Zprávy Zdeněk Matějček - autor příspěvků do našeho časopisu" (Druhá část) „Pracovní zařazení žáků ZŠ a žáků s neúplným vzděláním na ZDŠ" (OD, roč. VIII, 1964/1965, s. 125-131 - spoluautorka Nataša Brázdilová) Odborný Matéjčkův zájem o děti s mentálním postižením se promítl do mnoha jeho prací. V tomto článku zdůrazňuje důležitost pracovního uplatnění absolventů zvláštních škol a předkládá výsledky katamnestickěho šetření u 274 dětí ze Středočeského kraje z roku 1963 o stavu jejich pracovního zařazení. Bylo provedeno srovnání žáků zvláštních škol a osmiletých základních škol, kteří jedenkrát až vícekrát ve škole propadli. Šetření se týkalo úrovně intelektových schopností, socioekonomické úrovně rodiny, poměru chlapců a dívek a pracovního zařazení. Získané údaje pak autoři shrnují takto: „Děti vycházející ze ZŠ a z OSŠ-ZDŠ (s neúplným vzděláním) se v překvapivě vysokém procentu dostávají do učebních poměrů. Děti ze ZŠ mají zatím výběr oborů chudší ve srovnání s dětmi téže intelektové úrovně z OSŠ, do učebních oborů se však dostávají relativně častěji, častěji v nich však také selhávají nebo je z jiných důvodů opouštějí. Nutno proto věnovat zvýšenou pozornost výběru jednotlivých dětí pro jednotlivá zaměstnání."
Jak již bylo řečeno dříve, Matějček opíral svá tvrzení o solidně založená a precizně interpretovaná šetření. Nejinak je tomu i v tomto sdělení. Podobně také neopomíjel naznačit řešení, vyslovit prognózu či varování a přidat o d b o r n o u radu. V oblasti pracovního zařazení zdůraznil nutnost věnovat zvýšenou pozornost výběru jednotlivých dětí pro jednotlivá zaměstnání, upozornil na fakt, že otázka výběru vhodného povolání pro dívky je stále ještě považována za méně důležitou, a nabádal, aby se zvýšená pozornost věnovala dětem, které „vzdorpoměrně dobré inteligenci neprospívají ve škole. Praktický život, tj. pracovní zařazení sice poněkud koriguje školní neúspěchy, avšak faktem zůstává, že mnohé z těchto dětí do učebního poměru nepřicházejí nebo jej předčasně opouštějí. Je to otázka nejen psychologická, ale i národohospodářská, neboť duševní schopnosti mladého člověka jsou velmi cennou hodnotou, která by neměla zůstat nevyužita."
„Psychologická problematika dětí defektních" (OD, roč. XX, 1976/1977, s. 256-263) Na IX. fulneckých dnech J. A. Komen-
* Pozn.: Všechny příspěvky byly otištěny v časopisu Otázky defektologie, předchůdci časopisu Speciální pedagogika.
ského vystoupil prof. Matějček s příspěvkem, který byl následně na stránkách časopisu zveřejněn. Zdůraznil zde nutnost interdisciplinárního přístupu k řešení problematiky defektních dětí a zodpovídal otázku, čím může přispět soudobá psychologie. Psychologickou dimenzi spatřoval v oblasti prožívání, vyrovnávání se i přijímání „vady" samotným postiženým člověkem i jeho okolím. Soustředil se především na děti postižené v oblasti duševního vývoje. Vyšel z faktu, že mezi defektními tvoří tyto děti nejvétší procento a „jejich psychologická problematika představuje jakýsi model i pro ostatní druhy postižení". Zdůraznil obecný poznatek, že duševní vývoj defektních dětí se řídí týmiž zákonitostmi jako vývoj dětí tzv. normálních. Za podstatnou odlišnost považoval zvláštní sociální situaci a zvláštní kontext interpersonálních vztahů. Důrazně upozornil na nutnost porozuméní těmto zvláštnostem, protože: „Budeme-li těmto zvláštnostem lépe rozumět, budeme je moci i do určité míry předvídat, předcházet jim a napravovat je." V dalších částech svého sdělení se věnoval uspokojování základních duševních potřeb, které rozdělil do pěti okruhů, které se mu staly východiskem i v mnoha jiných pracích a odborných vystoupeních: • potřeba přiměřené stimulace, zajišťovaná přívodem vhodných podnětů v potřebné kvalitě, množství i proměnlivosti, • potřeba smysluplného světa, přehled-
nosti životního prostředí a určitého řádu umožňujícího získávat zkušenosti a učit se, • potřeba životní jistoty promítající se v citových vztazích k matce i dalším blízkým osobám, • potřeba identity, vědomí vlastní osoby, ale i místa ve společnosti, společenské role, • potřeba otevřené budoucnosti. Položil si zásadní otázku, jak jsou tyto potřeby uspokojovány u dětí defektních. „Nepřináší si takové dítě už povahou svého defektu do své životní situace určité nebezpečí, že jeho potřeby budou uspokojovány nedokonale, nedostatečně, zkomoleně či jakkoliv .zvláštně'?" V odpovědi Matějček přinesl mnoho cenných myšlenek, námětů a rad. Zdůrazňuje, že defektní dítě, ačkoliv se nachází ve složité interakci s lidmi kolem sebe, není jen „pasivním přijímajícím objektem péče, nýbrž velmi aktivním, ba mnohdy provokujícím činitelem". Při zkoumání naplňování potřeb těchto dětí nelze zapomínat ani na uspokojování potřeb jejich rodičů a dalších vychovatelů, které má také svá specifika a ve svých důsledcích se může podílet na vzniku různých nebezpečí pro samotné dítě, jako je např. nebezpečí nižší stimulace či nebezpečí jednostrannosti přívodu podnětů. Rodiče mají mnohem více mechanické práce s dítětem, více nejistoty, nerovnoměrné rozložení zátěže a odpočinku, a je proto nezbytně třeba, aby měli i své pomocníky při výchově dětí. Zde autor připomněl celospolečenský psychohygie-
nicky význam všech výchovných a vzdělávacích zařízení, která péči o defektní děti přebírají. Velkým problémem je fakt, že defektní (zvláště pak mentálně opožděné dítě) nesplňuje očekávání rodičů, naopak v nich vzbuzuje nepoměrně více úzkostných reakcí než dítě, které všechno umí. Reakce rodičů jsou tímto faktem modifikovány a nebezpečí opožďování duševního vývoje se znásobuje, právě tak jako specifické nebezpečí vývojové jednostrannosti. Je třeba, aby si rodiče byli vědomi těchto (a mnoha dalších) nebezpečí a přijali všechna dostupná opatření, aby nepříznivému vývoji dítěte předešli. „Znamená to, že u dětí defektních je třeba více než u dětí normálních dbát na základní psychologické podmínky pro učení - vytvářet příležitosti k poznání, posilovat každý objev dítěte radostnou odezvou, dbát na pravidelnost, řád a smysluplnost podnětů." Soužití s dítětem přináší rodičům i vychovatelům jistá pozitiva - při práci s ním se mnohému naučí a lidsky vyspívají. Negativně pak působí fakt zklamaného očekávání, těžko překonatelné překážky či zvýšené nároky na přizpůsobování se. Z toho často vzniká nebezpečí společenské izolace, které má důsledek i pro samotné dítě ohrožené společenskou deprivací. „Co z toho vyplývá pro prevenci a nápravu? Úzkostí a napětí vychovatele defektního dítěte asi nikdy zcela nezbavíme. Můžeme však účinně napomáhat k pozitivnímu zpracování jejich bolestných prožitků a připravovat cestu k jejich pozitivnímu
společenskému začlenění." Na tomto místé Matějček apeluje na rodiče a odborníky, kteří jim mají pomoci, aby svou situaci chápali jako zkoušku (jakkoliv těžkou) a ne jako neštěstí. Naplňování potřeby jistoty a bezpečí získává dítě v citovém vztahu k rodičům a později i k dalším okruhům lidí, s nimiž se stýká. „Psychologické výzkumy ukázaly, že uspokojení této potřeby je jednou ze základních podmínek motivace učení, ale i jednou ze základních podmínek pozitivního vývoje charakterového." Životní jistoty rodičů defektních détí jsou otřeseny už jen proto, že dítě je na nich silněji a déle závislé, jejich pomoci a ochrany vyžaduje déle a oni si uvědomují, že jim nebude oporou ve stáří. Z této nejistoty vyplývají i obranné tendence rodičů, popudlivé, až agresivní chování. Zajímavá je autorova poznámka vztahující se k dnes prosazované školní integraci: „Také úporná snaha některých rodičů udržet dítě v normálním dětském kolektivu a v normální škole pramení nejčastěji z představy, že i jen formální příslušnost dítěte k normální části společnosti je zárukou jejich společenské prestiže." Životní jistotu rodičů by mělo zvýšit vědomí, že o jejich dítě je dobře postaráno v oblasti vzdělávání, pracovní přípravy i společenského uplatnění. Utváření zdravé identity je u defektních dětí ohroženo už jen tím, že jeho postavení v rodině je „poněkud zvláštní". Často vznikají pocity méněcennosti především jako následek rozporu mezi velkou snahou a nedokonalým výsledkem tohoto snažení.
Dítěti je třeba poskytnout pomoc např. tím, že „zdůrazňujeme, co dítě může, a nikoliv, co nemůže ... Vědomí užitečnosti je nejlepším preventivním opatřením i lékem proti pocitům méněcennosti." Důležité je rovněž zvyšovat společenskou prestiž rodičů, která může uspokojit jejich potřebu identity. Rodiče „tvoří ve společnosti jakousi zvláštní skupinu, jakousi menšinu, avšak menšinu s mimořádnými lidskými zkušenostmi, s mimořádnými životními úkoly a domyšleno do důsledků i s mimořádným společenským posláním. Mají-li toto poslání naplnit, musí jim ovšem společnost vyjít dalekosáhle vstříc." Závěr svého konferenčního vystoupení shrnuje autor takto: „...Psychologická problematika defektního dítěte je zajisté složitá a mnohotvárná. Dotýká se rodiny, všech výchovných a vzdělávacích institucí i společnosti jako celku... Použili jsme k výkladu modelu základních psychických potřeb. Jestliže najdeme, jak v každém jednotlivém případě potřeby postiženého dítěte uspokojovat a jak uspokojovat potřeby jeho matky, otce a všech ostatních, kteří mají k tomuto dítěti citový vztah, pak jsme na nejlepší cestě, jak přispět celé naší společnosti v jednom z nejnáročnějších jejích úkolů."
„Co podmiňuje záměny písmen u našich dyslektiků" (OD, roč., XXV, 1982/1983, s. 256-266 - spoluautorka A. Vokounová) Úzce zaměřené odborné téma zpracované na základě rozsáhlého šetření u tzv. dyslektické skupiny 65 dětí (51 chlapců
a 14 dívek) ze třetích a čtvrtých specializovaných tříd pro dyslektiky v Praze a kontrolní skupinu 85 žáků (49 chlapců a 36 dívek) normálních třetích a čtvrtých tříd týchž škol bylo založeno na srovnávacím výzkumu - opakování Tetzchnerova norského pokusu v českých podmínkách. Čtenáři byli nejprve seznámení s norským výzkumem, podrobně pak s popisem a postupem domácího šetření. Získané výsledky byly shrnuty takto: „Dyslektici se častěji dopouštějí chyb při tachystoskopickém promítání písmen, nikoliv však záměn písmen v užším slova smyslu. Častěji se u nich objevují tzv. jiné chyby, a to zvláště vynechávky a záměny za písmena mimo prezentaci. Záměny tzv. zrcadlových písmen se nejeví jako specifický příznak dyslexie... Ve vzájemných záměnách stojí na prvním místě dvojice m-n. Kromě toho nutno zvláštní pozornost věnovat dvojici b-d a t-f. Možno soudit, že zaměnitelnost je osobitou kvalitou jednotlivých písmen z hlediska čtení. Kromě toho je patrná pozoruhodná asymetrie mezi funkcí zaměňovat a být zaměňován... Zaměňování se řídí u dyslektiků jinými zákonitostmi než u dětí bez obtíží ve čtení. Pokus o odhalení závislostí záměn na optické podobnosti písmen a fonetické podobnosti hlásek, jež reprezentují, se zdařil jen částečně... Bude třeba dalšího zaměřeného zkoumání v naznačeném směru. Zatím nebylo možno v našem pokusu najít specifické známky, které by dyslektiky jednotně charakterizovaly. Nálezy vesměs ukazují na jistou, svým způsobem typickou, generalizovanou
percepční neobratnost, pomalost, tovost, prípadné i chaotičnost."
nepoho-
Závěr Na rozborech jednotlivých článků, zvláště pak s použitím vybraných citací jsme se pokusili představit speciálním pedagogům prof. Zdeňka Matějčka jako přispěvatele do našeho odborného časopisu. Ačkoliv uvedené články byly publikovány v Otázkách defektologie ve druhé polovině minulého století, Matéjčkovy myšlenky a názory nic neztratily ze své
hloubky a inspirativnosti. Jeho upřímné míněné a odborné podložené náměty, rady i apely byly předkládány s empatií a láskou k postiženým dětem, právě tak jako s velkým respektem k jejich rodičům. Prof. Matějček měl speciálním pedagogům vždy co říci - jeho dílo bude jisté dlouho sloužit k obohacení speciálně pedagogické teorie a znalosti studiem jeho prací získané povedou ke zkvalitňování života détí se speciálními potřebami a jejich rodin. Marie
Černá
Inkluzivně na dálku? Evaluace e-learningového kurzu pro inkluzivní vzdělávání* V letech 2 0 0 0 - 2 0 0 5 se katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze podílela na realizaci projektu ODL: Inclusive (Open and Distance Learning) v rámci programu Evropské unie Socrates II/Minerva. 1 Cíl a obsah projektu ODL: Inclusive navazoval na trendy Evropské unie v předcházení sociálnímu vyloučení ohrožených skupin
obyvatelstva a na národní k o n c e p č n í dokumenty České republiky 2 v oblasti vzdělávání jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami. Sociální a vzdělávací politika Evropské unie vychází z principu sociálního začleňování, přičemž inkluzivní vzdělávání a podporu vzdělávání pedagogů považuje za jeho účinné nástroje. 3 V popředí
* Tvorba evaluace kurzů byla finančně podpořena z grantového projektu GAČR POST-DOC 406/02/P085. 1 2
3
Dostupné na
. Např.: Národní program rozvoje vzdělávání v České republice doporučuje podporovat vzdělávání znevýhodněných jedinců a prosazovat integraci ve smyslu principu inkluzivní školy a zajišťovat maximálně dosažitelnou úroveň jejich vzdělávání. (Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Praha : Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2001. 60 s.) Inkluze je v kurzu ODL Inclusive vymezena jako charakteristika takové kulturní společnosti,
