Záznam z celostátního školení notářů a jejich zaměstnanců pořádaném ve dnech 1. a 2.6.2009 v kongresovém sálu hotelu Černigov, Hradec Králové (Zvuk NK1) Předsedající JUDr. Martin Foukal: Já vás poprosím, kdybyste se trošku ztišili a, pokud ještě nějaká místa máte, tak abyste je zaujali. Pohledem na tento sál musím konstatovat, že je opravdu výjimečná akce, protože nikdy se nás nesešlo tolik, jako právě při této příležitosti. Když sedím tady za tímto stolem, tak není možné vidět na konec, připadám si jako u moře, protože na konci také je nekonečno. Ano, děkuji, tam na konci mává na mě někdo, ale když budu sedět, tak to neuvidím. Chtěl jsem tedy zdůraznit, že si vážím toho, za reprezentaci notářství, za prezidium, že jste přijali toto pozvání s takovouto odpovědností, protože si zřejmě všichni uvědomujeme, že se jedná o zlomový okamžik v naší notářské činnosti, zejména ve vztahu k dědické agendě. Samozřejmě část druhá, která nás čeká zítra, není o nic méně významná. Také na tu se přijede podívat na nás a pozdravit nás paní ministryně spravedlnosti doktorka Daniela Kovářová, přibližně kolem 10. hodiny tedy můžeme očekávat tuto výjimečnou návštěvu a příležitost se s ní setkat. Ještě vidím, že přicházejí někteří, takže počkáme. Když tak prosím zavírejte dveře. Děkuji. Využiji této příležitosti, abych dříve než se pustíme do odborných témat, vás seznámil trošku s aktualitami nebo s děním v poslední době, které se nás významným způsobem dotýkalo a nějakým způsobem jsme jako Notářská komora museli reagovat. K mnohým z vás se dostala informace a apel ze strany prezidia, abyste byli tak laskavi a zůstali v kontaktu nebo navázali kontakt s vašimi poslanci, politiky ve vašich regionech, protože jak víte, projednával se zákon o advokacii, ve kterém byl zakomponován jeden návrh. Pan poslanec Tejc z ČSSD tak předložil komplexní pozměňovací návrh k zákonu advokacii, který v ústavně právním výboru byl přijat jako základ pro projednávání, a zcela konkrétně v bodě č. 50, který měl být jako jeden celek hlasován, tak v § 25c se hovořilo o konverzi dokumentů, kterou by měli provádět advokáti. V § 25d potom bylo uvedeno, že advokáti mohou sepisovat listiny o právním úkonu s doložkou přímé vykonatelnosti. Toto znění samozřejmě vzbudilo v našich řadách velké obavy, zejména proto, že jsme si dovedli představit důsledky přijetí této úpravy. Byl by to průlom do činnosti notářů, zejména v oblasti sepisování veřejných listin, resp. s dopady, které takováto listina má, jako rozsudek soudu například, takže z tohoto pohledu jsme se začali aktivně bránit a výsledek znáte. Dopadlo to dobře za vaší pomoci. Dělali jsme, co bylo v našich silách, abychom argumentačně dokázali vysvětlit důvody, proč tato úprava je pro notáře nepřijatelná a že není jenom nepřijatelná pro notáře, ale že to je zásah do celé právní koncepce. Připomenu ovšem ještě jednu předcházející událost. V témže zákoně byl dříve koncipován § 20a, ve kterém bylo uvedeno, že advokát může zastupovat obě strany, což znamenalo vlastně něco obdobného, že by advokát mohl sepisovat – to byl určitý předvoj a signál, kam to má směřovat, takže by mohli tedy advokáti sepisovat listiny na úrovni veřejných listin, které sepisují notáři. Po diskusi se podařilo § 20a ze zákona o advokacii odstranit, ovšem následně po přerušeném jednání v ústavně právním výboru byl přednesen tento návrh, o kterém jsem již hovořil, a dopadlo to tak, jak jsem již uvedl. Takže ještě jednou děkuji.
Nicméně pan poslanec Tejc naznačil, že jeho iniciativy budou nadále pokračovat, a to zejména má na mysli v oblasti obchodního práva při zakládání a změnách společností s ručením omezeným. Nevidí důvod, proč by tyto kompetence měly náležet pouze notářům a vidí zde budoucnost a prostor pro advokacii. Argumenty, že od doby, kdy notáři převzali tuto činnost pod svoji odpovědnost, že bylo odstraněno korupční prostředí, o kterém se neustále hovořilo na Ministerstvu spravedlnosti a v médiích, že u obchodního rejstříku se tyto praktiky dějí, tak o tom dnes už nikdo vlastně nemluví, na to se zapomnělo velmi rychle, a co by to mohlo přinést, to zatím asi nikdo nedomýšlí. Nicméně je potřeba – proč to říkám – uvědomovat si, že žádné z činností, které notáři mají ve své gesci, odpovědnosti, tak že žádná z těchto činností není definitivní nebo nemusí být definitivní a že se velmi, velmi musíme snažit o to, abychom veřejnost jak laickou, tak veřejnou, tak mezi poslanci a politiky, abychom dokázali argumentovat tím, že odpovědnost jsme schopni unést. Konkrétně tedy teď to, co se chystá, to, co už je vlastně od 1. 7. realitou a proč jsme se tady sešli, to je další velký závazek a velká výzva pro notáře. Já musím uvést na úvod, že to nebyla naše iniciativa, byla to iniciativa ze strany Ministerstva spravedlnosti ve spolupráci se Soudcovskou unií. Pod politickým heslem odbřemeňování justice se připravil tento návrh, který velmi razantním způsobem prosazoval bývalý prezident Soudcovské unie doktor Jirsa a on vám toto může i dnes potvrdit. Tedy my jsme byli často napadáni ze strany různých ať už teoretiků, akademiků, politiků, že notáři zase si chtějí rozšířit své kompetence, pro sebe kompetence. Tak takhle to skutečně nebylo. Iniciativa vzešla odněkud jinud, takže já to říkám zcela veřejně, že my jsme přijali tuto výzvu, přijali jsme i ten apel ze strany Ministerstva spravedlnosti a konkrétně pana ministra Pospíšila, abychom pomohli justici, a dokonce jsme se stali do jisté míry i bezbrannými, protože pan ministr v určitém okamžiku prohlásil: a notáři za to nic nechtějí, to znamená, jinými slovy, že se ani nemění a nezměnil tarif. Takže přibude nám práce, přibude nám odpovědnost za stejné peníze, nicméně já se domnívám, že bychom se měli na to dívat trošku jinak. Měli bychom se na to dívat tak, že jsme zřejmě ve veřejnosti opravdu přijali, resp. unesli odpovědnost, která doposud na nás byla kladena, a my jsme na tuto výzvu reagovali i v tuto chvíli pozitivně, že jsme řekli ano. Další věc, kterou bych chtěl zmínit, a využívám této příležitosti je, abyste si nemysleli, že nemáme před sebou žádné další vize a perspektivy, mám tady vedle sebe po pravé ruce paní doktorku Kasíkovou, kterou tady vítám, a paní doktorka Kasíková, předsedkyně Okresního soudu Praha-východ a poradkyně ministra spravedlnosti doktora Pospíšila, nám nabídla spolupráci se Soudcovskou unií ještě ve dvou dalších případných oblastech, a to je pod projektem odbřemeňování justice možné dále vidět, například v oblasti opatrovnictví, resp. pomoc hendikepovaným osobám, ať už formou nějakých plných mocí preventivních nebo jinou formou, o té se budeme bavit, o tom budeme diskutovat. Vytvořila se taková komise, minikomise. Je to paní doktorka Šimková a paní doktorka Lorencová ze Soudcovské unie, dvě soudkyně, které se této oblasti věnují. A další zmiňovaná oblast byla případně nesporné rozvody. Uvidíme, jestli se nám podaří ve spolupráci s touto komisí a následně Ministerstvem spravedlnosti přesvědčit sebe i politiky, že to je správný směr, protože máme příklady ze zahraničí, že notáři v této oblasti působí a mohou projekt, který u nás byl přijat jako politická výzva – odbřemeňování justice, tak je možné realizovat i těmito cestami.
Když vzpomínám na doby na začátku našeho privátního notářství, nemohu nevzpomenout na doktora Jiřího Brázdu. Mnozí z vás ho znají nebo ho znali, mnozí z vás o něm slyšeli, někteří jste zaznamenali, že kdysi napsal populární knížku Notářský pitaval, která byla dokonce zfilmována. Byly to takové příběhy, které probíhaly jako televizní pořad. A já na něj vzpomínám proto, že právě 29. května 2001 (správně 1921) se narodil, takže slavil by teď s námi své 88. narozeniny, kdyby tady byl. On byl ten, který na závěr svého aktivního vystoupení na prezidiu Notářské komory nebo při příležitosti nějaké konference, teď si to přesně nevybavuji, měl takové vize, které se nám zdály v té době možná až utopistické. Byly to vize o tom, že budoucnost notářství je právě v moderních technologiích, že je potřeba se orientovat na tuto cestu směrem dopředu, protože viděl, že společnost se bude vyvíjet tímto směrem. Při zachování tradičních hodnot, které notářství nabízí, je možné nabízet je prostřednictvím technologií, které zrychlují oběh listin, zrychlují realizaci obchodů, zrealizují různé vize. Pan doktor Brázda prostě měl vize a my jsme si ještě tehdy neuvědomovali, jak tato realita je blízko a dnes, resp. zítra o tom uslyšíme více. Ještě, když se podívám za sebe tady, tak vidím různá loga. Připomíná mi to, že tady máme také své partnery. Jsem rád, že se mi podařilo zajistit prodej právnické literatury od nakladatelství Linde, která tady nabízí těm, kteří se nestačili připravit, koupit si ještě na poslední chvíli patřičné zákony. A v odpoledním bloku dostanou prostor pár minut, aby vás pozdravili, zástupci banky Unicredit a makléřské pojišťovací společnosti Renomia. Já si myslím, že jsem toho řekl na úvod víc než dost. Pokud jsem něco zapomněl, určitě se k tomu ještě vrátím. Ještě k dnešnímu programu připomenu, že by měla být přestávka zhruba ve čtvrt na dvanáct, jestli se dívám správně do programu, a potom bude oběd v určitém posunutém gardu. Bude přestávka po 13. hodině zhruba hodinu a půl, protože oběd se bude realizovat ve dvou cyklech. Nevím, jak to pan Andrle, zástupce tajemníka, tam zorganizoval, ale o to už se nebudu starat. To jistě pan tajemník zvládne. Předávám slovo doktoru Bílkovi, který bude řídit tuto dopolední část přednášky a celého programu. A já se těším na to, že se společně s vámi dozvím spoustu, spoustu zajímavých věcí a návodů, jak máme postupovat po 1. 7. 2009. Ještě bych chtěl na závěr, promiňte, ještě říct jednu věc, že vedle sebe mám pana doktora Fialu a jsem rád, že přijal pozvání, protože to je takový garant toho, že to, co tady budeme říkat, tak on z pohledu zkušeného soudce nám bude moct případně říct své závěry, své návrhy, jak bychom měli postupovat. A jsem rád, že zde mohu také přivítat zástupkyni Ministerstva spravedlnosti paní Ing. Koutskou. Děkuji. Vítám vás a ještě jednou přeji příjemné dopoledne, hezký celý den a hodně zážitků z odborných přednášek. Děkuji. (Potlesk.) JUDr. Petr Bílek: Kolegyně, kolegové, dobrý den. Já doufám, že se aspoň pokusíme naplnit Martinův předpoklad, že se něco dozvíte. A jenom takový trošičku obecný úvod. Já, když jsem dostal někdy v jarních měsících na starosti od vedení komory zajistit obsahovou náplň této akce, tak jsem z toho byl takový rozpačitý, protože jsem si říkal, ono se toho zatím moc neví, ale časem se to určitě zlepší a začátkem června už budeme vědět všechno, co potřebujeme. Opak je pravdou, takže berte toto vystoupení všech nás, kteří tady za katedrou stojíme nebo sedíme, spíš asi budeme sedět, trošku s touto výhradou, protože bohužel jediný jistý informační zdroj je novela občanského soudního řádu s tím, že navíc ještě částečně už je
novelizována a zase je něco v Senátu, to vám kolegové řeknou. Bohužel vůbec nejsou v nějaké definitivní podobě podzákonné předpisy, to znamená především jednací řád pro soudy a kancelářský řád. To je všechno ve stadiu zrodu, takže to, co se tady bude vykládat, vychází z jakýchsi posledních znění, která máme k dispozici a která rozhodně nemůžeme považovat za definitivní. Předpokládáme, že by to tak asi mohlo zůstat, ale nemusí to být pravda. Pokud jde o obsahovou skladbu, tak rozčlenění do nějakých podskupin v rámci programu máte před sebou. Já jsem si říkal, že rozhodně by měli nebo musí, bez toho to nejde, tady zaznít změny v právní úpravě ve vztahu k řízení o dědictví, a pokud jde o lektora, tak kdo jiný než pan doktor Fiala. Martin už ho představoval, takže myslím si, že nemusím dál. To je bez diskuse. Potom tady máme téma – já teď přeskočím na konec – a to bude velice aktuální, i když asi také ještě ne v nějaké definitivní podobě, téma Změny v součinnosti a způsobu komunikace mezi soudem a soudním komisařem. To je vlastně začátek, to bude trošku jinak a konec bude hlavně úplně jinak u dědického řízení. A tam je to pole neorané, takže myslím si, že se nám na to podařilo sehnat ideálního lektora, protože paní doktorka Kasíková je jednak předsedkyní Okresního soudu Praha-východ, a jednak je zároveň soudkyní, která se aktivně ve své rozhodovací pravomoci zabývala dědickým právem, je dědickým soudcem. Takže tady jednak odbornost, a jednak i organizační schopnosti, které jsou asi předpokladem funkce předsednické, takže si myslím, že tady zkrátka bychom se mohli dozvědět leccos užitečného. A teď k tomu nejhoršímu, protože my jsme se chtěli s kolegy zaměřit především na to, co bude po praktické stránce jinak v průběhu dědického řízení. Ne žádné nějaké velké teoretizování, ale jak se nám změna právní úpravy promítne do našich zažitých praktických postupů. A teď já jsem trošku váhal, jak vůbec toto pojmout, protože my jsme už měli takovou trošku generálku na našem regionálním středočeském školení v dubnu, a když jsem se to nějak snažil chystat, tak jsem zjistil, že samozřejmě se to musí konzultovat se soudci, ale já jsem zjistil, že jednak mají každý trošku malinko jiný názor, a že i tam je dost často nesoulad v představách, ale hlavně jsem zjistil, že oni neví, co my nevíme. Takže oni předpokládají, protože proces mají v malíku a vlastně celý život se tím zabývají v rámci své práce, že my to umíme, ale my ten proces zase tak moc neumíme. Takže nakonec jsem dospěl k závěru, že možná bude lepší, když vám o těchto procesních praktických změnách budou říkat notáři, protože notáři ví, co notáři neví. Takže vzniknul z toho takový kompilát z různých konzultačních schůzek a názorových směrů, který snad by vás mohl nějakým způsobem navést, ale opravdu to berte s rezervou, protože asi může být nebo dá se předpokládat varianta, že i co krajský soud, to možná jiný názor na leccos. Zkrátka berte to jako takový návod nebo úvod do problematiky a podnět k zamyšlení, jak by to asi možná mohlo být, ale především z hlediska praktických postupů. Teď vám představím zbytek lektorského sboru. Vedle mě sedí pan doktor Šešina, notář v Benešově, a ještě kousek dál pan doktor Svoboda, notář v Praze. S doktorem Šešinou jsme se domluvili, že bychom vám zkusili říct něco o praktických změnách v průběhu dědického řízení, a sice kolega od začátku do konečného jednání. Já bych měl konečné jednání a nějaké související úkony a pan doktor Svoboda byl tak hodný, že strčil hlavu do chomoutu problematiky doručování, kromě datových schránek, protože tomu bude vyhrazena zítřejší přednáška, a kromě doručování při jednání, anebo bezprostředně po jednání, což bych asi zmínil já
v rámci svého tématu. Takže zbylé způsoby doručování, protože v podstatě nikdo jiný k tomu nechtěl mluvit. Kolega Svoboda se toho ujal a určitě to bude mít přínos. Já už bych asi víc k tomu z hlediska obecného nemluvil. Chronologicky první by mělo být vystoupení pana doktora Fialy.
Změny v právní úpravě ve vztahu k řízení o dědictví JUDr. Roman Fiala: Dámy a pánové, dobrý den. Děkuji za vlídné uvítání. Současně bych chtěl říct, že tak, jak jsme se předběžně, a to nejenom dnes, ale i v průběhu poslední doby s doktorem Bílkem domlouvali na průběhu dnešního setkání, pochopil jsem z toho, že zřejmě více lidí bude mluvit o podobných tématech, že možná témata se budou překrývat, ale že to spíš bude ku prospěchu věci, aby se podařilo pojmenovat zejména některé sporné otázky, u kterých možná dnes spornost odstraníme, ale jsem přesvědčen, že zůstane spousta otázek ještě nezodpovězených, a zřejmě při setkání, které se uskutečnila ještě před tím, než určitá právní úprava vstoupila v účinnost a měli jsme si ji možnost při praktické činnosti ověřit, že to tak prostě je a nedá se s tím nic jiného udělat. V každém případě to podstatné, co se mění počínaje 1. 7., tak je ustanovení § 38 odst. 2. To hlavní by mělo být a to, o čem bychom se měli ne jenom bavit, ale čemu bychom se měli v průběhu všech úvah o všech otázkách vždycky vracet, je ustanovení § 38 odst. 2. Ustanovení § 38 odst. 2 má ve svém dnešním znění nebo ve znění, které se stane účinným 1. 7., převést na notáře veškerou práci v dědické agendě v prvním stupni. Když jsem slyšel poprvé, že takováto iniciativa se objevila a následně se realizovala, nemohu se ubránit tomu, abych neřekl, že jsem se trochu musel usmívat, když jsem si vzpomněl, jak někdy v roce 1992 se za účelem zrychlení dědického řízení dědická agenda privatizovala ze státních notářství na soukromé notáře a teď se pro účely zrychlení zase v plném rozsahu vrátí na notáře. Když si to ještě párkrát takhle předáme, tak bude tak strašně rychlá, že si dědici ani nevšimnou, jak prolétnou dědickým řízením. A možná se dočkáme i toho, že dědická řízení budou projednávána před smrtí zůstavitele. (Pobavení.) V každém případě jsem rozhodně nesdílel obavy nebo nervozitu některých kolegů, proč proboha se má dědická agenda v plném rozsahu přesunovat na notáře, jak je možné, že privátní notáři budou – byť jako pověření soudní komisaři – vydávat soudní rozhodnutí. Byl jsem překvapen, když jsme na sklonku loňského roku získali možnost podívat se na Slovensko na pozvání občanskoprávního kolegia Nejvyššího slovenského soudu, kde vlastně podobný vývoj proběhl, a musím říct, že tamní soudci byli ze situace opětného převedení agendy dědické v plném rozsahu na notáře daleko nervóznější než my a vznášeli více námitek. Já jsem hluboce přesvědčen o to, že vývoj, že se agenda dědická vrátila notářům i v rozhodovací činnosti, je vývoj logický a zřejmě správný. Nevím a nejsem schopen jistě pojmenovat, nakolik skutečně odbřemení justici a nakolik díky tomu, že notáři se ujmou dědické problematiky, začnou rychle probíhat obchodní spory a jiné složité občanskoprávní spory, ale to si myslím, že není podstatné. Podstatné je, že v dědickém řízení budou notáři se vší vážností a se všemi důsledky dělat všechny úkony, které v zásadě i dosud dělali, a myslím si, že se touto jednoduchou a praktickou cestou překlenou někdy dlouhodobě neřešitelné otázky vztahů mezi jednotlivými soudními komisaři a jejich soudci, v uvozovkách jejich soudci, na
okresních soudech, příp. jinými pracovníků soudů, kdy se mnohdy jen obtížně hledaly kompromisy v představách, jak má být dědické řízení vedeno, jak mají vypadat jednotlivá rozhodnutí vydaná v průběhu dědického řízení, případně na jeho konci tak, aby ti, kteří připravovali návrhy těchto rozhodnutí, měli pocit, že dostojí všem svým zákonným povinnostem, a současně vyhověli někdy oprávněným, někdy řekněme diskutabilním požadavkům jednotlivých soudů. V každém případě se nyní nad problematikou dědického řízení setkáváme za situace, kdy sice máme v rukou, jak říkal doktor Bílek, hotovou úpravu občanského soudního řádu, hotovou v uvozovkách, protože někde na půli cesty mezi dolní a horní sněmovnou našeho Parlamentu je novelizace ustanovení i týkající se dědického řízení, tedy ustanovení konkrétně právě paragrafu 38 odst. 2., k detailům se dostaneme později, ale i některých dalších ustanovení týkajících se dědického řízení, a samozřejmě zásadním způsobem také novelizující některé otázky související s doručováním atd. Nicméně dá se očekávat, že i tato novela do 1. 7. projde všemi potřebnými instancemi, takže nabude účinnosti v pravý okamžik a je v současnosti již veřejnosti dostupná, minimálně na stránkách Poslanecké sněmovny jako sněmovní tisk. Takže v tom, co budeme tady říkat, jsme se dohodli, že budeme vycházet ze stavu, který je nejenom podle novely, kterou už máme v rukou, ale i té, která je v běhu. Daleko složitější je to ovšem v situaci praktických prováděcích předpisů, které mají podobu jednak vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, tedy jednacího řádu, anebo ještě předpisu nižší právní síly, a tím je kancelářský řád, které sice jsou nižší právní síly než zákony, nicméně jsou to předpisy, které jsou pro vedení dědického řízení dosti potřebné. Všechno nasvědčuje tomu, že jednací řád i kancelářský řád v jakési podobě do 1. 7. bude na světě, takže bude alespoň dílem z čeho vycházet. Konec konců, ať už v jednacím nebo v kancelářském řádu bude z hlediska dědického řízení cokoliv, myslím si, že si s tím všichni poradíme, protože na anachronní a nevyhovující předpisy této právní síly jsme zvyklí a konec konců soudci, tedy i soudní komisaři při své práci vědí, že když je takováto podzákonná norma v rozporu se zákonem, že to pro ně problém není, protože budou postupovat podle smyslu a logiky zákona i tam, kde kancelářský nebo jednací řád buď neříká nic, nebo říká něco, co se se smyslem a obsahem zákona míjí. V každém případě jsme se minulý týden dohodli s paní ministryní spravedlnosti a následně i s doktorem Foukalem na tom, že bychom v poměrně krátkém časovém úseku poté, co vstoupí novelizované předpisy v účinnost, společnými silami dali dohromady několikačlennou komisi, která by se znovu zamyslela nad tím, co v jednacím řádu, který bude nebo který je v současnosti tvořen, není zcela v pořádku nebo spíš, co v něm chybí a zatím si úplně neumíme představit, že bude potřeba, že by se doplnění, příp. určitá úprava stávajícího jednacího řádu alespoň v rozsahu dědického řízení provedla a byla by potom řekněme bezbolestnou cestou včleněna novou úpravou těchto dvou podzákonných předpisů. Pokud se zmiňoval doktor Bílek o tom, že bude potřeba si jednotlivé procesní otázky vyjasňovat se svými okresními soudy, to je samozřejmě pravda. Je možné, že i tyto okresní soudy budou řešit společně otázky za pomoci odvolacích soudů. V každém případě bych ale chtěl zdůraznit, že Nejvyšší soud se bude tak, jak ve všech podobných případech dosud, snažit mít zásadní vliv na to, aby výklady, ke kterým dojdou jednotlivé obvodní a okresní soudy, případně jejich odvolací soudy, nebudou zcela rozlišné a protichůdné, ale abychom řekněme vývoj výkladů
jednotlivých procesních ustanovení vedli alespoň podobným, ne-li tak, jak by to bylo ideální, stejným směrem v celé republice. K tomu jistě bude sloužit pravidelné setkání odvolacích senátů dědických, ke kterému docházívá zpravidla koncem roku, kdy jsou kolegové zváni na Nejvyšší soud, a určitě se na podobné téma budeme bavit v počátku příštího roku, kdy bychom se měli v takovém rozšířeném kruhu odvolacích senátů sejít na půdě Justiční akademie. Ke všem těmto jednáním, jak už je to řadu let zvykem, budou zváni samozřejmě i zástupci České notářské komory tak, aby komunikace mezi justicí a justicí, tedy soudními komisaři, probíhala co nejjednodušším, nejpřímějším a nejsdělnějším způsobem. Současně si myslím, že máme dnes štěstí v tom, že řešíme otázky dědické, které jsou relativně méně problematické z hlediska jejich novelizace, než kdybychom se museli celou dobu věnovat tomu, čemu se sebevražedně rozhodl věnovat doktor Svoboda a další v souvislosti s doručováním datovými schránkami a vším, co se shrnuje pod elektronizací justice, protože si myslím, že tady si ti, kteří o tom mluví, mohou dovolit být podstatně méně jistí a rozhodně dnes je, byť právní úprava vstupuje v účinnost 1. 7., nejistot mnohem víc, nicméně určitý čas na rozdýchání všech problémů všichni budeme mít zřejmě až někdy do listopadu, kam až se posunuly lhůty k rozběhu všech těchto akcí. A pěvně věřím, že do té doby i justice bude alespoň dílem připravena organizačně na to, aby všechny tyto technické věci zvládala a bude disponovat i dostatečným vybavením jak hardwarovým, tak softwarovým, které by novou v tomto směru procesní úpravu zvládlo po stránce technické. Konec konců justice vždycky zvládne všechno, jen jí to třeba trochu déle trvá. Tak rozhodně i toto zvládneme. Je dobré, že soudní komisaři se na to nebudou moci dívat z povzdálí, ale že budou intenzivně prožívat s justicí všechny trampoty datových stránek a všeho ostatního a jistě všichni soudní komisaři jsou rádi, že se budou moci podílet na tomto společném velkém díle. Pokud jde o ustanovení § 38 a odstavec dva. Říkal jsem, že bychom při pohledu na něj a při postavení soudních komisařů v dědickém řízení měli vždy znovu a znovu měli mít na paměti toto ustanovení. V důvodové zprávě k novelizaci právě § 38 se říká něco v tom smyslu, co zde opakovaně zaznívá, tedy že soudní komisaři by měli být pány nad řízením dědickým v prvním stupni, a dělá se to proto, aby se soudům 1. stupně pomohlo v dědickém řízení. Vycházejme tedy při výkladu všech sporných ustanovení, a to nejenom občanského soudního řádku, ale i podzákonných norem, z toho, že skutečně všechnu práci v dědickém řízení, která by ve všech jiných řízeních měla patřit soudu, budou dělat soudní komisaři s výjimkami, na které pamatuje ustanovení § 38. Vykládejme výjimky restriktivně, řekněme tedy, že jenom to, co je pojmenováno v § 38 odst. 2 notáři nemohou dělat. Všechny ostatní činnosti notáři v dědickém řízení dělat mohou, a protože je soudní komisariát u nás obligatorní, tedy i musí. Obráceně ve vztahu k soudům – říkejme i ve vztahu k soudům, že není žádný důvod, abychom ať už s jakýmkoliv motivem se snažili soudním komisařům tuto činnost odebírat, dělat ji za ně, dělat ji třeba jinak, než by si soudní komisaři představovali. V tomto směru si myslím, že je na místě vykládat ustanovení především paragrafu 175a, b, zb atd. až po 175zd, které zůstávají ve vztahu k tomuto postavení soudních komisařů řekněme tak na půli cesty, nebo je vykládejme tak, že se týkají těch řízení nebo těch fází dědického řízení, kdy soudní komisaři sami nebudou moci vydávat rozhodnutí, nebo budou moci činit příslušná opatření, budou však připravovat i v těchto případech pro soudy příslušné podklady, příslušné návrhy rozhodnutí, příslušné návrhy opatření.
Myslím si, že tedy představa by měla být jenom taková, že poté, co matriční úřady sdělí svým příslušným okresním soudům, že někdo zemřel, tedy klasickým zasláním úmrtního listu, bude na soudech 1. stupně pouze tak, jak tomu bylo dosud, ale důsledně, že jenom zahájí dědické řízení, pověří notáře a odešlou notáři spis ke všem dalším úkonům. Nevzniknou-li další problémy, potom není žádný důvod, aby se spis dostával do rukou soudu 1. stupně jindy, než aby jej založil do spisovny, když to řeknu zjednodušeně, nebo aby mu byl předložen s podaným odvoláním proti rozhodnutí s tím, že bude připraven tak, jakoby spis již sám soudní komisař předkládal odvolacímu soudu, kdyby k tomu byl oprávněn, a bude jenom na soudu 1. stupně, aby se na věc kouknul a řekl si, jestli náhodou postupujeme ve smyslu ustanovení § 374 – odvolání nevyhoví, a pokud ne, jenom poslal celý spisový materiál na odvolací soud. Je jasné, že ustanovení § 374, které právě umožňuje takovýto přezkum rozhodnutí soudního komisaře soudcem 1. stupně, se dostalo do OSŘ jako výslednice různých složitých jednání a řekněme porodních bolestí toho, že se přenášela agenda i rozhodovací na soudní komisaře. Rád bych věřil tomu, že do budoucna se přesvědčíme, že ani toto ustanovení v OSŘ není zcela potřebné. Těžko hledám důvod pro to, proč má být rozhodování soudních komisařů stavěno naroveň rozhodnutím vyšších soudních úředníků apod. Domnívám se, že pro takovéto postavení notářů není žádný reálný důvod, ale berme to, že to tak prostě je, a já si zachovávám alespoň pro sebe, jak jsem již řekl, naději, že se takováto úprava časem ukáže jako nepotřebná. Pokud se jedná o postavení notářů při vedení dědického řízení a především při rozhodování, při doručování, o tom všem bude nepochybně mluvit podrobněji jak doktor Šešina, tak doktor Svoboda, tak doktor Bílek. V každém případě bych ale teď chtěl říct, a myslím si, že i potom si budeme třeba vzájemně tak trochu skákat do řeči a doplňovat se, případně odpovídat na dotazy, které budete v průběhu toho, co bude řečeno, vznášet. Chtěl bych říct, že velký otazník se stále vznáší nad tím, co všechno může být v průběhu řízení svěřováno jiným osobám, které povedou dědické řízení z pověření notáře – soudního komisaře. Myslím si, že definitivní řešení této otázky si vyžádá určitou modifikaci úpravy v úrovni zákona, tedy především asi notářského řádu nebo jiného příslušného právního předpisu zákonné síly. Není možné, aby se pochybnosti v tomto směru zřejmě přenášely do úrovně podzákonných norem, ať už to bude jednací řád, nebo to bude kancelářský řád. V každém případě soudní komisariát je ve smyslu § 38 i všech dalších ustanovení postaven tak, že je z hlediska soudního komisaře, konkrétního notáře dále nepřenosný. Pokud se v téže dědické věci vyskytuje více notářů, a teď nemyslím situace, kdy z nějakého důvodu přestal moci vykonávat soudní komisař svůj úřad nebo úkony v dědickém řízení a vystupuje na jeho místě zástupce, nebo se cestou dožádání provádějí některé úkony u dožádaného soudu a ten pověří některého notáře, aby tyto dožádané úkony provedl, tak tedy, aby v těchto případech se vycházelo z toho, že zásadní úkony, které soudní komisař v dědickém řízení činí, jsou především rozhodnutí, která jsou vydávána. A pokud je postaveno postavení soudního komisaře na nepřenosnosti jeho činnosti, a myslím si, že takovýto výklad je především ve prospěch notářů, ve prospěch určitého výlučného postavení notářů v dědickém řízení a jejich nezastupitelnosti, potom by byť i z pragmatických důvodů nemělo být příliš tlačeno na to, aby se úkony, myslím rozhodovací úkony, v nadměrné míře přenášely na osoby, kterým je svěřován výkon některých úkonů v dědickém řízení, tedy na všechny notářské koncipienty atd.
Zatím, byť jsme o tom až do posledních chvil zde diskutovali, bude moudré, abychom těmto osobám ponechávali k rozhodnutí jenom taková rozhodnutí, která se – stručně řečeno – nevyhotovují, která zůstanou jenom ve spise, v protokolu o jednání. Všechna ostatní rozhodnutí bychom měli vždycky dělat tak, aby je podepisoval soudní komisař. Myslím si, že důvody pro to jsou dva. První z nich je ten, že jsme-li na pochybách, kdo může ještě vydávat určitá rozhodnutí, a zda někdo jiný za něj může tato rozhodnutí vydat, potom vždycky bychom v opatrnosti měli vycházet z toho, že je má vydat ten, u koho je to stoprocentně jisté, abychom se do budoucna, nebo minimálně do doby, než zákonná úprava v tomto udělá pořádek, nedostali do situací, že budou jednotlivá rozhodnutí, vydaná někým jiným než soudním komisařem, zpochybňována s tím, že jsou nicotná, protože je vydal někdo, kdo k nim nebyl oprávněn. Z hlediska praktického potom, a k tomu se dostaneme určitě opakovaně při praktických pasážích týkajících se protokolace a vydávání rozhodnutí, usnesení, která se v dědickém řízení vydávají, včetně usnesení závěrečných, nemusí být za každou cenu vždycky vyhlašována u jednání. Pokud jednání vede někdo, kdo nemůže rozhodovat, nic nebrání tomu, aby jednání bylo skončeno a následné rozhodnutí bylo jenom vydáno, aniž bylo vyhlášeno. Na rozdíl od rozsudků není nezbytností usnesení, a to i meritorních, aby byla soudem vyhlašována. Pokud nejsou vydávána u jednání, nemusejí být vyhlašována. Z toho bude plynout celá řada dalších konsekvencí, o kterých zde v praktické rovině budou kolegové mluvit. Chtěl bych tedy říct, abychom při uplatňování nové procesní úpravy byli odvážní v tom, že soudní komisaři budou dělat veškerou činnost, která přísluší soudu 1. stupně, aby se smířili s tím, že budou dělat i úkony, které jsou nepříjemné a u kterých není pochyb, že je mají dělat; to jsou tedy všechna doručování atd., že budou dělat úkony, které nepochybně nemají rádi ani soudci 1. stupně, tedy přípravné úkony, jestliže jsou rozhodnutí napadána odvoláním, případně přípravné úkony, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu bude napadeno dovoláním, aby i v těchto všech případech dělali všechny úkony, které vyplývají z OSŘ pro soudy 1. stupně tak, aby připravili věc k předložení odvolacímu nebo dovolacímu soudu, a současně abychom byli opatrní v tom, když budeme zvažovat o experimentování při zjednodušování si práce, především přesunem práce na jednotlivé pracovníky. Myslím si, že jeden z nich jsem popsal a myslím si, že řešení, které se zatím nabízí, není nikterak problematické a myslím si, že v zásadě nepovede k ničemu, co by dosavadní chod notářských kanceláří nějakým způsobem zásadně měnil. Stále mohou dědická řízení provádět osoby pověřené ve smyslu notářského řádu notářem, který byl pověřen jako soudní komisař, a stále není nezbytné, aby jenom proto, že byla rozšířena pravomoc soudních komisařů cestou § 38 odst. 2, soudní komisaři stále byli přítomni v kancelářích, aby byli připraveni na to, vbíhat na dědická jednání a vyhlašovat rozhodnutí, příp. provádět některé další kuriózní kousky, aby se dostálo jakýmsi podivným výkladům požadavků občanského soudního řádu. Vycházejme z toho, že procesní předpis je předpis, který umožňuje komunikovat soudu s účastníky a účastníky mezi sebou navzájem a se soudem. Je to něco, co by se ve světě teorie řízení označilo jako norma, která umožňuje předvídat chování druhých v modelových situacích. Není to nic, co by mělo vztahy komplikovat, ale něco, co by je mělo učinit předvídatelnými. Navíc dědické řízení je nepochybně řízením nesporným, tedy není řízením, ve kterém se účastníci řízení, protože nebyli schopni spolu, když to řekneme nadsazeně, dostatečně komunikovat, a proto se musí podvolovat přísnému procesnímu režimu, aby se jejich hádka
vyřešila soudním rozhodnutím. Nesporné dědické řízení je tu od toho, aby soud deklaroval dědické právo po zůstaviteli v případě klasických dědických řízení, nebo v případě likvidace dědictví aby se postaral o to, že budou v přiměřené a rozumné míře vypořádány pohledávky zůstavitelových věřitelů za zůstavitelem, event. tedy za dědictvím, že v tomto dědickém řízení je soudní komisař někým, kdo je účastníkům řízení nápomocen v tom, aby skončilo tak, jak si představují, aby tedy dědici moudrému panu notáři nebo paní notářce sdělili, jak si představují, aby majetek po zůstaviteli mezi ně byl rozdělen, a pan notář v uvozovkách zařídí, aby se to tak stalo, aby tomu nebránily nejrůznější potíže a nejasnosti. Proto také v dědických řízeních řekněme nelze tak striktně a nelítostně trvat na limitech poučovacích možností soudů ve vztahu k účastníkům, ale myslím si, že je nejenom tolerovatelné, ale že je předpokládatelné a že je na místě, aby soudní komisaři účastníkům poskytli radu a konzultaci ve všech věcech tak, aby dědická řízení skončila k jejich spokojenosti a podle jejich představ. Že se to nepodaří vždycky, je jasné, ale jako princip si myslím, že je to na místě. Stejně tak si myslím, že je na místě, aby soudní komisaři moudře a uvážlivě řídili likvidace dědictví, které stále narůstají a nepochybně přibývat budou a ve kterých právě s novým postavením v dědickém řízení soudní komisaři budou mít mnohem zásadnější roli. Nepochybně k dílčím otázkám postavení notářů v likvidaci dědictví se dostaneme v dalším výkladu. To si myslím, že pro úvod a pochopení všech institutů, o kterých se tady budeme bavit, bylo na místě říct, a že bychom se snad měli, až každý z nás budeme si klást otázku, jak vyložit určité procesní ustanovení, že bychom si měli říct, proč vlastně soudní komisariát je nyní v této podobě, jaký je jeho smysl a účel, a podle toho si příslušné zákonné ustanovení vysvětlit. Pevně věřím, že se nám to podaří – jak notářům, tedy dnes v zásadě soudcům 1. stupně, tak i soudům, které budou vedle nich spolupůsobit v dědických řízeních v úrovni soudů 1. stupně, a že se nám cestou odvolacích soudů, se kterými si myslím, že nyní s ohledem na naše dlouhodobé a mnohaleté setkávání a koordinování činnosti snad podaří i tuto změnu v procesní úpravě překlenout a že se judikatura bude rozvíjet alespoň postupně v celé republice stejným směrem. Myslím si, že můžeme být na druhou stranu rádi, že nyní řešíme jenom tyto procesní otázky, protože ještě před pár měsíci bych řekl, že se zde budeme setkávat takto nad novou hmotně právní úpravou a horečně budeme přemýšlet nad tím, jak budeme vykládat leckteré hmotně právní instituty, což alespoň prozatím není naším úkolem, ani povinností. Tolik pro začátek. (Potlesk.) JUDr. Petr Bílek: Já bych předal slovo, aby to mělo předpokládanou chronologii, kolegovi Šešinovi, který by vám měl říct už ve vztahu k praktickým záležitostem takovou tu fázi řízení od zahájení do konečného jednání.
Změny v průběhu řízení do závěrečného jednání
JUDr. Martin Šešina: O paragrafu 38 nemusíme až tak dlouho mluvit. Jenom krátce bych se zastavil u výjimek, kdy se bude postupovat tak, jako dosud. Odst. 2 říká, že pověření se nevztahuje na žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině, to je první výjimka. Tam to platí jako dnes, že když bude notář potřebovat, tak se v této věci obrátí na soud. Ustanovení správce dědictví podle § 175f odst. 2. To také nemůže notář dělat, ale zase je tady novela novely, která to připustí a pouze tam bude asi zákaz, že nemůže notář pověřit funkcí správce jiného notáře, ale jinak to bude moci dělat. V každém případě a contrario zproštění funkce správce v kompetenci notáře bude. Pak další výjimka je zrušení usnesení o dědictví podle § 175v. To jsou případy, kdy se zjistí, že zůstavitel žije; já jsem se s tím nikdy nesetkal, a vydání potvrzení - § 175z odst. 1 o tom, že nenáleží, její projednání do pravomoci našich soudů. Toho nebývá také zase tolik. K § 38 odst. 2 se vztahuje § 175zd. Ten se jaksi nemění, jenom chci upozornit, a myslím, že doktor Fiala o tom také říkal, že tam, kde notář v těchto výjimečných případech bude pracovat, bude postupovat tak, jako dosud, to znamená, připraví všechny podklady potřebné pro vydání usnesení. A tady je zásada jako dosud, že pokyny soudu v těchto věcech, kdy pro něj připravuje návrhy usnesení, jsou pro notáře závazné. Jinak notář je skutečně svým pánem, nebude mu do toho nikdo mluvit a ponese si také odpovědnost za řízení. Samozřejmě to otevírá určité svobodnější možnosti, např. v partii o oceňování majetku o tom můžeme mluvit. Chtěl bych ještě připomenout, o čem dále bude ještě rozhodovat soud. Doktor Fiala řekl jasně zahájení řízení, na tom se nic nemění, to bude jako dosud. Pak je tady, když jsem tak procházel OSŘ, paragraf 12. Tam například je přikázání věci z důvodu vhodnosti. Tam samozřejmě to je zase neměnné, budou o tom rozhodovat soudy. Paragraf 17a OSŘ o vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře rozhoduje soud, který notáře provedením úkonu pověřil. A o vyloučení notářských koncipientů, kandidátů a jiných zaměstnanců rozhoduje soud, který pověřil notáře provedením úkonu soudního komisaře. Takže i tady to bude věcí rozhodování soudu. Pak bych připomněl § 37 zákona o rodině, to je ustanovení kolizního opatrovníka. To také nebude notář dělat, to bude dělat opatrovnické oddělení. Myslím, že jsme se při přípravách shodli, že tady by notář měl podat návrh soudu na ustanovení kolizního opatrovníka přímo, ne tedy přes dědické oddělení. Paragraf 175zd OSŘ. Prodej mimo dražbu při likvidaci dědictví může notář uskutečnit jen se souhlasem soudu, čili tady je další styčný bod. A o autoremeduře vůči usnesením soudního komisaře podle § 374 odst. 3. už se doktor Fiala zmínil. Takže to jsou případy, kdy ještě bude rozhodovat soud, kromě výjimek v § 38 odst. 2. Co se týče spolupráce se soudem, k ní pár slov. Tady prosím vás bych se jenom krátce zastavil u vyhlášky o jednacím řádu pro soudy. Nevím proč vyhláška změnila paragraf § 74, kde se říká: po zahájení řízení pověří soud příslušného notáře podle § 99, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví a postoupí mu spis. Nové znění vyhlášky říká: soud předá notáři, kterého pověřil provedením úkonů v řízení o dědictví jako soudního komisaře, bezodkladně příslušný spis. Já, pokud se někdy v této části přednášky zmíním o takzvaném, je to takový můj výraz, cizelování, tak toto je bych řekl typický případ. Prostě totéž se řekne jinými slovy nebo se nějaké slovo přehodí nebo něco se přidá, ale podstata je stejná. Takže ve skutečnosti § 74
v novém znění nepřináší nic nového, pouze navíc ještě je tam vloženo slovo bezodkladně předá příslušný spis. V návrhu je takový důležitý poukaz v odst. 2 paragrafu 74 návrhu vyhlášky o jednacím řádu. V odst. 2 se říká: pro činnost soudního komisaře se použijí přiměřeně ustanovení části 4. až 6. Takže tady bych doporučil vaší pozornosti ustanovení paragrafu 9 až 33 vyhlášky – nové. Jinak dál tady se v návrhu vyhlášky hovoří o tom, jak postupovat, když je notáři ustanoven zástupce nebo náhradník, takže to vlastně se jenom upravuje, tato možnost se tady rozvádí. Nebudu to celé číst, protože vlastně v těchto ustanoveních se rozvádí ustanovení § 175zc a nic tak nového se tam neobjevuje. V § 95 pak je předání spisu soudu po vyřízení. To je zase to samé, akorát že se to má udělat bezodkladně. Důležité je i novelizované znění § 50l OSŘ o úřední desce a k tomu potom je třeba citovat § 74 jednacího řádu pro soudy v odst. 4., kde se říká: stanoví-li zákon, že rozhodnutí nebo jiná písemnost mají být vyvěšeny na úřední desce soudu, předá soudní komisař takovou písemnost dědickému soudu k vyvěšení, a to v písemné i elektronické podobě. Jak říká kolega, nepředpokládá se, že by notář měl svou úřední desku. Čili bude používat úřední desku soudu. Kdy to přichází v úvahu? Namátkou je to § 468 – vyhláška o vyrozumění dědice neznámého pobytu a neznámého dědice o dědické právo, § 175n OSŘ – výzva věřitelům, aby oznámili své pohledávky, § 175z OSŘ – nenáleží-li projednání dědictví do pravomoci soudu ČR. To jenom tak jsem vybral namátkově. A potom k úřední desce je ještě dobré prostudovat § 3a a 3b kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy, kde jsou ještě další podrobnosti. Takže s úřední deskou je to další takový moment, kdy budeme spolupracovat se soudem. Pokud se týče výjimek k § 38 odst. 2, to znamená případy, kdy notář bude sice pověřen, ale bude pro soud připravovat návrhy usnesení tak, jak dosud, tak tady se mění stávající znění § 93, přenáší se do § 91, kde se říká: má-li soudní komisař připravit pro dědický soud návrh usnesení, předá spis – a teď je to důležité – a návrh usnesení v elektronické podobě tomuto soudu. Dosavadní znění, paragraf 93, hovořilo o elektronické podobě usnesení, pokud se na tom soud a soudní komisař předem dohodnou, kdežto vyhláška uvažuje, že to bude povinně v elektronické podobě. Další takový styčný bod se soudy je upraven v § 110 a násl. – úschovy. Tam se říká, že soudní komisař přijímá úschovy v souvislosti s prováděním úkonů v řízení o dědictví, a za a) se říká: peníze v jedné věci přesahující 20 tis. tak, že je uloží na běžný účet dědického soudu u banky. Takže tady ne na svůj, ale na běžný účet soudu, jestliže suma přesahuje 20 tis. Dnešní hranice je níž, je na 2 tisících korunách. Další otázka spolupráce se soudem je v oblasti dožádání. Tady je potřeba se podívat na § 39 OŠR a na § 263 kancelářského řádu pro soudy. Tady nevím, možná že mi někdo bude oponovat z kolegů, přikláním se k přímému poslání spisu. Samozřejmě nebude možné si vybrat soudního komisaře, ale soud, čili dožádání bude provádět soud, ale není snad důvod, aby notář napřed svůj spis dal svému soudu a ten, aby to posílal dožádanému. Čili mělo by se to vyřešit přímým posláním. To jsou další styčné body, kdy budeme pokračovat ve spolupráci se soudy. Zaměřil bych se, pokud ještě máme chvilku času, na to, od kdy bude nově postupováno v řízení o dědictví. Přechodná ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. říkají, že v řízení o dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle nových paragrafů 38 a 175zd. To neplatí, pověřil-li soud
notáře provedením úkonů v řízení o dědictví přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy před 1. 7. 2009. Zdá se ovšem, že novela novely, která je v běhu, to změní a že tedy zřejmě notář od 1. 7. 2009 už vyřídí novým způsobem všechny věci, které u sebe má, ale to se ještě uvidí. Dá se to předpokládat. Současně v novele č. 7/2009 Sb. je v bodu 9 také řečeno, že při likvidaci dědictví se postupuje podle občanského řádu ve znění tohoto zákona, i když zůstavitel zemřel před 1. 7. 2009. Čili počítá se už dneska, že likvidace, které notář dělá, tak po 1. 7. bude dělat už také po novu, byť byl pověřen před tímto datem. JUDr. Roman Fiala : Já bych chtěl jenom upozornit, že lze očekávat, že spisy, které soudy 1. stupně nevyřídí a které byly předloženy soudními komisaři teď nebo budou ještě předloženy do konce června, se budou zřejmě vracet soudním komisařům s tím, aby pokračovali ve věci už sami, protože domnívám se, že soudy 1. stupně… JUDr. Jiří Svoboda : Jestli můžu, já bych k tomu něco málo doplnil. Jednak novela novely, o které hovořil tady doktor Šešina a doktor Fiala, je sněmovní tisk č. 559 a bude na pořadu jednání Senátu od 17. června. Takže opravdu s vypětím všech sil je možno předpokládat, že by to mohlo nabýt účinnosti od 1. července, ale bude to jen tak tak. Co se týče přechodných ustanovení ke kancelářskému řádu pro soudy, tak je tu bod osm, kde se navrhuje, že jestliže soudní komisař předložil soudu dědický spis s návrhem na usnesení soudu podle stávajícího § 175zd ve znění účinném do 1. července a soud do konce června 2009 nevydá navrhované usnesení, vrátí věc soudnímu komisaři k vydání usnesení. Tam je jediná výjimka, že to neplatí v případě usnesení podle § 175f odst. 2 věta za středníkem, což ale v naprosté většině případů nebude přicházet do úvahy. A další přechodné ustanovení se týká vedení rejstříku. Do nového rejstříku ND se od 1. července 2009 zapisují nové věci, ve kterých byl soudní komisař pověřen, a rejstřík bude trošku nově vypadat. Na první straně se přehodí pouze sloupce 3 a 4, to znamená, nejprve bude spisová značka dědického soudu a potom budou údaje o nebožtíkovi. Teď je nejprve je údaj o nebožtíkovi a potom je spisová značka soudu. Potom se druhá strana zcela změní. Odpadnou tam položky jako výše odměny a výše přiznané odměny. Namísto toho tam bude datum, kdy to nabylo právní moci, potom datum předání spisu na soud a poznámky. Čili od 1. července, pokud nám věc nově napadne, tak se má postupovat podle tohoto nového vzoru rejstříku ND. Věci pravomocně neskončené, zapsané v dosavadním rejstříku ND se povedou až do jejich pravomocného skončení, nejdéle však do konce roku 2009. Věci ještě pravomocně neskončené na začátku roku 2010 se přenesou celým zápisem do nového rejstříku ND před věcmi, které napadnou v tomto roku. To jenom na upřesnění. JUDr. Petr Bílek : Já bych ještě jenom pár slov před přestávkou k problému s předáváním a vyřízením spisů v červnu. Tam je potřeba si uvědomit, že soudu od 1. 7. zaniká pravomoc rozhodnout, on už nemůže, ale já nechci vykrádat téma paní doktorce Kasíkové, která určitě řekne k tomuto daleko víc než my. Ještě jenom bych chtěl pro vás informaci, kolega Svoboda je u zdroje se Zdeňkem Ryšánkem, odvádějí ohromný kus práce na kooperaci Notářské komory při tvorbě jednak jednacího řádu, a jednak kancelářského řádu, tak on informace má úplně čerstvé. Dokonce v pátek jste tam snad ještě něco měli minulý týden k tomuto
tématu, takže informace jsou takové, jaké jsou, ale furt to není schválené. S touto výhradou se dozvídáte absolutně aktuální záležitosti. Přestávka kolik? 25 minut. (Přestávka.) (Po přestávce.) (Zvuk NK2) Předsedající JUDr. Martin Foukal : Můžeme pokračovat. Já chápu, že kapacita občerstvovacích stanic a toalet je omezena a asi není připravena na takovýto počet účastníků, ale já vás poprosím, kdybyste to vzali na vědomí a pokud je pauza, tak abyste se podle toho snažili zařídit, abychom co nejrychleji se zase mohli vrátit zpátky k našim tématům, kvůli kterým jsme se tady sešli. Já předávám slovo znovu Petru Bílkovi, který bude pokračovat v řízení tohoto školení. Prosím. JUDr. Petr Bílek: Já se pokusím řídit, ale je tu dost hluk, takže zkuste už se zklidnit. Opravdu prosím vás zkuste dodržovat časy, které si říkáme, protože je nás tady strašně moc, a když se časové limity přestávek budou natahovat, tak to prostě nestihneme. Buďte vnitřně disciplinovaní. Já jsem tady byl teď ještě jednou kolegyní pověřen další funkcí nad rámec řízení této debaty. Někdo prý si nechal brýle na stolečku a jsou to nějaké Versace. Ještě tady máme úschovnu ztracených předmětů. Snad to bylo poslední. Pokračovat bude Martin Šešina. JUDr. Martin Šešina: Já bych zase navázal na doktora Fialu v otázce, kdo je oprávněn vydávat a vyhlašovat usnesení. V zásadě bylo řečeno, že je to soudní komisař. Vyhláška k tomu přidává jeho náhradníka, zástupce, společníka nebo notářského kandidáta, který byl Notářskou komorou ustanoven k zastupování notáře. Čili to jsou osoby, které mají pravomoc vydávat usnesení. Budu o tom dále mluvit. Je tady pak § 103 o pracovnících notáře. Odst. 1 zachovává v podstatě stávající stav u koncipientů a dalších pracovníků, které zase je možno pověřit prováděním přípravných a dílčích úkonů v řízení o dědictví, zejména lustrování, sepisování protokolů o předběžném šetření, protokolů o zjištění stavu obsahu závěti nebo listiny o správě dědictví. Tady se nic nemění. Odst. 2 potom říká, že notář může písemně pověřit – a teď se tady říká notářského koncipienta; tady se zase plýtvalo slovy – který je u něho v pracovním poměru. To se deklaruje samozřejmě. Neumím si představit, že bych pověřoval někoho, kdo u mě není v pracovním poměru; a vykonal notářskou praxi delší než jeden rok, dalšího pracovníka notáře, zase je-li v pracovním poměru, složil kvalifikační zkoušku a jeho pracovní poměr u notáře trval alespoň pět let a notářského kandidáta, zase který je u něho v pracovním poměru, aby prováděli úkony v řízeních o dědictví, a teď je tady to důležité, s výjimkou rozhodování ve věci samé. A to je trošičku problém, co to vlastně je rozhodování ve věci samé. Tady by asi spíš byla na místě přednáška doktora Fialy. Já jenom přečtu jenom z jednoho judikátu právní větu, kde se říká: pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládána jako věc, která je tím předmětem, pro který se řízení vede. V řízení o dědictví jde o to, aby rozhodnutím soudu byly deklarovány právní vztahy vzniklé v důsledku smrti zůstavitele. Věcí samou jsou zde práva a povinnosti majetkové
povahy ve svém souhrnu tvořící dědictví po zůstaviteli. Čili mezi takováto rozhodnutí se řadí samozřejmě všechny závěrečné výroky, včetně rozhodnutí o nákladech řízení. K tomu se také počítá samozřejmě i usnesení podle § 175k odst. 1 a 2. A je otázkou, jaká všechna další usnesení by tam ještě mohla patřit. Je to, říkám, otázka výkladu i otázka teorie. Faktem je, že pro začátek si, už to tady pan doktor Fiala jasně řekl, že rozhodnutí by měla být v kompetenci notáře a že je to nepřenosné. Myslím si, že z usnesení, která snad by snesla pracovníky, kteří jsou uvedeni v § 103 odst. 2, jsou usnesení, která se vydávají o vedení řízení, to je odročování za účelem vyhlášení usnesení, odročení za účelem doplnění řízení, myslím si, že bychom tam mohli dát i rozhodování o návrzích na doplnění protokolu a námitkách. Komentář říká, že takovým usnesením je ustanovení znalce - § 127 odst. 1 s tím, že tam se většinou ukládá záloha, čili nějaká povinnost, navíc se to doručuje atd., takže to asi také nemůžou vydávat. Myslím si, že by mohli požádat o předvedení, když v nějaké věci by to bylo potřebné a možné. Vykázání z jednací místnosti § 54, když tam někdo zlobí, a prominutí pořádkové pokuty, to také by snad mohli udělat. A pak je tady ještě nějaké usnesení v § 120 odst. 1 a 138 odst. 1. JUDr. Roman Fiala: Já bych jenom rád doplnil, protože mě tak trochu doktor Šešina vyvolal, že obecně, i když je v předpise, ze kterého citoval doktor Šešina, uvedeno rozhodnutí ve věci samé, pomineme-li to, že by se zřejmě správně měla rozlišovat rozhodnutí ve věci samé a o věci samé, tak abychom si tímto nekomplikovali život, rozhodnutí, které citoval a které ve vztahu k dědickému řízení vysvětluje, co je věcí samou, je citace z rozhodnutí, které ještě před novelou, která upravovala dovolací řízení tak, jak bylo vedeno do roku 2000 a od roku 2000, tedy která upravovala určité kompetence dovolacího soudu, a pro tyto účely byla použita formulace, která byla citována ve vztahu k obnovám řízení, tak obecně Nejvyšší soud vychází z toho, že v dědickém řízení je z hlediska procesního, tedy i z hlediska dovolacího přezkumu, tedy i z hlediska těchto všech výkladů, věcí samou v zásadě každé rozhodnutí, kterým se nějakým zásadním způsobem ovlivňují práva účastníků. Z hlediska dovolacího přezkumu jste si možná všimli, že postupem času jsme pojmenovávali celou řadu rozhodnutí, tedy citovaných podle § 175k odst. 1, 175k odst. 2, ale budou to nepochybně i všechna rozhodnutí o obvyklých cenách, tedy § 175l, 175o, rozhodnutí vydávaná v likvidaci dědictví, jako nařízení likvidace dědictví a rozvrhové usnesení, takže to jsou všechno usnesení, která jsou z hlediska procesního ve věci samé, tedy je do nich dovolání přípustné. Možná je na místě přiznat, že Nejvyšší soud je v tomto směru tak trochu motivován i tím, že se s dovoláním dostane jen do potvrzovacích rozhodnutí ve věci samé, a když chce do těchto rozhodnutí mít co říct, tak jinou cestu nemá, takže je v tom možná i trochu pragmatiky, ale myslím si, že to není na závadu. Nicméně ať už podrobíme tuto normu jakémukoliv jazykovému výkladu, měli bychom být pamětlivi, za prvé, toho, že v současné době se rozrůstá počet předpisů, které obecně jazykový výklad nesnesou, a je potřeba používat především zdravý rozum při výkladu právních předpisů, a v každém případě si myslím, že opatrnost při používání pověření pracovníků notářské kanceláře při vydávání rozhodnutí je v této souvislosti na místě minimálně do té doby, než bude otázka možností pověřování pracovníků notářské kanceláře v souvislosti se soudními komisariáty vyřešena normou na úrovni zákona. Do té doby si myslím, že není důvod zbytečně vše tlačit do toho, že mohou vydávat rozhodnutí notářem pověření pracovníci, protože konec konců dosud ta rozhodnutí také nevydávali, takže proč bychom teď najednou chtěli za každou cenu ze dne na den to všechno nějak vyřešit.
JUDr. Martin Šešina: A abychom pokročili, tak se zmíním o některých dalších změnách. Například podíváme-li se na předběžné šetření, tam celkem nic tak zásadního není. Paragraf 81 tam víceméně cizeloval jenom zase, kde tedy se hovoří, že v rámci provádění předběžného šetření soudní komisař provede výslech osoby, která je informována o osobních poměrech zůstavitele, jeho majetku a dluzích a vyhotoví o tom protokol. Takže nic nového pod sluncem. Samozřejmě tam je otázka možného zastavení pro nemajetnost nebo s vydáním nákladů pohřbu. Paragraf 175h. Tam, kdybych to potom svedl, ať to dořeší doktor Bílek v rámci své části přednášky, protože tady je otázka diskutabilní, jestli by bylo možno, aby to pracovníci, kteří výslech provádějí, mohli vydat. V podstatě jsme se tady shodli před přednáškou, že by to nemělo být v jejich pravomoci. Co se týče změn v lustracích, tak tady § 175c OSŘ v odst. 1 – nic nového. To je lustrace závětí a listin o správě dědictví. Nově se tady zavádí v odst. 2: soud zjistí, zda v evidenci manželských smluv jsou evidovány smlouvy o rozšíření nebo zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů, smlouvy o vyhrazení vzniku SJM ke dni zániku manželství uzavřené mezi manželi nebo mužem a ženou, kteří chtějí uzavřít manželství a jejichž účastníkem byl zůstavitel, jakož i to, u kterého notáře jsou uloženy. Čili to je vlastně lustrace nová. Reaguje na to návrh vyhlášky o jednacím řádu v § 75, kde jednak v odst. 1 říká, že lustrování v centrální evidenci závětí provede soudní komisař neprodleně po převzetí spisu, a zjišťování v centrální evidenci manželských smluv provádí až na základě výsledků předběžného šetření. To je logické, protože napřed se musí zjistit, jestli byl vůbec ženatý atd., takže pak teprve, aby se zbytečně nelustrovalo předem i v případech, kdy to není zapotřebí. Já bych ještě upozornil na další takovou lustraci, která není předepsána, o které se mluvilo velmi vážně na jednání v únoru; tuším, že to bylo v Kroměříži, kde jsme se sešli někteří notáři se soudci, a tady pod gescí doktora Fialy jsme vlastně tři dny bádali nad touto novelou. A tam se říkalo celkem bych řekl velice správně, že by se měla věnovat pozornost insolvenčnímu zákonu, byť je to parádní grafomanský předpis, má asi 433 paragrafů, takže se grafomani na něm vyřádili. Nicméně když se prokoušete k některým paragrafům, dospějete k závěru, že je to velice důležité znát, alespoň to podstatné pro naši práci. Upozornil bych v insolvenčním zákonu zejména na tyto paragrafy: § 71, který v podstatě říká, že soudní rozhodnutí a další vyrozumění, že se doručují pouze vyvěšením na úřední desce a zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Za další, § 89 – není-li stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v řízení jsou účinná okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Tam je dokonce den, hodina i minuta. § 101 o zahájení insolvenčního řízení. § 109 je tam také důležitý – účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky v insolvenčním rejstříku. Pak je tady důležitý § 111 – dlužník je povinen zdržet se od okamžiku zveřejnění nakládání s majetkovou podstatou i s majetkem a právní úkony, které učinil v rozporu s tím, jsou vůči věřitelům neúčinné. § 246 – právní úkon, kterým dlužník po prohlášení konkurzu odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Velice důležitý § 266 v odst. 1 říká: prohlášením konkurzu se nepřerušuje dědické řízení. Není-li dále stanoveno jinak, účastníkem takového řízení je i nadále dlužník. § 268 – prohlášením konkurzu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela. § 269 – smlouvy mezi manželi, které byly uzavřeny po podání insolvenčního návrhu, se stávají prohlášením konkurzu neplatnými.
§ 270 – prohlášením konkurzu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání SJM. § 271 – taková dohoda o vypořádání společného jmění uzavřená insolvenčním správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud. Další důležité paragrafy jsou 274 a 276. § 274 hovoří o tom, že nelze-li provést vypořádání SJM, protože závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do SJM, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Jak říkám, je potřeba to zjišťovat v podstatě jak na straně zůstavitele, tak na straně účastníků dědické dohody. Samozřejmě je otázka, jak to každý notář si udělá, jestli před uzavřením dědické dohody půjde k počítači a prolustruje si dědice nebo se spokojí s jejich prohlášením do protokolu, že insolvence tam není u nikoho, že jim nic nehrozí. Je to v podstatě na každém z vás, jak si toto provede a jestli si to vůbec provede, ale rozhodně to bylo doporučováno. A když si přečtete ustanovení zákona, minimálně ta, co jsem tady letmo zmínil, tak zjistíte, že je to asi potřebné. Tam je vlastně zásadou, že dědické řízení, když je někdo v insolvenci, že se nepřerušuje, že se pokračuje s dědicem, ale samozřejmě je to všechno vázáno, všechny úkony, které ten člověk v řízení může dělat, na souhlas insolvenčního správce. Podíváme se k dalšímu, to jsou publikace závěti. Tady v podstatě není nic nového. Zase se trochu cizelovalo. § 76 hovoří o tom, že soudní komisař vyhotoví protokol o zjištění stavu a obsahu závěti, k němuž – a teď je tam vloženo slovo – pevně připojí ověřenou kopii této listiny. Takže sešít protokol plus závěť. Jinak tam celkem nic nového není. Odst. 3 aspoň pro mě trošičku vnáší do toho zmatek, kdy se na rozdíl od stávající úpravy říká, že notář, který sepsal protokol o zjištění stavu a obsahu závěti, bezodkladně předá dědickému soudu k uložení do sbírky prohlášených závětí závěť, která byla v jeho úschově. Tady mi to trochu drhne, co se závětí ve formě notářského zápisu, která se předávala soudu v ověřeném opisu. Tak nevím, jestli to tam neposílat nebo posílat tak, jako dosud. Spíš bych asi byl pro zachování stávající praxe. Doktor Svoboda k tomu něco chce říct? JUDr. Jiří Svoboda: Ono se to má trošku změnit. To znamená, že by se do sbírky prohlášených závětí zasílaly pouze vlastnoruční závěti. Pokud by byla závěť sepsána notářským zápisem, tak bychom tam nic nezasílali. To je jedna změna. A druhá změna se týká vlastního prohlašování. Nyní se na originál závěti musí napsat takový záznam, že tento stav a obsah závěti byl prohlášen. To se má taky změnit. Pouze se tam uvede malý záznam o tom, pro jaké dědické řízení a kdy se tak stalo. To znamená, že jde o dědické řízení vedené u okresního soudu tam a tam, pod spisovou značkou tou a tou, v Praze dne. Tečka. Nebude tam žádný další dopis. Ale to zase vyplývá z novely vnitřního a kancelářského řádu pro soudy, která ještě schválena nebyla. Takže doufám, že se to zase nějak nezmění. Děkuji. JUDr. Martin Šešina: Tak. Dostáváme se k § 77, to je protokol o zjištění stavu a obsahu závěti. Tam se upravují jednotlivé případy, rozlišují se jednotlivé druhy závětí – vlastnoruční závěť, jiná závěť, závěť osob, které nemohly číst nebo psát, a takovým instruktivním návodem se tam říká, na co se má pracovník ptát při sepsání protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti. Je to víceméně takový návod. K § 78. To v podstatě přebírá stávající stav, takže tam se nic nemění. Nahlížení do závětí je v § 79 odst. 1. Tam se popisuje možnost nahlížet do závěti,
která nebyla sepsána formou notářského zápisu, a v další větě se upravuje nahlížení do notářských zápisů. Platí příslušná ustanovení notářského řádu. Takže tam platí § 99 ve spojení s paragrafy 95 a 100. Odst. 2 § 79 pak zase mluví o půjčování závětí ne sepsaných ve formě notářského zápisu a v podstatě i tady zase bude platit § 101notářského řádu o půjčování notářských zápisů. § 80 potom reaguje nově na manželské smlouvy, kde přijímá zásadu, že zjistíli se postupem, lustrací, že zůstavitel uzavřel smlouvu o rozšíření SJM, nebudeme všechny modality popisovat, ty znáte, vyhotoví soudní komisař ověřenou kopii (opis) notářského zápisu o manželské smlouvě. Takže vyhotoví ověřenou kopii notářského zápisu. Pak se tam připomíná v odst. 2, že soudní komisař v řízení zjišťuje, zda zůstavitel uzavřel manželskou smlouvu, která evidenci v centrální evidenci manželských smluv nepodléhá. Tady se samozřejmě reaguje na to, že centrální evidence se začne zakládat od 1. 7. letošního roku, čili do té doby samozřejmě už píšeme manželské smlouvy dávno, a dokonce musíme říct, že vlastně už se psaly ještě, když jsme byli státní notáři. Takže manželské smlouvy začaly už od 1. 1. 1992 velkou novelou občanského zákoníku. Takže tady je potřeba nejen provést lustrování, ale současně se lidí zeptat, jestli před tím datem neuzavřeli smlouvu, která by v centrální evidenci nebyla. Co se týče neodkladných opatření, tak tady v podstatě došlo k drobné novele § 175e OSŘ, když k zajištění dědictví se tam vložila i možnost uložením u soudního komisaře. Ale je to zase spíš kosmetické, protože to se samozřejmě dělalo i dřív. Teď to přešlo, dalo by se říct, z jednacího řádu na vyšší úroveň do občanského soudního řádu. Jinak myslím si, že nic tak zase závratně nového se neobjevuje. V § 83 se cizelovalo. Místo klíče odvozila se řeklo startovací zařízení, aby se pamatovalo na čudlíky, kterými se startují myslím Renaulty a nevím jaké další vozy. Předpokládalo se, že některý notář je takový blb, že by odmítl přijmout čudlík s tím, že to není klíč, ovšem v rámci cizelace odpadlo původní znění § 81, kde se hovořilo o úschově zajištěním motorového vozidla a jiných věcí, jichž lze užívat jen na základě úředního osvědčení. Toto z toho vypadlo a ten paragraf se věnuje jenom úschovám motorových vozidel. Pak je tady celkem instruktivně, což je myslím si docela dobře, v § 84 popsán soupis tak, jak asi by se měl dělat. Tady je takový návod, to je v pořádku. Jak se má pečetit byt a jiný prostor. § 85 je také docela dobrý. Akorát mi tam při kontrole textu vypadla povinnost uvědomit o zapečetění vlastníka objektu, což si myslím, že by asi bylo bývalo vhodné zachovat. V dalších zákazech výplaty, svěření věci manželovi – tady celkem novoty žádné nejsou. U úschov soudního komisaře nejdřív jsem se domníval při kontrole textu, že se tam cizelovalo. Hovoří se o tom, že peníze do částky 20 tis., vkladní knížky, cenné papíry a cennosti soudní komisař přijímá tak, že je uloží – a teď se tady bezpečnostní schránka změnila na trezor. Kovová skříň, tedy na trezor. Tak jsem si myslel, to se asi cizelovalo, ale v odst. 3 se najednou objevilo: ostatní movité věci tak, že je uloží do kovové skříně ve své kanceláři. Takže asi se předpokládá, že si trezor bude muset každý notář opatřit. A o tom už jsme hovořili, kde se ukládají peníze nad 20 tis., o tom už jsme mluvili. Takže bych přešel k přístupu do evidence obyvatel. Tady by asi mohl říct doktor Svoboda víc.
JUDr. Petr Bílek: Martine, já tě zarazím, teď Jirka, říkal, že v poslední verzi jednacího řádu už to zase není. A ono to vzbudilo velký rozruch, ten trezor, takže bůhví, jak to bude. JUDr. Martin Šešina: Takže bychom se vrátili ke kovové skříni? (Smích.) JUDr. Petr Bílek: Takže nezaručená informace – trezor nevíme. JUDr. Martin Šešina: Zatím nekupovat! (Smích.) Přístup do evidence obyvatel. To je zajímavá věc. Bude to určitě dobré, zejména při zjišťování dědiců, také u dodatečných dědictví, kde se těžko pátrá. Pokud mám tady zápis z jednání legislativní komise, uvažuje se, že i zaměstnanci notáře budou mít přístup do informačního systému evidence obyvatel. Postup soudních komisařů bude řešen prostřednictvím Czech POINTu, ale zatím podrobnosti nevím. Máme něco? Nevíme? JUDr. Jiří Svoboda : Víme jednu základní věc, že na to asi nebudou peníze. Nicméně nové informace zatím nemám. Měly by se získat v tomto týdnu, nicméně v každém případě by to rozhodně byl krok správným směrem, pokud bychom měli přístup do evidence obyvatel v rámci Czech POINTu, nikoliv jako mají soudní exekutoři přes nějaké internetové stránky. Bylo by to rozhodně pro nás daleko užitečnější. Spočívalo by to v tom, že pokud si vzpomínáte, tak jsou tam dvě základní role v Czech POINTu, to znamená nějaké přiřazené oprávnění pro uživatele. Jedna je role vkladatel a uživatel, jestli se nemýlím. Vkladatel se týká notáře, který má širší oprávnění, a právě u notáře by přibyla další kolonka: vstup do evidence obyvatel s tím, že by on jako oprávněná osoba mohl tímto lustrováním pověřit i své zaměstnance, kteří mohou konat některé úkony v řízení o dědictví. V zásadě by to spočívalo v tom, že by se měl na první dotaz o zůstaviteli vyhledat jeho partner a děti. Potom by bylo možno jít jednak na rodiče zůstavitele a na jejich děti, to znamená na sourozence. A zase na děti sourozenců, na synovce a neteře. Čili základní princip jsou vždycky předci a potomci a potom můžeme jít do pobočných linií. Bohužel říkám, více informací nemám, protože tento základní obraz s námi byl prokonzultován už někdy před více jak měsícem a bohužel Ministerstvo vnitra přišlo na to, že nemá peníze, a proto v tom nic nepokročilo, ani společnost Software602, která má spolu s nějakými dodavateli vyvinout nějaký software. Pokud by se peníze našli, tak je to možné zprovoznit, ale nikoliv s největší pravděpodobností k 1. červenci. Takže od 1. července bohužel ten přístup asi mít nebudeme. Ale samozřejmě komora udělá všechno pro to, aby to bylo co nejdřív, a pokud možno co nejdřív v červenci. JUDr. Martin Šešina: Tak, jsme v naději. Paragraf 88 – zjišťování majetku. V odst. 2 nám je dána možnost provést dálkovým přístupem zjišťování údajů v katastru nemovitostí. Česky řečeno, budeme si moct dělat LV sami. V návrhu novely-novely občanského soudního řádu se píše, že budeme mít postavení organizační složky státu a že to bude zadarmo, což je velice důležité, protože jinak by to docela zvýšilo náklady dědického řízení. JUDr. Petr Bílek : Možná je potřeba říct, že to nebude samo sebou. Tam jsou potřeba další kroky s katastrem, zřejmě nějaká další smlouva, aby oni tam měli rozlišovací kritérium, co je placené, nebo zda se ptáme v placené agendě nebo v neplacené agendě. Asi by se to nemělo míchat. Apelujeme na to.
JUDr. Martin Šešina: Pokud se týče ostatních dotazů, například na stav vkladů, zůstatek na účtech atd., tak tady se vypustily ze stávajícího § 89 údaje, které jsme měli dříve zjišťovat – jak u vkladních knížek na jméno, co u vkladních knížek na doručitele, jaké údaje máme říct, aby banka mohla zodpovědět. To se vypustilo, to tam není, ale praxe se asi nezmění. Pokud se týče zjišťování ceny nemovitostí v dědickém řízení, tak tady právě vystupuje na povrch to, že už jaksi odpadne to, jak dřív se notáři vymlouvali, že odhady zařizují pomocí soudních znalců, protože to chce jejich soud atd. Dneska to už neplatí, poněvadž notář si povede řízení, je za něj zodpovědný, svobodně se rozhoduje. Je na něm, jak zjistí ve spolupráci s dědici cenu nemovitosti, takže v tomto samozřejmě je výběr nepřeberný, od dotazu, pomocí realitky, od jednoduchého posouzení ceny znalcem, až samozřejmě v případě sporu, a to je jasné, ustanovení soudního znalce ke zjištění obvyklé ceny. Tady jenom chci podtrhnout volnost notáře ve výběru prostředků, kterými se dopracuje ve spolupráci s dědici ke zjištění obvyklé ceny dědictví. Co se týče změn v likvidaci dědictví, řekli jsme si už… JUDr. Roman Fiala : Já bych jenom rád doplnil k cenám u zjišťování cen nemovitostí v návaznosti na to, že se snad tedy teď už vyřeší definitivně tento problém, ale že i v minulosti jsme opakovaně na nejrůznějších setkáních se soudci říkali, že není naprosto nezbytné ve všech případech opatřovat znalecké posudky na nemovitosti, že je celá řada jiných možností, jak zjistit hodnotu nemovitých věcí náležejících do dědictví, že je potřeba v každém konkrétním případě, teď nemyslím případě projednávaného dědictví, ale každé konkrétní nemovitosti vybrat tu nejvhodnější. Od toho, že můžeme v případě jednoduchých, já nevím, garáží, u kterých je jasné, kolik zhruba v místě a čase stojí, vycházet jenom z toho, na jaké ceně se dědici shodnou, pokud pro notáře je jejich shodné tvrzení přijatelné při porovnání s jeho obecnými znalostmi z místa, kde působí, přes nejrůznější vyjádření realitních kanceláří, až samozřejmě nakonec po znalecký posudek. Vzhledem k tomu, že u většiny nemovitých věcí nebo oceňovaného majetku není potřeba zjišťovat cenu nejrůznějšími složitými postupy, které zákon o cenách atd. vymezuje, stačilo i, aby znalecké posudky byly zpracovány poměrně stručně a odpovídaly na jednoduchou otázku, za kolik peněz by bylo možné konkrétní nemovitou věc realizovat na trhu v místě a čase zůstavitelovi smrti. Nic jiného pro projednání dědictví nebylo zpravidla potřeba. Proto si myslím, pokud dnes překleneme řekněme jakási nedorozumění mezi soudy a notáři, bude dobře, ale na druhou stranu bych chtěl říct, že opakovaně zazníval i ze strany některých notářů názor, že konec konců znalecký posudek není špatné ve věci mít, aby účastníci neměli následně pochybnosti o tom, jak jim byla vypočtena odměna, jestli si náhodou notář neurčil cenu nemovitostí do dědictví tak, jak se mu to hodilo, aby měl vyšší odměnu. Myslím si, že v tomto směru je potřeba, tak jak se dneska s oblibou v politickém světě říká, vybalancovat různé názory tak, aby nevznikala na straně účastníků tato pochybnost, ale na druhou stranu, aby se v průběhu řízení nevynakládaly zbytečné částky na pořízení důkazů o ceně projednávané nemovitosti. JUDr. Petr Bílek : Já bych ještě, pardon Martine, v této souvislosti jednu poznámku. Problém, který tady asi nevyřešíme, ale asi by stálo za to, nad ním se v nastávajících časech zamyslet, aby se aspoň v rámci okresů praxe nějak
dramaticky moc nelišila, aby jeden notář nechtěl znalecký posudek. Nedá se mu to zakázat, prostě bude nezávislý, a druhý to tam bude střílet od boku. A oni pak účastníci mají trošku nerovné postavení z hlediska nákladů řízení v širším slova smyslu, protože někdo tam zaplatí o 10 tis. víc za znalce v průběhu řízení a u druhého notáře to tak nebude. Nechci tady otevírat toto téma. Je tam asi pole působnosti pro regionální komory, pro školení, pro soudy, já nevím. Ale není to otázka nebo problém, který by mohl být tak úplně banální. JUDr. Martin Šešina: Likvidace už jsme částečně nakousli. Dle bodu 9 přechodných ustanovení novely č. 7 z letošního roku jsme si řekli, že se bude postupovat při likvidaci podle nového předpisu ve všech věcech, které notář k 1. 7. bude mít. Zásadní změnou je to, že notář si vychutná celou likvidaci sám, že peníze, které přijme v rámci likvidačního procesu, dá do úschovy na účet soudu. A další důležité je, že novela OSŘ přidala další dva způsoby zpeněžení majetku, a to ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu a v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu. JUDr. Roman Fiala : Jenom bych rád doplnil, že ustanovení § 175u občanského soudního řádu, které je novelizováno a na nějž navazuje právě teď doktor Šešina, v zásadě je v novém znění a jakoby otevírá nové možnosti pro zpeněžování zůstavitelova majetku, ale chtěl bych jenom připomenout, že o všech těchto možnostech se opakovaně mluvilo i v minulosti a myslím si, že byly k použití otevřeny i u dřívějších projednání dědictví, to znamená, ať už se jedná o to, co dneska říkáme, že je prodej mimo dražbu, tedy prodej z volné ruky notářem, kdy notář svým jménem na vrub dědictví prodává některé věci z dědictví nebo část dědictví nebo celé dědictví jednou smlouvou, přicházelo v úvahu už dosud. Stejně tak jako bylo možné a dnes je to výslovně pojmenováno, tedy novela vítaným způsobem reagovala na soudní praxi, aby byly věci tvořící zůstavitelův majetek realizovány nejenom v soudní dražbě, ale také ve veřejné dražbě nebo v dražbě prováděné soudním exekutorem, když ve veřejné dražbě bude dražebník provádět dražbu na základě smlouvy, kterou uzavře se soudním komisařem. Smlouva tedy bude na jedné straně soudní komisař, na druhé straně dražebník podle zákona o dražbách, přičemž se jedná nepochybně o dražbu dobrovolnou. Pokud se jedná o dražby prováděné soudním exekutorem, jedná se tedy o dražby prováděné exekutorem v rámci další jeho činnosti podle exekučního řádu, kdy zase osobou, která je oprávněna uložit provedení dražby soudnímu exekutorovi, je soudní komisař, který je chápán v tomto smyslu jako osoba oprávněná. Tedy chci tím říct, že nová úprava z hlediska formulace nová je, z hlediska obsahu není až tak nová, protože všechny tyto možnosti se snažila judikatura už v minulosti otevřít k používání tak, aby likvidace dědictví byly prováděny řekněme určitým logickým a ekonomickým způsobem. Pokud se tady už zmiňoval doktor Šešina o novém znění ustanovení § 175zd, kdy se vyžaduje souhlas soudu k prodeji mimo dražbu, tedy kdy soudní komisař sám uzavírá smlouvu a prodává někomu věci tvořící zpeněžovaný zůstavitelův majetek, pak bych chtěl říct, že vzhledem k tomu, že z ustanovení nevyplývá, že by se mělo jednat o předchozí souhlas, pak zřejmě přichází v úvahu jednak předchozí udělení souhlasu s tím, že může soud v tomto případě stanovit určité podmínky, které budou muset být při zpeněžování tímto způsobem splněny, a potom by jejich nesplnění při uzavírání smlouvy taktéž vedlo k absolutní neplatnosti prodeje. Stejně tak ale zákon zřejmě nevylučuje možnost i dodatečného souhlasu soudu k již uzavřené smlouvě.
V takovém případě by se tedy souhlas uděloval ke smlouvě již uzavřené, ale tady logicky již nepřichází v úvahu stanovení nějakých podmínek, jak má být smlouva formulována. JUDr. Petr Bílek: Dotaz. Prosím. (Z místa, nesroz.) Já přetlumočím pro ostatní kolegy dotaz, poněvadž ho neslyšeli. Kolegyně se ptá, jestli tento souhlas musí mít formu soudního usnesení. Nevím. Řečník ?: Vzhledem k tomu, že o této otázce se už různě diskutovalo a byly pochybnosti, tak já mám takovou zkušenost, že vždycky v pochybnosti je lepší dát tvrdší flek, takže usnesení. JUDr. Petr Bílek: Pardon, vsuvku. Pokud vás cokoliv napadne, prosím, ptejte se. My jsme to neřekli na začátku. Můžete do toho vstupovat s dotazy, budeme radši. Ještě paní doktorka Kasíková. JUDR. Martina Kasíková: Já mám jednu takovou v podstatě pro vás orientační připomínku k výběru způsobu zpeněžení. Tady pan doktor Fiala hovořil o zveřejnění prostřednictvím dražitele podle zákona o veřejných dražbách, resp. jako druhou možnost dražbu prostřednictvím soudního exekutora. Bohužel exekuční řád v té části tzv. jiné činnosti exekutora tam má v podstatě teoreticky nevyložitelný způsob prodeje exekutorovi. On má prodávat přiměřeně a má přiměřeně postupovat jako při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti. Takže ono teoreticky nelze vlastně zjistit, jestli má vydávat usnesení, která má vydávat, komu je doručovat atp., protože má-li si připodobnit postup výkonu rozhodnutí, tak je tam několik usnesení, která se musí vydávat, čímž chci říci, že postup, pokud by se exekutor o něco takového pokusil, musí být vždycky delší než u toho, kdo bude postupovat podle zákona o veřejných dražbách. JUDr. Martin Šešina: Ještě k té likvidaci taková lahůdka na závěr. V rozvrhovém usnesení soudní komisař rozhodne, takže ho samozřejmě musí vypracovat, a to asi bude lahůdka prvního řádu. Co se týče dalších změn. § 175p OSŘ v podstatě dal jedinou změnu. Já ho přečtu: Dědici a věřitelé se mohou dohodnout o tom, že předlužené dědictví bude přenecháno věřitelům k úhradě dluhů. Soud dohodu schválí, jestliže neodporuje zákonu, a teď novela spočívá v tom, že se tam dodalo: nebo dobrým mravům. To je celé. JUDr. Roman Fiala: Já bych rád k té dohodě ještě dodal, že v poslední době vznikly otázky, s kým vlastně má být dohoda a přenechání předluženého dědictví na úhradu dluhů ve smyslu § 175p uzavírána, jestli její stranou na straně věřitelů zůstavitele musí být všichni věřitelé, kteří byli v dědickém řízení zjištěni, resp. kteří přihlásili své pohledávky za zůstavitelem, nebo pouze ti, kteří podle této dohody mají něco nabýt. Obecný závěr, ke kterému jsme dospěli, je ten, že b) je správně, tedy že není žádný důvod, aby dohodu těchto dědiců o přenechání předluženého dědictví na úhradu dluhů věřitelům uzavírali i ti věřitelé, kteří nic nenabývají. (Nesroz. dotaz.) Ano, jestliže je dědictví předluženo – doktor Bílek se ptá, jestli může taková situace nastat. Samozřejmě. Myslím si, že zcela běžně nastává situace, kdy nelze uspokojit všechny věřitele, přičemž dědici jsou velmi limitováni možností výběru věřitelů, se kterými chtějí uzavřít takovouto dohodu, protože zřejmě nebo jistě nelze schválit
v souladu se zákonem takovou dohodu o přenechání předluženého dědictví, která by se výběrem věřitelů a částkami nebo majetkem, který nabývají, lišila od rozdělení věřitelů, který vyplývá z ustanovení § 175v, tedy o rozvrhu, jak jsou v rozvrhu pro rozvrhové usnesení rozděleni tímto ustanovením. Takže v takovémto případě uzavírají pouze ti věřitelé, kteří něco nabývají, nicméně usnesení o schválení takovéto dohody se musí doručovat všem, tedy i těm věřitelům, kteří nebyli stranou takovéto smlouvy, a oni nepochybně mohou uplatnit jako odvolací důvod skutečnost, že právě je dohoda nezákonná a byla jako nezákonná schválena, přestože jejich pohledávka za zůstavitelem byla přednostnější než u těch věřitelů, se kterými byla smlouva uzavřena. JUDr. Roman Fiala: Pokud se ještě ve zbytku času můžeme chvilku na něco podívat… JUDr. Petr Bílek: Dotaz, prosím. (Nesroz.) JUDr. Roman Fiala: Stát také. JUDr. Martin Šešina: Podíváme se na protokolaci v závěru. Tady bych doporučil vaší pozornosti – budeme prosím hovořit o protokolu v písemné podobě, na jakou jsme zvyklí. Samozřejmě že můžou být eskamotéři, kteří budou protokol nahrazovat ve formě záznamu do diktafonu, ale do toho bych se já osobně nepouštěl. Paragraf 40 OSŘ zejména upravuje náležitosti protokolu. Pro nás, co je nového, by se dalo říct, bude protokol obsahovat kromě toho, co dosud, výroky některých usnesení a event. vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti usnesením, která byla při jednání vyhlášena. O tom bude mluvit doktor Bílek. Pokud se týče náležitostí protokolu, on je to předpis, který osobně si myslím, že dost opomíjíme, je kancelářský řád. Tady k protokolaci se vztahují jeho paragrafy 20, 21 a 261. Samozřejmě ve staré verzi. Možná, že to bude novelované, ale to se uvidí. Jenom bych chtěl hlavně říct to, že je potřeba se věnovat i kancelářskému řádu, prostudovat ho, jakmile novela vyjde. Jinak bych tam zase až tak nic nového ve způsobu podepisování třeba atd., tam novoty žádné nejsou. U způsobu vyhlašování je potřeba se podívat na § 16 vyhlášky. Ta novelována myslím nebyla. Ta hovoří o tom, jak se má vyhlásit usnesení, jak se má postupovat při odůvodňování apod. To je docela dobré si přečíst. Je tam zajímavý § 16 odst. 4. Ten se mi docela líbil. Já ho přečtu: Po úplném vyčerpání obsahu jednání prohlásí předseda senátu jednání za skončené a vyzve přítomné, aby se vzdálili z jednací síně. To je zajímavé čtení. Člověk si říká, že bez toho bychom vlastně ani nevěděli, jak ty lidi dostat z kanceláře. (Pobavení.) Zlatý paragraf! Pak bych tedy ještě na závěr chtěl poukázat na některé důležité věci, které je potřeba si při práci s usneseními ujasnit. Tady je zejména důležitý § 169 odst. 2 OSŘ, který hovoří o tom, kdy usnesení nemusí obsahovat odůvodnění. Já to nebudu číst, to si přečtěte doma nebo večer za úkol. Paragraf 202 OSŘ, proti kterým usnesením není přípustné odvolání. Pak je důležitý § 168 OSŘ, kdy se má usnesení doručovat účastníkům. A konečně § 207 OSŘ, kdy se lze vzdát odvolání proti vyhlášenému usnesení. Čili to jsou takové čtyři paragrafy, které bychom každý měli zvládnout, prostudovat, promyslet, protože jsou velice důležité, zejména k usnesením, které budeme vydávat.
Dotaz, prosím. (Nesroz.) Účastníci nemusí podepisovat vůbec nic. Jediné podepisování, kde upravuje OSŘ, je podepsat dohodu dědiců a dohodu dědiců s věřiteli. Jinak se ani dneska nemusí nic podepisovat. To jenom, že jsme si zvykli, že je vyzveme k podpisu, ale nutné je to jenom v případech, kdy to stanoví OSŘ. JUDr. Petr Bílek : Pardon, já to doplním. Budou potřeba podpisy na protokole, pokud se jim bude doručovat při jednání, ale nevím, proč by měli podepisovat výroky. JUDr. Martin Šešina: Tady bych odcitoval ještě § 40 OSŘ odst. 7, kde se říká: protokol podepisuje předseda senátu, čili notář, a zapisovatel. Byl-li uzavřen, a teď je tedy pro nás, dohoda o vypořádání dědictví, dohoda o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhu, podepisují protokol také účastníci dohody, protože je to hmotně právní úkon. Ale jinak protokol ani dneska by podepisovat nemuseli. Já jsem akorát do jedné hodiny vystačil. JUDr. Petr Bílek: Pardon, ještě pan doktor Fiala a pak pan doktor Svoboda mě poprosil o slovo. JUDr. Roman Fiala: K tomu podepisování protokolu je dobré kouknout do § 41b OSŘ, který říká něco v tom smyslu, že dokud není dohoda podepsána účastníky atd., nelze k ní přihlédnout, tedy řešit okolnosti, kdy účastníci musí podepisovat protokol, protože v protokolu je obsažen hmotně právní úkon. Jinak protokol samozřejmě účastníci běžně nemusí podpisovat, pokud nejde o tuto situaci. JUDr. Petr Bílek: Ještě než dopolední část ukončíme, tak si jenom zrekapitulujeme časový program. Prosím vás, teď je jedna hodina a máme přestávku do 14.30. Prosím, buďte dochvilní. A ještě ticho prosím, protože pan doktor Svoboda má tady nějaké vzkazy. JUDr. Jiří Svoboda: Já jsem byl jenom požádán paní doktorkou Peterkovou, abych něco řekl pro Pražáky. 10. června se koná obecně přednáška, která se bude zabývat obecnými aspekty soudního řízení a bude to v budově Právnické fakulty Karlovy univerzity v č. 120 v prvním patře. Místnost bude otevřena od 8.30, začátek přednášky je 9.00. Přednášející je doktorka Jana Knotková, předsedkyně senátu Městského soudu v Praze. A je tam možnost nějakého malého občerstvení. Oběd by byl za 71 korun. Děkuji. JUDr. Petr Bílek: Takže my budeme mít teď oběd zadarmo a v půl třetí… Pardon, pan Andrle ještě něco. JUDr. Martin Foukal: Organizační pokyny, které jsem avizoval, vám přednese pan Andrle, protože to je trošičku složitější zvládnout v tom množství lidí, které se tady sešlo. Předávám slovo. Pan Václav Andrle: Děkuji. Dobrý den, kdo jsme se ještě nepozdravili. Já mám několik věcí. Prosím vás, vydržte dvě minuty. Na parkovišti stojí černá Hodna 5T0 7898 a nemá telefonní číslo, blokuje někoho jiného. Kdyby ten jiný chtěl odjet,
dejte si, kdo má tu Hondu Accord, dejte si tam papírek s telefonním číslem na sebe. To je první věc. Výjezdy. Když budete někdo vyjíždět z parkoviště dneska v průběhu dne až do zítřejšího zakončení, na recepci si vyzvednete tzv. výjezdní lístek, který neplatíte, zastrčíte, závora se zvedne, vyjedete volně. Odjezdy zítra. Pokoje je třeba uvolnit po ránu, případně až při přestávce, která bude na kafe, která je mezi 10.30 a 11 hodin. Věci si lze uložit v šatně, která je vedle baru. V poledne zítra závora se zvedne a máte volný průjezd. Parkoviště máme pronajato, čili nic neplatíte, neplatíte parkovné. Pokud jde o stravu dnes a zítra. Teď, jak položím mikrofon, tak tam poběžím před restauraci, napočítám vás 250 a poprosím vás, najděte si napřed místo k posazení, nejděte hned za jídlem. Napřed se posaďte, přehněte si ubrousek, aby všichni viděli, že místo je obsazeno. 250 je první várka, druhá várka druhých 250. Podle chuti si můžete dát polévku, předkrm, studené, teplé jídlo, moučník a ti, kteří jsou ve druhé 250, někteří se půjdou projít, můžou si jít na bar, tak poprosím jít dovnitř do restaurace, když vyjdou 4 lidi, tak 4 můžou dovnitř. Má to svoji logiku. A poslední věc. Dneska po večeři je pro vás restaurace připravena, když si budete chtít posedět u vínečka, jakkoliv, restaurace i bar je pro vás. Samozřejmě je to za hotové, za své vlastní. K obědu máte jeden nápoj podle výběru. Dobrou chuť! (Polední přestávka.) (Po polední přestávce.) (Zvuk NK3) JUDr. Martin Foukal: Ještě jednou vás poprosím, kdybyste zaujali svoje místa a mohli se ztišit, protože tento odpolední blok zahajujeme trošku odlehčením, protože víme, že téma, které projednáváme, je pro nás nesmírně obtížné, tak zahajujeme trošku jemnějším tónem. Jak jsem avizoval, tak partnery této naší konference nebo semináře, nebo jak to chcete nazývat, jsou naši stálí podporovatelé notářství, když si to dovolím takhle nazvat, a je to banka Unicredit, reprezentovaná paní ředitelkou Kasimaty, kterou tady vítám spolu se svými zaměstnanci, takže banka Unicredit. Prosím. (Potlesk.) A dále jsou zde zástupci našeho pojišťovacího makléře. Vidíte zde, že je logo společnosti Renomia, za mnou logo Kooperativy pojišťovny, která nás obhospodařuje již déle než 15 let. Pojišťovací makléř, společnost Renomia je naším novým makléřem, který se opravdu snaží poctivě sledovat to, co notáři potřebují a nastavovat nebo pomáhat nastavovat pojišťovací produkty tak, aby vyhovovaly v plném spektru nejenom odpovědnosti notářů z titulu výkonu jejich činnosti, ale také ostatní druhy pojištění. Jelikož paní ředitelka Nepálová, kterou znáte velmi dobře určitě z různých školení a akcí a příležitostí bohužel toho času je v pracovní neschopnosti. Přijala pozvání paní Petra Spalová, ředitelka oddělení pojištění osob, kterou tady také vítám se svými zaměstnanci. (Potlesk.) A já jim udělím slovo postupně. Tedy jestli dovolíte, nejdříve banka Unicredit, posléze Renomia, kteří mají vyhrazen prostor zhruba 30 minut. Prosím, máte slovo. Paní ředitelka Dana Kasimaty: Dobrý den, já vás všechny vítám a přeji příjemné odpoledne. Moc děkuji panu doktorovi Foukalovi za milé pozvání a samozřejmě za uvítání. Moje jméno je Dana Kasimaty, jsem ředitelkou úseku
alternativní distribuce Unicredit bank ČR a ráda bych využila tohoto významného setkání, kde vlastně mám možnost se s vámi vidět osobně v takovémto hojném počtu, říci něco o Unicredit skupině a Unicredit bance. Unicredit skupina je vlastně jednou z nejvýznamnějších finančních institucí v Evropě, je to vlastně jedna z největších finančních skupin jak v západní, tak střední a východní Evropu. Centrálu máme v Miláně. Dominantní postavení v Itálii, Německu, Rakousku. ČR vlastně vznikla fúzí Živnostenské banky a Hypovereinsbank v roce 2007 a jsme vlastně stoprocentní dceřinou společností Unicredit bank Austria. Co se týče ČR, tak zaujímáme 4. největší postavení, co se týče velikosti aktiv, to znamená, že skutečně jakoby reprezentujeme stabilní banku a stabilní skupinu v ČR. Co se týče strategie Unicredit bank, co můžete předpokládat. My nepředpokládáme nějaké výrazné změny, nicméně strategie je stavěna vlastně na dvou pilířích – jednak na obsluze naší korporátní klientely a na straně retailu je to obsluha movité, středně movité klientely a profesních skupin. To znamená, že neočekáváme nějaký masivní rozvoj pobočkové sítě. Budeme spíše pobočky otevírat tam, kde je skutečně naše cílová skupina, naši cíloví klienti a samozřejmě vy notáři. Co se týče nových poboček, tak doufám, že tady mohu přivítat i naše nové klienty z nových poboček. Otevírali jsme pobočky v Šumperku, Frýdku-Místku, Třebíči, Příbrami a v poslední řadě byla otevřena pobočka v Děčíně. Jak říkám, dále budeme se rozvojem poboček zabývat, ale nebude to v nějakém razantním měřítku. Chtěla bych se zmínit samozřejmě o tradici, kterou máme, spolupráce naší banky s Notářskou komorou. Tato tradice vlastně sahá na začátek 90. let, kdy ve spolupráci s panem doktorem Foukalem se nastavila spolupráce tak, aby obsluha vás, notářů a produkty, které máme, odpovídaly vašim potřebám. Na pobočkách máme zhruba 100 pracovníků, kteří skutečně se zabývají obsluhou vás, jsou pravidelně školeni, pravidelně informováni o novinkách a o tom, co se děje na trhu, takže doufám, že s obsluhou jste spokojeni. Máme ale samozřejmě i na centrále kompetenční centrum, kde bych chtěla jednak pozdravit Moniku Šmolíkovou, Janu Kupkovou a další dva pracovníky, kteří tady nejsou, ale se kterými jste se možná setkali přes telefon – Michal Marc a Michaela Beranová. Kompetenční centrum se vlastně specializuje právě na to, aby obsluha a parametry produktů odpovídaly tomu, co vy potřebujete. Jsou vlastně pravidelně k dispozici. Pakliže kdokoliv z vás má jakýkoliv dotaz, potřebu, je zajištěna pravidelná komunikace s vámi. A pakliže máte vy jakýkoliv dotaz, problém, potřebu, tak doufám nebo věřím tomu, že obsluha skutečně je pro vás příjemná. Dále bych se chtěla zmínit i o tom, že jsme s Notářskou komorou připravili soutěž pro mladé notáře, koncipienty. Tato soutěž je podporována i z naší účasti tak, aby podpora byla i pro mladé nastávající notáře. Co se týče produktů a parametrů. My jsme ve spolupráce nebo i po diskusi s prezidiem Notářské komory určitým způsobem reflektovali na trh, co se děje na trhu tak, abychom přinesli novinky. A já bych právě chtěla předat slovo Monice Šmolíkové, jakožto naší specializované pracovnici, aby vás s těmito novinkami seznámila a představila vám je. Jestli, Moniko, můžeš. Paní Monika Šmolíková: Než se tam najde správný slajd, dobré odpoledne, dámy a pánové. Všechny vás tady vítám. Ráda bych vám ve stručnosti představila novinky, které jsme si pro vás připravili, nicméně jsme se je snažili alespoň v krátkosti sepsat do destiček, které jste od nás všichni dostali.
Co se týče úschov u notáře, chtěla jsem upozornit na to, že v souvislosti s novelou notářského kancelářského řádu jsme připravili dodatek pro případě, že notář zemře nebo je odvolán. Naši stávající klienti sepíší pouze dodatky, budou kontaktováni svými bankovními poradci. Noví klienti to mají již ve smlouvách zakomponováno. Novinkou je, že jsme se snažili pro vás připravit individuální úročení, a to již od 3 mil. korun. Takže jsem vás chtěla poprosit v případě, že byste měli zájem o nastavení jiné sazby, než která je standardní, abyste nás kontaktovali, příp. svého bankovního poradce a my vám sazbu samozřejmě v rámci kompetencí nastavíme. Další novinkou je konto Profese, což je podnikatelský účet, který jsme pro vás vylepšili, a to tak, že jsme se vám snažili v rámci konkurence zvýhodnit tuzemské příchozí platby a všechny elektronické odchozí tuzemské platby. Stávající účet, stávající konto Profese, které máte, vám zůstane, jen vám tam tato výhoda bude nastavena. Nikde se ji nedočtete na internetu, protože to je skutečně pouze pro vás. Zase, budou vás kontaktovat vaši bankovní poradci tak, aby vám tuto změnu nastavili. Vy, kteří u nás máte běžný podnikatelský účet, můžete si ho zcela bezplatně převést na konto profese, zůstane vám i číslo účtu, takže žádná změna vás nebude čekat. Jinak, pokud u nás máte notářské úschovy, podnikatelský účet máte bez poplatku za vedení účtu. Garantovaný vklad Maxim. Možná někteří z vás zaregistrovali v televizi, že tam máme reklamu. Co to je? Je to termínovaný vklad, kde vám nabízíme nadstandardní úrokové sazby. Termínovaný vklad je na 6, 12 nebo 60 měsíců. Nemusíte u nás mít vedený podnikatelský účet, ani osobní účet. Můžete si skutečně přijít jenom zřídit termínovaný vklad. V případě, že peníze vyberete dřív, potom vám zůstane jistina, nejsou vám vyplaceny úroky, nicméně sazby v současné době jsme schopni držet do konce června. Takže ještě měsíc máte na to, abyste mohli tuto nabídku využít. A tato sazba platí po celou dobu vkladu, nemění se. Konto Komplet je účet pro osobní finance. Opět, když u nás máte účet úschov nebo podnikatelský účet, účet pro osobní finance máte zcela zdarma. Jinak nabízí tam služby přímého bankovnictví, takže to i konto Profese nabízí, takže pak skutečně můžete jedním elektronickým klíčem ovládat oba dva účty. Závěrem jsme se snažili vyjít vstříc i klientům, kde ještě nemáme pobočky. Nabízíme vám zpracování příkazů formou faxové dohody, to znamená, že na základě zvláštní smlouvy příkazy faxujete k nám nebo na centrálu, vypočítáme vám i úroky podle vašich parametrů tak, jak potřebujete, a dokážeme vám úschovu vypořádat. Naopak zase pro vklady vašich klientů, když potřebují vložit na notářský účet, je možno využít služby České pošty. Je zcela zdarma, vystavíme vám složenky na základě zvláštní smlouvy mezi Českou poštou. Váš klient dojde na poštu se složenkou, do variabilního symbolu je nutné vždy napsat číslo notářské úschovy, jinak peníze na úschově nebudou. I tato služba je pro vás zdarma. Toť v krátkosti vše. V případě dotazů jsme vám tady s kolegyňkou ještě k dispozici. Já vám popřeji krásné odpoledne, příjemné školení. Budeme tady i zítra, takže se skutečně na nás můžete obrátit. Moc děkuji. (Potlesk.) JUDr. Martin Foukal: Já za nás za všechny také děkuji, i za vaše vystoupení, za vaši trvalou podporu našeho notářského stavu a že sledujete to, co skutečně notáři potřebují. Já chci poděkovat také Janě Kupkové, která tady zůstala v tuto chvíli v pozadí, protože s ní máme pravidelná setkání, pravidelné schůzky, kdy obě dvě strany se vzájemně informujeme o tom, co je nového, jak je možné přizpůsobit produkty, které nabízí banka notářům, a naopak, jaké my máme starosti, které by
bylo možné nějakým způsobem reflektovat, jak banka může reagovat na naše potřeby. Ostatně nespornou výhodou je, že v čele této banky je současně také předseda Bankovní asociace pan Kunert. To je nesporná výhoda, takže víme, co se v celém bankovním sektoru děje. Nebudeme dále zdržovat od prezentace dalšího našeho významného partnera, a to je společnost Renomia. Já jsem přesvědčen o tom, že právě jistoty, které notáři potřebují ke své činnosti, a klid a pohodu, tak vytváříme prostřednictvím produktů pojištění. A já si myslím, že právě náš partner Renomia je tím pravým, který nám dopřeje, abychom mohli pracovat v klidu. Prosím, paní ředitelko, o slovo. Paní Petra Spalová: Děkuji moc, děkuji vám. Dobrý den, dovolte, abych vás i jménem společnosti Renomia zde přivítala na tomto mém krátkém vystoupení, při kterém bych ráda zanechala na vás dojem službami, které naše společnost nabízí, a aby to ve vás vzbudilo jakousi důvěru, která by vás vedla např. k našemu stánku, kde všichni moji kolegové jsou připraveni individuálně zodpovědět vaše dotazy, příp. reagovat na vaše individuální potřeby v otázkách pojištění. Děkuji za tento úvod plný důvěry. Budu se snažit v tomto důvěryhodném duchu i pokračovat. Co nás během krátké prezentace čeká? Protože společnost Renomia s Notářskou komorou začala spolupracovat teprve před několika málo měsíci, dovolím si vás krátce seznámit s naší společností poněkud obecněji. Určitě se budeme věnovat i pojištění profesní odpovědnosti, protože to je určitě základní téma, které vás zajímá, je společné pro váš všechny. Dále se zmíním o dalších pojistných produktech, které samozřejmě dokážeme nabídnout, ale i sjednat, které by měly vycházet z vašich individuálních potřeb, to znamená, není obecně potřebné pro vás jako pro notáře, ale pro každého z vás jako jednotlivce a občana. Na závěr si dovolím uvést několik příkladů individuálního pojištění, kde bych byla ráda, kdyby na vás zapůsobily nejenom individuální podmínky jednotlivých pojistných produktů, ale i cena. Ve zkratce o společnosti Renomia. Považujeme se za specializovaného pojišťovacího makléře, vždycky se snažíme hájit zájmy klienta, to znamená, naším úkolem je vést taková jednání s pojišťovnami, která by vedla k tomu, že naši klienti dostanou opravdu nejlepší podmínky, které jsou na pojistném trhu vůbec k dispozici. Nabízíme komplexní služby v pojištění, v risk managementu, a to nejenom pro firmy, to znamená korporátní klientelu obecně, ale i pro jednotlivce. Pro všechny tyto klientské skupiny je určitě potřebné a společné detailně znát nejenom pojistný trh a produkty, ale samozřejmě musíme mít, a domnívám se, že máme, velké zkušenosti při pojištění různých oborů. To znamená, nemůže se stát, že byste se na nás obrátili s žádostí o pojištění, které bychom nedokázali pro vás sjednat, ať už na českém pojistném trhu, ale i v zahraničí. Naším krédem opravdu je vyvíjet stále profesionální péči o klienta, opravdu si dáváme záležet na tom, abychom měli stabilní tým odborníků, který dlouhodobě pracuje nejenom v rámci společnosti Renomia, ale samozřejmě i směrem k vám jako klientům společnosti. V první části mé prezentace si dovolím pozastavit u pojištění profesní odpovědnosti. U tohoto produktu jsme se snažili vyjednat s naším partnerem pro tento typ pojistného rizika takové podmínky, které samozřejmě vyžaduje každý z vás a které by pro vás byly zajímavé a umožnily vám vytvořit pocit – teď bych skoro použila tu hodně známou reklamu z televize, takže nebudu používat pocit bezpečí, ale rozhodně, abyste měli klid na svoji práci a měli zajištěná rizika, která samozřejmě můžou v průběhu výkonu vaší činnosti vzniknout.
Samozřejmě se jedná o odpovědnost pojištěné za škodu vzniklou jinému v souvislosti s výkonem činnosti notáře. Samozřejmě tento pojistný produkt vychází z notářského řádu a má všechny náležitosti, které má mít. Vždy se snažíme myslet trošičku za vás tak, aby pojištění, které potřebujete, opravdu pokrývalo všechna rizika, ke kterým může dojít. Pokud byste měli nějaké konkrétnější dotazy, co se týká pojištění profesní odpovědnosti, mnozí z vás možná už přišli do kontaktu s mojí kolegyní Terezou Polákovou, která i dnes samozřejmě nás doprovodila na prezentaci, takže prosím, můžete se na ni samozřejmě obrátit. K obecným podmínkám, které jsou společné pro všechny, i individuální pojistné smlouvy, platí, že se nám podařilo rozšířit územní platnost sjednávaného pojištění, to znamená tak, jak jste byli v minulosti zvyklí pouze na území ČR, dnes už máme toto pojištění sjednáno s celosvětovou platností. Rozšířilo se pojištění v oblasti pokut a penále a to, co by vás dále samozřejmě mohlo zajímat v poměru, jak se říká, výkon-cena, to znamená kvalita produktu a cena produktu. Podařilo se vyjednat slevu na ročním pojistném ve výši 25 %. Nemůžu samozřejmě nezmínit odstranění bonifikace, ale tímto způsobem jsme chtěli vlastně i určitým způsobem zjednodušit administrativní postupy, které se sjednáním takových pojistných smluv souvisí. Omezil se rozsah některých výluk, individuálně se samozřejmě tomu můžeme věnovat s každým z vás, a rozšířilo se pojištění obecné odpovědnosti za škody. Zde vlastně shrnujeme výhodnější podmínky pro udržovací pojištění vyplývající z profesní odpovědnosti v roce 2009. Ráda bych upozornila zejména na aktuální prodloužení lhůty pro nahlášení uplatněného nároku, a to až na dobu šesti měsíců po ukončení pojistného roku. Protože, jak jsem již zmínila, snažíme se dělat naši práci profesionálně, připravit pro vás zajímavé produkty se zajímavými pojistnými podmínkami, se zajímavou cenou, nezapomínáme ani na administrativní zátěž a na to, abychom vám byli nápomocni i v případě, kdy pojištění opravdu potřebujete, to znamená v případech, kdy je na vás uplatněn nějaký nárok na likvidaci škody. Připravili jsme s našimi odborníky ze společnosti Renomia manuál, který by vám byl samozřejmě všem k dispozici a který by vám měl pomoci v situaci, kdy ke škodě dojde nebo je proti vám uplatněn nárok. Připravili jsme také nový formulář hlášení škod z pojištění profesní odpovědnosti. Tyto materiály dle mých informací vám budou samozřejmě po dohodě distribuovány tak, aby opravdu, pokud k té situaci dojde, aby vás to vyvedlo z míry pouze nepatrně, věděli jste, že se můžete samozřejmě kdykoliv obrátit na nás a pro prvotní okamžik jste měli k dispozici takový materiál, který by vás tou situací určitým způsobem provedl. Zde jsou znovu uvedena jména, která mnozí z vás už znáte, a protože se soustředíme i na kvalitu servisu pro vás, v posledních dnech jsme rozšířili i tým pracovníků, kteří se věnují pojištění profesní odpovědnosti, takže mimo již zmíněné a představené Mgr. Terezy Polákové se můžete setkat i se jménem Ondřej Frič. Chtěla bych, aby tady toto jméno zaznělo, abyste ho znali a v případě, že budete s těmito kolegy pracovat, abyste věděli, že jsme věnovali velkou pozornost tomu, jaký tým se škodám z profesní odpovědnosti, což je pro vás samozřejmě zásadní téma, bude věnovat. Chcete něco doplnit, budete nějakým způsobem reagovat? JUDr. Martin Foukal: Využiji toho, že jste tady. Já chci poděkovat v první řadě námi jmenované zástupkyni Notářské komory, která se věnuje pojištění, a to je doktorce Libuši Stehlíkové, notářce v Plzni. Já jí moc děkuji za to, že tuto složitou
problematiku zejména v posledních měsících zvládá bravurně a ve spolupráci s paní Mgr. Polákovou opravdu se snaží připravit všechny pojistné smlouvy tak, aby odpovídaly našim potřebám. Zejména oblast, která zůstala historií, to znamená spolupráce s předchozím makléřem, přinesla celou řadu nesrovnalostí a problémů, které se do dnešního dne nepodařilo úplně vyjasnit, zejména když se zmínila paní ředitelka o bonifikaci, tak v té oblasti nám vznikly obrovské problémy s řešením závěrečného vyúčtování, takže to ještě není zcela dokončeno a já ještě jednou děkuji Libušce za její velké úsilí. Libuško, děkujeme! (Potlesk.) Paní Petra Spalová: Dalším produktem, kterému se společně věnujeme a kde se samozřejmě krom dalších snažíme přinést vám největší přínos, je pojištění přerušení provozu. Je to pojistný produkt, který se o vás má postarat v případech, kdy dojde k přerušení nebo omezení provozu. Může na vaší straně dojít k nějaké ztrátě, ušlému zisku, a to jak z nezávislé činnosti a stálých nákladů z důvodu škody jak na zdraví, tak na majetku nebo dojde ke ztrátám na věcných škodách. Zde uvádíme, jak se vypočítává sazba. Je to sazba, která se počítá z ročního obratu a níže jsou vyjmenována nebezpečí, která jsou součástí pojištění. Dalším produktem, který doufáme, že pro vás je zajímavým, je pojištění majetku notáře, který potřebujete k výkonu funkce. Zde se můžete podívat, co všechno je součástí pojištění. Jednak je to nemovitý majetek ve vlastnictví, správě či užívání, je to ovšem i pojištění souboru movitých věcí ve vlastnictví notáře, elektronická zařízení, věci svěřené, cennosti, cenné věci. Co je určitě důležité zde zmínit a co se podařilo vyjednat, je ta věc, že pojištění majetku se sjednává na novou cenu, to znamená, že v případě, že dojde ke škodě, uplatňujete nárok z pojištění, tak je vám vyplácena cena nová, nikoliv cena taková, kterou ta věc měla v době, kdy došlo k jejímu poškození, ztrátě nebo jakékoliv jiné škodě. Snažili jsme se i pro jednak lepší pochopení pojištění, a jednak pro minimalizaci zamítnutých škod odstranit maximum výluk z tohoto pojištění. Za zmínku stojí určitě krácení zabezpečení uvedených v příslušných pojistných podmínkách, to znamená, že v případě, že nedojde k takovému zabezpečení věci, které bylo doporučeno, není kráceno pojistné plnění z důvodu špatného zabezpečení. To určitě je věc, která často bývá ve výlukách a bývá samozřejmě problematická při likvidaci těchto škod. Toto riziko u vás nehrozí. Abychom mohli vám nabídnout celé spektrum pojistných produktů, tak samozřejmě se věnujeme i pojištění soukromého majetku vás jako notářů. Můžete si naším prostřednictvím sjednat i individuální typy pojištění, ať už se jedná o pojištění rodinného domu, bytové jednotky, rekreačních budov. Vlastně veškerá pojištění, která si jste nuceni sjednávat, ti uvědomělí z vás zcela individuálně, i v takových případech se můžete obrátit na společnost Renomia, a to nejenom na pobočce v Praze, ale vlastně ve spolupráci s prezidiem Notářské komory máme definovány i kontaktní osoby, správce, můžete nás kontaktovat na sedmi pobočkách společnosti Renomia. A na závěr, bych určitým způsobem akcentovala slova, která jsem se zde snažila pronášet, uvádíme několik příkladů, které věřím, že zapůsobí. Určitě většina z vás má zajištěna svá rizika, má pojištěn svůj soukromý majetek. Přišlo nám vhodné do prezentace začlenit tyto příklady, abyste měli možnost si porovnat, co máte pojištěno, s jakými finančními náklady a vlastně ne naším prostřednictvím. To znamená, ráda bych vyzdvihla, že produkty tak, jak jsem zmiňovala – pojištění profesní odpovědnosti, pojištění přerušení provozu, kdy jsme se pro vás snažili
vyjednat nadstandardní podmínky, nadstandardní krytí a zajímavé ceny, tak stejným způsobem jsme postupovali i v případě individuálního pojištění vás jako notářů. Na závěr několik příkladů, které bychom byli rádi, kdyby vás oslovily a vedly vás k tomu, abyste zavolali, abychom měli možnost vás přesvědčit o servisu, cenách a kvalitě nabízených pojistných produktů. Nejenom individuální přístup k vám, ale i zjednodušení administrativy. Vidíte, že třeba pojištění vozidel je možné sjednat na jedné pojistné smlouvě. Jak havarijní pojištění, tak povinné ručení, tak další připojištění, která možná vůbec sjednána nemáte, a myslím si, že našich služeb můžete směle využít. Uvádíme příklad pro nové vozidlo, pro vozidlo staré tři roky. Myslím si, že na pojištění vozidel, které každý má a většina lidí si ho pojišťuje častěji než své zdraví, nebo pojištění vozidla určitě má každý, životní pojištění už možná ne úplně každý. Uvádíme tyto příklady pro oslovení. Tolik tedy v krátkosti velmi rychle prezentace nejenom společnosti Renomia, ale i produktů, které pro vás připravujeme, které se stále snažíme vylepšovat a vylepšovat. Stále sledujeme pojistný trh, stále se snažíme o to, aby podmínky, které pro vás sjednáváme, byly velmi konkurenceschopné. Spíše jde o to, aby konkurence na ně nemohla dosáhnout. O to se určitě budeme snažit i nadále. Jsme vám samozřejmě kdykoliv k dispozici a budeme rádi, když naše služby budete využívat a když nás vyzkoušíte. Děkujeme moc. (Potlesk.) JUDr. Martin Foukal: Za nás za všechny určitě můžeme poděkovat. Já bych radši poslední větu nepoužil. My vás radši zkoušet nebudeme, protože my bychom byli rádi bez jakýchkoliv pojistných událostí. Ale já vím, jak jste to myslela. Rozhodně, paní ředitelko, pozdravujte vaší paní ředitelku, ať se brzy uzdraví a budeme se těšit na to, že ji budeme moct přivítat mezi námi. Ještě jednou děkuji našim hostům za jejich prezentaci a můžeme se pustit zase s plnou vervou do práce. Já předám slovo opět Petru Bílkovi a poprosím ho, kdyby začal řídit toto dnešní odpolední jednání. Děkuji. JUDr. Petr Bílek: Děkuji za slovo. Já chviličku počkám, až se to tady usadí. Bez ohledu na technické problémy, které se nám objevují na tabuli, bychom pokračovali, protože to se týká následného vystoupení doktora Svobody. Já to budu číst z papíru. Prosím vás, moje podtéma jsem si pracovně nazval
Změny v konečném jednání, vyhotovování a doručování usnesení ve věci, to znamená těch meritorních usnesení, příp. ještě právní moc. Tak nějak jsem měl jasno, že svůj začátek, který jsem si tady nachystal, trošku přeskočím, protože už kolegové toto téma vyčerpali, ale zase kuloárové rozhovory přes oběd mě trošku vrátily zpátky, a sice k tomu, abychom se zamysleli nad pravomocí vydat usnesení ve věci, a sice ve vztahu k § 38, a zdali se to týká ještě nějakých dalších osob. Paragraf 38 odst. 1 nám říká, že soud pověří notáře, aby provedl úkony. Změnil se nám rozsah omezení v odst. 2 tohoto paragrafu, takže z toho vyvozujeme, že notář má rozhodovací pravomoc, včetně rozhodování ve věci. Teď, když to porovnáme s § 90 návrhu novely jednacího řádu, který zřejmě takto zůstane už, budeme to předpokládat, tak tady se říká, že soudní komisař vydává usnesení
jménem dědického soudu. To znamená, tímto způsobem se realizuje rozhodovací pravomoc. A pak je tam další věta, ze které já jsem si celkem bez dalšího vykládal závěr, který řeknu za chviličku. Písemné vyhotovení usnesení podepisuje soudní komisař, což je jasné, popř. náhradník, zástupce, to znamená dočasný zástupce, společník notáře nebo notářský kandidát, který byl Notářskou komorou ustanoven k zastupování notáře při výkonu jeho činnosti, což je trvalý zástupce, ten druhý. Já si z toho vyvozuji, když písemné vyhotovení usnesení podepisují tyto osoby, to znamená, že ho vydávají, že jsou kompetentní ho vydat. Nejedná se totiž o písemné vyhotovení nějakých opisů nebo stejnopisů, ale o písemné vyhotovení usnesení. Takže mají pravomoc ho vydat. Můžeme to takhle interpretovat nebo ne? Takhle, pan doktor Fiala krčí rameny. Já ještě dopovím svůj myšlenkový pochod, protože pro nás je hrozně důležitý. Protože když jsme se bavili o tom, že tato rozhodovací pravomoc musí být opřena o zákon, jinak že prostě není možná, tak já se domnívám, že rozhodovací pravomoc těchto osob je opřena o zákon, ale nikoliv o občanský soudní řád, ale o notářský řád, protože notářský řád nám říká, ať se koukneme na § 24 – kandidát může být ustanoven Notářskou komorou, aby zastupoval při výkonu činnosti notáře. To znamená činnost notáře, ten pojem všichni známe. Vyčte se to z úvodních ustanovení. To je všechno. Činnost notáře je § 2, 3, 4. To je veškerá činnost, kterou notář vykonává. To znamená i činnost, která je na základě jiného zákona než notářského řádu, to znamená i na základě občanského soudního řádu. To je činnost notáře v tomto nechci říct širším slova smyslu, ale zahrnuje to všechno, co notář dělá, k čemu má pravomoc. A jestliže se tady říká, že zástupce zastupuje notáře při výkonu činnosti notáře, činnost vykonává jménem zastoupeného notáře, notáři-společníci jsou oprávněni ke vzájemnému zastupování v činnosti notáře, notář-společník vykonává tuto činnost jménem zastoupeného notáře. Prostě tady je zákonné zmocnění v notářském řádu k tomu, aby se to dalo interpretovat, že v podstatě rozhodovací pravomoc se vztahuje i na tyto lidi. Nebo ne? Ono to má totiž hrozně velký význam, k tomu se dostaneme za chviličku. Pokud konečné jednání ve věci povede osoba, která má pravomoc rozhodnutí vydat, a tedy i vyhlásit, tak to probíhá jinak, než když tu pravomoc nemá. A pokud bychom tedy řekli, a já si to z toho nějak vyčítám, co by to tady potom bylo, písemné vyhotovení usnesení podepisují všichni tito lidé, tak to oni tam dělají tu sektu písařku a vydávají stejnopisy? Oni podepisují originál, to znamená, vydávají rozhodnutí. A když ho vydávají, tak mají pravomoc ho asi i vyhlásit, když ho mají pravomoc vydat. A tato pravomoc se vyčítá nikoliv z občanského soudního řádu. Je škoda, že tu není Míla. Ale z notářského řádu, z příslušných ustanovení. Nevím, jestli budeme schopni tuto polemickou záležitost tady uzavřít. Já jsem to považoval za hotovou věc, že to tak je a ono to tak možná ani být nemusí. Bohužel. Já nevím. (Nesroz. poznámka.) Protože mě Jirka přes oběd nalomil, že to tak být nemusí. Ale ona je to docela zásadní záležitost, ve které by asi jasno být mělo, zdali rozhodovací pravomoc se vztahuje i na osoby, o kterých jsme se bavili, protože tam se nepředpokládá nějaké další pověřování. Notář-zástupce vykonává činnost jménem pověřeného notáře, notář-náhradník ji vykonává jménem svým, ale nemá další pověření od soudu, nemá nové pověření. On vychází z původního pověření. A trvalý zástupce má v podstatě pravomoc na základě příslušného ustanovení notářského řádu zastupovat notáře v celém jeho rozsahu v celé činnosti notáře bez ohledu na přítomnost, nepřítomnost. To už nám tam zmizelo, to bylo donedávna.
Takže já si z toho vyvozuji, že i tyto osoby mají pravomoc rozhodovací. Ale to je možná málo, že si to vyvozuji já. To asi nestačí. S touto výhradou. Pojedeme dál. Zkrátka rozhodovací pravomoc notáře už jsme si trošičku zmínili. Takže s touto výhradou, že se k tomu možná vrátíme. A teď proč je to tak důležité. Je to ve vztahu ke konečnému jednání, protože pokud toto jednání povede osoba, která rozhodovací pravomoc má, tak tam může být povinnost rozhodnutí vyhlašovat. Pokud to povede osoba, která tu pravomoc nemá, tak tam ta povinnost nikdy nevznikne, protože to nejde. Takže tady se na to musíme zkrátka podívat. Jsou to vyhlášení a vydání rozhodnutí. Jsou to procesní úkony a je potřeba je rozlišovat. Vyhlášení rozhodnutí je úkon, který navazuje na jednání a předpokládá přítomnost účastníků. Vydání rozhodnutí je faktický úkon soudu, který není vázán na přítomnost účastníků. A teď za některých situací k vyhlášení dojít musí, za některých nemusí. Tady se musíme podívat na zákonnou úpravu, která by se této problematiky týkala, a to je především § 156, který říká, jak kdy se vyhlašuje rozsudek jako rozhodnutí ve věci a jak se to dělá. Odst. 2 tohoto paragrafu, a to je důležité, říká, že rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání. Já si myslím, že to je při jednání, ne po skončení, ale to je jedno. A není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na dobu 10 kalendářních dní. Tohle je důležité, k tomu se vrátíme. Pak se musíme podívat na § 168, jak se vyhlašuje usnesení. A pak na § 167 odst. 2, který říká: není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. A je potřeba se na to koukat optikou, že… Pardon, ještě jednu drobnost. Paragraf 16 jednacího řádu, když už si to píšete. Tam je v podstatě taková technika, že rozsudek se vyhlašuje ve stoje a usnesení v sedě a takovéhle věci, ale když už si píšete paragrafy, tak se můžete samozřejmě podívat i na toto. Pan doktor Vaverka má dotaz. Pan doktor Wawerka: Proč nelze použít § 103 odst. 2 jednacího řádu. Možná, že už teď nebude platit. To nevím. Ale tam je přece, že komisař může pověřit koncipienta atd., dokonce tajemníka, všemi úkony v řízení o dědictví. JUDr. Petr Bílek: Karle, ale o tom už jsme se tady bavili dopoledne, že v podstatě pověření musí mít zákonný podklad. A tohle je vyhláška. Ty nemůžeš přenést rozhodovací pravomoc soudní na někoho, s kým zákon nepočítá. Já jsem myslel, že už se o tom bavit nemusím, protože pan doktor Fiala se tady o tom bavil dopoledne, takže se k tomu vrátím. Pan doktor Wawerka: Ale proč? Vždyť je to veřejně závazný právní předpis. JUDr. Petr Bílek: Ale on je totiž navíc k tomu ještě jiný, protože je tam poslední dovětek – s výjimkou rozhodování ve věci. To je v návrhu. Ty máš samozřejmě platný. Ten přestane za měsíc platit. Musíš vycházet z nové úpravy a v nové úpravě je už zdůrazněn tento princip, že s výjimkou rozhodování ve věci. Chyba to asi – možná je to pro nás nepraktické, ale asi bych to nenazýval chybou, poněvadž zákonodárce se neplete. (Pobavení.) Teď to bylo trošku legrační, ale tam v podstatě asi je respektována zásada, že pokud to nemá zákonnou oporu, tak se rozhodovací pravomoc nedá přenést, protože vyšší soudní úředníci mají oporu v § 38a OSŘ. Tam je zmocnění na speciální zákon. Podle mě i naši náhradníci, zástupci atd. mají zase oporu v notářském řádu. Tajemníci, kandidáti, koncipienti žádnou
takovouto oporu v zákoně nemají, abys to na ně mohl přenést. Tohle je podzákonný předpis, to je vyhláška a jedná se o rozhodnutí soudu, takže nevím, co už k tomu víc říct na vysvětlenou, že rozhodovací pravomoc je nepřenosná. Pan doktor Vaverka je nespokojen, mračí se, ale nevím, co k tomu se dá víc říct. A teď nevím, kde jsem skončil. Prosím vás, přistoupíme k serióznímu výkladu. Skončili jsme u vyhlašování a skončili jsme u něj z toho důvodu, jaký to má význam pro praktický postup v konečném jednání. Musíme si uvědomit, že v dědickém řízení má konečné rozhodnutí, tedy rozhodnutí ve věci podobu nikoliv rozsudku, ale podobu usnesení. Takže aplikace § 156, o kterém jsme se bavili, není obdobná, ale pouze přiměřená. V maximální možné míře tedy je potřeba tento § 156 aplikovat na situace, kdy jednání povede osoba, která rozhodnutí vyhlásit může. To znamená, zúžíme to na soudního komisaře, pracovně, i když to možná bude v širším významu slova, jak jsme tady říkali. Pokud jednání povede soudní komisař, tak by vyhlašovat měl. A contrario z toho lze dovodit, že pokud konečné jednání vede osoba, která není oprávněna rozhodnutí vyhlásit, není třeba nařizovat další jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí soudním komisařem, a tedy není třeba, byť se jedná o rozhodnutí ve věci, usnesení vyhlašovat. Já to přeložím do češtiny trošku. Zkrátka když to nepovede notář, tak to skončí stejným způsobem, jako to skončilo doposud, protože právní úprava procesu v této střední části se vůbec nezměnila. Co bychom udělali doposud? Skončili jsme to a dali jsme to soudu k vydání rozhodnutí, protože jsme neměli pravomoc rozhodnutí vydat. Ta samá situace je teď, když to povede koncipient nebo tajemnice, nemá pravomoc vydat, takže jednání ukončí, nebude se nic vyhlašovat a předá to notáři k rozhodnutí. Opačně zase, § 156 by se měl podle mého názoru respektovat v případech, to znamená rozhodnutí vyhlašovat, když jednání povede osoba, v jejíž kompetenci vydání rozhodnutí je, tj. tedy notář plus příp. další. Za druhé, řízení už není třeba nijak třeba doplňovat a jeho výsledky umožňují v rámci konečného jednání rozhodnutí vyhlásit. Tam by vyhlášeno být mělo. Asi tam můžeme zase dovodit výjimku. Pokud by se postupovalo, i když řízení povede notář, podle § 175j, když tam bude bez jednání, tak určitě není třeba vyhlašovat. Když se vůbec nejedná, tak kvůli tomu samotnému nějaké formální, to není potřeba. To by bylo hodně krkolomné. Vyhlašovat, když to vede notář a když to situace umožňuje. A teď, jak se nám to projeví v protokolaci konečného jednání. Všechno to bude stejné, až na konec. Máme tady zase nějaké varianty. Jednání povede osoba oprávněná vydat usnesení. Usnesení se vyhlásí při jednání a usnesení se vyhlašuje tak, že se v podstatě zaprotokoluje: na to vyhlášeno usnesení, a teď se tam musí všechny výroky, které usnesení má, zaprotokolovat. Všechny. Výroky. Pak by tam mělo být, že byly sděleny nějaké důvody účastníkům a dáno poučení o odvolání. V případě, kdy to povede notář, pořád jsme ještě v situaci, kdy to vede notář. Pokud by neumožňoval stav řízení vyhlásit to bezprostředně při jednání, protože výrok je tak složitý, nic jiného mě nenapadá, proč by to tedy jinak jít nemělo, že si ho zkrátka nejste schopni z fleku zformulovat a bezprostředně plynule při jednání tento úkon udělat, tak jsou zase možné dva postupy. Jednodušší – jednání se přeruší. Protokolace je: vyhlášeno usnesení, jednání se přerušuje na 15 minut, nebo 40 nebo kolik. To je jedno. Jednání se přeruší a v přestávce si to můžete nějak zformulovat, příp. připravit už rovnou písemné vyhotovení rozhodnutí. Pak se začne. Jednání opětovně zahájeno v – někdy a
rozhodnutí se vyhlásí zase tím samým způsobem, jak jsme si říkali. Poučí se, příp. se vzdají do protokolu a je to. Když by to nešlo formou přerušení z jakéhokoliv důvodu, zase můžou být, já nevím, notář pospíchá, účastníci pospíchají, tak se to dá odročit. Jednání se odročí za účelem vyhlášení usnesení. Tady je potřeba se podívat na § 156 odst. 2, jak jsme říkali, protože tam je lhůta, ten paragraf by se zřejmě na toto musel aplikovat. Tam je lhůta na odročení nejdéle 10 kalendářních dnů. A je třeba odročovat vždy na konkrétní datum a čas a nejde odročovat na stejný den, poněvadž to pak je přerušení. Přerušit to jde, ale odročit až na další den, příp. pozdější. Protokolace odročení jednání: Vyhlášeno usnesení, jednání se odročuje na 20. 6. v 10 hodin za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci. Termín jednání účastníci berou na vědomí, písemné předvolání nepožadují. Pokud by přítomní soudci slyšeli něco, s čím se nesmíří, tak ať křičí nahlas. Nevím, jestli tam není něco úplně špatně, co říkám. JUDR. Martina Kasíková: Já nechci křičet nahlas, ale k odročenému jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí už se účastníci nepředvolávají. Prostě buď jsou přítomni a v ten termín slyší, už tam není potřeba protokolovat to, že předvolání nepožadují nebo nechtějí. Prostě odročuje se za účelem vyhlášení rozhodnutí. Tečka. Takže to berou na vědomí a i ti nepřítomní účastníci, kdyby tam někdo nebyl, tak se nepředvolávají. JUDr. Petr Bílek: Ale mělo by tam být datum a čas a že to berou na vědomí. Ano? (Souhlas.) JUDr. Roman Fiala: Já bych si dovolil jenom takovou drobnou shrnující poznámku k protokolaci i protokolaci v situaci, kterou popisoval doktor Bílek. Chtěl bych v prvé řadě apelovat na to, že protokol o jednání má obecně zachycovat to, co se při jednání před notářem dělo. Není to místo, které by mělo zachycovat různé úvahy notáře, proč se něco dělá nebo nedělá, zdůvodnění, jak se jeho úvahy ubírají atd. To všechno nemá co dělat v protokolu. V protokolu by se mělo opravdu velmi jednoduše a logicky jenom popisovat to, co se při jednání, projednání dědictví před soudním komisařem odehrává. Potom vlastně i použití formulací není tak zásadní. Myslím si, že každý si časem vždycky zvykneme používat určité obraty, a pokud vystihují situaci, kterou mají popsat, pak je jedno, když každý používá trošku odlišné formulace. V každém případě v souvislosti s vydáváním, resp. vyhlašováním rozhodnutí je u dědického řízení podstatné to, že je to vždycky usnesení, to znamená, za každou cenu se vyhlašovat nemusí. Když jednání vede někdo, kdo rozhodnutí vydat může, tedy soudní komisař, tak v tom případě je praktické, aby bylo vyhlášeno z jednoho praktického důvodu: po vyhlášení se rovnou účastníci do protokolu mohou vzdát práva odvolání. O to jde. Proto je dobré vyhlásit. Ve všech ostatních případech, kdy není ve hře možnost tohoto vzdání se práva odvolání, to znamená i v případech, kdy jednání vede někdo, kdo není oprávněn rozhodnutí vydat, je zřejmě zbytečné provádět dramatickou situaci s tím, že přerušíme jednání a pak, jak jsem říkal dopoledne, tam bude přibíhat notář, který bude něco vyhlašovat, anebo se odročí tzv. na vyhlášení rozhodnutí. Tady by byl zase vůbec už problém. Prostě není to praktické. V situacích, kdy jednání vede někdo, kdo nemůže rozhodnutí vydat, je zřejmě vhodnější vést dosavadní způsob. Skončí se jednání a potom se rozhodnutí tzv. vyhotoví a to už teď bude určitě vykládat Petr.
JUDr. Petr Bílek: Ještě k odročování. Zrekapitulujeme si to. To už musíte zase trošku z praktické povahy věci poznat, jestli to má praktický význam, protože pokud můžeme očekávat, že si na vyhlášení přijdou lidé, udělají si plné moci, přijde jeden, on se vám tam vzdá odvolání, pak to má všechno jednodušší průběh a odnese si písemné vyhotovení pro všechny, tak pak by ten krok měl nějakou logiku a je vhodné to tímto způsobem udělat. Zase já jsem to slyšel ve dvou variantách. Ono je to těžké, já nejsem soudce. Tady se snažím tlumočit nějaké názory, které člověk pochytá. Ale teď pan doktor Fiala říkal, protože já jsem tady měl jako jednu z variant, že i když to vlastně tento praktický výstup mít nebude, to odročení, to znamená, nikomu už se tam nechce a můžeme čekat nějaké odvolání stejně, takže by nám to moc nepomohlo, takže by se formálně měl udělat protokol o vyhlášení. Není třeba tedy? Bez účastníků. (Může se bez protokolu vydat rozhodnutí.) Dobře. Tím lépe. JUDr. Martina Kasíková: Takhle, protokol o vyhlášení musíte vždycky, když jste si odročili na vyhlášení, i když se nedostaví účastníci. Jestliže je odročeno na vyhlášení rozhodnutí a žádný z účastníků nepřijde, tak přesto musíte vyhotovit protokol o vyhlášení usnesení. Když ale skončíte tak, že rozhodnutí bude jenom vyhotoveno, tak se žádný protokol o vyhlášení jaksi dělat nemusí. JUDr. Petr Bílek: Děkuji za upřesnění. To jsme se pořád bavili o situaci, kdy jednání povede notář. Zrekapitulujeme. Buď se vyhlásí rovnou, když to bude nějaká jednoduchá věc a budeme toho schopni, oni se nám tam vzdají odvolání atd. Může tam být už nachystáno i písemné vyhotovení a doručí se jim to při jednání, nebo se jednání přeruší, v pauze se na to všechno nachystáme, pokračujeme za chvilku, průběh je stejný. Anebo se to odročí a zase jsou dvě varianty: přijdou, vzdají se, odnesou si, anebo nepřijdou a pak platí to, co říkala paní doktorka Kasíková – musíme udělat ještě jeden protokol o vyhlášení. JUDr. Roman Fiala: I když je to stále trochu otáčení se v kruhu, přesto bych si dovolil to, co tady bylo řečeno, ještě znovu zopakovat. Myslím si, že to, co bychom mohli z dědického řízení získat po jeho úpravě od 1. 7. 2009 je situace, která tady kdysi bývala v dobách státního notářství, že účastníci přicházejí projednat dědictví po zůstaviteli a odcházejí a mají v rukou rozhodnutí opatřené doložkou právní moci. K tomuto by mělo všechno směřovat. Samozřejmě bude celá řada situací, které toto znemožní. Ale toto by měla být ideální situace. Tedy jestliže vede dědické jednání soudní komisař, tak v této modelové situaci by asi mělo jednání proběhnout a skončit tím, že se – ať už s přerušením nebo bez přerušení – vyhlásí rozhodnutí, tedy usnesení o dědictví, které bude zřejmě v kombinované podobě, kdy bude obsahovat výrok o obvyklé ceně, příp. výrok o obvyklé ceně SJM a jeho vypořádání a usnesení o dědictví, které bude třeba schválením dědické dohody nebo potvrzením podle podílu atd. Takovéto usnesení vyhlášené včetně výroků o odměně notáře a o náhradě nákladů mezi účastníky řízení poté, co je účastníkům vyhlášeno, je jim dána možnost, aby se vyjádřili ke svému právu odvolání. Oni, když se vzdají práva odvolání, je možné buď mít už jaksi připraveno nebo po krátkém přerušení jednání jim dát k dispozici písemné vyhotovení rozhodnutí, k tomu se ještě dostaneme, protože usnesení v řadě případů mohou být velmi stručná, protože nemusí všechny výroky obsahovat odůvodnění, tak v takovém případě, když se rovnou u jednání
účastníkům doručí, oni potvrdí do protokolu převzetí těchto usnesení a bude možné je opatřit doložkou právní moci. V případě, že jednání nepovede někdo, kdo bude moci toto učinit, tedy nebude to soudní komisař, zjednodušeně řečeno, v takovém případě skončí jednání v úseku před vyhlášením rozhodnutí, ať už se jakkoliv domluvíte, kdy si lidé přijdou pro rozhodnutí. Může to být tak, že přijdou třeba tentýž den odpoledne nebo v jakémkoliv termínu. V mezidobí se písemně vyhotoví rozhodnutí, které se už nemusí, pokud jsme neodročovali na vyhlášení, což se mi v dědických řízeních jeví jako poněkud nepraktické, v takovém případě notář, tedy soudní komisař, podepíše písemné vyhotovení rozhodnutí, tím se jakoby vydá rozhodnutí a účastníci, když ten den odpoledne si přijdou, tak převezmou rozhodnutí od pracovníka soudní kanceláře. Je možné s nimi do protokolu – doktor Bílek si nechce toto téma nechat vzít, takže to už řekne on. JUDr. Petr Bílek: Protože pan doktor Fiala by za pět minut řekl to, co já tady mám na čtvrt hodiny. (Pobavení.) To nejde! Pokud to povede kandidát, koncipient, tajemník, to znamená osoba bez pravomoci vyhlásit, tak v podstatě se to končí stejným způsobem jako doposud. Pokud jde o protokolaci, zase jsem slyšel dva názory. Necháme si poradit, jestli to ukončit klasickým způsobem jako doposud, anebo jestli tam musí být formulace: vyhlášeno usnesení, jednání se odročuje naneurčito za účelem vydání usnesení soudním komisařem. Vadí někomu něco na tom? JUDr. Roman Fiala: Jenom takovým krátkým pohledem jsme se s paní doktorkou shodli na tom, že je to úplně jedno. JUDr. Petr Bílek: Takže obojí je možné, vyberte si. A v podstatě tímto praktickým postupem se překlene formální procesní komplikace, protože opravdu si domluvíte s těmi lidmi: skočte si na kafe a přijďte za hodinu třeba. Předpokladem pro tento postup je, že pan notář je v kanceláři a je schopnost vydat usnesení v písemné podobě bezprostředně po jednání. Takže zkrátka pan notář nebo paní notářka tam je a jste schopni, ta děvčata jsou schopna za půl hodiny to napsat, on to podepíše a můžete jim říct potom při jednání: přijďte si za půl hodiny nebo za hodinu nebo někdy, pokud by to šlo tímto způsobem, aby se zkrátka nějak nemuselo doručovat nebo čekat delší dobu. Pokud to chcete udělat všechno v jednom dnu… (Nesroz. dotaz.) To ne! Já teď budu tlumočit dotaz, protože to všichni neslyší. Tady kolegyně se ptá, jestli jako tajemnice nebo koncipientka, to je jedno, kandidátka může při faktickém postupu při vydávání poučovat… Počkejte, ale tady nejde o přerušení. Tady se bavíme úplně o jiné možnosti. Tady prostě se jednání ukončí, protože to vede člověk, který nemá pravomoc vyhlásit, ukončí se a řekne se jim. Když to půjde, přijďte si za hodinu. Tak v čem máte problém? A vy jim dáte písemné vyhotovení a tam to všechno mají. (Ale oni se můžou vzdát odvolání!) To se můžou vzdát. K tomu dojdeme za chvilku, nepředbíhejte! (Pobavení.) Bereme to chronologicky. Napřed vyhotovujeme, pak budeme doručovat, pak se bude prohlašovat atd. Možná je to zdlouhavé, ale nemůžeme takhle skákat. V podstatě skončili jsme u toho, že i když to povedou koncipient, kandidáti, tajemnice, tak že se to dá řešit tímto praktickým postupem. Pokud na to lidé budou pospíchat a půjde to věcně, bude to jednoduchá věc a bude tam někdo, kdo bude
schopen rozhodnutí podepsat, tak si na to budou moct počkat. Zatím jsme ve fázi vyhotovování, nikoliv doručování a prohlašování o vzdání se odvolání. K písemnému vyhotovení, pokud jde o podobu, tam jenom odkaz na § 21b jednacího řádu, který říká, že soud vyhotovuje rozhodnutí v té podobě, v jaké je veden spis. U nás je to naštěstí zatím pořád podoba listinná. Teď pokud jde o formální náležitosti usnesení, formální-obsahové, nikoliv věcné. Tam se zase musíte podívat na § 90 jednacího řádu, pokud to tak zůstane, takže oproti dosavadní praxi v usnesení se uvede jméno a příjmení soudního komisaře, popř. náhradníka, adresa jeho notářské kanceláře a údaj, že byl v řízení o dědictví dědickým soudem pověřen. A teď tady pozor, tohle je novum. Jako místo k podání odvolání se uvede adresa sídla dědického soudu a adresa notářské kanceláře soudního komisaře, poněvadž odvolání je koncipováno tak, že půjde podávat tam i tam. (Námitky.) Nebo. Já nepředpokládám, že by ho podali na dvě místa najednou. Poučení bude trošičku jiné, než jsme zvyklí. JUDr. Roman Fiala: Já bych s dovolením jenom k poučením, o kterých tady mluvil doktor Bílek. Při vší úctě k jednacímu řádu v navrhované podobě zřejmě jde trošku nad rámec OSŘ a zřejmě ne způsobem, který je úplně nezbytně nutný. Myslím si, že v poučeních je především potřeba, aby bylo uvedeno, že odvolání se podává, tak jako na všech jiných rozhodnutích soudu, u soudu 1. stupně atd. To, že se může podávat u soudního komisaře, si myslím, že je trošku takovým výkladem nad rámec OSŘ. Poučení asi zřejmě bude trošinku účastníkům komplikovat život nebo je to bude trošku mást. V každém případě ale není pochyb o tom, že není možné, aby odvolání, které by bylo podáno u soudního komisaře, bylo tak jako dosud, pokud se nepodařilo soudnímu komisaři předložit odvolání ještě ve lhůtě soudu, bylo odmítáno jako opožděné. Nicméně místem, kde aby asi odvolání přece jenom správně mělo být podáváno, je soud 1. stupně. V tomto ohledu taková drobná úvaha na téma jednacího řádu, který si myslím, že se trošku rozběhl dál, než musel. JUDr. Petr Bílek: To je asi pravda, ale zase si musíme uvědomit, že u nás bude spis. Moment, já dopovím větu. Tam zase bude problém trošku v tom, budeme muset být opatrní při vyznačování právních mocí, protože odvolání bude moct být podáno u soudu a my se musíme bezprostředně poté, nebo pokud možno co nejrychleji, dozvědět, že k tomu došlo. Takže asi nevyznačovat – teď zase předbíhám – právní moc, já nevím, odpočítat si 15 dní a hned druhý den ráno tam fláknout razítko, protože to takhle nepůjde. K tomu dotaz? Jaký byl dotaz? Řečnice: Já jsem chtěla právě mít upozornění na toto, že to je veliké nebezpečí, protože pro případ, že ti lidé to podají u soudu a soud nám to nějak svižně nenahlásí, tak my vyznačíme právní moc, oznámíme katastru a potom zjistíme… JUDr. Petr Bílek: Musíme být obezřetní. Řečnice: Dobrá. Děkuji. Už k tomu nemám nic. Řečník: A proč se odvolání nedá podávat u soudního komisaře? JUDr. Petr Bílek: Dá se odvolat tam i tam. Prosím, dotaz. (Nesroz.) Nahoře v záhlaví.
JUDr. Roman Fiala: V usnesení vydávaném soudním komisařem by mělo být na začátku uvedeno, že okresní soud tam a tam rozhodl soudním komisařem tím a tím atd. a pokračovat už klasicky, jak dosud to probíhalo. Takže soud rozhodl soudním komisařem. JUDr. Petr Bílek: Ještě kolega Svoboda. JUDr. Jiří Svoboda: Jenom maličkost. To, co říkala doktorka Peterková. Je to řešeno v § 262 odst. 2 vnitřního a kancelářského řádu pro soudy – v novele samozřejmě, kterou nemáte. Je-li proti usnesení vydanému soudním komisařem podáno odvolání u soudu, předá je soud nejpozději následující pracovní den soudnímu komisaři. Čili tam je to velice striktně upraveno a uvažuje se v některých případech, že by bylo možno využít soudního doručovatele na tyto úkony. JUDr. Petr Bílek: Tam ještě byl dotaz, aby to nevypadalo, že jsme… (Nesroz.) Jistě, ale vždyť tam také můžou být nějaké lhůty, než to přijde poštou. To nepůjde dělat 16. den ráno. To nejde. JUDr. Martina Kasíková : Já chci říci, že s tím se potýkáme, soudy, dennodenně. Prostě musíte být schopni argumentovat, jako argumentují u nás – poslední den lhůty může být podáno odvolání na poště. Takže další den musíme počkat, než pošta nám doručí, než my přebereme poštu, teď v tomto případě než soud přebere poštu. Prostě to je běžný argument. JUDr. Roman Fiala: A to třeba v rozvodových řízeních je jiné napětí, když hrozí nebezpečí zákonné domněnky původního manžela otcovství a žena čeká před soudní kanceláří, až bude vyhotoveno rozhodnutí, aby bylo zpravomocněno a mohla běžet se vdát a nenastala tahle domněnka. Takže tlak v dědickém řízení, se domnívám, bude uvolněnější. (Smích.) JUDr. Petr Bílek: Tam už jde jenom o peníze. Prosím vás, ještě k obsahu konečného usnesení. Kdo to podepisuje a jaká se tam dávají razítka, to zase poznáte z § 90. A teď, pokud jde o odůvodnění. Tady bude jedna pro nás nezvyklá novinka, nebyli jsme na to zvyklí, poněvadž jsme to samozřejmě ani používat nemohli, a sice je to možnost aplikace § 157 odst. 4, a to je, pokud bude usnesení vyhlášeno při jednání a oni se vám vzdají odvolání, pak odůvodnění můžete vyhotovit ve stručnější podobě. Zákon tam říká, že se tam musí objevit předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Ale pozor, nezaměňovat s § 169 odst. 2, k tomu dojdeme. Ale tady prosím vás, abychom mohli použít tento § 157 odst. 4, tak to musí být vyhlášeno. Nedá se předpokládat, že třeba oni se mi nepohádají, oni se mi vzdají, to už ale doručuji potom v jiné podobě a až potom se mi vzdají. Tady prostě reaguji na vzdání se možnosti odvolání při jednání. Pak už nemusím vyhotovovat odůvodnění v té podobě, v jaké by být mělo. Otázka je jiná, jestli se odůvodnění v této zkrácené podobě, kterou předpokládá OSŘ, nějak prakticky liší od odůvodnění, která používáme dosud. Já si myslím, že to bude to samé, protože co si budeme povídat, asi když se kouknete na odůvodnění jakéhokoliv rozsudku v nějaké céčkové věci a kouknete se na odůvodnění našeho usnesení, tak si myslím, že už tady jaksi jsme šli dopředu a používali tuto zkrácenou verzi.
A teď možná k § 169 odst. 2, protože strašně často se na to ptáte, zda není potřeba odůvodňovat výroky, kde se zcela vyhovuje návrhu, kterému nikdo neodporoval. Tady bych předal slovo. JUDr. Roman Fiala: Typickým příkladem výroku rozhodnutí, který zřejmě nebude potřeba odůvodňovat, je výrok, kterým se schvaluje dědická dohoda. Ale myslím si, že v takovýchto nekonfliktních situacích je možné se vyhnout i zcela odůvodněně odůvodňování rozhodnutí podle § 175o nebo § 175l, jestliže se nám podaří do protokolu zahrnout formulaci, z níž bude vyplývat, že účastníci navrhli, aby na základě provedeného soupisu bylo vydáno rozhodnutí o obvyklé ceně takové, čisté hodnotě dědictví a výši dluhu, příp. čisté hodnotě dědictví. Stejně tak obdobně ve vztahu k obvyklé ceně společného jmění manželů. V takovýchto případech by tedy bylo v rozhodnutí odůvodňováno pouze rozhodnutí o nákladech řízení, příp. rozhodnutí o odměně notáře. Samozřejmě pokud se jedná o výroky a odůvodnění odměn soudního komisaře, chtěl bych říct, že se v poslední době objevují jakési hypertrofované výroky, které velmi pečlivě a jednotlivě u každého, komu je ukládána povinnost platit notáři odměnu, náhradu hotových výdajů, příp. i DPH, ukládají povinnost jednotlivě u každé jednotlivé složky. Já si myslím, že bohatě dostačuje, když výrok rozhodnutí o odměně notáře obsahuje stanovení celkové výše odměny, celkové výše hotových výdajů a celkového DPH s tím, že je pak stanovena povinnost platit jednotlivým účastníkům řízení a ve výroku už bude toto stanoveno jednou částkou, ne, že osoba A zaplatí na odměně tolik a tolik a na hotových výdajích tolik a tolik atd. To by tak mohlo být v odůvodnění, ale ve výroku stačí, když bude už jenom výsledná částka, která je sumou, souhrnem hotových výdajů, odměny i náhrady za DPH. V této souvislosti reaguji na masový jev projevující se třeba u notářských zkoušek, které teď probíhaly, kdy snad ve snaze o maximální pečlivost byly tyto výroky mimořádně sofistikované a domnívám se, že zbytečně. JUDr. Petr Bílek: Pokud jde o obsah, zase zrekapitulujeme. Není potřeba ve výrokové části, o tom se nebavíme, to zůstává stejné. Takže v hlavičce notář, na rozdíl od současné podoby, a poučení bude jinak asi. A podepisuje samozřejmě zase osoba oprávněná vydat a razítko kulaté notářské, nikoliv soudu. Ano, Jirko? (Nesroz. poznámka.) To určitě. Já si prostě myslím, že my tomuto paragrafu zcela vyhovujeme v současné podobě už. Samozřejmě by tam mělo být odůvodněno účastenství, s kým jsem jednal a proč, pak nějaké stručné právní – pak zkrátka rekapitulace skutkových zjištění bez označování důkazů, což také už teď děláme, a pak nějaké stručné právní posouzení věci. Tak co je to jiného, než když tam napíšu, že dohoda byla schválena kvůli tomu, že neodporuje zákonu, ani dobrým mravům. To je to samé. To je také stručné právní posouzení věci. Takže já si myslím, že opravdu ani toto zkrácené odůvodnění z naší praxe nijak nevybočuje. JUDr. Roman Fiala: Já bych na to ještě rád odpověděl také trošku širším způsobem, a to, že je velmi významné v rozhodnutí, co je uvedeno v hlavičce nebo v úvodní části. Stále se znovu opakují řekněme takové zbytečné komplikace při psaní rozhodnutí, kdy v úvodní části je uvedeno kromě těch, se kterými bylo jednáno jako s účastníky řízení, jakési zdůvodňování, proč se s nimi jednalo, příp. že jsou právními nástupci nějakých dřívějších účastníků řízení. V úvodní části rozhodnutí má místo jen uvedení osob, které byly účastníky řízení v době, kdy se vyhlašovalo nebo vydávalo rozhodnutí v dané věci. Pokud v průběhu dědického řízení v úvahu přicházející dědic
například zemřel, bylo vydáno rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 107, s kým se bude jednat jako s jeho právním nástupcem, potom žádné reflektování této skutečnosti do úvodní části rozhodnutí už není na místě. V úvodní části rozhodnutí bude už jenom právní nástupce a v odůvodnění rozhodnutí bude na místě říct, že dědicem, to bude vyplývat i z výroku rozhodnutí, příp. schválené dědické dohody atd., že dědicem po zůstaviteli je osoba A, že tato osoba A v průběhu dědického řízení zemřela, proto na jeho místě, také v důsledku rozhodnutí podle § 107, vystupovala jako účastník řízení osoba XY, nicméně, že ve smyslu ustanovení § 460 atd. je dědicem tato zemřelá osoba. Ale v úvodní části rozhodnutí není potřeba o něm mluvit. Stejně tak, jako si myslím, že je zbytečné uvádět v úvodní části rozhodnutí jakousi charakteristiku těchto osob, tedy zda se jedná o pozůstalého syna, pozůstalou manželku, zda se jedná o závětního dědice atd. V úvodní části dědického rozhodnutí, tak jako v každém jiném rozhodnutí vydávaném soudem nebo soudním komisařem, je namístě uvést u účastníka řízení jeho jméno, příjmení, bydliště, datum narození, příp. jeho zástupce. Nic dalšího v úvodní části rozhodnutí nemá smyslu specifikovat. Samozřejmě ve výrokové části, jestliže se jedná o nemovitosti, je na místě uvádět rodná čísla, ale všechny další údaje vysvětlující, proč někdo byl účastníkem řízení, příp. kdo byl dědicem a jaký byl závěr o dědickém právu, je plně na místě uvádět až v odůvodnění rozhodnutí. JUDr. Petr Bílek: Takže máme písemně vyhotovené rozhodnutí. Ještě dotaz? (Nesroz.) Nepředpokládá se změna úředník razítek v souvislosti s rozšířením našich pravomocí. Prosím vás, já nevím, jestli to posloucháte nebo ne, protože je tady hrozný hluk. Máme písemné vyhotovení rozhodnutí nebo usnesení. Teď bychom to měli nějakým způsobem doručit a já se tady zmíním o doručení při jednání, příp. o doručení při jiném soudním úkonu v rámci notářské kanceláře. My si musíme uvědomit, že se budeme muset zajímat už při jednání o skutečnosti nebo údaje, které nás doposud vůbec nezajímaly, a sice jak nejjednodušeji to těm lidem doručit. Doteď jsme to odnesli na soud a tam si s tím dělejte, co chcete. Takže tady bychom už možná při jednání měli věnovat pozornost, jakým způsobem to lidem do rukou dostaneme. Pokud nepůjde o datovou schránku, to budou říkat kolegové zítra. Tam bude nějaká povinnost zjišťovat, jestli ji mají nebo nemají, ale tady asi bychom měli vzít v úvahu, jestli ti lidé budou ochotni si pro to dojít, jestli budou ochotni si zvolit jednoho procesního zmocněnce třeba pro doručování, jestli využijí možnosti nové úpravy doručení prostřednictvím účastníka. Prostě na toto se jich aspoň zeptat. A pokud budou schopni vám odpovědět, tak si to dejme tomu i zaprotokolovat při jednání. Jenom upozorňuji, že to jsou věci, kterým budeme muset začít věnovat pozornost, protože pak nám to tam zůstane a budeme to všechno posílat poštou nebo do datových schránek. A ono to bude drahé a nepraktické. Takže doručení při jednání. Vychází to z právní úpravy § 45 odst. 1, který chronologicky podle odstavců upřednostňuje jednotlivé druhy doručení. Odst. 1 praví, že písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. Zatím k tomu „při jednání“. Nemyslí se tím, že by se za účelem doručení nařizovalo jednání. Pokud by předmětem jednání mělo být pouze doručení písemnosti, nic jiného, tak to asi nejde. Kdybych nařizoval jednání jenom – přijďte si pro to, já vám to doručím.
JUDr. Roman Fiala: Asi by to možné bylo, ale není to zrovna asi praktické. Zdá se mi výhodnější situace, když se to poté, co se skončí jednání a vydá se rozhodnutí, lidé si pro něj přijdou a pracovník notářské kanceláře k tomu pověřený jim doručí rozhodnutí a oni jim podepíšou doručenku, že jim to bylo doručeno. Můžu říct toto vzdání se? (Smích.) JUDr. Petr Bílek: Mně by se nabořila konstrukce moji přednášky! Já tady chci zase probrat určité varianty, že se to dá opravdu doručit v rámci konečného jednání, pokud to povede notář. Tím se myslí při jednání. Pokud jsem schopen, jak už jsme se o tom bavili, to mít už v ruce napsané a dojde k nějakým situacím, že to je možné, už jsme se o nich bavili, tak to protokolárně doručím při závěrečném jednání. To znamená, nemusím vyplňovat žádné doručenky, nemusím mít žádné obálky, prostě dostanou to při jednání do ruky – konečné usnesení. Tady zase kolegové říkají, že to zase tak jednoduché nebude. Já si prostě myslím, že můžou nastat situace v jednoduchých případech, samozřejmě ne ve složitých. Ale my zase relativně jednoduchých případů máme dejme tomu 80 %. Takže je možné na tyto situace být nachystán. Potom tam doplníme dohodu akorát, peníze můžou být spočítány dopředu aspoň trošku. Prostě během dejme tomu půl hodiny je možné mít usnesení napsáno. A jak jsme říkali, udělá se přestávka při jednání a dostanou to po přestávce do ruky a můžou se vzdát atd. Protokolace. Pokud budu doručovat při jednání, tak pokud kolegové budou jiného názoru, ať mě opraví, ale já si myslím, že by tam klidně mohlo být napsáno: poté každému z účastníků předáno písemné vyhotovení vyhlášeného usnesení, nějaké číslo jednací, ale protokol oni musí podepsat, protože to pak je průkaz doručení. Vy jste něco chtěla. (Nesroz.) Ne, to nebude samostatný protokol! Ne, počkejte, dojdeme k tomu. Bavíme se o doručování při jednání, které vede notář nebo ten, kdo je kompetentní vyhlásit rozhodnutí. Máme pořád jedno jednání. A dejme tomu v průběhu, v přestávce se to napíše a nakonec se jim to doručí. Jirko, co ty jsi chtěl k tomu říct? JUDr. Jiří Svoboda: Já to potom doplním ještě v rámci svého příspěvku, doručování, co účastníci musí podepsat. JUDr. Petr Bílek: Při tom jednání. Ondřej Holub. JUDr. Ondřej Holub: Já jsem se chtěl zeptat předsedajícího, zda by nebylo možné uložit nějakou pořádkovou pokutu těm, kteří hlučí. Snad cvičně, podle občanského soudního řádu. JUDr. Petr Bílek: Hlučící to slyšeli, tak snad nebudou už hlučet. Jiné možnosti nemáme. Pořád jsme ještě – nepředbíhejte! – při doručování v rámci konečného jednání. A teď je to doručování při jiném soudním úkonu. Tím se myslí to, že si prostě buď na to počkají, nebo si pro to přijdou. A doručení v podstatě spočívá v tom, že jim tam někdo fyzicky předá písemné vyhotovení, účastníkovi nebo společnému zástupci nebo zástupci, dá mu to do ruky a jako průkaz doručení slouží vyplněný a adresátem podepsaný formulář „doručenka pro soudního doručovatele“, které existují na soudu. To prý nám soudy dají k dispozici a my si to prostě nafotíme. Takže toto je doručení při jiném úkonu. To je v podstatě, když si pro to přijdou do kanceláře. Určitě jiných úkonů má zákon na mysli víc, ale asi my jiný používat nebudeme. My asi jim to
nebudeme vozit domů jako pošťáci, ale prosím, dávejte pozor, předpokladem pro to, aby tam děvčata mohla tímto způsobem postupovat, je, že budou pověřeny notářem k úkonům soudního doručovatele. V rámci pověření se tam přidá další fous k tomu, co všechno můžou, takže budou moct provádět úkony soudního doručovatele. Takže prostě jim to tam předají, vyplní se doručenka, účastník to podepíše a je doručeno. A teď poslední, co souvisí s touto problematikou. Protože když doručíme, tak oni se můžou vzdát odvolání rovnou. Takže ještě pár slov k tomu. Vzdání se odvolání. Prohlášení účastníka, jeho zástupce či společného zástupce, že se vzdávají odvolání, je v podstatě podáním učiněným vůči soudu. To je podání. Oni prohlašují, že se vzdávají nějakého nároku. A teď zase se musíme podívat na to, jak se upravuje podání. Nejvhodnější bude písemné podání. Když se podíváme na § 42 odst. 1, ten to upravuje. Písemná forma tohoto podání z praktického hlediska pro naše pracovnice – mít na to nachystaný formulář v kanceláři, nějaký tiskopis, kde tedy bude napsáno, to se zase s nimi vyplní, že se prostě vzdává odvolání proti nějakému rozhodnutí, doplní se čísla jednací, datumy, jména, podepíše. A je to písemné podání a potvrdí se to nějakým prezentačním razítkem. Samozřejmě, když je to písemný úkon podaný notáři, tak se to musí odprezentovat, a tím pádem máme… (Dotaz.) Ano, můžete. Já myslím, že soudní komisař je soud. Jde o adresu? Nerozumím teď dotazu. (Nesroz. dotaz.) Vůči soudu. A když to udělá asi vůči notáři, tak ten notář je také soud nebo soudní komisař. On to nakonec i přijímá, on to odprezentuje razítkem, že mu to tam dal. Vždyť to je jedno a totéž, bych řekl. Nevím. JUDr. Roman Fiala: Na otázku jestli a jakým způsobem má být oslovován ten, komu adresujeme právní úkon vzdání se práva odvolání, je celkem, bych řekl, libovolná odpověď. Když tam bude: vážený pane notáři, vzdávám se práva odvolání proti vašemu rozhodnutí, tak to určitě bude směroplatné, stejně tak, jako když to bude adresováno: okresní soud, k rukám notáře, nebo když tam bude, jak jsou dodnes lidi schopni napsat: slavná soudní budovo, tak to pořád bude v pořádku. (Pobavení.) Pořád to bude vzdání se práva odvolání. A nedovedu si představit odvolací soud, který by v radosti nad tím, že dojde ke vzdání se práva odvolání, by ještě ke všemu chtěl nějak to řešit. Ne! JUDr. Petr Bílek: Takže jsme si velice stručně probrali písemnou formu tohoto druhu podání. Pro nás bude praktické vymyslet si na to nějaký tiskopis, ale samozřejmě to neznamená, že to nemůže být v jiné písemné podobě. Když si to napíšou ti lidé sami, tak proboha my je nebudeme nutit, máme tady na to formulář, tohle si odneste. To se tak nemyslí. Takže zkrátka buď písemně, anebo § 42 odst. 1 umožňuje protokolární formu podání, to znamená ústně do protokolu. Tam asi není problém, pokud to bude zase při závěrečném, konečném jednání, po vyhlášení usnesení notářem, podání poučení, tak se notář zeptá: vzdáváte se? A oni řeknou jo. Vzdávají se, tak se to zaprotokoluje a je to podání do protokolu. A ještě zase další, byly různé polemické názory, jestli se dá sepsat případně samostatný protokol o tomto prohlášení. To znamená, zase modelová situace. Přijde člověk z ulice bez jakéhokoliv obesílání, nařizování jednání a řekne: já se vám tu jdu vzdát odvolání, takže někdo říká, že je protokolární forma v tomto případě nevhodná, někdo říká, že to je jedno, že to je možné. Asi to není zase taková procesní vada, která by způsobila nesprávné rozhodnutí ve věci, ale nevím. Prostě jednoduchý
návod, který nečiní problémy, je, mít tam pro tyto situace nachystaný tiskopis, s lidmi to vyplnit a podepsat. Paní doktorka Kasíková to napřed doplní. JUDr. Martina Kasíková: Já jsem chtěla argumentovat paragrafem 42 odst. 1 OSŘ, kde je přesně stanoveno, které podání lze do protokolu a odvolání v dědických věcech tam rozhodně není a navíc, pokud by, tak bychom se už pohybovali v nějakém zákoně o soudních poplatcích, protože samozřejmě s podáním návrhu do protokolu je spojeno zaplacení soudního poplatku, což by samozřejmě se účastníci docela bránili. Takže já si myslím, že nabídnutí papíru, který podepíší, že odpovídá výrazně vhodněji. JUDr. Petr Bílek: Takže jste slyšeli tady názor soudce, tak si z toho udělejte nějaký závěr pro sebe samozřejmě. Paní doktorka Jarošová něco chtěla? Paní doktorka Jarošová: Já jsem se jenom chtěla zeptat, kdybychom připustili protokol… JUDr. Petr Bílek: Tak jsme slyšeli, že bychom ho moc připouštět neměli. Ale kdyby, tak… Paní doktorka Jarošová: Kdyby, tak to může sepsat jenom notář? JUDr. Petr Bílek: Notář určitě nebo by to musel být k tomuto asi nějaký pověřený pracovník. K tomuto by stačil pověřený pracovník. Pokud. Ale ono to bude pracnější, ono to bude i nepraktické. Když tam bude nachystán nějaký tiskopis na tuto situaci, tak proč si komplikovat život a sepisovat s ním protokol, navíc když přijde bez objednání a děvčata tam většinou na něj nebudou mít čas. Prosím. (Nesroz. dotaz.) Ale to je návrh asi, nebo co se tím myslí? JUDr. Martina Kasíková: Děkuji. Je to pravda, že to lze i u podání, která lze zahájit i bez návrhu, ale na druhou stranu je to pořád spojeno se zaplacením soudního poplatku, takže vy po nich budete chtít… V prvním stupni, to nesouvisí, to máte i v opatrovnických věcech, které jsou osvobozeny ve všech stupních, tak se vybírá poplatek za sepsání návrhu. To je úkonový poplatek, to není poplatek za řízení. Prostě je to spojeno se zaplacením poplatku. JUDr. Roman Fiala: Já bych k tomu rád jenom dodal, že pokud se jedná o podání odvolání nebo vzdání se práva odvolání do protokolu ve variantě proti vyhotovenému jakémusi tiskopisu, který by se vyplnil, se volila varianta, když jsme začali používat termín jakýsi formulář, tak že ten formulář je jaksi praktičtější a že z hlediska výkladu právní možnosti takového úkonu, jestli to do protokolu nebo raději tím jiným způsobem, je protokol poněkud řekněme zpochybněný. Takže za těchto okolností, když máme možnost mít komplikovanější řešení pochybné, nebo jednodušší a jasné, tak mně připadá, že je volba celkem jednoduchá. Ale pokud někdo vysloveně bude cítit ohromnou potřebu sepsat protokol o tom, tak to bude v pořádku, právní úkon bude učiněn ve vztahu k soudu a bude to platné, ale zdá se mně, že bychom se do toho hnali zbytečně. Ale vím, že jsou někteří kolegové na odvolacích soudech, kteří si představovali, že úkon bude činěn tímto způsobem, a dovedu si představit, že to budou tímto způsobem instruovat při různých
přednáškách. Nedá se tomu jakkoliv zabránit. Ano, i takováto varianta zřejmě přichází v úvahu, ale zdá se, že nám všem tady připadá jako méně praktická. Proto ji doporučujeme. JUDr. Petr Bílek: Prosím vás, už ve zbytku, abychom nějak dodrželi časový program, víceméně trošku v rychlosti. Právní moc. Asi vám nemusíme říkat, že když uplynou lhůty atd., to zkrátka je taková právnická abeceda, k tomu se nebudeme snižovat, jak se počítá právní moc. Teď, pokud jde o právní úpravu ve vztahu k této problematice, tak počítá s tím § 23 návrhu jednacího řádu, ten se toho týká, § 24, ten upravuje doložky. A teď, pokud jde o problematiku, jak my se popereme, jak vůbec naše doložky budou vypadat atd. To se přiznám, že v podstatě jsme to měli – no, no, no, kolega Svoboda vám tam promítá doložky, které jsme probírali na legislativní komisi komory, asi jak by mohly vypadat. Ona se na to zřejmě nebude vztahovat nebo není zatím předpis, který by to upravoval. Kancelářský řád soudní myslím s tím vůbec nepočítá, že by upravoval naše doložky, takže si budeme muset pomoci sami. A bude zřejmě, já nevím, možná, že tady teď bez znalosti názoru kolegů řeknu něco, co se nebude líbit, ale možná by na to mělo být nějaké výkladové stanovisko nebo něco takového. Aspoň tomu dát nějakou podobu. Protože tady nejde jenom o text, ono se k tomu bude muset přidávat naše úřední razítko, a předpokládá se malé úřední razítko, takové to nejmenší povolení. Já nevím, jaký je to rozměr – 20 mm se státním znakem v úředním razítku, ne samostatně, protože to, co se objevuje v doložkách soudních, a většinou to tam je, takový ten motýlek se státním znakem, tak toto razítko je v rozporu se zákonem o státních symbolech, protože malý státní znak připouští akorát na úředním razítku. Ondřej Holub. Pan doktor Ondřej Holub: A co vykonatelnost prosím? JUDr. Petr Bílek: Vykonatelnost je tam také dál. To asi Jirka neposunul. Prosím vás, pokud jde o doložky, my se nějak poradíme, jestli to dostane nějakou oficiální podobu, abychom to mezi vás publikovali. Samozřejmě bychom to asi napřed ještě také konzultovali s justičními složkami. JUDr. Martina Kasíková: Já mám ještě jednu praktickou a jednu technickou poznámku. Jednu praktickou – my soudci používáme pro výpočet právních mocí program. Jmenuje Justtarif a je to maximálně praktická záležitost, zejména je-li doručováno různými typy doručenek. Tam vám to rozliší typy doručenek a napočítává si to úložní doby atd. To doporučuji, protože já už bez toho dneska právní moc vyznačit neumím. Opravdu říkám, že neumím. A druhá technická věc. Vedle doložky právní moci, teď koukám, že už to tam naběhlo, budete se muset připravit na vyznačování i doložek vykonatelnosti. JUDr. Petr Bílek: A teď, právní moc se dává do levého roku, vykonatelnost do pravého rohu a to se všechno najde… JUDr. Martina Kasíková: (Dotaz k programu Justtarif.) Ano, my to máme na počítači. Nám to nějak kupují. Já zapnu počítač a mám tam ikonku. Ale dá se to samozřejmě někde zjistit.
JUDr. Petr Bílek: To je software pro počítač. Paní doktorka říkala, že má na to software. Já nevím, k čemu jinému by software byl. Řečník: Já se, paní doktorko, omlouvám, ale já jsem neslyšel, jak se ten program jmenuje. JUDr. Martina Kasíková: Jmenuje se Justtarif. Já se přiznám, že to netuším, protože mně to tam vždycky nějaký informatik nainstaluje na server, ale samozřejmě se to dá zjistit a my se můžeme domluvit s Notářskou komorou, zjistíme, kde to bereme. JUDr. Petr Bílek: Napřed tam vzadu kolegyně. (Nesroz. dotaz.) JUDr. Martina Kasíková: Je to od něj velmi hezké. Já se přiznám, že bych se trošku děsila při ochraně licenční, to bych se trochu děsila. Ví o tom předseda soudu? (Pobavení. Následuje poznámka z pléna mimo mikrofon.) JUDr. Petr Bílek: Zkusíme to. Prosím vás, vezměte si mikrofony. Je to tak hrozné? Ono vás opravdu není slyšet. Řečnice:…spravedlnosti, takže by bylo možná dobré zařídit tento přístup i pro notáře. JUDr. Petr Bílek: A to je k čemu dobré? Řečnice: Je tam mnoho velmi dobrých informací například při styku s cizinou, jak postupovat v těchto věcech. JUDr. Petr Bílek: To asi jo, to rozhodně je dobrý nápad, ale myslím si, že aktuálně máme hlavu plnou těchto vyloženě praktických věcí, které nás čekají od 1. 7. Prosím vás, já se omlouvám, že moje povídání bylo takové kostrbaté a že jsme si do toho vstupovali, ale vidíte, že já jsem také musel reagovat na změnu názorů a vstupovali jsme si vzájemně do povídání, takže je to trošku problém v této době mluvit o nějakém definitivním způsobu řešení, navíc k problematice, která dodnes nám nebyla zase až tak vlastní. JUDr. Martin Šešina: Já jenom, abych to trochu odlehčil. Materie je hutná, nicméně myslím si, že profesionál, zejména ten, který se řídí heslem: ve věci vyřízení nám není nic cizí, bude celkem vybírat asi ze dvou variant, bych řekl, a sice, bude tam notář a bude možné vypracovat návrh usnesení, lidi si dojdou na kafe, pak se dostaví, vyhlásí se, vzdají se, doručí se, půjdou domů s právní mocí. Varianta druhá: nepůjde vyhotovit usnesení, protože to píše osoba, jak říká doktor Bílek, k tomu nepomazaná, takže si vyberou dědici jednoho člověka, s tím se dohodne termín, kdy přijde; přijde, doručí se, vzdá se, převezme a půjde. Dostane k tomu plnou moc do protokolu při jednání. Já si myslím, že si každý samozřejmě cesty najde, ale zvlášť bych chtěl právě také apelovat na to, že je potřeba prostudovat zejména třeba § 162 odst. 2, který nám ukazuje třeba, i kdy tam nemusí být odůvodnění, že se to dá zjednodušit. Cesty, jak říkal doktor Fiala, se najdou. Chce to čas a chce to, aby každý se nad tím zamyslel a našel si cestičky, které budou samozřejmě zákonné, ale také jednodušší.
JUDr. Petr Bílek: Zkrátka nesmíme se dopouštět procesních vad takového rázu, že by mohly způsobit nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud budou menší intenzity, tak bychom se jich neměli dopouštět také tak, ale nebude to zase až tak hrozné. Přestávka do kdy? JUDr. Martin Foukal: Přestávka bude půl hodiny. (Potlesk.) Děkujeme Petrovi za jeho úžasnou přednášku. (Přestávka.) (Po přestávce.) (Zvuk NK4) JUDr. Martin Foukal: Poprosím vás, abyste zaujali svá místa. Je to poslední čtvrtina tohoto dnešního pracovního jednání, mám na mysli co do pauz. Jinak bude ještě paní doktorka Kasíková na závěr, ale teď dostane slovo doktor Svoboda, který na nás má připraveny všechny záludnosti týkající se doručování. Prosím, ještě než mu předám slovo, tak vás poprosím, abyste zaujali svá místa. JUDr. Petr Bílek: Kolegyně, kolegové, poprosím o klid, nebo nás donutíte nedělat přestávky. Jeden organizační problém. Tady někdo mě požádal, že má zřejmě někdo v kapse u sebe klíče od pokoje 813. Měl by je odevzdat na recepci. Spolubydlící se tam nemůže dostat. Vyřizuji a předávám slovo panu doktorovi Svobodovi na téma
Ostatní formy doručování (s výjimkou datových schránek) s tím, že se víc zaměří na to, co ještě řečeno nebylo, a pak bude paní doktorka Kasíková. Prosím vás, zklidněte se. Opravdu není to příjemné tady sedět v hluku za katedrou, protože nevíme, jestli vás to zajímá nebo nezajímá. JUDr. Jiří Svoboda: Děkuji za slovo. Já bych se měl zabývat doručováním, novinkami v doručování, ke kterým dojde od 1. července letošního roku. První obrázek je takový obecný a v kostce shrnuje nějaké základní principy v doručování. To znamená, současný způsob doručování je velmi komplikovaný, kasuistický a ukázalo se, že není příliš efektivní. V současné právní úpravě neexistuje odpovědnost účastníka za existenci adresy pro doručování, a to i v případě, když je doručováno na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, tak je možné účinnost doručení i po několika letech úspěšně popřít. To se má dost podstatným způsobem změnit. Především soud už nebude v pozici nějakého soukromého detektiva, který pátrá po adresách, na kterých se adresát zdržuje, kde je mu možno zásilku doručit. Novela provedená právě zákonem č. 7/2009 Sb., nově zakotvuje odpovědnost účastníka za adresu pro doručování. Co to je adresa pro doručování? Především v konkrétním řízení si může účastník sám zvolit, na jakou adresu chce, aby mu bylo soudem doručováno – za
určitých podmínek, které si řekneme za chvilku. Pokud v konkrétním řízení účastník ničeho neučiní, tak může si v evidenci obyvatel, to znamená zákon 133/200 Sb., jestli se nemýlím, paragraf 10, zaevidovat adresu, na kterou chce, aby mu bylo doručováno. Typicky, pokud se někdo delší dobu nebude zdržovat na adrese svého trvalého pobytu, tímto způsobem může předejít tomu, aby vznikla fikce doručení v případě, že mu bude doručováno na adresu jeho trvalého pobytu. Čili pokud neučiní v konkrétním řízení žádné podání vůči soudu a nemá evidovánu v evidenci obyvatel nějakou jinou adresu na svou žádost, tak adresou pro doručování je adresa místa trvalého pobytu. Naprostou novinkou jsou datové schránky. Těmito datovými schránkami se budeme zabývat především zítra, nicméně já bych řekl pouze nějaké základní věci. Datová schránka je datové úložiště, to znamená, je to určitý prostor na nějaké výpočetní technice, na serveru, který je vyhrazen určité osobě. Datová schránka není email a není to ani archiv, neslouží k archivaci dokladů. Je to v podstatě jakýsi osobní elektronický pošťák. Zde jsou vyjmenovány základní způsoby doručování. U prvního se ještě trošku zastavím, nicméně o tom povídal doktor Bílek. Druhé je prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky podle nového zákona. Třetí vás nesmí mást, protože to je také prostřednictvím veřejné datové sítě, ale na elektronickou adresu nebo na jinou adresu, kterou sdělí účastník v konkrétním řízení. Potom je to prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce a také uložení u soudu v případech podle § 46c odst. 2 a 3 OSŘ. Zde jsou uvedeny některé základní zásady pro doručování. Já si myslím, že si to opisovat v podstatě můžete samozřejmě, klidně to tady nechám trošku delší dobu, nicméně tyto základní zásady… Pardon. Především způsob doručení zásadně určuje osoba, která věc vyřizuje, čili v našem případě soudní komisař nebo osoba, kterou pověřil vyřizováním úkonů v řízení o dědictví. Zákon preferuje, aby pokud možno bylo doručováno při soudním jednání nebo jiném soudním úkonu. Pokud se nedoručuje při těchto soudních úkonech, zákon preferuje doručování do datové schránky. Teprve není-li doručeno tímto způsobem, bude se doručovat zpravidla prostřednictvím doručujícího orgánu, tedy nejčastěji Českou poštou. Další podle mě jsou trošku notoriety, že samozřejmě ve stejné věci můžeme doručovat několik soudních písemností, nicméně musíme je takto označit – jak na doručence, tak příp. na nějaká obálce u datové zprávy. Písemnost určenou manželům nebo partnerům samozřejmě zasílat nelze společně. A co se týče notoriety, že pokud doručujeme advokátovi, soudnímu exekutorovi i jinému notáři, tak tam musíme uvést dovětek advokát, soudní komisař, notář, soudní exekutor. Adresa pro doručení je adresa datové schránky. Každá datová schránka bude mít svůj identifikační kód, který samozřejmě musíme znát, nicméně zítra si řekneme, jak se bude zjišťovat, pokud někdo má nebo nemá datovou schránku. Dále ta jiná adresa může být také elektronická adresa, to znamená současný email, nicméně je to za těchto podmínek. To znamená, především účastník musí jednak sdělit tuto adresu soudu a musí požádat soud, aby mu na tuto adresu písemnosti doručoval, anebo s tímto způsobem doručování vyslovit souhlas. A za třetí, uvést tyto údaje, které jsou zde uvedeny. Zase nemusíte opisovat, je to v podstatě opsaný § 45f současně platného OSŘ. Už jsem se zmínil o tom, že účastník si v konkrétním řízení sám může zvolit adresu v ČR, na kterou chce, aby mu bylo doručováno, nebo v evidenci obyvatel si zaevidovat na svou žádost adresu pro doručování. Pokud nic z toho neuvede, adresa
pro doručování je adresa místa trvalého pobytu. To, co je zapsáno v evidenci obyvatel a to, co je zapsáno v občanském průkazu. Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v ČR, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidentním, popř. orientačním. Je-li údaj o místu trvalého pobytu úředně zrušen, je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. U toho bych se trošku zastavil. Je tu zákon č. 133/2000 Sb., paragraf 12. Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu také tehdy, písmeno c), zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo k vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena, jako místo trvalého pobytu a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část. S tím se můžeme samozřejmě setkávat. Určitě jste se s tím setkali, že vám někdo předložil občanský průkaz, kde bylo uvedeno jako adresa trvalého pobytu právě sídlo ohlašovny. Samozřejmě adresou pro doručování může být jakékoliv jiné místo. Zákon zde preferuje, aby pokud možno bylo doručeno za všech možných okolností. To znamená, je to kterékoliv místo, na němž bude adresát zastižen bez ohledu na to, jestli tam bydlí, pracuje tam nebo se tam pouze náhodně zdržuje. Adresa místa trvalého pobytu je adresou pro doručování za podmínek, co jsem se zmínil, u fyzické osoby. U fyzické osoby-podnikatele je to adresa místa podnikání. U právnické osoby je adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku, u advokáta adresa jeho sídla, u notářů adresa jeho notářské kanceláře. U fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě je to adresa věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu. A samozřejmě v zákoně jsou uvedeny další podrobnosti u detenčních ústavů apod. Co se týče adresy pro doručování v konkrétním řízení, je to samozřejmě jakákoliv jiná poštovní adresa v ČR, nebo elektronická adresa, kterou účastník sdělil soudu. Čili soud doručuje na tuto jinou elektronickou adresu, za splnění předchozích podmínek, pokud o to požádal adresát a samozřejmě pokud to nevylučuje zákon nebo povaha věci, a pokud to může přispět k urychlení řízení. Pokud účastník sdělí v konkrétním řízení adresu pro doručování, na kterou chce, aby mu soud doručoval, tak je povinen bez zbytečného odkladu sdělit změny veškerých skutečností významným pro doručování na tuto adresu. Tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile byly adresátem oznámeny. Zmínil jsem se, že jinou adresou může být i jiná elektronická adresa. Zákon předpokládá určitou součinnost adresáta při doručování. Účastník musí, pokud se samozřejmě má stát účinným, do tří dnů od přijetí písemnosti potvrdit přijetí datové zprávy, přijetí mailu. Musí tak učinit, resp. účastník potvrdí přijetí písemnosti soudu tak, že mu odešle datovou zprávu opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem, a to ve lhůtě do tří dnů. Předpokládá to, že soud ho o tom poučí. To znamená, pokud mu budeme doručovat, musíme ho současně vyzvat k tomu, aby do tří dnů potvrdil přijetí písemnosti a vysvětlit mu, jakým způsobem tak má učinit. Pokud nepotvrdí do tří dnů přijetí písemnosti tímto způsobem, nebo jestliže se písemnost vrátí soudu jako nedoručitelná, půjde o neúčinné doručení. Zde jsou uvedeny všechny doručující orgány, včetně specializovaných, které nemá cenu tady rozebírat. Z našeho pohledu to především budou provozovatelé poštovních služeb. Teď je nejsložitější část. Týká se doručování písemností. Doručují se zásadně dva typy písemností – doručování do vlastních rukou a ostatní písemnosti. Doručování do vlastních rukou se provádí, pokud tak stanoví zákon nebo pokud to
nařídí soud. V řízení o dědictví, jde o tato usnesení, která vidíte. To znamená, jde o jednak vyšetření nějakých sporností v dědickém řízení, ať již šetření sporu o právo nebo o nějaký skutkový spor - § 175k odst. 1 nebo 2, dále je to samostatné rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhu, obecně usnesení o dědictví, nařízení likvidace dědictví. Tato usnesení naleznete v § 175a odst. 3 OSŘ, jestli se nemýlím. To poslední tam nenaleznete, nicméně to vyplývá z povahy věci, že pokud se usnesení doručuje do vlastních rukou, tak i opravné usnesení má stejný režim. V řízení o dědictví jde o jedinou jinou písemnost, která musí být doručována do vlastních rukou adresáta, a je to vyrozumění a poučení o dědickém právu. Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje za doručení do vlastních rukou. Adresát potvrdí převzetí písemnosti na tzv. průkazu o doručení. Průkazů o doručení je víc a tím prvním je protokol. O tom se zmiňoval už doktor Bílek, který soud sepisuje při jednání nebo jiném soudním úkonu. V tomto protokolu je třeba poznamenat, že se doručuje určitá písemnost. V protokolu o jednání nebo v protokolu, který byl sepsán o jiném úkonu, se též uvede, jaká soudní písemnost byla doručena a jak byla zjištěna totožnost adresáta nebo toho, kdo jemu určenou písemnost převzal. Protokol podepíše ten, kdo doručení provedl, a příjemce. Obdobně se postupuje, prohlásí-li adresát ústně do protokolu, že mu byla určitá písemnost doručena. V případě doručování rozhodnutí potvrdí ten, komu je tato písemnost doručována, její přijetí v potvrzení o přijetí. To je trošku novinka. To je citace z vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy. V původním návrhu bylo ustanovení trošku jiné, že adresát potvrdí převzetí rozhodnutí na originálu. Po určitých připomínkách ze strany soudů se to změnilo a má to potvrdit na potvrzení o přijetí. Vzor potvrzení o přijetí je upraven v instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. května 2009 č. 58/2009-OD-ORG, kterou se vydávají vzory obálek pro doručování písemností v občanském soudním řízení, vzory výzvy a sdělení pro vyvěšení na úřední desce soudu a potvrzení o přijetí. Problém je v tom, že potvrzení o přijetí je koncipováno úplně pro jiné případy, a to pro případy, kdy se vyvěšuje na úřední desce soudu. Snažil jsem se dotázat na Ministerstvo spravedlnosti na odboru dohledu, jakým způsobem lze toto chápat. Nějak se mi nepodařilo získat odpověď, nicméně předpoklad je takový, že kromě potvrzení o převzetí písemnosti na protokolu nebo v protokolu se zřejmě vyžaduje ještě další doklad. Pokud to tak zůstane, to sám nevím, protože konečné znění instrukce nemám k dispozici, nicméně v každém případě ne nevyšla, nicméně v tomto týdnu má být podepsána. Pokud samozřejmě bude k dispozici, stejně tak ta mnou zmiňovaná instrukce o obálkách, tak určitě se komora bude snažit vás s tím co nejdříve informovat. JUDr. Petr Bílek: Ty už jsi to vlastně řekl. Já jsem se chtěl zeptat, kromě protokolu ještě nějaký formulářík? JUDr. Jiří Svoboda: Ano, potvrzení o přijetí. JUDr. Petr Bílek: A to je k čemu? To bude ve spise nebo jak? JUDr. Jiří Svoboda: Ano, samozřejmě to je součástí spisu, to je jako doručenka, to se založí do spisu. Pokud to tak zůstane. JUDr. Petr Bílek: To je zajímavé, že to tam musí být dvakrát.
JUDr. Jiří Svoboda: Pokud se nesepisuje o úkonu protokol, vyznačí se doručení na doručence, která se vloží do spisu. To druhé, které nikde v zákoně nenaleznete mimochodem, protože jinak je samozřejmě chronologie dána zákonem, je oznámení informačního systému datových schránek o dodání datové zprávy do datové schránky a o doručení této datové zprávy. Blíže si řekneme zítra. Dále to je datová zpráva adresáta opatřená jeho zaručeným elektronickým podpisem. To se týká doručování mailem. Potvrzení o přijetí s datem a podpisem příjemce. To je doručování prostřednictvím účastníka, zástupce. K tomu si také řekneme více. Stejně tak o doručence, pokud soud doručuje při úkonu, o němž se nepořizuje protokol. Ukážu vám vzory doručenek. Jsou tři typy – jedna, dvě, tři. A samozřejmě nelze-li doručení prokázat žádným z uvedených způsobů, lze jej prokázat též jiným způsobem. Už jsme si jeden řekli. Je to ten, že přijde účastník a do protokolu nám prohlásí, že určitou písemnost převzal. Obálky, jak jsem se zmínil, budou mít zelený pruh, čili nebudou červené, nebudou modré, nebudou hnědé, ani bílé. Budou se zeleným pruhem, který bude mít přesně stanovený odstín. Odstín je Pantone č. 382. Jak jsem se zmínil, pro doručování do vlastních rukou jsou dva typy obálek. Je to typ I, kde lze vyznačit, zda doručovaná písemnost je určena výhradně pro adresáta nebo s pokynem „nevkládat do schránky“. Dále je to II – lze vyznačit, že doručovaná písemnost je určena výhradně pro adresáta a „nevkládat“. Tento typ se nás příliš netýká, protože nemáme usnesení, které by bylo nutno doručovat výhradně adresátovi. Jde typicky o doručování platebních rozkazů. A třetí typ je doručování ostatních písemností, typ III. Takže máme obálky. Krásný zelený pruh. Vidíte obálku s typem I. To je zelený odstín Pantone, ale bohužel zobrazení asi není nejlepší. Čili samozřejmě tady výhradně adresátovi, nevkládat do schránky. To jsou pokyny pro doručovatele. Odesílatel typicky, v podstatě tohle je stejné jako dosud. Nic nového. Tohle je typ II. Ten se liší právě vyloučením vložení do schránky, výhradně jen adresátovi, to znamená, tento typ používat moc nebudeme, resp. vůbec. A toto je třetí typ – doručování ostatních písemností. Tady je III. Tady na zadání straně jsou výzvy a poučení. To je obyčejné doručování, nikoliv do vlastních rukou. (Nesroz. dotaz.) Pane doktore, na tuto otázku opravdu neumím odpovědět, protože neznám finální podobu instrukce, nicméně se předpokládá, že doručování rozhodnutí je závažným krokem, a že by mělo být… JUDr. Martin Foukal: Paní doktorka Kasíková. JUDr. Martina Kasíková: Já na ni umím odpovědět, protože si musíme umět představit, že by od 1. 7. protokoly nemusely být vyhotovovány písemně. V jednací síni soudce bude moct vést jednání na záznam audio nebo audiovizuální, a v tom případě nebude, když bude doručovat písemnost, tak jim předloží toto potvrzení a tak to bylo původně míněno. Jestli se to teď už vztáhlo na každé jednání, i kde protokol se zároveň vyhotovuje písemně, tak to už je tedy… Ale původně to mělo být pro případy, kdy protokol bude dělán technikou. JUDr. Jiří Svoboda: Děkuji. Čili na doručované zásilce musí být uvedeny údaje, které adresáta dostatečně a nezaměnitelně identifikují tak, aby zásilka byla doručena do rukou správné osoby, správného adresáta.
Podle údajů, které má soud v době doručování k dispozici, se na zásilce uvede jméno a příjmení a zpravidla též rok narození osoby. V případech, kdy mohou vzniknout pochybnosti o přesné totožnosti adresáta, se uvede celé datu jeho narození, rodné číslo se nikdy neuvádí. Pokud doručující orgán nezastihne adresáta písemnosti určené do vlastních rukou, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Co je to vhodný způsob? Vhodí tuto výzvu do poštovní nebo jiné schránky užívané adresátem, například i do P.O.BOXu, konec konců může to umístit na dveře domu, bytu apod. Pokud nelze vhodným způsobem zanechat výzvu v místě doručování, doručující orgán vrátí písemnost odesílacímu soudu a uvede na obálce den, kdy nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí výzvu k vyzvednutí zásilky na úřední desce soudu. Pokud adresát nepřevzal písemnost, v místě doručování se zanechá písemná výzva a písemnost se ukládá. Pokud je písemnost doručována prostřednictvím pošty, ukládá se v příslušné provozovně. Pokud nebylo možno zanechat v místě doručení písemnou výzvu, písemnost se ukládá u soudu. V ostatních případech se písemnost ukládá u soudu v místě doručování. To se týká doručování např. soudním doručovatelem nebo justiční stráží. Pokud si adresát nevyzvedne uloženou písemnost do 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, posledním dnem této lhůty se písemnost považuje za doručenou. Zákon zavádí novinku, podle které po marném uplynutí uvedené lhůty doručující orgán vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, včetně P.O.BOXu. Čili předpokládá se, že doručovatel tam bude dvakrát. Jednou tam zanechá výzvu v poštovní schránce a písemnost uloží v provozovně. Podruhé, pokud si v 10 dnech ode dne uložení adresát nepřevezme zásilku, tak zásilku tam má celou vhodit do jeho schránky. Uvedený postup, tedy vhození písemnosti po uplynutí 10 dnů nelze v případech stanovených zákonem, to znamená v případech, kdy je náhradní doručení vyloučeno, nebo pokud tak nařídí předseda senátu. Písemnost se v těchto případech vrací po uplynutí 10 dnů a neuplatní se fikce doručení. Já jsem se marně zamýšlel, zdali by v případě řízení o dědictví existovala nějaká zásilka, u které bychom měli vyloučit vhození do poštovní schránky. Nevím, zatím mě nějak nic nenapadlo, jestli bychom měli něco speciálně takhle tajit. To, proč je to tam takto napsáno, že to může stanovit předseda senátu, je, aby se zamezilo tomu, protože do poštovní schránky může mít přístup kdokoliv – nejenom adresát, ale i jeho nezbední příbuzní. Takže se mají vyloučit případy, aby se ti nezbední příbuzní seznámili s nějakou zásilkou, která je nějaké citlivé povahy, což nevím, jestli zrovna se týká řízení o dědictví. Čili já bych spíš doporučoval nevyplňovat příslušnou kolonku „neukládat“. Pokud doručující orgán zjistí, že adresát zemřel, písemnost vrátí se zprávou odesílacímu soudu. U doručování jiných písemností je postup poněkud jednodušší, protože pokud není adresát zastižen v místě doručení, písemnost se bez dalšího vhodí do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Písemnost se považuje za doručenou vhozením do této schránky. Doručující orgán vyznačí datum na doručence a na písemnosti. Pokud nelze písemnost doručit vhozením do schránky, například schránka není, vrátí se písemnost odesílacímu soudu a v místě doručení se o tom zanechá písemné oznámení, například na dveřích. Odesílací soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu. Písemnost se považuje za doručenou 10. dnem po vyvěšení. Obdobně se postupuje i tehdy, pokud v místě doručení nelze zanechat žádné písemné oznámení, například vůbec neexistuje ten dům.
Praktické dopady – úřední deska soudu. Na úřední desce odesílajícího soudu se vyvěsí výzva k vyzvednutí. To je výzva k vyzvednutí písemnosti do vlastních rukou, kterou nebylo možno zanechat v místě doručení. Dále to je vyvěšení sdělení, že nebylo možné písemnost do vlastních rukou vhodit do poštovní nebo adresátem užívané schránky. A poslední je u jiných písemností, že neexistuje schránka, to znamená, je to oznámení o tom, že se nepodařilo vhodit písemnost do poštovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Čili co to vlastně znamená? Pošta v těchto třech případech vrátí písemnost odesílateli. Odesílatelem bude notář jako soudní komisař. Bude tedy na notáři, aby se soudem sladil určitý postup. Vzhledem k tomu, že úřední deska soudu se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup, bude nutné výzvu k vyzvednutí písemnosti, sdělení o tom, že nebylo možno písemnost vhodit do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky nebo oznámení o tom, že jinou písemnost nebylo možno vhodit, je nutno předat soudu v elektronické podobě. A u třetího případu, protože se vyvěšuje i nedoručená jiná písemnost, tak asi bude pravděpodobné naskenovat i jinou písemnost a také ji doručit v elektronické podobě spolu s oznámením podle § 50 odst. 2 OSŘ. Teď si řekneme, jak vypadají jednotlivé písemnosti. Čili výzva pro vyvěšení na úřední desce soudu. Je to u písemnost určené do vlastních rukou, kde nebylo možno zanechat výzvu. Zase myslím, že jenom pro ilustraci. To je doručování u písemností doručované do vlastních rukou, kde nebylo možno vhodit písemnost do domovní schránky. (Probíhá prezentace.) A to je i u jiné písemnosti, kde schránka nebyla a nebylo možno ji vhodit. Podotýkám, že to opravdu předpokládá nějaké další jednání se soudem, že praktické postupy si tady těžko můžeme do detailu vysvětlit. Doručování zástupci účastníka. Pokud má účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se pouze tomuto účastníkovi, pokud zákon nestanoví jinak. U dvojky bych se zastavil u § 23. Paragraf 23 pojednává o tom: pokud okolnosti případu vyžadují, může předseda senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která nemá plnou způsobilost k právním úkonům, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně. Další si myslím, že nemá cenu nějak komentovat. K usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, se ještě dostanu. Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem. Je to úplná novinka, kterou jsme dosud neměli. Účastník nebo jeho zástupce může požádat soud, aby jej pověřili doručováním písemností. Pověření ani soudní rozhodnutí… Soud doručí účastníkovi nebo zástupci doručené písemnosti v obálce s doručenkou. Předpokládá to, že to samozřejmě vyplní, uvede adresáta a pověří účastníka nebo jeho zástupce provedením poštovních úkonů. O tom samozřejmě se musí vyhotovit doklad, o tom pověření, který podepíše účastník řízení, to je ten kvazipošťák, a ten samozřejmě, kdo ho tímto doručením pověřil. Tady jsou náležitosti toho, kdy je písemnost doručena. To znamená, v každém případě adresát musí potvrdit převzetí písemnosti účastníkovi. Náležitosti potvrzení jsou zde. Čili pokud adresát nebyl zastižen, pokud nepotvrdí převzetí písemnosti, písemnost doručena nebyla. Zde se samozřejmě žádná fikce doručení uplatnit nemůže. Toto je doručování do ciziny. V rámci EU je tu nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1393/2007. Nařízení lze aplikovat i na doručení stanovených písemností ve vztazích mezi všemi členskými státy, to znamená včetně Dánska. K doručování pokud byste chtěli vědět víc, tak vyšel článek v č. 1/2009 na straně 21 až 23.
Samozřejmě ostatní státy, které jsou smluvními stranami Haagské úmluvy, tak tam se doručuje podle Haagské úmluvy. Do ostatních států se doručuje, pokud existuje dvoustranná smlouva o právní pomoci. V kontextu této dvoustranné smlouvy o právní pomoci, pokud obsahuje nějaké relevantní údaje. Jinak úprava je v zákonu o mezinárodním právu soukromém procesním. Zde bych zase mohl odkázat na instrukci, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou. Úřední deska soudu. Doručení nastává 10. den po vyvěšení na úřední desce soudu. Písemnosti, které se uveřejňují na úřední desce soudu, jsou rozhodnutí nebo jiné písemnosti, u kterých to stanoví zákon. Například je to vyrozumění soudu dědice neznámého pobytu o jeho dědickém právu vyhláškou. Okruh osob. Jsou to účastníci, kteří nejsou soudu známí, to znamená neznámí dědicové, účastníci neznámého pobytu nebo zástupci či opatrovníci těchto účastníků. Účastníkům, kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nebo zástupci, opatrovníci těchto účastníků, neznámí dědicové zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jejich dědiců, to je zase novinka. Stanoví-li tak zákon, že na úřední desce soudu má být vyvěšena výzva nebo sdělení, sejme se tato výzva nebo sdělení po uplynutí 30 dnů ode dne vyvěšení. Doručování dědici neznámého pobytu. Čili kdo je vlastně dědicem neznámého pobytu. Dědicem neznámého pobytu je především osoba, u které nebylo zjištěno žádné bydliště. To asi je jednoznačné. Doposud tímto dědicem neznámého pobytu byla i osoba, která měla v evidenci obyvatel evidovanou adresu místa trvalého pobytu, ale na této adrese se nezdržovala, včetně samozřejmě případů, kdy má adresu trvalého pobytu na adrese ohlašovny. Já se domnívám, že i v tomto případě jde o dědice neznámého pobytu, že se na tom nic nezměnilo. Dědice neznámého pobytu nebo neznámého dědice je nutno vyrozumět vyhláškou soudu o jeho dědickém právu a současně jej vyzvat, aby se stanovené lhůtě dal o sobě vědět. Je to § 468 občanského zákoníku. Stane-li se tak, jedná s ním soud jako s účastníkem řízení o dědictví, to znamená, byla uveřejněna vyhláška a on se nám ohlásí. Konec konců i po lhůtě máme povinnost s ním jednat. Pokud se ale ve stanovené lhůtě nevyjádří, nedá o sobě vědět, nepřihlásí se v určité lhůtě, má se za to, že zůstavitel žádného takového dědice nezanechal. V těchto případech se písemnost vyrozumění o dědickém právu zveřejní na úřední desce soudu a 10. dnem po vyvěšení bude uvedeným osobám doručena. Podle mého soudu není v těchto případech nutné ustanovovat těmto osobám opatrovníka. Povinnost soudu podle § 50k OSŘ zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje stanovené v zákoně, je splněna jejich uveřejněním buď v obchodním věstníku nebo na úřední desce soudu, pokud to stačí. Právě poučení a vyrozumění o dědickém právu vyhláškou se uveřejňuje na úřední desce soudu. Podle mě je to zvláštní ustanovení k obecnému ustanovení o doručování, to znamená, že bychom se spokojili s fikcí doručení na adresu místa trvalého pobytu. Čili podle mého názoru by bylo vhodnější v případě, že máme indicie, že ta osoba se nezdržuje na adrese svého trvalého pobytu, uveřejnit vyhlášku, uveřejnit poučení a vyrozumění o dědickém právu ve formě úřední vyhlášky na úřední desce soudu, 10. den je doručeno, běží lhůta většinou jeden měsíc. Pokud se v této lhůtě nijak nevyjádří, nebudeme k němu přihlížet. Zde je krátce, za jakých okolností je možno vyzvat účastníka nebo jeho zástupce, aby si zvolil zástupce pro doručování. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Já bych se ještě vrátil k rejstříku ND. Nevím, jestli jste měli možnost všichni se na něj podívat. Čili novinka, jenom bych ho běžně popsal. Běžné číslo, číslo
pořadové od jedničky v každém kalendářním roce, došlo dne, to je jednoznačné. Spisová značka soudního spisu. Označení soudu asi pravděpodobně nikdo nevyplňuje, protože to je vždycky jenom jeden soud, protože dědický soud je pouze jeden soud. Osobní údaje zemřelé osoby. Není co dodat, pouze se prohodily ty dvě kolonky. Pohyb spisu mezi soudem, soudním komisařem tak častý nebude, jako byl dosud. Vyřízeno dne znamená datum, kdy bylo usnesení vydáno nebo vyhlášeno. Způsob vyřízení, k tomu se teď dostaneme. Takže písmenko P, N, R, V1, V2, V3, V4, O, L, J. Taková hezká abeceda. Ti z nás, kteří pamatují rozhodování státního notářství, zavzpomínají. Datum právní moci a poznámka. Přestože se hovoří o tom, že rejstřík ND je pomocný rejstřík a na dědickém spisu musí být číslo tohoto rejstříku označeno tak, aby bylo možno toto označení zase odstranit, tak se z pomocného rejstříku stává do určité míry hlavní rejstřík pro nás, protože se může stát, že účastníci nás navštíví po určité době se svým usnesením a budou chtít, abychom třeba za rok vyznačili na námi vyhotoveném usnesení doložku právní moci. Spis u sebe mít nebudeme, ten bude někde na spisovně a jediným vodítkem, podle kterého budeme moci vyznačit právní moc, je právě kolonka v rejstříku ND. Je otázka dalšího smyslu tohoto rejstříku ND, protože se také uvažuje, že by bylo možno, abychom měli přímý přístup do rejstříku D, který vypadá také dost hrůzostrašně. Zcela se změnil, aspoň byla navrhována jeho změna. Tam jde o to, že si Ministerstvo spravedlnosti, nevím, jestli si uvědomilo, jaké problémy to může mít, pokud bude bazírovat na současném způsobu evidence. Soud má spis u sebe, vydává sám usnesení, není problém, aby sám vyznačil datum vydání, datum nabytí právní moci u všech usnesení, které jsou v konkrétním řízení o dědictví. Pokud všechna tato usnesení, s těmi malými výjimkami, bude vydávat soudní komisař, bude trošku problematické pro okresní soud, aby tato usnesení v rejstříku D evidoval. Maximálně poté, co my spis skončíme, předáme ho na soud a on dodatečně by měl mít povinnost všechno toto dopsat, což je spíš problematické a je to k ničemu, s výjimkou konečného usnesení ve věci samozřejmě. Čili jsou tu úvahy, že bychom měli přímý přístup do informačního systému administrativy soudů, ve zkratce ISAS, a sami bychom vyznačovali tyto věci. Ovšem to je zase hudba budoucnosti. Tady zástupkyně informatiky Ministerstva spravedlnosti mi to jistě potvrdí, že je nutno provést určité úpravy, takže to v nejbližší době pravděpodobně nebude. Nicméně vás předem upozorňuji, že pokud to bude, tak samozřejmě sytém bude sledovat veškeré možné lhůty. Konec konců proto to je teď na okresních soudech. Takže tam nebude problém zjistit jakékoliv průtahy v řízení o dědictví, aniž by kdokoliv spis měl vůbec v ruce. To dopředu podotýkám. A ještě jednu malou věc na závěr. Zmínil jsem se, že bychom měli zjišťovat, zda v evidenci obyvatel má nějaká osoba zaevidovánu adresu pro doručování. To samozřejmě předpokládá, že budeme mít přístup do evidence obyvatel. Já už jsem se o tom zmiňoval dopoledne. Věc se trošku zlepšila, aspoň po mém telefonátu jsem zjistil, že bylo vypsáno výběrové řízení na dodavatele, což ve většině případů znamená, že peníze na to musí být zajištěny. Takže věc je na dobré cestě, pravděpodobně lhůta 1. července asi splněna nebude, ale minimálně někdy třeba od září budeme mít přístup do evidence. Samozřejmě pokud se tak stane, budete o tom včas informováni. Děkuji. (Potlesk.) JUDr. Petr Bílek: Já předávám slovo paní doktorce Kasíkové a omlouvám se, že na ni vyšlo tak pozdě.
Změny v součinnosti a způsobu komunikace mezi soudem a soudním komisařem JUDr. Martina Kasíková: Děkuji. Bude to trošku náročnější prezentaci 45 minut stáhnout do 20, ale to mi kolegové nachystali. Já doufám, že se trochu zastydí, že si povídali víc, než je třeba. Já možná začnu tím, kde můj předřečník skončil – úvahou o tom, že by soud měl něco dopisovat do rejstříku. Tak, jak jsem viděla poslední verzi kancelářského řádu, ale samozřejmě bude ještě několik verzí, než bude podepsán, tak pro soud by to mělo být naopak velmi jednoduché. My bychom měli evidovat, že věc napadla. Pak bychom měli evidovat rozhodnutí, která vydá soud. S tím problém nemáme. Rozhodnutí soudního rozhodnutí – ale jenom ta, proti kterým byl podán opravný prostředek, to znamená odvolání. Pak rozhodnutí soudu nadřízeného, soudní poplatky, pohyb spisu a pak pravomocné ukončení věci a poznámky. To znamená, že my bychom vůbec neměli evidovat jakékoliv rozhodnutí, které vydává notář, ani to konečné tady není. A to samozřejmě otevírá obrovský problém, jestli kancelářský řád se nezmění a kancelářský řád, když já jsem ho četla a připomínkovali jsme to, vůbec nepředpokládal, že by soud byl oprávněn a schopen vyznačen doložku právní moci na vámi vydané rozhodnutí, protože se ani nepředpokládalo, že byste na konci soudu elektronicky konečné rozhodnutí poslali. Takže doufejme, že to se změní, protože to by byl opravdu zásadní problém pro všechny, protože chápu, že je hezké napsat do jednacího řádu, že po skončení věci předáte spis bezodkladně soudu, ale soudy se budou bránit, protože samozřejmě ve chvíli, kdy věc skončíte, vydáte účastníkům realizační poukazy, tak v tu chvíli se objeví problémy v usnesení. V tu chvíli zjistíte, že něco chybí, že jsou tam potřeba nějaké opravy a budou se vydávat opravná usnesení. V tu chvíli spis ještě nemůže být na soudu. Prostě nemůže. Takže my naopak se budeme snažit lhůtu nebo termín bezodkladně trochu prodloužit, aby tuto fázi, kdy se spisem ještě pracuje a my soudy dobře víme, jak se se spisem ještě pracuje, aby se natáhla a spis zůstal u vás. Ale samozřejmě po nějaké době, po roce, kdybychom nebyli schopni vyznačit doložku právní moci a odesílali vždycky účastníky k vám, ale zároveň spis by byl u nás, tak to je neřešitelné. A i kdybychom měli možnost vyznačovat doložky právní moci, tak když nebudeme mít elektronickou verzi vašeho rozhodnutí přicvaknutou v našem elektronickém rejstříku, tak bychom vždycky museli jít do spisovny. Dneska to prostě probíhá tak, že my máme elektronickou verzi v rejstříku. Přijde účastník, předloží usnesení nebo chce ho, tak my ho vytiskneme z rejstříku, dáme mu doložku právní moci podle rejstříku. Vůbec už nepracujeme s písemným papírovým spisem, ten zůstává na spisovně a vydává se jenom u rozhodnutí, která jsou v průběhu odvolacího, dovolacího řízení nějak měněna. Prostě při takové jednoduché věci my s papírovým spisem při vyznačení doložky právní moci nepracujeme. Tím jsem se dostala možná trošku na konec, ale já jsem tady měla připraveny, a vezmu to opravdu velmi hopem, celkem 20 případů, kdy se notář nějakým způsobem bude dostávat do styku se soudem. Než k nim přistoupím, představím svoji vizi a asi dvou tří předsedkyň, protože je to opravdu nové, k tomu, co se stane po 1. 7., pokud bude přijata novela, že si budete jaksi dodělávat věci, nikoliv že tam nebude pozvolný přechod, ale budete dělat všechny věci. My jsme měli představu, že stanovíme nějaké datum; s našimi notáři jsme si stanovili datum 20. června, poté už spisy nechceme. Přijde nám 20. června jako relativně rozumné datum. A v červenci budeme probírat všechny spisy, které v kanceláři máme, abychom zjistili, které z nich
budeme vracet. Nemyslím tím spisy, kde budou konečná rozhodnutí. Tam buď se to pokusíme do 30. 6. skončit a možná se vrátí pár spisů, ale sami víte, kolik spisů my máme v různých stadiích rozpracovanosti na soudech s různými typy rozhodnutí. Takže u všech těchto věcí budeme v průběhu července zjišťovat, jestli půjdou k vám, nebo je to pro nás na vyznačení právní moci atd. Já musím říct, že mě na tom všem při elektronizaci v podstatě těší, že dědický spis bude stále papírový, protože kdyby neměl být papírový, tak myslím, že bychom se tady nemohli bavit vůbec téměř o ničem, takže papírový spis stále zůstane a některé elektronické prvky považujme skutečně jenom za prvky směřující k lepší evidenci věcí a k lepšímu přenosu dat, ale není to nic o elektronickém spise, ani tam snad dědický spis nesměřuje. Pokud jde o zahájení řízení a přesun spisu k notáři, tak po 1. 7. se v podstatě, jak už tady bylo řečeno, nezmění nic. My zahájíme řízení, pověříme, notář si převezme spis. Jiné to však bude v případě, že se už zprovozní na obou stranách datové schránky, což samozřejmě pro celou justici znamená zřejmě datum 1. listopadu, ale budou existovat určité pilotní soudy, kde se může stát, že k tomuto propojení dojde dříve. Pokud totiž budeme propojeni datovými schránkami, tak my notáře budeme muset pověřovat a posílat usnesení do datové schránky. Pak by nic nebránilo tomu, naskenovat i úmrtí list a vlastně notáře pověřit takto elektronicky s tím, že bychom vám předem vydali naše soudní obaly a vy byste spis vlastně založili, aby se nemusely předávat ty dva listy, protože my vám stejně usnesení budeme muset ze zákona doručit přes datovou schránku. Takže tam vidím určitou změnu, která by se mohla odehrát. Další. Bavili jsme se tady – teď budu takto jmenovat rychle věci, kdy se budeme společně stýkat. Vyvěšení na úřední desce. Bylo tady řečeno, že budeme chtít jak písemnou, tak elektronickou formu rozhodnutí. Důvod je jednoduchý. My dnes vyvěšujeme všechno jenom elektronicky. My už nemáme papírové skříně, ale my potřebujeme do spisu ověřit písemně, kdy bylo vyvěšeno, kdy bylo sňato. Takže vy nám pošlete písemně, vy elektronicky vyvěsíme a na papírovém stejnopisu, bude to stejnopis, vyznačíme, kdy bylo vyvěšeno, kdy bylo sňato, vrátíme vám ho a vy ho zašijete do spisu. Zažurnalizujete ho do spisu a od toho se odvíjí důsledky, které jsou spojeny s vyvěšením. Proto obě formy. Paragraf 38a odst. 2. Doručování… Ano? (Nesroz. dotaz.) Ne, my je vyvěšujeme čistě v elektronické podobě bez razítka, to, co my vyvěšujeme. Teď už od února už se vyvěšuje jenom elektronicky. Tam dobíhají některá stará vyvěšování, ale od února bychom měli vyvěšovat… Takhle. Proto budeme mít i papírový, můžeme vyvěsit i papírový, ale zásadně bychom měli od února vyvěšovat elektronicky. Je pravda, že to někdy nefunguje. To je druhá věc u počítačů. Nemělo by se nic měnit na tom, že doručování do ciziny, resp. žádosti o důkazy v cizině by měl dělat soud. Ale co by se mohlo změnit, je další operativa se spisem – ustanovení tlumočníka a zejména pak přiznání tlumočného, odvolání do přiznání tlumočného, poukazy. Takže tady si budeme muset uvědomit, že v tomto se to možná změní. A tady bych připouštěla, že některé úkony udělá soud sám, budeme-li čekat, než se něco vrátí, mezitím můžeme tlumočné na soudu určit sami, ale když to soud nebude chtít udělat, tak to prostě budete muset dělat vy, protože to je úkon, určení tlumočného, i ustanovení tlumočníka konec konců je úkon, který by měl provést notář, ale na druhou stranu v řadě případů soud tlumočníka nemusí ustanovovat, protože bude doručovat třeba jenom podle nařízení EU. Na růžovou doručenku může v některých případech v češtině. Takže bylo by zbytečné, abyste
předem ustanovovali tlumočníka. Tady budeme muset citlivě sledovat, co soudy budou dělat. Další věc, která by měla být v pravomoci soudu, je vydání potvrzení, že věc nepatří do pravomoci českého soudu. Tam, kde vlastně soud ani nezahájí a nepověří notáře, podívá se na to a zjistí z toho, co bude šetřit, že pravomoc soudu není dána, není problém. Takový spis se k vám vlastně ani nemusí dostat. Ale v případě, že bude zahájeno, vy budete pověřeni a teď budete činit nějaké úkony a dospějete k závěru, že není dána pravomoc soudu. Jenom pozor. Chci říci, že to notáři často nesledují. Pravomoc soudu je poměrně důležitá právní kategorie, takže by chtělo se tomu věnovat. Ale v tom případě nejde jenom řízení skončit tím, že soud vydá potvrzení, že není dána pravomoc. Je potřeba, abyste zastavili řízení, protože řízení soud zahájil z úřední moci na začátku bez znalosti. Třeba v některých smlouvách je, že požádají dědicové, kteří bydlí na území ČR atd. Tam je několik různých podmínek v některých dvoustranných smlouvách s některými zeměmi, takže vy musíte zastavit řízení. Po právní moci zastavení se vlastně teprve dá vydávat, a to bude vydávat soud, měli byste takové potvrzení vlastně soudu připravit a soud bude vydávat potvrzení dědicům, že věc nepatří do pravomoci českého soudu. Neodkladná opatření. Tam systém zůstává stejný. Dokud není spis u notáře, neodkladné opatření může udělat soud. Myslím si ale, že tady se výrazně zrychlí přesouvání spisu k notáři. Na tom mají soudy vždycky zájem, a zejména s datovými schránkami to může být ze dne na den. Přijde nám návrh na neodkladné opatření a už soud zahájí, jste pověřeni a budete to dělat vy. Jenom abyste si uvědomili, že elektronizace zrychluje všechno, takže zrychluje i přesun spisu k notáři. Ustanovení znalce a pak znalečné. Ustanovení znalce, pokud samozřejmě účastníci si nedodají své vlastní znalecké posudky, pokud na nich budete trvat, a vy budete ustanovovat znalce, tak § 141 OSŘ v podstatě dnes předpokládá, že se vždy účastníkům, pokud nejsou u nich předpoklady pro osvobození od soudního poplatku, vždy uloží záloha. Vždy. Dokonce ustanovení § 141 odst. 1 OSŘ předpokládá, že takový důkaz se neprovede. V řízení zahájeném bez návrhu, jako je dědické řízení, v podstatě nepřipadá úplně v úvahu, že by se důkaz neprovedl, nicméně budete-li ukládat zálohu, tak zálohu také soud bude vymáhat. Takže když účastníci zálohu nesloží, tak vy musíte soudu poslat usnesení o ustanovení znalce, kde je výrok s doložkou právní moci o povinnosti složit zálohu, aby vymáhající úřednice soudu mohla začít zálohu vymáhat. Když jsem teď mluvila o znalečném a tlumočném, možná rovnou promluvím o soudních poukazech, protože když znalečné nebo tlumočné přiznáte, tak musíte soudu do jeho účtárny poslat poukaz k tomu, aby bylo také proplaceno. Nebudu se zabývat tím, že soudy jsou teď zrovna momentálně, a říkám to i před notáři, začínají se dostávat do platební neschopnosti. My jsme byli v našem kraji první, už začátkem května jsme neměli na mandatorní výdaje, takže se budou všechny platby zpožďovat, ale notáře jsme proplatili. Jenom chci říct, že z výdajového rozpočtu se našly. Prostě máme převádět položky, ale na mandatorních výdajích peníze nejsou. Nicméně vy ve chvíli, kdy budete nechávat proplácet znalečné, tlumočné, pošlete usnesení s doložkou právní moci dvakrát, plus platební poukaz, který vám vydá vaše účtárna. Je to zvláštní, ale na každém soudu mají jiné vzory, ačkoliv máme mít všichni stejné. Já to nechci komentovat dál, měly by vypadat všechny platební poukazy stejně, ale každá účtárna každého soudu chce něco trochu jiného a nějak jinak se to vyplňuje. Takže vy byste si měli na každém soudu najít takového styčného pracovníka nebo byste měli žádat po předsedovi soudu nebo místopředsedovi, aby ho určil. My
jsme si na našem soudu dali naši dozorčí a vedoucí dědické kanceláře, která vám případně pomůže s tím, co je tam špatně, aby se to příště neopakovalo. Ale prostě tak se to stávat zřejmě bude. A jenom platební poukaz. Platební poukaz vlastně musí znít jménem nějakého pracovníka soudu, protože platební poukaz, my jsme o tom velmi debatovali, jestli soudní komisař, který je pověřen, může platební poukaz účtárně dát svým vlastním jménem a dospělo se k tomu, že nemůže, protože soud je nějaká účetní jednotka. Tohle neprobíhá už v rámci občanského soudního řízení, ale já jako předseda soudu můžu některé zaměstnance pověřit tím, co je v kompetenci předsedy soudu, to znamená, vyplácet prostředky z rozpočtu, takže já můžu pověřit zaměstnance, ale nemůžu pověřit někoho, kdo není zaměstnanec. Takže vy musíte platební poukaz předkládat soudu jménem pracovníka, kterého vám soud sdělí, to znamená zřejmě dědické vyšší soudní úřednice, která tam stále bude, samozřejmě už bude mít menší rozsah, ale bude to jejím jménem, protože ona je v seznamu pracovníků, na kterou tu kompetenci předseda přenesl. Budete-li žádat vydání jakékoliv jiného usnesení, ono už těch usnesení bude zřejmě málo, ale typicky by to mohlo být usnesení o ustanovení správce dědictví, pokud by jím měl být notář, tak byste měli poslat samozřejmě celý spis a k tomu elektronicky návrh usnesení. Tam ale říkám, návrhů usnesení bude zřejmě velmi málo. Budou to spíš nějaké návrhy postupu ve věcech ve vztahu k cizině. Odvolání. Přijde-li odvolání, bavili jsme se tady o tom, že může být podáno jak k soudu, tak k notáři. Soud by měl přeposlat nejpozději druhý pracovní den. Myslím, že si se svými soudy domluvíte komunikaci, zřejmě možná to bude nějakými emaily – přišlo nám odvolání, pozor, nebo něco takového a budeme ho expedovat. Protože samozřejmě abychom s každým odvoláním jezdili druhý den, jestliže nám to kancelářský řád uloží, tak to také ale může znamenat, že vám ho dáme do pošty. Prostě budete muset v tomto domluvit s konkrétním soudem konkrétní postupy. Notář bude povinen vlastně činit to, co dnes činí soud 1. stupně, to znamená, bude muset posoudit formální, ale i obsahovou stránku odvolání. Prakticky to znamená, nejprve, a to říkám s vědomím toho, že jsem soudce, který jak v této agendě, tak i v jiných agendách denně kontroluje odvolání a řadu odvolání, protože mám hromadné agendy jako dozorující soudce. Nejprve se podíváte, jestli odvolání je vůbec podepsáno. To je u účastníků v ČR, každé tak desáté odvolání, prostě oni si to někde sepíšou, někdo jim poradí, co tam mají dát a jediné, co tam neudělají, je podpis. Tam prostě není originál. A velice často dokonce jsme zjistili, že ani odvolací soud si nevšiml, že odvolání nebylo podepsáno. Je to opravdu velký nešvar, takže za prvé, jestli je podepsáno. Za druhé, jestli je včas. To je alfa a omega – včasnost odvolání. Vůbec nemá cenu ho začíst číst. Pozor, to je největší nešvar, než se podíváte na tyto dvě věci, začnete ho číst a začnete řešit všechno, co tam je a jestli obsahuje atd. A ještě někdy si to přečtete, účastník vás naštve, co tam všechno napíše, jak jste postupovali. Takže nečíst do doby, než se podíváte na tyto dvě věci. Nebude-li podáno včas, tak budete muset postupovat sami podle § 208 OSŘ a rozhodnout o odmítnutí odvolání proto, protože nebylo podáno včas. Takže odmítnout odvolání, vydat usnesení. Proto dneska v předkládací zprávě máte jenom: je odvolání podáno včas. Dřív tam bylo včas a opožděně. Dneska je tam jenom včas, jako že to konstatujete, protože pokud si myslíte, že bylo podáno opožděně, tak to řešíte vydáním usnesení, nikoliv tím, že to budete někam psát do předkládací zprávy. Potom se samozřejmě zaměříte na obsah odvolání, jestli je zřejmé proti kterému rozhodnutí, z jakých důvodů, jak chce změnit, jak má být změně výrok
rozhodnutí. A samozřejmě vyzvete k zaplacení soudního poplatku, pokud to bude odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, proti konečnému rozhodnutí. Jinak se poplatek nevybírá. Vyplníte potom předkládací zprávu. Já musím říct, že my, když jsme o tom debatovali s našimi notáři, tak já si myslím, že to je jediný způsob, jak si všechno zkontrolujete. Znám to sama na sobě, že vždycky mám pocit, že spis je připraven a teprve když začnu vyplňovat jednotlivé konkrétní kolonky, tak zjistím, a tohle tady nemám. Takže nejprve to udělám, pak pokračuji za 14 dní ve vyplnění předkládací zprávy. Takže když si nevyplníte sami předkládací zprávu a pošlete spis bez ní, tak vlastně na řadu otázek si sami neodpovíte. Tím, že to tam musíte doplnit a zaškrtnout, tak si na otázky budete odpovídat. Soud 1. stupně, a teď řeknu něco, co můžu tady říct, jsme mezi svými – notář, pokud u nás na našem soudu dojde k závěru, že bychom odvolání měli vyhovět už v prvním stupni, tak tam nalepí nějaký papírek a napíše, že to zvoral a že to máme udělat. Výhoda je v tom, že když to udělá soudce na 1. stupni, tak se účastníkovi vrátí poplatek, těch tisíc korun se mu vrátí, protože poplatek z odvolání se platí jenom v případě, že rozhoduje v odvolacím řízení soud krajský. Pokud budete aspoň u nás mít pocit, že by přece jenom na odvolání něco bylo a mělo by se to spravit ještě soudem okresním, pak se to samozřejmě dá takhle nějak vyřešit nebo nějakým telefonem. Spis, pokud mu okresní soud vyhoví, tak samozřejmě vydá rozhodnutí a vám ho vrátí k doručení. Pokud mu nevyhoví, tak do vaší předkládací zprávy napíše jenom, že nevyhověl odvolání a předloží to soudu krajskému, který rozhodne. A spis, aspoň podle dosavadního návrhu, pošle zase okresnímu soudu a okresní soud si do rejstříku poznamená výsledek odvolacího řízení a spis zase pošle vám a rozešlete rozhodnutí soudu odvolacího. Takhle by mělo probíhat standardně odvolací řízení. Další případ, kdy se máte stýkat se soudem, je opatrovnický úsek soud. Tady bylo řečeno, souhlasím, pošlete celý spis s vlastní žádostí přímo na opatrovnický úsek, vůbec to už nepůjde přes úsek dědický. O skončení věci, bezodkladnosti apod. jsme hovořili s tím, že zase u nás na soudu jsme si dohodli, že spisy budou u vás ležet trochu déle, s jednou výjimkou, a to jsou věci, kde budou zastavováky a kde vy máte určenu odměnu. Takže tyto spisy, kde nejsou realizační poukazy, kde pravděpodobnost vydávání opravných usnesení je výrazně menší, kde účastníci nechodí pro právní moc, tak tyto spisy budou chodit opravdu bezodkladně, aby se archivovaly a proplatily. Samozřejmě, že musíte udělat platební poukaz i na svoji odměnu, tedy jménem vyššího soudního úředníka, ale musíte udělat poukaz. Další věc, opravdu telegraficky. Úschovy v souvislosti s dědickým řízením má zásadně dělat notář teď, takže v podstatě soud tam, kde ještě věc nebude složena, bude v 99 % případů odkazovat na notáře, aby si provedl úschovu sám, pokud k úschově nedojde ještě před pověřením, což se občas stává zejména od policie. Pokud už ale věc bude v úschově soudu a vy skončíte řízení a bude potřeba věc někomu vydat, peníze nebo věc, tak vy vlastně v tuto chvíli – budu mluvit o věci, nebudu mluvit o penězích – tak vy vlastně požádáte soud, aby věc vydal, kdy vlastně pracovník, který vede knihu úschov u soudu, vydá svým vlastním postupem věc. Takže tady bude stačit podle mě jenom žádost o vydání úschovy, kde definujete, komu má být vydána a připojíte k tomu pravomocné rozhodnutí s právní mocí. Samozřejmě, že tak se bude postupovat i u starých úschov, které dosud máme, bude-li u soudu.
Tady se dnes dopoledne hovořilo o tom, kdy se peníze, které k vám přijdou, to znamená nad 20 tis. korun, je vždy musíte odevzdat soudu na účet. Pokud budete dávat pokyn na uvolnění z toho účtu, tak to zase nemůžete udělat vy svým jménem. Zase jako v případě vydání věci požádáte o to, aby soud uvolnil a náš pracovník uvolní. Tyto poukazy nebo příkazy k výplatě vypadají trochu jinak. Tady si myslím, abychom vás učili, jak se to dělá, těch případů nebude mnoho. Není to každý měsíc 20 věcí, takže tady je asi jednodušší spíš, aby tyto operace z účtu, tak abyste požádali obyčejnou žádostí, ke které připojíte konečné rozhodnutí s doložkou právní moci, a pokyn si soud zpracuje sám. Publikace závětí uložených u soudu. Tady se vlastně nemění vůbec nic, protože publikovat bude dál soud, resp. mění se možná způsob. Já jsem to úplně přesně nepochopila, budu se do toho muset podívat, jak se to bude dělat, jestli se to i pro soud bude dělat nějak jinak. Ale to, že to bude dělat soud, to se nemění. Bude to dělat pro notáře a pro dědické řízení jiného soudu v agendě NC, pro svůj notariát nebo pro svého komisaře pod spisovou značkou D, kterou má. Co se vlastně nemění, ale myslím si, že se změnit může, je takové to přesouvání nejasného podání do jasného podání. Já to teď řeknu trošku divně. Nám na soud chodí každý měsíc 120 dědických věcí, ale 40 nejasných dědických podání, těch NC. A protože agenda se jakoby přesouvá na vás, tak si dovedu představit, že v nějakém docela brzkém horizontu my k vám budeme sunout čím dál nejasnější a nejasnější podání, protože konec konců dědické řízení se nezahajuje jenom usnesením o zahájení, ale také podáním návrhu. Tam jde jenom o to posoudit, jestli návrh je dostatečně projednatelný a schopný projednání. A já tvrdím, že tam, kde je zřejmé, že chce někdo udělat dodatečné projednání nějakého spisu, jenomže ten spis prostě nemáme, a to je řada věcí, které my máme v našem slavném NC, tak tam není vůbec žádný důvod, proč bychom to měli mít v NC. To by dávno mělo být v déčku. My tím zkracujeme dobu dědického řízení. To všichni víme, že když hledáme spis, tak zejména Mochovské mrazírny už rozmrazily, takže tam jsme čekali několik let v Praze a blízkém okolí na spisy, ale už rozmrazily, takže v tuto chvíli nebude až zase takový důvod, když spis nebude, nejasné podání držet na soudu, protože prostě si budete muset poradit nějak jinak, vy jako ti, kteří vedou dědické řízení v tom, jak vést dodatečné projednání dědictví bez spisu. To si prostě budete muset poradit. A troufnu si říct, že posun tady prostě bude, protože soudy čím dál ponesou menší odpovědnost za to, jak dědické řízení bude vedeno a kdy skončí. V novém, a teď nevím, jestli kancelářském nebo jednacím řádu, je to jedno, je ustanovení, které byste neměli přehlédnout, a zejména proto, že to je věc, která se stane také velmi málokdy, ale stává se, že přijde žaloba na obnovu dědického řízení, resp. přijde žaloba pro zmatečnost dědického řízení a může se objevit u vás. V takovém případě máte zase vy ji druhý pracovní den dopravit na soud. Takže jenom, abyste si to někde zasunuli, že kdyby se něco takového stalo, že byste měli žalobu na soud předat a samozřejmě v nějaké době i spis, pokud bude ještě u vás, zejména pokud se vám vyskytne takový kverulantní dědic, tak vám vyčerpá všechny tyto prostředky ještě v době, kdy dědické řízení běží, takže vy máte spis a zároveň se bude rozhodovat o žalobě na obnovu a žalobě pro zmatečnost v jednu chvíli a ještě k tomu zároveň o dovolání, které ještě nepřipadá vůbec v úvahu. A teď jsem chtěla právě, vidím, že si pan doktor bere mikrofon, říci, že dalším bodem je dovolání s tím, že tady by si měl notář poradit bez okresního soudu, bez krajského soudu a vlastně připravit věc, tak aby ji předložil přímo soudu nejvyššímu. Já nevím, jestli k tomu pan doktor chce něco říct. Nechci ho vyzývat k tomu specielně, není na to připraven.
JUDr. Roman Fiala: Klidně můžu jenom k tomu dodat, že v tomto se dá odkázat na to, co všechno bylo řečeno v souvislosti s podaným odvoláním s tím, že tady je to trošinku složitější ve dvou věcech. Za prvé, na co je potřeba se vždycky zaměřit – v dovolacím řízení účastníci musí být povinně zastoupeni advokátem nebo notářem ve smyslu § 241 OSŘ. Takže je potřeba v případě, že podají sami dovolání, je vyzvat usnesením a sdělit jim, že musí být zastoupeni advokátem s tím, že pokud nebudou zastoupeni advokátem, bude dovolací řízení zastaveno. O tom všem musí být poučeni. Současně je z hlediska posouzení obsahu – tady nemáme časový prostor na to se tím zabývat podrobněji, ale je potřebné, aby účastníci přesně formulovali rozsah, v jakém napadají rozhodnutí odvolacího soudu a jaké uplatňují dovolací důvody, přičemž všechny tyto údaje musí uvést do skončení běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání. JUDR. Martina Kasíková: Já už tady mám opravdu jenom krátké poznámky, o všem už se hovořilo. Vyloučení notáře, resp. pracovníka kanceláře bude stále dělat soud, žádná změna. Stejně jako delegace z důvodu nutnosti, vhodnosti, zase to bude dělat soud. Bavili jsme se o prodeji mimo dražbu se souhlasem soudu. Takže zase požádáte soud o souhlas. Vzhledem k tomu, že by měl soud vydávat usnesení, jak jsme se tady na tom shodli, tak byste mu ho měli připravit. To je také zajímavé. Takže podmínky byste si tam sami sobě mohli nějaké nadefinovat, pokud by to byl předchozí souhlas. Pokud by to měl být souhlas následný, tak zase připravíte usnesení s následným souhlasem. A poslední věc, která mě napadla, také se o ní hovořilo – dožádání. Budete-li potřebovat dožádání, obracíte se přímo na dožádaný soud vy sami, nikoliv prostřednictvím soudu okresního. Prostě sami požádáte, aby vám nějaký jiný soud provedl dožádání. To je snad všechno. Já jenom možná jednu poznámku úplně na konec. Je to velice těžké jakkoliv mluvit o konkrétech, když nemáme schválený kancelářský a jednací řád a mluvíme tady velmi hypoteticky. Soudy už se z toho loni poučily, protože ve chvíli, kdy jsme od 1. 7. měli spustit elektronický platební rozkaz, tak pracovní schůzka k tomu byla 29. 6., protože prostě dřív si nikdo netroufl se bavit o tom, co bude a ani 29. 6. nic nebylo. Takže doufejme, že nás žádná takováto další změna nebude čekat, abychom se scházeli dva dny před účinností. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) JUDr. Petr Bílek: Protože ještě máme pět minut, posunuli jsme večeři na tři čtvrtě, tak já jsem tady byl požádán o přestávce, ještě tady byl dotaz, abychom zodpověděli, zdali se něco mění na praxi v případě ustanovování kolizních opatrovníků nezletilých. Já nevidím, proč by se tam něco mělo měnit, protože to je v pravomoci opatrovnického soudu. Tam dědický soud žádnou úpravu moc neměl. Jirka Svoboda říká, že to tam mají nastaveno jinak, že vy to děláte jako dědický soud, tak to nevím. A ještě jsem zapomněl zdůraznit jednu věc. Souvisí to s tématem, co měla paní doktorka a Jirka Svoboda už se o tom zmiňoval, že se pokusíme sehnat jako Notářská komora od Ministerstva spravedlnosti v elektronické podobě všechny možné kancelářské vzory, kde jsou předkládací zprávy a všechno možné. To
samozřejmě bylo přislíbeno, že nám bude vyhověno a to určitě byste dostali prostřednictvím komory k dispozici. Prosím vás, ještě chvilku! Máme dvě minuty, tak to ještě vydržte. Pak už skončíme, déle vás trápit nebudeme. Já vím, že to je pro vás dlouhé, pro nás také, možná tuplem. Já bych možná na závěr předal slovo Martinovi, poněvadž ty jsi šéf. JUDr. Martin Foukal: Já musím opravdu s velkým obdivem poděkovat všem, co jste se tohoto zúčastnili, ale především poděkovat všem přednášejícím, všem, kteří se dokázali takhle pečlivě připravit a prokousávat se tématy, která jsou zcela nové. A já jsem zvědav ještě na zítřek, protože to bude ještě novější, ještě originálnější a ještě náročnější. Teď mnozí z nás skutečně v dědickém řízení vidí jistý návrat k tomu, co už jsme zažili my, kteří jsme byli státními notáři. Skutečně celá zvyklost vést od začátku do konce spis a mít v něm nějaký pořádek, mít tzv. štábní kulturu, jak říká často Martin Šešina, kde jsem se učil v době státního notářství, tak to je pravda, že se nám to teď velice hodí. Protože jsme dnes měli tady jedinou dámu mezi přednášející, tak si dovolím jí speciálně poděkovat a předat ji tady malou pozornost a kytičku. (Potlesk.) Bohužel s námi do zítřka nezůstane, ale věřím, že ještě s námi stráví příjemný večer paní doktorka. Uvidíme, jestli to bude možné. A předám slovo k organizačním pokynům našemu zástupci tajemníka panu Andrlemu, aby vám řekl, jak je to doopravdy s večeří, protože já jsem to třeba moc nepochopil, takže on vám to řekne líp, než to řekl předtím. Takže hezký večer a ještě jednou vám všem opravdu s velkou úctou k vaší pozornosti děkuji. Hezký večer! (Potlesk.) Pan Václav Andrle: Jestli můžu, večeře bude ve stejné režii jako oběd, pokud tam stihnu doběhnout a počítat. Cennosti si vemte všechny s sebou, ale na židličkách si můžete nechat věci. Tady se zamkne a v hotelu je živá ostraha. Je to bývalý příslušník armády, který to ohlídá. (Konec prvního jednacího dne.) (Druhý jednací den.) (Zvuk NK5)
Doručování do datových schránek JUDr. Martin Foukal: Kolegové, já vás poprosím, kdybyste se ztišili a mohli zaujmout opět svá místa. Já vám děkuji. Ještě počkáme chviličku. Ještě počkáme, než se posadí poslední. Po včerejším náročném dni a možná pro mnohé ještě náročnějším večírku nebo večerním programu vás tady vítáme všechny v tomto sále, kde je, opět opakuji, přeplněno, a to zřejmě z toho důvodu, že téma, které nás čeká dnes a případně až do poledne, uvidíme, jak to naši přednášející zvládnout, tak nás čekají taková témata, se kterými jsme se neměli možnost ještě nikdy setkat, protože jsou to témata spojená s moderními technologiemi. Hlavními protagonisty včerejšího jednání byli zkušení notáři, soudci, dnes to bude trošku jinak. Dneska to budou především ti, kterým patří budoucnost, to znamená mladší generace, která má blíž k počítačům, k technologiím moderním a k tomu, čemu se říká elektronizace justice. A jsem rád, že můžu mezi námi přivítat
také pana náměstka Mgr. Františka Korbela, který je také jedním z těch, kteří byli velkými tahouny na Ministerstvu spravedlnosti v této myšlence, prosazovat elektronizaci justice. Takže buďte tady mezi námi vítán, pane náměstku. Společně s ním přijeli ještě další v doprovodu dvě slečny nebo dámy z legislativního odboru, které příp. budou schopny nám odpovědět na některé otázky, pokud jsem od pana náměstka dostal správnou zprávu, tak zejména v oblasti kancelářského řádu a jednacího řádu pro soudy. Uvidíme, jestli se k tomuto tématu také dneska dostaneme, ale bohužel to už nechám na panu náměstku, kterému předám vzápětí slovo. Bohužel musím omluvit paní ministryni spravedlnosti Danielu Kovářovou, která bohužel z pracovních důvodů se tohoto jednání dnes nezúčastní. Pane náměstku, dovolím si vám předat slovo, abyste měl možnost pozdravit tyto shromážděné notáře, kandidáty a koncipienty. Prosím. Náměstek Mgr. František Korbel: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, děkuji vám a panu prezidentovi Foukalovi za milé pozvání. Je to pro nás čest a vidím, že účast – samozřejmě ne kvůli nám – ale účast je hojná, takže o to větší je naše potěšení, že zde můžeme být, že vás mohu pozdravit, vystoupit zde a že můžeme být zároveň i pozorovateli setkání, kde chceme nejenom odpovídat na dotazy, které budou, ale chceme se zároveň i poučit z toho, co je tématem pro notáře a příp. na to můžeme samozřejmě reagovat v oblasti, kam spadá působnost našeho ministerstva. Já bych chtěl na úvod především také ještě doplnit to, co říkal pan prezident, omluvit paní ministryni. Ona bohužel odlétá ještě dnes na Ukrajinu, kde má nějaké jednání TROIKY – Evropské komise, ČR a Ukrajiny, potom přelétá přímo odsud do Lucemburku, kde bude až do víkendu, takže teď má ještě nějaké nezbytné, neodkladné exekutivní záležitosti v Praze a program je tak naplněný, že bohužel byla nucena se omluvit a vyslat mě. Já jsem za to rád tím spíše, že témata, která se zde probírají, tak mají zřejmě nejužší souvislost s tím, co je má působnost na Ministerstvu spravedlnosti, a to je legislativa a informatika. Do této oblasti spadají jak úpravy jednacího řádu, tak zprostředkovaně i úpravy kancelářského řádu soudů, tak samozřejmě i otázky IT technologií, a to zejména nejaktuálnější otázky spouštění systému datových schránek. K datovým schránkám si dovolím nad rámec jenom pouhých oficialit i pár slov k věci samé, a to zejména aktuality legislativní povahy, které ještě nejsou ve Sbírce zákonů, tudíž nejsou široce známé a nevím, nakolik jste o tom hovořili nebo budete hovořit dnes, ale alespoň stručně k tomu, co se stalo v posledních dnech ve Sněmovně a v Senátu. Na květnové schůzi Poslanecké sněmovny byla projednávána novela zákona o archivnictví, do které byl načten pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu, který obsahuje přímou novelu zákona 300/2008 Sb., o datových schránkách. Tento pozměňovací návrh byl konzultován a připraven ve spolupráci s exekutivou, to znamená zejména gestorem schránek, Ministerstvem vnitra, ale i naším ministerstvem a obsahuje dvě velmi podstatné novinky. První novinkou je postupný náběh datových schránek tak, že by jejich aktivace nebyla odvislá objektivně od okamžiku jejich zřízení ze strany Ministerstva vnitra, ale byla by závislá na projevu vůle, na subjektivním uvážení osoby nebo orgánu, který schránku má, a to až do 1. 11. 2009, jinými slovy, schránka by se zaktivovala teprve prvním přihlášením se držitele datové schránky, nejpozději však 1. 11. 2009. Takže to je změna, která umožní alespoň v justici zvládnutí systému, lepší připravenost,
proškolení, pilotní provoz na vybraných soudech atd., takže my jsme za tuto změnu velice rádi a předpokládám, že ji uvítáte i vy. Druhou změnou je otázka financování, neboť původní představa financování provozu datových schránek byla taková, že na zřízení systému a provozu systému se budou poměrným způsobem podílet všechny orgány veřejné moci podle množství doručovaných zpráv. Teď ani nevím a není to podstatné, to je spíše akademická otázka, nakolik by do toho spadali notáři v postavení orgánů veřejné moci. Spadali. A pozměňovací návrh na základě kritiky zejména územních samospráv, kterou Ministerstvo vnitra velmi úporně vnímalo, došlo možná ne ke zcela správně systémovému řešení, nicméně řešení, které jsme uvítali pragmaticky, a to takovému, že systém datových schránek bude financován jakožto průřezová vládní priorita z kapitoly všeobecná podkladní správa, tedy z vládní rozpočtové rezervy a nebude mít tak dopady do resortních rozpočtů, jak našeho ministerstva, vnitra, územních samospráv, tak potažmo i notářů nebo exekutorů v postavení orgánu veřejné moci. Takže tyto dvě změny byly načteny ve druhém čtení, byly schváleny ve Sněmovně a minulý čtvrtek o nich proběhlo plénum Senátu, kde byly taktéž schváleny, to znamená, čekáme již jen na podpis prezidenta a podle všeho od 1. 7. bude zákon 300/2008 Sb. účinný ve znění těchto doplňků a úprav. Krom toho s drobným zpožděním jednoho týdne byla v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení schválena drobná novelka občanského soudního řádu, která ovšem obsahuje taktéž pozměňovací návrhy, které se vztahují k otázce elektronizace a k možnosti doručování prostřednictvím datových schránek. A v této novelce na základě návrhů Ministerstva spravedlnosti upravujeme některé otázky elektronických úkonů soudu, vyhotovování elektronického stejnopisu; o tom bude podle programu řeč, příp. i vedení spisu a některé další detaily. V případě zájmu se o tom můžeme pobavit podrobněji. Krom těchto zákonných změn probíhají i rozsáhlé změny podzákonných normativních úprav, a to jednak jednacího řádu, který byl minulé pondělí odeslán do vlády, minulý pátek byl projednán v soukromoprávní komisi legislativní rady vlády a 8. 6., to je tuším příští pondělí, se očekává hlavní projednání v komisi veřejné právo, správní právo u doktora Vedrala. A tam by v podstatě měly být zapracovány úplně poslední legislativně technické úpravy a poté bude již nejvyšší čas na expedici do Sbírky zákonů tak, aby novela jednacího řádu pro okresní a krajské soudy nabyla účinnosti taktéž k 1. 7. 2009 jako souhrnná novela OSŘ a jako zákon o datových schránkách. V podobném režimu se odvíjí i novela kancelářského řádu, která tedy nejde formou právního předpisu do sbírky, nicméně i zde jsou práce dokončeny. Proběhlo vypořádání připomínek, připomínky byly vypořádány v plném rozsahu a čeká se v podstatě na expedici do Sbírky instrukcí ministerstva. Existuje možná několik posledních dnů, kdy můžeme ještě před publikací učinit poslední změny. A já to vypichuji záměrně, protože podle pozorovatelů, které jsme měli na tomto fóru již včera, tak právě otázky jednacího a možná ještě více kancelářského řádu byly tématem včerejšího jednání. Z těchto důvodů jsem si dovolil pozvat i posily ministerského týmu, takže zde máme kromě IT i legislativu – jednak paní Mgr. Pešlovou (potlesk); paní magistra je soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 a je na stáži na ministerstvu. Velice nám pomohla právě s procesními předpisy, které se týkají elektronizace. A vedle ní máme paní Mgr. Letkovou (potlesk), to je naše kmenová zaměstnankyně legislativního odboru Ministerstva spravedlnosti se specializací rovněž na civilní proces.
To je asi vše, co jsem chtěl říci. Ještě jednou děkuji za pozvání a opravdu myslím úplně vážně to, že naše účast nebude jenom formální, budeme zde i pracovně, to znamená, budeme do skončení vašeho jednání a na to jednání a na poznatky, které si odneseme, příp. které spolu vydiskutujeme, se těšíme. Díky moc. (Potlesk.) JUDr. Martin Foukal: Děkuji panu náměstku Korbelovi za jeho uvítání, ale i ochotu se zúčastnit debaty, diskuse nad programem, který dnes tady máme vytyčen. Připomínám, že jsou zde mikrofony, pokud budete hovořit na mikrofon. Vždycky ho využijte a pokud možno kvůli záznamu připomínám, by bylo vhodné říci jméno toho, kdo bude mít nějaký příspěvek. A nyní bych chtěl předat slovo panu doktoru Svobodovi a jeho kolegům, panu Mgr. Dytrychovi, zástupci notáře doktora Petra Bílka, a panu Mgr. Richardu Brázdovi, neboli jak jsem říkal mladší generaci, která je schopna chápat lépe než starší generace to, co nás čeká, a jak říkal pan Mgr. Brázda, že se pokusí nám otevřít okno do této problematiky. My se pokusíme co nejvíce do něj naklonit, abychom to pochopili. Předávám tedy slovo Jirkovi Svobodovi, protože ten bude dneska hlavním moderátorem tohoto bloku. Děkuji. JUDr. Jiří Svoboda: Děkuji za slovo. Já jsem byl pověřen, abych dnes dopolední program moderoval. Rád bych navázal na slova pana náměstka, co se týče datových schránek a konverze. Zejména datové schránky byly původně přijaty s úmyslem zrovnoprávnit komunikaci v nějaké klasické listinné podobě s komunikací v elektronické podobě. Trošku se to změnilo a zákon preferuje komunikaci v elektronické podobě. Je to v postatě revoluční řešení, protože to, co jsme si dovolili my, si nedovolil ještě nikdo, a to i v těch státech, kde IT technologie je daleko před námi. Takže naše drzost je opravdu velká, protože komunikace mezi orgány veřejné moci bude muset probíhat prostřednictvím datových schránek pouze s malými výjimkami, co se týče bezpečnosti, nebo pokud to vylučuje povaha dokumentu. Pan náměstek se zmínil o novele, je to sněmovní tisk č. 704. Je to novela, která byla přijata v rámci zákona o archivnictví a spisové službě. Nicméně samozřejmě každá zákonná norma předpokládá i prováděcí předpisy. Jsme tudíž ve stejné pozici jako včera, kdy jsme se snažili seznamovat s novou úpravou bez toho, aniž by byly na světě prováděcí předpisy. Ministerstvo vnitra má vydat dvě prováděcí vyhlášky. Jedna se má týkat datových schránek a druhá konverze. Zase máme pouze k dispozici nějaké předběžné verze, konečnou verzi nemáme k dispozici, tudíž prosím všechno, co budeme, kolegové budou říkat, berte s určitou mírou rezervy, protože se to může změnit. Nicméně prezentace jsou založeny na tom, že novela nabude účinnosti od 1. 7., a tudíž prezentace tomu byly přizpůsobeny. Ve druhé části se podíváme i na praktické ukázky práce s datovými schránkami. Nebude samozřejmě všechno fungovat, protože to je pouze testovací provoz. Opět mějte trošku pochopení, nicméně je to opravdu pouze testovací prostor. Uvidíte i stránky, na kterých si to doma, v kanceláři, pokud budete mít čas, můžete vyzkoušet. Každý má možnost se přihlásit, na konkrétní webové stránce požádat o zaslání přístupových údajů do testovacího provozu. Přihlašovací údaje vám budou zaslány zhruba do jednoho dne a můžete si to sami vyzkoušet. To na úvod. Čili nyní bych předal slovo Mgr. Dytrychovi, který nás do přestávky seznámí aspoň s nějakou základní obecnou úpravou datových schránek.
Mgr. Jan Dytrych: Dobrý den i ode mě. Já jsem tedy byl pověřen jako první z naší skupinky sebevrahů, jak jsme byli označeni včera panem doktorem Fialou, abych vás seznámil s nějakými základními informacemi o datových schránkách. Můžeme zahájit naše povídání pohledem na jejich oficiální logo, jak je prezentováno Ministerstvem vnitra a Českou poštou. Pojďme hned k věci. Co se týče právní úpravy, v podstatě už to tu zaznělo. Základním právním předpisem pro tuto oblast je zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Tento zákon má účinnost od 1. července tohoto roku. V Poslanecké sněmovně byl podá pozměňovací návrh na odložení účinnosti, který nebyl přijat, to znamená, zákon skutečně nabývá účinnosti 1. července, ale už zde také bylo zmíněno, že v nových přechodných ustanoveních, která se tam objevila na základě novely obsažené ve sněmovním tisku 704, je tam dán trochu prostor, jak si povinnost postupovat podle tohoto předpisu a povinnost začít používat datové schránky nějakým způsobem přece jenom trochu oddálit. Já se k tomu ještě potom vrátím na příslušném místě dalšího výkladu. O tom, že v parlamentu už proběhla novela, už jsme také mluvili, takže to můžeme přeskočit. A o prováděcích vyhláškách k datovým schránkám a ke konverzi, které řeší nějakou detailnější úpravu této oblasti, už také mluvil Jirka Svoboda. Návrhy obou vyhlášek jsou k dispozici na webu Ministerstva vnitra, takže pokud by někdo měl zájem se s nimi už teď seznámit, jsou tam k dispozici. Co to vůbec je datová schránka? O tom už částečně mluvil pan doktor Svoboda také včera, takže už jenom stručně. Datová schránka je v podstatě nějaké elektronické úložiště, které je určeno podle zákona jednak k doručování orgány veřejné moci, a potom také z druhé strany k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci. Na základě novely, která už prošla parlamentem, by tam od 1. ledna 2010 mělo přibýt ještě dodávání dokumentů fyzických a právnických osob. Systém tak, jak byl původně nastaven v původním záměru zákona č. 300, neumožňoval komunikaci mezi soukromými subjekty, to znamená, vždycky alespoň na jedné straně musel být orgán veřejné moci, což bude platit do 1. ledna. Poté už komunikace mezi soukromými subjekty umožněna bude. Co je pro nás důležité a co by mělo zaznít hned na začátku, protože to je klíčové pro tuto oblast, že elektronické doručení prostřednictvím datové schránky má v oblasti orgánů veřejné moci stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou. A jak už zmínil zase doktor Svoboda v úvodu, má dokonce přednost před doručováním v listinné podobě. Datová schránka není email. Tady jenom krátká poznámka. Od emailu se datová schránka liší především v garanci doručení, protože pokud někomu pošlu zprávu prostým emailem, tak nelze očekávat nějaké právní účinky doručení zprávy, nelze s tím prostě spojovat právní účinky doručení, zatímco v oblasti datových schránek právní účinky doručení musí být garantovány, jinak by to bylo všechno k ničemu. Datová schránka není archiv. Systém je nastaven tak, že dokument, který je doručen do datové schránky, se po 90 dnech od jeho doručení ze schránky smaže a je tedy věcí majitele datové schránky, aby se tomu nějak přizpůsobil a nějak s dokumentem v této lhůtě stihnul naložit. Pokud jde o subjekty, kterým se zřizuje datová schránka. Zákon vymezuje určité subjekty, kterým se zřizuje datová schránka povinně ze zákona. Tam patří především všechny orgány veřejné moci. Já je tady nebudu všechny vyjmenovávat, jsou uvedeny v zákoně hned v prvním paragrafu. Pro nás je důležité, že mezi orgány veřejné moci ve smyslu tohoto zákona jsou zařazeny i samosprávné komory, to
znamená i Notářská komora ČR, a patří tam výslovně podle tohoto zákona také notáři mezi orgány veřejné moci. Potom se datová schránka povinně zřizuje advokátům, daňovým poradcům, insolvenčním správcům, právnickým osobám zřízeným zákonem, právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku, organizačním složkám, podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku. To jsou tedy subjekty, které povinně ze zákona musí používat datovou schránku. Všichni ostatní mohou používat datovou schránku na žádost, pokud si požádají o zřízení datové schránky. Mezi tento okruh subjektů, které mají datovou schránku na žádost, patří tedy všichni ostatní, kteří nejsou uvedeni v kategorii povinných subjektů, to znamená, jsou to fyzické osoby, včetně podnikatelů. Jsou to ty právnické osoby, které nejsou uvedeny mezi povinnými, to znamená třeba společenství vlastníků jednotek, nadace, občanská sdružení, školská zařízení, pokud nejsou zapsána v obchodním rejstříku. Ti všichni nemají datovou schránku povinně ze zákona. Mohou si požádat o její zřízení. K tomu jenom krátká poznámka. Žádost o zřízení datové schránky lze podat i na kontaktním místě veřejné správy, což se notářů také týká, protože jsou jedním z kontaktních míst. Zřízení datové schránky je zdarma a podle právní úpravy i přijetí žádost kontaktním místem je zdarma. To znamená, pro notáře z tohoto zákona tady vyplývá činnost, kterou budou povinni provádět, pokud někdo se dostaví s žádostí o zřízení datové schránky do naší kanceláře, a bohužel se za to nedá nic naúčtovat. Zákon rozlišuje různé typy datových schránek právě podle subjektu, kterému se zřizuje. Takže v zákoně třeba se dočtete, že orgánu veřejné moci se zřizuje datová schránka orgánu veřejné moci. Fyzické osobě se zřizuje datová schránka fyzické osoby. Budete se asi divit, proč to tam zákon takhle výslovně vyjmenovává, vždyť je to celkem logické, ale ono to má svůj význam právě proto, že různé typy datových schránek jsou v systému rozlišeny, protože o různých typech datové schránky se třeba evidují v systému různé údaje o majiteli datové schránky právě v návaznosti na povaze subjektu, jsou tam různě řešena přístupová práva do datové schránky a každá datová schránka v systému také má jiné funkcionality. Prostě datová schránka soukromé fyzické osoby v systému třeba neumí tolik věcí jako datová schránka orgánu veřejné moci. Pokud jde o datové schránky, které mají být zřízeny povinně ze zákona, podle přechodných ustanovení k zákonu Ministerstvo vnitra zřídí datovou schránku těmto subjektům do 90 dnů od účinnosti zákona. Jedinou výjimku tady mají advokáti a daňoví poradci, kteří mají tříleté přechodné období. V tomto období si mohou požádat o zřízení datové schránky, ale nemají ji povinně. U nově vznikajících subjektů, které mají mít datovou schránku povinně ze zákona, ji ministerstvo zřizuje bezodkladně po vzniku takového subjektu nebo poté, co se dozví o zápisu do příslušné evidence. A zase v zákoně je nastavena příslušná informační povinnost orgánů vedoucích příslušné evidence. Takže mj. je tam nastavena informační povinnost Notářské komory vůči ministerstvu o nástupu notáře do notářského úřadu, aby bezprostředně poté mu mohla být zřízena datová schránka. Pokud jde o osoby, které jsou oprávněny k přístupu do datové schránky. Především je to vždycky ten, komu byla datová schránka zřízena. Kromě toho ovšem může do datové schránky ještě přistupovat tzv. pověřená osoba. To znamená v našem případě samozřejmě do datové schránky notáře je oprávněn přistupovat notář. Zákon ovšem dává možnost pověřit další osoby, pracovníky notáře
přistupováním do datové schránky a určitými úkony v datové schránce. Toto rozlišování oprávněných osob na vlastní osobu, které byla zřízena datová schránka, a pověřenou osobu má význam mj. proto, že systém rozlišuje zprávy, které jsou určeny do vlastních rukou adresáta, a které nikoliv. Subjekt, kterému byla zřízena datová schránka, má vždycky přístup k dokumentům určeným do vlastních rukou, zatímco pověřená osoba má přístup k dokumentům určeným do vlastních rukou adresáta pouze tehdy, je-li to výslovně v jejím pověření stanoveno. A vzhledem k tomu, že tyto osoby, které jsou oprávněny k přístupu do datové schránky, mají každá svoje přístupové údaje, tak systém pozná, kdo se do datové schránky přihlásil, pozná, jaká práva v datové schránce má a podle toho nastávají třeba různé účinky, pokud se týká doručených zpráv a systém potom podle toho umožňuje osobě, která se přihlásila do datové schránky, provést určité úkony. U pověřené osoby tedy lze stanovit rozsah jejího pověření, například lze tu osobu pověřit pouze přijímáním zpráv, nikoliv odesíláním, nebo naopak jenom odesíláním s tím, že není oprávněna přijímat zprávy a číst zprávy, nebo ji lze pověřit v plném rozsahu. To prostě záleží na tom, k čemu se notář rozhodne. Pokud jde o správu pověřených osob, to znamená, jak pověřenou osobu založit, jak jí přidělit údaje. Podle návrhu provozního řádu systému datových schránek, který je k dispozici, by tyto žádosti měly probíhat přes Czech POINT, kde by se tedy požádalo přidělení přístupových práv pověřené osobě a ministerstvo jí pak zašle přístupové údaje. Tím už jsem trochu navázal na další okénko, které se týká právě přístupových údajů. Přístupovými údaji k datové schránce jsou vždycky ze zákona uživatelské jméno a bezpečnostní heslo. Tyto přístupové údaje jsou přiděleny každé osobě, pro kterou byla zřízena datová schránka a musí se vždy použít při přístupu do datové schránky. Potom zákon dává možnost ještě fakultativně využít trošku vyšší, bezpečnější formy přihlašování, a sice pomocí elektronického prostředku pro přihlašování. Co si pod tím představit? V podstatě jsou to naše komerční certifikáty uložené na tokenu, takže pokud by se někdo rozhodl používat pro datovou schránku elektronický prostředek pro přihlašování, tak v tom případě by jeho přihlášení do datové schránky vypadalo obdobně jako přihlášení do Czech POINTu – pomocí tokenu se současným zadáním uživatelského jména a hesla. Elektronický prostředek je pouze fakultativní. To znamená, kdo nechce token používat k přístupu do datové schránky a chce používat jenom uživatelské jméno a bezpečnostní heslo, má tuto možnost. Podrobnosti zase, jak má vypadat jméno, heslo, upravuje vyhláška, stejně tak, jaké jsou náležitosti elektronického prostředku. Ale to asi není potřeba úplně podrobně rozebírat. Samozřejmě zákon stanoví obecnou povinnost, která je celkem zřejmá, a sice povinnost každé oprávněné osoby zacházet s přístupovými údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Jak oprávněné osoby získají přístupové údaje k datové schránce? Pokud jde o první přidělení teď bezprostředně po účinnosti zákona, ale i později u nově zřizovaných datových schránek, to první přidělení přístupových údajů je vždycky tak, že Ministerstvo vnitra zašle do vlastních rukou přístupové údaje oprávněné osobě bezodkladně po zřízení datové schránky – poštou do vlastních rukou. V politických prezentacích se vždycky objevovala věta, že to bude poslední obálka s pruhem, kterou ten daný člověk dostane. Pan doktor Svoboda mě tady upozorňuje, že obálka bude se žlutým pruhem. Je to proto, že úložní doba je tam nastavena na 90 dnů, tak aby se to rozlišilo. Ale není to zase až
tak podstatné. Spíš jenom, abyste se nedivili, co vám to přišlo, až přijde obálka se žlutým pruhem. Tak vězte, že jsou to přístupové údaje k datové schránce. Samozřejmě nelze vyloučit v průběhu doby, že vznikne nutnost původně přidělené přístupové údaje zneplatnit, například z toho důvodu, že hrozí nějaké riziko jejich zneužití, tak samozřejmě na žádost oprávněné osoby se provede zneplatnění přístupových údajů a v tom okamžiku je potřeba, aby oprávněná osoba získala nové přístupové údaje. A tam jsou už dvě možnosti – buď zase, pokud žádost o zneplatnění přístupových údajů byla podána přímo Ministerstvu vnitra, tak Ministerstvo vnitra opět zašle do vlastních rukou nové přístupové údaje. Pokud ovšem bylo takové oznámení podáno na kontaktním místě Czech POINTu, tedy opět i u notáře, zákon říká, že v tom případě oprávněná osoba obdrží nové přístupové údaje na počkání. To znamená, předpokládá se, že v rámci aplikace Czech POINTu přibude nějaká nová funkcionalita, která toto bude obsluhovat. A tady opět je potřeba říct, že příjem žádosti o zneplatnění přístupových údajů a přidělení nových přístupových údajů je zdarma. I u notáře je zdarma. Jakým způsobem nebo v jaké situaci lze doručovat do datové schránky? Doručovat do nějaké datové schránky můžeme pochopitelně, pokud schránka vůbec existuje, ale schránka musí mít ještě jednu vlastnost, aby se do ní dalo doručovat, a sice musí být zpřístupněna. Není to totéž. Může existovat datová schránka, která ještě není zpřístupněna, nebo naopak už není zpřístupněna, takže se do ní doručovat nedá. Podle zákonné úpravy je zpřístupněna prvním přihlášením oprávněné osoby, to je základní moment zpřístupnění, to znamená, přijdou mi poštou přístupové údaje, provedu první přihlášení do datové schránky. Od toho okamžiku je datová schránka zpřístupněna, dá se do ní doručovat. Já jsem povinen tímto způsobem od tohoto okamžiku přijímat doručované písemnosti a naopak mohu od tohoto okamžiku prostřednictvím datové schránky písemnosti odesílat. Pokud by se oprávněná osoba ovšem nepřihlásila do datové schránky, tak zpřístupnění nastane nejpozději 15. dnem po doručení přístupových údajů. To má význam hlavně u datových schránek u subjektů, které se zřizují povinně, protože tím, že by se vlastně nepřihlásily nikdy do datové schránky, tak by svoji povinnost obešly. Takže tam prostě je stanoveno maximum 15 dní, pak je to zpřístupněno a vznikne povinnost datovou schránku používat bez ohledu na to, jestli jsem se přihlásil nebo ne. A pak je tam přechodné ustanovení, které tam zařadila poslední novela podle tisku 704, kde u povinných datových schránek, které se zřizují povinně ze zákona teď hned po účinnosti zákona, platí, co bylo řečeno, že datová schránka je zpřístupněna prvním přihlášením oprávněné osoby, nicméně pokud se oprávněná osoba nepřihlásí do datové schránky, neuplatní se v tomto případě 15denní lhůta, ale datová schránka se zpřístupní až dnem 1. listopadu 2009. A to je možnost, kterou si můžeme povinnost používání datových schránek posunout až do 1. listopadu prostě tím, že sice nám přijdou přístupové údaje do datové schránky, a dá se očekávat, že nám přijdou velmi brzy už v průběhu července, nicméně pokud my se nepřihlásíme do datové schránky, tak nám vznikne povinnost používat datovou schránku až dnem 1. listopadu 2009. To znamená, počítačoví nadšenci, fandové elektronické komunikace, kteří už se nemohou dočkat své datové schránky a moc se na ni těší, se samozřejmě hned přihlásí a začnou ji okamžitě používat. Všichni ostatní potom mohou postupovat podle tohoto ustanovení a počkat si na 1. listopad. Pokud jde o znepřístupnění datové schránky, zákon zase vyjmenovává situace, kdy dochází ke znepřístupnění datové schránky. V podstatě zjednodušeně
řečeno je to v situaci, kdy zaniká nějakým způsobem subjekt, pro který datová schránka byla zřízena. A zase to znepřístupnění datové schránky při zániku subjektu automaticky neznamená zrušení datové schránky. Ona v systému bude existovat ještě další tři roky, nicméně už je znepřístupněna a nedá se do ní doručovat. Komunikace prostřednictvím informačního systému datových schránek. Zákon zase vymezuje určité oblasti, kde je komunikace prostřednictvím datové schránky povinná, a oblasti, kde komunikace je dobrovolná. Povinně musí používat datovou schránku především orgány veřejné moci mezi sebou. Zákon říká, že pokud doručuje orgán veřejné moci jinému orgánu veřejné moci, doručuje zásadně prostřednictvím datové schránky s určitými výjimkami, ke kterým se dostanu za chvíli. Stejně tak orgán veřejné moci je povinen doručovat prostřednictvím datové schránky vůči subjektům, kterým se datová schránka zřizuje ze zákona, ale je povinen doručovat prostřednictvím datové schránky i vůči těm subjektům, které si zřídily datovou schránku na žádost. Z toho vyplývá pro nás, protože notáři ve smyslu zákona jsou orgánem veřejné moci, pokud máme někomu něco doručit, zejména v řízení o dědictví, tak vždycky musíme zkoumat, jestli adresát má nebo nemá zřízenu datovou schránku. Nelze se spolehnout na to, že budeme doručovat jenom těm subjektům, které jsou zákonem vymezeny jako povinné subjekty, kterým se zřizuje schránka ze zákona, ale je potřeba zjišťovat to opravdu i u fyzických osob, protože ony si mohly požádat o zřízení datové schránky. Pokud ji mají zřízenu a zpřístupněnu, my jsme povinni tímto způsobem doručovat naše dokumenty, rozhodnutí, usnesení v řízení o dědictví například, do datové schránky účastníka. K tomu takovou poznámku. Ono to má poměrně zásadní procesní význam, protože pokud by notář z nějakého důvodu v řízení o dědictví neprovedl toto zjištění, jestli daný účastník má nebo nemá datovou schránku, anebo dokonce zjistil, že datovou schránku má, a přesto mu doručil nějakým jiným způsobem, nepoužil doručení prostřednictvím datové schránky, poslal mu to klasicky papírovou poštou, a účastník si to třeba vyzvedl, třeba nevyzvedl a notář to považoval za doručené fikcí, tak v tomto okamžiku vůbec nenastaly podle občanského soudního řádu účinky doručení. Já jsem toto konzultoval včera ještě s panem doktorem Fialou a shodli jsme se na tom, že pokud účastník opravdu má zřízenu, zpřístupněnu datovou schránku a notář mu prostě doručí jiným způsobem, klasicky papírovou poštou, tak účastník kdykoliv může vznést námitku, že mu nebylo řádně doručeno a že usnesení nepovažuje za pravomocné. Takže má to opravdu velice zásadní procesní význam, takže prostě je potřeba si datových schránek při doručování vždycky všímat. JUDr. Jiří Svoboda: Já bych na to jenom navázal. Včera jsme si řekli něco o doručování a samozřejmě tam je určitá hierarchie doručování. Na prvním místě je doručování při soudním nebo jiném úkonu, teprve potom jsou datové schránky. To za prvé. A druhá moje poznámka spočívá v tom, za chvilku si to ještě ukážeme po přestávce, jakým způsobem vlastně zjistíte, zda určitá fyzická osoba má nebo nemá datovou schránku. Tam je třeba znát určité identifikační údaje buď přímo schránky, což asi nikdo znát nebude, nebo osoby, které doručujeme. Pokud budeme znát jenom jméno, příjmení a bydliště, tak je to trochu málo, protože na stejné adrese může být i několik osob téhož jména a příjmení. V případě, že máme tyto pochybnosti, tak do datové schránky nikdy doručovat nebudeme. Vždycky pouze písemnou formou.
Mgr. Jan Dytrych: To už jsme se dostali trochu k výjimkám, kdy se nedá datová schránka použít. Já jsem v podstatě mluvil o situaci, jak je uvedeno i na obrazovce, že samozřejmě doručování prostřednictvím datových schránek se děje v situaci, kdy se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. To má samozřejmě přednost. Další v pořadí teprve je datová schránka. A samozřejmě předpokladem je, že datovou schránku můžeme jednoznačně identifikovat tak, abychom si byli jisti, komu doručujeme. Měl jsem na mysli situace, kdy všechny tyto předpoklady jsou naplněny, a notář přesto z nějakého důvodu datovou schránku nepoužije. Tak tam by mohl nastat procesní problém, o kterém jsem mluvil. A to na místě je, jak jsme mluvili včera a jak mi napovídá tady doktor Bílek, je buď doručení při jednání nebo při jiném soudním úkonu s podpisem doručenky atd., jak se o tom mluvilo včera. Jestli daný subjekt má nebo nemá zřízenu datovou schránku, budete hledat prostřednictvím své datové schránky. My vám to ukážeme v praktické části, protože tam předtím, než se vytvoří nějaká nová datová zpráva, která by se měla odeslat, se nejdřív vyhledává adresát, jestli je v systému obsažen nebo není. Pokud tam není, tak mu samozřejmě nelze nic poslat. Pokud tam je, tak se datová zpráva následně vytvoří a dá se odeslat. Pokud jde o oblast, kdy není povinná komunikace prostřednictvím datových schránek, tak to je především doručování nebo v tomto případě spíš podání fyzických a právnických osob vůči orgánům veřejné moci. Soukromé subjekty nemají povinnost používat svoji datovou schránku pro odesílání dokumentů, i když si požádaly o zřízení datové schránky, i když ji mají zřízenu povinně ze zákona, nejsou povinni používat ji k odesílání dokumentů. To je pouze jejich možnost. Oni jsou povinni používat datovou schránku pro příjem dokumentů ze strany orgánů veřejné moci, nikoliv pro odesílání. To záleží skutečně na jejich volbě. Pak je tam jenom drobná poznámka, že od 1. ledna 2010 bude možná i komunikace fyzických a právnických osob jako soukromých subjektů mezi sebou, která pochopitelně je také nepovinná a je v tomto případě dokonce vázána na souhlas majitele datové schránky, to znamená, pokud někdo má datovou schránu, tak jak bylo řečeno, povinně přijímá dokumenty ze strany orgánů veřejné moci, nicméně pouze na jeho žádost Ministerstvo vnitra umožní, aby jeho datová schránka přijímala dokumenty ze strany soukromých subjektů. Pokud o to nepožádá, tak to možné nebude. A tady se dostáváme k výjimkám, kdy nelze použít komunikaci prostřednictvím datových schránek. O komunikaci mezi fyzickými a právnickými osobami už jsme mluvili. Ta nebude možná jenom do konce tohoto roku, potom ano. Prostřednictvím datových schránek se nedoručují dokumenty, které obsahují utajované informace podle zákona o utajovaných informacích, a dále se datové schránky nepoužijí v případě, že mezi orgány veřejné moci je z bezpečnostních důvodů zavedena nějaká jiná forma elektronické komunikace. Ale to nás asi příliš až tak nezajímá. Pro nás je spíš podstatný poslední bod, že pomocí datové schránky se nedoručuje, pokud to neumožňuje povaha dokumentu. Tady u toho se asi chvilku zastavíme. To může být trošku výkladový problém. Budeme postaveni asi v některých situacích před zkoumání, zda v konkrétním případě povaha dokumentu umožňuje nebo neumožňuje doručení prostřednictvím datové schránky. V případě dokumentů, které budeme doručovat nejčastěji prostřednictvím datové schránky, což jsou písemnosti v řízení o dědictví, ať už usnesení, nebo různé dotazy například na banky ohledně zjištění stavu zůstavitelových účtů atd., tam asi není důvod, proč by
povaha dokumentu neumožňovala komunikaci prostřednictvím datové schránky, takže tam komunikace bude probíhat tímto způsobem. Kdy to neumožňuje tedy povaha dokumentu? Já, když jsem si tak přemýšlel o tom, kdy to může v činnosti notáře nastat, tak mě napadla publikace závěti, protože tam se nějakým způsobem musí nakládat s originálem závěti, je tam třeba povinnost originál závěti, kterou měl notář v úschově, zaslat soudu do Sbírky jeho prohlášených závětí. To prostřednictvím datové schránky prostě udělat nemohu, protože musím dostat k soudu originál, fyzicky listinu jako takovou. To samozřejmě pomocí datové schránky nelze. Takže to je jeden z příkladů, kdy to povaha dokumentu neumožňuje. Myslím si, že to neumožňuje ani v případě publikačního protokolu s pevně spojeným ověřeným opisem závěti, protože je předepsáno něco, že nějaké listiny mají být k sobě pevně spojeny. Takže v tomto případě si myslím, že také těžko mohu použít datovou schránku. Potom to mohou být situace, kdy písemnost, která se má doručit, nelze převést do elektronické podoby, nebo nelze ji převést takovým způsobem, aby s tím bylo možné spojovat nějaké právní účinky. Takže například geometrický plán nebo různé stavební výkresy, protože to jsou dokumenty, které jsou vyloučené z autorizované konverze, tudíž já nejsem schopen je dostat kvalifikovaně do elektronické podoby, tudíž mi povaha dokumentu neumožňuje doručit ho prostřednictvím datové schránky. Může nastat faktická situace, protože velikost datové zprávy, která je odesílána prostřednictvím systému, je omezena na 10MB. Pokud mám soubor, který je větší, nebo soubor, který by vznikl převedením něčeho listinného do elektronické podoby a je větší než 10MB, tak systém datových schránek mi ho prostě nepřijme k doručení. To znamená, zase nemám jinou možnost, než doručovat jiným způsobem a zase budu zřejmě v situaci, že mi to povaha dokumentu neumožňuje. Potom mě napadlo třeba ještě pokračování v notářském zápisu, protože notáři jsou orgány veřejné moci ve smyslu zákona, to znamená i komunikace mezi notáři by měla probíhat zásadně prostřednictvím datových schránek. V případě pokračování notářského zápisu zase musí se přímo nakládat s listinami, takže tam zase prostě bude potřeba doručovat klasickou poštou, nikoliv datovou schránkou. Pak jsem našel na internetu různé informace – tento problém nastane nejspíš hlavně ve správním právu, kde pro řadu podání jsou předepsány různé tiskopisy, jejichž podoba je přímo upravena nějakým právním předpisem a mají třeba různé zajišťovací ochranné prvky atd., nebo tam vzniká povinnost tiskopis někde používat v listinné podobě, někde ho předložit, někde se s ním prokazovat, takže toto jsou prostě případy, kdy opět povaha dokumentu neumožňuje doručení prostřednictvím datové schránky. A teď to nejpodstatnější. Účinky doručení. Řekli jsme na začátku, aby systém datových schránek měl vůbec nějaký význam, musí garantovat doručení odeslaného dokumentu. Odesílatel si musí být jistý, že se nějakým kvalifikovaným způsobem dozví a bude mít doloženo, že jeho odeslaný dokument byl doručen adresátovi. Kdy nastávají účinky doručení? Tady jenom poznámku na úvod. Je potřeba rozlišovat dodání datové zprávy do datové schránky a doručení. To jsou dva různé časové okamžiky. Datová zpráva je dodána do datové schránky prostě okamžikem, kdy systém zprávu umístí do datové schránky. Tím ovšem ještě nenastaly účinky doručení ve smyslu procesních předpisů. Účinky doručení nastávají zásadně přihlášením oprávněné osoby. Zákon říká, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má přístup k dodanému dokumentu, a to s ohledem na rozsah svého oprávnění,
protože na začátku jsme rozlišili oprávněnou osobu primární, pro kterou byla zřízena datová schránka, a pověřené osoby. Takže pokud se jedná například o doručení dokumentu, který je určen do vlastních rukou adresáta, a přihlásí se do datové schránky pověřená osoba, která ovšem nemá pověření k přístupu k dokumentům určeným do vlastních rukou, tak účinky doručení nenastanou. Tam prostě je potřeba, aby se opravdu přihlásila osoba, která má oprávnění dostat se a přečíst si daný dokument. V tom okamžiku nastávají účinky doručení. Podstatné tady je, že oprávněná osoba, která se přihlásila, dokument vůbec nemusí číst, ona ho vůbec nemusí otevřít. Jenom tím faktickým úkonem, že se přihlásila do datové schránky, jí nastaly účinky doručení, i když to ještě vůbec nečetla. Takže na to je potřeba také si dát pozor, že už přihlášením nastaly účinky doručení a běží nám třeba nějaké lhůty. Co se stane, pokud se oprávněná osoba v nějaké lhůtě od dodání zprávy do datové schránky nepřihlásí? Je nastavena v zákoně lhůta 10 dnů. Pokud se do 10 dnů oprávněná osoba nepřihlásí do datové schránky, považuje se dokument za doručený posledním dnem této lhůty. Jedinou výjimkou je zde situace, kdy jiný právní předpis, to znamená vlastní procesní předpis, který upravuje příslušný doručovaný dokument, vylučuje náhradní doručení. Typicky by to byly platební rozkazy. V činnosti notáře jako soudního komisaře se přiznám, že mě žádný takový dokument nenapadl. Důležité je ještě jednou zdůraznit, že oba způsoby doručení, to znamená buď přihlášením oprávněné osoby, anebo fikcí, mají stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou. Jak se dozvím, že můj dokument byl dodán a doručen do datové schránky adresáta, si ukážeme potom v praktické části. Pokud jde o poplatky nebo nějaké platby za používání datových schránek. Pokud jde o zprávy odeslané orgánem veřejné moci, už tu bylo zmíněno na začátku ze strany pana náměstka, že původní předpoklad byl ten, že orgány veřejné moci budou platit za používání datových schránek, nicméně na základě přijaté novely se to změnilo a orgány veřejné moci budou odesílat datové zprávy zdarma. Pokud jde o zprávy, které jsou odeslány fyzickou nebo právnickou osobou, tedy soukromými subjekty, tam je potřeba rozlišit dvě situace. Pokud adresátem zprávy je orgán veřejné moci, to znamená, jde o nějaké podání ve vztahu k veřejné správě, tak odeslání a dodání zprávy je zdarma. Pokud ovšem půjde od 1. ledna 2010 o komunikaci mezi fyzickými, právnickými osobami jako soukromými subjekty, bude se jednat o placenou službu. Pokud jde o způsob komunikace vůbec s informačním systémem datových schránek. Jsou zde dvě možnosti. Jednak bude existovat webová aplikace, která bude umožňovat základní obsluhu datové schránky, přihlášení, čtení zpráv, vytváření nových zpráv, odesílání atd. Webovou aplikaci se za chvíli pokusíme vám ukázat v praxi. Druhou variantou, jak je možné komunikovat s informačním systémem datových schránek, je varianta automatizovaná, to znamená prostřednictvím nějakého agendového informačního systému, elektronické spisové služby nebo nějaké aplikace pro správu dokumentů, což ovšem se notářů moc netýká, protože notáři ničím takovým nedisponují. Takže my v podstatě budeme používat webovou aplikaci. Automatizovaný přístup k datovým schránkám nepochybně budou používat soudy a větší správní orgány, které vedou spisovou službu a mají na to příslušné informační systémy. Nicméně notáři zůstávají prozatím vně informačních systémů justice. To znamená, my nebudeme moci pro komunikaci s datovou schránkou využívat informační systémy soudů jako je ISAS apod. a zbude nám prostě webová aplikace.
Tím bychom v podstatě mohli přistoupit k praktické ukázce. Takže si asi dáme přestávku… (Námitky.) Pokud jsou nějaké dotazy, tak prosím. A jestli můžu poprosit, tak k mikrofonům. Šlo by to. Anebo já to přetlumočím. Tady je dotaz, jaké postavení má notář. Notář je orgán veřejné moci, čili není to podnikající fyzická osoba, není to fyzická osoba, s právnickou osobou naštěstí nemáme co do činění. Čili pořád můžeme mít jednu datovou schránku jako orgán veřejné moci. Samozřejmě v celé agendě, nejenom v dědické, i v agendě N. JUDr. Jiří Svoboda: Zákon výslovně říká, že orgánu veřejné moci se zřizuje pouze datová schránka orgánu veřejné moci. Jsem-li tedy jednou v pozici orgánu veřejné moci ve smyslu tohoto zákona, nemůže mi být zřízena jakákoliv jiná datová schránka. Mgr. Jan Dytrych: Doktor Holub? Pan doktor Holub: Jestli jsem tomu dobře porozuměl, tak datovou schránku dostane i právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, že ano? (Ano.) V obchodním rejstříku jsou zapsány mraky právnických osob, které nemají nic než svou obchodní firmu, mají mrtvé jednatele, mrtvé společníky, a dokonce nemají ani skutečné sídlo. I těmto právnickým osobám bude přidělena datová schránka a bude se nám v systému tvářit jako živá právnická osoba? Mgr. Jan Dytrych: Tak samozřejmě tady je už prvotní problém s tím, jak přístupové údaje vůbec těmto právnickým osobám doručit. V mnohých případech opravdu vůbec nefungují, čili si to nikdo nepřevezme. Nicméně samozřejmě po uplynutí přechodného období se jim datová schránka zaktivuje a bude se tvářit jako funkční a můžeme tam doručovat i se všemi důsledky. To je prostě riziko právnické osoby, že má zřízenu datovou schránku, od 1. listopadu aktivní a je pasivní, minimálně její statutární orgány jsou pasivní. JUDr. Jiří Svoboda: Já se to pokusím doplnit ještě v tom smyslu, že je to obdoba, jak jsme mluvili včera u doručování, odpovědnosti osoby za svoji doručovací adresu. Pokud má právnická osoba zapsáno nějaké sídlo v obchodním rejstříku, tak je odpovědná zajistit příjem písemností na této adrese. Je to obdobný problém jako v klasickém doručování klasickou poštou. Má zajistit příjem dokumentů ve svém sídle, má ze zákona zřízenu datovou schránku, tudíž si má zajistit příjem dokumentů ve své datové schránce. Je to prostě její problém. Já jsem k tomu našel ještě různé články na internetu, kde ze strany Ministerstva vnitra zaznívalo něco v tom smyslu, že datové schránky pomohou vyčistit obchodní rejstřík. Právě v situaci, kdyby se jim nepodařilo doručit přístupové údaje k datové schránce, tak zřejmě předpokládají, že budou dávat návrh soudům na zrušení nefunkčních právnických osob. Nedovedu si představit, jak to chtějí v praxi realizovat, nicméně tyto záměry byly prezentovány. Jak to dopadne, nevím. JUDr. Petr Bílek: Můžu ještě upřesnit dotaz Ivana Houdka. Můžu mít jednu schránku jako notář Bílek a jednu jako člověk? Mgr. Jan Dytrych: Otázka je, že se teď tváříte jako Jekyll a Hyde, protože pořád je to jedna a tatáž osoba. Nicméně pravděpodobně se to nijak nevylučuje, protože samozřejmě v některých podáních působím jako čistě fyzická osoba bez
ohledu na to, že v jiné své roli jsem orgánem veřejné moci. Nicméně já si myslím, že to není pro doktora Houdka ani pro ostatní, že nemá nějaký velký přínos. K čemu by byl přínos. Pokud opravdu chceš komunikovat s nějakými úřady jako fyzická osoba, tak proč ne, ale… Pan Ivan Houdek: Minimálně je tam režim v placení. Jestliže komunikuji v rámci stavebního řízení, nestavím jako notář, stavím jako fyzická osoba, tak mám jinou polohu. Mgr. Jan Dytrych: Není tam rozdíl, pokud jde o placení, protože i podání soukromých osob vůči veřejné správě jsou zdarma. Zpoplatněn je pouze styk soukromá osoba vůči soukromé osobě. Řečník: Ivan ušetří porto takzvaně. Mgr. Jan Dytrych: Já jsem přesvědčen o tom, že pokud zákon říká, že notáři se zřizuje datová schránka orgánu veřejné moci, že tím nemůže myslet nic jiného, než že datová schránka se mu zřizuje pro účely jeho činnosti notáře. A samozřejmě si myslím, že notáře nediskvalifikuje v tom, zřídit si tu soukromou datovou schránku fyzické osoby. Já jsem o tom takto přesvědčen. Ale berte to tak, že je to můj názor, a jestli to tak skutečně je, nejsem schopen stoprocentně v tuto chvíli říct. Ještě nějaké jiné dotazy? Řečnice: Já jsem se jenom chtěla zeptat, jak pozná ten, kdo nám doručuje, jestli nám doručuje jako notáři nebo orgánu veřejné moci, nebo fyzické osobě. A má to vliv i na pověření našich pracovníků. Když nám tam bude doručovat i ryze soukromé dokumenty, tak třeba nebudeme chtít je pověřovat. JUDr. Jiří Svoboda: To trochu souvisí s tím, jak si nastavíte nebo koho pověříte vybíráním datových zpráv. To záleží už na vás. Jestli máte v kanceláři takovou důvěru, tak můžete pověřit – to je pověřená osoba – i třeba přebíráním zásilek určených do vlastních rukou. To záleží, jak si to nastavíte sama. Náměstek Mgr. František Korbel: Jestli dovolíte pár slov, dámy a pánové, mohu? (V sále byl velký hluk.) Pár slov k tomu, co zaznělo. Dělal jsem si více poznámek, ale nemá cenu glosovat to, s čím souhlasím, protože to je naprostá většina výkladu, ale zaujaly mě tady dvě otázky, které se jeví polemické. Jednak otázka, jestli může mít nějaký subjekt dvě schránky z toho titulu, že je jaksi dvojjediná bytost, například občan a orgán, což je zrovna případ notáře. Já se domnívám, že může mít a že to dokonce není jediná situace. Předpokládá to přímo zákon, podíváme-li se na paragrafy 3 a 4 zákona o datových schránkách, tak tam se popisuje asi nejběžnější situace, kdy v § 3 si může fyzická osoba, čili občan zřídit datovou schránku a v § 4 máme najednou datovou schránku podnikající fyzické osoby a ještě se tam výslovně praví to, že podnikající fyzická osoba má nárok na zřízení právě jedné datové schránky podnikající fyzické osoby. Takže z toho je jasně vidět, že něco jiného je schránka podnikatele, něco jiného je schránka občana. A u notáře je to taktéž, takže on má jednak zřízenu ex lege schránku orgánu veřejné moci, což je v § 6, ale zároveň ho to nijak neomezuje jako občana, aby si zřídil datovou schránku podle § 3, tu občanskou.
A má to ještě jeden důsledek, to je druhý bod, o kterém jsem chtěl hovořit, a to je otázka okamžiku doručení, protože pokud doručuje orgán veřejné moci občanovi v režimu § 17, tak v odst. 3 je řečeno to, co říkal pan kolega, to znamená, jsou tady dva okamžiky: jeden okamžik je dodání, což je objektivní fakt, že zpráva dojde do schránky, nicméně doručeno je až okamžikem přihlášení se, nejpozději 10. dnem nebo fikcí, přesně tak, ovšem pokud jde o obrácené doručování, to znamená doručování osob směrem k orgánu veřejné moci, tak je to v režimu § 18 a tam nic takového zákon nestanoví. A je to situace, kterou jsme debatovali několikrát i s Ministerstvem vnitra, protože justice se velmi bytostně dotýká s ohledem na běh některých velmi krátkých lhůt, jako je třeba předběžné opatření podle § 76a, 76b – vazební věci apod., kde tedy nejrychlejší lhůta u předběžka je 24 hodin, a velmi nás tedy zajímalo, kdy je doručeno, jestli dodáním objektivním, nebo až vybráním schránky. A výklad u orgánu veřejné moci se ustálil na prvním, to znamená přísnějším pro orgán a výhodnějším pro účastníka, který doručuje, to znamená doručeno orgánu veřejné moci je objektivně okamžikem, kdy zpráva byla dodána do datové schránky. A je potom samozřejmě problémem a odpovědností státu nebo jiného orgánu veřejné moci, aby si zprávu vybral co nejrychleji. A vzhledem k tomu, že datová schránka notáře v režimu § 6 je prostě schránkou orgánu veřejné moci, tak tam se obávám, že výklad bude muset být úplně stejný, byť samozřejmě u notáře zřejmě nehrozí, to nemám nastudováno, ale vy asi nemáte žádnou hodinovou lhůtu, takže vám to nečiní problém, ale přece jenom byste zřejmě neměli čekat 10 dnů a nechávat si to doručovat fikcí, protože máte doručeno objektivně dnem dodání, hodinou dodání. JUDr. Martin Foukal: Děkujeme, panu náměstku za tuto ujasňující odpověď. Má ještě někdo další dotazy? Tam se někdo hlásí, ano. (Nesroz. dotaz.) JUDr. Petr Bílek: Já si myslím, a teď zase prosím berte to s rezervou, vyjádřím svůj názor. Já si myslím, že je věcí orgánu veřejné moci, který doručuje, aby – jak jsme o tom mluvili – datovou schránku, do které má doručovat, jednoznačně identifikoval, včetně toho, zda jde o datovou schránku orgánu veřejné moci, podnikající fyzické osoby, právnické osoby, fyzické osoby-nepodnikatele. Takže on prostě, pokud má někomu doručit, tak při posouzení způsobu doručení on podle mě musí zkoumat, v jaké pozici je adresát jeho písemnosti, a pokud prostě on doručuje někomu, kdo sice je notářem, nicméně doručuje mu ve věci, která se netýká jeho činnosti notáře, ale jeho soukromé záležitosti, tak mu prostě musí doručit do jeho soukromé datové schránky fyzické osoby. A doručení do datové schránky notáře jako orgánu veřejné moci by zřejmě ty účinky asi nemělo. Pokud by notář měl zřízenu pouze datovou schránku orgánu veřejné moci a neměl datovou schránku soukromou, nezbude tomu příslušnému orgánu doručit jinak než klasicky papírově poštou. Ale je to můj názor. Nevím, jestli je schopen někdo z přítomných ho potvrdit nebo vyvrátit, ale myslím si to tak. Náměstek Mgr. František Korbel: K tomu také ještě jednu poznámku. Tohle už není ani tak věcí zákona nebo věcí exekutivy, tohle už bude věcí rozhodnutí soudu ve sporu. My tedy, aniž bychom to mohli nějak ovlivňovat přímo, tak přece jenom zastáváme spíše materiální výklad, že i pokud je volen vadný způsob doručení, což je například v situaci, kdy účastník má datovou schránku, ale z nějakých důvodů se ji nepodaří zidentifikovat a bude mu doručeno papírově, tak raději to chceme vykládat materiálně. To znamená, pokud on, byť vadným
způsobem, ale prokazatelně dostal, tak má účinně doručeno. A tato otázka je samozřejmě analogická. JUDr. Jiří Svoboda: Pokud nejsou nějaké další dotazy, udělali bychom si přestávku 20 minut. Kdybyste se mohli za 20 minut vrátit a pokračovali bychom praktickou prezentací, datovými schránkami. (Přestávka.) (Po přestávce.) (Zvuk NK6)
Praktická ukázka datových schránek JUDr. Jiří Svoboda: Mohli bychom pokračovat v prezentaci datových schránek. Máte už možnost se podívat na první stránku. A já bych předal slovo Mgr. Dytrychovi, který vás provede praktickou částí, ukázkami práce s datovými schránkami. Ještě prosím vás, je to demoverze, je to testovací provoz. V určitých fázích se odchýlíme od oficiálního testovacího provozu. Je to na stránkách, které vám samozřejmě ještě zobrazíme, je to www.czebox.cz. My budeme mít trošku jinou verzi z toho důvodu, že bychom rádi vám předvedli vytvoření nové datové zprávy, a z toho důvodu potřebujeme mít nějakou testovací adresu. Čili www.czebox.cz. Na dolní liště máte tuto adresu, ale ten pilot tam samozřejmě nebude. Čili jenom www.czebox.cz. Nahoře je to vidět lépe. Pilot jenom pro předvedení dnešní praktické ukázky. Mgr. Jan Dytrych: Můžeme pokračovat. K tomu jenom poznámku. Provést vás praktickými ukázkami fungování datových schránek je možná ještě složitější úkol, než byl v první části říct něco o teorii. A je to z toho důvodu, že v podstatě tuto testovací aplikaci jsem viděl poprvé včera večer asi tak pět minut. Nicméně pokusíme se vám něco předvést. Tady v podstatě vidíte už první okno, které se nám zobrazí poté, co se přihlásíte do datové schránky. Ještě jenom tedy zdůrazním, že tady předvádíme webovou aplikaci, která bude přístupná na internetu. A jenom na doplnění, pokud jde o nějaké počítačové vybavení, které je potřeba pro komunikaci s datovou schránkou, tak v podstatě nic zvláštního. Běžný počítač, který komunikuje s internetem. Není potřeba pořizovat žádné zvláštní ani softwarové, ani hardwarové vybavení, protože to je prostě běžná webová aplikace. Vy uvidíte, až vás budeme postupně provádět jednotlivými okny, že obsluha je v podstatě velmi podobná jako obsluha emailových klientů na veřejných webových serverech Centrum, Seznam apod. To znamená, po přihlášení do datové schránky, to znamená vyplnění přihlašovacího jména a hesla, to je okénko, které jsme vám neukázali, se vám objeví toto. Nahoře vidíte, kdo je přihlášen, která osoba se přihlásila a rovnou tam vidíte, jaká oprávnění v datové schránce osoba má. To má zase návaznost na to, jak jsme říkali, že osoba, pro kterou je zřízena datová schránka, má vždycky plné oprávnění, zatímco pověřená osoba nemusí mít plný rozsah všech oprávnění v datové schránce, nemusí mít třeba přístup ke zprávám do vlastních rukou. Takže tady nahoře hned vidíte, jaká přístupová práva ta konkrétní osoba tam má. Říkali jsme, že přihlášením do datové schránky nastávají účinky doručení, to znamená, to je modrá bublina, kde se hned po přihlášení zobrazí, kolik zpráv
v danou chvíli přihlášení je považováno za doručené. V tuto chvíli to není žádná, ale pokud by tam nějaké byly, tak by tam prostě byl počet zpráv, u nichž přihlášením nastaly účinky doručení, zase zdůrazňuji, v závislosti na rozsahu oprávnění dané osoby, která se tam přihlásila do datové schránky. Můžeme toto odkliknout. Tady vidíte způsob přihlášení do datové schránky, což je to, co předchází tomu, o čem jsme mluvili před chvílí. Toto je v podstatě úvodní stránka aplikace. Vidíte, že je to obdoba emailových klientů: doručené zprávy, odeslané zprávy, nová zpráva, nějaká možná nastavení datové schránky. Nejdřív bychom se podívali na odesílání zpráv, to znamená, pokusíme se vytvořit nějakou novou zprávu. Pokud chceme někomu doručit, tak jsme řekli, že v první fázi my musíme zjišťovat, zda účastník vůbec má, nebo nemá zpřístupněnu datovou schránku, abychom byli posoudit, jakou formou my mu vlastně budeme vůbec doručovat. To zjištění provedeme v tomto okně, kde je výběr adresáta. V první řadě musíme zvolit typ datové schránky. Rozlišili jsme na začátku typy datových schránek, zda se týká orgánu veřejné moci, fyzické osoby podnikající, právnické osoby atd. Tady je to bohužel neaktivní, je tam předvolen jenom orgán veřejné moci, ale samozřejmě v závislosti na tom, jaký typ schránky si tady zvolíme, se nám změní i identifikační údaje schránky. Pokud zvolíme fyzickou osobu, tak tam nepochybně někde budou kolonky pro jméno a příjmení, zatímco u orgánu veřejné moci je tam název organizace, příp. identifikační číslo, pokud ho známe atd. To znamená, zkusíme vyhledat nějakou organizaci. Klikneme na vyhledat a dole se nám objeví organizace, které odpovídají našemu zadání. To znamená, zadali jsme test a tady se objevily orgány veřejné moci, které mají v názvu test. Teď z tohoto seznamu si musíme posoudit, kdo z nich je tím naším adresátem, komu my vlastně chceme datovou zprávu doručit. V této části nalezeno si vybereme příslušný orgán, kterému doručujeme. Kliknutím na přidat se nám to přesune na pravou část a máme vybraného prvního adresáta zprávy. Adresátů se tam teoreticky dá dát i víc, to znamená, my můžeme jednu datovou zprávu odeslat několika adresátům najednou. Vybrali jsme si adresáta, komu chceme posílat, a jdeme dolů na připravit zprávu. Tady už se nám otevřelo okno nové datové zprávy. Toto, co vidíte nahoře, tyto položky, to je v podstatě jakási obálka datové zprávy. Představte si to analogicky s papírovou formou. Prostě posíláte někomu dopis, tak na obálce máte nějaké základní údaje o tom, kdo je odesílatel, o tom, kdo je příjemce. Na obálku už dnes, pokud doručujeme třeba v dědickém řízení, píšeme nějaké spisové značky, čísla jednací, označení věci, které se to týká atd. Takže úplně obdobně vypadá obálka u datové zprávy. Odesílatel se nám vyplní automaticky, protože to jsme my. Příjemce je ten náš, kterého jsme si vybrali ze seznamu adresátů, vyplníme nějakou věc a potom jsou tam položky na čísla jednací, spisové značky atd. To znamená, vyplníme si tam nějaké číslo jednací. To je v podstatě jedno pro tuto chvíli. Jsou to v podstatě údaje, které bychom normálně psali na klasickou papírovou obálku. Posuneme se dolů. A tady máme dole dvě zvláštní volby. My se můžeme rozhodnout, zda zpráva má být určena do vlastních rukou. Pokud bychom to tady zaškrtli, tak na straně adresáta jsme zase u toho, že účinky doručení nastanou teprve v okamžiku, kdy se do jeho datové schránky přihlásí osoba, která má oprávnění přijímat zprávy do vlastních rukou. Pokud by se přihlásil někdo, kdo toto oprávnění nemá, tak tato zpráva přihlášením doručena nebude, případně může být doručena fikcí, pokud ovšem nezaškrtneme druhé okénko, kdy se zakazuje doručení fikcí, a to je v případech, jak jsme říkali, kdy příslušné procesní předpisy vylučují náhradní doručení dokumentu, to znamená tam, kde je vyloučeno po uplynutí lhůty vhození
písemnosti přímo do schránky adresáta, jak o tom mluvil včera doktor Svoboda. V dědickém řízení zřejmě není důvod toto políčko asi nikde zaškrtávat. Nepřišel jsem na žádnou písemnost v dědickém řízení, u které by bylo vyloučeno náhradní doručení. Typicky jsou to platební rozkazy, které se nás netýkají. Tím máme hotovou obálku datové zprávy. A teď obsahem datové zprávy mohou být nějaké přílohy. Přílohy, to je vlastní dokument, který my chceme adresátovi odeslat. To znamená, že my si můžeme tímto tlačítkem Možnosti zobrazit nabídku Vložit písemnost. Z našich souborů, které máme uloženy v počítači, si vybereme dokument, který chceme odeslat, zvolíme otevřít. Výborně. JUDr. Jiří Svoboda: Aspoň se dozvíme, co má kolega ve svém počítači. Kolega se zalekl a už nám nic neukáže asi. (Pobavení.) Mgr. Jan Dytrych: Omluvte tyto zmatky, protože opravdu jsme neměli v podstatě vůbec žádný časový prostor na to, abychom si tuto praktickou část připravili, takže tady tak trochu se pokoušíme to nějakým způsobem předvést. JUDr. Jiří Svoboda: Asi jste si všimli, že tam byla právě kontextová nápověda, že jediný soubor může být pouze do velikosti 10MB. Mgr. Jan Dytrych: Připojili jsme přílohu k datové zprávě. Příloh zase může být víc, můžeme tedy odeslat více dokumentů v rámci jedné datové zprávy. Tady dole nám to nabízí nějaké možnosti pro práci se zprávou, že si můžeme uložit koncept datové zprávy na disk a později se k ní vrátit, něco tam doplnit a pak teprve odeslat, případně když si to rozmyslíme, to celé zavřít, zrušit. A vidím dotaz. (Nesroz.) JUDr. Jiří Svoboda: To si myslím, že se nás opět netýká, protože to je konkrétní citace nějakých zákonných ustanovení a není to nutné podle mě. Ani kdyby to bylo poučení a vyrozumění o dědickém právu, ustavení 463 až já nevím kolik, podle mě to není nutné. Mgr. Jan Dytrych: Asi jste si všimli, že celá datová schránka pracuje na bázi XML dokumentů pomocí programu XML Filler. Je to obdobné jako formuláře návrhů na obchodní rejstříky, kde pokud se vždycky postavíte do nějakého pole, tak na pravé straně se vám objeví nějaká nápověda, co se do toho pole dá napsat, resp. co by se tam měla napsat. Tady nápověda u zmocnění nám toho asi moc neřekla. JUDr. Jiří Svoboda: Můžeme pokračovat. Mgr. Jan Dytrych: Vyrobili jsme si datovou zprávu a můžeme ji odeslat. Tak. Zobrazí se nám informace, že zprávu se podařilo odeslat všem příjemcům. My jsme měli zvoleni jednoho. Nahoře je nějaké identifikační číslo zprávy. Tím jsme odeslali zprávu. U odesílání se možná ještě chvilku zastavíme. Je potřeba si říct, co vůbec může být přílohou datové zprávy, co vůbec se dá tímto způsobem odeslat. Podle návrhu prováděcí vyhlášky k datovým schránkám tak, jak je k dispozici v tuto chvíli, by přílohou datové zprávy mohl být soubor v jakémkoliv formátu, s výjimkou spustitelných a komprimovaných souborů. To znamená, nepůjde odeslat soubory s příponou exe, zip, arj apod., komprimované formáty atd. V zásadě
z bezpečnostních důvodů, protože v těchto souborech se nejčastěji skrývají různé viry a různé jiné škodlivé programy, které by mohly napadnout buď systém datových schránek, nebo počítač příjemce. To znamená, víceméně z bezpečnostních důvodů tyto formáty jsou vyloučeny. Jinak je možné odeslat soubor v jakémkoliv formátu, to znamená ve Wordu, v PDF, formulář vyplněný pomocí programu 602XMLFiller, apod. Tady samozřejmě my při tvorbě dokumentu v elektronické podobě, který chceme odeslat, musíme respektovat příslušné procesní předpisy. Takže pokud nám procesní předpisy občanského soudního řízení budou ukládat vyhotovit odesílaný dokument ve formátu PDF, tak samozřejmě musíme toto respektovat a bude dokument ve formátu PDF a potom se odešle prostřednictvím datové schránky. Takže datová schránka jako taková připouští různé formáty, nicméně musíme vždycky respektovat příslušný předpis, který se týká úpravy, jak dokument má vůbec vzniknout. S tím souvisí další otázka, a sice, jestli dokument, který je odesílán prostřednictvím datové schránky v elektronické podobě, musí být opatřen elektronickým podpisem. A tady je potřeba rozlišit dvě situace, jestli jde o úkon, který je činěn vůči orgánu veřejné moci, tak v takovém případě je to úkon soukromé osoby činěný vůči orgánu veřejné moci, nebo i ve styku orgánů veřejné moci mezi sebou. Prostě adresátem je tady orgán veřejné moci. Zákon tady říká, že pokud soukromý subjekt podává něco orgánu veřejné moci, tak úkon učiněný prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jakoby šlo o úkon učiněný písemně a podepsaný. To znamená, že pro komunikaci prostřednictvím datové schránky obecně není potřeba elektronický podpis. Elektronický podpis je v podstatě zjednodušeně řečeno něco, co jednoznačně identifikuje autora dokumentu, toho, kdo jej vytvořil, podepsal, kdo potvrdil, že to, co je v něm napsáno, v podstatě odpovídá jeho vůli toho, co chtěl vyjádřit, jako obdoba papírového podpisu. Tady elektronický podpis obecně není potřeba právě z toho důvodu, že odesílatel zprávy je jednoznačně identifikován tím, že zprávu odesílá právě ze své datové schránky, protože on má přístupové údaje, které má povinnost držet pod svou výhradní kontrolou, má možnost je udržet pod svou výhradní kontrolou, tudíž odpovídá za to, co bylo odesláno z jeho datové schránky. A má se za to, že to, co bylo odesláno z jeho datové schránky skutečně odeslal on, ten, komu datová schránka byla zřízena. Proto není potřeba elektronický podpis, protože je tady jiná jednoznačná identifikace odesílatele. Jsou tu ovšem určité výjimky. Zákon říká, že účinky úkonu učiněného písemně a podepsaného nenastanou v případě, kdy zvláštní předpis požaduje společný úkon více oprávněných osob. K tomu lze nalézt informaci, která vyznívá v podstatě v tom smyslu, že pokud by například mělo za společnost s ručením omezeným jednat současně více jednatelů, nebylo by možné doručit elektronicky nepodepsaný dokument prostřednictvím datové schránky, protože tam jsou vyloučeny účinky úkonu učiněného písemně a podepsaného, ale bylo by v tom případě potřeba, aby všechny tyto osoby opatřily elektronický dokument svým zaručeným elektronickým podpisem. Prostě v případech, kde by na papírové verzi dokumentu muselo být více podpisů, tak v tom případě je potřeba, aby elektronický dokument odesílaný prostřednictvím datové schránky, byl opatřen elektronickými podpisy všech těchto osob. Druhou výjimkou zde může být situace, kdy zvláštní předpis požaduje na podání úředně ověřený podpis. Je to z toho důvodu, ještě jednou to zopakuji, zákon říká, že podání nebo úkon učiněný prostřednictvím datové schránky má účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, nikoliv tedy ověřeně podepsaný. To znamená
tam, kde je vyžadováno úřední ověření podpisu, musel by být i elektronický dokument, který se odesílá prostřednictvím datové schránky, opatřen zaručeným nebo uznávaným elektronickým podpisem odesílatele, resp. toho, kdo dokument vytvořil. Pokud jde o dokumenty, které jsou vydány orgány veřejné moci a směřují k účastníkům řízení. Tady systém datových schránek nebo zákon 300 opět nepožaduje elektronický podpis, nicméně požadavek uznávaného elektronického podpisu tady vyplývá z jiných právních předpisů, které upravují dané konkrétní řízení, to znamená například je to §40b OSŘ, kde se říká, že písemnost nebo úkon soudu učiněný elektronicky musí být opatřen uznávaným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou toho, kdo jej vytvořil – elektronickou značkou soudu nebo podpisem konkrétní osoby, která dokument vytvořila. Obdoba je § 69 správního řádu a z naší praxe pak lze zmínit nový § 94a notářského řádu, který upravuje elektronickou podobu stejnopisu notářského zápisu, a opět zde přímo z notářského řádu vyplývá požadavek připojení uznávaného elektronického podpisu. Takže pokud bychom něco takového chtěli odesílat prostřednictvím datové schránky, tak samozřejmě dokument, který se má odeslat, musí být nejdřív vytvořen takovým způsobem, aby odpovídal příslušným předpisům, které se vztahují na způsob vytvoření dokumentu. Pak odeslání formou datové zprávy prostřednictvím datové schránky už je následný úkon. Ale v první řadě dokument v elektronické podobě musí vzniknout tak, jak to příslušný předpis předpokládá. A tam požadavky elektronických podpisů obvykle stanoveny jsou. Další otázkou je, zda dokument, který je doručován prostřednictvím datové schránky, musí být opatřen časovým razítkem. Tady zákon 300 časové razítko nepožaduje a nepožaduje ho ani u úkonů, které jsou činěny vůči orgánům veřejné moci, to znamená u podání soukromých osob směřujících k veřejné správě, a nevyžaduje zákon časové razítko ani u dokumentů, které jsou vydány orgány veřejné moci. Teoreticky asi lze připustit zase možnost, že by časové razítko požadovaly příslušné předpisy vztahující se na tvorbu daného dokumentu, na jeho vznik. Z ustanovení, co jsem citoval, žádné z nich časové razítko nepožaduje a pro účely občanského soudního řízení mi v tuto chvíli není známo, že by bylo nějaké ustanovení, které by požadovalo připojení časového razítka k dokumentu, který je vytvořen v rámci soudního řízení a má být odeslán účastníkům. Takže časové razítko potřeba není. Zatím, může se to změnit samozřejmě, ale v tuto chvíli je informace takováto. Jenom poznámka. Časové razítko je automaticky připojováno ke každé odesílané zprávě systémem datových schránek, ale je to opravdu připojení časového razítka ke zprávě jako celku, nikoliv k dokumentu, který je v příloze datové zprávy. V podstatě časové razítko tady má význam v tom, že je jednoznačně určitelný časový okamžik nějaké události, která se odehrála v informačním systému datových schránek. Tolik asi k odesílání datové zprávy. A ještě bychom se podívali možná na seznam odeslaných zpráv. Tady vidíme pod sebou seznam zpráv, které jsme z naší datové schránky odeslali. A všimněte si prvních dvou sloupců. První sloupec dodáno a druhý sloupec doručeno. To je to, co nás zajímá hlavně z hlediska procesních důsledků našeho doručování. V prvním sloupci vidíme okamžik, kdy náš dokument byl dodán do datové schránky příjemce, a ve druhém sloupci doručeno, tam vidíme okamžik, kdy nám nastaly účinky doručení. Druhý sloupec je pro nás v podstatě nejdůležitější, protože to je okamžik, od kterého nám začínají běžet lhůty např. pro určení právní moci atd.
(Nesroz. dodaz.) To dodáno znamená, že to je v podstatě bezprostředně poté, co to odešlete. Je to dodáno hned. Doručeno znamená – přihlášením do datové schránky nebo fikcí 10 dní poté, co to bylo dodáno. Systém to doplní sám. Jakmile je to dodáno, uvidíte tady datum, přesný čas. Stejně tak tady je to 1. 6. 12:13, 1. 6. 12:22 se někdo přihlásil do té datové schránky. Okamžitě se vám to objeví v odeslaných zprávách u vás. Když jste odesílala, tak se vám zobrazí, kdy adresát to dostal, kdy to bylo dodáno a kdy bylo doručeno. Náměstek Mgr. František Korbel: Pane doktore, pardon, můžu do toho vstoupit? My tady zrovna debatujeme s panem prezidentem a kolegy, že v 5. řádku je zrovna situace, o které jsem hovořil, to znamená orgán veřejné moci, byť samozřejmě nelze vyloučit, že to může být míněno i tak, že je to obec Horní Suchá jako právnická osoba, soukromoprávní subjekt, ale to asi tak nebude, protože tam je obecní úřad psáno, takže tam by okamžik doručení měl splývat s okamžikem dodání. Zjevně nesplývá, zjevně tam byl nějaký výběr a je tam evidován jiný čas dodání. To asi v pořádku není. JUDr. Jiří Svoboda: Musím upozornit, že to je testovací provoz. Náměstek Mgr. František Korbel: Je tady vidět, že možná je něco trochu jiného, co se domluví s legislativci na vnitru, od toho, co potom technici naprogramují, ale já jsem rád, že to vidím, protože ve čtvrtek máme pracovní oběd s panem náměstkem Zajíčkem z vnitra, takže toto neprodleně probereme. JUDr. Jiří Svoboda: Nicméně i z vašeho pohledu to nemá žádný význam, protože se počítá, že je doručeno a dodáno ve stejný den a počítá se to od dnů, nikoliv od hodin. Aspoň si to nemyslím. (Nesroz. dotaz.) K tomu se dostaneme za chvilku. Za prvé, tohle byste si měla vytisknout v podstatě bezprostředně poté, co to bylo dodáno a samozřejmě bezprostředně poté, co zjistíte, že to bylo doručeno, protože to je vlastně vaše doručenka neboli dodejka a tu samozřejmě v nějakém časovém odstupu také jste povinna založit do spisu. (Námitka.) Říkám, je to pořád testovací provoz. (Dotaz.) Předvedeme si to. Zkusme na to najet. Vidíte doručenku, jak vypadá, a toto je možno si vytisknout, založit do spisu. Tuto celou stránku. Řečnice: Ministerstvo vnitra garantovalo, na jednáních přislíbilo, že dokonce u doručení bude poznat, jestli to bylo doručení fikcí, anebo jestli to opravdu ten člověk si vybral tím, že si to přečetl, že se podíval do své datové schránky. Teď se to nedá ověřit, protože to opravdu funguje 2 dny, ale po 10 dnech by to mělo vypadat trošku jinak, to doručení fikcí než doručení přečtením datové zprávy. JUDr. Jiří Svoboda: Ano, další dotaz. (Nesroz.) Co se týče odesílání zprávy, je to naprosto stejné, jako když posíláte něco mailem. To znamená, napíšete nějakou průvodní zprávu, což je obálka při odesílání nové zprávy, kde se vám předvyplní odesílatel, to jste vy, doplníte adresáta, doplníte další identifikační údaje. Čili to je stejné, jako píšete mail na původní straně. A potom, co se týče přílohy, tu budete muset mít vytvořenu, protože to už přikládáte z nějakého vašeho úložiště, to může být na C, někde na flash disku, to je jedno, kde, ale předpokládá se, že příloha existuje a vy existující přílohu přiložíte k datové zprávě. Ano? (Nesroz. dotaz.)
Pokud jste oprávněnou osobou, současně někoho jiného pověříte, tak každý z vás bude mít samostatné přihlašovací údaje. Nevím, jak to bude fungovat v praxi, když se v současný okamžik přihlásí obě osoby do datové schránky. To opravdu nevím. Předpokládám, že se to nemá moc stát často. Ale samozřejmě u větších organizací se dá předpokládat, že bude přistupovat… Takhle. U větších organizací se to nepředpokládá, protože se předpokládá, že bude mít spisovou službu. U menších organizací, kde spisová služba není, opravdu může to teoreticky nastat. Nevím, musíme si na to počkat, jak to dopadne. (Nesroz. dotaz.) Ano. Včera jsem se o tom nezmínil v rámci doručování. Vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy předpokládá, když se bude doručovat emailem do jiné elektronické adresy, že příloha bude zásadně ve formátu PDF. Právě z tohoto důvodu, aby adresát nemohl pozměnit vámi zaslanou přílohu. Čili toto je podle mě něco podobného, nicméně kolega Dytrych říkal, že v některých případech, pokud se budou vyplňovat formuláře například v XML Filleru, tak ty se podle mě také pozměnit nedají, nicméně to záleží na konkrétní situaci, komu co budete posílat. Mgr. Jan Dytrych: Já si myslím k tomu ještě na doplnění, že nezměnitelnost obsahu zprávy by měl zajistit jednak elektronický podpis, pokud je požadován. A my jsme řekli, že u soudních dokumentů, které vznikají v občanském soudním řízení, elektronický podpis požadován je. To znamená, já bych v soudním řízení neměl doručovat nic, co není opatřeno elektronickým podpisem, tudíž tam je garance nezměnitelnosti dokumentu. A navíc si myslím, že by nezměnitelnost mělo garantovat i časové razítko, které je automaticky systémem připojováno ke každé odesílané datové zprávě. To je v podstatě to, co jsem už říkal, že příloha, dokument, který já chci odeslat prostřednictvím datové schránky, nejdřív musí vzniknout, já ho musím vytvořit tím postupem, který mi ukládají příslušné podpisy. Teprve potom se přihlašuji do datové schránky, vyplňuji obálku a něco odesílám. Ale nejdřív to musím vytvořit takovým způsobem, aby to odpovídalo předpisu, který se vztahuje na způsob vytvoření dokumentu. JUDr. Jiří Svoboda: Já bych poprosil ještě, že bychom popojeli na nastavení datové schránky. To je dost podstatné, protože se tady pan náměstek zmiňoval, že u orgánů veřejné moci by mělo být doručeno okamžikem dodání, nikoliv okamžikem, kdy se přihlásíte do datové schránky. A tady je možno si nastavit informativní zaslání zpráv na mobilní telefony, například ve formě SMS zprávy nebo na vaší emailovou adresu. Samozřejmě obávám se, že toto bude zpoplatněno, to asi nebude zdarma. SMS určitě bude zpoplatněna, elektronická pošta pravděpodobně nikolivěk. Tady je upravení datové schránky, přidání oprávněné osoby, upravení nebo smazání oprávnění. Zde právě bude možno přidat… Otázka je, jestli toto bude postačovat, když to vyplníme. Přidáme oprávněnou osobu, uzavřít žádost. Co dál? Protože se předpokládá ještě nějaká součinnost ze strany kontaktního místa veřejné správy, zase bohužel to nemůžeme předvést v plné kráse… Mgr. Jan Dytrych: Já se obávám, že toto, co teď vidíme, aspoň podle dostupných informací, které jsou v návrhu provozního řádu informačního systému datových schránek, je v podstatě jenom vygenerování určité žádosti o zřízení nebo o přidání nějaké oprávněné osoby, ale bude tam nutný nejspíš kontakt s nějakým kontaktním místem Czech POINTu buď v té formě, že si tady nachystám nějakou žádost, kterou si vytisknu, a následně se s tím nějakým způsobem dostaví ten, komu
byla zřízena datová schránka, i s oprávněnou osobou na Czech POINT a tam to nějak dále zúřaduje, anebo v provozním řádu jsou návrhy, že by snad po uložení žádosti do systému to mělo vygenerovat určité číslo, nějaký lísteček s číslem, se kterým by se zase pověřená osoba dostavila na Czech POINT a tam podepsala jakýsi souhlas se svým pověřením. JUDr. Jiří Svoboda: Můžu, Honzo? Tady si právě u pověřené osoby můžeme specifikovat, jaká bude mít oprávnění, jestli může pouze číst zprávy, vytvářet datové zprávy, číst všechny zprávy, prohlížet seznam zpráv, vyhledávat datové zprávy. Číst všechny zprávy znamená i včetně do vlastních rukou. Když bude mít oprávnění přečíst všechny datové zprávy, je doručeno okamžikem, kdy se tato pověřená osoba přihlásí do datové schránky, i když samozřejmě nečetla. Prosím vás, všechno co tu říkáme, má obdobu v papírové podobě. Jestli převezmete na poště obálku s nějakým červeným pruhem, tak je doručeno tím, že to podepíšete na poště a vůbec jste nečetli vnitřek zásilky samozřejmě, toto je stejné. Takže můžeme přidat oprávněnou osobu. Tento testovací provoz nepřepokládá nějakou další ingerenci. Tady je přímo uvedeno, že přihlašovací údaje budou rovnou zaslány poštou pověřené osobě, kterou jsme si takto zvolili. Nicméně říkám, je to pořád testovací prostor a toto je speciální testovací provoz pro vás ještě upozorňuji. Normální testovací provoz probíhá na webových stránkách, co jsme si říkali. Tam toto provádět nelze. Mgr. Jan Dytrych: Já jenom se trošku krátce vrátím k notifikaci příchozí zprávy formou SMS nebo emailu. Vy si tam sice můžete nastavit, že systém vás upozorní SMS či emailem, že vám dorazila do datové schránky nová datová zpráva, nicméně nelze se na to úplně spoléhat. Vás to prostě nezbavuje povinnosti kontrolovat průběžně obsah datové schránky, protože kdyby to z nějakého důvodu nezafungovalo, email vám nepřišel, vy jste si řekli: tak není důvod se přihlašovat, tak tam stejně mohou být zprávy, které už se považují za doručené, protože uplynuly lhůty. Takže nelze se na to spolehnout. Pokud nastala fikce doručení, tak prostě nelze argumentovat tím: ale mně nepřišel mail. Prostě to je opravdu jenom pomocná funkce pro uživatele, ale nám to nějaký právní význam z hlediska doručení. JUDr. Jiří Svoboda: Můžu ještě na začátek? Pokud se budete poprvé přihlašovat jako oprávněné osoby, řekněme do listopadu, tak ono vás to vyzve, abyste si sami zvolili heslo, jestli se nemýlím, abyste si změnili přihlašovací údaje. Aspoň tak to bylo původně řečeno. Jak to zase dopadne, se dozvíme od 1. července, kdy bude spuštěna ostrá verze programu. Můžeme doručené zprávy. Tady se nám zobrazí stav. Pokud je obálka zavřená, tak zpráva ještě nebyla přečtena. Pokud jde o otevřenou obálku, zprávu už jsme si někdy přečetli. Samozřejmě tyto datové zprávy se budou uchovávat 90 dnů v naší datové schránce ode dne, kdy jsme se tam přihlásili. Po uplynutí 90 dnů se smažou. Nicméně existuje tu samozřejmě placená služba, můžete požádat Českou poštu o dlouhodobou archivaci těchto datových zpráv. Samozřejmě zprávu si můžete uložit na váš pevný počítat nebo na jakékoliv přenosné médium. (Předčasně vymazat?) Já nevím, já bych to nemazal. Ono se to vymaže samo. Doktor Foukal se ptal, jestli si to můžeme sami vymazávat. Mgr. Jan Dytrych: Velikost datové schránky není omezena, takže nemusíme se obávat, že se nám naše datová schránka zaplní a nebude z tohoto důvodu
schopna přijímat další dokumenty. Tak to není. Velikost omezena není a omezení je tam jenom v tom, že po uplynutí lhůty se zpráva automaticky maže z datové schránky. Omezena je pouze velikost jedné datové zprávy na 10MB, nicméně celková velikost datové schránky omezena není. Tady bychom se u příjmu zpráv měli ještě chviličku zastavit, protože my jsme doteď mluvili o tom, jak třeba notář v pozici soudního komisaře vyhotoví nějaký dokument a odešle ho prostřednictvím datové schránky. Zatím jsme nemluvili o tom, co má například notář jako soudní komisař udělat s dokumentem, který mu došel do datové schránky. Na tuto otázku odpovídá návrh jednacího řádu pro soudy, který říká, že pokud dojde soudu písemnost v podobě datové zprávy, ať už do datové schránky, nebo na elektronickou adresu soudu, tak soud provede převod dokumentu do listinné podoby v případě, že vede listinný spis. Pokud je samozřejmě spis veden v elektronické podobě, tak přímo elektronický dokument, který mu došel, založí do elektronického spisu, což se nás netýká a je to zřejmě hudba vzdálenější budoucnosti. Ale my v současné době vedeme spis v papírové, listinné podobě, tudíž my musíme elektronický dokument nějakým způsobem dostat do listinné formy, abychom si ho mohli založit do našeho listinného spisu. Tady původní návrh jednacího řádu předpokládal, že vždycky půjde o autorizovanou konverzi ve smyslu zákona 300. V současné podobě jednacího řádu už to tam tak jednoznačně řečeno není. JUDr. Jiří Svoboda: Můžu doplnit? V jednacím řádu je, že se to převede do listinné podoby, pokud se samozřejmě vede v této agendě listinný spis. Nicméně problém spočívá v tom – z našeho pohledu problém – že v novele vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy se hovoří o tom, že ježto nemáme bezpečné úložiště, tak že všechny tyto datové zprávy, přílohy, budeme muset zkonvertovat do listinné podoby, včetně doložky a včetně evidence v rejstříku K, který nabude účinnosti 1. července 2009. Myslím, že to tak je. Bohužel se s ním nedá nic dělat, bude to pro nás znamenat práci navíc. Čili předpokládá se, že konverze, ke které se za chvilku dostane pan Mgr. Brázda, bude probíhat jako určitá aplikace v rámci Czech POINTu. Důvodně se dá očekávat, že ta aplikace musí být jednoduchá, intuitivní, ne složitá, protože samozřejmě s touto aplikací v rámci Czech POINTu pracují dennodenně tisíce osob, které nejsou nějak zvlášť speciálně proškoleny na nějaké IT technologie. Takže z toho důvodu důvodně předpokládáme, že aplikace nemůže být nějakým způsobem moc složitá. Mgr. Jan Dytrych: Tam totiž podstata problému spočívá zřejmě v tom, že notář podle zákona o archivnictví a spisové službě nevykonává spisovou službu, tudíž v podstatě autorizovaná konverze je pro nás jakoby jediným kvalifikovaným způsobem, jak dokument převést do listinné podoby, abychom zachovali jeho právní účinky, protože třeba soudy, které vedou spisovou službu, tak těm jednací řád dává možnost převést dokument do listinné podoby nějakým zjednodušeným způsobem, tak aby byla zachována věrohodnost nebo neporušenost jeho obsahu atd., nicméně povinnosti při vedení spisové služby zahrnují mj. i povinnost archivovat dokument v elektronické podobě právě proto, aby kdykoliv bylo možné dohledat v případě pochybností elektronický originál dokumentu. Nicméně notáři spisovou službu nemají a my nejsme schopni dokument, který nám došel v elektronické podobě nějak kvalifikovaně po delší dobu uchovat tak, abychom v případě potřeby se k němu byli schopni vrátit a aby u něj byly zachovány právní účinky, které měl v okamžiku, kdy
nám došel. Takže zřejmě zůstaneme u toho, že autorizovaná konverze je jedinou možností, jak my to kvalifikovaně dostaneme do listinného spisu. JUDr. Jiří Svoboda: Pokud má někdo dotaz… (Nesroz.) Já myslím, že zcela určitě. Už z toho důvodu, že banky vám nemusí jednak odpovědět najednou všechny ve stejný okamžik, a jednak samozřejmě každá zpráva se týká jiných údajů – sice o stejném nebožtíkovi, ale týká se jiného účtu, jiného stavu, jiného zůstatku. Proto to musí být samostatně evidováno jako samostatná položka v rejstříku K. JUDr. Miloslav Jindřich : Jestli dovolíte, já se domnívám, že samozřejmě, pokud budeme konvertovat v souvislosti s činností notáře, tak samozřejmě to nebudeme zapisovat do rejstříku K, protože to upravuje náš kancelářský řád, a ten se týká pouze činnosti notáře ostatní, to znamená notáře jako soudního komisaře, tam to nemůžeme nacpat do rejstříku K, ani to není důvod, protože listina bude založena ve spisu. A pokud jde o rejstřík K, tak tam se budou zapisovat pouze konverze, které budeme dělat na základě žádosti někoho jiného a nikoliv z titulu toho, že jsme orgán veřejné moci a z tohoto důvodu tedy bychom to dělat neměli. Samozřejmě, že o tom budeme diskutovat, ale logicky kancelářský řád by se neměl na to vztahovat, protože to vyplývá z činnosti – myslím, že to je v zákoně 300, že tam je oddělena naše činnost konvertování. Jednak to máme obdobně jako exekutoři v souvislosti s tím, že vykonáváme nějakou činnost na základě pověření, tj. na základě toho, že budeme dělat jako notáři soudního komisaře. Ale na druhou stranu potom jsme vypočítáváni mezi těmi, kteří budou dělat konverze na základě žádosti. A to je klasická konverze, kterou budeme dělat na základě žádosti, a tu budeme zapisovat do rejstříku K. Ale to je můj názor, který tu teď prezentuji. (Potlesk.) JUDr. Jiří Svoboda: Děkuji. Já bych být vámi tak netleskal, protože samozřejmě to je úkol pro naši legislativní komisi, abychom se tím zabývali, nicméně zákon předpokládá, že o každé konverzi – je to jedno, jestli z moci úřední, nebo na žádost, musíme vést zákonem stanovenou evidenci. Tuto evidenci máme v rejstříku K. Jinou evidenci nemáme. Proto je to otázka, pokud máme splnit zákonné ustanovení vést evidenci, jak jinak to můžeme splnit, než zapsat do rejstříku K. Ale říkám, budeme se tím zabývat a určitě vám dáme vědět. Děkuji. Mgr. Jan Dytrych: My určitě budeme stát před otázkou, jestli použít rejstřík K, nebo jestli zavést nějakou jinou další evidenci soudního komisaře. Ale chci to doplnit ještě v tom smyslu, že pokud mám tady informace od přítomných zástupců Ministerstva spravedlnosti, aplikace v rámci Czech POINTu, která by měla obsluhovat jak konverzi na žádost, tak konverzi z moci úřední, by měla obsahovat mj. i nějakou evidenci. Takže je otázkou, že my dojdeme k tomu, že se možná pro účely konverze z moci úřední spolehneme na to, že nám bude postačovat tato evidence, která bude vedena v rámci Czech POINTu, ale nevíme vůbec zatím, jak to bude vypadat, takže to jsou celkem předčasné otázky. Nicméně trošku předběhnu ve výkladu ke konverzi, ale ono to sem patří. U každé konverze je potřeba ke konvertovanému dokumentu připojit ověřovací doložku. A jednou z náležitostí ověřovací doložky, povinnou náležitostí, je číslo, pod kterým je konverze vedena v té evidenci. To znamená i u evidence z moci úřadní já tam prostě nějaké číslo napsat musím! Nějakým způsobem se s tím budeme muset vypořádat, protože prostě zákon 300 tyto povinnosti stanoví a nemůžeme je jen tak přejít.
JUDr. Jiří Svoboda: Já bych radši toto téma opustil a dostaneme se k autorizované konverzi, které bohužel je trošku složitější pro přednášejícího, protože na rozdíl od datových schránek nemáme k dispozici žádnou, ani testovací verzi této aplikace, takže bohužel to bude pouze spíše v teoretické rovině, s jedním malým překvapením.
Konverze dokumentů Mgr. Richard Brázda: Dobrý den, já se ještě představím. Já jsem Mgr. Richard Brázda a jsem notářem v Brně, a byť jsem nositelem pro notářství významného příjmení, tak aby nedošlo k pochybnostem, nejsem v žádném příbuzenském poměru s bývalým čestným prezidentem Notářské komory ČR doktorem Jiřím Brázdou, byť zrovna teď bych uvítal, abych zdědil aspoň část jeho schopností vypravěčského umění, které měl ve velké míře. Jak tady pan doktor Svoboda naznačil, na rozdíl od mých kolegů já nemám k dispozici žádné testovací verze, žádné speciální webové stránky, kde by se Ministerstvo vnitra, které v zásadě je gestorem tohoto zákona, nějakým způsobem, byť to deklaruje, tak zatím nespustilo žádnou testovací verzi, byť u konverze žádný odložený účinek nenastane, jako je u datových schránek jakási pseudopřechodná doba do 11. měsíce, tak u konverzí v zásadě nic takového není, takže o to to možná bude zajímavější. Já bych se v rámci své přednášky nebo prezentace chtěl zabývat jakýmsi obecným úvodem, právními předpisy, které souvisí s konverzí. Pak v určitém širším slova smyslu i s pojmy, které s konverzí, elektronickým stejnopisem notářského zápisu a vůbec s touto notářskou IT činností souvisí. Potom samotnou autorizovanou konverzi dokumentů, kterou tedy nazývám konverzí pro zjednodušení, ale vždycky se tím myslí autorizované konverze dokumentů s výjimkou, kterou potom jaksi uvedu. Dále to budou účinky konvertovaných dokumentů, typy konverzí, postup při provádění konverze, evidence provedených konverzí, odměna notáře za provedení konverze, což také není úplně zanedbatelná částka nebo položka. Pak se pokusím zčásti demonstrovat nějaké úvahy nad tématem elektronický stejnopis notářského zápisu, i s možná nějakou praktickou ukázkou. Následně jsem tady měl připraveno trošku na odlehčení, jak bych nechtěl, aby prezentace dopadla, ale zapracoval zase lidský faktor, protože někdo vykopl zvukový kabel, takže aspoň tady pustím to, co všichni notoricky znáte, kdy císař Rudolf představuje magistru Kellymu svoji alchymistickou dílnu. To všichni známe, to je obligátní jamalalikapaprťálapaprťálažbrluch. Já, když jsem přemýšlel, jak přednášku pojmout, tak jsem se opravdu cítil nebo cítím jako alchymista, protože vím, že používám nějaké termíny, které asi běžnému osazenstvu nejsou úplně známé. A tam potom akorát je obava Rudolfa, my mu nerozumíme, my tlumočníka nemáme, ale my ho stejně jednou vyhodíme. Takže to jenom byla taková snaha trošku zbystřit vaši pozornost. (Potlesk.) Ale teď se posuneme dál. Právní předpisy, které se vztahují k autorizované konverzi dokumentů a elektronické podobě stejnopisu notářského zápisu, je zákon 300/2008 Sb., který někde v masmédiích a hlavně na webových stránkách Ministerstva vnitra je nazýván dost často jako e-government act; nevím, jestli to mediálně lépe vypadá, ale prostě pokud tam někdy uvidíte takovýto význam, tak je to přesně tento zákon. Je to tam poměrně často používáno a je tam i sekce nazvaná egovernment a tento zákon je tam takto označen.
Pak se nás samozřejmě týká i zákon, který byl přijat v souvislosti se zákonem č. 300, a to je č. 301, kde docházelo právě ke změnám notářského řádu a dalších právních předpisů. V souvislosti s konverzí i s elektronickým stejnopisem je to samozřejmě novela notářského řádu. Přisoudil bych roli i zákonu 227/2000 Sb., který pro notáře, což jsou většinou lidé, kteří moc jaksi ve škole neměli rádi počítání, tak jim je takové vzdálené, a je to zákon, který je hodně spojen s IT technologií, a tam se střetává otázka technologií a práva, tak bych rozhodně doporučil, abyste se na něj podívali, protože jsou tam, jak následně uvidíme, dost podstatné věci pro fungování datových schránek a vůbec celého systému IT záležitostí v notářské činnosti. Dále je to zákon č. 365/2000 Sb. s ohledem na vymezení určitých subjektů, dále je to zákon o advokacii bohužel tedy, dále vyhláška Ministerstva vnitra, která je v nějakém přípravném procesu, kdy 25. května bylo ukončeno připomínkové řízení, což také o něčem svědčí, to nebudu komentovat, a potom je tady novela zákona o archivnictví, která už je teď schválena Senátem a čeká na podpis prezidenta, která zavádí dost podstatné změny zejména u datových schránek, ale i u konverze. Já, jak tady pan prezident naznačil, bych spíš měl nějakou potřebu otevřít okno a ono otevřít okno je potřeba doplnit i pojmy, abychom opravdu tady komunikovali, abych já neříkal paprťála, abyste mě pak následně vyhodili. Všechny definice asi nebudeme procházet, číst, jenom bych jaksi je zmínil. Celým zákonem, všude se line slovo dokument, což já vykládám jako nějaký pojem právní, jakási legislativní zkratka, kdy je odkazováno právě na zákon o archivnictví. Po novele to znění bude v červeném znění, kdy je to každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena. Pro nás pro konverzi, jak následně uvidíme, se to vlastně zužuje, protože je vyloučeno konvertovat určité dokumenty, které jsou zvukové, obrazové, byť by jinak vyhovovaly tomuto pojmu dokument, takže u nás se to v zásadě bude smršťovat pouze na písemné informace v listinné nebo v digitální podobě. Tam je ještě jenom otázka obecná, právní předpisy jsou dělány jakoby nad technologií, aby při změně technologie to nevyvolalo nutnost změny zákona, případně se to týkalo jenom nějakých prováděcích předpisů. Proto se ve všech dokumentech v zásadě uvádí elektronický dokument nebo elektronická písemnost, prostě slovo elektronický, byť podle současného poznání a současného způsobu naší komunikace se v zásadě jedná o podobu digitální, protože je to postaveno na určitých technologických principech, které počítají vlastně, když to tak vezmu, s čísly a je to otázka podoby digitální. Tady jsem si vypůjčil jenom na jakési ozřejmění a vysvětlení toho, že dochází v různých právních předpisech k používání různých termínů. Toto jsou definice, které jsem použil z publikace pana profesora Smejkala Právo elektronických technologií, kde se tady tím také zabývá, a je otázka právě v tom, že v každém právním předpise nebo dost často se stává, že ten termín je někde posunutý. Některé právní předpisy používají slovo písemnost, někde se bavíme o dokumentu, někde je to listina, někde je to datová zpráva, digitální dokument a posuny jsou různé. Je potřeba si v každém právním předpise i u konverze uvědomit, co je listina, co je dokument. Tady jsou definice nastaveny tak, že písemnost je vlastně jakýsi výsledek procesu zaznamenání informace písemně, její zapsání na jakémkoliv hmotném nosiči trvalým způsobem, umožňujícím tuto informaci uchovat nebo s ní nakládat, což je jakýsi nadřazený pojem k pojmům listina, datová zpráva, protože pojmy listina, datová zpráva už vyjadřují ve své podstatě ten nosič. Těžko může být elektronická listina. To je v podstatě nesmysl, protože listina je svázána v podstatě s papírem nebo jakýmkoliv nosičem typu papír, list, už z nějakého jazykového výkladu.
Jenom ve zkratce. Elektronický podpis je v podstatě číslo, že se jedná o posloupnost nějakých znaků, bitů, binární soustavy. Já to nebudu rozvádět. Jenom mi jde o to, abychom si našli čas někdy potom v soukromí se na tyto věci podívat a věděli jsme, s jakými pracujeme pojmy, že je rozdíl mezi elektronickým podpisem a zaručeným elektronickým podpisem, uznávaným elektronickým podpisem, že to všechno má nějaký význam, a je to i otázka toho, co se připojuje ke konvertovanému dokumentu, co na něm máme zkoumat, jestli tam je kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb, nebo nějaký jiný. A je to pak právě otázka toho, abychom správně si vyhodnotili listinu, jestli můžeme provést její konverzi do datové zprávy, resp. obráceně. Co se týká poskytovatelů certifikačních služeb, pro nás jsou podstatné v zásadě informace o tom, kdo je akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, což je v zásadě jakýsi subjekt, který poskytuje garantované služby, kdy v současné době podle současného zápisu, jak to deklaruje Ministerstvo vnitra, jsou to tři subjekty, a to První certifikační autorita, která poskytuje vydávání kvalifikovaných certifikátů, kvalifikovaných systémových certifikátů i časových razítek. Pak je to Česká pošta pod jejím názvem Post Signum a potom je to společnost Identity, které pouze poskytují kvalifikované certifikáty. Zatím neposkytují časová razítka. JUDr. Jiří Svoboda: Budou poskytovat časová razítka. Předpokládá to právě aplikace na Czech POINTu, konverze a podobné věci. Mgr. Richard Brázda: Pak ještě taková věc, kdy mezi námi, když používáme to, co vlastně děláme, tak otázka podepisování. Nikdo z nás nevlastní elektronický podpis. Elektronický podpis je vyjádření podpisu. My, co máme v našich tokenech, je vlastně jakýsi nástroj, certifikát, kterým se vytváří při jakési vůli účastníka nebo podepisující osoby dokument, který je podepsaný. Je to opravdu úplná obdoba toho, když se inkoust spojí s papírem, tak zde je to na základě systémů spočívajících v jakýchsi kryptografických technologiích. V podstatě to zase znamená, že jedno číslo, které je dokument, se spojí s jiným číslem, kterým je elektronický podpis, a čísla se tak spojí, že druhá strana pozná, jaký byl obsah dokumentu v případě, že má náš nějaký veřejný klíč. Tady ještě je důležité upozornit, proč my máme v našich tokenech tzv. kvalifikovaný certifikát i tzv. standardní certifikát. Je právními předpisy dáno to, že kvalifikovaný certifikát nelze používat pro jiné činnosti než pro podepisování. Proto všude tam, kde vstupujeme do nějakých databází, do nějakého našeho systému, do Czech POINTu, do všech nějakých vstupů, používáme tzv. komerční certifikát. V podstatě je to to samé, ale nemá to tu kvalifikovanou podobu. I kdybyste si vy někdy vytvářeli nějaký systém nebo někde se hlásili do nějakého systému, tak v zásadě když už, tak pouze komerčním certifikátem, ne kvalifikovaným. O kvalifikovaném razítku tady už mluvil pan kolega, je to v zásadě jakýsi údaj, datová zpráva, která se spojí v nějakém centru, které poskytuje u akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb a garantuje to, že zpráva existovala před daným časovým okamžikem. Právní předpisy i o konverzi byly dost dlouho postaveny právě na tom, že bychom i my připojovali časové razítko k datovým zprávám, které vzniknou konverzí, k výstupům. Zatím k tomu tady z nějakých neznámých důvodů nedošlo, asi je obava. Na druhou stranu dávat na to pozor, protože to znamená, jak jsme si tady s panem kolegou vyzkoušeli, že je možné, že si antidatujete dokument, protože si přenastavíte čas v počítači. Když se potom rozklikne certifikát, tak tam jsou
udělány dvě fajfky o tom, že ta osoba – já vám to potom ukážu, jak to funguje. A je tam napsáno, že čas je z údaje tvůrce podepisující osoby. Předpokládám, že v nějakém horizontu, ne asi moc dlouhém, prostě k tomu dojde a my stejně budeme muset kvalifikovaná časová razítka k našim dokumentům připojovat, protože to je jediná garance časového vymezení. Tak, jak my budeme podepisovat, jenom podepisujeme, je jasné vůči třetím stranám, kdo podepsal, ale už není řečeno přesně kdy. Tam se s tím dá nějakým způsobem trošku asi manipulovat, byť to není otázka nějakého návodu k něčemu. Potom ještě si dovolím zmínit jenom okrajově, že my už v současné době používáme termínu nebo pojmoslovně nějaký výstup a ověřený výstup, což je zase trošku něco jiného. Tady výstupy z informačního systému veřejné správy a ověřený výstup z informačního systému veřejné správy, to jsou pojmy, které používáme při vydávání ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy, a je to něco jiného, než výstup, který budeme dělat z konverze. To jenom na upřesnění, že to je něco úplně jiného, ať nedojde třeba v kanceláři u pracovnic potom k nějakému smíšení pojmu a pak řekneme, je to stejně jedno, výstup jako výstup. Teď bych se dostal k autorizované konverzi jako takové. Údaje, které jsou zabarvené červenou barvou, je text, který je dotčen novelou zákona o archivnictví. Takže pokud ji pan prezident podepíše, tak to bude platit tak, jak to je. Pokud ji nepodepíše, tak to hypoteticky od 1. 7. bude platit bez červeného textu. Toto je tedy otázka toho, co se rozumí konverzí, kdy je to tedy úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě, příp. v datovém souboru, ověření shody obsahu těchto dokumentů a případně ověřovací doložky. To znamená, toto je konverze z listu do datové zprávy, do digitálního dokumentu. A za b) je to převedení obrácené, tedy dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě, zase provedení ověření shody, obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky. Důvod k zavedení konverze byl vlastně obdobný jako u datových schránek. Byla to snaha zrovnoprávnit elektronickou a listinnou podobu písemností při komunikaci osob s úřady, úřadů mezi sebou a následně i osob mezi sebou, protože v zásadě, jak si potom ukážeme, i účinky konverze jsou v současné době vztaženy pouze: osoba vůči úřadu, příp. úřadů mezi sebou, ale mezi fyzickými osobami nebo osobami jako takovými, i právnickými, zatím účinky nejsou takové jako vůči státu. Podstata konverze: je to v zásadě změna podoby písemnosti při zachování jejího právního významu, v podstatě je to jakási vidimace, akorát neděláme převod informace z papíru do papíru, ale z papíru do elektronického nebo z elektronického do papíru. Podstata je v podstatě stejná. Z pohledu konverze notářskou činností osvědčování právně významných skutečností podle § 72 odst. 1 písm. l) notářského řádu od 1. 7. 2009. Účinky konvertovaných dokumentů jsou tedy následující. Dokument, který provedením konverze vznikl, to je výstup, má stejné právní účinky, jako ověřená kopie dokumentu, jehož převedením výstup vznikl, který je potom nazýván vstupem. Tady se dlouho licitovalo, také probíhala v různých fázích tvorby předpisu otázka charakteru, jaká listina má mít. Byly tam dokonce úvahy, že bude zůstávat stejná, stejný charakter, jako měl původní dokument, to znamená, že by konverzí veřejné listiny vznikla veřejná listina. Nakonec tedy výsledek je takový, že to má charakter jako u vidimace – ověřené kopie. Další z účinků. Má-li být podle jiného právního předpisu předložen dokument v listinné podobě správnímu orgánu, soudu nebo jinému státnímu orgánu, zejména aby byl užit jako podklad pro vydání rozhodnutí, je tato povinnost splněna
předložením jeho výstupu. Takže tam stačí potom tedy udělat konverzi a poslat to elektronicky, pokud to má být třeba v papírové podobě. Zase s určitou výhradou nebo otazníkem u veřejných listin. Konverzí se nepotvrzuje správnost a pravdivost údajů obsažených ve vstupu a jejich soulad s právními předpisy, což je jaksi obdoba vidimací. Co se týká typů konverzí, které jsou na základě zákona o konverzích a subjektů, které konverzi provádějí. V podstatě, jak už tady zaznělo, se jedná o dva typy nebo dva druhy konverzí: konverze na žádost a konverze z moci úřední. U konverze na žádost ji provádí kontaktní místa veřejné správy a – otázka teď od kdy – advokáti za podmínek stanovených jiným právním předpisem, kdy tuším, že tento předpis je teď někde na cestě do Senátu. Nevím, jestli už Senát o tom rozhodoval. Myslím si, že ještě ne. A je tam účinnost tuším od 1. 9. 2009. To je novela zákona o advokacii, která se promítla přímo do zákona o konverzi. Kontaktními místy veřejné správy – tam je právě odkaz na zákon o informačních systémech veřejné správy, což ve zkratce jsou tzv. Czech POINTy – české podací, ověřovací, informační národní terminály, takže krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské, držitel poštovní licence, Hospodářská komora, notáři, přičemž tady se už jaksi patří říct, že notář může prováděním konverze od 1. 7. pověřit notářského koncipienta, notářského kandidáta, příp. notářskou tajemnici, resp. pracovníka, který složil kvalifikační zkoušku, což je zase novela od 1. 7. 2009. U advokátů, co jsem tam výslovně zmínil, se mění jejich zákon o advokacii tak, nebo hypoteticky by se měl změnit tak, že v souvislosti s poskytováním právních služeb může advokát provádět autorizovanou konverzi dokumentů postupem podle zvláštního právního předpisu. Co to bude znamenat, se přiznám, že si úplně nejsem jist, ale to není otázka, na kterou bych teď měl asi odpovídat. Žadatel nijak specifikován není, to znamená, asi jako u ostatních našich služeb, které poskytujeme. V podstatě to může být asi kdokoliv, kdo je způsobilý k právním úkonům. Prostě není specifikováno, kdo může požádat o konverzi. Konverze z moci úřední je provádění orgány veřejné moci pro výkon své působnosti. Orgány veřejné moci, já to čtu tedy podle toho, že je to jakási legislativní zkratka v zákoně 300/2008 Sb., takže pak jsou to orgány, které jsou definovány v § 1 odst. 1 písm. a) zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, to znamená státní orgány, jak jsou tady vymezeny, včetně Českého rozhlasu, České televize, samosprávných komory, tedy i komory notářské a regionálních komor, pak jsou to samozřejmě notáři a soudní exekutoři. Tady ještě zmiňuji ještě na okraj, abychom si ujasnili některé pojmy, že se konverze jako taková, příp. proces vyskytuje i v jiných právních předpisech, a to tedy např. už dneska ve vyhlášce o tom, jak se převádí dokumenty nebo listiny do elektronické podoby při digitalizaci obchodního rejstříku, dále je to tedy novela zákona o archivnictví, která tam zavádí právě i jakýsi jiný typ konverze, kde je možné konvertovat i jiné dokumenty než podle tohoto zákona, a potom jsme objevili v zákonu o katastru nemovitostí, že od 1. 3. byl zaveden paragraf 4, kde pro účely katastru si katastr provádí jakousi konverzi podle jejich právního předpisu. A když údajně tedy zjistili, aspoň na katastru v Brně, že má existovat nějaký jiný zákon, tak z toho byli docela zděšeni, protože netušili, že je čeká ještě nějaký jiný typ konverze. Teď bychom se dostali k fázi postupu při provádění konverze. Já jsem to rozdělil spíš z nějakých asi studijních důvodů nebo prezentačních na tři fáze, kdy první fáze znamená nejdřív ověření vlastností vstupu, jestli vůbec je vstup způsobilý ke konverzi dokumentu, pak samotné převedení dokumentu do té, nazývám to
opačné podoby, abychom tady neustále opakovaly pojmy, potom je to ověření shody obsahu vstupu a výstupu a připojení ověřovací doložky. U první fáze ověření vstupu při konverzi dokumentu v listinné podobě subjekt provádějící konverzi ověří platnost kvalifikovaného časového razítka, pokud vstup jím bude opatřen. To zase je pod jakousi závorkou novely. Dále ověří kvalifikovaný certifikát, zda je založen na zaručeném elektronickém podpisu. To je důvod, proč jsem zmiňoval termíny, jednotlivé pojmy, protože toto je přesně ono, abychom byli schopni rozpoznat, jestli dokument je podepsán komerčním certifikátem, kvalifikovaným certifikátem, jestli je tam správná značka subjektu, jestli patří mezi subjekty, které jsou akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb. A otázka toho, zda byly zneplatněny nebo nebyly zneplatněny údaje. Tady jenom předesílám dopředu, jak bylo naznačeno, proces by měl být v rámci Czech POINTu, resp. aplikace na konverze nějakým způsobem zautomatizován. Tím, že ani netušíme, jak to bude vypadat, není možný nějaký testovací provoz, tak já teď nejsem schopen říct, jestli program vám sám řekne: tento dokument nevyhovuje písmenu b), protože podpis, který obsahuje, není kvalifikovaný, nebo jestli se v tom bude muset člověk nějak v uvozovkách hrabat a zjišťovat, jestli to je on nebo není, jestli nenastane varianta, že pouze nějaké číslo, které je v určité položce, vytáhne do doložky, o které předpokládáme, že potom bude také zautomatizována. To opravdu nejsem schopen teď říct, protože opravdu nevím. Dotazy, které jsme vznesli, spíš nám z Ministerstva vnitra vnesly větší chaos než nějaké jasno. Informace, které jsou, je zase potřeba číst s dobou, kdy vznikly, protože proces tvorby předpisů je poměrně překotný a to, co dneska visí jako aktuální informace, už zítra neplatí a je potřeba k tomu takhle přistupovat. Takže abych se vrátil ke vstupu, který je potřeba přezkoumat. Pak je to tedy otázka ověření platnosti zaručeného elektronického podpisu, zase přezkoumání, zda se jedná o uznávaný elektronický podpis nebo elektronickou značku. Jenom rozdíl mezi podpisem a značnou, nevím, jestli to tady zaznělo úplně výslovně nebo ne, podpis je podpis, který musí někdo fyzicky jaksi provést. Je potřeba si zatím představit, že nějaká osoba sedí za počítačem i na druhé straně a k dokumentu to připojí. Elektronická značka je to, co dneska my vidíme na výstupech při vydávání ověřených výstupů například z obchodního rejstříku, kde je tam napsáno, že tento dokument vznikl a provádí to nějaký automat, prostě počítač bez fyzické součinnosti podepisující osoby. Toto už jsem říkal, že proces by měl být nějakým způsobem zautomatizován. V návrhu vyhlášky, která je aktuální ve znění, které vyšlo v připomínkovém řízení, se výslovně uvádí, že konverze se provádí prostřednictvím elektronické aplikace systému kontaktních míst veřejné správy přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup. Takže počítám, že to bude buď nějaká nástavba, nebo nějaká součást aplikace Czech POINTu. Buď nám tam zřídí nějaké další okno nebo přístup do nějakého dalšího prostoru, kde se tyto věci budou odehrávat. Při konverzi do dokumentu obsaženého v datové zprávě nejsou stanovena žádná kritéria, jak jsem je četl u dokumentu obsaženého v listinné podobě, ale ony vyplývají z dalších ustanovení § 24, 25 odst. 1 zákona o konverzi nebo elektronických úkonech, zejména z toho, kdy se konverze neprovádí, příp. z dalších ustanovení. Konverze se tedy neprovádí, je-li dokument v jiné než listinné podobě či v podobě datové zprávy. To je můj odkaz, který jsem říkal předtím, že prostě byť dokument podle zákona o archivnictví má mnohem širší povahu, tak tady se nám to zužuje pouze na listinu, příp. datovou zprávu. Dále nelze provést konverzi, je-li
dokument v listinné podobě, jehož jedinečnost nelze konverzí nahradit, což je úplná obdoba, a myslím, že dokonce doslovně opsaná buď z našeho notářského řádu, případně ze zákona pro matriky, co se může nebo nemůže vidimovat. Jednotlivé položky jsem, přiznám se, neporovnával, ale řekl bych, že je to hodně podobné. Potom nelze provést konverzi, jsou-li v listině provedeny nějaké změny, doplňky, vsuvky, škrty, které by mohly zeslabit jeho věrohodnost. Zase obdoba vidimace. Dále, co je tady navíc. Není-li z dokumentu listinné podoby patrné, zda se jedná o prvopis, vidimovaný dokument, opis nebo kopii pořízenou ze spisu nebo stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí nebo výroku, rozhodnutí vydaného podle jiného právního předpisu. Tady si dokážu představit, že můžou vznikat určité pochybnosti. Zase k tomu nějaké jasné stanovisko jsme nedostali, byť jsme po něm pátrali. Říkám, tohle asi přinese praxe a budoucnost. Dále nelze provést konverzi, je-li dokument v listinné podobě opatřen plastickým textem nebo otiskem plastického razítka. Toto přeskočím, vrátíme se k tomu potom u doložky, protože tohle je asi jedno z pro nás nejproblematičtějších ustanovení konverze. Dále je tady písm. f), které je novou zákona o archivnictví zrušováno, to znamená, původně tam bylo to, že nešlo provádět jakoby opětovnou konverzi. Tímto se to zrušuje a bude možné i dokument, který byl v listinné podobě, převést do elektronické, z elektronické zase do listinné, z listinné do elektronické až donekonečna. V případě provedení na žádost nebylo k dokumentu obsaženého v datové zprávě připojeno kvalifikované časové razítko. To je to, jak jsme o tom mluvili u časových razítek. Zase to z nějakého důvodu mizí. Asi pravděpodobně proto, že by to bylo neživotné, protože kvalifikovaná časová razítka v současné době jakoby používá minimum subjektů, které komunikují, a jsou to asi otázky nějakých nákladů a komunikace s poskytovateli certifikačních služeb. Dále konverzi na žádost nelze provést, nebyl-li dokument obsažený v datové zprávě podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou toho, kdo dokument vydal nebo vytvořil. To znamená, pokud někdo přijde, že chce to, co má v elektronickém dokumentu, konvertovat do listinné podoby, musí k tomu být připojen uznávaný elektronický podpis nebo elektronická značka. To znamená, pokud by se mu nějakým způsobem dostalo do ruky například rozhodnutí soudu, předpokládám, že takhle bude vypadat, tak to bude možné konvertovat do listinné podoby. Z moci úřední pro případy soudního komisariátu tohle neplatí. Je tam uvedeno slovo konverze na žádost. Pokud nám přijde něco do datové schránky nebo nám někdo něco přinese v elektronické podobě a my to potřebujeme z moci úřední konvertovat do našeho spisu, tak to bude v podstatě možné i u dokumentu, který nebude obsahovat uznávaný elektronický podpis. Tam samozřejmě otázka pak bude, a to je asi jak u normální listiny, kde není ověřený podpis, jakoby se vypořádat s tím, kdo je původcem dokumentu. Písmeno i) je také zrušováno. To můžeme přeskočit, to není vůbec podstatné. Dále nelze konverzi provádět u dokumentu obsaženého v datové zprávě, který nelze konvertovat do listinné podoby, například že jde o zvukový nebo audiovizuální záznam. Tam pak je otázka, že třeba z toho vypadl obrazový záznam. Kdyby někdo přinesl fotku elektronicky podepsanou, to si myslím, že zase v tom případě by asi bylo potřeba odmítnout, byť to tady není výslovně uvedeno, mluví se tam ale o nějakém příkladném výčtu a asi by to odpovídalo i té jedinečnosti dokumentu. Dále potom jsou pod písm. k) vypuštěna slova, podle novely tedy, obsažené (?) v datové zprávě, kdy dokument nesplňuje náležitosti podle odst. 4. To znamená, to si ukážeme dál, kdy zákon odkazuje na prováděcí vyhlášku, která má stanovit
technické náležitosti, kdy dokument je možné konvertovat a kdy není a v jakých formátech. Včera jsme tady ještě licitovali s kolegy nad jedním ustanovením, zda se týká i konverze. Je to jedno hned z úvodních ustanovení zákona o elektronických úkonech, kdy v § 1 odst. 2 je uvedeno, že zákon se nevztahuje na dokumenty, které obsahují utajované informace. Tady jsme licitovali nad tím, jestli se to vztahuje pouze k datovým schránkám, což byla údajně nějaká připomínka bezpečnostních složek. Ale z toho, jak je to uvedeno, vyplývá, že se to nevztahuje ani na konverzi dokumentů. Takže je zase otázka nějakého výkladu, jak se k tomu postavit, jestli přezkoumávat, jestli informace podléhají utajení nebo nepodléhají. Předpokládám, že – nejsem tedy odborník na zákon o ochraně utajovaných informací – ale že to z informací je na první pohled nějak asi vidět. Tady zase nechávám určitý otazník. Co se týká technických náležitostí vstupu a výstupu… Řečník: Lze konvertovat dokument, který je zalisován do průhledných fólií? Mgr. Richard Brázda: Tam je otázka, jestli snímací zařízení bude schopno dokument naskenovat a jestli tou fólií nebude ochranný prvek, jestli na fólii nebude něco, co by to vylučovalo. Pokud to bude jenom zalisováno ve fólii, tak jak si provádíme vidimaci takového dokumentu… Řečník: Je zásadní problém, že ze zalisovaných dokumentů nepoznáme, jestli to je jeden papír nebo dva papíry. Mgr. Richard Brázda: To je asi obdoba jako u vidimace. Tam se musíme s tím vypořádat úplně stejně. Řečník: Myslím si, že tady na to pamatováno není. Mgr. Richard Brázda: To je možná ten důvod. Toto ustanovení by se tam dalo jaksi podřadit. Otázka je, co to způsobí. Co se týká technických náležitostí vstupu a výstupu. Zde to jsou informace, které pochází z prováděcí vyhlášky, jejíž návrh je teď v nějakém legislativním procesu. Vstup obsažený v datové zprávě nesmí obsahovat škodlivý text, který je způsobilý přivodit škodu na informačním systému. Předpokládám, že to je nějaký vir nebo něco podobného, co by mohlo poškodit zařízení daného subjektu. Otázka samozřejmě je, jak to dopředu zjistit, protože to z flashky nebo CD člověk nepozná. Dále nesmí vstup být ve stavu způsobilém poškodit snímací zařízení nebo ve vztahu způsobilém přivodit provodit konverze své poškození. To si myslím, že se týká třeba listin, které jsou na nějakém termopapíru, kdy by možností snímání třeba došlo k poškození listiny. Nevím, sám jsem si kladl otázku, co může být za listinu, která může poškodit snímací zařízení. Ledaže by třeba obsahovala nějaké sponky, které nelze prohnat skenerem. To je věc, která mě teď napadla. Moc nevím, nedokážu si to představit. Co se týká formátu vstupu a výstupu obsaženého v datové zprávě. Jsou stanoveny v bodech 3 a 4 přílohy vyhlášky. Já jsem je tady vypíchnul, kdy formáty vstupu obsaženého v datové zprávě musí být ve formátu PDF, což je formát, jak je zde uveden, ve verzi 1.3 a vyšší. Formáty výstupu datové zprávy musí být ve formátu 1.7 a vyšší. To znamená, tady je potřeba, aby technická zařízení potom jaksi byla schopna vyhotovovat a přijímat data v těchto formátech.
Velikosti vstupů v listinné podobě a výstupů v listinné podobě, které se převádí konverzí, by měly činit nejvýše 50 stran formátu A4, ledaže technické a organizační podmínky umožňují kontaktnímu místu, to znamená subjektu, který provádí konverzi, jaksi činit ji ve větším rozsahu nebo v jiném formátu. V podstatě to znamená, jestli máte skener A3, A4 nebo A2. Kontaktní místo veřejné správy přijímá vstupy obsažené v datové zprávě a vydává výstupy obsažené v datové zprávě… Ano? Náměstek Mgr. František Korbel: Jenom, aby to slyšeli i ostatní. Tam je rozpor ještě v této otázce limitace na 50 stran mezi vnitrem a některými jinými resorty, včetně námi, protože některé rozsudky mají dosti dobře přes 50 stran. To se stát může, takže my si myslíme, že to omezení tam příliš důvodné není a že spíše by se mělo vycházet z toho, že omezením je 10 MB na jednu datovou zprávu a v rámci zprávy by mělo být právo na to, aby účastník nebo kdokoliv to žádá, mohl mít konvertováno vše. Mgr. Richard Brázda: Tam samozřejmě otázka je, protože lze vyhotovit dokument i jednostranný nebo jednolistinný v takové podobě, že bude hypoteticky přesahovat 10 MB. Pokud tam bude něco tak specifického, kde by mohla velikost nad 10 MB. Na druhou stranu je možné při dodržení postupů i dokument, který bude mít víc než 50 stran, zkonvertovat tak, aby nepřesáhl tuto hranici. Takže ono to bude dost problematické, protože vím sám, když si zkouším řešit tyto věci, že třeba přílohu, když člověk naskenuje, tak ta sama o sobě má dva tři listy a může mít 2-3 MB podle toho, v jaké kvalitě se skenuje. To je pak spíš otázka asi i nastavení technického zařízení, snímacího zařízení, aby vyhovovalo podmínkám, které jsou minimálně nastaveny, ale aby zase nešlo zbytečně někam dál, aby zbytečně pak neomezovalo subjekt provádějící konverzi, aby nepřesahoval limit. Co se ještě týká přijímání vstupů a vydávání výstupů v datové zprávě. Tady jsou ve vyhlášce uvedeny pouze dvě možnosti – prostřednictvím datového úložiště elektronické aplikace systému kontaktních míst veřejné správy, přístupné způsobem umožňující dálkový přístup, a na technickém nosiči dat s laserovým záznamem. Ještě v předchozím znění pracovní verze vyhlášky tam byla uvedena datová schránka, která v důvodové zprávě zůstala. Tady potom text, která je ve zprávě pod tím, kde se tedy ještě mluví i o tom, že je možné jaksi přijímat vstupy a případně je vydávat i na dalších obvyklých nosičích dat, jako USB-flash disk, disketa apod., bude-li to po zhodnocení analýzy rizik umožňovat provozní řád provozovny. S tímto jsme si zase včera tady trošku lámali hlavu, co to je za prvé provozní řád a za druhé, co to je provozovna. V zásadě jsme to uzavřeli v tom smyslu, že v zásadě to vydávat na CD, DVD, příp. prostřednictvím datové schránky nebo elektronického úložiště. JUDr. Jiří Svoboda: Jestli můžu. Právě z toho důvodu, že žádný provozní řád mít nebudeme, takže to umožňovat nebude možné, protože řád mít nebudeme. Takže z tohoto důvodu bychom se z toho mohli nějakým způsobem vyzout a mít tam pouze CD nebo DVD. Samozřejmě ideální je to první, prostřednictvím datového úložiště, protože my žadateli vydáme tzv. šatnový lístek, speciální identifikační kód a on bude mít možnost kdykoliv na jakémkoliv kontaktním místě veřejné správy si to nechat vytisknout, pokud jde o konverzi do listinné podoby, anebo i do elektronické podoby. To je jedno. Čili nemusíme mu to hned vypalovat, můžeme mu to zaslat na datové úložiště a on si to kdykoliv může stáhnout. (Nesroz. dotaz.) To, obávám se,
řešeno není. Navždy asi to není ten správný termín, nadosmrti asi také ne, ale prostě musíme počkat, jak dopadne finální znění vyhlášky. Mgr. Richard Brázda: Já bych tedy přistoupil dál, a tj. do fáze převedení dokumentu, kdy náležitosti provádění konverze vstupů a výstupů stanoví ministerstvo vyhláškou. Zčásti jsme se tím zabývali, jaké jsou možnosti přinést vstup a odnést si výstup. Technické náležitosti zase podle znění vyhlášky, které je k dispozici, se tedy provádějí prostřednictvím elektronické aplikace systému kontaktních míst veřejné správy, to znamená nějaká aplikace, která bude v rámci Czech POINTu. Součástí této aplikace budou také elektronické formuláře ověřovacích doložek, které se po správném vyplnění připojí ke konvertovanému dokumentu. Z tohoto vyplývá nějaká naše víra a doufání v to, že to opravdu bude nějaký automatický systém, obdoba toho, jak připojujeme třeba doložku k výstupům z rejstříku trestu, příp. katastru nebo rejstříku obchodního v rámci Czech POINTu. Tak si to asi já osobně představuji. Asi nějakou jinou představu v tom nemáme. Konverze dokumentu obsaženého v datového zprávě se provádí za použití technického zařízení umožňujícího převod dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě, dále jen snímací zařízení, zjednodušeně asi skener; nějak jinak to asi lidsky nelze přiblížit, jehož technické náležitosti jsou stanoveny zase v příloze vyhlášky, kdy rozlišení snímání je nejméně 300 krát 300 DPI jednotek, což je dots per inch, to znamená nějaký údaj, kolik obrazových bodů, pixelů, se vejde do délky jednoho palce. To já jsem si stáhl jenom z Wikipedie, abych vůbec věděl, o čem to je. Není to nic složitého, je to zase otázka nastavení kvality dokumentu. Všechny běžné, v současné době na trhu dostupné skenery od příručních až po nějaké velké mašiny samozřejmě obsahují určitou škálu, kdy třístovka je de facto běžné nastavení. Někdy je možné se setkat se zkratkou PPI, což je pixely na palec, ale je to v podstatě stejný údaj. Co se týká barevné hloubky, nejméně 24 bitů, 256 stupňů šedi, jde-li výlučně o černobílé provádění. Velikost formátu snímací plochy nejméně A4. Co se týká konverze dokumentů v listinné podobě, provádí se za použití tiskárny, jejíž technické náležitosti zase jsou stanoveny v příloze. Rozlišení tisku nejméně 300 DPI jednotek, tisk barevného výstupu. To neplatí, jde-li o výlučné a černobílé převádění. K tomu se ještě vzápětí dostaneme. A velikost formátu výstupu nejméně A4. Takže zase není vyloučeno, aby se prováděly konverze dokumentů třeba ve formátu A3, pokud to bude umožňovat technické zařízení. Vstup se převádí barevně. Neztratí-li se informace vyjádřená barvou, lze vstup převést černobíle. Tady jsme zase s kolegy diskutovali, co se tím myslí. Já osobně jsem se domníval, že barva razítka, jestli je modrá, zelená, růžová, červená nebo jaká, pokud prostě bude vidět na výstupu, by neměla pozměňovat charakter informace. Pan kolega tady se domnívá, že by to mohl být ten případ. Já jsem to viděl pouze v tom okamžiku, kde to bude potřeba provádět barevně, v okamžiku, kdy bude v dokumentu text třeba žlutě nebo nějakou barvou, která při skenování nebude vidět nebo nebude výrazná. Tak v tom okamžiku by to bylo asi potřeba převést barevně, protože tam je větší předpoklad v tom, že se zase natáhne i barva, která v černobílém nebo šedobílém provedení by se prostě ztratila. To znamená, to je jakoby první fáze, kdy jsme provedli ověření, přezkoumání vstupu a provedli to technické, že jsme listinu prohnali skenerem, nebo naopak elektronický dokument vytiskli. Druhá fáze je ověření shody obsahu vstupu a výstupu. K tomu zákon neříká vůbec nic. Původně návrh vyhlášky mluvil o tom, že subjekt provádějící konverzi po vytvoření výstupu posoudí pohledovou kontrolou
čitelnost celé plochy výstupu. Nejsou-li některé části výstupu čitelné, provede konverzi s pozměněným nastavením opakovaně. V podstatě moc jiného si nedokážu představit, co by subjekt provádějící kontrolu měl udělat. Musí prostě zase, jako u vidimace, uvěřit, že to, co mu vylezlo z tiskárny nebo ze skeneru, je shodné obsahově s tím, co tam vložil. Tady je jenom otázka ještě i nastavení, a to vím z vlastní praxe, třeba velikosti stránky. Tam záleží podle toho, jak si kdo nastaví tiskárnu nebo skener, že se někdy může stát, že se třeba nezkopíruje úplně stránka nebo naopak, že se zkopíruje v menším, 95procentním rozměru. Tady by se pravděpodobně mělo dosáhnout toho, aby to bylo 1:1. Ale nikde to zatím výslovně řečeno není, spíš je to jenom, dávat pozor na to, aby někde u výstupů, které my děláme, když se to vytiskne, tak se někdy může ztratit spodní řádek, pokud je nastavení trochu jiné. Připojení ověřovací doložky. Zase se předpokládá, že to bude nějakým způsobem zautomatizováno. Doložka se má připojit bezodkladně poté, kdy subjekt provádějící konverzi ověří shodu výstupu se vstupem. Shoduje-li výstup se vstupem, připojí k výstupu ověřovací doložku. To znamená, po vizuální kontrole se připojí doložka. Ověřovací doložka konverze do dokumentu obsaženého v datové zprávě je součástí výstupu a obsahuje název subjektu, který konverzi provedl, pořadové číslo, pod kterým je konverze vedena v evidenci provedených konverzí. A tady není rozlišeno, jestli je to na žádost nebo jak, prostě vždycky to číslo musí obsahovat. Údaj o ověření toho, že obsah výstupu odpovídá obsahu vstupu, údaj o tom, z kolika listů se skládá vstup, údaj o tom, zda vstup obsahuje vodoznak, reliéfní tisk nebo embosing, suchou pečeť nebo reliéfní ražbu, opticky variabilní prvek nebo jiný zajišťovací prvek. Tady se vracím zpátky k ustanovení, které říkalo, kdy není možné nebo kdy se nesmí konverze provést, protože se tam uvádělo toto písmeno e): Je-li dokument v listinné podobě opatřen plastickým textem nebo otiskem plastického razítka. A teď je otázka, co tyto pojmy znamenají a co si pod nimi máme představit, a jestli zákon je v tomto jakoby je v souladu, jestli si nějak vnitřně neodporuje, protože na první pohled to vypadá, že nějakým způsobem listinu, která by obsahovala něco z toho, co bychom měli uvést v ověřovací doložce, v podstatě nemůžeme ověřit. My jsme se na to dotazovali tady s panem kolegou přímo výslovně na Ministerstvo vnitra na příslušnou službu nebo agendu, aby nám toto zodpověděli. Odpovědi bohužel jsou, ale abych vám teď řekl, co se může a co se nemůže, k tomu jsme se nedobrali. Zde je v zásadě popsáno, že plastický text je nějaký obecný pojem, který lze na papíru nahmatat, může být barevný nebo bezbarvý. Reliéfní tisk: v tomto případě se jedná o plastický tisk bezbarvý, papír je slisován ve formě, jejíž jedna část má obraz vyvýšený a protikus má obraz stejný, ale zahloubený. Při slisování je papír zvlněn v podobě obrazu. Tady nám spíš popsali, jak to vzniká, ale co to je, těžko říct. Plastické razítko (suchá pečeť) je razítko s reliéfním (plastickým) otiskem vhodné pro ochranu dokumentů před kopírováním a falšováním. Otisk nelze zkopírovat, ani skenovat. Díky technicky náročné výrobě raznic pro trojrozměrný otisk je riziko výroby duplikátu reliéfního razítka velmi malé. To znamená, tady to vypadá, že všechny listiny, které jsou jaksi proraženy takovýmto razítkem, jak to třeba vídáme z některých, já nevím, obchodních rejstříků ze západní Evropy, někteří advokáti to také s oblibou používají, aby zabezpečili celistvost dokumentu, tak asi docházíme k závěru, že to není možné konvertovat. To je jeden výklad. Anebo případně to v doložce uvést. Co bude správně, opravdu netuším. Pak tady ještě zmiňují embosing, což je vyražené písmo, plastické písmo. To všichni asi známe z kreditních karet. To je takový vyražený text. Tady opravdu jsem
nebyl schopen se dobrat nějakého jednoznačného stanoviska. Uvidíme, co přinese praxe. Dále doložka musí obsahovat datum vyhotovení ověřovací doložky, jméno, případně jména a příjmení osoby, která konverzi provedla. Při konverzi do dokumentu obsaženého v datové zprávě opatří subjekt, který konverzi provedl, výstup svou uznávanou elektronickou značkou nebo uznávaným elektronickým podpisem osoby, která konverzi provedla, a zajistí, aby byl výstup opatřen kvalifikovaným časovým razítkem. Já si teď nejsem jist, jestli to tam zůstalo. Je to tak, zůstalo to. Takže tady to znamená zejména hlavně, že subjekt provádějící konverzi, což můžou být koncipienti, tajemnice, kandidáti, prostě budou muset být vybaveni certifikáty, to znamená, každý musí mít svůj vlastní token. Tady si zčásti jako člen legislativní komise, a tudíž bezpečnostní manažer musím přihřát polívčičku, že to nemůže být certifikát toho notáře. Prostě musí to být opravdu certifikát osoby, která konverzi provedla. JUDr. Jiří Svoboda: Samozřejmě, že se dají využít tokeny, které používají tito pověření zaměstnanci v rámci agendy Czech POINT. Je to možno použít i pro toto. Mgr. Richard Brázda: Tady je ještě otázka časového razítka, aby to bylo zřejmé. U vstupů být časové razítko nemusí. Pokud tam je, tak je potřeba ho přezkoumat, ale u výstupu, který budeme dělat v elektronické podobě, je vždycky potřeba časové razítko připojit a předpokládá se, že to bude zase automaticky provádět aplikace. Víc k tomu opravdu nejsem schopen říct. Informace k tomu prostě nemáme. Co se týká ověřovací doložky do dokumentu v listinné podobě. Zde doložka zase obsahuje název subjektu, který konverzi provedl, pořadové číslo, pod kterým je konverze provedena, údaj o ověření toho, že obsah výstupu zase odpovídá obsahu vstupu, údaj o tom, z kolika listů se skládá výstup, protože teď vlastně máme v ruce listinnou podobu, datum vyhotovení ověřovací doložky a údaj o tom, zda byl vstup podepsán platným uznávaným elektronickým podpisem nebo značkou; musí tam být uvedeno číslo systémového certifikátu, a obchodní firma akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb. To znamená, jsou to údaje, které bude potřeba hledat v certifikátu tak, jak to děláme dneska obdobně vlastně u výstupů z obchodního rejstříku, katastru apod. Předpoklad zase je, že to bude nějak zautomatizováno, ale jestli bude možné se stoprocentně spolehnout na to, že číslo, které tam je, je přesně to, které je nataženo v certifikátu, to možná ano, na to by se dalo asi spolehnout, ale že údaj o tom, že subjekt, který bude uveden v doložce, je tím akreditovaným poskytovatelem, to musíme prostě přezkoumat předtím v rámci přezkoumání vstupu. Tady jenom taková poznámka, že není nikde stanoveno uvedení údajů o původci vstupu. Ten lze v zásadě dohledat jenom podle kvalifikovaného časového razítka. Takže jestli to podepíše František Novák, to z konvertované listiny, pokud to nebude na první pohled zjevné z obsahu, jaksi nebude dohledatelné. Také se může stát, že elektronicky dokument podepíše někdo jiný, než kdo tam bude uveden. Když to bude třeba nějaká právnická osoba, tak tam nebude uveden třeba ten jednatel. My nebudeme vědět, jestli to podepsal jednatel první, druhý nebo který. To se bude dát dohledat pouze podle čísla certifikátu u poskytovatele a potom ztotožnit číslo certifikátu s tou osobou. To samozřejmě platí pro případ, že bude potřeba vědět, kdo původní vstup podepsal.
Dále tedy datum a čas uvedené v kvalifikovaném časovém razítku, číslo kvalifikovaného časového razítka, obchodní firmu akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který časové razítko vydal, byl-li vstup razítkem opatřen. To je zase novela zákona o archivnictví. A dále otisk úředního razítka, jméno a příp. jména a příjmení podpis osoby, která konverzi provedla. U ověřovacích doložek si troufám tvrdit, doufám, že mě ostatní kolegové legislativci nebudou rozporovat, se domnívám, že doložky o vstupu po provedené konverzi nejsou notářskou listinou podle § 11 odst. 1 notářského kancelářského řádu. Úprava se ale pravděpodobně použije prostě analogicky, protože nikde není stanoveno, jak se má spojit doložka s výstupem. Moc si nedokážu představit, že bychom vymýšleli něco jiného, než že bychom ho sešili příp. jinak pevně spojili, tak jak to děláme u vidimace. Co se týká evidence, tady už vznikl jakýsi rozpor v názorech, ale já zatím budu vycházet z toho, jaké máme informace z předpisů, příp. informace z ministerstva, kdy subjekt provádějící konverzi vede evidenci prováděných konverzí. Nehovoří se zde o tom, jestli na žádost nebo z moci úřední. Prostě se hovoří o provedených konverzích. Jedna z informací, která byla, že není stanoveno, jestli evidence bude jedna nebo tři podle charakteru subjektu, ale to jsme se tady shodli na tom, že bude asi otázka nějakého dalšího procesu vyjednávání s tím, že evidence má podle zákona obsahovat pořadové číslo, datum provedení konverze, konkrétní označení vstupu, datum jeho sepsání, je-li datum ve vstupu obsaženo, a údaj o uhrazení správního poplatku nebo odměny notáře, uvedení čísla dokladu, kterým byl uhrazen, nebo údaj o osvobození od správního poplatku s odkazem na právní předpis. To je text zákona. My se k tomu potom asi postavíme nějak jinak v kancelářském řádu. Důležité je vědět, že evidence musí být uchovávána po dobu 10 let od provedení konverze. A jak tady uvádím zatím s otazníkem, je potřeba evidovat jak konverzi na žádost, tak z moci úřední. Mgr. Jan Dytrych : Já si dovolím k tomu jenom doplnit ohledně údaje o uhrazení odměny notáře jako údaje povinného v rejstříku. Když se zákon projednával a měli jsme ho k připomínkám, tak jsme v několika různých verzích zákona, kde to bylo, neustále připomínkovali: toto je nesmysl, nikde to neuvádíme, proč? Je to zbytečné. Neúspěšně. V zákoně to zůstalo. JUDr. Jiří Svoboda: Samozřejmě pokud se bude provádět konverze z moci úřední, tak tato kolonka se vyplňovat nebude, protože při konverzi z moci úřední, kdo by co platil také, že? Mgr. Richard Brázda: Tady potom jsem připojil přílohu 16 notářského kancelářského řádu, kde je vytvořen rejstřík K, kde jsou položky takto uvedeny a tady jsou potom k tomu uvedena pravidla, podle kterých se vyplňují. Účinnost ale bude až od 1. 7. Co se týká odměny notáře, tady zase nemám úplně aktuální údaje. Nevím, v jaké fázi je notářský tarif. JUDr. Jiří Svoboda : Můžu? Je tam položka 30 korun za každou, byť započatou stranu konvertovaného dokumentu. Mgr. Richard Brázda: Potom výkladové stanovisko, které v nějaké fázi asi bylo připraveno, tím pádem asi nebude vůbec vydáváno, stane se neupotřebitelným. Je nějaká diskuse ke konverzi, jestli budeme schopni na to nějakým způsobem
odpovědět? Tady bych ukončil záležitost konverze a dál bych potom pokračoval s elektronickým stejnopisem, jestli nám ještě zbývá chvilka.
Elektronický stejnopis notářského zápisu Co se týká elektronické podoby stejnopisu notářského zápisu. Ono to ustanovení jde trošku dál, protože neřeší jenom stejnopis notářského zápisu, ale řeší i další hypoteticky vydávané dokumenty nebo písemnosti notářem. To znamená, jedná se o § 94a notářského řádu, který od 1. 7. 2009 mění notářský řád, kdy se zde hovoří o tom, že stejnopisy notářských zápisů, prosté opisy notářských zápisů, výpisy z notářských zápisů a potvrzení o skutečnostech známých ze spisu mohou být vydány i v elektronické podobě. Stejnopisy notářských zápisů, výpisy z notářských zápisů a potvrzení o skutečnostech známých ze spisu vydávaná v elektronické podobě se opatří uznávaným elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu toho, kdo je vydal. Podpisem podle § 92 odst. 2 a § 94 odst. 2 se v tomto případě rozumí uznávaný elektronický podpis, otisk úředního razítka notáře se nevyžaduje. Toť tedy text zákona, notářského řádu. Hovoří se zde tedy zčásti o notářských listinách, zčásti jiných listinách, které se vydávají ze spisu nebo které notář vydává. Netýká se to tedy notářských zápisů, příp. listin o ověření, to znamená doložky legalizace. Tam to asi není ze své podstaty možné vyhotovovat v elektronické podobě. To znamená, notářské zápisy budeme zatím pořád sepisovat v listinné podobě, pořád tisknout a podepisovat perem nebo jiným modrým brkem. V elektronické podobě bude lze vydat pouze stejnopis notářského zápisu, výpis z notářského zápisu, potvrzení ze spisu a prostý opis notářského zápisu. V současné době byla diskutována nebo jsou diskutována stanoviska, jak se k tomu postavit z hlediska nějaké praxe a zase nastavení technických záležitostí. Proč ještě nejsou stanoveny technické otázky. Tady si sypu já popel na hlavu, ale vyčkávali jsme nebo vyčkáváme do poslední chvíle se stanovením náležitostí tak, abychom se co nejvíc blížili k tomu, co po nás bude požadovat Ministerstvo vnitra v rámci konverze a co po nás bude požadovat Ministerstvo spravedlnosti v rámci třeba vydávání rozsudků nebo stejnopisů rozsudků, abychom se nedostali do toho, že nám jedno ministerstvo předepíše formát PDF, druhé ministerstvo nám předepíše formát TIFF nebo nějaký jiný v různých verzích a my bychom potom hypoteticky prostě museli kupovat nějaká další zařízení, takže teď trošku hrajeme mrtvého brouka nebo aspoň já to tedy beru na sebe, abychom zjistili, co tedy bude nejpravděpodobnější. A předpokládám, že v rámci nejdřív asi nějakého výkladového stanoviska, a vzápětí potom novely kancelářského řádu prostě dojde ke stanovení těchto technikálií, které asi zase budou pravděpodobně do budoucna historicky podléhat zase nějakým změnám podle toho, jak se bude vyvíjet technologie a budou se vyvíjet prostředky, možnosti a schopnosti zabezpečení, které listiny nebo dokumenty mají jaksi obejít. U opisu, protože nemá charakter nějaké verifikace, tak je možné ho vydat de facto v jakékoliv podobě, na jakémkoliv nosiči, poslat mailem. Otázka PDF je asi důležitá z toho důvodu, že to je technologie nebo formát, kde nelze pozměňovat nějakými běžnými prostředky obsah dokumentu. Potvrzení, institut asi ne moc často využívaný. Je to spíš otázka hypotetická. Výpis v elektronické podobě. Tam budou pravděpodobně platit stejná pravidla jako pro vydání stejnopisu, protože se v podstatě jedná o obdobnou záležitost, akorát že se nejedná o stejnopis, ale o výpis částečný údajů o notářském zápise.
K samotnému stejnopisu notářského zápisu v elektronické podobě. Já tady používám takovou zkratu E-stejnopis, ale doufám, že mě za to nebudete kamenovat, protože to není asi úplně správně jazykově, ale pracovně jsem si to takto provedl. Takže tento E-stejnopis je veřejnou listinou a může být využitelný v případech, kdy je zákonem požadován a v případě, kdy zákon používá termín notářský zápis, příp. v těch případech, kdy je to vhodné nebo je to přímo vyžadováno. Tady v rámci konverze je potřeba si uvědomit, že v okamžiku, kdy vyhotovíme stejnopis v listinné podobě, sešijeme ho, naskenujeme, provedeme konverzi, tak to, co z toho dostaneme, už je jenom ověřená kopie. A tam, kde nám zákon říká, obchodní zákoník třeba, do Sbírky listin zakládáte stejnopis notářského zápisu, tak já to vykládám tak, že to musí být stejnopis notářského zápisu, tudíž veřejná listina a ne nějaká jeho ověřená kopie. Druhá věc samozřejmě je, že na to zejména soudy nějak nereflektují a že to, co jim účastníci předloží – hlavně, že to je v nějakém formátu PDF, nerozlišují. Tam došlo podle mého názoru k úplnému posunu, že nedochází k rozlišování kvality dokumentu, který se předkládá, ale domnívám se, že abychom my byli jaksi v souladu s předpisy, kdybychom do Sbírky listin měli právě posílat za účastníky, případně účastníkům vydávat elektronický stejnopis, který nebude konvertovaným výstupem. Co se týká významu elektronická podoba, já už jsem to zmiňoval na začátku. Zase je to v souladu s ostatními předpisy nebo zákony, které používají termín elektronická podoba. Samozřejmě, že to může být diskutabilní. Elektronickou podobou je dokument, který je v nějakém textovém editoru, hypoteticky fotka, jakákoliv elektronická podoba. Zase se tím tady samozřejmě myslí podoba digitální a právě prováděcím předpisem, kancelářským řádem nebo výkladovým stanoviskem pravděpodobně dospějeme s ohledem na ostatní úpravy k formátu PDF, což je zase otázka, že stejně to budeme potřebovat v rámci konverzí, příp. vydávání rozhodnutí, listin nebo dokumentů v rámci soudního komisariátu. Způsob vyhotovení stejnopisu.V podstatě si lze představit asi dvě cesty, jak ke stejnopisu dospět. Jedna cesta je ta, že dokument máme pravděpodobně všichni v nějakém textovém editoru, notářský zápis, který vytiskneme, účastníkům přečteme, ti ho schválí, podepíšou se, podepíše ho notář. A ještě připojí razítko, to jsem zapomněl, aby mě nikdo nechytl za slovo. V tomto okamžiku máme dvě cesty: buď půjdeme cestou, která je naznačena pod prvním bodem, že tedy přímo v textovém editoru uvedeme podpisy s douškou v.r., razítko l.s., nadpis stejnopis, stejnopisová doložka a tento dokument převedeme prostřednictvím nějakého programu, například Print to PDF, Adobe Acrobat, Open Office a jiných do formátu PDF a ten opatříme uznávaným elektronickým podpisem. Samozřejmě tuto variantu můžeme řešit, aniž bychom vstali ze židle. Varianta druhá je naskenování originálu notářského zápisu, kde samozřejmě je otázka pak i třeba rizika toho, aby se zápis někde nezasekl ve skeneru nebo v něčem podobném a třeba se nezničil jako takový, ale je to samozřejmě varianta. Prostě my potřebujeme dostat nějaký elektronický dokument, který bude obsahově odpovídat notářskému zápisu. Zase já to vykládám tak, že se jedná o obsahovou shodou, nemusí to být shoda vizuální, to znamená, otázka nějaké diskuse, jestli v současné době je přípustné, že vydáváme stejnopisy s l.s. a podpisy v.r., tak bych neviděl jakoby nutné teď hned měnit úpravu tak, že u elektronických tam razítko musí být. Jiná věc samozřejmě je, jak to pak budou třetí subjekty vnímat, protože tak uvidí byť jakousi kopii, ale jakési kulaté razítko a budou věřit tomu, že tam nějaký
jakýsi podpis kdysi byl a že na originálu notářského zápisu je nějaké razítko. Každý víte, každý máme praxi trošku jinou. Nevím, z čeho to prostě pramení, ale je to tak. Takže tady jsou varianty podle mého názoru dvě, to znamená, buď vytvoříme dokument v datové zprávě převodem v textovém editoru, anebo vyloženě naskenováním dokumentu. JUDr. Jiří Svoboda: Jenom samozřejmě, že notářský zápis, to znamená originál notářského zápisu, špatnými slovy řečeno, bude existovat v listinné podobě. Bavíme se o stejnopisu, který může být jak v listinné podobě, tak současně jiný stejnopis může být vyhotoven v elektronické podobě. Obdobné to bude u soudních rozhodnutí. Rozhodnutí, které bude ve spise, které podepisuje soudní komisař třeba, bude v listinné podobě. Ale současně může existovat stejnopis vyhotovení tohoto usnesení v podobě listinné i elektronické současně. Někdo bude mít datovou schránku, pošleme mu to, jiný účastník nebude mít datovou schránku, pošleme to v listinné podobě. Čili v každém případě originál zůstane, notářský zápis, ve Sbírce listin v listinné podobě, stejně tak soudní rozhodnutí v listinném dědickém spisu. Bavíme se vždycky o stejnopisech nebo vyhotoveních rozhodnutí v určité podobě. (Nesroz. dotaz.) Pro ostatní. Pokud máme přílohy notářského zápisu, jak v tom případě vyhotovit E-stejnopis? Je to možné zkombinovat. To znamená, pokud máme například zakladatelskou smlouvu akciové společnosti, jejíž součástí jsou stanoveny a může to být klidně několik desítek stran textu, tak pokud bychom chtěli naskenovat přílohy, pokud jsou tam třeba plné moci, tak můžeme třeba těch, já nevím, 20 stran textu Wordu přímo převést v programu do PDF; potom zbývající – podpis účastníků, podpis notáře a všechny přílohy, stejnopisovou doložku, můžeme naskenovat a ty dva dokumenty v elektronické podobě sloučíme do jednoho. Má to ten velký efekt, upozorňuji, že pokud má 30 stran textu, tak se lehko dostanete do maximální velikosti souboru a pokud 29 nebo 28 stránek převedete přímo, tak je to daleko menší objem dat, než když budete všechno skenovat. Upozorňuji, že to je otázka desítek sekund, minuty – vteřin – to převést do elektronické podoby, kdežto když to budete skenovat, tak u toho strávíte podstatně delší dobu, když budete skenovat všech 30 stránek. Nejlépe, jak se to stává mně, se to na stránce 28 zasekne a můžu skenovat znova. A pokud se mi to podaří dvakrát, tak bych skener vyhodil z okna. Upozorňuji, že mám kancelář ve 4. patře. (Nesroz. dotaz.) Máte. Vy máte dva certifikáty. Standardní a kvalifikovaný. A tím kvalifikovaným se vytváří uznávaný elektronický podpis. Každý notář, každý pověřený pracovník tento podpis má. Mgr. Richard Brázda: Tam samozřejmě je otázka toho pro převedení, co se bude používat. Prostě u příloh nezbude než minimálně přílohy, jak říkal Jirka, naskenovat, protože jinak je do elektronické podoby nepřevedeme. Hypoteticky samozřejmě můžeme mít v elektronické podobě i přílohu, na druhou stranu vždycky, když máme přílohu, tak nám předepisuje kancelářský řád označit přílohu. Takže tam je otázka, jak tam dostat text do elektronického dokumentu. Pak otázka převádění je otázka softwaru, který my budeme mít. Tady bych moc nepočítal s tím, že to budeme moci řešit v rámci konverze, v rámci Czech POINTu, protože byť je to obdobná nebo identická činnost, tak nepředpokládám, že pro nás by tam byl nějaký special vstup, který by nám umožňoval si tam řešit nějaké naše věci. Ministerstvo to nastaví zejména pro obecní úřady a nás se moc ptát nebude. Ale princip je prostě stejný. V současné době si myslím, že je zakoupena
nějaká licence, kterou vlastní Notářská komora, produktu Print to PDF, který v současné době je tuším ve verzi osm, která umožňuje spojování dokumentů, ale takovou trošku krkolomnou formou, že se musí vždycky postupně spojovat dokumenty za tím. (Nesroz. dotaz.) To samozřejmě zase je další věc. Ona by se musela vytisknout první strana. Je to samozřejmě trošku problematické. To bych teď asi nechtěl řešit. Samozřejmě otázka je ta, že já osobně třeba používám Adobe Acrobat, který umožňuje pracovat s dokumenty mnohem komfortněji. Samozřejmě je také otázka potom třeba ceny, co je únosné nebo není únosné pro každého jednotlivého notáře. Já tady nemůžu nějakou reklamu dělat nebo nedělat, ale bavíme se řádově o třeba 12-15 tis., že stojí jedna licence Acrobatu. Řečnice: Můžu mít dotaz? Ještě jednou k druhé variantě naskenování originálu notářského zápisu. Takže vezmu první stránku, kde na to napíšu stejnopis, a opravdu skenuji jen s podpisy a razítky, ne v.r., l.s. Mgr. Richard Brázda: Vy samozřejmě si můžete vytisknou – já předpokládám, že prakticky to bude vypadat tak, že lidé zejména zpočátku vždycky budou chtít odejít s nějakým papírem. Takže vy jim jednou vytisknete stejnopis, a pokud máte praxi, že používáte v.r., tak to můžete vytisknout z toho, a tohle prohnat skenerem. Ale přijde mi to jakoby zbytečné, když to můžu na jednu tiskárnu poslat a současně si to nějakým softwarem, ten samý dokument, rovnou převést do elektronické podoby. Pokud mi dovolí technické zařízení, tak to zkusím demonstrovat, jak se mi to doufám podařilo tehdy pro Středočechy a možná bude vidět, že to je naprosto jednoduchý proces. Tam jenom ještě poznámka, kterou jsem zmiňoval. Konverzí listinného stejnopisu prostě nedosáhneme veřejné listiny, ale dosáhneme ověřeného opisu. Tady je jenom otázka pověřování zaměstnanců, protože od 1. 7. zase můžou stejnopisy, a to i v elektronické podobě, vyhotovovat koncipient, kandidát, případně tajemnice. A tady zase jako součást bezpečnostního manažera musím zdůraznit to „svým“ podpisem, že to nemůže být podpis nebo token a certifikát notáře. Otázka potom samozřejmě je, do jaké míry lze nastavit průkaznost třetí strany. Argument byl, jak kdo pozná, že Jan Novák je notářským koncipientem a je oprávněn vůbec takovou listinu vydat, aby bylo zřejmé, jaká vazba tam je. Je možné v rámci zřizování certifikátu doplnit tam určité údaje, které budou prokazovat, což by si samozřejmě zase notář měl pohlídat, aby obsahovaly, ale můžou obsahovat zhruba tyto údaje, kde je uvedeno jméno osoby, která podepisuje, pak je tady jakýsi vztah k notáři, je tam uvedeno to, že jeho postavení, že je notářským koncipientem, z čehož tedy potom může vyplývat i údaj o tom, že je způsobilý provádět výstupy, resp. elektronické stejnopisy notářského zápisu. A dostane se tam i údaj o tom, že je pověřen notářem. Takže jakýmsi způsobem je z doložky potom dohledatelné v rámci softwaru, kdo vyhotovil podpis, a že tam měl nějaký vztah k notáři. My teď ještě licitujeme nad jinou věcí, jestli je možné v rámci vytvoření elektronického dokumentu udělat tam obdobnou hlavičku, kterou třeba vidíme na listinách, která je u výstupů z obchodního rejstříku, kde je tam napsáno, že dokument byl elektronicky podepsán. Argument pro je ten, že by to samozřejmě vůči třetím stranám bylo důvěryhodné, že v rámci elektronického podpisu by se objevila nějaká značka v tom smyslu, že v okamžiku, kdy se to potom převede do papírové podoby, tak bude zřejmé, že originál byl podepsán, byť to zase bude vyplývat potom z nějaké konverzní doložky. Argument proti je zase ten, že stejnopis má vypadat tak, jak
vypadá originál, případně jenom s těmi doplňky. Takže doplnění nějakých dalších údajů, obrázků, razítek a takovýchto údajů potom už je trochu v rozporu s tímto ustanovením. Je to otázka licitace, protože argument samozřejmě je ten, že příjemce zprávy, elektronického stejnopisu, pokud chce vědět, kdo to opravdu podepsal, musí se prostě proklikat jednotlivými okny, aby si ověřil platnost elektronického podpisu. Co se týká odměny, tady si také nejsem vůbec jistý, jak je to nastaveno, ale řekl bych, že zatím tam asi bude nějaká analogie s položkou… (Porada s kolegy.) Vyhláška to údajně nerozlišuje, takže tam se pojede normálně podle písm. j). Já tedy teď se budu snažit demonstrovat konverzi. Držte mi palce. Tady mám vyhotovený jakýsi stejnopis notářského zápisu, jak by mohl vypadat těsně poté, co ho účastníci podepíší. Současně s tím můžu vytisknout stejnopis v listinné podobě, kdy ho vedle může tajemnice sešívat, já tam bouchnu razítko a současně v té době můžeme vyhotovit elektronický stejnopis. Já na to jdu ze strany tisku, kdy tady se nastaví určitá virtuální tiskárna, což je program Print to PDF. Já to pro tento případ udělám v programu, který vlastně všichni máte plus minus k dispozici, předpokládám, byť normálně, jak říkám, používám trošku jiný software, takže doufám, že se pokus zdaří. Dá se listina odkliknout, tady se objeví okno softwaru, které mi tady umožňuje nazvat si soubor, jak budu potřebovat. Zde je otázka připojení podpisu. Takže podpis můžu připojit pomocí Print to PDF už rovnou, když vytvářím dokument. Je potřeba si vybrat patřičný certifikát. Na svém Tokenu mám certifikáty jak komerční, to je standard, tak kvalifikovaný. Tady musím zadat kvalifikovaný. Ještě se radši přesvědčím, že to je ten, protože se může stát, že někdo, kdo má certifikátů víc, se může překliknout, případně má některé starší a pak mu to bude hlásit, že to elektronicky podepsáno nebylo. Platnost certifikátu je do 30. ledna 2010. Tady ještě vzniká jeden problém, na který jsme nenarazili, a to je otázka užitnosti a platnosti vůči třetím stranám, jakoby důvěryhodnosti elektronického stejnopisu. Razítko, které tam dáme, pokud nám nějakým způsobem listina nezmokne nebo nějakým způsobem se s ní něco nestane, tak tam vydrží, když se uchovává, řádově, já nevím, sto, dvě stě let. U elektronického stejnopisu či jakéhokoliv dokumentu razítko má jakési časové omezení. To znamenák, kdybychom to připodobnili k razítku v inkoustu, jakoby inkoust postupem doby mizel, resp. po uplynutí platnosti on jakoby zmizí. To znamená, on bude hlásit příjemci, že tam něco není v pořádku. U konverzí je to vyřešeno tím způsobem, že jakoby té listině se dá věřit, pokud byla podepsána v době, kdy oprávněný měl právo podepisovat. Takže ono to sice bude hlásit, že je tam nějaký problém s podpisem, ale když si zase proklikám certifikátem, tak zjistím, že ten subjekt v tu dobu měl oprávnění litinu podepsat. Tady samozřejmě nastává problém, jakým způsobem se potom s elektronickými stejnopisy bude nakládat. Já předpokládám, že poměrně asi běžná praxe, která by myslím si notářům výrazně pomohla, že my potom za klienty přímo na datovou schránku můžeme poslat dokumenty přímo na soud a bude to de facto rozdíl mezi tím, než to my odešleme z našeho počítače a tam to bude v datové schránce, a už to bude de facto jakoby v kompetenci soudu, to bude relativně krátká doba, takže tam nemusíme mít obavu, že certifikát tam někde nějak vyprší. V okamžiku, kdy to někomu vypálíme na CD, ten si to odnese, pojede na dovolenou, pak se bude někam stěhovat a pak si řekne, jé, já jsem nepodal ještě návrh, tak ho tam podá, zanese ho tam a může se stát, že mezitím uplyne platnost certifikátu, protože vy máte platnost certifikátu do konce června, listinu podepisujete 2. června a on za čtyři pět týdnů nedorazí tam, kde to příjemci měl předkládat. Tam samozřejmě
může potom vzniknout problém, že příjemce nebude rozumět tomu, k čemu vlastně došlo, a bude mu to hlásit nějaký neplatný, zneplatněný nebo nějaký takovýto problém. Tam samozřejmě je to otázka nějakého celkového budoucího vývoje, jakým způsobem to půjde dál, protože mám obavu, že bez nějakého centrálního úložiště to prostě asi možné nebude. Centrální úložiště by si v zásadě vždycky listinu znovu podepsalo k okamžiku, kdy by se vydávalo. Já se zkusím vrátit ke stejnopisu. Tady jsme si vybrali patřičný certifikát. Dáme OK. Tady snad nemusíme k tomu řešit nic. Tady to je heslo jenom nějakého mého nastavení, jinak v zásadě to není potřeba. A teď by se měl doufejme dokument uložit. Trošku modlení. Teď by se nám měl zobrazit v elektronické podobě. Tak. Dokument vypadá na první pohled úplně stejně, protože tam nikde není uvedeno nic o elektronickém podpisu. To, že elektronický podpis tam je, je právě otázka toho, zda se zvolí nějaká varianta, že by se tam objevilo něco jako nějaká vlaječka přímo na dokumentu, anebo potom to, že dokument je podepsán, prostě zjistíme ověřením jako u výstupu z informačních systémů veřejné správy, to znamená: podepsal, ověřit vše… Tak, to bylo dokončeno, takže mám platný podpis. Co se týká jednotlivých záležitostí, o kterých jsme se tady bavili, tak tady právě je to, že pokud by to bylo podepsáno časovým razítkem, tak údaj, který tady vybyl, bylo by uvedeno, že bylo prostě podepsáno časovým razítkem a údaj má jakousi větší věrohodnost než údaj, který je tady. Protože já když si to nastavím tři hodiny zpátky, tak tam bude údaj, že jsem to podepsal ve čtvrt na deset nebo na jedenáct. Ale to samozřejmě není návod! To je jenom upozornění. Spíš s ohledem na to, že v okamžiku, kdy budeme posuzovat dokumenty u konverze, že je potřeba se na to takhle dívat, že údaj o datu vzniku listiny nemusí být relevantní, protože tady je údaj v podstatě takhle. Co se týká zobrazení certifikátu, tam si myslím, že to je jasné. Podrobnosti, které jsou, tak jsou v zásadě tady uvedeny potom v jednotlivých záložkách. Toto tím, že to je můj certifikát, tak se tam objeví údaje o mé osobě. Kdyby tam byl Mgr. Václav Vítr, tak by tam byly údaje o něm. Tam by právě bylo potom vidět, že to je zaměstnanec, že je pověřen notářem k provádění údajů. Samozřejmě je potřeba, aby si každý notář pohlídal, k čemu koncipienta nebo kandidáta zmocňuje, protože může se stát, že někoho pověříte prováděním konverzí, ale už ho nepověříte prováděním elektronických stejnopisů, ale to zase z ničeho jiného poznat nepůjde, jenom z toho pověření. Takže tam hypoteticky může vzniknout problém, že někdo ověří podpis, ale nemá k tomu oprávnění od notáře, protože to z certifikátu zase poznat není. Ten nemá neomezené možnosti doplňování určitých údajů. To je asi všechno, co se týká certifikátu. Tady samozřejmě v okamžiku, kdyby se doplňovala příloha, tak by bylo rozumné asi nepodepisovat – ne asi, ale určitě nepodepisovat text notářského zápisu. K tomuto textu by se následně připojila nějaká příloha a teprv potom celý dokument by se podepsal. Tuto variantu by snad program PDF měl zvládat. Já jsem nejednal přímo s osobami, které jsou oprávněny za společnost 602 jednat, ale jakýsi příslib v tomto duchu tam je. To je vše. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) JUDr. Jiří Svoboda: Takže ještě jednou. Pokud bychom vyhotovovali stejnopisy dědických rozhodnutí, můžeme tak postupovat úplně stejně, na stejných principech, jako v případě E-stejnopisu.
JUDr. Martin Foukal: Ještě moment, než odejdete. Ještě neodcházejte, pan náměstek nám řekne něco důležitého. A pan Andrle. Vydržte chvilinku, prosím vás. Ale paní doktorka Peterková se tady ještě potřebuje na něco zeptat, než odejdeme. Paní doktorka Peterková: K tvorbě dědického spisu. Všechno, co nám přijde do datové schránky, všechno bychom opravdu měli konvertovat, jak říkal doktor Svoboda, tudíž i takové dlouhé doložky, jak jsme se teď dozvěděli, anebo jak říkal doktor Jindřich, snad bychom to konvertovat nemuseli a mohli bychom si to vytisknout. JUDr. Martin Foukal: Ne, pan doktor Jindřich neříkal, že bychom to nemuseli konvertovat. On mluvil o zápisu do rejstříku a že bychom to nemuseli evidovat. Ale já předám slovo panu náměstkovi, protože vidím, že už jste značně hladoví zřejmě a těšíte se na oběd. Pan tajemník nám potom řekne nějaké podmínky opět, jak se to bude realizovat. Ale pan náměstek má pro nás docela zajímavé informace týkající se zejména odměny notářů, resp. novely tarifu. Tak já vám předám slovo. Ale kromě toho ještě budou samozřejmě případně jiné odpovědi na nějaké vaše dotazy. Předávám slovo. Prosím. Náměstek Mgr. František Korbel: Děkuji za slovo ještě jednou. Já jsem to chtěl zmínit už na počátku, ale alespoň se rozloučíme něčím příjemným a pozitivním. Novela notářského tarifu prošla komisemi legislativní rady vlády a včera jsem podepisoval expedici do Sbírky zákonů, takže můžete se v horizontu několika málo dnů těšit na její platnost. Účinnost je tam navržena 5. dnem po vyhlášení, takže je to skutečně otázka řekněme pracovně dvou týdnů podle periodicity vydávání jednotlivých částek sbírky. (Potlesk.) JUDr. Martin Foukal: Novela tarifu. Prosím vás, na tu se když tak podívejte, protože by bylo nepříjemné teď tady přiznat, že mnozí z vás to nezaregistrovali, ačkoliv debata o tarifu probíhá přibližně asi rok, možná déle. Předpokládám, že si rychle tuto informaci případně doplníte. Ale je to upozornění na to, abyste věděli, že se něco děje. A ještě upozornění na to, že některé položky na poslední chvíli se podařilo v rámci tohoto tarifu a v rámci těchto změn, které jsme teď tady třeba měli před sebou možnost sledovat, že se tam promítají. Vážené kolegyně, kolegové, já vám musím všem s velkou úctou a respektem poděkovat za vaši disciplinovanost, za vaši účast, za váš zájem týkající se projednávaných témat, za vaše dotazy případné a samozřejmě já budu očekávat, tak jako my všichni, že se nám podaří zvládnout další tento zlomový okamžik v historii notářství úspěšně, že se zhostíme těchto úkolů a že dokážeme, že opravdu důvěra, která je v notářský stav vkládána, že si ji zasloužíme a že ji uneseme. Těm, kteří začínali podobně já a jako mnozí další u psacích manuálních strojů, tak o to víc je potřeba zdůraznit, že je to vstup do dalšího století, že to je něco zlomového, že je potřeba obdivovat ty, kteří tuto proměnu v čase dokázali a dokáží zvládnout. A spoléháme hlavně na mladší, na naše koncipienty a kandidáty, kteří se už v tomto počítačovém světě narodili, že budou oporou právě starším. My vám to určitě, ti starší vám to zase oplatí nějak jinak. Tím chci ukončit celé toto školení poděkováním především panu doktoru Svobodovi, který si vzal dnešní vystoupení na svoji odpovědnost (potlesk), Mgr. Brázdovi, notáři v Brně (potlesk) a panu Mgr. Dytrychovi (potlesk). A jak už jsme o přestávce s panem náměstkem Korbelem hovořili, možná, že dostanou angažmá
třeba na Ministerstvu spravedlnosti, protože tam by takové školení také asi potřebovali. (Pobavení.) Ještě jednou děkuji mnohokrát, přeji vám šťastnou cestu a Vašek Andrle, pan tajemník vám ještě dá nějaké informace týkající se praktického odjezdu odsud. Hezký den a děkuji. Na shledanou. (Potlesk.) Pan Václav Andrle: Já se omluvím, zástupce tajemníka, ale jinak prosím vás organizačně. Klíče dosud nevrátily na recepci pokoje 208, 503, 515, 516, 609, 711, 819, 821, 918, 1008, 1013. Účet na recepci nezaplatily pokoje 912 pan Krůta, 211 Procházka-Dytrych, 306 Šustrová-Havelková, 407 Doležal, 607 Jarnotová, 609 Fundová-Procházková, 613 Pírková-Pírek, 906 Slivková-Humpolcová, 1013 BitrováMálková. A pokud jde o platby, tak naopak za paní doktorku Rychlou, která byla na pokoji 408 někdo zaplatil a neví se kdo. Čili někdo máte fakturu na jméno doktorka Rychlá, byť nejste doktorkou Rychlou. (Pobavení.) A poslední věc, kterou mám. Paní doktorka Slabá Jarmila ztratila osvědčení od auta, osvědčení o TP, které mám nyní u sebe. Děkuji. Dobrou chuť! (Konec jednání 2. dne.)
