Zdanění hazardních her v České republice

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Zdanění hazardních her v České republice Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Břetislav Andrlík, Ph.D.

Jitka Kusáková

Brno 2011

Zde bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Břetislavu Andrlíkovi, Ph.D. za metodické vedení, rady a připomínky, které mi poskytl během zpracování bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Zdanění hazardních her v České republice“ vypracovala samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s použitím literatury, kterou jsem uvedla v seznamu. V Brně dne 3. ledna 2011

__________________

Abstract Kusáková, J. Gambling taxation in the Czech Republic. Bachelor thesis. Brno, 2010. The thesis is aimed at gambling and poker taxation in the Czech Republic. The descriptive part covers individual games of hazard, their types and rate of their taxation. Socioeconomic problems accompanying many gamblers are also worth mentioning. The thesis itself summarizes and analyses the present state of gambling taxation in the Czech Republic and suggests measures to eliminate gambling, and on the other hand to ensure the highest income possible into the state budget. Keywords Income tax, value added tax, game of hazard, betting, lottery, gambling.

Abstrakt Kusáková, J. Zdanění hazardních her v České republice. Bakalářská práce. Brno, 2010. Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku zdanění hazardních her a pokeru v České republice. V literární části je provedena deskripce jednotlivých typů hazardních her a výše jejich zdanění. Za zmínku stojí také socioekonomické problémy, které provází nejednoho hazardního hráče. Vlastní práce shrnuje a analyzuje současný stav zdanění hazardních her v České republice a navrhuje opatření, která by na jedné straně eliminovala hraní hazardních her a současně na straně druhé zajistila co nejvyšší příjmy do státního rozpočtu. Klíčová slova Daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, hazardní hra, sázka, loterie, gambling.

Obsah

6

Obsah 1

Úvod

10

2

Cíl práce a metodika

12

3

2.1

Cíl práce ...................................................................................................12

2.2

Metodika ..................................................................................................12

Literární přehled

13

3.1

Obecná charakteristika hazardních her ..................................................13

3.2

Hazard – od historie k současnosti .........................................................13

3.2.1

Dějiny a kořeny hazardních her ........................................................13

3.2.2

Průmysl hazardních her dnes............................................................16

3.2.3

Světová kasina ................................................................................... 17

3.3

Aktuální stav hazardu v České republice.................................................19

3.3.1

Hazard v číslech.................................................................................21

3.4

Loterie a jiné podobné hry upravované zákonem o loteriích................. 23

3.4.1

Obecná charakteristika loterií a jiných podobných her................... 23

3.4.2

Druhy loterií a jiných podobných her .............................................. 24

3.4.3

Předmět výhry loterie ....................................................................... 26

3.4.4

Odvody ze zisků loterijních firem..................................................... 26

3.4.5

Loterie a tomboly.............................................................................. 28

3.4.6

Výherní hrací přístroje ..................................................................... 29

3.4.7

Kursové sázky ....................................................................................31

3.4.8

Sázkové hry v kasinu .........................................................................31

3.4.9

Dostihové sázky ................................................................................ 32

3.5

Poker ....................................................................................................... 33

3.5.1

Historické kořeny pokeru................................................................. 33

3.5.2

Pokerová bibliografie........................................................................ 34

3.5.3

Hra, kterou znají a hrají miliony ...................................................... 34

3.5.4

Zdanění pokeru................................................................................. 35

3.6

Socioekonomické problémy spojené s hraním hazardních her ............. 36

Obsah 4

7

Vlastní práce

38

4.1

Náklady veřejných rozpočtů z provozování hazardních her .................. 38

4.1.1

Zdravotní výdaje ............................................................................... 38

4.1.2

Kriminalita........................................................................................ 43

4.1.3

Řešení sociálních dopadů................................................................. 43

4.1.4

Přímé finanční dopady ..................................................................... 44

4.2

Příjmy veřejných rozpočtů z provozování hazardních her..................... 44

4.2.1

Odvody na veřejně prospěšné účely ................................................. 45

4.2.2

Správní poplatky............................................................................... 48

4.2.3

Poplatky za státní dozor ................................................................... 49

4.2.4

Místní poplatky..................................................................................51

4.2.5

Manipulační poplatky........................................................................51

4.3

Navrhované legislativní změny a jejich možné dopady ......................... 52

4.3.1

ODS................................................................................................... 52

4.3.2

ČSSD ................................................................................................. 54

4.3.3

KSČM ................................................................................................ 55

4.3.4

VV...................................................................................................... 56

4.3.5

KDU-ČSL .......................................................................................... 56

4.3.6

Strana zelených..................................................................................57

4.3.7

TOP 09 ...............................................................................................57

5

Diskuse a doporučení

59

6

Závěr

62

7

Literatura

64

A

7.1

Publikace................................................................................................. 64

7.2

Internetové zdroje................................................................................... 64

7.3

Právní předpisy ....................................................................................... 65

Souhrnný přehled výsledků z provozování loterií 2009

67

Seznam obrázků

8

Seznam obrázků Obr. 1

Počet léčených gamblerů dle krajů

23

Obr. 2

Podíl jednotlivých typů účelů na celkových výdajích v roce 2009 48

Seznam tabulek

9

Seznam tabulek Tab. 1

Vývoj počtu pacientů s diagnózou patologického hráčství v ambulantních zdravotnických zařízeních podle pohlaví a věkových skupin 22

Tab. 2

Stanovení odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely

27

Vývoj počtu pacientů s dg. F63.0 v ambulantních zdravotnických zařízeních podle krajů

39

Tab. 3 Tab. 4

Počty hospitalizací s dg. F63.0 v psychiatrických zdravotnických zařízeních podle kraje trvalého bydliště pacienta 40

Tab. 5

Vývoj nákladů na hospitalizaci v letech 2003 - 2009

42

Tab. 6

Přehled odvodů na veřejně prospěšné účely (2009)

46

Tab. 7

Přehled odvodů na státní dozor

50

Tab. 8

Přehled potencionálních odvodů na státní dozor

51

Tab. 9

Potencionální odvody při zavedení jednotné daně z příjmů ve výši 20 % 53

Tab. 10

Přehled odvodů na veřejně prospěšné účely při zvýšení sazby o 15 % 54

Tab. 11

Souhrnný přehled výsledků z provozování loterií v roce 2009 67

Úvod

10

1 Úvod Prakticky od nepaměti toužili lidé se na chvilku zastavit a odpočinout si tak od každodenního koloběhu života. Proto si lidé začali krátit volné chvíle odpočinku hraním her. Od klasických společenských her tak, jak je známe dodnes, se záhy oddělily hry a jiné aktivity, tehdy i dnes označované přívlastkem hazardní. Se vznikem peněz a peněžního hospodářství se začaly rozmáhat hazardní hry o peníze. Hra a herní aktivity patří mezi činnosti, které mnohdy provází člověka po celý jeho život. Ne ve všech případech však působí rozvojetvorným efektem a ne vždy obohacují život jedince a jeho sociální okolí. Od devadesátých let minulého století v naší republice významně vzrostl počet osob nezvládajících své sázení. Velice dynamický nárůst investovaných peněz dokladuje, že hraní a sázení u nás není v žádném případě na ústupu. Stále se zvyšujícímu riziku vzniku hráčských závislostí neodpovídá stav připravenosti a schopnosti aktivně tomuto nebezpečí čelit. Kromě jiného prozatím u nás postrádáme systematická experimentální sledování tohoto nebezpečného fenoménu, a to jak v celé společnosti, tak i u jednotlivých sociálních segmentů. Nemáme proto ani k dispozici údaje kvalitně mapující současný stav a jeho genezi. Kromě stále zvyšujícího se počtu léčících se závislých osob se tak v České republice můžeme nepřímo opírat hlavně o statistiky uvádějící např. velikost oficiálně prosázených peněz u jednotlivých druhů hazardních her. Informace umožňující sledovat velikost některých finančních toků jsou značně alarmující. Sázky a hry tvoří poměrně významný prvek tržní ekonomiky v České republice. Nebylo tomu tak ale vždy. Před rokem 1989 bylo sázení a hraní o výhry považováno za neslučitelné s perspektivou společenského rozvoje a soukromé podnikání v této oblasti neexistovalo. Události listopadu 1989 přinesly však značně liberální zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (tzv. loterijní zákon). Tento zákon umožnil bouřlivý nárůst podnikatelského provozování her na výherních hracích přístrojích, her v kasinech, kursových sázek, loterií a dalších druhů tzv. hazardních her. Během devadesátých let 20. století se podnikání v této oblasti stalo postupně velmi výrazně vnímanou součástí národní ekonomiky a důležitým prvkem změn ve společenské kultuře, a to se všemi z toho vyplývajícími pozitivy i negativy. Celkový roční objem tržeb z těchto her se u nás v posledních letech počítá v řádu mnoha desítek miliard korun. S ekonomickými výsledky je bezprostředně spojena existence mnoha nově vytvořených pracovních míst a také částka značného množství peněžních prostředků odvedených během let podle loterijního zákona na veřejně prospěšné účely v oblastech zdravotnictví, školství, kultury a sportu, péče o mládež a podobně. Na druhé straně je však zřejmé, že podnikatelský vzestup v této specifické oblasti je provázen i nezanedbatelnými společenskými riziky. Při nedostatečné

Úvod

11

nebo neefektivní regulaci této oblasti podnikání mohou být její ekonomické přínosy relativizovány například nárůstem případů patologického hráčství u některých typů her. Neúměrný nárůst provozoven sázek a her, zřizovaných často na úkor tradičních zařízení občanské vybavenosti, může nežádoucím způsobem zvyšovat zájem zejména mladých lidí o hazardní hraní namísto obecně prospěšnějších hodnotnějších forem trávení volného času. Rozvoj tzv. sázkového a herního, resp. loterijního průmyslu, jak bývá tento segment podnikání ve světě obvykle nazýván, není však fenoménem charakterickým jen pro Českou republiku, nýbrž doslova pro celý současný globalizovaný svět. Razantní rozvoj herního průmyslu dává vzniknout řadě specifických problémů z různých odborných oblastí, které každodenně poutají pozornost stále širšího okruhu profesionálů v soukromém a sekundárně i veřejném sektoru včetně veřejné správy, legislativy i soudnictví. Posledních pár let je hazard a výše jeho zdanění velmi diskutovaným tématem v horním příčkách veřejné správy. Již léta bojuje proti hazardu poslanec a bývalý senátor Josef Novotný, bohužel neúspěšně. Vyšší zdanění hazardu bylo součástí i Janotova balíčku. Tento návrh však neprošel. Nyní chystá Nečasova vláda zásadní změny ve zdanění hazardu. Vláda chce přistoupit k vyššímu zdanění loterií a hazardu. Daň bude příjmem státního rozpočtu. Stát si slibuje, že díky nové úpravě získá z hazardu víc peněz a budou k dispozici větší prostředky na financování sportu, kultury a jiných prospěšných aktivit.

Cíl práce a metodika

12

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je s využitím deskripce a analýzy současného stavu zdanění hazardních her a pokeru v České republice navrhnout efektivní opatření, která by na jedné straně eliminovala hraní hazardních her a současně na straně druhé zajistila co nejvyšší příjmy do veřejných rozpočtů. K dílčím cílům patří zobrazení vývoje hazardních her od jejich vzniku až po současnost, představení platného znění zákona týkajícího se hazardních her a jejich zdanění. Nemohu opomenout upozornit na poruchu chování, která se může vyskytnout v souvislosti s hraním hazardních her, patologické hráčství.

2.2 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na dvě základní části, literární přehled a vlastní práce. Každá z těchto částí se dále člení na přehledné podkapitoly. Metody použité při zpracování bakalářské práce jsou deskripce, analýza, predikce a syntéza. Literární přehled V první části bakalářské práce, literárním přehledu, je uplatněna metoda deskripce. Zde jsou charakterizovány hazardní hry, jejich druhy, historický vývoj a socioekonomické problémy s nimi spojené. Dále je pak popsán aktuální stav hazardu v České republice. Data pro zpracování těchto podkapitol byla čerpána z odborných publikací a internetových zdrojů. Další část literárního přehledu, která uplatňuje metodu deskripce, je část věnovaná legislativní úpravě hazardních her a jejich zdanění. Informace byly získány ze zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a zákona 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Vlastní práce Ve vlastní práci při rozboru nákladů a příjmů veřejných rozpočtů je současně s metodou deskripce využita metoda analýzy. Informace o skutečných příjmech z hazardu byly čerpány z údajů Ministerstva financí České republiky. V kapitole 4.3, která se týká navrhovaných legislativních změn v oblasti regulace hazardu a jejich možných dopadů, je využita jak metoda deskripce při popisu návrhů jednotlivých politických stran tak metoda predikce při identifikaci jejich dopadů. Po provedené analýze současného stavu hazardního průmyslu bylo možné využít metodu syntézy, která umožňuje zhodnotit tento stav a formulovat doporučení směřující k regulaci hazardu v České republice.


13

3 Literární přehled 3.1 Obecná charakteristika hazardních her Hazardní hra je taková hra, jejíž výsledek je založen na pouhé náhodě (nikoli na hráčské dovednosti). Je to hra, kde se riskují „velké“ peníze (Petráčková, 1997, s. 283). Mezi hazardní hry řadíme např. ruletu, kostky, některé karetní hry. Jak již bylo řečeno v úvodu, lidé se od nepaměti toužili na chvíli zastavit a odpočinout si od každodenního koloběhu života. Není proto známo, kdo první začal provozovat nějakou hru, aby si zkrátil volnou chvíli. Již staří Římané znali aleu, tj. hazardní hru v kostky o peníze. Zároveň s výskytem hazardních her se objevují i pokusy zákonodárců buďto regulovat anebo hazardní aktivity přímo zakazovat (Dvořák, 2003, s. 11).

3.2 Hazard – od historie k současnosti Hazardní hry se vyskytovaly odpradávna ve všech kulturách. Ve starém Egyptě, v Řecku i v Římě sázeli lidé různým způsobem na výsledek náhodných událostí. Bez ohledu na hluboké pochopení matematiky neměli Řekové představu o pravděpodobnostech a předpokládali, že výsledek náhodných her určuje vůle bohů. Matematické základy her prostudovali teprve o mnoho staletí později francouzští matematici Pierre de Fermat a Blaise Pascal. Výsledkem byla Pascalova teorie pravděpodobnosti z roku 1654. První doložené hazardní hry se hrály s označenými kotoučky či kostmi (předchůdci kostek) a s koly Štěstěny a káčami. Karetní hry vznikly teprve později, po vynalezení papíru. Tyto tři druhy hracích pomůcek se staly základem dnešních her v kasinech. 3.2.1

Dějiny a kořeny hazardních her

Od kostí k mincím Hra v kostky existuje v různých podobách již více než 2000 let a původně se hrálo s kostkami ze zvířecích kostí. Některé kostky řezané z kostí byly označeny stejně jako dnešní – na všech šesti stranách, zatímco jiné jen na čtyřech. Hry dobyly spolu s Římany evropský kontinent a měnily se pod vlivem různých kultur. V 18. a 19. století byla v Anglii velice oblíbená hra s kostkami jménem hazard, která se hrála v soukromých kasinech. Nejnižším možným výsledkem byla dvojice jedniček – říkalo se jim „crabs“ (=mrňata). Když hra pronikla do Francie, slovo „crabs“ bylo neporozuměním zkomoleno na „craps“ a v této podobě dalo jméno jedné z nejoblíbenějších her v kasinu. Evropští přistěhovalci přinesli hru do Ameriky, kde byla zjednodušena, a dnes se hraje v kasinech všude na světě.


14

Další hrou s kořeny v římských dobách, kdy bylo oblíbenou pouliční hrou házení mincí, je two-up. Hráči sázeli, zda mince padne nahoru stranou s číslem nebo s obrazem císaře. V první světové válce byla tato hra populární mezi vojáky Anzaku, australsko-novozélandského armádního sboru. Kola Štěstěny Vojáci ve starém Řecku vynalezli hru, při které roztočili štít na hrotu oštěpu či kopí. Štít rozdělili do vyznačených úseků a sázeli se, kde se štít zastaví. Podobné hry měli i Římané, ti ovšem používali točící se kola vozů. Z těch pak vznikla populární jarmareční kola Štěstěny, předchůdci dnešní hry známé v kasinech pod názvem big wheel six. Počátky rulety jsou zdokumentovány jen skromně. Vynález kola rulety se často připisuje francouzskému matematikovi Blaise Pascalovi. Roku 1842 vymysleli Francouzi Francois a Louis Blankovi ruletu s jedinou nulou. V tu dobu byly hazardní hry ve Francii zakázány, ale nová varianta byla již záhy zavedena v Hamburku, kde nahradila starší verzi se dvěmi nulami. Když se začaly hrát hazardní hry v Monte Carlu, zavedli tam Francois a jeho syn Camille verzi s jednou nulou a libovolným uspořádáním čísel. Ta si v evropských kasinech vydobyla mimořádnou popularitu, kterou si uchovala dodnes. Verze se dvěmi nulami se dostala počátkem 19. století do Ameriky. Se dvěmi nulami má kasino oproti evropské variantě s jednou nulou dvounásobnou šanci vyhrát. Keno pochází z Číny. Zhruba před dvěmi tisíci lety vynalezl Čung Chung loterii, aby získal prostředky pro armádu své provincie. Loterie měla tak velký úspěch, že byla tímto způsobem financována i stavba Velké zdi. V 19. století přinesli loterii čínští přistěhovalci do Ameriky, kde jich tisíce pracovaly v dolech a na stavbě železnic. Ač byla původně známá jako „čínská loterie“, hraje se dnes v kasinech jako keno. Karty Papír byl vynalezen v Číně a je pravděpodobné, že z této starověké říše pocházejí i hrací karty. Dominové karty, nejstarší známý typ karet, ukazovaly výsledky dvou kostek podobně jako dnešní domino. Moderní hrací karty vznikly ze starověkých čínských peněžních karet, které měly čtvero barev. Kolem roku 1370 se do Evropy dostaly hrací karty srovnatelné s dnešními. Balíček tvořilo 32 karet s barvami meče, hole, poháry a mince. V každé barvě byla čísla od jedné do desíti a tři dvorské či obrazové karty. Dvorské karty byly původně abstraktní, ale pod evropským vlivem získaly brzy podobu králů, rytířů a sloužících. Rytíře nahradily později dámy a sloužící byli v Anglii známi jako Jack. První karty byly ručně pomalované figurami. Se vznikem tiskařské techniky se jejich vývoj značně urychlil. Vznikaly národní varianty symbolů i barev. Symboly dnešních hracích karet (srdce, piky, kára, kříže) pocházejí z Francie. Jak se karty rozšiřovaly, vymýšleli lidé stále nové karetní hry, z nichž mnohé se hrály o peníze. V Evropě byly oblíbeny hry jako baccara, při níž hráli


15

šlechtici v luxusním prostředí o vysoké vklady. Přestože baccara pocházela ze středověké Itálie, rozšířila se brzy do Francie, kde byla známa pod názvem chemin de fer. Později se dostala lehce pozměněná verze, zvaná punto banco, do Anglie. Dnes je možné hrát nějakou její verzi v každém kasinu. Poker pochází z perské hry as nas a jeho základem je nejspíš římská hra v kostky tali. U tali šlo při hodu o hodnotu, to znamenalo, že například trojka přebíjela dvojku. Od perských námořníků se hru as nas naučili francouzští osídlenci v New Orleansu. Ti vyvinuli verzi hry, která spojuje prvky francouzského poque a německého poch, a vešla ve známost jako poker. Brzy ji hráli všude v USA, od parníků na Mississippi až po saloony Západu. Black jack pochází ze hry Siebzehn und Vier/twenty-one, jejíž původ je neznámý. Zprvu nebyl v amerických kasinech příliš populární. Potom začaly banky pořádající hry nabízet výhry deset ku jedné, pokud bude jednadvacet dosaženo dvěmi prvními vytaženými kartami. Jedním esem a pikovým nebo křížovým, tedy černým klukem. Proto název „black jack“. Sportovní sázení Mnoho současných kasin nabízí sportovní sázení, možnost sázet na dostihy a další sportovní výsledky. Frank Rosenthal, americký Horserace Handicaper, pochopil, že sportovní sázky mohou značně zvýšit obrat kasina, a jako první je zavedl ve Stardust Casino v Las Vegas. Úspěch vedl k zavedení race and sports books. Rosenthalův životní příběh byl zvěčněn ve filmu Casino. Hrací automaty Roku 1899 zkonstruoval Charles Fey ze San Franciska „Liberty Bell“, předchůdce dnešních hracích automatů. Tito „jednorucí bandité“, jak se jim přezdívalo, byli provozováni na mince a standardně byli vybaveni třemi otáčivými válci se symboly. Roku 1905 Mills Company jeden takový automat odcizila a přestavěla ho a brzy nato začaly podobné stroje vyrábět i jiné podniky. V raných verzích to byly zároveň automaty na žvýkačku, které byly klasifikovány jako prodejní automaty. Z tohoto důvodu se na celém světě objevují na válcích symboly ovoce – označovaly různé ovocné příchutě žvýkaček – a je to i původ názvu „fruit machine“. Symbol zvonu zase odkazuje k „Liberty Bell“. Hrací automaty se v USA prudce šířily, dokud vláda v padesátých letech (1950) jejich používání neupravila. Hrací automaty byly původně zavedeny proto, aby zabavily manželky a přítelkyně hráčů high rolling, avšak v osmdesátých letech byly stejně populární jako hrací stoly a v devadesátých letech hrací automaty stoly v oblíbenosti předstihly. V Las Vegas je více než 165 000 hracích automatů všemožných typů. Za svůj úspěch vděčí jednoduché obsluze a potenciálně vysokým výhrám. Neustále jsou vyvíjeny nové stroje – nejnovější trend jsou interaktivní hry s videem a počítačovou technologií (Levezová, 2004, s. 14 – 19).


3.2.2

16

Průmysl hazardních her dnes

Studie ukázaly, že dnešní průměrný návštěvník kasina studoval, že je to zaměstnanec s nadprůměrným příjmem a že hraje, aby vyhrál. Podle zjištění je primárním důvodem tří ze čtyř návštěvníků kasina snaha vyhrát. 57 % hledá rovněž zábavu a uvolnění. Největšími hráči na světě jsou Australané, kteří ročně vydají za hry na hlavu 2 000 dolarů, následováni Američany s 1 800 dolary. Kasina se provozují na celém světě, především v turistických oblastech, jako je australské Zlaté pobřeží, Středomoří nebo Karibik. Hazardní hry zpravidla reguluje stát a často představují významný příspěvek do státního rozpočtu, ačkoli procentuální podíl se v různých státech liší. V USA jsou hazardní hry, povolené ve 24 státech, významným průmyslovým odvětvím. Las Vegas je nepopiratelně „světovou metropolí hazardních her“ a do jeho více než 50 kasin přijde každý rok více než 30 milionů návštěvníků. Když 24. dubna 1950 otvíral Wilbur Clark Desert Inn, zahodil symbolicky klíče a prohlásil, že už nikdy nebude zapotřebí dveře zavřít. V této tradici se dodnes pokračuje, protože většina kasin v Las Vegas má otevřeno sedm dní v týdnu po dobu 24 hodin. V 60. letech 20. století byly hazardní hry legalizovány ve Velké Británii. Provoz kasin podle předpisů zajišťuje Gaming Board, jenž také přezkušuje provozovatele i zaměstnance. Herní banky mají téměř všechny evropské státy. Francie má státem řízená kasina ve více než 170 městech. Španělsko legalizovalo kasina koncem sedmdesátých let a povoluje hrací automaty i v hostincích a nákupních pasážích. V Nizozemsku odpovídá za provozování nyní asi deseti kasin státní společnost Holland Casinos. V Řecku je devět kasin, která jsou provozována soukromě se státní licencí. Osm belgických kasin je vlastně ilegálních, ale vláda, která je rovněž zdaňuje, je toleruje. V 70. letech byly herní banky legalizovány v Austrálii. Vedou je soukromí provozovatelé se státní licencí. V Jižní Africe byla hra v kasinech uznána roku 1994 a pod státním dohledem bylo zabezpečeno, aby licence na provozování hazardních her byly rozděleny rovnoměrně mezi všech devět provincií. Virtuální kasina S rozšířením internetu silně vzrostl počet on-line kasin. Největší problém u těchto stránek je nedostatečná možnost kontroly. Na rozdíl od reálných kasin, která podléhají zákonům dané země, se jim tato on-line kasina vymykají. Žádný zákon nedokáže zajistit, aby měl hráč férovou šanci na výhru a aby mu byla výhra také vyplacena. Navíc neexistuje žádná kontrola, která by zabránila v přístupu dětem. Proto se již opakovaně vyskytl požadavek on-line kasina úplně zakázat. Mnoho kasin na internetu je vedeno jako offshore podnik a je těžké vypátrat jejich vlastníka. Je proto také velmi nepravděpodobné, že by hráč v případě sporu dostal své peníze zpátky (Levezová, 2004, s. 24 - 25).


3.2.3

17

Světová kasina

Než se objevila kasina, holdovali lidé hazardním hrám na ulici, doma nebo v soukromých klubech. (Slovo „kasino“ pochází z italského „casa“, dům.) Možnost výhry byla omezena finančními prostředky hráčů. V 17. století však dostaly hazardní hry formálnější podobu a hrály se na specializovaných akcích, jež skýtaly hráčům možnost sázet proti „domu“, který pak fungoval jako banka, vyplácel všechny výhry a ponechával si všechny propadlé vklady. Možná výhra se tak přestala omezovat pouze na vklady zúčastněných hráčů (Levezová, 2004, s. 20). USA Některá z prvních kasin v Americe byla založena počátkem 19. století na březích Mississippi v New Orleansu. Ačkoli na říčních parnících tehdy žádná kasina nebyla, cestující rádi trávili čas neoficiálními hrami. Profesionální hráči, „sharps“, vyhledávali movité pasažéry, aby jim ulehčili od jejich peněz. S postupem železnice pronikly hazardní hry na západ a největšího rozkvětu dosáhly v době kalifornské zlaté horečky a Nevada Silver Era. Las Vegas vděčí za svůj úspěch gangsterovi Benjaminu „Bugsymu“ Siegelovi, který organizoval pro mafii hazardní hry a bookmakery. Protože na východě se proti hazardním hrám postupovalo velmi tvrdě, odešel Siegel ve čtyřicátých letech na západ. Během velké hospodářské krize byly hazardní hry v Nevadě legalizovány (19. března 1931), aby se zvýšil příjem do státní pokladny. V Las Vegas však bylo v tu dobu jen několik zchátralých kasin, kam chodívali místní. Siegel tam chtěl otevřít luxusní hotel, kde by mohli hrát slavní a bohatí. Protože se mu nepodařilo získat některý z dosavadních, rozhodl se, že si postaví svůj vlastní. Napřed přesvědčil mafii, aby financovala projekt, a pustil se do stavby. Ale náklady explodovaly z původně plánovaného 1,2 milionu na více než 6 milionů dolarů, a to především proto, že každý ze zúčastněných včetně Siegela strkal peníze do vlastní kapsy. Říká se, že například palmy byly kasinu prodány několikrát a že peníze byly převedeny na švýcarské konto Siegelovy přítelkyně. Mafie Siegelovi na jeho machinace přišla a bylo rozhodnuto ho odstranit, nakonec však dostal milost až do otevření. 26. prosince 1946 byly s velkou slávou, které se účastnilo mnoho filmových hvězd, otevřeny Flamingo Hotel a kasino. Flamingo skončilo krachem a mafie Bugsyho roku 1947 přece jen odstranila, avšak jeho sen, učinit z Las Vegas Mekku hazardních her, ho přežil. Jakmile poznali jiní obchodníci, že Las Vegas je potenciálně turistickou atrakcí, začaly se investice do města jen hrnout. Roku 1950 otevřelo své brány Desert Inn Casino, po něm následovaly roku 1952 Sands Casino a roku 1955 kasina Dunen a Riviera. Ačkoliv byly hazardní hry zakázány, rostla díky korupci mezi policií i ve vládě kasina také v dalších částech USA. Jedním z nejluxusnějších „ilegálních“ kasin byl Big House v USA, který byl provozován


18

v letech 1929-1950. Vedli ho partneři gangstera Al Capona. Zároveň se klub stal centrem celostátní organizace sázkových kanceláří. V padesátých letech kontrolovala mafie v Las Vegas prakticky všechna kasina. Vyšetřování nezákonných praktik v kasinovém průmyslu americkým Senátem ukázalo, že široce rozšířenou praxí bylo odčerpávání zisků bez zdanění. Když roku 1965 zákony dovolily podnikům, aby vlastnily v Las Vegas kasino, chopil se jako první šance vyplývající ze změny legislativy multimilionář Howard Hughes, který koupil Desert Inn a řadu dalších kasin i s pozemky okolo města. Když ho následovaly MGM, Hilton a Holiday Inn, ukázalo se, že finanční síla mafie na sílu koncernů nestačí, a tak se průmysl kasin pomalu očišťoval. Názory na hazardní hry se v různých zemích liší podle toho, jaké tam právě převládá morální, sociální a náboženské klima. Bez ohledu na řadu nábožensky a sociálně motivovaných pokusů tuto zábavu zakázat se hazardní hry úspěšně prosadily. Každý zákaz hazardních her vedl ve svém důsledku vždy k rozkvětu ilegálních kasin (Levezová, 2004, s. 22 - 23). Dnes jsou kasina v Las Vegas obrovské zábavní komplexy. Budují se stále nová kasina, poslední trend směřuje k eleganci evropských kasin. Mnoho z raného Las Vegas zmizelo, vytlačováno stále více novým vývojem. Ovšem Flamingo ještě existuje – kasino, které inspirovalo nápad změny pouštní oázy na eldorádo hazardních her. Las Vegas je mezi zábavními středisky světa číslem jedna. Od počátku přitahovalo hvězdy, například Franka Sumatru, Elvise Presleyho, Lizu Minelliovou. Jedním z nejelegantnějších a nejluxusnějších kasin v Las Vegas je Bellagio, které otevřelo roku 1998 Steve Wynn’s Mirage Resorts. Jméno dostalo po lokalitě Bellagio nad Comským jezerem v severní Itálii, jež mu byla i vzorem. Iluzi severoitalského jezera vytváří umělé jezero o ploše 3,6 hektaru, zahrada s bujnou zelení a terakotové střechy. Bulvár vede okolo jezera ke vchodu do hotelu, kde návštěvníka vítá pod obrovskou kupolí botanická zahrada. Zahrada se neustále mění podle ročního období. Prvotřídní restaurace nabízejí výběr toho nejlepšího z francouzské a toskánské kuchyně. 3.000 pokojů hotelu je vyzdobeno starožitnostmi a uměleckými díly. Kasino nabízí ruletu, black jack, craps, let it ride, paingow, caribbean stud poker a baccarat. Minimální vklad u stolu začíná u pěti amerických dolarů, ve špičkách může stoupnout až na desítky dolarů (Levezová, 2004, s. 121 - 123). Evropa Na rozdíl od obrovských kasin v rekreačních komplexech jinde na světě jsou evropská kasina menší a vznešenější zařízení. Zpravidla se omezují na hraní a nenabízejí rozsáhlé ubytovací možnosti ani pestrou zábavu (Levezová, 2004, s. 136). Jedno z nejstarších evropských kasin je v německém Baden-Badenu. Otevřel jej roku 1748 Edouard Benazet, jenž elegantním zařízením interiérů pověřil francouzské umělecké řemeslníky. V průběhu dějin bylo kasino několikrát zavřeno, dnes je stejně jako dřív jedním z nejznámějších v Evropě (Levezová, 2004, s. 20). Baden Baden je nejen jedno z nejstarších kasin, které je


19

ještě v provozu, ale je jedno z nejkrásnějších kasin na světě, jak konstatovala Marlene Dietrichová. Hrací zóna se rozkládá v řadě luxusně zařízených místností, jako je Červený sál, Rakouský sál, Zimní zahrada, Salon Pompadour, Markraběcí sál a Florentinský sál. Hráči musejí být alespoň 21 let staří, musejí předložit pas nebo osobní průkaz. Pokud jde o oblečení, u mužů se vyžaduje žaket a kravata (Levezová, 2004, s. 139). Roku 1867 se rozhodl monacký kníže Karel III. zavést hazardní hry, aby vylepšil stav financí svého knížectví. Pod vedením milovníka umění Francoise Blanka a jeho syna Camilla byla neomezenými náklady postavena ve stylu belle époque budova, na jejímž projektu se mimo jiné podílel Charles Garnier, tvůrce pařížské Opery (Levezová, 2004, s. 20). Kasino v Monte Carlu se stalo synonymem noblesy a bohatství. Herny jsou nádherně zařízeny, s mramorovými sloupy, zlaceným mahagonem a lustry z českého křišťálu. Minimální věk pro hráče je stanoven na 21 let. Předepsáno je pečlivé oblečení (Levezová, 2004, s. 136). Londýnské kluby provozují některé z nejprestižnějších a nejexkluzivnějších kasin v City. Palm Beach je jedno z největších a nejelegantnějších kasin Londýna. Les Ambassadeurs se nachází v budově staré bezmála dvě stě let. Kasino se vyznačuje diskrétností a dobrými službami. Dalším známým londýnským kasinem je The Golden Nugget, který má nižší minimální vklady než ostatní londýnská kasina. Exkluzivní a náročný 50 St James byl otevřen roku 1828. Nedávno byl renovován a znovu nalezl bývalý lesk (Levezová, 2004, s. 139).

3.3 Aktuální stav hazardu v České republice Současná situace na stále se rozšiřujícím trhu s hazardními hrami v České republice se mění v epidemii. V posledních letech bylo prosázeno přes 100 miliard korun ročně, další miliardy získané zločinem byly ve zdejších hernách „vyprány“. Ve skutečnosti se Česká republika stala rájem hazardu – zemí s největším počtem zaregistrovaných heren na světě. Se vzrůstajícím počtem heren roste kriminalita, praní špinavých peněz, vytváření hráčských závislostí, rozvracení rodin, domácí násilí, ohrožení psychického vývoje dětí a mládeže, zvyšuje se obchod s drogami i prostituce. Gambleři se často nachází v tak zoufalé životní situaci, že pro vysvobození se z propasti dluhů si cca 600 z nich ročně zvolí sebevraždu. Gambling navíc ohrožuje nejenom samotného gamblera, ale i jeho děti, rodinu, přátele a zaměstnavatele. Dle různých zdrojů jeden gambler negativně ovlivní životy dalších 12 – 15 lidí ve svém okolí. Je třeba si jasně uvědomit, že gamblerství je stejně nebezpečnou pastí jako závislost na drogách (Kubálková, Bílková, Mikešová, 2010). Českým zákonodárcům se přitom dlouhodobě nedaří prosadit legislativní změny, které by zajistily omezení hazardního průmyslu a zároveň reagovaly na technický rozvoj v této oblasti. V posledních letech bylo učiněno mnoho pokusů novelizovat zákon o loteriích, ty však skončily neúspěchem. Současná


20

právní úprava, kdy obce mohou z ulic vykázat výherní a hrací automaty, aby se na ty samé ulice vzápětí nastěhovaly mnohem nebezpečnější loterijní videoterminály povolené Ministerstvem financí, je doslova skandální. Trh loterií a sázkových her v České republice od roku 1990 trvale roste. Každoročně se zvyšuje objem prosázených peněz a přibývá provozovatelů her. Navíc se dá očekávat, vzhledem k vývoji v zahraničí, kde se pro distribuci her zákazníkům prosazuji čím dál více moderní technologie (internet, mobilní telefony, interaktivní digitální televizní vysílání) významný rozvoj těchto nových distribučních cest i v České republice. Tento trend již potvrzuje dynamicky se rozšiřující nabídka on-line sázení po internetu v ČR a snahy o sázení po telefonu. Platná právní úprava regulace podnikání v oblasti hazardních her, včetně definice výkonu státního dozoru, vznikla již v roce 1990 (zákon č. 202/1990 Sb.). Zákon byl napsán jako kogentní, není možné se odchýlit od definovaných podmínek pro provozování hazardních her, které jsou uvedeny v zákoně. V praxi to znamenalo, že města, která se chtěla bránit pomocí vyhlášek proti rozmáhajícím se výherním hracím přístrojům, uspěla pouze ve 100 m vzdálenosti od škol. Vlna nespokojenosti v obcích si v roce 1998 vynutila novelizaci zákona, kterou bylo možno výherní hrací přístroje na území měst omezit. Zároveň si ale lobby provozovatelů do zákona prosadily výjimku dispozitivní § 50 (3), která umožňuje úředníkům MFČR povolit jakýkoliv hazard kamkoliv, stačí mu k tomu vlastní úsudek, případně firmami dodaný posudek. Kasinový hazard je tak od roku 1998 povolován prakticky kamkoliv. Zákon s obrovským dopadem na obyvatelstvo i na veřejné rozpočty byl v roce 1998 zásadním způsobem zdeformován a otevřel prostor pro korupci. Následná praxe odhalila řadu závažných nedostatků v povolovacím procesu. Za nejzávažnější jsou považovány skutečnosti, že dochází k neustálému a nežádoucímu nárůstu počtu heren a kasin, že se zvyšují bezpečnostní rizika spojená s hazardními hrami, že režim odvodu častí výtěžků na veřejně prospěšné účely je neprůhledný a benevolentní a že chybějící nastavení pravidel v souvislosti s nástupem nových technologií distribuce her vytváří prostor pro jejich „nelegální“ využívání. Soukromý hazardní byznys pronikl do všech vrstev politiky. Stát si nedovolil investovat miliardy korun do výstavby Sazka Areny, a tak alespoň umožnil soukromé společnosti Sazka a. s. provozování nových výherních terminálů nad rámec zákona. Teď je údajně ve státním zájmu, aby omezením hazardu nebyl ohrožen úvěr ve výši 19 miliard korun, který si tato soukromá společnost na výstavbu haly vzala. Omezování hazardu zákonem přitom nebude jednoduché. Stát vůbec nevychází vstříc hráčům, kteří se snaží nemoci patologického hráčství zbavit a nechápou, proč jim stát neklade v dosažitelnosti hazardních her větší překážky tak, jak je to obvyklé ve světě. O tomto tématu by nejlépe debatoval vyléčený patologický hráč, který sám nejlépe ví, jaká jsou rizika hraní a jaké hrozby přináší rozvoj zákonem nekontrolovatelného hazardu (Novotný, 2008, s. 4 - 6).


3.3.1

21

Hazard v číslech

Stanovišť s novými technickými hrami je už více než 15 000 (elektronické rulety, poker, loterijní videoterminály, poker, kostky, …) a rychle přibývají další. Lavinovitě roste počet interaktivních videoterminálů, za poslední 3 roky se jejich počet zdesetinásobil. Proto se vláda již v roce 2005 pokusila předložit Poslanecké sněmovně novelu loterijního zákona (tisk PS 1057). Poslanci projednání zákona ale vůbec neumožnili. V roce 2006 proto předložila skupina senátorů novelu loterijního zákona (tisk 369), která upravovala režim kasin, umožňovala obcím vedle výherních hracích přístrojů regulovat také nové technické hry a odstraněním některých daňových úlev měla přinést vyšší příjmy státnímu rozpočtu. Tato novela byla díky tlaku loterijních společností ve 2. čtení zamítnuta. Senát ale vyzval vládu, aby urychleně připravila legislativní úpravy směřující k regulaci hazardu. Mnohonásobně nebezpečnějšími, než jsou klasické výherní automaty, se v dnešní době stávají videoloterní terminály. Jelikož je zde výše sázek neomezena, hráč může prohrát výplatu za desítky minut (na klasických výherních automatech by mu to trvalo méně než 10 hodin) (Novotný, 2008, s. 6 - 7). Podle údajů Ministerstva financí bylo u nás vloni vsazeno 128 miliard korun, což znamená meziroční nárůst 18,6 %. Na každého včetně kojenců tak připadá ročně 12 800 korun. Hráči vyhráli 99 miliard korun. Podle průzkumu agentury Median se sázek a loterií účastní u nás asi 26,6 % Čechů v kategorii od 12 do 79 let. Na výherních automatech hraje 0,7 % populace. Na automaty a „technické hry" připadá ze 128 prosázených miliard 99 miliard. Údaje Ministerstva financí jsou oficiální, skutečná čísla o prosázených sumách mohou být až o 50% vyšší. V Praze se vyskytuje zhruba 1 300 míst, kde můžete propadnout gamblingu. V centru Prahy je okolo šedesáti kasin, v centru Vídně jsou pouze tři. V Brně (přezdívaném kasino Evropy) je zaznamenáno 232 heren. Např. ve Francii připadá jeden automat na 18 000 lidí, u nás na 170. Podle odhadů máme až 100 000 patologických hráčů, strhujícím faktem je, že do heren chodí už i děti. Herny se stále více shlukují do center měst. Příkladem může být v Praze nově otevřená herna na náměstí Republiky. Ani Brno nezaostává a herny se zde stěhují na náměstí Svobody. Dne 28. dubna 2008 vznikla v Brně petice za regulaci hazardu v České republice. Všichni podepsaní se obrací na poslance, senátory a členy vlády, aby se neprodleně začali zabývat vážností dlouho neřešené situace na zbytnělém trhu s loteriemi a jinými hazardními hrami v České republice. Chtějí, aby byl přijat nový zákon, který výrazným způsobem přispěje k omezení negativních jevů (kriminalita, praní špinavých peněz, vytváření hráčských závislostí, rozvracení rodin, domácí násilí, ohrožení psychického vývoje dětí a mládeže, sebevraždy, bezdomovectví, zvyšující se obchod s drogami, prostituce a další), které na společnost a obce provozováním hazardu dopadají (Kubálková, Bílková, Mikešová, 2010).


22

Z chorobného hráčství se v roce 2009 v českých ordinacích léčilo 1 435 lidí, téměř o 20 procent víc než v roce 2003. Vyplývá to z údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). V lůžkových odděleních psychiatrických léčeben a nemocnic evidovali loni 612 případů s touto diagnózou, což je nejvíc od roku 2003. Mužů gamblerů je asi desetkrát víc než závislých žen, i těch ale přibývá. Necelých šest procent z celkového počtu závislých gamblerů tvoří lidé do 19 let věku. Psychiatrické léčebny a psychiatrická oddělení nemocnic evidují v průměru 544 hospitalizací s diagnózou hráčství ročně. Loni se hráči léčili ve 273 zdravotnických zařízeních (ÚZIS, 2010). Tab. 1 Vývoj počtu pacientů s diagnózou patologického hráčství v ambulantních zdravotnických zařízeních podle pohlaví a věkových skupin

rok

celkem

muži

ženy

0-14

15-19

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

1206 1484 1404 1341 1248 1383 1435

1110 1375 1325 1225 1145 1298 1304

96 111 79 116 103 85 131

3 1 1 2 1 5 3

171 84 131 84 73 154 79

20 a více 1032 1401 1272 1255 1174 1224 1353

Zdroj: Vlastní zpracování, ÚZIS (2010)

V následujícím obr. 1 jsou zobrazeny počty léčených gamblerů dle krajů. Překvapivé je, že nejvíce léčených gamblerů je v Moravskoslezském kraji a ne v hlavním městě Praze.


23

350 307

počet léčených gamlerů

300 250 200

186 140

150

122 97

100

53

42 25

74

72

56 50

110

80

19

Zl ín sk ý

Vy so či na

Ú st ec ký

H l. m .P ra ha Ji ho če sk Ji ý ho m or av sk ý Ka rl o va Kr rs ál ký ov éh ra de ck ý Li be M re or ck av ý sk os le zs ký O lo m ou ck ý Pa rd ub ick ý Pl ze ňs ký St ře do če sk ý

0

kraj

Obr. 1

Počet léčených gamblerů dle krajů

Zdroj: Vlastní zpracování, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (2009)

V polovině září roku 2010 vláda posuzovala novelu zákona o loteriích, kterou navrhovala ČSSD. Pokud by byla schválena, všichni provozovatelé loterií by museli odvádět 22 procent z výtěžku na veřejně prospěšné účely. Tato novela byla zamítnuta. Nyní existují čtyři různé sazby. Novelu loterijního zákona pustilo do legislativního procesu koncem srpna i Ministerstvo financí. Předloha má umožnit obcím, aby mohly regulovat i druhy hazardu, na které se dosud jejich obecně závazné vyhlášky vztahovat nemohly. Podle současné právní úpravy mají totiž obce možnost regulovat pouze provozování výherních hracích přístrojů (ÚZIS, 2010).

3.4 Loterie a jiné podobné hry upravované zákonem o loteriích 3.4.1

Obecná charakteristika loterií a jiných podobných her

Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách – herním plánu (Dvořák, 2003, s. 15). Takovou náhodou je například, zda bylo taženo určité číslo, nebo zda se kulička rulety zastaví na tom kterém čísle (Sobotová, 1992, s. 9).


24

Okolnost, která určuje výhru (výsledek slosování, sportovního utkání, dostihů, závodů a jiné budoucí události), nesmí být nikomu předem známa a musí být takového druhu, aby nemohla být provozovatelem nebo sázejícím ovlivněna (Dvořák, 2003, s. 15). Například nepatří sem karetní hry, při kterých účastník vnáší do hry své znalosti (mariáš, žolíky apod.) nebo sportovní klub, který provozuje kursové sázky, nemůže přijímat sázky na zápasy svého klubu, nebo provozovatel kursových sázek nemůže přijímat sázky na závody, kterých se účastní zvíře, jehož je vlastníkem (Sobotová, 1992, s. 9). Spotřebitelské loterie jsou takové loterie, v nichž je účast hráčů podmíněná ze strany provozovatele loterie nákupem zboží od něj samého a prokázání této skutečnosti. Spotřebitelské loterie se dělí do dvou kategorií. • První kategorii představují spotřebitelské loterie, kdy souhrn všech nepeněžitých výher za všechny provozovatelem provozované spotřebitelské loterie v peněžním vyjádření přesáhne za jeden kalendářní rok částku 200.000 Kč a hodnota jednotlivé výhry přesáhne částku 20.000 Kč – takové aktivity jsou ex lege zakázány. • Druhou kategorii představují spotřebitelské loterie, kdy souhrn všech nepeněžitých výher za všechny provozovatelem provozované spotřebitelské loterie v peněžním vyjádření nepřesáhne za jeden kalendářní rok částku 200.000 Kč a hodnota jednotlivé výhry nepřesáhne částku 20.000 Kč. Provozování takových loterií podléhá oznamovací povinnosti místně příslušnému finančnímu úřadu (Dvořák, 2003, s. 20). Loterie nebo jiné podobné hry, které nezaručují všem účastníkům hry rovné podmínky včetně možnosti výhry, jsou zakázány. Provozovatelem loterie nebo jiné podobné hry může být jen právnická osoba se sídlem na území České republiky, které oprávněný orgán vydal povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry. Účastníkem loterie nebo jiné podobné hry může být jen fyzická osoba starší 18 let. Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných podobných hrách zakázána. Provozovatel loterií a jiných podobných her musí učinit taková opatření, aby se osoby mladší 18 let nemohly hry zúčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti (zákon č. 202/1990 Sb. § 1 odst. 5 - 7). 3.4.2

Druhy loterií a jiných podobných her

§ 2 zákona č. 202/1990 Sb. stanovuje, které hry patří mezi loterie: 1.

2.

peněžité nebo věcné loterie, při nichž je provozovatelem vydán podle herního plánu určený počet losů s pořadovými čísly. Každý los musí být označen pořadovým číslem. Prodejní cena losu musí být stejná. Do slosování se zahrnou všechny vydané losy; tomboly, při nichž se do slosování zahrnou pouze prodané losy. Losy se prodávají a výhry vydávají v den a na místě slosování;


3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

25

číselné loterie, u nichž není předem určen ani počet účastníků, ani výše herní jistiny, kterou se rozumí násobek počtu vydaných losů a prodejní ceny za jeden los. Výhra se vypočítává podle počtu výherců a úhrnné výše vkladů (sázek) předem stanoveným podílem, popřípadě se stanoví násobkem vkladu (sázky) podle toho, jak z omezeného počtu čísel tažených při slosování uhodl účastník podle herního plánu určený počet tažených čísel; okamžité loterie, při nichž se účastník hry na vyznačené, až do doby koupě zakryté, části sázkového tiketu nebo losu bezprostředně po jeho získání doví případnou výhru; sázkové hry provozované pomocí elektronicky nebo elektronickomechanicky řízených výherních hracích přístrojů nebo podobných zařízení (výherní hrací přístroje); sázkové hry, při nichž je výhra podmíněna uhodnutím sportovních výsledků nebo pořadí ve sportovních soutěžích, závodech a výše výhry je závislá na poměru počtu výherců k celkové výši vkladů (sázek) a předem stanovenému podílu výher; sázkové hry provozované pomocí zvláštního druhu žetonů s kombinací patnácti čísel v číselné řadě od jedné do devadesáti, při kterých není předem určen počet účastníků a ani výše herní jistiny. Losování se provádí veřejně za pomocí mechanického zařízení a spočívá v postupném losování čísel od jedné do devadesáti. Výhra se vypočítává podle úhrnné výše vkladů podle druhu výhry a v každé hře podle výsledku losování. Podmínky hry stanoví podrobně herní plán; sázkové hry, při nichž je výhra podmíněna uhodnutím sportovních výsledků nebo pořadí ve sportovních soutěžích, závodech nebo uhodnutím jiných událostí veřejného zájmu, pokud sázky na tyto události neodporují etickým principům. Výše výhry je přímo úměrná výhernímu poměru, ve kterém byla sázka přijata a výši vsazené částky (kursové sázky); sázkové hry provozované ve zvláště k tomu určených hernách (kasinech), a to i za pomoci mechanických zařízení (např. ruleta), při nichž není předem určen počet účastníků a ani není známa výše vsazených částek jedné hry. Výhra se vypočítává z výše vkladů podle podmínek stanovených herním plánem; loterie a jiné podobné hry provozované pomocí technických zařízení obsluhovaných přímo sázejícím nebo provozované po telefonu, při nichž není předem určen počet účastníků a ani není předem známa výše vsazených částek. Výhra se vypočítává z výše vkladů anebo podle podmínek stanovených v herním plánu; sázkové hry, při nichž je výhra podmíněna uhodnutím pořadí ve výkonnostních zkouškách koní dostihových plemen (dostihové sázky), a výše výhry je závislá na poměru počtu výherců k celkové výši vkladů


26

(sázek) a předem stanovenému podílu výher nebo výše výhry je přímo úměrná výhernímu poměru, ve kterém byla sázka přijata, a výši vsazené částky. 3.4.3

Předmět výhry loterie

Předmětem výhry loterie podle § 3 loterního zákona mohou být: • u peněžitých, číselných a okamžitých loterií a sázkových her výhradně peníze, pokud Ministerstvo financí výjimečně nepovolí i výhry v jiných movitých věcech, • u věcných loterií a tombol věci movité s vyloučením peněz, vkladních knížek a cenných papírů. Nevyplácí-li provozovatel výhru bezprostředně po skončení hry, je povinen ji vyplatit ve lhůtě stanovené v herním plánu, nejpozději však do 60 dnů od uplatnění nároku na výhru. Marným uplynutím lhůty stanovené v herním plánu nebo zákonné lhůty se výhra stává soudně vymahatelnou, a to v obecné zákonné tříleté promlčecí lhůtě. 3.4.4

Odvody ze zisků loterijních firem

Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, § 19 odst. 1 písm. g) říká, že příjmy ze všech vsazených částek ze všech poplatníkem provozovaných loterií a jiných podobných her, u nichž bylo vydáno povolení k provozování podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, jsou od daně z příjmů osvobozeny. To znamená, že loterijní firmy včetně Sazky prozatím neplatí ze svých zisků daň žádnou. Odvádějí pouze části výtěžků (ve výši 6 – 20 % zisku) na veřejně prospěšné účely, převážně na sport. Výtěžkem se rozumí příjem jednoho provozovatele tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her, které podléhají vyúčtování v účetním období, snížený o výhry, správní poplatek, místní poplatek, náklady státního dozoru a o vlastní náklady provozovatele přímo související s provozováním her (zákon č. 202/1990 Sb., § 4 odst. 3).

Literární přehled Tab. 2

27

Stanovení odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely

Výše rozdílu v mil. Kč. Stanovené %z odvodu

do 50

50 - 100

100 - 500

500 - 1000

nad 1000

6%

8%

10 %

15 %

20 %

Zdroj: Vlastní zpracování, Dvořák, (2003)

Podle § 60 zákona č. 235/2004 Sb. je provozování loterií a jiných podobných her osvobozeno od placení DPH (bez nároku na odpočet u nakoupených vstupů). Kromě části výtěžku na veřejně prospěšné účely odvádí společnosti provozující hazardní hry různé druhy poplatků, které nahrazují daňové úlevy. Správní poplatek Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích definuje výši poplatku, která souvisí s konkrétním správním úkonem. Výše správních poplatků 1.

2.

3.

Vydání povolení peněžité nebo věcné loterie podle § 2 písm. a) zákona, okamžité loterie podle § 2 písm. d) zákona a tomboly podle § 2 písm. b) 10 %, zákona nejméně 200 Kč, nejvýše 10.000.000 Kč. Vydání povolení číselné loterie podle § 2 písm. c) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. f) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. h) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. j) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. k) zákona, nebo loterie a jiné podobné hry podle § 50 odst. 3 zákona za každý rok 10 %, nejméně 1.500 Kč, nejvýše 10.000.000 Kč. Vydání povolení k provozování sázkových her podle § 2 písm. e) zákona, za každý výherní hrací přístroj • nejdéle na 3 měsíce v kalendářním roce 10.000 Kč, • nejdéle na 6 měsíců v kalendářním roce 16.000 Kč, • nejdéle na 1 kalendářní rok 30.000 Kč.

4. 5. 6.

Vydání povolení k provozování sázkové hry podle § 2 písm. g) zákona nebo sázkové hry podle § 2 písm. i) zákona za každý rok 10 %, nejméně 1.500 Kč. Vydání povolení změny stálého umístění výherního hracího přístroje podle § 19 odst. 4 zákona 1.000 Kč. Změna povolení při výměně výherního hracího přístroje za stejný model v důsledku prokázaného zničení požárem nebo jinou živelnou pohromou podle § 19 odst. 4 zákona 2.000 Kč (zákon č. 634/2004 Sb., část I., položka 21).


28

Poplatek za státní dozor Odvod na státní dozor hradí provozovatel a činí 1 % z příjmů ze sázkových her sníženého o vyplacené výhry a je splatný čtvrtletně, do konce měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí na účet příslušného finančního úřadu. Provozovatelé se sídlem na území hlavního města Prahy platí tento odvod na účet Finančního úřadu pro Prahu 1 a provozovatelé se sídlem na území města Brna na účet Finančního úřadu Brno I. Odvod na státní dozor je příjmem státního rozpočtu. Místní poplatek Novela zákona o loteriích číslo 149/1998 Sb. ukládá povinnost provozovatelům výherních hracích přístrojů zaplatit místní poplatek za každý provozovaný výherní hrací přístroj. Výši poplatku stanovují obce mezi 5 až 20 tisíci korunami ročně. Tyto poplatky jsou příjmem obcí. 3.4.5

Loterie a tomboly

V § 6 - 16 loterního zákona jsou vymezeny podmínky provozování loterií a tombol. Loterie a tomboly povoluje obecní úřad pro svůj správní obvod, v hlavním městě Praze úřad městské části a v územně členěných statutárních městech úřad městské části nebo městského obvodu v přenesené působnosti, jde-li o tombolu s herní jistinou do 50.000 Kč a věcnou loterii s herní jistinou do 200.000 Kč, v ostatních případech povoluje loterie a tomboly Ministerstvo financí. Úhrnná cena výher loterií a tombol nesmí být menší než 20 %, a vyšší než 50 % herní jistiny. Podle § 6 odst. 3 lot. zák. může Ministerstvo financí v odůvodněných případech, zejména za účelem vyššího zájmu o některé typy loterií, zvýšit úhrnnou cenu výher loterie až na 70 % herní jistiny. § 7 reguluje maximální výši odměny poskytované prodejcům, obchodním agentům, zprostředkovatelům prodeje losů aj. podobným osobám. Odměna vyplácená fyzickým osobám za prodej losů nesmí přesahovat 10 % z ceny losu jimi prodávaných. Výplata vyšší odměny zakládá bezdůvodné obohacení ze strany příjemce. U loterií a tombol s herní jistinou nad 50.000 Kč mohou být slosovány pouze losy vytištěné Státní tiskárnou cenin v Praze. Výjimky může povolit pouze Ministerstvo financí, jestliže provozovatel loterie zajistí, aby tisk losů byl ochráněn před zneužitím. Tato norma, § 8 odst. 1, je zjevně kogentní povahy. Jejím účelem je jednak zajistit efektivní dohled státu nad tiskem losů, a dále minimalizovat hrozbu jejich padělání. Losy sice nejsou ani cennými papíry, ani ceninami jako platné bankovky, existence těchto listin může však zakládat nárok jejich držitele na výplatu peněžní nebo jiné výhry. Proto je namístě jak regulovat jejich vydávání, tak jejich oběh a formální náležitosti. Každý los má přitom povahu neopakovatelného originálu. To se projevuje mj. i v tom směru, že nelze provést jeho vidimaci (nelze pořídit úředně ověřenou kopii losu podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou


29

a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění pozdějších předpisů). § 10 ukládá povinnost veřejného slosování. Slosování loterie nebo tomboly s herní jistinou přesahující 50.000 Kč musí být provedeno za účasti notáře, který osvědčuje průběh slosování, a za účasti orgánu státního dozoru. Slosování s herní jistinou do 50.000 Kč musí být provedeno za účasti orgánu státního dozoru. Účast orgánu státního dozoru není nutná u tomboly s herní jistinou do 20 000 Kč. Porušení povinnosti veřejnosti podle první věty nebo porušení povinnosti účasti státního dozoru nebo notáře zakládá neplatnost slosování. Lhůta pro uplatnění práva na výhru u provozovatele loterie nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 90 dnů ode dne následujícího po slosování. Nebude-li právo na výhru v této lhůtě u provozovatele uplatněno, podle § 12 zaniká. Zákonné nařízení o zániku práva na výhru po uplynutí stanovené lhůty vešlo v účinnost až novelou č. 149/1998 Sb.. Do příjmu loterie patří i výhry připadající na neprodané losy a výhry, které nebyly ve stanovené lhůtě vyzvednuty. Do příjmu tomboly patří i výhry, které nebyly ve stanovené lhůtě vyzvednuty. Podle § 14 tyto definice vymezení příjmů slouží pro daňové účely, nikoliv definice výtěžku a části výtěžku jako základu pro výpočet výše plnění odváděného na veřejně prospěšné účely. Část výtěžku z provozování loterií a tombol musí být vždy použita na veřejně prospěšný účel uvedený v uděleném povolení. Orgán veřejné správy však může ve správním řízení rozhodnout o změně využití části výtěžku na jiný veřejně prospěšný účel, než je původně stanoveno v povolení. Příjemce takto získaných prostředků je podle § 16 povinen doložit způsob jejich užití. 3.4.6

Výherní hrací přístroje

Další část loterního zákona je věnována výherním hracím přístrojům, a to v § 17 – 20. Až do 31. 8. 1998 zněl nadpis této části „Hrací přístroje“. Výherním hracím přístrojem se podle tohoto zákona rozumí kompaktní, funkčně nedělitelné a programově řízené technické zařízení s ovládáním určeným pouze pro jednoho hráče. U výherního hracího přístroje s programovým vybavením umožňujícím současnou hru na více hracích místech více hráčům je každé takové hrací místo rovněž považováno za samostatný výherní hrací přístroj. Na výherním hracím přístroji nemůže hrát osoba mladší 18 let. § 17 nařizuje provozovateli těchto hracích přístrojů učinit taková opatření, aby se osoby mladší 18 let nemohly hry zúčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti. Nejvyšší vsazená částka na jednu hru činí 2 Kč, 5 Kč u výherních hracích přístrojů umístěných v hernách a 50 Kč, jsou-li umístěny v kasinech. Nejvyšší výhra z jedné hry činí 300 Kč, u výherních hracích přístrojů umístěných v hernách 750 Kč a 50.000 Kč, jsou-li umístěny v kasinu. Provozovány mohou být pouze výherní hrací přístroje, jejichž konstrukce neumožňuje nastavení výherního podílu nižšího než 75 % a vyššího než 100 %.


30

V § 17 v odst. 6 jsou stanoveny nejvyšší hodinové prohry. U výherních hracích přístrojů je to 1.000 Kč, u výherních hracích přístrojů umístěných v herně 2.000 Kč a u výherních hracích přístrojů umístěných v kasinu 10.000 Kč. Výherní hrací automaty nesmějí být z důvodu ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti a mravnosti provozovány jinde než v kasinech, hernách, pohostinských zařízeních a dalších místech, která splňují podmínky zvláštního provozu. Herna je místnost určená k provozování výherních hracích přístrojů. V herně musí být po celou dobu provozu zajištěn dozor. Do herny je zákaz vstupu osobám mladším 18 let. Porušení tohoto zákazu je sankciovatelné, popř. se může též jednat o trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže. Provozování výherních hracích přístrojů nesmí být povoleno ve školách, školských zařízeních, v zařízeních sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví, ale také v sousedství uvedených budov. Okruh vzdálenosti do 100 m od těchto budov může stanovit obec vyhláškou. Objekty, v nichž a v jejichž sousedství nelze výherní hrací přístroje provozovat, jsou taxativně určeny. Obec však může svým nařízením okruh vzdálenosti, v níž nesmějí být přístroje provozovány, zúžit, nemůže však stanovit, že zákaz provozování přístrojů v sousedství vůbec neplatí. § 18 odst. 1 - Povolení k provozování výherních hracích přístrojů vydává na žádost • obecní úřad pro svůj územní obvod, a to v přenesené působnosti, • krajský úřad pro svůj správní obvod, má-li být provozovatelem výherního hracího přístroje obec ve svém územním obvodu, • ministerstvo, je-li výherní hrací přístroj na českou měnu provozován v kasinu a u výherních hracích přístrojů na cizí měnu. Tento předpis je velmi významný, neboť obcím umožňuje případně zcela zamezit provozování tohoto druhu hazardu ve svém správním obvodu. Proti tomu ovšem působí ekonomické faktory, neboť část výtěžku se neodvádí na veřejně prospěšné účely, nýbrž do rozpočtu obce, která jejich provozování dovolila. Povolení se vydává nejdéle na dobu jednoho kalendářního roku. Za vydání povolení k provozu výherních hracích přístrojů platí provozovatel za každý výherní hrací přístroj správní poplatek. Po zaplacení správního poplatku orgán, který provoz výherního hracího přístroje povolil, vydá povolení a známku. Provozovatel je povinen známkou označit výherní hrací přístroj nejpozději do 15 dnů od začátku platnosti povolení na viditelném místě tak, aby nebylo možno známku poškodit. Provozovatel je povinen dle § 20 odst. 1 do dvou měsíců od dne skončení období, na něž bylo povolení vydáno, provést vyúčtování provozu výherních hracích přístrojů. Toto vyúčtování předloží orgánu, který povolení vydal, a příslušnému finančnímu úřadu. Příjmy a výdaje spojené s provozem výherních


31

hracích přístrojů se vždy zúčtovávají odděleně od jiných podnikatelských nebo nepodnikatelských aktivit provozovatele. Podle lot. zákona by mělo být vždy o každém druhu loterie účtováno odděleně od případné jiné podnikatelské či nepodnikatelské činnosti provozovatele, avšak zákonný příkaz dopadá pouze na účtování o loteriích provozovaných pomocí výherních hracích přístrojů. 3.4.7

Kursové sázky

Tato kapitola se zabývá kursovými sázkami, které jsou podle loterního zákona upraveny v § 21 – 31. Podle § 21 vydává povolení k provozování kursových sázek Ministerstvo financí, nejdéle na dobu 10 let. Zákon vyžaduje, aby osoby pověřené k přijímání sázek měly zvláštní oprávnění vydané Ministerstvem financí ČR. Toto ustanovení se řídí § 24. Oprávnění má charakter průkazu, nikoliv správního rozhodnutí. Osoby oprávněné přijímat sázky se nesmí účastnit sázek u provozovatele, pro něhož sázky přijímají. Provozovatel sázky nesmí přijmout sázky na závody, utkání a soutěže, kterých se účastní zvíře, jednotlivec nebo družstvo, které jsou k němu ve vlastnickém nebo pracovním poměru. Účelem ustanovení § 26 a § 27 je zabránění možnosti vzniku střetu zájmů. Podle § 25 je možné sázky přijímat předem v hotovosti nebo bezhotovostně. Provozovatel kursových sázek musí každoročně do dvou měsíců po uplynutí kalendářního roku předložit příslušnému finančnímu úřadu vyúčtování z provozování kursových sázek za předchozí kalendářní rok. Tento předpis (§ 25) není věcně sladěn s ustanoveními zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, podle kterého může být účetním obdobím rok kalendářní nebo hospodářský. Zákon však nepřipouští odevzdání vyúčtování jinak, než za kalendářní rok, což může vytvářet značné obtíže provozovatelům účtujícím v hospodářském roce. Odvod na státní dozor hradí provozovatel a činí 1 % z příjmů ze sázkových her sníženého o vyplacené výhry a je splatný čtvrtletně, do konce měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí na účet příslušného finančního úřadu. Tato zákonná povinnost je iracionální. Jde o projev rezignace státu na schopnost zajistit si finanční prostředky k zajištění státního dozoru jinou cestou. Pojmově přitom stát na provozovatele uvaluje zvláštní daň, neboť odvod je povinný. Tímto § 29 diskriminuje provozovatele kursových sázek a taktéž provozovatele sázkových her v kasinu, neboť na jiné provozovatele se tato „daň“ nevztahuje. Ze zákona nelze přitom odvodit, proč právě provozovatelé tohoto druhu loterie jsou zatíženi více než provozovatelé jiných druhů loterií. V § 31 jsou opět uvedeny již známé skutečnosti, a to zákaz nezletilým osobám účastnit se na kursových sázkách. Za účelem prověření této okolnosti je provozovatel oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti. 3.4.8

Sázkové hry v kasinu

Sázkové hry v kasinu upravuje loterní zákon prostřednictvím § 32 – 39.


32

Povolení k provozování sázek vydává na žádost pouze Ministerstvo financí, nejdéle na dobu deseti let. § 32 stanovuje podmínky vydání povolení pro provozování sázkových her v kasinu. Jednou z nejzákladnější je, aby žadatel Ministerstvu financí prokázal, že výše jeho základního jmění v souladu s § 4 odst. 8 zákona č. 202/1990 Sb. činí alespoň 30.000.000 Kč a že složil jistotu podle § 4b odst. 1 písm. f) tohoto zákona. Chce-li provozovatel her v kasinu užívat i jiné měny než české, potřebuje k tomu pravomocné schvalovací rozhodnutí Ministerstva financí ČR. Tímto souhlasem ovšem není zbaven povinnosti opatřit si koncesní listinu k provozování živnosti – směnárenská činnost. Bez této koncese není oprávněn provádět směnu české měny za cizí a obráceně. § 34 stanovuje podmínky účtování veškerých účetních případů uskutečňovaných v souvislosti s provozem sázkových her v kasinu. Všechny účetní případy musí být účtovány odděleně od jiného podnikání provozovatele. Ke hře v kasinu se podle § 35 mohou používat pouze přesně definované hodnotové žetony. Nominální hodnoty, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled a další náležitosti hodnotových žetonů schvaluje Ministerstvo financí. Návštěvníci jsou povinni při vstupu do kasina předložit doklad prokazující jejich totožnost. § 36 je nařízeno kasinu, aby vedlo denní jmennou evidenci návštěvníků. Stejně tak jako u kursových sázek v § 28 a 29 i zde musí provozovatel sázkových her v kasinu každoročně do dvou měsíců po uplynutí kalendářního roku předložit příslušnému finančnímu úřadu vyúčtování z provozování sázkových her za předchozí kalendářní rok. Provozovatel taktéž hradí odvod na státní dozor a činí 1 % z příjmu sázkových her sníženého o vyplacené výhry a je splatný čtvrtletně, do konce měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí na účet příslušného finančního úřadu. Iracionalita tohoto typu odvodu je vysvětlena v předchozí kapitole o kursových sázkách. 3.4.9

Dostihové sázky

Poslední kapitolou, která se zabývá zákonnými ustanoveními loterií a jiných podobných her, jsou dostihové sázky. Vzhledem k četnosti jejich provozování je jim věnován v loterním zákoně pouze 1 paragraf, a to § 40. K provozování dostihových sázek pověří stát zpravidla organizaci, která je osobou oprávněnou v oblasti chovu koní dostihových plemen. Problém spočívá v tom, že nelze předpokládat, že právnická osoba oprávněná k chovu koní dostihových plemen bude mít odpovídající vybavení, finanční prostředky a kvalifikované pracovníky k organizování dostihových sázek. Organizování sázení není totéž, co chov koní. Obě aktivity vyžadují profesionály, každé ovšem poněkud jiného druhu. Výtěžek z dostihových sázek lze použít pouze pro účely dotací výkonnostních zkoušek koní dostihových plemen, dotací chovu koní dostihových plemen nebo pro jiné související účely.


33

3.5 Poker Americký fenomén Hra o peníze čili gambling a sázení vůbec patří naprosto neoddělitelně k Americe, stejně jako hamburgery, Hollywood, Microsoft, mrakodrapy, FBI nebo krocani o Vánocích. Američané jsou odjakživa národem gamblerů, protože celá tamější ekonomika vždy byla a je postavena na využívání šancí a příležitostí. Každý byznys nebo finanční rozhodnutí zahrnuje možnosti zisků či ztrát. Každé založení nového podnikání nese prvky risku, zrovna tak jako spekulování na burze. Riskují jednotliví podnikatelé, ale i pojišťovny, banky nebo třeba političtí kandidáti při volebních kampaních. I každé životní rozhodnutí je vlastně sázkou s více či méně důležitým počátečním vkladem. Poker na Divokém západě Historie hazardních her a pokeru v Americe je úzce spjata s dobýváním zlata nebo stříbra. Také poker se vždy hrál tam, kde bylo o co hrát – dnešní pokerové kluby v Kalifornii, kasina po celé Nevadě, herny u bývalých zlatonosných dolů v coloradských lokalitách Black Hawk, Central City nebo Cripple Creek a také dakotském Deadwoodu jsou toho důkazem. Zlaté horečky začaly již v roce 1848 v Kalifornii a pokračovaly o deset let později v Nevadě a ve Skalistých horách. Později se v roce 1873 zlato našlo v Jižní Dakotě a zlatokopecké šílenství pak vyvrcholilo na Aljašce v roce 1896. Ve většině zlatokopeckých lokalit zapustil hazard, a tedy i poker hluboké kořeny, což se projevilo ve druhé polovině minulého století třeba tím, že se stará hornická místa jako Central City, Black Hawk, Cipple Creek a Deadwood stala na jistý čas vedle Atlatic City, Nevady a Kalifornie jedinými lokalitami v USA, kde byly oficiálně povoleny kasinové hry. Ve státě Colorado byla kasina povolena v roce 1990 a v Jižní Dakotě se smělo hrát již o rok dříve. Když byly v listopadu 1989 otevřeny poprvé kasinové herny právě v dakotském Deadwoodu, stalo se toto historické hornické městečko prakticky jediným místem mezi Las Vegas a Atlantic City, kde bylo možno si zahrát v legální herně poker. I když je dnes možné díky indiánským hernám a tzv. riverboats hrát v USA kasinové hry leckde, udržují si deadwoodské herny poměrně slušnou hráčskou popularitu. Deadwood se může pochlubit ještě něčím navíc. Se jménem této bývalé divoké osady je totiž spjat osud jedné z největších legend Divokého západu – Jamese Hitlera Hickocka (Tuček, 2006, s. 10 - 11). 3.5.1

Historické kořeny pokeru

Přesný prapůvod hry poker je zahalen tajemstvím, jelikož neexistují věrohodné zdroje, které by byly schopny stoprocentně převážit misku vah na tu či onu stranu odborných teorií. Protože se ale poker hraje s kartami, je možné téměř s jistotou konstatovat, že žádná archaická hra s prvky připomínajícími dnešní poker nemohla být v minulosti hrána před tím, než byly vynalezeny karty samotné. Karty blízké těm


34

našim se věrohodně objevily poprvé v Číně někdy ve 13. století. Nejstarším datem znalosti karetních her v Evropě je rok 1375. Za prvý důkaz, že karty se v Evropě opravdu hrály – na rozdíl od pouhého doslechu o nich odjinud nebo na rozdíl od použití slova „carta“, které má mnoho významů, se považují zákazy vydané italskými městskými obcemi poprvé roku 1376. Od tohoto data mají historikové již k dispozici soustavnou řadu zmínek v listinách, které umožňují sledovat rychlé šíření karet v Itálii a potom za Alpami v dalších částech Evropy. O názvu poker se usuzuje, že se vyvinul ze slova poque, které bylo v tehdejším herním kontextu synonymem pro slovo sázet. Z názvu Poque vzniklo pro nově upravenou hru nejdříve pojmenování Poqas, později Pokah, které nakonec vlivem americké výslovnosti dostalo konečnou formu POKER (Tuček, 2006, s. 19 - 20). 3.5.2

Pokerová bibliografie

O historické a unikátní oblibě pokeru v Americe jasně svědčí také počet knih, které zde byly v průběhu let s pokerovou tematikou vydány. Od roku 1674, kdy vyšla první kniha, jich až do konce roku 2005 bylo vydáno celkem neuvěřitelných více než 700. Prim v tomto směru drží rok 2005, v němž spatřilo světlo světa více než 70 knih o pokeru. Téměř mateřský vztah Američanů k pokeru jako k národní hře dostal dokonce i politický rozměr v roce 2003, v průběhu americké invaze do Iráku. Americké ministerstvo obrany tehdy vydalo sadu pokerových karet s podobiznami a se jmény hledaných pohlavárů svrženého režimu Saddáma Husajna. Samotný Husajn byl přirozeně vyveden na pikovém esu, nejvyšší pokerové kartě, a například generál Madžíd zvaný Chemický Alí byl vyobrazen na pikovém králi. Brigádní generál vysvětlil 11. dubna 2003 na tiskové konferenci v Qataru přítomným novinářům, že vydání těchto karet jednotkám v poli sleduje nejen praktický, ale i rekreační účel. Vysvětlil, že karty jsou relativně malé, lehce nositelné a mohou pomoci přímo v poli při komunikaci s místním obyvatelstvem. Navíc také mohou pomoci vojákům zapamatovat si hledané pohlaváry a konečně mohou vojákům sloužit jako prostředek zábavy v době oddechu mezi bojovými akcemi (Tuček, 2006, s. 18). 3.5.3

Hra, kterou znají a hrají miliony

Poker je bezkonkurenčně nejrozšířenější karetní hrou ve Spojených státech amerických, protože jeho typické blufování spolu s kombinací odvahy a kalkulace pravděpodobně asi nejvíce vyhovují americkému temperamentu. Je tvrdou hrou pro všechny odvážné mající kuráž a podnikavého ducha, kteří jsou vždy bez skrupulí ochotni dostat maximum ze svých peněz. Ale mít jen odvahu při pokeru nestačí. Úspěšný hráč musí být navíc dostatečně chladnokrevný, vychytralý a nelítostný. Emoce, tolik známé z amerických westernových filmů, jsou zde opravdu nefalšované, ale skrývají také chladnou rozvahu, vypočítavost a hlavně trpělivost.


35

Podle střízlivých odhadů hraje dnes v Americe oficiálně i ilegálně o peníze poker přes 60 milionů lidí. Většina Američanů považuje tuto hru za tradiční a skvělou zábavu, které se věnují i v rodinném kruhu nebo při posezení s přáteli. V tomto smyslu je právě systém pokerové hry nedílnou součástí amerického života – sociálním fenoménem, dobře vyjadřujícím vztah Američanů ke kultuře individualismu a soběstačnosti. Poker patří k Američanů stejně jako šachy k Rusům nebo kriket k Angličanům. Projevuje se to také mimo jiné v jazyce, jehož součástí jsou již vžité obraty, které mají zjevné pokerové kořeny. Tak například, jestliže je nějaký obchod ABOVE BOARD, znamená to, že se jedná o zákonnou, poctivou a otevřenou záležitost, tj. realizovanou s odkrytými kartami čili poctivě. Zrovna tak třeba pokerový výraz SHOWDOWN (odkrytí karet) je pojmenováním pro velký konflikt, rozhodující zkoušku neboli boj kdo s koho. Veřejný poker se v Americe ve velkém hraje v kasinech, která se specializují na karetní hry. Přes 450 takových karetních heren je v současnosti v provozu ve státech Kalifornie, Florida, Minnesota, Montana a Washington, přičemž jejich roční příjem ze hry přesahuje jednu miliardu dolarů. Kromě toho se samozřejmě oficiálně poker dnes hraje i ve státech, kde jsou povolena klasická komerční kasina – tedy hlavně v Nevadě a New Jersey (Tuček, 2006, s. 16 - 18). 3.5.4

Zdanění pokeru

I výhry v pokeru je třeba zdanit. V současných pravidlech zdanění pokeru je ale zmatek a nový zákon se teprve chystá. Radost z výhry může pokerovému hráči zhořknout kvůli daním. Stát chce z výhry samozřejmě svůj díl ve formě daně. Veškeré pokerové kluby se dnes registrují jako zájmová občanská sdružení, takže jim k činnosti stačí kladné posouzení žádosti o založení od Ministerstva vnitra. V posledních letech se však také rozmáhá hraní pokeru na internetu. Zdanění výhry z pokeru v pokerovém klubu Výhry z klubového pokeru jsou zdaňovány jako výhry ze sportovních soutěží dle zákona o dani z příjmů. Pokud hráč vyhraje na turnaji pořádaném pokerovým klubem, musí si zdanění ošetřit sám. Měl by si hlídat, jaká je celková výše jeho výher v pokerových turnajích za rok. Současná legislativní úprava zajišťuje limit osvobození výher v hodnotě nepřevyšující 10.000 Kč (zákon č. 586/1992 Sb. § 4 odst. 1 písm. f)). Pokud tedy hráč za rok vyhraje v klubovém pokeru celkem 10.000 Kč nebo méně, tak tyto výhry jsou od daně z příjmů osvobozeny. Pokud však jeho roční výše výher překročí zákonem stanovenou částku (10.000 Kč), má povinnost podle zákona č. 586/1992 Sb. § 10 odst. 1 písm. ch) přiznat daň a odvést ji státu ve výši 15 % (zák. č. 586/1992 Sb. § 16) z celkových ročních výher. Pokerový klub by měl informovat hráče o daňové povinnosti plynoucí z výher. Hráči však na tuto skutečnost mnohdy upozorněni nejsou, a když jsou, tak na ni úmyslně neslyší, a proto může v některých případech docházet k daňovým únikům.


36

Zdanění výhry v kasinu Při hraní pokeru má kasino funkci provozovatele sportovní soutěže, tudíž se stává plátcem daně a musí za poplatníka odvést daň. To znamená, že výhru vyplácí již zdaněnou. Sazba daně je taktéž 15 %. Kvůli rozdílnému způsobu zdanění roste napětí mezi kasiny a pokerovými kluby. Poker a internet Zdaleka největší šanci pro daňové úniky ale evidentně skýtá hraní na internetu. Hráči se totiž na webových portálech (především zahraničních) přihlašují velmi diskrétně, vystupují pod přezdívkou. Přitom účastnit se zahraniční loterie je zakázáno. V nepřehledné anonymitě internetu se tak snadno ztratí i stotisícové výnosy, to ale není problém pouze České republiky. Poker hraje v České republice stále více a více hráčů. Na rozdíl od rulety či kursových sázek na sportovní zápasy se dosud na poker nepohlíží jako na hazard a stát nad ním tak nemá žádnou kontrolu, tím pádem ho nemůže ani zdanit. Tomu chce ale nově stát zamezit. V novém znění loterijního zákona má být poker již považován za hazard (Stadler, 2009).

3.6 Socioekonomické problémy spojené s hraním hazardních her Hra a herní aktivity patří mezi činnosti, které mnohdy provázejí člověka po celý jeho život. Ne ve všech případech však působí rozvojetvorným efektem a ne vždy obohacují život jedince a jeho sociální okolí. Od devadesátých let minulého století v naší republice významně vzrostl počet osob nezvládajících své sázení. Velice dynamický nárůst investovaných peněz dokladuje, že hraní a sázení u nás není v žádném případě na ústupu. I když se v případě hazardního sázení jedná o fenomén nepochybně velmi starý, není dobré se domnívat, že si s ním v současné době „společnost zase sama poradí“, tak jak to dokázala i v minulosti. Toto nepochybně platí i pro oblast sázení. V posledních několika desetiletích se doba značně změnila a ohrožení v podobě možnosti sázet se týká mnohem širších vrstev společnosti. Dalo by se říci, že v současnosti je gamblerstvím v přímém či nepřímém ohrožena společnost celá. V minulosti tomu tak nikdy nebylo. Dříve se hraní většinou zúčastňovala jen omezená, poměrně malá část obyvatel. Nebývaly to samozřejmě pouze vrstvy bohaté či privilegované, kteří hledali zábavu, rozptýlení či vzrušení. Ani se okolo hazardního sázení netočily jen zkrachovalé existence, které se snažily za pomoci riskantních sázek získat zpět ztracený majetek, případně zničené postavení. Tragické životní osudy mající původ v nezvládaném hraní se neodehrávaly jen při ruletách v honosných kasinech. Četná strádání přineslo i hraní karet v chudinských čtvrtích. I zde končily dramaticky některé osudy a „kulka v hlavě“


37

se mnohdy stávala aktuálně zvoleným řešením. Osob, které si hazardním hraním „zničily“ život, však bylo v minulosti relativně výrazně méně. Technický rozvoj se nevyhnul ani hraní a sázení a došlo ke vzniku herního průmyslu. Ten dynamicky expanduje a možnosti vyzkoušet hráčskou štěstěnu se v současnosti objevují téměř na každém kroku. Aktuálně je vše ještě výrazně umocňováno a akcelerováno ve spojení s možností sázení po internetu. Kromě výrazného nárůstu příležitostí ke hraní se však značně zvětšila i variabilita nabídky. Stále jsou vytvářeny nové druhy her, které jsou koncipovány tak, aby byly přitažlivé pro jednotlivé specifické „klientské segmenty“. Bohužel i v České republice hraje stále širší spektrum osob. Začíná u malých dětí a končí u seniorů. Tak, jako je tomu ve světě, i u nás hraje stále více žen a sázení již není výsadní doménou mužů. Na rozdíl od zemí, které se s negativními důsledky hraní setkávají již delší dobu, je v České republice nebezpečí vzniku gamlerství stále značně podceňováno. Nedostatečná pozornost je věnována téměř všemu, co s hráčstvím a sázením souvisí. Není to jen ve vztahu k vytváření legislativního rámce. Stejně tak není v Čechách problémem jen počet kasin, kterých je například v našem hlavním městě 2,5 krát více než v celém Německu (Prunner, 2008, s. 9 - 13).

Vlastní práce

38

4 Vlastní práce 4.1 Náklady veřejných rozpočtů z provozování hazardních her Pokud probereme jednotlivé negativní důsledky hazardu, zjistíme, že s vysokou pravděpodobností stát na řešení následků hazardu vynakládá mnohem víc, než z něj získává. Státy, které si nechaly zpracovat socioekonomickou studii, zjistily, že se jim hazard nevyplatí a začaly jej omezovat. V následujících kapitolách jsou postupně rozebrány okruhy výdajů, které s hazardem mají obce i stát. Těžko lze například vypočítat, kolik stojí daňového poplatníka gambler soudce, gambler policista, gambler, který dříve vlastnil prosperující firmu nebo dospívající patologický hráč, který kvůli hazardní hře nedostudoval. Přesnou hodnotu nelze z důvodu neexistence oficiálních statistik uvést (Flamiková, 2006 – 2010). Mezi největší náklady veřejných rozpočtů patří výdaje na potlačování průvodních negativních sociálních jevů. Nejsnáze doložitelné jsou výdaje na léčbu závislosti na hazardních hrách, tzv. nemoci patologického hráčství (diagnóza F63.0) (Novotný, 2008). 4.1.1

Zdravotní výdaje

Zdravotní výdaje patří mezi nejsnáze doložitelné náklady veřejných rozpočtů z provozování hazardních her. Mezi zdravotní výdaje patří výdaje na léčbu patologických hráčů, depresí a úzkostí, poruch spánku, problémů způsobených alkoholem a drogami, nemocí způsobených stresem, trápí nejen hráče, ale i jejich příbuzné, sebevraždy (cca 600 ročně) (Flamiková, 2006 – 2010). Ústav zdravotních informací a statistiky ČR sleduje údaje o počtu ambulantně léčených a hospitalizovaných pacientů s diagnózou patologické hráčství. Tyto oficiální statistiky zachytí pouze zlomek patologických hráčů, a to jen těch, kteří se rozhodnou zahájit léčbu. Náklady na léčbu závislých hráčů Ústav zdravotních informací a statistiky bohužel nezjišťuje. Ambulantní léčba Prostřednictvím následující tabulky můžeme sledovat, jak se od roku 2003 do roku 2009 vyvíjel počet pacientů s diagnózou patologické hráčství, kteří se léčili v ambulantních zdravotnických zařízeních. Počet pacientů je dále rozdělen dle jednotlivých krajů.

Vlastní práce Tab. 3 krajů

39

Vývoj počtu pacientů s dg. F63.0 v ambulantních zdravotnických zařízeních podle

Kraj / rok Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR

2003 148 83 37 70 23 48 28 105 35 20 108 68 48 385 1206

2004 196 114 47 53 27 140 31 119 43 30 124 102 69 391 1486

2005 193 98 49 79 22 68 35 150 45 61 136 128 64 276 1404

2006 188 105 57 48 33 74 34 153 45 70 187 103 55 189 1341

2007 189 121 42 38 29 70 16 161 39 58 145 115 51 174 1248

2008 186 110 56 97 25 72 19 80 42 53 140 122 74 307 1383

2009 238 82 64 110 25 67 33 83 55 56 136 135 66 285 1435


S diagnózou F63.0 (patologické hráčství) bylo ošetřeno v letech 2003–2009 v průměru 1 360 pacientů ročně. Za posledních šest let došlo u těchto ambulantních pacientů nejprve v roce 2004 k většímu nárůstu, a to téměř o čtvrtinu oproti roku 2003 (z 1 206 pacientů na 1 486 pacientů), a následně k jejich postupnému snižování. V roce 2009 došlo opět k mírnému nárůstu (1435 pacientů), kdy počet ambulantně léčených pacientů poprvé od roku 2004 přesáhl číslo 1400. Tento nárůst si vysvětluji jako negativní dopad ekonomické krize, která dolehla na celý svět. Mnoho lidí se dostalo do finančních potíží a nejspíš hledali východiska, jak zlepšit svoji finanční situaci, ale místo toho se dostali do závislosti. Na tuto diagnózu bývají častěji ošetřeni muži než ženy. Ženy se podílejí na celkovém počtu pacientů v průměru necelými 8 %. Můžeme si všimnout, že v jednotlivých krajích jsou velké rozdíly v počtu léčených, např. Karlovarský kraj vs. Moravskoslezský. Některé oblasti jsou negativními dopady hazardního průmyslu postižené více jiné méně. Každá obec si je vědoma toho, do jaké míry je v ní hazard rozšířen, proto by dle mého názoru měly mít nižší samosprávné celky (obce) větší pravomoci týkající se regulace hazardu, aby mohly ve správné chvíli čelit negativním důsledkům hazardního průmyslu. Přece jen proces schválení obecní vyhlášky je rychlejší než schvalovací proces novelizace zákona na celostátní působnosti.

Vlastní práce

40

Hospitalizace v psychiatrických lůžkových zařízeních V další tabulce bude zobrazen vývoj počtu hospitalizací v psychiatrických zdravotnických zařízeních od roku 2003 do roku 2009. Počty léčených jsou vyobrazeny podle kraje trvalého bydliště pacienta. Tab. 4 Počty hospitalizací s dg. F63.0 v psychiatrických zdravotnických zařízeních podle kraje trvalého bydliště pacienta

Kraj / rok Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Bydliště ČR bezdomovci cizinci Hospitalizovaní v ČR celkem

2003 54 44 34 16 13 57 15 31 19 16 60 24 36 89 508 2 -

2004 72 44 38 22 13 58 18 30 35 21 67 31 38 79 566 3 4

2005 61 56 30 20 9 49 23 24 32 17 55 38 41 106 561 6

2006 73 57 30 26 13 49 14 29 28 24 57 34 31 83 548 1 3

2007 71 52 20 14 15 43 17 20 23 14 49 44 34 63 479 1 8

2008 56 47 25 20 16 39 13 34 35 15 42 32 41 82 497 6

2009 60 72 30 20 10 53 16 44 33 13 55 48 53 98 605 3 4

510

573

567

552

488

503

612


S diagnózou F63.0 byly počty hospitalizací v psychiatrických léčebnách a psychiatrických odděleních nemocnic o cca 60 % nižší než počty ambulantních pacientů, v průměru 544 hospitalizací ročně. Uvedené počty hospitalizací měly podobný vývoj jako počet pacientů v ambulantní péči. V roce 2004 došlo k meziročnímu nárůstu hospitalizací o více než 12 % (z 510 na 573 hospitalizací) a v následujících letech k jejich postupnému snižování. V roce 2009 došlo k nárůstu hospitalizací v porovnání s rokem 2008 o více než 20 % (z 503 na 612 hospitalizací). Nárůst počtu hospitalizovaných v roce 2009 si vysvětluji stejně jako u ambulantní péče, negativní dopad ekonomické krize (finanční problémy a následná snaha získat peníze). V České republice dosud nebyly provedeny žádné studie, které by zjistily ztráty plynoucí z hazardu. Žádné dostupné oficiální prameny taktéž neuvádí, kolik stojí léčba patologického hráče. Z tohoto důvodu jsem oslovila primáře Psychiatrické léčebny v Bohnicích pana MUDr. Karla Nešpora, CSc.. Jeho

Vlastní práce

41

odpověď na mnou kladenou otázku, jaké jsou náklady na léčbu patologického hráče, byla následující: • Pan A se kvůli hazardu léčí svépomocí. Jedná se o počínající problém, pan A je úspěšný. Náklady: 0 Kč. • Pan B se kvůli hazardu neléčí, ale jednoho dne ho potká v souvislosti se stresem při hazardu cévní mozková příhoda. Náklady na léčbu, nemocenskou, invalidní důchod atd., mohou přijít cca na milion Kč. • Dospívající C se neléčí, nedokončí školu, nevydělává a ocitne se ve vězení. Náklady na jeho léčbu jsou 0 Kč. Náklady pro společnost jsou ovšem ohromné, protože tento člověk krade, neplatí daně, má dluhy atd.. Pokud něco vydělá, je to „načerno“, jinak by mu výdělek sebrali exekutoři. Udělat z těchto příkladů aritmetický průměr by bylo proti všem pravidlům statistiky. Obecně lze říci, že pro společnost je nejnákladnější finanční položkou nižší produktivita práce. Nejdražší patologické hráčství nebo jiná návyková nemoc jsou ty, které se neléčí. Z výše uvedených důvodů je patrné, že pokud nebude zpracována podrobná socioekonomická studie týkající se hazardu, nikdy nebude možné vyčíslit škody, které hazard způsobuje. Česká republika by se měla inspirovat státy, které již tuto studii mají zpracovanou. Americký ekonom Earl Grinols z university v Illinois spočítal, že sociální náklady gamblerství (zvýšená kriminalita, nezaměstnanost, osobní „bankroty“ atd.) stojí americkou ekonomiku ročně přibližně 54 miliard dolarů. Česká republika přes fakt, že v současné době má nejvíce heren na hlavu na světě, tuto studii zřejmě nepovažuje za důležitou (Flamiková, 2006 – 2010). Další z mnou oslovených byla PhDr. Dobromila Hrůzová z Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Poskytla mi interní informace o nákladech na léčbu patologické hráče v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Ze statistik léčebny plyne, že náklady na léčbu pacienta jsou 1.256 Kč na den. Toto číslo použiji pro následující výpočty. Běžně trvá léčba z hráčské závislosti tři měsíce. Budu-li počítat s tím, že měsíc má 30 dnů, tak zjistím, že náklady na tříměsíční pobyt v léčebně činí 113.040 Kč na jednoho pacienta. Není však zaručeno, že pacient je po třech měsících ze závislosti vyléčen, mnohdy se však opět vrací a podstoupí další terapii. V následující tabulce se pokusím zachytit vývoj nákladů na hospitalizaci v letech 2003 – 2009. Budu vycházet z tab. č. 4, vývoj počtu hospitalizací podle krajů, a nákladů na tříměsíční pobyt v léčebně tj. 113.040 Kč.

Vlastní práce Tab. 5

42

Vývoj nákladů na hospitalizaci v letech 2003 - 2009

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 XXX

Počet Náklady hospitalizací celkem v Kč 510 57.650.400 573 64.771.920 567 64.093.680 552 62.398.080 488 55.163.520 503 56.859.120 612 69.180.480 XXX 430.117.200

Zdroj: Vlastní zpracování

Myslím, že částka přibližně 55 – 70 milionů korun ročně vydaná na léčbu patologicky závislých hráčů ve zdravotních zařízeních, je více než alarmující. Tyto roční částky představují pouze malý kousíček toho, jaké náklady přináší hazardní průmysl. Tyto roční částky mohly být využity taktéž jako zdravotní výdaje, avšak v úplně jiné oblasti zdravotnictví, např. léčba vrozených vad atd.. Z těchto údajů je zřejmé, že by stát měl zabránit těmto zbytečným výdajům. Jako vstupní data při výpočtu nákladů na léčbu patologického hráče používám náklady, které jsou stanoveny pro Psychiatrickou léčebnu v Kroměříži. Je pochopitelné, že náklady např. v pražské psychiatrické léčebně budou mnohem vyšší, jelikož v Praze jsou platy na jiné úrovni, ceny nemovitostí jsou vyšší než v Kroměříži atd.. Dalším z mých návrhů bylo, aby se hráč finančně podílel na léčbě. Myslím, že gambler, který je ochoten si závislost přiznat a podstoupit léčbu, má v pokročilém stádiu jak psychické tak finanční obtíže a vidina toho, že se vyléčí a bude ještě navíc platit, ho od léčby pouze odradí, proto se může rozhodnout např. pro sebevraždu. Tento návrh by se dal realizovat, ovšem nedokážu odhadnout, jak moc by byl efektivní. Proto by bylo lepší, aby se stát snažil předcházet závislosti, než aby se hráč byl nucen finančně podílet na léčbě. Více jak polovina léčených hráčů je z řad dětí, studujících a nepracujících. Vzhledem k tomuto faktu bych navrhovala zařadit do škol více preventivních programů nejen s problematikou kouření, drog a pohlavně přenosných chorob, jako je tomu doposud, ale i s problematikou gamblerství. Dále bych omezila příjem sociálních dávek pro dlouhodobě nepracující, aby byli motivováni najít si práci a začít pracovat. Peníze se utrácí hůř těm, kteří si je sami vydělají, než těm, kteří je dostávají. Tímto by stát ušetřil na výplatě sociálních dávek, na které mimo jiné vezme od poctivě pracujících daňových poplatníků. Tímto by byl nastolen spravedlivější proces přerozdělování. Když člověk začíná hrát, tak nikdy nezačne přemýšlet nad tím, že z něj bude patologický hráč a bude se léčit ze závislosti. Závislost vždy přichází po malých krůčcích. Proč by si vlastně člověk nezahrál, když na něj číhají herny na každém

Vlastní práce

43

kroku a jsou dostupné takřka nonstop. Závislý hráč už bohužel není schopen racionálně uvažovat, jestli má nebo nemá jít hrát, racionálně by se měl chovat především stát. Jak již bylo řečeno, Česká republika má nejvíce heren na hlavu na světě. To rozhodně není důkaz vyspělé ekonomiky. Právě vyspělé ekonomiky jsou si vědomy nebezpečí hazardního průmyslu, proto tento typ průmyslu významně regulují. 4.1.2

Kriminalita

K dalším významným důsledkům neúměrného hazardu patří krachy v podnikání, rozpady rodin a především manželství, ztráta bydlení a následné bezdomovectví, trestná činnost jako např. krádeže, podvody. Ze statistik vyplývá, že 40 – 60 % majetkové trestné činnosti souvisí právě s hazardem. K trestné činnosti mnohdy dochází tehdy, je-li hráč ve finanční tísni. Problémy s hazardní hrou jsou spojené s vyšším rizikem zneužívání alkoholu a jiných psychotropních látek. Z pohledu provozovatelů některých heren je výhodné poskytovat hráčům zdarma alkoholické nápoje. Hráči jsou pak více odvázaní a samozřejmě prohrají více peněz. Literatura uvádí, že jeden patologický hráč způsobuje problémy a utrpení cca 15 dalším lidem ze svého okolí, rodinným příslušníkům, spolupracovníkům, zaměstnavateli, věřitelům a dalším. Trestných činů spojených s hazardem je nepřeberné množství. Nejzávažnější jsou ty, kdy hráči vraždí kvůli penězům na hazard. 4.1.3

Řešení sociálních dopadů

K nejvyšším nákladům veřejných rozpočtů patří výdaje na potlačování průvodních negativních sociálních jevů, z nichž některé lze vyčíslit velmi těžko. Například sociální strádání rodin, rozvody, neplacení výživného, trpí výchova dětí po stránce citové i materiální, problémy vyplývající z hraní osob mladších 18 let. Pro dospívající osoby jsou hazardní hry nebezpečnější, protože u nich vzniká závislost mnohem rychleji. Existuje také vyšší riziko zneužívání drog, homosexuální prostituce u dospívajících chlapců, ztráta bydlení atd.. Také nemalá část sociálních dávek končí ve výherních automatech. Dnes není nejmenší problém potkat mladistvého člověka v herně za hracím automatem. Z toho vyplývá, že provozovatelé nejspíš nemají strach mladistvé do herny pouštět. Kontroly heren policií jsou buď méně časté nebo pokuty za porušování zákona jsou příliš nízké, a proto se nevyplácí provozovatelům výherních automatů někoho od hracího automatu odhánět. Navrhovala bych razantní zvýšení pokut za nedodržování zákona (vpouštění mladistvých do herny) až do výše 500.000 Kč a za opakované porušování zákona ze strany provozovatele trvalé odebrání povolení k provozování herny. Bylo by protichůdné, aby na jednu stranu odcházely z veřejných rozpočtů výdaje na prevenci gamblerství u mladistvých (preventivní programy ve školách) a na druhou stranu byly zákony v oblasti hraní mladistvých tak mírné, že by logicky byly porušovány.

Vlastní práce

44

Ve většině případů jsou gambleři muži. Takový otec gamler okrádá rodinu o společné peníze, trpí jeho děti i partnerka. Hráč se upíná pouze na hru a citové záležitosti rodiny jsou mu cizí. Ve většině případů gamler přichází o rodinu, partnerka i s dětmi od něj odchází a výživné od chorobného hráče nejspíš nikdy neuvidí. Soud pak ani nemůže alimenty vymáhat, jelikož gamler přichází o všechno. Tyto dopady hazardu snad ani nelze vyčíslit, ale jsou velmi výrazné jak pro blízké osoby hráče tak pro celou společnost. 4.1.4

Přímé finanční dopady

Mezi přímé finanční dopady patří korupce při legislativních nebo povolovacích procesech, daňové úniky, korupce při rozdělování výtěžku na veřejně prospěšné účely, krácení povinných odvodů a další. Odvody z výtěžku na veřejně prospěšné účely jsou velmi častým zdrojem daňových úniků. Základnu pro výpočet odvodů se snaží provozovatelé uměle snižovat prostřednictvím nepravdivého navyšování výhernosti. Dalším významným daňovým únikem je internetové hraní. Internetové hraní představuje čistý daňový únik. Tato forma hazardních her je u nás zakázána a odborníci odhadují, že se obrat internetového hraní ročně přiblíží k 10 miliardám korun. Ekvivalentní zdanění těchto her v ČR by mělo dosahovat kolem 25 %, proto 2,5 miliardy korun může být daňový únik. Omezit tento daňový únik je efektivně možné jedině zákazem bankovních převodů na účty společností provozujících internetové hraní stejně tak, jak to např. provedly USA (Peterka, 2007). Hazardní hry jsou tradičně „přísně“ regulovány na vnitrostátní úrovni za účelem ochrany spotřebitele před závislostí, podvody, praním špinavých peněz. Vyloučení hazardních činností ze směrnice o službách v EU vyvolalo řadu stížností z odvětví hazardních her. Problém spočíval v přístupu na vnitrostátní trhy (EurActiv with Reuters, 2010). Z mého pohledu by bylo vhodné, aby provozování hazardních her online bylo přísně regulováno EU. V platné legislativě ČR je uvedený zákaz účastnit se zahraniční loterie, bohužel mnoho hráčů jej však nerespektuje. Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách o pokeru, hráči mají v online hernách různé přezdívky, takže je téměř nemožné dohledat oficiální identifikační údaje účastníků online loterií. Z těchto důvodů bych dále navrhovala, aby byl zakázán převod peněz sázejícího na jeho hrací účet do zahraničí, např. na účet španělské sázkové kanceláře.

4.2 Příjmy veřejných rozpočtů z provozování hazardních her Do příjmů veřejných rozpočtů z provozování hazardních her řadíme poplatky a odvody z provozování hazardních her. Příjmem veřejného rozpočtu není ani daň z příjmů ani daň z přidané hodnoty, jako tomu běžně bývá u obchodních

Vlastní práce

45

společností. Společnosti provozující hazardní hry daně z příjmů neplatí a jsou osvobozeny od placení daně z přidané hodnoty. Pro výpočty jsem použila data roku 2009, protože v současnosti jsou tato data nejaktuálnější. V roce 2009 přesáhly odvody z provozování hazardních her částku 7 miliard korun. 4.2.1

Odvody na veřejně prospěšné účely

Odvody na veřejně prospěšné účely můžeme u hazardního průmyslu nazvat „daně z příjmů“. Následující tabulka zobrazuje výsledky z provozování hazardních her za rok 2009. Kolik hráči celkem vsadili, kolik jim bylo vyplaceno na výhrách, jakých příjmů dosáhli provozovatelé za sledovaný rok a kolik z těchto příjmů bylo odvedeno na veřejně prospěšné účely.


46

Přehled odvodů na veřejně prospěšné účely (2009)

(v mil. Kč) Přehled výsledků podle druhu hazardní hry (2009) Loterie Kurzové sázky Bingo Kasina Technické hry celkem z toho: Interaktivní videoloterní terminály Elektromechanická ruleta Internetová kursová sázka Ostatní technické hry VHP v kasinech VHP v obcích Celkem

Vloženo

Vyplaceno

Příjmy ze hry

VPÚ

7 282,2

3 616,5

3 665,7

719,2

8 819,3

6 216,7

2 602,6

287,9

28,0 9 555,8

19,6 7 841,2

8,4 1 714,5

0,5 143,4

53 416,7

41 101,1

12 315,6

1 485,8

35 395,0

25 769,0

9 626,0

1 191,6

10 996,5

9 397,8

1 598,8

166,9

5 837,3

5 103,9

733,4

84,3

1 188,0

830,5

357,4

43,0

12 612,4

10 783,9

1 828,5

171,5

36 116,3

25 791,4

10 324,9

505,6

127 830,7

95 370,4

32 460,3

3 313,8

Zdroj: Vlastní zpracování, MF (2010)

Provozovatelé loterií a jiných podobných her přispěli v roce 2009 částkou cca 3,3 miliardy korun na veřejně prospěšné účely, což samozřejmě není zanedbatelná částka. Tabulka říká, že nejvyšších příjmů dosahují provozovatelé hazardních her v oblasti technických her, nejvíce však u interaktivních videoloterních terminálů. Zákon č. 202/1990 Sb. stanovil u výherních hracích přístrojů maximální výši sázky a nejvyšší hodinovou prohru (§17 odst. 4 a 6). Závislý hráč tak může prohrát svou výplatu během několika hodin. U interaktivních videoloterních terminálů není však výše sázky omezena, tudíž hráč může prohrát svou výplatu během několika desítek minut. Z toho vyplývá,

Vlastní práce

47

že videoloterní terminály jsou daleko nebezpečnější než klasické výherní hrací přístroje. První takový terminál si v roce 2003 prosadila Sazka s tím, že tento terminál není totéž co výherní hrací přístroj, tudíž se na něj nemůže vztahovat zákonné nařízení jako na výherní hrací přístroje a Ministerstvo financí může pro jejich provoz stanovit libovolné podmínky. Interaktivní videoloterní terminály povoluje Ministerstvo financí, nikoliv obce. Ministerstvo povolilo Sazce videoloterní terminály z toho důvodu, aby jí pomohlo se splácením dluhu plynoucího z výstavby O2 Areny ve Vysočanech. Je nesmyslné, že Ministerstvo ve snaze pomoci Sazce povolilo videoloterní terminály, ale rozhodně tímto krokem nepomohlo naší společnosti, nepřemýšlelo nad tím, kolik a za jak dlouho uplyne peněz z rodinných i osobních rozpočtů závislých hráčů. Myslím, že povolovací proces interaktivních videoloterních terminálů nebyl příliš průhledný. Ve volebních programech se často dočítáme, že ta či ona strana chce zamezit rozšiřování hazardního průmyslu. Povolení videoterminálů je však jasným protikladem těchto návrhů na omezení hazardu. Dle mého názoru by bylo žádoucí, aby v brzké době byl provoz těchto terminálů chápán jako provoz výherního hracího přístroje a byl tak zařazen do zákona 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách § 17 - § 20. Starostové a zastupitelé mohou v obci regulovat hazard tím způsobem, že v přenesené působnosti nemusí povolit umístění výherního hracího přístroje nebo mohou zamezit umístění výherních hracích přístrojů v blízkosti např. škol. Tuto legislativu beru jako naprosto zbytečnou, jelikož obec nemusí povolit umístění výherního hracího přístroje, ale provozovatel těchto přístrojů zažádá na Ministerstvu financí o umístění interaktivního videoloterního terminálu a ten mu může být povolen. Z tohoto vyplývá, že obce už nemohou na svém území regulovat hazard jako tomu bylo dříve. Zamezí umístění výherního hracího přístroje, který bude nahrazen videoloterním terminálem, což je ještě horší. Bylo by na místě, aby obce měly právo rozhodovat o hazardu na svém území, tudíž aby jim bylo umožněno rozhodovat nejen o umístění výherních hracích přístrojů v jejich obci, ale i o umístění videoloterních terminálů.

Vlastní práce

48

Využití výtěžku na veřejně prospěšné účely v roce 2009

1% 3% 1%

7%

ekologický

10%

kulturní nadace obec sociální

22%

52%

školství

4%

Obr. 2

sportovní

zdravotní

Podíl jednotlivých typů účelů na celkových výdajích v roce 2009

Zdroj: Vlastní zpracování, MFČR (2010)

Obr. 2 zobrazuje, jak byl využit výtěžek, který byl vybrán na veřejně prospěšné účely od společností provozujících loterie a jiné podobné hry. Více než 50 % bylo využito na sportovní účely, což představuje 1,76 miliardy Kč. Další významnou položkou je 22 % - obce. Kromě toho mají obce další příjmy, a to za poplatky z výherních hracích přístrojů. Jak již bylo řečeno, provozovatelé loterií se snaží uměle navyšovat výhernost, aby se jim snížil příjem z výher a spadali tak do nižšího pásma stanovující procento odvodu na veřejně prospěšné účely. Jako řešení vidím pečlivější kontrolu provozovatelů hazardu ze strany státu. Myslím, že je efektivnější vynaložit více nákladů na mzdy zaměstnanců v oblasti kontroly hazardního průmyslu. Tím by mohlo být odhaleno více daňových úniků, které by finančně pokryly náklady na mzdy dalších zaměstnanců kontroly hazardu. Další možností, jak z hlediska provozovatele ušetřit, je rozštěpení společnosti na dceřiné společnosti. Příjmy z výher jsou tak kalkulovány za každou dceřinou společnost zvlášť, a tudíž dceřiná společnost spadá do pásma s nižším procentním odvodem na veřejně prospěšné účely. Způsobem, jak zabránit těmto daňovým únikům, je sjednocení sazby odvodu na veřejně prospěšné účely bez ohledu na výši příjmů loterijní společnosti. 4.2.2

Správní poplatky

Příjemcem správních poplatků je ve většině případů veřejný rozpočet. Správní poplatky z výherních hracích přístrojů jsou příjmem obecních rozpočtů. Správní

Vlastní práce

49

poplatky upravuje zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích (konkrétně položka 21). V roce 2009 bylo formou správních poplatků odvedeno celkem přes 2,5 miliardy korun, z toho přes 1,5 miliardy korun bylo odvedeno ve formě správních poplatků za výherní hrací přístroje povolené obcemi. Jako nevýhodná se mi jeví limitace správních poplatků. Z logiky věci vyplývá, že firmy, které provozují loterie více, by měly přímo úměrně ke svým ziskům odvádět i více na správních poplatcích. Tato limitace také znevýhodňuje provozovatele loterií, kteří dosáhnou výtěžku menšího než 100 000 000 Kč. Ti totiž musí odvést 10 % výtěžku na správních poplatcích. Např. loterijní gigant Sazka odvádí správní poplatky ve výši 10 000 000 Kč, což rozhodně není 10 % jejího výtěžku, ale mnohem méně. Osobně bych ze zákona odstranila limitaci těchto poplatků, v lepším případě bych zavedla progresivní „zdanění“. Všichni provozovatelé loterií a jiných podobných her by měly odvádět stejné procento, tudíž by nedošlo ke znevýhodnění loterijních firem s nižším výtěžkem. Pokud však stát má zájem hazardní hry regulovat, měl by zavést progresivní přístup k placení správních poplatků. To znamená, že loterijní firmy dosahující vyššího výtěžku budou platit na správních poplatcích více. Tohle je výstižný příklad, jak hazardní hry regulovat, a pokud vlivem placení vyšších poplatků k regulaci nedojde, tak ať z této skutečnosti maximálně vytěží veřejné rozpočty. 4.2.3

Poplatky za státní dozor

Poplatek za státní dozor odvádí pouze provozovatelé technických her, kursových sázek a sázkových her v kasinu. § 29 zákona č. 202/1990 Sb. říká, že odvod na státní dozor hradí provozovatel a činí 1 % z příjmů ze sázkových her sníženého o vyplacené výhry.


50

Přehled odvodů na státní dozor

(v mil. Kč)

Loterie Kurzové sázky Bingo Kasina Technické hry celkem - z toho: Interaktivní videoloterní terminály Elektromechanická ruleta Internetová kursová sázka Ostatní technické hry VHP v kasinech VHP v obcích Celkem

Státní dozor

3 616,5 6 216,7 19,6 7 841,2

Příjmy ze hry 3 665,7 2 602,6 8,4 1 714,5

53 416,7

41 101,1

12 315,6

123,2

35 395,0

25 769,0

9 626,0

96,3

10 996,5

9 397,8

1 598,8

16,0

5 837,3

5 103,9

733,4

7,3

1 188,0

830,5

357,4

3,6

12 612,4

10 783,9

1 828,5

36 116,3 127 830,7

25 791,4 95 370,4

10 324,9 32 460,3

Vloženo

Vyplaceno

7 282,2 8 819,3 28,0 9 555,8

26,0 17,2

166,4


Z tabulky vyčteme, že na státní dozor bylo v roce 2009 odvedeno 166,4 milionů korun. Dosud jsem nenašla odůvodnění, proč právě poplatek za státní dozor platí provozovatelé pouze některých druhů loterií. Myslím, že tímto ustanovením jsou diskriminováni provozovatelé sázek podle § 2 písm. h) a taktéž provozovatelé sázkových her v kasinu podle § 2 písm. i). Zavedla bych jednotný odvod ve výši 1 % z příjmů ze všech her podle § 2 zákona č. 202/1990 Sb. sníženého o vyplacené výhry. Odvody na státní dozor by pak vypadaly následovně.


51

Přehled potencionálních odvodů na státní dozor

(v mil. Kč)

Loterie Kurzové sázky Bingo Kasina Technické hry celkem – z toho: Interaktivní videoloterní terminály Elektromechanická ruleta Internetová kursová sázka Ostatní technické hry VHP v kasinech VHP v obcích Celkem

3 616,5 6 216,7 19,6 7 841,2

Příjmy ze hry 3 665,7 2 602,6 8,4 1 714,5

Státní dozor 36,7 26,0 0,1 17,2

53 416,7

41 101,1

12 315,6

123,2

35 395,0

25 769,0

9 626,0

96,3

10 996,5

9 397,8

1 598,8

16,0

5 837,3

5 103,9

733,4

7,3

1 188,0

830,5

357,4

3,6

12 612,4

10 783,9

1 828,5

18,3

36 116,3 127 830,7

25 791,4 95 370,4

10 324,9 32 460,3

103,2 324,7

Vloženo

Vyplaceno

7 282,2 8 819,3 28,0 9 555,8

Zdroj: Vlastní zpracování

Pří zavedení mnou navrhované jednotné výše odvodu na státní dozor by veřejné rozpočty získaly oproti původním 166,4 milionům korun 324,7 milionů korun, což je téměř dvojnásobek. Přikláněla bych se k názoru, aby se odvody na státní dozor z výherních hracích přístrojů povolených obcemi staly příjmy obecních rozpočtů. 4.2.4

Místní poplatky

Místní poplatky platí pouze provozovatelé výherních hracích přístrojů a jsou příjmem obcí. Výši poplatku stanovují obce mezi 5 až 20 tisíci korunami ročně, za každý provozovaný výherní hrací přístroj. V roce 2009 bylo odvedeno na místních poplatcích 1036 milionů korun. 4.2.5

Manipulační poplatky

Společnosti provozující kursové sázení začali postupně od sázkařů vybírat manipulační poplatek, který u většiny sázkových kanceláří představuje 10 %

Vlastní práce

52

ze vsazené částky. O tom, zda loterijní společnosti provozující kursové sázení budou či nebudou vybírat manipulační poplatek a v jaké výši, rozhodují samy. V roce 2009 vložili sázkaři do kursových sázek 8819,3 milionů korun, tudíž na manipulačních poplatcích bylo vybráno cca 882 milionů korun, které připadají provozovatelům jako čistý zisk, protože tento poplatek není příjemci zahrnován do tržeb, a proto nepodléhá žádné odvodové povinnosti. Tímto stát přichází o desítky až stovky milionů korun ročně. Když už se manipulační poplatek začal vybírat, tak bych ho rozhodně nerušila. Tento poplatek bych stejně jako doposud nezahrnovala do tržeb, ale uvalila bych na něj jednotnou 50 % daň (něco jako daň z příjmů). Tímto ustanovením by byl veřejný rozpočet obohacen v roce 2009 o 441 milionů korun, což je malá, avšak slušná částka např. k vyrovnání schodku státního rozpočtu.

4.3 Navrhované legislativní změny a jejich možné dopady Česko se stává rájem hazardu. Naše republika je často nazývána jako východní Las Vegas. Již několik let se snaží zákonodárci novelizovat loterijní zákon, dosud však žádné výrazné změny nebyly prosazeny. V roce 1990 byl přijat poměrně liberální zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k obrovskému rozmachu hazardního průmyslu je nutné, aby loterijní zákon prodělal několik výrazných změn. V dalších odstavcích je zobrazen průřez politických stran a jejich navrhované legislativní změny v oblasti hazardního průmyslu. 4.3.1

ODS

Navrhuje vyšší zdanění loterií a veškerého hazardu. Loterie, které z velké části působí právě v oblasti sportu (sázkové a kursové hry), se musí vyšší měrou podílet na jeho financování. Sport by měl jako kvalitní sociální činnost dostávat příjmy z hazardních her v rámci prevence sociálně patologických jevů ve společnosti (ODS, 2010). V programovém prohlášení, které sestavil kabinet Petra Nečase, je řečeno, že Vláda ČR přistoupí k vyššímu zdanění loterií, veškerého hazardu a k odstranění výjimek v této oblasti. Příjmy firem podnikajících v této oblasti budou zdaňovány jednotnou sazbou 20 %. Tato daň bude příjmem státního rozpočtu. Budou posíleny regulační pravomoce obcí v této oblasti. V tab. 6 v kapitole 4.2.1. jsou zobrazeny příjmy provozovatelů hazardních her a následně pak výše odvodu výtěžku na veřejně prospěšné účely podle druhu hry. Na veřejně prospěšné účely je odváděno 6 – 20 % příjmů provozovatele. Pokud by došlo k navrhovanému zdanění jednotnou sazbou ve výši 20 % příjmů pro všechny provozovatele loterií a jiných podobných her, odvody daní by vypadaly následovně.


53

Potencionální odvody při zavedení jednotné daně z příjmů ve výši 20 %

Vloženo Loterie Kurzové sázky Bingo Kasina Technické hry celkem – z toho: Interaktivní videoloterní terminály Elektromechanická ruleta Internetová kursová sázka Ostatní technické hry VHP v kasinech VHP v obcích Celkem

7 282,2 8 819,3 28,0 9 555,8

(v mil. Kč) Vyplacen Příjmy ze o hry 3 616,5 3 665,7 6 216,7 2 602,6 19,6 8,4 7 841,2 1 714,5

719,2 287,9 0,5 143,4

Daň z příjmů 733,14 520,52 1,68 342,90

VPÚ

53 416,7

41 101,1

12 315,6

1 485,8

2 463,12

35 395,0

25 769,0

9 626,0

1 191,6

1 925,20

10 996,5

9 397,8

1 598,8

166,9

319,76

5 837,3

5 103,9

733,4

84,3

146,68

1 188,0

830,5

357,4

43,0

71,48

12 612,4

10 783,9

1 828,5

171,5

365,70

36 116,3 127 830,7

25 791,4 95 370,4

10 324,9 32 460,3

505,6 3 313,8

2 064,98 6 492,04


Při zavedení jednotné daně z příjmů ve výši 20 % by bylo v roce 2009 odvedeno na daň z příjmů z provozování loterií 6.492 milionů korun, což je téměř 2x více, než kdyby bylo uchováno nynější „zdanění“ ve formě odvodu na veřejně prospěšné účely. Dle mého názoru by bylo vhodné, aby odvody na veřejně prospěšné účely byly zrušeny a byly nahrazeny daní z příjmů. Tato daň by byla příjmem státního rozpočtu a teprve odsud by mohla být tato finanční částka přerozdělována na sport, kulturu, neziskové organizace atd.. Tímto by se zabránilo tomu, aby společnost provozující hazardní hry odvedla povinný odvod na veřejně prospěšné účely, tzn. peníze převedla na účet neziskové organizace, kterou vlastně sama založila. Pokud by existoval fond, který by sdružoval odvody či daně z provozování hazardních her a následně potom je přerozděloval na veřejně prospěšné účely, mohlo by být zprůhledněno, kam skutečně míří odvody na veřejně prospěšné účely.

Vlastní práce

4.3.2

54

ČSSD

Slibuje prosadit nový loterijní zákon, který v souladu s evropskými pravidly posílí „transparentnost loterního prostředí a zvýší pravomoci státu a obcí regulovat podnikání v této oblasti“. Usilují o zveřejňování všech relevantních informací týkajících se použití výtěžku z loterií a sázek a také možnost, aby obce a města mohly závazně regulovat umístění heren včetně videoterminálů. Dále se snaží prosadit zvýšení povinného zákonného přípěvku na veřejně prospěšné aktivity o 15 % s tím, že tyto prostředky budou použity na podporu sportu a kultury. ČSSD také hodlá omezovat reklamu na hazardní hry. V této souvislosti výslovně uvádí omezení reklamy na sázení na internetu (ČSSD, 2010). V další tabulce je znázorněna výše příspěvků na veřejně prospěšné účely při zachování současné legislativy a při zvýšení odvodu o 15 %. Tab. 10

Přehled odvodů na veřejně prospěšné účely při zvýšení sazby o 15 %

(v mil. Kč) Vloženo

Vyplaceno

Příjmy ze hry

VPÚ

7 282,2 8 819,3 28,0 9 555,8

3 616,5 6 216,7 19,6 7 841,2

3 665,7 2 602,6 8,4 1 714,5

719,2 287,9 0,5 143,4

VPÚ (zvýšení o 15 %) 827,08 331,09 0,58 164,91

Loterie Kurzové sázky Bingo Kasina Technické hry celkem – z toho: Interaktivní videoloterní terminály Elektromechanická ruleta Internetová kursová sázka Ostatní technické hry VHP v kasinech

53 416,7

41 101,1

12 315,6

1 485,8

1 708,67

35 395,0

25 769,0

9 626,0

1 191,6

1 370,34

10 996,5

9 397,8

1 598,8

166,9

191,94

5 837,3

5 103,9

733,4

84,3

96,95

1 188,0

830,5

357,4

43,0

49,45

12 612,4

10 783,9

171,5

197,23

VHP v obcích

36 116,3

25 791,4

505,6

581,44

Celkem

127 830,7

95 370,4

1 828,5 10 324,9 32 460,3

3 313,8

3 810,87


Vlastní práce

55

Pokud by došlo k prosazení návrhu zvýšit příspěvek na veřejně prospěšné účely o 15 %, bylo by v roce 2009 odvedeno místo původní 3,3 miliardy korun přibližně 3,8 miliardy korun. Rozdíl není příliš velký, ale každé zvýšení nějakých povinných odvodů je samozřejmě jen k dobru. K dalším návrhům patří zvýšení pravomocí státu a obcí regulovat podnikání v této oblasti. Dá se říct, že na povolení na provozování loterií vzniká právní nárok, pokud osoba žádající o povolení splňuje veškeré podmínky stanovené zákonem a splňuje i speciální podmínky. Potom není důvod k tomu, aby povolení nebylo vydáno, což je dle mého názoru špatně. Česká republika by se měla inspirovat ostatními zeměmi EU, kde např. je povolen pouze určitý počet loterijních společností nebo dokonce existuje pouze monopol. Vyspělejší státy jsou si vědomy nebezpečí rozmachu hazardního průmyslu, proto drží toto odvětví velmi zkrátka nebo existuje již zmiňovaný státní monopol. Existence státního monopolu v ČR by byla nejlepší volba. Chceme přece hazard regulovat, a když už funguje, chceme z něj získat maximum. Také jsem toho názoru, že obce by měly mít maximální pravomoc v oblasti regulace hazardu na svém území včetně umístění videoterminálů. Představitelé jednotlivých obcí jsou si dobře vědomi toho, do jaké míry je v jejich obci hazard rozšířen, proto by měly mít možnost rychle reagovat na vyvíjející se změny hazardního průmyslu v jejich obci. Dalším klíčovým bodem je zamezení reklamy na hazardní hry, zvláště pak na sázení na internetu. Myslím, že hazardní hry mají samy o sobě dobrou reklamu, když na nás na každém kroku blikají neuvěřitelné sumy jackpotu. Také bych zakázala reklamy na pořady pokerových turnajů vysílaných přímo z Las Vegas, kde hrají největší pokeroví hráči (např. Gus Hansen) o neuvěřitelné částky, kdy sázka na jednu hru činí v přepočtu půl milionu korun i více. Tyto reklamy mohou „nehráče“ ovlivnit a přivést je tak k hazardním hrám. Vidina velké finanční výhry je mnohdy silnější než zdravý rozum. Sázení na internetu patří k velmi diskutovaným tématům hazardního průmyslu. Pro zopakování, dle naší legislativy je účast na zahraniční loterii zakázána. Mnohdy však není dodržována. Hráči mají na internetu různé přezdívky, tudíž není možné dohledat konkrétní osoby a zahraniční společnosti provozující sázky na internetu také mnohdy nejsou dohledatelné. Se sázením na internetu souvisí spoustu problémů např. daňové úniky, nedostačující identifikace osob, hazardních her se účastní osoby mladší 18 let atd., tudíž není třeba, aby byl ještě v televizi propagován tento typ hazardní hry. Osobně bych zakázala reklamy na veškerý hazard, není třeba na něj upozorňovat. 4.3.3

KSČM

Mezi hlavní body volebního programu KSČM rozhodně nepatřila otázka hazardního průmyslu. KSČM pouze zmiňuje hazard v pasáži o tom, jak chránit společnost před kriminalitou (věnovat zvýšenou pozornost prevenci kriminality, protidrogové prevenci, omezování heren, kasin a hazardních her).

Vlastní práce

4.3.4

56

VV

Jedním z bodů volebního programu Věcí veřejných bylo „Bezpečnost, omezení hazardu a jeho zdanění“. Tato strana podpoří novelu zákona o loteriích především v otázkách pravomocí obcí regulovat hazard na svém území. Tímto chtějí dosáhnout zvýšení bezpečnosti a ochrany především mládeže. Dalším vytyčeným cílem je zlepšit dlouhodobé financování sportu zdaněním hazardu. Loterie a hrací automaty navrhují zdanit plošně 20 %. Pokud by bylo zavedeno plošné zdanění ve výši 20 %, odvody na daních by vypadaly stejně jako v tab. 9 kapitola 4.3.1. 4.3.5

KDU-ČSL

KDU-ČSL, jako jedna z mála politických stran, ve svém programu nezapomíná ani na problematiku patologické hráčství. Varuje před gamblingem. Patologické hráčství staví na roveň závislosti na alkoholu nebo na drogách. Lidovci taktéž usilují o nový loterijní zákon, který by podle nich měl dát obcím konečné slovo při umístění hracího přístroje nebo videoterminálu na svém území. Chtějí také zakázat nepřetržitý provoz heren a sázkových kanceláři. Dalším návrhem je zřízení celostátního registru osob, které z vlastního rozhodnutí nebo z rozhodnutí soudu nemají do heren, kasin a sázkových kanceláří přístup a kterým nesmí být umožněna hazardní hra. Mělo by se podle nich zakázat hazardní sázení na internetu a reklama na všechny druhy hazardu. Má se zavést povinná identifikace návštěvníků kasin a milionový poplatek za licenci na každý nový hrací automat. Kdo umožní hru mladistvým, měl by o licenci přijít. Navrhují, aby se povinné odvody na veřejně prospěšnou činnost prováděly prostřednictvím jednoho fondu, který by měl veřejnou správu. Tím by byla zajištěna transparentnost a kontrolovatelnost využívání odvodů na veřejně prospěšné účely. Lidovci se věnují ve svém volebním programu z poloviny sociální problematice a z poloviny finanční problematice, což je na místě. Většina politických stran totiž řeší hlavně finanční stránku problému (zdanění, odvody, poplatky…), ale zapomínají i na socioekonomické dopady stále se rozvíjejícího hazardního průmyslu. Zákaz nepřetržitého provozu heren je podle mého názoru dobrý způsob, jak zčásti zabránit hraní pod vlivem alkoholu či drog. Je dokázáno, že tyto návykové látky jsou spouštěči hraní. Ve velmi pozdních až ranních hodinách hráči usedají ke hracím přístrojům v podnapilém stavu a mnohdy zde nechají celou výplatu. Stále věří, že vyhrají. Procitají ve chvíli, kdy jim zůstane prázdná peněženka. Toto může být počátkem agresivního chování a především kriminality, kdy se hráč snaží opět získat peníze. Jelikož je pod vlivem omamných látek, je ochoten získat peníze jakýmkoliv způsobem, mnohdy zachází za hranice zákona. Tady pak dochází ke krádežím, přepadením, vraždám atd.. Návrh ztráty licence při umožnění hry mladistvým je tvrdý, avšak by byl účelný. Ztráta licence je pro provozovatele daleko větší hrozba než pokuta v řádech tisíců korun, proto si myslím, že by takový zákon mohl

Vlastní práce

57

na provozovatele dostatečně zafungovat a konečně by bylo i v jejich zájmu, aby podřízení pracovníci v herně zabránili mladistvé osobě účastnit se hazardní hry. Od roku 2005 do poloviny roku 2009 bylo povoleno cca 38.000 videoloterních terminálů. Pokud by už v té době platil zákon, který by zavedl milionový poplatek za licenci, mohlo by si Česko přijít od roku 2005 na 38 miliard korun. 4.3.6

Strana zelených

Zelení podobně jako lidovci připomínají, že Česká republika se stala rájem hazardu. Chtějí proto prosadit nový zákon, který hazard povolí pouze v provozovnách k tomu vyhrazených (herny a kasina). Obcím umožní rozhodovat o tom, zda hazardu na svých ulicích poskytnou místo či nikoliv. Zákon by podle nich měl automaticky zakázat zřizování heren a kasin v blízkosti škol či zdravotnických zařízení a po vzoru Švédska zavést povinnou placenou registraci hráčů. Registraci přitom nezískají ti, kteří se léčí z chorobného hráčství, dlužníci nájemného nebo závislí na dávkách v hmotné nouzi. Plán zelených počítá s tím, že budou postihy za to, když provozovatelé umožní hraní bez registrace a chce také omezit nepřetržitý provoz heren, kasin, sázkových kanceláří a zastaváren. Zákon taktéž zavede progresivní zdanění i zpoplatnění tohoto druhu podnikání. Zajistí transparentnost a kontrolovatelnost využívání odvodů na veřejně prospěšné účely, zavede celostátní a veřejně přístupný registr těchto odvodů. Dále pak usilují zamezit střetu zájmů mezi provozovateli hazardu a příjemci odvodů na veřejně prospěšnou činnost. Navrhují vysoké finanční postihy za porušování zákona. Zabránit registraci hráčům závislým, dlužníkům nájemného nebo lidem, kteří pobírají hmotnou nouzi, je účinné z hlediska čerpání státního rozpočtu (sociální dávky, zdravotní výdaje, …). Koaliční zastupitelka Jasna Flamiková chtěla vykázat hazard z historického jádra města Brna a také z ulic v okolí škol a školek. Např. městská část Brno střed eviduje v roce 2008 dluh na nájemném 150 milionů korun. Velká část peněz, která měla být zaplacena na nájemném, končí právě v blikajících krabicích. Zabránit registraci lidem, kteří se léčili na patologické hráčství, je logické. Stát musel vydat několik desítek až stovek tisíc na léčbu jednoho hráče. Pokud by mu byla opět umožněna hra, znovu by mohl upadnout do závislosti, a tak by stát opět musel vynakládat prostředky na další léčbu, což je protichůdné. Také odchází ze státního rozpočtu dávky hmotné nouze a sociální dávky, které mnohdy končí ve výherních automatech. Státu se peníze vrátí ve formě poplatků a odvodů na veřejně prospěšné účely, ovšem však v daleko nižších částkách. Peníze mezitím projdou rukama provozovatelů hazardních her, ti si ponechají svůj zisk. Z toho vyplývá, že pokud by zákon dovoloval registraci všem hráčům, sám by tím podporoval hazardní průmysl. 4.3.7

TOP 09

Navrhují nový loterijní zákon, který významně posílí regulační pravomoci i vlastní příjmy obcí v této oblasti. Jako všechny ostatní strany i TOP 09 volá

Vlastní práce

58

po změně zákona v oblasti regulace hazardního průmyslu. Také chtějí, aby obce měly možnost rozhodovat o umístění hracích přístrojů na svém území. Hazardní průmysl nepatřil mezi hlavní pilíře volebního programu TOP 09. Všeobecně řečeno, hazard je třeba regulovat. Jsou politické strany, které se daleko důsledněji a detailněji zabývají problematikou loterijního zákona. Všechny klíčové změny byly již probrány v předchozích kapitolách.


59

5 Diskuse a doporučení Události roku 1989 se nevyhnuly ani hazardnímu průmyslu. Již na podzim roku 1990 přijala tehdejší Česká národní rada nový zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, kterým jednak končí monopol Sazky, jednak se otvírá nová epocha tohoto specifického druhu podnikání. To, zda bylo odstranění státního monopolu v tomto sektoru rozumné a správné, je věcí názoru. Je však zřejmé, že zák. č. 202/1990 Sb. měl a má celou řadu nepřehlédnutelných legislativních nedostatků a nejasností. Toho si byli vědomi i zákonodárci, kteří novelou č. 149/1998 Sb. reagovaly na některé obtíže loterního zákona. I přes dobrý úmysl a odstranění řady nedostatků nepřinesla tato novela tak zásadní změny, se kterými by se mohla společnost spokojit. Proto až dodnes řeší zákonodárci legislativní změny, které by přispěly k dokonalosti loterního zákona. Vzhledem k neustále se rozvíjejícímu hazardnímu průmyslu je třeba reagovat na stále se zlepšující technickou i technologickou vybavenost tohoto sektoru. I přesto, že Česká republika má nejvíce heren na hlavu na světě a je nazývána východním „Las Vegas“, nemá dosud zpracovanou žádnou socioekonomickou studii, která se týká hazardní činnosti. Neexistují tak ani žádné oficiální statistiky, které by sledovaly vývoj a jednotlivé ukazatele, které souvisí s hazardními hrami (sociální náklady, trestná činnost, zdravotní výdaje, finanční dopady …). Prvotně jsem navrhovala úplnou monopolizaci hazardního průmyslu tak, jako tomu bylo do roku 1989. Z mého pohledu by bylo žádoucí, aby stát držel hazard pevně ve svých rukách. Vzhledem k silně rozšířenému soukromému podnikání v oblasti hazardního průmyslu by bylo provedení návrhu monopolizace značně obtížné, proto by mohly být alespoň uzákoněny legislativní změny, které jsou popsány jak v předchozích kapitolách, tak v následujících odstavcích. Dílčí doporučení pro tu či onu oblast hazardních her jsou součástí jednotlivých kapitol vlastní práce. V této části bakalářské práce jsou shrnuty zásadní nedostatky systému zdaňování hazardních her v České republice a hazardního průmyslu vůbec a jsou zde stanovena doporučení pro ozdravení tohoto specifického prostředí. Po provedení analýzy příjmů a výdajů veřejných rozpočtů z provozování hazardních her mohu konstatovat, že současný zákon č. 202/1990 Sb., který upravuje provoz hazardních her, je skutečně nedostačující. Provozování hazardních her je pro podnikající soukromé subjekty v podmínkách současné legislativy České republiky značně výhodné. Mají daňové úlevy, přitom jejich příjmy se pohybují v řádech několika miliard korun ročně. Avšak provozování hazardních her je pro naši ekonomiku značně nevýhodné, protože podle odhadů činí dopady hazardních her na ekonomiku státu téměř 30 miliard korun ročně a výnos veřejných rozpočtů v posledním doložitelném roce 2009 je pouze


60

7 miliard korun. Z tohoto důvodu by bylo na místě, aby se příjmy veřejných rozpočtů vyrovnaly jejich nákladům, popř. je převyšovaly. Vzhledem k neustálému zvětšování schodku státního rozpočtu musí být náklady plynoucí z hazardního průmyslu financovány z příjmů provozovatelů hazardních her. Proto navrhuji, aby byly provedeny následující změny, které by zajistily větší příjmy z hazardu ke krytí jeho nákladů. Přikláním se k návrhu ODS, aby příjmy z provozování loterií a jiných podobných her byly plošně zdaněny 20 %. V konečném důsledku by to znamenalo, že místo výtěžku na veřejně prospěšné účely ve výši 3,3 miliard korun by v roce 2009 bylo odvedeno 6,4 miliard korun na daních z příjmů. Navrhuji, aby tato daň byla zčásti příjmem státního rozpočtu a zčásti byla rozdělena jako výtěžek na veřejně prospěšné účely. Tento výtěžek by sdružoval jeden centrální fond, tak jako navrhuje KDU-ČSL, a odtud by byl rozdělen mezi neziskové organizace. Tímto by byl systém přidělování výtěžku na veřejně prospěšné účely zprůhledněn a bylo by možné dohledat, kam peníze skutečně směřují. Také by se zabránilo tomu, aby společnosti provozující loterie odváděly výtěžek na veřejně prospěšné účely neziskovým organizacím, které samy zřídily. Plošné zdanění fixní sazbou by zabránilo nynějším daňovým únikům. Loterijní společnosti se štěpí na dceřiné společnosti, aby mohly účtovat o svých příjmech odděleně a spadaly tak do pásma s nižším procentním odvodem na veřejně prospěšné účely. Dalším způsobem, jak obohatit státní rozpočet, je zdanění manipulačního poplatku u kursových sázek. Tento poplatek činí 10 % sázky. Není zahrnován do tržeb ani není nijak zdaňován. Manipulační poplatek představuje pro provozovatele kursových sázek čistý příjem. V roce 2009 bylo na manipulačních poplatcích vybráno 882 milionů korun. Navrhuji uvalení 50 % daně na tento poplatek. Z toho vyplývá, že v roce 2009 by byl státní rozpočet obohacen o 441 milionů korun. Co se týká zákona, tak společnosti provozující kursové sázky nemají nárok tento poplatek vybírat. Jedná se o jakousi kartelovou dohodu provozovatelů kursových sázek a stát ji prozatím toleruje. Podle § 29 a 39 zákona č. 202/1990 Sb. odvádí společnosti provozující technické hry, kursové sázky a sázkové hry v kasinu 1 % z příjmů na státní dozor. Navrhuji odvody na státní dozor ve výši 1 % z příjmů pro všechny loterie a jiné podobné hry. Tímto by nebyly diskriminovány společnosti provozující pouze určitý typ hazardních her. Prostřednictvím tohoto návrhu by stát získal místo původních 166,4 milionů korun 324,7 milionů korun. KDU-ČSL navrhuje milionový poplatek za licenci na jeden nový hrací automat. Nyní jsou trendem videoloterní terminály. Od roku 2005 do roku 2009 jich bylo umístěno 38.000, tzn. 7.600 terminálů ročně. Pokud by tímto tempem rostl počet těchto terminálů, ročně by si státní rozpočet přišel na 7,6 miliardy korun. Dalším příjmem, který by obohatil státní rozpočet, je odstranění limitace správních poplatků. Společnosti, které provozují loterie více, by měly logicky i více odvádět na správních poplatcích, jelikož mají i vyšší příjmy a z hlediska státní správy jsou náročnější než společnosti menší. Dále usiluji o zvýšení pokut


61

za umožnění mladistvé osobě účastnit se hazardních her, a to až do výše 500.000 Kč, popř. jak navrhuje KDU-ČSL – ztráta licence na provoz hracího přístroje při umožnění hry mladistvé osobě. V důsledku nedostatku podrobných informací a statistik nemohu stanovit finanční dopady těchto změn. Rozdíl mezi příjmy a výdaji, které plynou z hazardu, dosahují v roce 2009 cca 23 miliard korun. Po uzákonění všech výše uvedených změn by státní rozpočet byl obohacen přibližně o 11,5 miliardy korun. Pořád ale vzniká rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 11.5 miliardy korun. Nemyslím si, že dojde k situaci, že by všechny navrhované změny byly prosazeny do zákona. Aby bylo docíleno minimálně rovnovážného stavu mezi příjmy a výdaji, je teď nutné se zaměřit na výdaje a snažit se je snížit o zmiňované 11.5 miliardy korun. Vlivem deregulovaného hazardního průmyslu v České republice se dostáváme na velmi vysoká čísla nákladů tohoto průmyslu. Proto je třeba provést legislativní změny, které by zajistily dostatečnou regulaci, a tak snížily náklady veřejných rozpočtů. Strana zelených navrhuje po vzoru Švédska zavést registraci hráčů. Registrovat by se nemohli lidé, kteří se dříve léčili z patologického hráčství, lidé pobírající dávky hmotné nouze a lidé, kteří dluží na nájmech v městských bytech. Tímto by byly ušetřeny náklady na případnou další léčbu patologického hráčství. S hráčstvím souvisí náklady jako např. vdovské důchody, sirotčí, neplacené výživné, soudní výlohy za trestnou činnost a spoustu dalších. Významným nedostatkem zákona č. 202/1990 Sb. je nemožnost regulace videoloterních terminálů. Nevztahuje se na ně zákon, nejsou u nich omezeny výše sázek, obce nemohou rozhodovat o jejich umístění. V případě, že obec chce bojovat proti hazardu, tak nemá vlastně žádné možnosti. Může zakázat výherní hrací přístroje, které po povolení Ministerstva financí budou na tom samém místě nahrazeny videoloterními terminály. Zde se otvírá prostor pro korupci při schvalovacích procesech, jelikož není nikde uzákoněno, kdy videoloterní terminál povolit a kdy zakázat. Udělení povolení závisí na uvážení Ministerstva financí. Téměř každá politická strana měla v letošním volebním programu bod, který se týkal možností obcí regulovat hazard na svém území včetně videoloterních terminálů. Po důkladném prostudování současné situace hazardního průmyslu jsem dospěla k názoru, že Česká republika hazard nepotlačuje, naopak ho podporuje daňovými úlevami, zákony, které se dají snadno obejít, a dalšími jinými výhodami. Rozšiřuje se nabídka her a loterií, která zákonitě podněcuje k vyšší spotřebě, ale stát zaujímá neutrální pozici. Můj postoj k této problematice je spíše kritický. Nevidím žádná pořádná opatření, která by přispívala k regulaci hazardního průmyslu. Snad ve všech letošních volebních programech, v některých více v jiných méně, jsem se dočítala, že politické strany mají zájem hazard regulovat. Dosud však nebyly žádné změny uzákoněny.

Závěr

62

6 Závěr V zemích, kde došlo k legislativnímu připuštění loterijního průmyslu, existují v zásadě dva možné přístupy k tomuto nezrušitelnému a nezničitelnému fenoménu. První postoj, reprezentovaný zejména USA, tvrdí, že herní aktivity jsou nemorální a zkažené, a pokud je stát vůbec připustí, pak se jejich provozovatelé musí podrobit podmínkám a omezením, která stát k legálnímu provozování tohoto podnikání určí. Podle druhého přístupu se jedná o podnikání sice specifického rázu, přesto však jde o jeden z legitimních druhů podnikání, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Toto pragmatičtější a reálnému životu bližší pojetí převládá zejména v evropských státech, Českou republiku nevyjímaje. Loterie jakožto služby mají zvláštní povahu. Při jejím posuzování nelze nebrat v úvahu morální, náboženské a kulturní aspekty loterií. Obecnou tendencí členských států EU je buďto zakázat nebo alespoň podstatně omezit loterie a zabránit tomu, aby se staly zdrojem soukromých zisků. Loterie v sobě obsahují vysoké riziko kriminálního nebo jiného závadného jednání s ohledem na částky, které lze vsadit, a na výhry, které lze vyplatit hráčům, zejména jsou-li provozovány ve velkém rozsahu. Loterie jsou motivem k finanční nezodpovědnosti, což může mít a zpravidla také má za následek morální a sociální rozklad zasahující i nezúčastněné třetí osoby. Na druhé straně mohou mít loterie také pozitivní aspekt, neboť mohou být zdrojem finančních prostředků pro financování sociálních, charitativních, sportovních nebo jiných dobročinných aktivit veřejného zájmu. Tato zvláštní povaha loterií opravňuje Českou republiku, ale i ostatní členské státy EU k tomu, aby měly dostatečnou rozhodovací pravomoc při posuzování míry restrikcí anebo i úplného zákazu provozování loterií, a to v zájmu ochrany veřejného zájmu a práv spotřebitelů. Cílem bakalářské práce bylo s využitím deskripce a analýzy současné stavu zdanění hazardních her a pokeru v České republice navrhnout efektivní opatření, která by na jedné straně eliminovala hraní hazardních her a současně na straně druhé zajistila co nejvyšší příjmy do státního rozpočtu. Na základě dosažených výsledků analýzy současného stavu zdanění hazardních her v České republice jsou formulována doporučení, která vedou k naplnění hlavního cíle bakalářské práce. Dílčí doporučení najdeme v závěru jednotlivých kapitol vlastní práce, shrnutí pak v kapitole 6 - diskuse a doporučení. Vzhledem k velmi vysokým ziskům loterijních společností je navrženo celkové zvýšení odvodů, daní, poplatků a pokut tak, aby těmito příjmy byly kompenzovány náklady, které plynou z provozování loterií. Zvýšení odvodů, daní a dalších poplatků přesto nepovede k vyrovnání obrovského nepoměru mezi příjmy a výdaji z provozování loterií, proto je třeba více regulovat hazardní průmysl za účelem snížení nákladů veřejných rozpočtů,

Závěr

63

zejména výdajů na potlačování průvodních negativních sociálních jevů, ale také např. zdravotních výdajů. Cesta, kterou se v České republice bude vyvíjet prostředí hazardního průmyslu, je zcela závislá na rozhodnutí vládních stran. Konkrétní návrhy politických stran byly představeny a analyzovány v kapitole 4.3 – navrhované legislativní změny a jejich možné dopady. Vzhledem k neustálému nárůstu prosázených peněz, rostoucímu počtu léčených patologických hráčů, vysokým nákladům hazardu a zvyšujícímu se deficitu státního rozpočtu, považuji návrh na celkové zvýšení odvodů a tvrdší regulaci hazardu za opodstatnělý.

Literatura

64

7 Literatura 7.1 1.

2. 3. 4. 5.

Publikace DVOŘÁK, T. Zákon o loteriích a jiných podobných hrách s poznámkami a souvisícími předpisy. Praha : Linde Praha a.s., 2003. 159 s. ISBN 80-7201437-4. LEVEZOVÁ, B. Kasino : příručka návštěvníka . 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2004. 160 s. ISBN 80-7321-132-7. PRUNNER, P. Psychologie gamblerství aneb Sázka na štěstí. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 273 s. ISBN 978-80-7380-074-1. SOBOTOVÁ, M.; JAVŮREK, J. Loterie a jiné podobné hry. Hronov : LORS, 1992. 94 s. ISBN 80-85246-04-X. TUČEK, J. Pokerové miliony : Historie a současnost největší karetní hry. První vydání. Praha : Mladá fronta, 2006. 189 s., 16 s. s barev. obr. příl. ISBN 80-204-1503-3.

7.2 Internetové zdroje 1.

2.

3.

4.

5.

6.

Aktuálně.cz [online]. 12. května 2010 [cit. 2010-11-29]. Volební programy 2010 - hazard. Dostupné z . ČTK. Čechů, kteří se léčí z gamblerství, přibývá. [online]. 08.09.2010 [cit. 2010-09-29]. Dostupné z . EurActiv with Reuters. EurActiv.com [online]. 7.6.2010 [cit. 2010-11-24]. EU court says countries can ban online gambling. Dostupné z . FLAMIKOVÁ, J. Strana zelených [online]. 2006 - 2010 [cit. 2010-11-21]. Nás se to týká - aneb co nás stojí hazard (kasina, herny, automaty). Dostupné z . KUBÁLKOVÁ, A.; BÍLKOVÁ, B.; MIKEŠOVÁ, Z. Dvorek.eu : (ne) obyčejné pohledy na Evropu [online]. 4.1.2010 [cit. 2010-10-24]. Situace hazardu v České republice. Dostupné z . KUBÁTOVÁ, Z. Hřebík do rakve Sazky a sportovních svazů: Vláda chystá vyšší zdanění hazardu. [online]. 6.8.2010 [cit. 2010-09-29]. Dostupné z .

Literatura

7. 8. 9.

10.

11.

12.

13. 14.

15.

16.

65

Ministerstvo financí České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-11-24]. Dostupné z . Pathologisches Glückspiel. [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Dostupné z . PETERKA, J. Lupa.cz [online]. 7.12.2007 [cit. 2010-11-24]. Bude cenzura jednou ze služeb informační společnosti?. Dostupné z . PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLILKY [online]. 2010 [cit. 2010-11-02]. Dostupné z . STADLER, J. Kvůli daňovým únikům z výher hrozí pokuty. [online]. 2009 [cit. 2010-11-11]. Dostupné z . Stát chce další příjem. Politici plánují zdanění pokeru. [online]. 2009 [cit. 2010-11-11]. Dostupné z . Stop Hazardu! [online]. 2008 [cit. 2010-10-23]. Dostupné z < http://www.stophazardu.cz/index.php/>. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Počet léčených gamblerů dle krajů. [online]. 7.10.2009 [cit. 2010-09-29]. Dostupné z . ÚZIS ČR. Aktuální informace č. 49/10. [online]. 19.8.2010 [cit. 2010-1121]. Dostupné z . ÚZIS. Počet lidí, kteří se léčí z gamblerství, roste. [online]. 09.09.2010 [cit. 2010-10-23]. Dostupné z .

7.3 Právní předpisy 1. 2. 3.

Novela zákona o loteriích č. 149/1998 Sb. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

4. 5.

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

Přílohy

66

Přílohy

Souhrnný přehled výsledků z provozování loterií 2009

67

A Souhrnný přehled výsledků z provozování loterií 2009 Tab. 11

Souhrnný přehled výsledků z provozování loterií v roce 2009

(v mil. Kč) Přehled výsledků z provozování loterií a jiných podobných her v roce 2009 Loterie Kurzové sázky Bingo Kasina Technické hry celkem z toho: Interaktivní videoloterní terminály Elektromechanická ruleta Internetová kursová sázka Ostatní technické hry VHP v kasinech VHP v obcích Celkem

Vloženo

Vyplaceno

Příjmy ze hry

Správní popl.

7 282,2

3 616,5

3 665,7

61,3

8 819,3

6 216,7

2 602,6

77,0

28,0 9 555,8

19,6 7 841,2

8,4 1 714,5

53 416,7

41 101,1

35 395,0

Státní dozor

Místní popl.

VPÚ

719,2 26,0

287,9

0,8 171,3

17,2

0,5 143,4

12 315,6

482,0

123,2

1 485,8

25 769,0

9 626,0

310,7

96,3

1 191,6

10 996,5

9 397,8

1 598,8

110,2

16,0

166,9

5 837,3

5 103,9

733,4

32,3

7,3

84,3

1 188,0

830,5

357,4

28,8

3,6

43,0

12 612,4

10 783,9

1 828,5

145,2

70,5

171,5

36 116,3

25 791,4

10 324,9

1 599,9

965,7

505,6

127 830,7

95 370,4

32 460,3

2 537,5

1 036,1

3 313,8

166,4

Zdroj: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/loterie_statistika_56219.html

Zdanění hazardních her v České republice

Recommend Documents