Zdravé klima v komunitních školách Zajímavý název vzdělávacího programu „Zdravé klima v komunitních školách“ v rámci průřezového tématu Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání a také jeho zaměření na cílovou skupinu - tedy pracovníky pracující s dětmi a mládeží ve volném čase mě hned zaujal. Navštívila jsem místo pilotáže vzdělávacího programu - Školní klub při Základní škole Hostýnská 2/2100, Praha 10, kde program pilotuje Komunitní centrum Kruh o.s. , vedený ředitelkou sdružení Ing. Martinou Lázničkovou. V době mé metodické návštěvy se zde už druhý den scházejí pracovníci z různých organizací, které se věnují dětem ve volném čase. Mají zájem získat nové informace, vyměnit si zkušenosti a především se těší na druhou - tedy dnešní praktickou část programu.V první části se seznámili s tím, co nabízejí Komunitní školy - tedy jednu z dalších alternativ pro kvalitní trávení volného času dětí a mládeže.
Zajímám se o to, jaké informace získali první den a získávám od nich základní přehled o Komunitních školách, které plně využívají potenciálu škol jako místa pro zájmové aktivity dětí bez ohledu na jejich sociální zázemí. Na můj dotaz „Jaký je tedy rozdíl mezi tradiční školou a komunitní školou?“ odpovídají takto: Tradiční základní školu můžeme zjednodušeně popsat jako organizaci, která pro děti zajišťuje vzdělávání formou výuky. Komunitní škola si klade vyšší cíle a má tyto charakteristické rysy:
Reaguje na potřeby místní komunity. Rozvíjí a uskutečňuje nápady. Nabízí a využívá prostory, vybavení a lidský potenciál, které jsou k dispozici ve škole. Zapojuje do procesu vzdělávání rodiče a další dospělé.
Iniciuje a rozvíjí spolupráci v rámci komunity. Samozřejmě, že to klade vysoké nároky na managament školy - tedy na její řízení. V podstatě se jedná o hledání nových cest vedoucích ke zlepšení služeb pro děti, mládež jejich rodiče a další dospělé. Je to dlouhodobý proces, který je formován dle možností dané školy a jejích spolupracujících organizací. O komunitních školách a též o roli školy v éře globalizace je informoval lektor Mgr. Petr Vrzáček. Pro přehled uvádím toto základní schéma:
TRADIČNÍ ŠKOLA
KOMUNITNÍ ŠKOLA
otevřená hned napad Každého z přítomných
otevřená
od 8 do 16 hodin
od 7 do 22 hodin
5 dní v týdnu
7 dní v týdnu
Po dobu 40 týdnů v roce
Po dobu 52 týdnů v roce
Pouze klasická výuka ve třídách.
Nabídka mimoškolních aktivit nejen pro děti, ale i pro dospělé.
Moje další otázka: „Co je potřeba udělat, aby se škola stala Komunitní školou“? Odpověď na ni byla věcná, ale jednotlivé kroky plnit už tak jednoduché asi není. Shrnuji, co je tedy třeba :
Znát svou představu – vizi a vědět proč mám zájem vytvořit komunitní školu. Navštívit úspěšné komunitní školy a nechat se inspirovat. Zjistit, jaké aktivity ve vlastní škole jsou orientované komunitně. Pojmenovat a určit stávající i budoucí potřeby školy a místní komunity. Vytvářet partnerství. Vytvořit řídící skupinu rozvoje komunitního vzdělávání. Komunikovat s různými skupinami místní komunity. Vytvořit svou strategii a koncepci. Vytvořit příznivé podmínky pro management i zaměstnance školy.
Vždy je třeba, aby se našel člověk – iniciátor, který si celý proces přeměny školy vezme tzv. za svůj a bude na něm intenzivně pracovat. Ideální je, pokud je tímto člověkem ředitel školy. Pro rozvoj komunitního vzdělávání je nutné získat zaměstnance školy a to jak pedagogické, tak nepedagogické. Důležité je také vytipování prostor pro využití. Mohou to být učebny, klub, družina, počítačová učebna, tělocvična, knihovna, hřiště atd. Diskuse bohužel musí končit, protože začínají aktivity dnešního dne.
Přítomní se rozdělují do dvou skupin dle svého vybraného workshopu. Jedním je animační workshop, kde je na programu technika animace a vlastní práce na animovaném filmu. Druhý workshop je kreativní a je zaměřený na výrobu předmětů z netradičních materiálů. Lektorka kreativní dílny Mgr. Oksana Ottomanská představila přítomným, co vše se bude vyrábět. Ze zbytků látek velikonoční věnečky, z plastů krásné šperky a výzdoba s využitím starých gramofonových desek. Vše je připraveno a pod rukama účastnic vznikají krásné výrobky. Veškeré praktické znalosti, které zde účastnice získají, budou dále využívány v práci s dětmi a mládeží ve volném čase.
Mgr. Milan Tomášek - lektor animačních technik - zaujal hned na začátku přítomné krátkým animovaným filmem, který vyrobily děti. Se zaujetím všichni sledují, jak těžké je rozkreslit jednotlivé figurky postav, rostlin atd, aby se vše pohybovalo a bylo přirozené. Výroba vlastního animačního filmu všechny zaujala a výsledná práce je překvapivě velmi dobrá. I tuto aktivitu lze využívat v práci s cílovou skupinou ve volném čase.
Dopoledne proběhlo velice rychle a už se všichni přesouváme do sportovního areálu Gutovka, kde je připraven sportovní program - teambuilding. Teambuilding je formou zážitkového vzdělávání a je to vlastně nová netradiční metoda pro společné překonávání úkolů, výzev a problémů v kolektivu. Je to tedy ideální nástroj na zlepšení spolupráce mezi spolupracovníky a pomáhá jim uvědomit si svou roli, umět komunikovat a celkově posílit vztahy v kolektivu.
Teambuilding pracuje se skupinovou dynamikou, emocemi a učením vlastním prožitkem. Pro účastníky je sestaven program, který je vystavuje novým situacím, na které musí reagovat pomocí spolupráce s ostatními. Zapojuji se do společného řešení „uzel na provaze“ a jeho rozvázání – nutná spolupráce všech zúčastněných navázaných mezi sebou. Pokračují další a další úkoly. Všichni spolupracují a je vidět, že si aktivity užívají. Na závěr si zážitky následně rozebírají ve společné diskusi, která umožňuje transfer zážitků do zkušeností přenositelných do pracovního prostředí.
Program dvoudenního vzdělávacího programu pro pracovníky s dětmi a mládeží ve volném čase je u konce. Podle slov zúčastněných přispěl k utváření pozitivního zdravého klimatu a k výměně dobrých zkušeností navzájem. Účastníci získali řadu příkladů dobré praxe i informace o tom, jak zavést komunitní vzdělávání do škol. Vzájemně se informovali o práci ve svých zařízeních. Jedním z dalších cílů vzdělávacího programu bylo vytvoření bezpečného, tolerantního a interkulturního prostředí, které bude přístupné všem dětem a mládeži bez ohledu na jejich sociální zázemí a k tomu program skutečně přispěl.
Mgr. Danuše Netolická garantka průřezového tématu Zdravé klima zájmového a neformálního vzdělávání projektu Klíče pro život