavřete ho a vyhoďte do odpadků nebo spalte. Pokud jste byli v kontaktu s krví nebo jinými tělními tekutinami, ihned si umyjte ruce i jiné části těla. Jakmile jste skončili poskytování první pomoci, měli byste se převléknout do čistých šatů. Šaty potřísněné krví by se měly nejprve namočit do studené vody (pouţijte při tom gumové rukavice) a pak vyprat v pračce nastavené napraní při vyšších teplotách. Všechny pracovní úrazy nahlaste, a pokud to je nutné, poraďte se s lékařem. Předpokládejte, ţe kaţdý můţe být nakaţen infekcí přenášenou krví.. Chovejte se podle toho, řiďte se těmito zásadami, abyste ochránili sebe i druhé. Teoreticky existuje riziko přenosu viru HIV či hepatitidy B a C při umělém dýchaní. S poskytováním této formy první pomoci, pokud je nezbytná, byste však neměli váhat. Moţnost přenosu sníţí pouţití resuscitační rourky či roušky.

24

5.7. Přenos infekce ze zdravotníků na pacienty hepatitida B: zdravotníci s chronickou aktivní HBV a nosiči HBV viru, kteří nebyli z různého důvodu očkováni ( alergie, momentální těhotenství) přenos při chirurgických, stomatologických zásazích virus je vysoce infekční – povinnost zdravotníka nosit dvojí rukavice při všech výkonech, při nichţ lze počítat s kontaktem pacienta s jejich krví, stroupky, puchýřky hepatitida C, HIV – dvoje rukavice nákaza oslabených pacientů oportunními patogeny (normální florou zdravotníka): stafylokoky, streptokoky, herpetické viry aj.

6. ZDRAVOTNÍ RIZIKA 6.1. Kouření Na následky kouření umírá ve světě kaţdým rokem přibliţně 3,5 milionu lidí, tento počet se stále zvyšuje. Kouření je nejčastější příčinou předčasných onemocnění a úmrtí, kterým je moţno předcházet prevencí. Cigaretový kouř obsahuje více neţ 4000 sloţek, z nich nejméně 200 je prudce jedovatých a asi 50 představují známé kancerogeny, pozornost je v současné době upřena hlavně na polycyklické aromatické uhlovodíky 6.1.1. Nikotin Vysoce návyková psychoaktivní látka, jiţ za 7 vteřin po vdechnutí se dostává do mozku. V první fázi působí stimulačně, postupně však jeho účinek přechází do fáze mírného útlumu. Způsobuje zrychlení srdeční činnosti, staţení srdečních cév, zvýšení krev. tlaku, zvýšení obsahu mastných kyselin v krvi, pokles hladiny hormonu estrogenu. Smrtelná dávka – 60 mg aplikovaných i.v. Abstinenční příznaky: nervozita, neschopnost soustředit se, deprese, podráţděnost, nutkavá touha po cigaretě V počátečním stádiu jde o závislost psychickou, kdy je kuřák zvyklý na určité rituály – kouření ve spojení s konkrétní situací. Po delší době se mění psychická závislost ve fyzickou, kdy v případě dlouhodobého nekouření člověk zaţívá abstinenční příznaky: nervozita, neschopnost soustředit se, deprese, podráţděnost, nutkavou touhu po cigaretě. 6.1.2. Zdravotní následky kouření Ţivot kuřáků je v průměru o 14 let kratší neţ nekuřáků. Kouření má negativní vliv téměř na všechny orgány a tkáně lidského těla. Je rizikovým faktorem pro vznik: onemocnění srdce, cévní mozkové příhody, onemocnění periferních cév (způsobuje zhruba 1/2 úmrtí na KV onemocnění) rakoviny plic a dalších orgánů (30%) zvýšeného rizika nebo těţšího průběhu infekcí dýchacích cest, TBC, meningokokových infekcí, duodenálních vředů spojených s infekcí Helicobacter pylori, periodontálních infekcí aj. chronického zánětu průdušek a rozedmy plic (převáţná většina úmrtí na CHONP) osteoporózy potratu, niţší porodní váhy novorozence, předčasného úmrtí plodu, retardovaného tělesného i psychického vývoje dítěte nepříznivý vliv na pokoţku, horší hojení poranění

25

Cigaretový kouř se ukázal jako troj- aţ desetinásobně více znečišťující prostředí pevnými částicemi neţ výfuk dieselového motoru. Pasivní kouření: hořící cigareta vedle tzv. hlavního proudu, který kuřák vdechuje, produkuje ještě proud vedlejší,v němţ je obsah zplodin mnohonásobně vyšší (1 hodina = vykouření asi 15 cigaret). Kardiovaskulární systém reaguje vysoce citlivě na tyto toxiny. Pasivní kouření zvyšuje riziko koronárního cévního onemocnění přibliţně o 30%. U dětí můţe pasivní kouření zvyšovat riziko syndromu náhlého úmrtí kojenců, zánětů středního ucha, vzniku astmatu, častých respiračních onemocnění aj). Vztah výše rizika k výši dávky a době trvání pravidelného kouření: - jiţ za 36 hodin se hladina CO vrátí k normě - za týden se zlepší dýchání, rozšíří se zúţené cévy - po 3 měsících se zvýší funkce plic o 30%, zlepší se vzhled pokoţky - po 1 –2 5 letech se riziko KV onemocnění sníţí na 1/2 - po 5 letech se podstatně sníţí riziko onemocnění rakovinou plic Moţnosti prevence: 1. zákaz reklamy a podpory distribuce tabákových výrobků, vč. sponzorství a ostatních forem nepřímé reklamy 2. účinné varování o zdravotních důsledcích kouření 3. opatření na ochranu práv nekuřáků, zákonná úprava nároku na nekuřácké prostředí 4. plán daňových a cenových opatření a ekonomická alternativa, která by nahradila ztráty z produkce a prodeje tabákových výrobků 5. nekuřáctví jako pozitivní model úspěšného chování ve společnosti 6. zapojení lékařů a sester: sami nekouřit zjišťovat u všech pacientů, zda on sám nebo někdo v rodině kouří kouřícím rodičům zdůrazňovat riziko pasivního kuřáctví pro jejich děti, diskutovat s pacienty názory na kouření a zdraví, zejména se zaměřit na těhotné ţeny, dospívající, rodiče školních dětí, rizikové pacienty (hypertonici, KV nemocní, s respir. onemocněním…) – informovat jasně o zdravot. rizicích kouření pro konkrétní osobu, zdůraznit výhody nekuřáctví ujistit se, zda rada byla dobře pochopena, přijat, event. ji zopakovat motivovat pacienta nabídkou moţností pomoci s plánováním individuální strategie zajistit pravidelnou kontrolu, povzbuzovat odeslat na special. pracoviště nebo do odvykacích kurzů Pozn: Tabákový průmysl dává práci statisícům lidí po celém světě, podporuje tvoru reklamy, média, filmovou produkci, má vliv na módní trendy a životní styl. To nelze změnit během měsíců. Podle statistik je největší spotřeba tabákových výrobků u osob s nižším příjmem, vzděláním a socioekonomickým postavením. Bez rizika však není ani pěstování a zpracování tabáku. Absorpce nikotinu z vlhkých tabákových listů kůží způsobuje nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, respirační potíže, výkyvy pulsu a krevního tlaku. V Brazílii trpí údajně 48% rodin farmářů pěstujících tabák onemocněními vyvolanými pesticidy. Každoročně se zničí 200 tisíc hektarů lesa, protože

26

dřevo je potřebné na sušení a výrobu tabákových výrobků. Ročně produkuje tabákový průmysl několik miliard kg odpadu a několik set miliónů kg chemického odpadu. Produkce tabáku v rozvojových zemích vzrůstá. Zisky pro farmáře jsou ale většinou nízké. Podstatné zisky mají mezinárodní společnosti a prodejci. V r. 2002 vykázaly tři největší mezinárodní tabákové společnosti zisk 121 miliard dolarů. Odhaduje se, že třetina světové produkce cigaret je přes hranice pašována. Příhraniční pašování však tvoří mnohem menší podíl pašovaných cigaret než nelegální obchod organizovaný ve velkém, přímo tabákovým průmyslem. Např. v r. 2002 obvinila Evropská unie R.J.Reynolds z toho, že na nejvyšší podnikové úrovni rozhodli, že součástí jejich obchodní strategie bude prodávat cigarety zločineckým organizacím a získávat tak nezákonné příjmy. V té době však už v USA platil zákon, který znemožňuje obvinit americké podniky z daňových podvodů v zahraničí. Byly publikovány snahy tabákového průmyslu o penetraci do WHO (Světové zdravotnické organizace). Hořkou skutečností je také korupce politiků, lékařů, vydavatelů odborných časopisů. Situace v ČR: - kouří asi 27% muţů a 13% ţen, celkový počet kuřáků se sniţuje, zvyšují se ale počty ţen a dětí, které kouří a sniţuje se věk, kdy děti začínají kouřit (kouří asi 11% třináctiletých a 30% patnáctiletých - kouří asi 30% lékařů a 40% sester - na následky kouření umírá ročně asi 22 000 lidí

6.2. Alkoholismus Nadměrné pití alkoholických nápojů působí značné zdravotní, sociální a ekonomické škody. Etylalkohol Návyková látka s tlumivým působením na CNS, vliv na emoce, náladu a myšlení. Účinky: * v počáteční fázi – potlačení zábran, zpomalení reflexů, poruchy vnímání, sníţení pozornosti a soudnosti * zhoršení svalové koordinace, příznaky opilosti – přehnané emoce, vratká chůze * váţná intoxikace – bezvědomí, smrt následkem selhání dechu a oběhu Rizika poţívání alkoholu: a) somatická 1. poruchy nervového systému (např. akutní intoxikace, demence,mozkové krvácení, halucinace, záchvaty, poškození periferních nervů a svalů…) 2. játra (steatóza-ztukovatění, hepatitida, cirhosa, selhání jater, karcinom) 3. GIT (zánět ţaludku, slinivky, vředová choroba, nádor jícnu, ? karcinom dutiny ústní, hltanu, ţaludku, tlustého střeva? ) 4. KV systém (arytmie, hypertenze, srdeční selhání) 5. dýchací systém (karcinom hrtanu-riziko je potencováno kouřením), aspirace 6. hormonální systém (nadprodukce kortizolu, hypertyreóza…) 7. reproduktivní systém (u muţů ztráta libida, potence, pokles kvality spermatu, u ţen sexuální obtíţe, poruchy menstruace, onemocnění prsní ţlázy) 8. výţiva (podvýţiva, obezita) 9. poškození plodu b) duševní a sociální rodinné rozvraty, týrání dětí, problémy v zaměstnání, agresivní chování, úrazy, sebevraţdy, kriminální činnost

27

Závislost na alkoholu Chronická, progresivní nemoc (nedostatek kontroly nad pitím, zaujatost alkoholem, pokračování v pití i přes jeho nepříznivé následky, popírání závaţnosti situace). Doporučená horní hranice Pro muţe 280 g/týden = 30 g/den (= 1 pivo s 3% alkoholu 3 dcl vína s 10% alkoholu 1 dcl destilátu s 30% alkoholu) Pro ţeny 140 g/týden = 20 g/den Rizikové pití – konzumace s pravděpodobnými zdravotními důsledky Muţi: více neţ 350g alkoholu týdně Ţeny : více neţ 210 g alkoholu týdně Konzumace je vyjadřována v jednotkách (jednotka = 10 g alkoholu – 1 sklenka vína, 1 stopka destilátu) Stav v ČR: Průměrná spotřeba alkoholu na 1 obyvatele ČR patří k nejvyšším na světě - téměř 10 litrů čistého lihu za rok. Poměr muţi: ţeny 3,6 : 1 Jiţ ve věku 11 let má zkušenosti s alkoholem více neţ 80% dětí!!! Tab.: Roční spotřeba alkoholu (čistého lihu) v litrech na osobu (vč. kojenců), r. 1999 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Lucembursko Irsko Portugalsko Francie Německo Česká republika Rumunsko Španělsko Maďarsko Dánsko

12,2 11,6 11 10,7 10,6 10,5 10,3 9,9 9,7 9,5

Tab.: Roční spotřeba alkoholu (čistého lihu) v litrech přepočtená na osoby nad 15 let) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Lucembursko Portugalsko Irsko Česká republika Francie Německo Slovensko Rakousko Maďarsko Dánsko

17 16,7 15,8 14,9 13,5 12,5 12,1 12 11,5 11,3

28

Náš alkoholismus nepramení pouze z národní tradice, je potencován snadnou dostupností a nízkou cenou alkoholických nápojů. Vždyť těžko se najde jiná země, kde je v restauraci levnější pivo než minerálka. Stát konzumaci alkoholu spíše podporuje, než aby jí bránil. Alkohol je volně dostupný i dětem, které jsou vystaveny masivní reklamní kampani podněcující k jeho konzumaci. Stát pak na jedné straně trochu bohatne z výnosu spotřební daně, na druhé straně hodně chudne vyplácením nemocenské a invalidních důchodů. Žádná česká vláda se zatím nesnažila konzumaci alkoholu snížit; před lety dokonce kabinet opomněl zařadit alkohol a tabák do protidrogové strategie. Alkohol není vnímán jako droga. Přitom jde o psychoaktivní látku, která výrazně ovlivňuje vnímání, prožívání a emoce člověka a která splňuje kritéria označení „tvrdá droga“. Lidí závislých na alkoholu je v ČR odhadem kolem 100 000. To je však jen špička ledovce. Nadměrné (škodlivé, rizikové) pití postihuje asi 15-18% mužů a 6-9% žen. Nadměrné pití je méně patrné, daleko rozšířenější, přináší obrovské zdravotní a ekonomické ztráty. Naprostá většina lidí, kteří v souvislosti s alkoholem zemřou, na něm nejsou závislí. Smrt zaviněná alkoholem má různé podoby (těžké otravy, sebevraždy, vraždy, úrazu, nehody nebo choroby). Alkohol připravuje lidi o nesrovnatelně větší kus života než tabák nebo ilegální drogy. Mezi spotřebou alkoholu a rizikem nehod, násilí a výskytem kriminálního chování existuje skoro přímá úměra. Ani čeští lékaři a ostatní zdravotníci nevnímají alkohol jako drogu a podceňují jeho riziko. Mají dojem, že oni se přece nemohou stát pacienty, a když k tomu dojede, ještě dlouho se jako pacienti nevnímají. Za nejrizikovější medicínské obory z hlediska závislosti (nejen na alkoholu) jsou celosvětově považovány anesteziologie a urgentní medicína, za nejméně rizikové pak pediatrie a patologie. Léčba závislosti na alkoholu je v současnosti v ČR neuspokojivá. Rozpadla se síť specializovaných zdravotnických zařízení (jejich chod zajišťovali na část úvazku ambulantní psychiatři, kteří nyní pracují ve vlastních ordinacích a o péči o alkoholiky nemají zájem; alkoholici jsou považování za nespolehlivé a obtížné klienty, kteří se nerentují). Problémem je také zánik řady záchytných stanic. Nemají statut zdravotnického zařízení a tak jimi poskytovaná péče není hrazena ze systému veřejného pojištění. Většina nákladů spojená s jejich provozem leží na bedrech zřizovatele (většinou obcí). A protože většina stanic končí ve ztrátě, provoz řady z nich byl ukončen. K opilcům na ulici je většinou volána také záchranná služba, která je zpravidla převeze do nemocnice, protože při cestě do zdravotnického zařízení si mohou náklady na výjezd nárokovat u pojišťovny. Takový podnapilý člověk je pak zátěží pro personál nemocnice, který by se měl věnovat skutečně nemocným pacientům i pro zdravotní pojišťovny. Moţnosti prevence alkoholismu: 1. národní politika boje proti alkoholismu 2. monopol na výrobu/prodej 3. licence na výrobu/prodej 4. omezení místa/doby prodeje 5. omezení reklamy v médiích 6. zdravotní varování na reklamách 7. omezení sponzorství 8. omezení konzumace alkoholu na veřejných místech: částečně 9. omezení reklamy na billboardech: částečně (300 m od škol) 10. nejnižší věk na koupi alkoholu: 18 let 11. max. povolená míra alkoholu v krvi řidičů: 0

29

Z těchto opatření se v ČR pouze částečně uplatňují poslední čtyři. Důsledná kontrola však neexistuje a za jejich porušení hrozí viníkovi většinou pouze směšná pokuta. Výsledky studie,která byla provedena mezi mladými lidmi 35 v zemích světa: Tab.1: Děti 11 let, konzumace alkoholu alespoň 1x týdně chlapci Dívky 1. Itálie 19 % 8% Další místa: Izrael, Anglie, Wales, Belgie, Řeko Tab.2: Děti 15 let, konzumace alkoholu alespoň 1x týdně chlapci Dívky 1. Wales 58% 54% 32% 26% ČR – zlatý střed Nejméně: Portugalsko, Finsko Tab.3: Děti 11 let, pravidelná konzumace piva alespoň 1x týdně Chlapci Dívky 1. Izrael 15% 6% 2. ČR Anglie, Ukrajina, Itálie,Malta Tab.4: Děti 15 let, pravidelná konzumace piva alespoň 1x týdně Chlapci Dívky 1. Dánsko 48% 32% 37% 32% 2. ČR Nejméně: Irsko, Portugalsko, <14% < 5% Španělsko Tab.5: Děti 15 let, pravidelná konzumace vína Chlapci Dívky 1. Malta 32% 16% Itálie, Maďarsko, Chorv., Slovin., Anglie, Rusko 11% 12% 8. ČR Nejméně: Finsko, Norsko, Irsko, Portug. Tab.6: Dvakrát a více opilí 11let 1. Anglie 15 let 1. Dánsko Wales, Grónsko, Anglie

Chlapci

Dívky

11%

6%

68%

65%

30

Finsko, Ukrajina ČR Nejméně: Makedonie, Izrael, Fr., It., Řecko, Malta

38%

29%

Protektivní účinek mírného poţívání alkoholu vůči KV onemocnění: francouzský paradox (3x niţší výskyt koronárních onemocnění ve Francii, přestoţe příjem nasycených tuků je zde 3x vyšší neţ např. v USA) nepřímá úměra mezi uměřenou konzumací alkohol. nápojů (zejména červ. vína) a úmrtností na ICHS zřejmě díky obsahu polyfenolů ve víně ( a ovoci, zelenině) bobulové ovoce (jablka, vinná réva) cibule, česnek (i po uvaření) ořechy, obilná zrna pivo, čaj (zejm. zelený) lékořice, rdesno, podzemnice olejná Předpokládané účinky umírněné konzumace alkoholu: zvýšení HDL cholesterolu, sníţení agregace destiček na cévních stěnách, inaktivace volných radikálů (reaktivních forem kyslíku) Proč ne bílá vína: odstranění slupek, jader před fermentací

6.3. Zneuţívání drog Drogy – přírodní nebo syntetické látky ovlivňující chemické pochody v mozku → emoční, duševní a fyzické účinky Základní skupiny: 1. látky s tlumivým účinkem: opiáty (morfin, heroin, kodein), alkohol, sedativa – hypnotika Zpomalují dýchání, činnost srdce, prodluţují reakční čas, uvolňují svalové napětí, tlumí bolest navozují různý stupeň euforie.Vyvolávají fyzickou závislost, depresi, abstinenční příznaky; moţnost intoxikace (předávkování). 2. látky stimulační pervitin, kokain, amfetaminy, kofein, nikotin Vyvolávají zrychlení srdeční činnosti, zvýšení TK, dodávají svalovou sílu, navodí duševní a fyzickou pohotovost organismu, dodají pocit odvahy a euforii NÚ: podráţděnost, úzkostlivost, zmatenost, vyčerpání, závislost Pervitin (metamfetamin): vysoké riziko vzniku paranoidně-halucinatorního syndromu 3. halucinogeny marihuana, hašiš, houby obsahující psilocybin taneční (party) drogy: - extáze (MDMA): riziko nadměrného výdeje energie aţ vyčerpání, přehřátí organismu, dehydratace, rhabdomyolýza - GHB (gama hydroxybutyrát, tekutá extáze): nevolnost, zvracení, kóma - LSD: ovlivnění kontroly chování (sebevraţdy), flashbacky (symptomy účinku drogy se neočekávaně znovu objeví i dlouho po ukončení jejího uţívání) 31

-

Ketamin („Cat valium“): má i sedativní účinky, původně anestetikum uţívané ve veterinární medicíně; riziko delíria, poruchy paměti, tachykardie, hypertenze, flashbacky

Účinky stimulační nebo uklidňující, intenzivní psychické a emoční efekty. Deformují způsob, jak mozek vnímá informace → iluze, halucinace, silný vliv na náladu, potlačení vyšších nervových funkcí (paměť, soudnost, logické myšlení) 4. další psychoaktivní látky těkavé látky (ředidla, toluen), anabolické steroidy Mohou způsobit trvalé poškození mozku, poruchy krátkodobé paměti, křeče, poškození kostní dřeně, ledvin, jater. Zkušenosti zpočátku pozitivní (pocit euforie, povznesení, úleva od bolesti, stresu) Intenzita proţitku se časem sniţuje, vzniká tolerance (ke stejnému vzrušení nebo k udrţení normálního stavu organismu je zapotřebí stále vyšších dávek. Nutkání uţívat drogu se stupňuje a dochází ke ztrátě kontroly nad ní. Vedlejší účinky: a) zdravotní - předávkování (otrava) - podchlazení, horečka - respirační komplikace (záněty, hypoventilace, edém) - kardiovaskulární komplikace (vysoký TK, tachykardie u stimulačních drog) - účinek na CNS – křeče, poškození mozečku - účinek na reprodukční orgány a sex. funkce - psychologické (poruchy vnímání, poškození poznávacích a motorických funkcí, poruchy paměti) - psychiatrické (příznaky paranoidní schizofrenie, deprese, úzkosti) - sebevraţedné chování - přenos infekčního onemocnění, zvláště při i.v. aplikaci b) psychické - okamţité farmakologické psychotropické efekty (veselost, vzrušení, euforie, zvýšené sebevědomí, zrakové, sluchové halucinace, později úzkost, deprese, agresivita, útlum mozkové činnosti, ztráta paměti, poruchy vědomí) - neúspěšné pokusy zastavit „drogové chování“ → pocity sebenenávisti, nízkého sebevědomí c) -

sociální zanedbávání povinností doma, v zaměstnání riziko dopravních nehod, úrazů násilnosti, zločinnost (nutkání získat drogu)

d) finanční Psychická závislost Stav, při kterém droga vyvolává příjemné pocity a uspokojení. K dosaţení tohoto stavu nebo k zabránění nepříjemných pocitů při chybění drogy je potřeba jejího opakovaného nebo nepřetrţitého podávání.

32

Fyzická závislost Adaptační stav, který se projevuje intenzivními tělesnými potíţemi, pokud je podávání drogy omezeno nebo je mu zabráněno. Faktory rozvoje závislosti vlastnosti a schopnosti jedince, vliv prostředí, vlastnosti samotné drogy Úrovně uţívání 1. experimentování s drogou 2. společenská (rekreační) konzumace 3. návyk (zavedené schéma uţívání, začínající ztráta kontroly nad drogou) 4. škodlivé uţívání (i přes její negativní účinky – prokazatelné fyzické poškození tkání nebo duševní poruchu) 5. závislost (droga se stává tím nejdůleţitějším v ţivotě) Situace v ČR Zkušenosti s drogou jiţ měla 1/3 středoškoláků. Začátek experimentování s drogami v průměru mezi 13-16 lety !!! Více neţ polovina konzumentů drog je uţívá injekčně. V Evropě : průměrný věk uţivatelů 25 –35 let, pouţívání drog ve věku 15-24 let se sniţuje. Opatření A/ represivní potlačování nezákonné výroby psychoaktivních látek a obchodu s nimi B/ preventivní ochrana dětí před návykovými látkami (platí i pro alkohol a kouření)

6.4. Kardiovaskulární onemocnění = onemocnění koronárních, mozkových, periferních tepen a/ ICHS (ischemická choroba srdeční) - postiţení koronárních arterií a1) angina pectoris: prudká bolest na hrudi s náhlým nástupem v důsledku akutní ischemie části myokardu a2) infarkt myokardu: akutní ischemická nekróza části myokardu, způsobená okluzivní trombózou koronární tepny nad ateromatózním plátem b/ CMP (centrální mozková příhoda) b1) ischemické poškození mozku (nedostatečný přívod krve do mozku, větš. v důsledku stenózy vnitřní krční a vertebrální artérie) b2) spontánní intracerebrální krvácení - většinou u pacientů s hypertenzí, která bývá doprovázena výraznější atreosklerózou → lokální poškození mozkové tkáně, náhlý vzestup nitrolebního tlaku, rychlá deformace a herniace mozku c/ ICHDK (ischemická choroba dolních končetin) V důsledku aterosklerózy tepen DK→ sníţení krevního zásobení DK → nedokrvení svalů → prudká bolest v noze při chůzi (klaudikace). Při kritické nedokrevnosti se rozvíjí gangréna (nekróza spojená s hnilobou), začíná od prstů a šíří se vzhůru → nutná amputace

33

Rizikové faktory a) ovlivnitelné 1. ateroskleróza Vytváření plátů, které ztlušťují stěny arterií různých velikostí, především v důsledku ukládání lipidů a vytváření vazivové tkáně. Ztlušťování má za následek sniţování průchodnosti artérií, které je často komplikováno okluzní trombózou s následnou ztrátou přívodu krve, chronickou ischemií a infarktem různých orgánů a tkání Od 90. let minulého století se zkoumá moţný spolupodíl zánětu a imunitního systému v patogenezi aterosklerózy (např. chlamydiová ifekce). Poslední studie neprokázaly pozitivní vliv preventivního podávání antibiotik ani vitaminových směsí s antioxidačním účinkem. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

vysoký krevní tlak (hypertenze) kouření tabáku (poškození endotelu, podporuje pravděpodobně rozvoj trombózy) vysoká hladina cholesterolu v krvi (úzce souvisí s aterosklerózou) ( 6,2 mmol/l) nedostatek tělesné aktivity (zejm. na výskyt ICHS) – spotřeba nadbyteč. lipidů a sacharidů nadváha nebo obezita konzumace alkoholu (zvýšení TK) diabetes mellitus

b) neovlivitelné rodinná zátěţ, věk, pohlaví Některé další, nově zjištěné faktory: Hypertrofie levé komory, hyperhomocysteinémie, infekce, chronické selhání ledvin, některá metabolická onemocnění, vaskulitidy, ionizační záření (např. aktinoterapie), hypotyreoźa, kokain, léky s vasokonstrikčními účinky, socioekonomická úroveň a vzdělání, psychologické faktory Rizikové faktory se sčítají. Dnes známé rizikové faktory mohou vysvětlit vznik sotva poloviny případů ICHS a zdaleka nemohou vysvětlit rozdíly v nemocnosti různých populací. Výskyt KV onemocnění jsou nejvýznamnější příčinou smrti a invalidity ve vyspělých zemích, prakticky všichni v těchto zemích mají kolem čtyřicítky určitý stupeň koronární aterosklerózy. Jsou zvláště významnou příčinou smrti u muţů středního věku V roce 1912 bylo v Oslerových „Principech a praxi medicíny“ uvedeno, že „ICHS je onemocnění, se kterým se setkáváme poměrně zřídka: ani ve velkých metropolitních nemocnicích nebývá hospitalizován více než 1 případ měsíčně“. Podíl ICHS na celkové mortalitě tehdy nedosahoval ani jednoho procenta. Situace se začal rychle měnit po roce 1920 a v 70. letech byla ICHS v „západních“ zemích příčinou asi 1/3 všech úmrtí. Moţné faktory tak prudkého nárůstu 1. radikální prodlouţení průměrné délky ţivota 2. sloţení stravy (sníţení spotřeby ovoce, zeleniny, zvýšená konzumace tuků) 3. kuřáctví, alkohol, drogy 4. výrazné sníţení fyzické aktivity 5. zdraví není pro většinu lidí v jejich běţném ţivotě prioritou-dokud nepřijde váţná nemoc. Odpověď veřejnosti na „zdravotnická poselství“ je tak většinou vlaţná.

34

6.5. Nádorová onemocnění Situace v ČR Ročně hlášeno 57 tisíc nových onemocnění, zemře 28 tisíc lidí (onemocní kaţdý třetí člověk, kaţdý čtvrtý umírá) Nejčastější: nádory plic, prsu, konečníku, tlustého střeva, prostaty Rizikové faktory - dědičnost (zejména nádory prsu,vaječníků, dělohy, kolorekta) - kouření(30%nádorů) - alkohol - stresy - nevhodné sloţení stravy - obezita - sex. promiskuita (karcinom děloţ. čípku – Papilomaviry, jater –virus hepatitidy B) Kolorektální karcinom (KRK) V ČR druhým nejčastějším nádorem u muţů (po karcinomu plic) i u ţen (po karcinomu prsu). Screening: od 50 let věku 1. osobní, rodinná anamnéza 2. test na okultní krvácení (OK) – má omezenou citlivost, ne všechny nádory krvácejí 3. analýza DNA ve stolici – má mnohem větší citlivost, ale není běţně k dispozici 4. v případě pozitivity testu na OK endoskopické vyšetření tlustého střeva 5. laboratorní vyšetření Příznaky Záleţí na lokalizaci nádoru: a) v konečníku: červená krev ve stolici, tenesmy (nucení na stolici s neúplným vyprázdněním střeva b) v pravé polovině tlustého střeva: nebývá břišní symptomatologie, ale většinou celkové příznaky (anemie, hubnutí, bývá pozitivní test na OK) c) v levé polovině tl. střeva: příznaky z rozvíjející se obstrukce střeva (bolesti na levé straně břicha, střídání zácpy a průjmů, tlaky, nadýmání) Faktory ovlivňující vznik KRK 1. vnitřní - věk (90% nemocných je starších 50 let) - rodinná anamnéza (výskyt KRK u příbuzných zvyšuje riziko 2-3x) - osobní anamnéza (nemocní s adenomem/polypy tl.střeva a idiopatickými střevními záněty, zejména ulcerózní kolitidou) 2. zevní - výţiva - ochranný vliv vlákniny, zejména v obilovinách - zvýšený příjem některých tuků - zvýšená konzumace červeného masa, zejména pečeného a smaţeného - nedostatek vápníku v potravě - nedostatečný příjem tzv. antioxidantů (např. vit. A,C,E, Zn. Se) ? - pivo (při jeho kvašení se z kvasinek uvolňují peptidy,z nichţ některé v experimentu stimulují růst epiteliálních buněk střevní sliznice)

35

!!!Výsledky řady studií věnovaných vlivu sloţení stravy na výskyt KRK a některých dalších nádorových onemocnění si však někdy odporují!!! - obezita, hyperglykemie, hyperinzulinemie - nedostatečná fyzická aktivita - kouření, alkohol - předcházející ozáření malé pánve Většinou se má za to, že tato tzv. civilizační onemocnění představují problém pouze ve vyspělých zemích. Ve většině afrických zemích však cukrovka, vysoký tlak a alkoholismus představují dnes také velký problém. Výzkumy lékařů pracujících pro organizace Lékaři bez hranic či Červený kříž ukazují, že na tato onemocnění tam umírá mnohem více lidí než na malárii. Jen málokdo si může dovolit kupovat inzulin či jiné účinné léky.

Další zdravotní rizika: Obezita Diabetes mellitus Metabolický syndrom CHOPN Osteoporóza

36